Reklama

.

.

sobota 12. března 2016

Hodnotit či nehodnotit?


Zdeněk Hrabica
12. 3. 2016
Často se vracím k novinářským rozhovorům Karla Čapka (Hovory s TGM), Egona Ervína Kische (i k fiktivním), věřím jim a hledám v nich poučení. Nikdo je, dříve vydané, už nečte, povalují se na regálech odložených knih v knihovnách – ve štalářích „Čtenáři čtenářům“. Nevěřím knižním dlouhým módním rozhovorům, třebas „dálkovým“ Karla Hvížďaly s Havlem, Schwarzenbergem, s Halíkem.


V rozhovorech plných žluče mně Irituje Daniela Drtinová svou umaností a zjevným úmyslem, jak snadno a rychle – umí potrhle rozdrtit respondenta na základě jeho víry a přesvědčení. Trčí ji sláma z bot a těžko je jí zbavit se umanutosti vyšetřovatelky ze soudního dvora nebo z odposlechové komory policejního aparátu.

Po elektronických vlnách netu se k nám nyní dostal rozhovor Daniely Drtinové s Františkem Ringo Čechem. Vykutálená moderátorka si předsevzala, že mu dokáže rasismus v paletě naivního malíře i divadelního umělce, režiséra, textaře, muzikanta, rebela, dokonce poslance. Dala mu okatě najevo své pohrdání, už proto, že se občas nebojí promluvit, jak mu zobák narost a neskrývá před nikým svůj kladný vztah k prezidentu Miloši Zemanovi.

O rozhovor jsem se samozřejmě pokoušel v novinářském světě mnohokrát i já sám. Nesnadný úmysl mi častokrát dal za vyučenou, že jsem řemeslo ještě vůbec nezvládl. Ak.mal. Josef Liesler mi kladl na srdce, že okamžitě rozpozná novinářského idiota od moudrého žurnalisty, který jej požádá o interview - a to již podle první otázky. Pod vlivem tohoto imperativu jsem se skoro třásl v pracovně ministerské předsedkyně Indie paní Indíry Gándiové. Za půl roku byla zavražděna násilnou rukou jednoho ze svých bodygardů. Myslím, že mi tehdy moc pomohla tréma a skutečnost, že se člověk nesmí třást před velkými zvířaty, že mu nesmějí kalhoty spadnout z těla před brodem. Přítel, malíř Vladimír Komárek si mi postěžoval v letním odpoledni, že se v jeho semilském ateliéru objevila mladičká redaktorka Květů. Přišla k rozhovoru bez přípravy a zjevila svůj úmysl bavit se s Mistrem. Mezi plátny se zakrátko udivila: „To jsem ani nevěděla, že také malujete?“ Vladimír Komárek, který mi psal dopisy bez rozdělování jednotlivých slov, který byl jako syn četníka dlouhodobým pobytem na jižním Slovensku více Slovák než Čech, podotkl: „ A co myslíš děvenko, že vůbec vlastně celý život dělám?“ Nenechala se vyvést z míry a opáčila: „Já si až doteď myslela, že jste takový kecal, vypravěč, z něhož padají slova a slova.“

Tenkrát, po tomhle překvapivém sdělení mně Vladimír pozval na svou zahradu, kde měl v zákoutí z kamínků kruh, jakýsi svérázný pisoár, do něhož chodil s mužskými příchozími kamarády pro uvolnění čůrat a řekl mi: „Víš co, příteli Zdeňku, vykašleme se na to hodnotit, jak a kdo co vlastně člověk umí a neumí anebo co dělá, když dělá.“

Ó, jak byl malíř Vladimír Komárek moudrý, vzdělaný, prozíravý, moc mi chybí!

Psáno pro Novou republiku a pro Nové slovo

16 komentářů :

  1. Pan Komárek měl spíš na mysli význam slova "soudit", než "hodnotit". Hodnotit podněty kolem sebe je naše přirozená reakce, na základě které se vyvíjíme, sdílíme svoje názory s komunitou, utváříme náš společný prostor. Vybíráme si z nekonečného množství to, co nás osloví a za sebou necháváme nehodící se nebo nepochopené. A právě to odhozené je dobré učit se neodsuzovat, byť je to značně obtížný a hlavně nepřetržitý úkol. Ovšem i to má své hranice, které by měly končit tam, kde už je neblaze působeno na někoho jiného. Pak je odsouzení zcela namístě. K rozpoznání mnohdy křehké hranice mezi tolerancí a lhostejností musíme mít otevřené srdce, ale i bdělý rozum. Učíme se to po celý život. Kéž se v tom den ode dne zlepšujeme.

