Reklama

.

.

pátek 12. února 2016

Zákony geopolitiky: Rusko a Evropa se navzájem potřebují

Sergej Pankin
12.2.2016   Eurasia24 
Nikoliv ‚velmocenská pozice Ruska a jeho usilování o vnější expanzi' ohrožuje geopolitický status Evropy, ale naopak, slabost Ruska automaticky mění Evropu v geopolitického sluhu USA.“
Pokud chceme adekvátně pochopit postmoderní „nový, skvělý svět“ ve všech jeho geopolitických, právních, mezinárodních a ideologických projevech, musíme zcela odmítnout ideologická dogmata globalizace a jednopolárního světa.
 O to více proto, že atlantistické ideologémy, na jejichž základě je interpretován „hlavní program současné epochy“ jako epochy přechodu od vícepolárnosti k jednopolárnosti pod vedením atlantismu, metodologicky velice připomínají tezi marxismu-leninismu o „hlavním významu současné doby jako přechodu od kapitalismu ke komunismu“. Kapitalismus a komunismus jsou pouze zaměněny za jednopolaritu a vícepolaritu. Nový postmoderní svět už málo souvisí se soupeřením hlavních ideologií éry moderny, upadajících do zapomnění – kapitalismem, komunismem a fašismem.

Po rozpadu každého impéria začíná ostrý boj o jeho geopolitické následnictví. Výjimkou v tomto ohledu nebyl ani rozpad Sovětského svazu. Z tohoto důvodu je postkomunistické Rusko dodnes cílem geopolitického nátlaku – ještě mnohem ostřejšího, než jaký byl vyvíjen na Sovětský svaz.

Současná atlantická restrukturalizace Eurasie odhaluje staré imperiální ambice „Starého světa“. Vytvoření balto-černomořského oblouku, byť se slabým článkem – Běloruskem, je dávný, už z 16. století pocházející západní geopolitický projekt, jehož cílem je odřezat Rusko od velkých moří i strategicky důležitých menších moří. Stejně jako v minulosti, Kosovo je jedinou pozemní cestou do Soluně, která spojuje západní Evropu s Bosporem. Proto Západ tak rychle v únoru 2008 také uznal nezávislost tohoto trpasličího územního útvaru, bez ohledu na to, že tím byl vytvořen nebezpečný precedens, který byl vzat na vědomí na Kavkazu – ve výsledku byly v srpnu téhož roku vytvořeny nezávislé státy Abcházie a Jižní Osetie.

Stejně jako v minulosti, Anglosasové vojensky vstoupili v 21. století do Afghánistánu (na podzim 2001) a do Mezopotámie (na jaře 2003, tj. do Iráku, pozn. překl.), aby tak realizovali dávné plány Disraeliho a Palmerstona z dob krymské války (1853-56). Nicméně, jak názorně ukazuje Sykes-Picotova dohoda (viz např. zde, pozn. překl.), Mezopotámie byla vojenskou trofejí, kterou si dali za cíl získat Anglosasové už za 1. světové války. Takže dnešní atlantistická „demokratizace“ Iráku má hluboké historické kořeny, přičemž v žádném případě „humanitárního“, ale geopolitického charakteru.

Podruhé se historie odehrává už jako fraška, jak uvedl klasik. A je naprosto přirozené, že lord Judd Hirsch, člen Sněmovny lordů a socialista, v roce 2001 vystupoval jen v roli pouhého napodobovatele lorda Palmerstona, když dával dohromady „čečenské výbory“ analogicky k tomu, když Palmerston vytvářel „čerkéské výbory“ na pařížském kongresu v roce 1856.

Když země bývalé Varšavské smlouvy vstoupily do NATO, v žádném případě se nevrátily do „neohabsburské“ Evropy, jak si myslely, ale spadly do atlantického světa pod americkým vedením, jehož geopolitický smysl spočívá v ustavení totální kontroly nejen nad celou Evropou, ale případně, pokud Rusko bude slabé, i nad celou Eurasií.

Boj o kontrolu přírodních zdrojů a strategických komunikací bude stále hlavním tématem současné epochy.

Západ vždy – v minulých stoletích i dnes – všemožně usiloval o vytlačení Ruska na severovýchod Eurasie, aby mu zakryl přístup k teplým mořím – Středozemnímu, Černému a Kaspickému. Tento prostor je severní hranicí geopolitické „energetické elipsy“, do níž patří Arábie, Mezopotámie, Perský záliv, Kavkaz a Afghánistán. Proto Washington a na jeho příkaz i Brusel tak zuří kvůli navrácení Krymu do Ruské(ho) – ne, ne impéria – ale federace. Vždyť byla prolomena stanovená hranice „energetické elipsy“.

