Reklama

.

.

pátek 19. února 2016

Dan Sanchez: Kdo a jak plánuje „balkanizaci“ Sýrie

19.2.2016   Střípky ze světa
Tel Aviv rozvíjí staronovou strategii
Sýrie by si zasloužila mír už dávno. Šanci, že se to povede aspoň teď, však vnímá „velice pesimisticky“ Izrael. Ne pro to, kdo všechno džihád dodnes sponzoruje ze zahraničí. Pravé důvody Tel Avivu analyzuje Dan Sanchez.Čeká nás „chronická nestabilita po velice, velice dlouhou dobu“, svěřil se britskému Daily Mail izraelský ministr obrany Moše Yaalon. „A součástí velké strategie je vyloučit návrat do minulosti, tedy snahu Sýrii sjednotit. Udělat z vejce omeletu umíme. Nevím však, jak udělat z omelety vejce.“
Syrské území – míní šéf izraelských zbraní – zůstane hřištěm „´Alavistánu´, ´Syrského Kurdistánu´ a ´Syrského Drúzistánu´“, jež „mohou jak kooperovat, tak být na kordy“. Rozpad Sýrie označil za „jediné možné řešení“ i generální ředitel izraelského ministerstva tajných služeb Ram Ben-Barak.

Yaalon to téma nastoluje už roky. A futruje i „exkursy do historie“. Už v interview z roku 2013 věštil „kolaps systému národních států“, který byl „podle mého názoru na řadu zemí uvalen uměle“. „Byť ne snad úplně na všechny. Egyptje historickou zemí s dlouhými dějinami a Egyptem také zůstane. Avšak země typu Iráku protíná dělící čára mezi, obecně řečeno, šíity, sunnity a Kurdy. V případě Libye mezi kmeny…Dnešní občanská válka v Sýrii reflektuje soupeření mezi alavity, sunnity a Kurdy, kteří už v Sýrii autonomie dosáhli. Je třeba to vidět v historickém kontextu, toho, co si západní lídři prosadili před sto lety: Sykes a Picot a finále I. světové války. Na nové západní nápady, oktrojované Střednímu východu, třeba pohlížet obezřetně.“

Yaalon to ovšem „vidí především pozitivně“. Jako vítanou šanci „dostat ´divochy´ do křížku“. A „vytížit je tím natolik, že už jim na Izrael nezbydou čas ani síly“. „Není náhodou“ – mudruje Yaalon nahlas – „že monarchie to přežily až dodnes, kdežto umělé státy – řekněme republiky – míří ke kolapsu a rozpadu na sektářské enklávy, zmítané politickými a sektářskými rozbroji a násilnostmi…Pro Izrael to ovšem z bezpečnostního hlediska znamená relativní klid…Na hranici s Libanonem: klid a mír od roku 2006, jediná provokace ani ze strany Hizballáhu. Hranice se Sýrií: jisté problémy díky situaci uvnitř země, obecně vzato však klid. Dál směrem na jih, v Pásmu Gazy: už po řadu týdnů jediná provokace ani ze strany Hamásu, Palestinského islámského džihádu nebo jiné frakce. Sinaj: klid plný komplikací – posledním útokem však byl ten raketový na město Ejlat. Relativní klid však i tu. Za dobu, co sloužím v armádě, podobný klid nepamatuji už hodně dlouho.“

V situaci, kdy „Střednímu východu dominuje nestabilita“, se samotného Izraele nijak markantněji netýká. Arabští sousedi si „zatím vystačí sami, rvou se mezi sebou, ve finále však mohou obrátit zbraně proti nám…Vyzbrojení jsou dobře – milice a skupiny, ať už Hizballáh, Hamás, Palestinský islámský džihád.“ Jejich „rakety jsou s to ohrozit i naši bezpečnost“.

Pro lidi Yaalonova typu to není téma akademických úvah. A to už drahnou řádku let. Názornou ilustrací je „Strategie pro Izrael 80. let“, sepsaná roku 1982 izraelským novinářem Odedem Yinonem, jejž si pro daný účel najalo ministerstvo zahraničí („Yinonův plán“). Už tady stojí černé na bílém:

„Sýrie se úměrně své etnické a náboženské struktuře rozpadne na několik států, podobně jako dnešní Libanon, takže tu bude šíitský alavitský stát podél pobřeží, sunnitský v regionu Aleppa a další sunnitský v Damašku, znepřáteleném se severním sousedem, Drúzy, a ti vytvoří stát možná dokonce na našich Golanech, jistě však v Hauranu a severním Jordánsku…Tento stav věcí bude garancí míru a stability v oblasti nadlouho, a pro nás tak cílem, dosažitelným už dnes.“

„Yinonův plán“ byl o tom, jak „rozložit celý arabský svět včetně Egypta, Sýrie, Iráku a Arabského poloostrova“. „Rozpad podél sektářských a etnických linií“ specifikuje pro každou zemi zvlášť. Tak, aby se vzniklé „fragmenty“ ocitly v v „náležitě nepřátelském poměru vůči sousedům“. „Balkanizace“ tu není tím, co by Tel Avivu padalo do klína samotíží. Je to naopak manuál aktivní inscenace „rozbrojů a válek mezi Araby“: „Meziarabská konfrontace všeho druhu nám pomůže teď hned, zkrátí ovšem i cestu k dlouhodobému cíli, tedy rozbití Iráku i Sýrie a Libanonu.“

