Reklama

.

.

pátek 26. února 2016

Tři základní chyby při konstrukci Evropské unie, a jak dál

Květa Pohlhammer Lauterbachová
26. 2. 2016  E-republika

Díky činnosti alternativních médií jsme schopni analyzovat příčiny rozkladu společnosti a celé západní civilizace. Nyní jde o to, vypracovat program, jak se ubránit. Strkání hlavy do písku je však nejlepší cestou do otroctví.


Při referendu o vstupu České republiky do EU jsem byla z těch, kteří hlasovali proti našemu vstupu. Moji přátelé z Itálie a Rakouska mne nechápali a měli jsme kolem toho spoustu diskusí. Nehlasovala jsem pro ze zcela pragmatických důvodů. Byla jsem přesvědčena, že na vstup nejsme připraveni a staneme se vůči starým evropským zemím občany druhé kategorie.

Našim ekonomům, Václavu Klausovi a také později Miloši Zemanovi jsem nemohla odpustit jako bývalá ekonomka pracující řadu let v bance, jakým způsobem umožnili rozkrást zdroje v bankovním sektoru. Dále se mi zásadně zajídal způsob, jakým předali Českou republiku do rukou zahraničních bank. Za nejhorší zradu ovšem považuji ztrátu suverenity centrální banky a její politiku trojského koně, která nás připravila o základní ochranu pro případ krize. Z původně funkční instituce se stal parazit, který garantuje odsávání zdrojů vytvořených v České republice do zahraničí a přerozdělování majetku od českých občanů ve prospěch zahraničních subjektů. Viz článek Guvernér ČNB udržuje Česko v pozici kolonie.

Pro mne osobně byl termín vstupu ČR do EU také otázkou zásadních rozhodnutí. Byla jsem si vědoma, že moje malá firma nepřežije. Její obrat kopíroval vývoj ve stavebnictví od roku 1990. Jak klesal stavební boom, tak zákonitě klesal i obrat naší firmy, až se ustálil na nějakých pětadvaceti milionech korun. Samozřejmě jsem věděla, že taková firmička, která nás slušně živila, nebude schopna konkurovat nějakému velkoobchodu s elektromateriálem z Německa s jeho kapitálovým zázemím. Zejména ne proti našim možnostem a vzhledem k úrokové politice, kterou tehdy nabízela ČSOB. Úroková sazba se pohybovala kolem 8% ročně. Firmu jsem včas prodala, a moje podnikatelské "ocenění" eurozóny se mi vyplatilo. To jenom na okraj mé osobní historie, která byla ovlivněna všemi událostmi po roce 1989.


Skrytá finanční historie Československa

Podívejme se však zpátky trochu jiným pohledem na vznik Československé republiky 28. října 1918. Na jakých základech stát vzniká, často pak i zaniká. O tom, kdo pomohl Československu a za co, se z učebnic dějepisu dozvíme málo. Dostali jsme republiku s 3,5 miliony Němců jako odměnu od Angličanů a Američanů za pomoc 40 000 legionářů při organizování občanské války v Rusku a získání zlatého carského pokladu. Ten se dostal legionářům do rukou, když ovládli Jekatěrinburg a našli tam těla zavražděné carské rodiny. A bylo o co stát: Ještě když držel admirál Kolčak zlatou pokladničku, jednalo se o zlaté rezervy převyšující objem zlata centrální banky Bank of England o 52,7 %.

Pohnut skvělými úspěchy Čechů v Rusku, kteří byli dirigováni z Francie, měli Američané důvod, proč vstoupit na území Ruska. Proč? Aby pomohli Čechům. Prezident Wilson vydal 17. listopadu 1918 kontroverzní „Aide-mémoire“ na pomoc Čechům v Rusku. Jistěže nešlo o to, zahájit boj proti bolševikům, ale o čistou demokracii. Pak nás stejní spojenci hodili přes palubu. Obsazení Sudet, Mnichovská zrada, zapojení Československa do zájmové sféry komunistického Sovětského svazu a nakonec rozpad Československé republiky po „sametové revoluci“ a její podřízení zájmům německé lokomotivy - to vše se konalo v režii starých dobrých anglosaských elit. Přesně jakoby podle šablony ekonomické pomoci Německu ze strany Wall Streetu, vedoucího k znovuvyzbrojení Německa po I. světové válce. A na začátku 21. století se stalo Německo lokomotivou Evropy a objektem nenávisti řady národů.