Takzvaný „jižní oblouk“ začíná v oblasti Bosporu, prochází přes Turecko, Perský záliv, Pákistán, Afghánistán. Zde se soustřeďují klíčové zájmy Anglosasů. Afghánistán se ve výsledku už fakticky stal protektorátem a stejný osud byl připravován i pro Irák a Írán. Pokud Írán pokračuje více nebo méně úspěšně v odporu, pak nový „demokratický“ Irák mohou atlantisté spokojeně zapsat na seznam svých vítězství. I když Islámský stát trochu poskvrnil radostný obraz.

„Severní oblouk“ geopolitické elipsy prochází přes Ukrajinu, Moldávii a Kavkaz. Pro dosažení totální nadvlády v Eurasii atlantisté nezbytně potřebují do své sféry vlivu všechna území rozkládající se mezi Baltským a Černým mořem. Proto na Ukrajině neustále docházelo k „majdanům“. V důsledku toho tam nyní probíhá skutečná válka namířená právě proti Rusku. Proto Gruzie i po vyhnání explicitního rusofoba Michaila Saakašviliho dostává všemožnou podporu USA a NATO. Proto Bělorusko, které je chybějícím článkem, který by umožnil plně dosáhnout celého geopolitického cíle, neustále vykazuje obstrukce, i když Alexander Lukašenko vyhlašuje, že je připraven vést jednání.

Tímto způsobem je eurasijská strategie atlantistů nasměrována k dosažení úplné kontroly nad komunikacemi vedoucími do geopolitické elipsy.

Konflikt v Čečensku svého času rovněž sloužil k dosažení těchto dvou strategických cílů. Zejména proto se stal nedílnou součástí atlantického geopolitického projektu. Právě proto banditské povstání v Čečensku bylo atlantisty vydáváno za národně osvobozenecké hnutí. Jakkoli je všem známo, že islámskou vášnivost atlantisté vždy využívali pro dosažení svých geopolitických cílů. Už v roce 1835 Rusko v Černém moři zajalo britskou loď Vixen, která dopravovala zbraně Čerkesům. Ve výsledku se záměr s „nezávislou Ičkerií“ vůbec nezdařil, ale klid na severním Kavkazu v žádném případě nenastal. Anglosasové dodnes usilují o to, aby propojili mezi sebou všechny strategicky významné body podél linie Středozemní moře – Malá Asie – Perský záliv – Pákistán.

V geopolitice, celkem vzato, se málokdy něco mění. V období atlanticko-sovětského soupeření v žádném případě nebyla ničím novým v oblasti mezinárodních vztahů válka v Koreji a Vietnamu, americký vpád na Kubu a vstup sovětských vojsk do Maďarska a Československa. Novum spočívalo pouze v totální ideologizaci všech těchto geopolitických operací, jejich začlenění do kontextu „boje mezi kapitalismem a komunismem“.

Současný krajní liberalismus (libertariánství) je sám o sobě pokusem o „teologizaci“ liberálního projektu, který je zvráceným vtělením idejí metafyzického Říma (translatio imperii) kočujícího ze Západu na Východ a z Východu zpět do své „rodné vlasti“ na Západě.

V dnešní době staleté soupeření o strategické komunikace a zdroje velmi připomíná náboženské války. V tomto ohledu je možné mluvit o předvestfálském myšlení. Připomeňme, že vestfálským mírem v roce 1648 skončila třicetiletá válka, která byla vedena z ideologických a náboženských důvodů. Počínaje od této doby se subjektem mezinárodního práva stal národní stát nezávisle na formě jeho vlády.

Osvícenská éra postavila do popředí nejen liberální demokracii, ale i „národní suverenitu“. Nové mezinárodní veřejné právo bylo založeno na principu úplné suverenity národního státu, nezávislé na míře jeho „civilizovanosti“.

V hlavě 1 Charty Organizace spojených národů, „Cíle a principy“, není žádný odkaz na jakýkoliv „referenční“ nábožensko-filozofický nebo sociálně-politický systém. Také se v ní nezmiňuje demokracie jako cíl, ale klade se důraz na „svrchovanou rovnost“ všech účastníků mezinárodních vztahů. Z pohledu mezinárodního práva a Charty OSN jsou všechny typy vlád naprosto rovnocenné a žádná z nich nemůže být definována jako progresivní nebo naopak reakční, pokroková nebo překonaná.