Já sám – pokračuje už Sanchez – jsem „doložil už v prosinci do detailu, že zasévání rozbrojů mezi Araby bylo součástí izraelské politiky už roky před Yinonovu koncepcí“ (autor ke své stati nabízí přímý proklik). Jiný „strategický dokument, sepsaný už roku 1996 Davidem Wurmserem a nazvaný ´Poradit si se státy v rozpadu´, uvádí, že správně definovaná politika vůči Arabům staví na ´tribalismu, sektářství a soupeření gangů/klanů´. Že sekulární arabské nacionalistické režimy typu Iráku a Sýrie se s tím vším sice pokusily zúčtovat, nakonec se však zhroutí a rozpadnou na kusy.“

„Žádoucí chaotický kolaps“ cestou „změny režimu v Iráku“ – apeluje tu Wurmser - třeba aktivně „expedovat a držet pod kontrolou“. Právě Wurmser je přitom „jedním z klíčových architektů změny režimů napříč regionem a jeho následného chaotického kolapsu“.

Sám Izrael preferuje „změny režimů, kulminující dosazením stabilních loutek. To je Plán A. Plánem B je balkanizace. ´Rozděl a panuj´ je pořád lepší, než lavírovat před ´darebáckým´ (nezávislým) sousedem.“ O to víc proto „stojí za pozornost, že v případě Sýrie se Izrael rozhodl pro Plán B, zrovna když jejím nepřátelům dochází, že na Plán A (´Asad se musí pakovat´) hned tak nedojde. Džihádističtí spojenci Izraele v Aleppu byli rozptýleni a obklíčeni a zřejmě na prahu naprostého debaklu.“

Ben-Barak to v Daily Mail komentuje příznačně: „Asadovo vítězství v Aleppu problém nevyřeší, boje se totiž nezastaví. ISIS je tam a povstalci zbraně nesloží.“ Tu samou kalkulaci neskrývá ani Yaalon: „Dokud je v Sýrii Írán, ta se už do původního stavu nevrátí.“ A brzy „přijde na to, že pro zemi, rozpadlou na enklávy, je stabilita cíl krajně neschůdný“. „Tamní sunnitské síly ji nedopustí.“

„S ohledem na izraelské strategické aliance“ - „nejen se sunnitským džihádem, ale i státy, které ho sponzorují“ – „lze podobná prohlášení brát víc jako hrozbu, než jen předpověď“.

7 komentářů :

  1. Jidové dobře vědí, co v Sýrii rozpitali a jaké plány pro ni mají dál. Zabíjení, ničení, nenávist, tedy vše, co je naučil jeji psychopatický Jehova.

    A oni to nemají přichystáno jen pro Sýrii, ale i pro nás, už nám sem ládují zástupy jihádistů...

    https://www.youtube.com/watch?v=tHBRshQtexw

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nevzťahuj drzú držku na Pána, ktorý panuje nad nami spravodlivo.
      To čo sa deje s touto politikou, je svojvôľa globalistov

      Vymazat
    2. Tak mu že řekni ať jim napálí držku - Putin si může vzít dovolenou na Krymu ....

      Vymazat
  2. zidko rabbi baruch efrati rika: lslamizace evropy je dobra vec... dale NC
    dik amik

    OdpovědětVymazat
  3. Stát Izrael a osoby odpovědné za jeho bezpečnost to určitě taky nemají jednoduché. A to si o nich nebo aspoň o některých jinak můžu myslet co chci. Ale asi bych o jejich odpovědnost nestál, stejně jako bych ani za nic a samozřejmě neuměl být třeba na místě Putina. Šance udělat botu s nedozírnými následky je šílená bez ohledu na dobré úmysly (ty nehodnotím).

    Přesto se ptám? Jaké reálné nebezpečí představovala konsolidovaná asadovská Sýrie pro Stát Izrael v posledních řekněme dvaceti letech ??

    Upřímná odpověď musí znít, že žádné. Nebylo nic, s čím by Izrael nedokázal žít (totíž v bleděmodrém na straně Sýrie). Byla to řekněme jakási malá studená válka, ale stejně jako v té velké už se obě strany jakž takž respektovaly a věděly, že vzájemně neudělají žádnou fatální blbost.

    Poslední konfrontaci, která mohla skončit zrušením jedné ze stran, vyvolal Izrael v době, kdy v Kremlu seděl umírající Andropov. Asad otec jednal rozhodně, Izrael rychle zjistil meze možností a odpískal to. Ale i tohle byl konflikt hlavně přes Libanon.

    Všechno ostatní byly vždycky "jen" libanonské proxy přestřelky a diplomatické hádání o Golany. "Jen" myslím z hlediska těch dvou států, ne škod a počtu mrtvých v Libanonu. Je to dost cynické, ale USA a SSSR se taky vzájemně nezničily kvůli třeba Angole. Tam byla jedna kolaterální oběť dokonce český civil.