Federalizace současné EU je utopie

Copak má ještě smysl hovořit po všech zkušenostech o eurofederalismu nebo o panevropském demokratickém hnutí Varoufakise? K Varoufakisovi jsem se vyjádřila již v několika předchozích článcích. Kolega Stanislav Bláha psal o jeho hnutí v tomto článku Nové panevropské hnutí evropských demokratů. Demokracie však nikdy nemůže fungovat tam, kde se lidé nemají možnost poznat a získat k sobě důvěru. Diskutéři pod zmíněným článkem vidí, myslím toto hnutí správným pohledem. A téma funkčnosti a nefunkčnosti demokracie by mohl rozebrat náš kolega Václav Umlauf. Doporučuji článek Aristotelés, Řecko a dnešní EU.

Jestli je náš prezident Zeman eurofederalista z důvodu zachování konkurenceschopnosti evropských exportérů na globálních trzích, není to důvod, abychom se vzdali možnosti o sobě rozhodovat. Konkurenceschopnost není hodnota, která by říkala něco o kvalitě našeho života. Navíc Miloš Zeman obhajoval donedávna vstup do eura. Nechápu ani jeho roli roztleskávače zahraničních investorů, zejména Číny, o které jsem přesvědčena, že si z nás udělá otroky pracující pro globálního predátora. Ten své zájmy přesunul z USA a západní Evropy směrem na Východ.

Všimněme si, jak se Hedvábná stezka vine mimo Rusko a jakou roli na ní hraje Írán a Turecko. Přes přežvykování pohádek o tom, jak špatně je na tom Čína, se stačí podívat na devizové rezervy Číny, které umožňují raketový nákup majetku a investic v Evropě a po celém světě. Zase nejde o nic jiného než o nekonečný růst, protože si to úrok, díky své konstrukci exponenciální funkce vyžaduje, než finanční systém imploduje, a v tomto systémovém bodu se právě nacházíme.


Co EU zničí

Nyní k hlavním akcelerátorům oslabení Evropy dané tím, že EU představuje akcelerovaný a nepromyšlený produkt neoliberální globalizace. Není pochyb, že nástroje, které měly posílit evropský kontinent pro boj v globální soutěži, přispěly naopak k jeho enormnímu oslabení. To bude korunováno organizovanou invazí a intrikami anglosaských elit, které mají vést k občanským válkám na starém kontinentu, a především k zamezení spolupráce s Ruskem. A to se podařilo v Rusku po uchopení moci bolševika v roce 1917, které podporoval Západ. Stejné mocenské struktury dnes podporují budování evropského kalifátu. Konstrukce EU je také, dle mého názoru, jedním z těchto neblahých projektů sociálního inženýrství. Jemu byly obětovány miliony lidských životů ve 20. století, a v 21. století jsou plány ještě dalekosáhlejší.

 

1. Krach eura


Napsali jsme k tomuto tématu množství článků, tak stručně. Euro nepřispělo k vyrovnání konkurenceschopnosti jednotlivých evropských zemí, naopak prohloubilo příkopy mezi jednotlivými zeměmi. Nemožnost devalvovat měnu přivedla země jako Řecko, Itálii, Španělsko, Francii ke ztrátě konkurenceschopnosti proti zemím, které dříve měly silnější měnu, jako například Německo nebo Rakousko. Konstrukce eura vede zákonitě k dalšímu nárůstu nezaměstnanosti v Evropě a nezvladatelnému zadlužení evropských zemí eurozóny, zejména však jižní.