Svého času německý filozof Immanuel Kant, stoupenec republikánského politického projektu, tvrdil, že „žádná vláda se nesmí násilně vměšovat do otázky vládnutí a státního systému jiných států“. Ještě aktuálněji v naší době „civilizačních“ vojenských operací atlantismu zní druhý Kantův výrok: „Trestná válka mezi dvěma státy je nemyslitelná, neboť mezi nimi není vztah výše postaveného k níže postavenému.“ Jak vidíme, atlantická ideologie globalistů se zřekla základních principů vestfálského světového řádu a stanovuje vztahy mezi státy právě jako „vztahy výše postaveného k níže postavenému“.

Zapomnění podléhá i Charta OSN, která zakazuje „civilizační“ použití síly nebo hrozbu jejího použití ve vztahu ke kterémukoliv státu.

Je přirozené, že v daných podmínkách svět vnímá výroky o právu na bombardování suverénních zemí „ve jménu demokracie“ jako selhání celého systému západních hodnot. V dané situaci jsou ideologická klišé „lidská práva“, „liberální demokracie“, „globalizace“, atd. přijímána jako obehrané ideologické fráze.

Úsilí Ruska získat zpět status velmoci je dnes atlantisty interpretováno jako hrozba „suverenitě“, „demokratizaci“, a „lidským právům“ v bývalých sovětských republikách – na Ukrajině, v Pobaltí a v Moldávii. Avšak právě tyto „hodnoty liberální demokracie“ byly anulovány samotným Západem hned po rozpadu Sovětského svazu.

S počátkem ukrajinského konfliktu se projevivší nové přerozdělení světa nevyhnutelně povede ke změně rovnováhy sil mezi samotnými západními zeměmi, přičemž především v zájmu USA a v žádném případě ne v zájmu Evropy. Zde kupodivu hraje na ruku Washingtonu přijetí celé řady bývalých socialistických států do Evropské unie. Jde o to, že všechny tyto geopolitické a vojensko-strategické změny zapadají ne do evropské, ale do americké geopolitické konfigurace, která je realizovaná USA ne v zájmu Evropy, ale v kontextu podřízení všech svých satelitů, včetně evropských států, „globální vládě“ a euroasijskému projektu USA.

Absolutní orientace bývalých zemí „socialistického tábora“, které vstoupily do EU, na USA, způsobila celkově značnou škodu geopolitickému statutu Evropy. A čím více se Evropa rozchází s Ruskem, tím více „Starý svět“ ztrácí roli významného geopolitického centra.

V současné době dosáhly USA takového geopolitického postavení, že Evropa už přestala být hlavním cílem jejich geopolitických zájmů, ale stala se pouze zabezpečeným týlem. Jak zdůraznil Zbigniew Brzezinski, „upevnění amerického předmostí na euroasijském kontinentu s pomocí transatlantického partnerství“ je pro USA nezbytné ne kvůli „obraně Západu před hrozbou z Východu“, ale proto, aby se „nová Evropa“ stala pro USA „reálným odrazovým můstkem k průniku do Eurasie.“

Takovým způsobem nikoliv „velmocenská pozice Ruska a jeho usilování o vnější expanzi“ ohrožuje geopolitický status Evropy, ale naopak, slabost Ruska automaticky mění Evropu v geopolitického sluhu USA.

Je zjevné, že nejen pro samotné Rusko, ale i pro Evropu je nezbytně nutné a značně výhodné, aby Rusko bylo silnou a vlivnou mocností, jedním z hlavních systémotvorných států na geopolitické mapě současného světa.

V čem má spočívat jednota Evropy a Ruska, jejíž idea si drží svůj geopolitický význam od počátku novověku do dnešního dne? Je možné nahlížet na celý svět a v detailu na Evropu

jako na firmu, která potřebuje jen „profesionální vedení“. Takový přístup byl charakteristický pro komunistickou ideologii, v jejímž rámci národní hospodářství SSSR a perspektivně celé světové hospodářství bylo nahlíženo jako „jediná všelidová továrna“. Přibližně stejně vidí „světovou hospodářskou soustavu“ i současný atlantický globalismus.