    OdpovědětVymazat
  2. Ta nesnesitelná a odpudivá ochechule Drtinová byla jednou z příčin,že jsem televizi ze svého života vyloučil už před více,než 5 lety....
    Mít takovou doma,tak už je zakopaná někde v lese a hóóódně hluboko....

    OdpovědětVymazat
  3. Taky se na televizi vůbec nedívám,ČTV se mi svou podlézavostí,zaprodaností a překrucováním ůplně a dokonale zhnusila.A na ty ůpadkové a destrukční filmy z USA,kde převládá vraždění,zlo,nebo až směšná primitivita,kde předvání ůplně primitivně tzv.,,vědu",kterou mohou vykládat tak akorát moji koze v chlévě,taky ne,nemusím ty žvásty poslouchat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vystudoval jsem dvě střední školy a jednu vysokou v Brně.Ale nejvíc vědomostí jsem nakonec získal samostudiem,bez vedení školy.Moudrost nám nenalije žádná škola,bohužel.Jen mohu potvrdit poznání,že největší Moudrost vyrůstá opravdu v ,,chaloupce u lesa",nikoliv v rodinách vědců a akademiků.Na vlastní kůži jsem poznal,že tzv.dnešní věda vědou stále není,je pavědou v rukou těch,co jen ,,pustí lidem jen to,co sami chtějí"..prostě stále dělají z lidí jen hlupáky.A stále více můžeme pozorovat,jak např.učitelé,lékaři,právníci a jiní studovali nikoliv pro poznání,ale jen proto,aby hrabali peníze a majetek pro svůj blahobyt,nic více a zařazují se tak spíše do říše zvířat,nikoliv lidí,od člověka se vzdálili,distancovali a lezou jen tam,kde cítí kořist a peníze,prostě americký,destrukční styl života se strátou svědomí,vlastenectví,zaprodaností a jidášstvím.

      Vymazat
    2. Co máte proti zvířatům? To Vaše přirovnání s říší zvířat rozhodně nebylo to největší moudro, co jsem kdy slyšela. Se zvířaty máme mnoho společného i my ostatní, slušní lidé. A nevidím na tom nic špatného, naopak, mnohdy bychom se od nich mohli učit. Například, zatím co zvířata si z přírody berou jen tolik, kolik skutečně potřebují k přežití, my drancujeme planetu až do naprostého sebezničení. Svým vlastním příkladem jste stvrdil svá slova o tom, že na selský rozum z chaloupky u lesa je každá Vaše škola krátká.

      Vymazat
    3. Anonym 15:36 Dovoluji si Vás opravit.Vaše
      slova,že si zvířata berou jen tolik,co po-
      třebují zcela popřou sloni a nebo u nás
      třeba kozy.Tam,kde přejdou,zůstane spoušť.
      Nevím,koho pokládáte za slušné lidi.Podle
      Vašeho vyjádření sama sebe a s Vámi stejně smýšlející.Nebuďte tak odsuzovací vůči těm
      druhým.
      Petr Majevský

      Vymazat
    4. 15:36 Mluvíte - píšete mně z duše. Vždycky jsem měl rád i lidi i zvířata. Ale od doby Majdanu můj respekt ke zvířatům nesmírně vzrostl. Když jen pomyslím na morálku většiny evropských politiků, nevycházím z úžasu nad povahou mých 25 kačenek Indických běžců.
      My lidi jsme těm zvířatů taky dost zabrali a znetvořili území.
      A školy, ty souvisí snad jen s vědomostmi, ale ne s rozumem.
      Děda.