Německo a Rakousko, exportní jedničky, však nevyhrají. Nešlo-li měnu devalvovat, musí dojít k devalvaci vnitřní, tj. snižování mezd. Stát má kvůli obsluze státních dluhů stále méně peněz na udržování sociálního státu a hledá každou skulinu, jak by své občany ještě víc obral. Tristní je návrh odstranění dětských přídavků u zaměstnanců zejména z východních zemí, kteří pracují většinou za minimální mzdy, jako například nyní u pendlerů jezdících kilometry za prací za hranice do Rakouska. Obsluha dluhu je přibrzděna nízkou úrokovou sazbu ECB. Jenže ta zase akceleruje přerozdělování majetku zezdola směrem nahoru, jako silný komín. Jednoduše řečeno: my peníze nemáme, ale banksteři je dostávají od ECB prakticky zadarmo a mohou si za ně u zadlužených zemí jako Řecko nakoupit za babku celý stát, jehož národní bohatství se vyvářelo po celá staletí.

Němci a Rakušani tlačili na snižování jednotkových mzdových nákladů, aby byli produkčními jedničkami. Teď na to doplatili. Nyní rozhodují v ECB Francouzi a Italové, kteří financují svůj krachující stát téměř neomezeně přes banky, a to za vydatné podpory "svého" guvernéra ECB Maria Draghiho. A prosadí-li společné pojištění vkladů všech bank v eurozóně, končí idyla německých penzistů, zvyklých na pohodu pláží ve Španělsku a Portugalsku. První na řadě budou úspory a penzijní fondy. Šéf německé Bundesbanky Jörg Weidmann se může vztekat jak chce, při společném ručení za vklady přijdou brzo na řadu dobře vypolstrované německé pojišťovací systémy. Velká Británie hraje přesně roli, kterou hrála před I. a II. světovou válkou. Euro? Nikdy! Cameron plní svůj úkol, daný londýnskou bankovní mafií v City, na sto procent. Kdo nakonec vydělá na spekulacích kolem Brexitu? Samozřejmě City.

Evropský bankovní systém je na huntě. Dostává lacinou drogu z Frankfurtu skrze kvantitativní uvolňování a výkup dluhů, ale pořád to nepomáhá. Stačí se podívat na ztráty největších bank. Podívejte se na graf ekonoma Jahnkeho, bývalého odborníka Světové banky. Graf ukazuje objem největších ztrát bank oproti předchozímu roku. Teď už nezbývá než společné ručení za vklady, aby bylo možné ukrást peníze tam, kde ještě nějaké jsou.


Jak v roce 1999 konstatoval americký Fed, pokud nenastartuje po snížení základních úrokových sazeb ekonomika, následuje QE – to je ono kvantitativní uvolňování, laicky tisk ničím nekrytých peněz. Pak přijde zavedení negativní úrokové sazby, a nakonec zákaz placení hotovostí, o čemž jsme také už psali, viz heslo "hotovostní peníze". A to vše je doprovázené nafukováním akciových bublin a deformací cen, a především obrovským nárůstem virtuálních státních dluhů. Se slibovaným zlepšením stavu ekonomik to nemá nic společného. Držme se reality. Proto místo starostí o turbulence na burze DAX má ECB největší zájem na společném ručení všech zemí eurozóny, a pak na prosazení odstranění hotovosti. Jenom blázen by ještě po takové exkurzi chtěl převzít euro.


2. Překotné a nepromyšlené rozšiřování EU na Východ 

Průmyslové svazy se dnes horlivě zastávají otevřené imigrantské politiky, zejména svazy německé. Po roce 1989 tlačily na rychlé rozšíření Unie na Východ. Šlo jim pochopitelně o nová odbytiště a pro Německo výhodu zadního levného dvorečku, tedy zásobárny levné pracovní síly. Současně doufaly, že příliv levné pracovní síly z Východu vytvoří tlak na snižování mezd doma a bude omezovat vyjednávání odborů.