    Bráno takhle přece měl u Izraele další bvroubky nejen ˇIrán , ale i třeba soused Egypt. Hlavně so se týče Gazy, ale třeba i různých vousatců ze Sinaje .

    Ale i na tyhle proxy války potřebujete rozvrácený stát jako Libanon. Pokud by byl Libanon suverénní konsolidovaný stát, možná by měl se Státem Izrael vztahy všelijaké, ale byla by v něm jedna síla představovaná vládou, na tlupa milicí.

    Takže mi z toho vychází, že popsaná varianta B je důsledkem toho, že odpovědní za bezpečnost Státu Izrael ty suverénní konsolidované státy na hranvích Izraele prostě moc nemusejí. Jeden Egypt stačí a stejně nikdy nevíte, co se tam stane (Jordánsko je celkem zbytečné počítat, to je pomalu jako kdyby měli na hranicích nás).

    Což dohromady je docela děs běs. Jinými slovy, studenti na mé býávalé fakultě, neučte se mezinárodní právo veřejné, stejně je to na prd.

    V-Ratata

    OdpovědětVymazat
  4. z diskuse odjinud:
    Něco málo k Sýrii tohle mi dneska kamarád poslal meilem,je to krásně shrnuto:

    Asadovi jsou u moci od roku 1971 a jen zaráží, že před tím „hrozným terorem“ utíkají Syřané až po roce 2012...

    Tak něco k tomu Asadovi co ho USA a EU tak moc nechtějí...
    • Asadova rodina patří k tolerantnímu islámu Alawidské orientace.
    • Syrské ženy mají stejná práva jako muži - na studium, zdravotnictví i vzdělávání ve všech oborech. Školství je na velmi vysoké úrovni.
    • V Sýrii nejsou ženy nuceny nosit burku. Šaría (islámské právo) je protiústavní.
    • Sýrie je jediná arabská země se sekulární ústavou a netoleruje islámská extremistická hnutí.
    • Přes 10% syrského obyvatelstva patří k jedné z mnoha křesťanských denominací, ta je plně integrovaná v syrském politickém a společenském životě.
    • V ostatních arabských zemích má křesťanská populace méně než 1% v důsledku trvalého nepřátelství a teroru ze strany islámu.
    • Sýrie zakázala geneticky modifikované (GMO) plodiny, s uvedením, že toto rozhodnutí bylo učiněno za účelem "zachování lidského zdraví".
    • Sýrie je otevřena západní společnosti a kultuře jako žádná jiná arabská země.
    • V médiích a na vysokých školách se otevřeně diskutuje jak ovlivnit globální mocenské elity. To znamená, že plně pochopili skutečnost, že skutečná moc Západu nespočívá v Bílém domě, ale spíše v komplexní a výkonné síti elitních think-tanků a v centrálníchbank ách.
    • V průběhu dějin bylo již zvoleno pět papežů syrského původu. Náboženská tolerance je v této oblasti unikátní.
    • Před současnou občanskou válkou byla Sýrie jedinou zemí Blízkého východu, které se podobné konflikty vyhýbaly.
    • Sýrie byla jedinou zemí, která pomohla veškerým iráckým uprchlíkům bez jakékoli sociální, politické nebo náboženské diskriminace.
    • V Sýrii se jasně a jednoznačně staví proti sionismu a vládě Izraele.
    • Po masivním nálezu ropy v syrských Golanských výšinách, okupovaných Izraelem od roku 1967, Netanjahu nedávno požádal Obamu, aby uznal anexi území. Aby Izrael upevnil své postavení, tak se rozbíhají plány na usazení 100.000 izraelských osadníků.
    A dva nejdůležitější body:
    • Sýrie je jednou z mála zemí na Středním východě bez dluhů u Mezinárodního měnového fondu
    • Sýrie je jediná středomořská země, která zůstává vlastníkem své ropné společnosti, se zásobou ropy 2,500 milionu barelů, vyhnula se privatizaci
    a ropa je v rukou pouze státních podniků.
    Takže se zeptejme sami sebe, proč a kdo se pokouší svrhnout tuto vládu?
    Dá se k tomu doplnit ještě toto. Stačí si v TV archivech CT, v záložce CESTOMÁNIE, najít pořad o Sýrii. Natočeno to bylo tuším v roce 2002, již za vlády Bashira Asada.
    Jenže tenkrát ještě nebylo nařízeno mediím prezentováno tak, že to je diktátor, zločinec a tyran. Sýrie je v tomto pořadu prezentována jako doslova oáza společenské i náboženské snášenlivosti, v arabském světě doslova ráj. Jak se najednou mohl tak změnit názor stejného media?

    Ještě bych dodal.Koho tam chtějí členové NATO osvobozovat?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A nebylo to stejné v Lybii? Zkrátka prosperující suverénní stát.
      Izrael Sýrii také odčerpává podzemní vodu.

      Vymazat

Reklama