Ovšem v rámci takového přístupu se zcela zpochybňují historické zvláštnosti různých národů a jejich kultur. V takovém globalistickém projektu, plně unifikovaném podle mondialistických schémat, není místo nejen pro pravoslavné Rusko, ale obecně ani pro jednu z velkých kulturních tradic lidstva, včetně evropské.

Evropské mocnosti se nacházely na vrcholu své velikosti právě tehdy, když jejich historie zahrnovala nejen ideály „vlády Caesarovy“, ale i „vlády Ducha“. Když Evropa ještě žila ne jen z „chlebu samotného“, ale kladla velký důraz i na duchovní hodnoty.

Připomeňme v dané souvislosti, že i SSSR dosáhl vrcholu svých sil poté, když se v období Velké vlastenecké války na základě návratu k tradičním vlasteneckým hodnotám znovuzrodil s novou silou národní duch lidu. A naopak, limitu své degradace Rusko dosáhlo v době památných 90. let, když domácí „liberální demokraté“ gajdarovsko-čubajsovského typu udělali vše, co mohli, aby se ruský lid zcela odvrátil od Boha a začal sloužit pouze Mamonu.

Nové geopolitické výzvy nutí podívat se nově na starý problém „Rusko a Evropa“. A i když se země „nové Evropy“ nacházejí ještě v „euforii emancipace“ a těší se iluzemi úniku „z pod útisku asiatského moskevství“ a ze vstupu do systému „civilizovaného Západu“, tato euforie je stejně přirozená, jako pomíjivá. S postupem času stejně vše, jak je řečeno v knize Kazatel, „sem a tam točí se, tam a sem, kolem dokola stále vrací se“. Zároveň však není na místě úplně ignorovat všechny ty zoufalé snahy nových „demokracií“, které nevymyslí pro své sebepotvrzení nic jiného, než neustálé přehrávání scénky v duchu (…Krylovovy…, pozn. překl.) básně Slon a mopslík, se současným prošením Západu o pomoc proti „ruské invazi“.

Skutečná jednota Ruska a Evropy nespočívá v diktátu ideologických standardů Rady Evropy, které údajně mají univerzální charakter. Skutečnou jednotu hlavních součástí Eurasie – Ruska a Evropy – může přinést pouze úplné přiznání nepomíjející hodnoty jak ruské, tak evropské kultuře a také přiznání jejich hluboké esenciální jednoty zakládající se na hodnotách křesťanství.

Zdroj: evrazia.org

Překlad: Pavel Křížek

15 komentářů :

  1. Eště že ty Anglosasy máme - dyť bysme se jinak nemohli zúčastnit žádného humanitárního bombardování a rozjet si tak migrantské tsunami, které ohrožuje kořeny naší kultury a naše přežití vůbec.

    OdpovědětVymazat
  2. Za jediny dolar je uz pres 80 rublu. Rusti holoprdelnici by si meli prestat hrat na velmoc.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ruští holoprdelníci mají všechno, suroviny, techniku a hlavně hlavu k přemýšlení na několik tahů dopředu a tam v nedalekém budoucnu je dolar bohužel pro Amíky, spolu s Amerikou v řiti. Stačí si na to jenom v klidu počkat.

      Vymazat
    2. Směnný kurz mezi dvěmi měnami není vůbec důležitý ty troubo. Důležité je, kolik kdo bere a co si za to může koupit. V průměru si američané zatím mohou koupit víc, ale za ceno toho, že jejich vnější i vnitřní dluh je dnes 19 000 000 000 000 dolarů, a to i přesto, že jim nikdy nikdo nebránil v rozvoji, nikdo jejich zemi neplenil ani je nebrzdil žádný totalitní režim. Myslím, že brzy budeme do toho rusofoby nenáviděného Ruska masově utíkat, jelikož se naše země stane během velmi krátké doby neobyvatelnou, ať už z důvodu muslimské invaze nebo přemnožení domácího nepřizpůsobivého obyvatelstva.