Všimněme si, že nejvíc tlačila na rozšiřování EU na Východ Velká Británie a přitom je první zemí, která občanům z kontinentu, hlavně Polákům, Čechům a Slovákům chce dnes sebrat práva vyplývající ze sociálního zabezpečení, na které ve svých daních přispívají. A hned se toho chytají další, například Rakušané. Budou však platit tito občané, například pendleři od nás z pohraničí, také o 4,5% méně na sociální politiku? To tedy silně pochybuji. Hospodářský a sociální vývoj v zemích bývalého sovětského bloku za posledních 25 let ukazuje, jak nevýhodné bylo připojení k EU. A to přes veškerá cukrátka v podobě evropských fondů. Naši lidé solidaritu ve svých peněženkách rozhodně nepociťují. Naopak nevýhodným kurzem koruny opět přispívají bohatším. Nafouklé a heterogenní společenství 28 zemí nemůže být spravováno rozumně. A nemůže být drženo násilím pod heslem solidarity, poněvadž jde o prázdné heslo. Solidarita ano, pouze směrem k pohádkově placeným evropským komisařům a evropským politikům, především však s bankéři. Hlavně jižní eurozóny, kde ECB slouží okamžitě po zavolání.

3. Rozpadlý Schengen

Jistěže je příjemné cestovat bez kontrol a urychluje to pochopitelně i obchodní styk. Jenže slabosti Schengenu se ukazují v plném světle právě nyní. Před Schengenem jsme vozili zboží z EU a museli ho dokonce i určitou dobu clít, no a co? Zisky se po Schengenu výrobcům a obchodníkům dočasně mohly zvýšit, ale zase ubyla spousta pracovních míst. Ale hlavně se položila řada českých firem, které neměly náskok. Co z toho, že máme levné hadříky z Číny, ale neumíme si už nic ušít nebo vyrobit základní věci jako boty. A přišli jsme o cenný čas, kdy se to mladí mohli ještě naučit.

To, že byl Schengen rozšířen na Balkán a Řecko, které není schopno zajistit ochranu vnější hranice EU, se ukazuje jako Achillova pata celé konstrukce EU. To Řecko, které bankovní Trojka ožebračila a zničila, se nyní stalo nejslabším článkem celé EU. Nyní se valí davy nejenom utečenců před válkou v Sýrii, ale i Afričanů a řady dalších zemí Asie. S tím souvisí i katastrofální zahraniční politika zemí EU, která podporovala války a plány svého atlantického Velkého bratra. Podle ZDF barometru již 58 % Němců považuje znovuzavedení hranic za nutnost, náladu v Rakousku raději nekomentuji. Migrantská krize je nastavena tak, aby se státy byly nuceny dál zadlužovat. Tady jde o víc než šíření islámu do Evropy. Jde hlavně o prodloužení agónie stávajícího finančního systému a o privatizaci celé Evropy.  

Slůvko na závěr
Někteří diskutéři na Nové republice nepochopili v mém minulém článku, že nemám v úmyslu rozhodně podporovat islamizaci Evropy. Viz můj článek G. G. Preparata: Kdo dal moc Hitlerovi (recenze). Šlo mi jen o to, ukázat, že náboženství je zneužíváno pro politické a ekonomické účely. Za cílem islamizace Evropy stojí jiné, daleko nebezpečnější síly, než radikální imámové. Měla jsem v úmyslu poukázat na paralely v historickém vývoji. Před I. světovou válkou podporovaly anglo-americké elity vznik bolševismu. Před II. světovou válkou byl podporován nacismus stejnými silami, mohutnou propagandou a Wall-Streetem. A tento pojem je naprosto zneužíván. Nacistou a rasistou je nazýván dnes každý, kdo si dovolí mít jiný názor. Stejně tak se dnes zdá. jako by obětí holocaustu byli pouze Židé, ale o jiných etnických skupinách jako Romové už řeč není. Dnes stejné elity tlačí novou ideologii: multikulturalismus a islamizaci Evropy. A Německo má opět plnit jemu naplánovanou historickou úlohu rozeštvávače mezi národy Evropy.

Díky činnosti alternativních médií jsme schopni analyzovat příčiny rozkladu společnosti a celé západní civilizace. Nyní jde o to, vypracovat program, jak se ubránit. Strkání hlavy do písku je však nejlepší cestou do otroctví. Naše další úsilí by mělo směřovat k hledání společné cesty, jak naše ohrožení zvrátit a jak nastavit tržní, ale humánní model ekonomiky, postavený na jiných hodnotách než je maximalizace zisku pro jedno procento. Zadarmo to ovšem nebude.