      Vymazat
  4. Myslim, ze se prece jenom mylite. Ja mam Capky v prvni rade knihovny a ctu je casto, Soucastna literatura az na vyjimky ke cteni neni zajimava.Bernard Cornwell,historie, ale velmi soucastna.To ovsem neni Ceska literatura.Nadeje umira posledni,nezoufejte.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Když rád čtete,mám tu jeden tip,ale je děsně aktuální i když byl napsán a vydán už v r.1973.
      Kniha má název "Tábor svatých",je to román a autorem je Jean Raspail.
      z předmluvy:"Příběh začíná v indické Bombaji,kde holandská vláda ohlásila přijetí nařízení,podle kterého měly být indické děti adoptovány a vychovávány v Nizozemí.Tato politika je znova přehodnocena poté,co byl holandský konzulát zaplaven rodiči toužícími vzdát se svých dětí,přejícími si mít o hladový krk méně.Jeden indický duchovní následně vyzve masy k hromadnému exodu a k novému životu v Evropě.Většina příběhu se soustředí na francouzskou riviéru,kde nakonec nezůstane kromě armády a několika civilistů nikdo,s výjimkou profesora na odpočinku.Profesor je svědkem připlutí obrovské flotily,kotvící u francouzského pobřeží.Příběh střídá rovinu reakce Francouzů na masovou imigraci a postoje přistěhovalců.
      Ti vůbec netouží po tom,aby se asimilovali do francouzské kultury,zároveň ale dychtí po hojné potravě a pití,které je v jejich rodné Indii nedostatek a z toho vzniká neřešitelný konflikt."

      Nepřipomíná to něco ?!?!Čtení toho románu není nikterak zábavné,ale nastiňuje naši dosti blízkou budoucnost....

      Vymazat
  5. To15:27
    Si ty svý šuule taky zvopakuj...

    R-5 .

    OdpovědětVymazat
  6. Pane Hrabica,nezoufejte'
    Divil byste se nad počtem čtenàřů Vàmi shora uvedenÿch autorů..!
    (E.E.Kisch je kupř. tak aktuàlní,že se člověk až diví..
    stále ta samá písnička,a lidi nepoučitelní..
    jituš

    OdpovědětVymazat
  7. Pane Zdeňku děkuji Vám za vše co píšete.A hlavně jste velký bojovník za pravdu a mír.Snad ještě není pozdě.9669

    OdpovědětVymazat
  8. Něco k zamyšlení

    Teprve teď to má smysl, úžasná slova. Citováno z knihy Karel Čapek - Válka s mloky

    “Tak co je v těch novinách?” ptá se s oteckou strohostí.
    “Celkem nic, tatínku,” povídá syn. “Tadyhle jenom čtu, že se ti
    Mloci už propracovávají až po Drážďany.”
    “Tak to je teda Němec v troubě,” konstatuje starý pán. “Víš,
    Frantíku, tihle Němci, to byl moc divný národ. Vzdělaný, ale divný.

    Já jsem znal jednoho Němce, on byl šoférem v jedné továrně; a to byl takový hrubý
    člověk, ten Němec. Ale vůz měl v pořádku, jen co je pravda.
    “Tak vida, Německo už taky zmizelo z mapy světa,” přemítal pan Povondra.
    “A jaký fofr dřív dělalo! To ti byla hrůza: samá armáda a samá vojna

    Kdepak, na Mloky nestačí ani Němec. To víš, já ty Mloky znám.
    Pamatuješ, jak jsem ti je ukazoval, když jsi byl ještě takhle malý?”
    “Dávejte pozor, tati,” řekl syn. “Bere vám ryba.”

    „Halo, vy lidé! Zachovejte klid. Nemáme vůči vám nepřátelských
    úmyslů.
    Potřebujeme jenom víc vody, víc břehů, víc mělčin pro svůj život. Je
    nás příliš mnoho. Už pro nás není místa na vašich březích. Proto
    musíme odbourat vaše pevniny. Uděláme z nich samé zálivy a ostrovy.
    Tím sedá délka světových břehů zpětinásobit. Budeme stavět nové
    mělčiny. Nemůžeme žít v hlubokém moři. Budeme potřebovat vašich
    pevnin
    jako materiálu k zasypání hlubin. Nemáme proti vám nic, ale je nás
    příliš mnoho. Můžete se zatím odstěhovat do vnitrozemí. Můžete se
    uchýlit do hor. Hory se budou bourat až nakonec.
    Vy jste nás chtěli. Vy jste nás rozšířili po celém světě.Nyní nás
    máte. Chceme s vámi vyjít po dobrém. Budete nám dodávat třaskaviny.
    Budete nám dodávat torpéda. Budete pro nás pracovat. Bez vás bychom
    nemohli odklidit staré pevniny. Hallo, vy lidé. Chief Salamander vám
    jménem všech mloků světa nabízí spolupráci. Budete s námi pracovat
    na odbourání vašeho světa. Děkujeme vám. “

    Karel Čapek, Válka s mloky, 1935

    OdpovědětVymazat
  9. 21:50 Jestlipak to četl, nebo aspoň o tom slyšel Sobotka?

    OdpovědětVymazat

Reklama