      Vymazat
  3. USA V KONCÍCH - ŠOKUJÍCÍ FAKTA
    USA jsou největší říše zla, zločinecký váleční štváč a mezinárodní terorista v dějinách lidstva. Zavřete dveře! Zima a mráz přicházejí z Bílé chatrče ve Washingtonu! USA po zásluze končí na smetišti dějin a ve věčném zapomnění. Ani vzteklý pes po nich neštěkne!
    •200 let terorismu USA:
    www.olser.cz/9947/200-let
    •agrese USA:
    www.panobcan.sk/agresia-usa-zlociny-a-vyvrazdovanie-narodov-zoznam-z-ktoreho-vam-moze-byt-aj-spatne
    •Kenneth O’ Keefe v tom má jasno:
    www.hlavnespravy.sk/kenneth-o-keefe-v-tom-ma-jasno-uplne-na-rovinu-o-tom-ako-dnes-funguje-svet/726485

    OdpovědětVymazat
  4. USA V KONCÍCH - ŠOKUJÍCÍ FAKTA
    •Státní dluh USA překročil 19 biliónů dolarů. Tato úroveň byla dosažena koncem ledna 2016. Částka činí zhruba 103% HDP. Z celkové sumy připadá 13,7 biliónů dolarů přímo na veřejný dluh, který mají firmy a jednotlivci. Dalších 5,3 biliónu tvoří vnitrostátní zadluženost vlády u Federálního rezervního systému. Během prezidentství Obamy se dluh státu téměř zdvojnásobil, když se zvýšil o 8 biliónů dolarů za 7 let.
    •V USA je bez práce 41% populace v aktívním věku.
    •40% Amíků má ušetřeno maximálně 500 dolarů (12.300 Kč).
    •28% Amíků nemá žádné úspory.
    •V celých USA je skoro 10 milionů domácností, které nevlastní ani jeden účet v bance.
    •22,5% Amíků je negramotných.
    •Bezdomovectví rodin vzrostlo o 23%.
    •Počet Amíků žijících v chudobě během 4 let vzrostl o 6 milionů.
    •Střední příjem domácností už 4 roky za sebou klesá - snížil se o výše $4000 (98.480 Kč).
    •62% Amíků ze střední třídy uvádí, že snížili výdaje na domácnost.
    •85% příslušníků střední třídy tvrdí, že je těžší udržet si standard, než tomu bylo před 10 lety.
    •V USA žije čas od času 77% občanů od výplaty k výplatě.
    •Jeden ze 4 amíckých pracujících nosí domů výplatu, která odpovídá kritériím pro chudobu nebo je ještě nižší.
    •V současnosti lze za „dobrou práci“ označit méně než 25% všech prac. míst v USA a toto číslo klesá.
    •20,2 milionů Amíků vynakládá více než 1/2 svého příjmu na bydlení. To znamená 46% nárůst od r. 2001.
    •Mnoha Amíkům během 12 let se zvýšil účet za vodu 3x.
    •Cena elektřiny v USA roste 5 let rychleji než celková míra inflace.
    •V r. 1999 mělo 64,1% Amíků zdrav. pojištění placené zaměstnavatelem. To se teď vztahuje jen na 55,1%.
    •Pojistné na zdrav. pojištění rostlo v letech 2011-2012 rychleji než celková míra inflace.
    •Podle výzkumu plánuje 10% amíckých zaměstnavatelů ukončit financování zdrav. pojištění svých zaměstnanců.
    •Celková částka všech hypoték v USA je 5x vyšší než před 20 lety.
    •Celková částka všech spotřebitelských úvěrů vzrostla od r. 1971 o 1700%.
    •Celková hodnota všech studentských půjček v USA přesáhla hranici 1 bilionu dolarů (24,62 bilionů Kč).
    •Přibližně třetina všech Amíků neplatí včas své účty.
    •Více než 100 milionů Amíků využívá minimálně jeden sociální program provozovaný federální vládou.
    •25 milionů dospělých Amíků bydlí doma u rodičů.
    •Během recese přišlo amícké hospodářství o více než 220.000 malých podniků.
    •V r. 2010 byl počet nově vzniklých prac. míst v nových podnicích ve srovnání s r. 2000 méně než poloviční.
    •Přibližně 57% dětí v USA žije v domácnostech, které jsou považovány za „nízkopříjmové“ nebo „chudobné“.
    •V USA žije kolem 100 milionů občanů, kteří jsou považováni za „chudé“ nebo „blížící se chudobě“.
    •14% Amíků je na potravinových dávkách, protože mnozí pracující Amíci mají příjem nižší než tisíc dolarů.