- - - 




Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 550 Kč
Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde. Děkujeme!



Související články:

26 komentářů :

  1. Evropská unie je jeden velký a kardinální omyl, kde se k nám v ČR chovají jako se Brežněv choval k ČSSR. Je to stejné i když se zdá že pozdě.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nepiš blbosti , za totáče jsme se měli lépe než Rusové !!

      Vymazat
  2. Díky vřelé paní Květo, že nám pomáháte otvírat oči!
    Děda.

    OdpovědětVymazat
  3. takto sa k nám Brežnev nechoval, rozhodne netrval na tom, že priemysel musí byť v rukách víťaza

    OdpovědětVymazat
  4. Aby člověk pochopil čemu má EU sloužit a kdo stál u zrodu je potřeba přečíst knihu "Nacistické kořeny Bruselské EU" ke stažení v pdf na ulož to.Tam jsou odpovědi na současný stav Evropy.

    OdpovědětVymazat
  5. Státy by opět měly zavést regulaci činnosti bank a dostat pod kontrolu, nyní ničím neomezované toky kapitálu. Každý krůček tímto směrem, by byl velkým vítězstvím. Mohli bychom začít, třeba zdaněním burzovních spekulací.
    Tato kvanta peněz, bez jakékoliv kontroly, jsou základem korupčního prostředí, v celém světě. Banky a korporace, nesmějí vládnout státům. To je fašismus, ne demokracie. P.K.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V současném "prostředí" je regulace činnosti bank a kontrola toků financí zcela nereálná. Finanční lobby v PSP ČR, Senátu, ČNB, apod. nic takového nepřipustí.
      Vše může vzejít pouze z celkové změny v tomto státě, která bude velmi obtížná, ale kterou za nás - občany tohoto státu, nikdo neudělá ..... L.S.

      Vymazat
    2. Dokud ekonomika a politika bude zastoupena lidmi židovského původu,nikdy se Slované nebudou míti dobře!!! To je svatá pravda! To pochopil Putin v Rusku a zachránil Rus před drancováním a vykořisťování Rusů,tímto lstivým,zákeřným,podvodným a rasistickým etnikem,které nemá v historii obdobu.

      Vymazat
  6. Pokud to půjde s EU takto dál, je určité řešení obnova Velké Moravy, Českého království z doby Přenysla Otakara II, respektive Rakouska Uherska.

    Vždy šlo o sjednocení prakticky totožného středoevropského území v jeden mocný stát. Konkrétně o sjednocení těchto současných států:
    - Polsko
    - Čechy
    - Slovensko
    - Maďarsko
    - Rakousko
    - případně plus Srbsko, Slovinsko, Chorvatsko

    Základ je již položen ve V4. Určitá federace zmíněných států by byla v případě rozpadu EU slušným nástupcem, který by měl dostatečný potenciál uspět v konkurenci s jak se zbývajícími státy EU, tak i ostatními současnými dominantními světovými celky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 12:11 Váš návrh má podstatnou vadu "na kráse" - tato území byla vždy "sjednocována" silou, ne ideály ...

      Vymazat
    2. Nějak mi unikla výhodnost sjednocení slovanských a německogermánských národů, často v historii manipulovaný třetí stranou v vzájemné nevraživosti. Mimochodem, Svět je řízen těmi, o nichž žádná politologie nemluví, neb o nich neví. Národní a nadnárodní oficiální vlády to rozhodně nejsou.

      Vymazat
    3. Pro Anonymní26. února 2016 13:00
      kde jste vzal, že šlo vždy o násilná sjednocení???
      - U velké Moravy historické záznamy víceméně chybí, ale v té době šlo o sjednocení slovanů.
      - Za Přemysla Otakara II šlo o politiku a sňatky.
      - Vznik Rakouska Uherska, respektive ještě dříve Rakouského císařství, tak to s násilím již nemělo společného naprosto nic. Český sněm přece sám rozhodl, že nejlepší bude dát českou korunu Habsburkům a také jsme za nich prosperovali (Rudolfínská Praha např.) Problém nastal až později, kdy si úřadující císař usmyslel, že nám odebere zaručené náboženské svobody a rekatolizuje nás. Pak byla Bílá hora a celý ten následující rozkol!

      Pro Buffer26. února 2016 16:00
      Maďarsko je dříve Panonie na které se usadilo Velkomoravany pozvaná avarsko-tatarské vojsko na pomoc proti Frankům. Po splnění mise se jim nechtělo domů a Velkou Moravu nakonec zničili. Nicméně kromě Slovenska se stáhly zpět do Panonie, kterou prohlásili za Maďarsko. Každý současný Maďar je po matce Velkomoravan (tedy Slovan) a po otci Tataro-Avar. V té armádě byli jen muži a ty si nakonec ty panonské holky vzali.

      A co se týče Rakušáků, tak to jsou germanizovaní Slované. Ještě za Přemysla Otakara II. Mluvili Slovansky. Původní germáni jsou pouze ti z Tyrol a Salzburska.

      Nejde o jazyk, ale o kulturní kořeny!

      Vymazat
  7. Fantasmagorie. Určujícím pravidlem pro každého člověka jsou peníze. Proto vznikla EU, je to svazek bank a souvisejících institucí. Normální švorcák bez srpu a kladiva, dříve cepu, nikdy nic nevytvoří. A vždycky každý pokus zdola dopadl blbě.
    Integrace zemí je nutná, ovšem na skutečné federalizaci, to jest na úrovní národů, nikoliv občanů. Pojem občanství se dá budovat, až v období fungování feferace a to je běh na desetiletí, či staletí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pokud dokážete definovat, co se má vytvořit "shora" a proč, a jak se to projeví, pozitivně, na živobytí "švorcáka", aby ho to nenutilo sáhnout po "srpu, kladivu, cepu a sudlici", pak uznám, že víte co tvrdíte, a nepíšete urážlivé hovadiny. Ta (pseudo)federalizace v něčích hlavách "nahoře" už v plánech je. Jako další součást zotročení národů a jejich občanů. A ti, "pod praporem svobody, volného podnikání a pohybu osob" sami a dobrovolně strkají své krky do obojku. Bohužel. J.B.

      Vymazat
  8. Hledání nového programu, alespoň podle mého názoru, nemusí být až tak složité. Mnohé náměty , i zde v diskusích , mnohokrát padly.
    Ale základní věc je najít konsenzus nad smyslem fungování nového systému, chcete-li společnosti. Například kde se pojmy "růst" a "konkurenceschopnost" v současně chápaném významu slova,stanou pojmem sprostým a nežádoucím. Vhodným pojmem by mohla být prosperita a trvale udržitelný důstojný život.
    Nejde o izolování se od světa, jde o ochranu a zajištění svobodného důstojného života vlastní země. Vybudování paralelního (záložního) platebního systému, jako pojistky vůči spekulačním tlakům z venku, podpora maximální soběstačnosti, spočívajíci m.j. v obnově produkčních odvětví, kde jsme byli na úrovni (nejen boty, zemědělství, textil, ale i stroje a ano, i zbrojní průmysl). Převedení a návrat všech činností a služeb, které potřebuje a vyžaduje občan od svého státu, pod veřejnou správu a vlastnictví.
    Pokusit se znovu promyslet a zvážit i hodně futuristickou, ale v čase čím dál přitažlivější, myšlenku jednotného zaručeného příjmu. Včetně toho, kdo a kolik bude na systém přispívat, kdy je nutné omezit vliv spekulačního kapitálu. Nejlépe tím, že se velmi vysoko a bez omezení, zdaní.
    Těch praktických námětů je víc, to nelze napsat najednou.Ale základní podmínou realizace takového programu je, aby se k rozhodování a vlivu dostali takové subjekty, které prosadí a zavedou v maximální možné míře prvky přímé demokracie, nejen referendum, ale i odvolatelnost politiků svými voliči. To je po mém soudu jediná civilizovaná cesta, jak změny dosáhnout. Obávám se však, že čas se krátí, a vývoj zrychleným tempem směřuje k té druhé cestě, necivilizované. A o té nikdo nemůže tvrdit, že ví jak dopadne a skončí.Dobře asi ne. J.B.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Váš názor mě potěšil!
      Cítím, že se zajímáte, čtete a přemýšlíte ..
      S tím, co jste napsal/-a souhlasím, jen bych doplnil, že dnešní predátorský kapitalismus bude muset být evolučně překonán dalším systémem, který může do značné míry překonat ten dobře známý kapitalistický antagonismus "mocný vlastník vs zaměstnanec" na základě přechodu k neantagonistickému postavení zaměstnance jako vlastníka (formou družstevnictví, kolektivních pronájmů apod.).
      Další cestou, jak dnešní systém překonat, je úsilí o skutečnou, nikoliv jen fasádní, demokracii a o ustavení demokratických institucí, nikoliv (polo)mafiánských spolků či bratrstev zneužívaných k čilému převádění všeho kolektivního na soukromé.
      O měnových, fiskálních aj. finančních politikách toho již zasvěceně napsala pí. Pohlhammer Lauterbachová dost a dost ...