    OdpovědětVymazat
  5. http://www.lidovky.cz/depresi-rusu-muze-vystridat-zlost-kremlu-hrozi-do-roka-bankrot-pw6-/zpravy-svet.aspx?c=A160210_124331_ln_zahranici_msl

    OdpovědětVymazat
  6. Já vím, že tomu rusofobovi, co tady stále smradí svými výpotky, se to nebude líbit, ale nemohu jinak, než podpořit autora článku.
    Evropa Rusko potřebuje a nastane situace, kdy budeme vděčni za to, že někdo takový je "za humny". Ten čas se blíží s každým novým "multikulturním" muslimem, kterého v zájmu humanity a obohacení genofondu vítáme v EU. Islámu je totiž úplně jedno, co si místní poturčenci myslí o své úloze v dějinách. Muslimové neřeční, ale jednají. Jejich úloha nekončí přesunem do Evropy. Protože se množí asi 3x rychleji než stávající degenerovaní Evropané a jsou ochotni za své náboženství umírat (na rozdíl od nás), za několik desetiletí nastane doba, kdy začnou ovládat celé oblasti a po nich státy. V první fázi to bude legrace. To budou ještě demokraté a zavedou do škol jen nepovinnou výuku islámu. Později, až nás překonají svým počtem, zavedou šariu - jiná náboženství sice povolí, ale pouze v těch obcích, kde budou ještě převládat křesťané a ateisté, výuka islámu na školách už bude povinná. Ve 3. fázi se už nebudou bavit s nikým. Kostely přemění v mešity plošně, kdo se nepřihlásí k islámu, bude zavražděn s celou rodinou nebo vyhnán za hranice tak, jak to předvádějí dnes v Libyi, Iráku, Sýrii, Afghanistánu, Egyptě i jinde. Pro jiné vyznání než islám zde nebude místo. A v té chvíli budou vznikat občanské války. Muslimové budou vítězit a zachrání nás jen silné Rusko. Věřím, že se toho nedožiji, ale muslimové mohou použít zkratku. Vzhledem k tomu, že moc u nás je celkem dostupná každé větší organizované skupině lidí, která bude mít zájem ji vzít do rukou (v EU už není silná ani policie a armáda), může to někdo využít a státy prostě ovládnout. První desetitisíce všeho schopných bojovníků si už vozíme do Německa. Zbraně jsou uloženy v kasárnách a muničních skladech, hlídá je hrstka vojáků. USA nás zachraňovat určitě nebudou. Američané nejsou zvyklí umírat za jiné. Na místě toho blba, co zde opruzuje, bych byl předvídavější. Ještě žijí lidé, kteří si paatují, s jakým nadšením vítali Češi a Slováci Sovětskou armádu, když zde několik let vládli Němci. Snad se něco podobného nebude opakovat...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zcela souhlasím, jen bych doplnil, že v mnohých oblastech Evropy vládne šária, jako jediný právní systém již dnes. Dle některých odhadů se Nizozemí stane muslimskou zemí nejpozději za 15 let. Následovat bude Belgie, Francie Velká Británie, Śvédsko atd. Bránit se neumíme, zpohodlněli jsme, obranné reflexy jsme ztratili. A to tu ještě máme své vlastní, stejně rychle se množící spoluobčany.

      Vymazat
  7. Ruští telefonní vtipálci Vladimír Kuzněcov a Alexej Stoljarov, známí v síti jako Vovan a Lexus, jménem prezidenta Ukrajiny Petra Porošenko a premiéra Arsenije Jaceňuka navrhli prezidentu Turecka Recepu Tayyipu Erdoganovi, aby se sjednotili proti Rusku.

    Více: http://cz.sputniknews.com/politika/20160212/2354714/prankeri-erdogan-rusko-syrie.html#ixzz401sgOiyD

    http://www.ntv.ru/novosti/1605217/#sel=10:1,10:15;11:1,13:5

    OdpovědětVymazat
  8. Evropa nesmí měřit Americkým metrem !!!

    OdpovědětVymazat
  9. Rusko je muž a Europa je žena :)preto sa navzajom potrebuju a americky zapad je ten, kto ma kazit dobry vztah...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Evropa je žena, Rusko je dítě - pro jednoho fracek, pro druhého milené. Každopádně je to dítě, které dospívá (v situaci, v jaké je nikdy předtím nebylo). V současné době si uvědomuje samo sebe a svou sílu, své slabosti a to se nelíbí anglosaské chátře, která se už viděla, jak Rusko rabuje, jak se plní je vlhký sen o světovládu. Amerika, Austrálie, Kanada i Nový Zéland jsou plody Satanovy, plody zdroje staletých zel - Velké Británie.

      Vymazat

Reklama