      Vymazat
    2. Také s vámi musím souhlasit. M.j. i to, co uvádíte, jsem měl na mysli, když jsem napsal, že těch námětů je jistě(zaručeně) víc. Bohužel je nutné tato řešení, mimochodem v praxi úspěšně aplikovaná a odzkoušená, představit občanům, voličům, a to tak, aby je nenaštvala a nevyděsila, za přičinlivé spoluúčasti prodejných medií. To není jednoduchý úkol, když hrozí permanentní řev o pokusech návratu k minulému režimu.
      Jde však o to, že ta základní pravidla, opatření, které jsem uvedl ve svém přídpěvku, jsou faktický nástroj k tomu, aby se to dalo realizovat. Bez přímé demokracie to vždy, zaručeně vždy, zabije v Parlamentu koalice ochotných a koupených. Buď že něco není kompatibilní s předpisy EU, nebo to porušuje "lidská práva a rovnou konkurenci", a když ani to nepomůže, tak se použije obligátní a oblíbená finta že návrh není kompelxní a vláda připraví, nejpozději do "svatého Dyndy, maximálně svatého Nikdy" vlastní , zaručeně komplexní a lepší návrh. Pokud se tohle stane v systému přímé demokracie, tak dotyční poslanci vyletí z Parlamentu jako "žíznivá čára". Dnes dostanou jsko bonus nějaké další placené členství ve výboru nebo alespoň v podvýboru sněmovny, že.
      Soustředit se na základ, na potřebné nástroje ke změně. Ale uznávám, že je souběžně nutné i vysvětlovat proč, k čemu to bude sloužit. J.B.

      Vymazat
  9. Stále stejná písnička. Jen ten, co se žíví klábosením hledá "nové programy".
    Obyčman potřebuje práci, nebo dobré podmínky pro práci, dobré zacházení a vytlačení vychcánků, co o práci mluví a nic nedělají a ještě vydělávají peníze. To by snad byl dobrý základ pro společnou věc. Ostatní je jen pořád balast.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rudo, ten obyčman (nevím, není-li to překlep, ale vzal jsem to jako zajímavý novotvar) musí nejdříve ty „vychcánky“ identifikovat. Potom je může začit „vytlačovat“, neboť nikdo jiný to za něj neudělá.
      Nejsou to lehké úkoly, a nějaké „klábosení“ u toho bude muset být. Jenom je třeba rozlišovat, zda to klábosení napomáhá, se v těch úkolech zorientovat, nebo zda účelově problematiku nezamlžuje. P.K.

      Vymazat
    2. No to je právě ten problém. Obyčman Ruda chce dobrou práci, rozumím že dobře placenou a dobré zacházení. Chtít může, to jo. Ale pokud má vyské mzdové nároky a velké "vedlejší náklady". tedy sociální a zdravotní platba podnikatelem, tak má smůlu. Protože "růst a komkurence schopnost" zajštěná levnou pracovní silou půjde do hajzlu. Tak se přijde na nápad a řešení, a přivedou se "levní" imigranti. A Ruda půjde kam? No na pracák pro dávky, že.
      Ta debata o programu je nutná proto, že je třeba přesvědčit dostatečný počet občanů k tomu, aby se rozhodli ty vychcánky a nemakačenky eliminovat. K tomu pověřit ve volbách lidi, kterým to budou věřit , že je nezradí a udělají to. Samo se to neudělá. J.B.

      Vymazat
  10. Jen chudák se pouští do diskuse o tématu, kterému nerozumí. Mluvím o lidech, kteří dělají práci, které rozumí a umí si vždycky poradit. Jestliže člověk skutečně něco umí, umí se taky přizpůsobit. Jenže systém tady zavedený využívá právě onu skupinu lidí, co onen vozík tahají a kdejaký žvanil má potřebu jim ještě více naložit. Ruda určitě na pracák nepůjde i kdyby měl žít v zemljance a jíst králíky. To je ten rozdíl od J.B., který by svůj způsob života nezměnil ani kdyby přišlo čínské vojsko.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No tak se Rudo přizpůsobujte a poraďte si jak uznáte za vhodné. Já do zemljanky nemusím, postavil jsem si vlastníma rukama domek,se zahrádkou a pecí na chleba. A stát mi tenkrát, jako mladému, pomohl. O tom se současným mladým rodinám nemůže ani zdát. Chcete se přizpůsobovat a ohýbat hřbet, no prosím. Ale pak nechápu, koho a proč chcete eliminovat, a co se vám nelíbí, když vám v zájmu "vyšší produktivity a konkurenceschopnosti" nakládají na váš vozík čím dál víc? A proč vůbec lezete na tato diskusní fóra? Jo ledaže by jste byl placený troll, který má "vychytralý plán", jak šířit pasivitu a marnost. A pletete páté přes deváté, a nevšimnete si, jak si protiřečíte. Já svůj způsob života měnit nemusím, ani teď, taky jsem si uměl poradit. Ale nehodlám se pasivně a dobrovolně přizpůsobovat podmínkám, které se víc a víc zhoršují, díky nenažranosti mnohých, a ana svůj vozík si naložím jen tolik, kolik přiměřeně uvezu.
      Vy si, pro mě za mě, jděte kopat zemljanku, pokud ovšem najdete kousek pozemku, "kde vám to někdo dovolí". Ale jste "přizpůsobivý", tak třeba ano. J.B.

      Vymazat
  11. Člověče, vy jste tak mimo, že přes svůj žvanec nevidíte misku. Moje zemljanka je zřejmě třikrát větší než váš lopotně postavený domek, přesto v ní bydlet nemusím, mám možností daleko více. Ono se to má tak, větší obzor i více možností.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hmm, tak už je skládanka kompletní. Vy jste totiž ten na kozlíku, kterému, podle vás, nakládá stát čím dál víc, a přitom jste dobroděj, co "dává práci obyčmanům"(kteří mu ten vozík ve skutečnosti táhnou) a ti jsou nevděční, a hledají nové programy, i když mají u vás "slušné zacházení". Jo, takových znám dost. Nejvíc jsou nasraní, když jim někdo přetáhne "obyčmany" za trochu více obroku ke svému vozíku. A oni najednou zjistí, že jim jejich větší obzor je k hovnu. A to že k vozíku mají vlastnické právo, ke kterému zhusta přišli bůh ví jak , je jim na prd. A čím větší vozík mají, tím více ho sámi nemohou utáhnout. Takovým to přeju. Z duše. To jsou ti ze sorty nenažranců. Zcela evidentně jste jeden z nich.Ten, kdo pohrdlivě nazývá normální lidi práce švorcákem a obyčmanem, je arogantní dobytek, a nikdy se s ním společné řešení najít nedá. Takže jakákoliv další debata nemá smysl. J.B.

      Vymazat
  12. Milý pane, debatu jste začal vy a skončil jste taky vy. Tedy marnost nad marnost. Kdybych vás potkal v reálu, za toho dobytka byste ode mne dostal přes držtku. Somrákem může být i milionář, který se tváří jako svtoušek, přitom žebrá jako neziskovka. Nefungujete taky v reklamě na Kliniku?

    OdpovědětVymazat

Reklama