Reklama

.

.

úterý 1. března 2016

Obyčejně je vše složitější aneb zkusme tentokrát i zrcadlo...


Jaromír Habr
1. 3. 2016
Všimnul jsem si, že Petr Hartman ZDE opět volá o pomoc. Nejprve tedy podstatné: tento stát selhal v jedné ze svých základních úloh a stal se asociálním. A to bez ohledu na použité ideologické hledisko. Stačí porovnat pracovní místa nabízená a poptávaná, a uvědomit si, že už zbavit člověka možnosti cítit se užitečným se, až na výjimky, rovná mentální popravě.


K nápravě by stačilo zákonem upravit pracovní dobu (řeči o důvodech, proč to nejde, beru pouze jako výmluvy maskující skutečnost, že vládnoucí podnikavecké lobby to právě takto vyhovuje, neboť: „Kdo chce, hledá způsoby, kdo ne, důvody“). A dále, i kdybychom přistoupili na variantu kompenzovat nemožnost pracovat a získávat prostředky k existenci formou dávek, při bližším zkoumání zjistíme, že i v této části systému jsou vady, i takové, které mohou člověka přivést do existenční nouze zcela nezaviněně. Přesto považuji za velmi nevhodné, jestliže situaci pojímáme jako „my = oběti“ a „oni = viníci“ (jistě - ne každý je ochoten či schopen přijmout svět v celé jeho složitosti, aniž by si to přijetí neusnadní zjednodušováním a schematizováním, načež přímo úměrně míře onoho zjednodušení se výsledný obraz odlišuje od reality a mnohé z ní se pak stává neviditelným). Tomu samozřejmě napomáhá obvyklá lidská tendence - personalizovat a lokalizovat viníky, nejlépe všeho existujícího zla, výhradně do “oni“. Ať už proto, že pro vlastní pochybení máme prostě vyšší míru pochopení, či proto, že si spoluvinu neuvědomujeme. A protože zjednodušováním reality v různé míře trpí i mnozí z těch, kteří nesobecky hledají, jak ze současné situace ven, zkusím nyní pohled jiný, přesto, že bude mnohem méně populární, než „To oni!“ či „To levičáci!“, recipročně „To pravičáci!“, neboť půjde o pohled do zrcadla, a to bez růžových brýlí.

Obecně:

Zkusím za tím účelem vyhrábnout z paměti něco vlastních skromných znalostí mykologie: na i pouhou jedinou nevelkou plodnici připadá mnoho metrů čtverečních podhoubí. Navzdory tomu, že je většinou neviditelné, bez podhoubí by plodnice vyrůst nemohla. Což, aplikujeme-li tuto skutečnost na naši lidskou společnost, přináší dvě pozoruhodné otázky:

- Mohli by vyrůst globální nenasytní pošetilci bez vhodného podhoubí?
- Mohli by existovat globální nenasytní pošetilci bez naší permanentní podpory v podobě vlastní nenasytné pošetilosti?

A řadu stejně pozoruhodných podotázek:
- Mohli by existovat potažmo velmi dobře prosperovat banksteři bez naší neochoty vyčkat s nákupem chtěného, dokud si na to nevyděláme?
- Mohl by existovat potažmo velmi dobře prosperovat konzumně - tržní systém profitující na nadspotřebě bez naší pošetilé nezvládané tendence nakupovat, a to bez ohledu na skutečnou potřebu kupovaného?
- Může jakýkoli společenský systém dlouhodobě stabilně fungovat, pokud nepřestaneme maximalizaci vlastnictví považovat za smysl života?
- Má náš živočišný druh šanci přežít, pokud nepřestaneme v úsilí co možná nejvíc existujících zdrojů získat pro osobní potřebu?
- Je opravdu nemožné pochopit, že mezi „mít“ a „být šťastný“ není přímá úměra?
- Je opravdu až tak obtížné pochopit, že šťastným je ten, kdo se o to zasloužil vlastním úsilím, a to přímo úměrně tomu, kolik úsilí pro to vynaložil, a že pokusy obejít toto naše antropologicky/vývojově dané nastavení, pevně vtisknuté do lidské genetické výbavy, vždy končí rozčarováním, podobně jako u narkomana, který si bere, co předem nezaplatil, co si předchozím úsilím nezasloužil (na rozdíl například od sportovce, který se musí hodiny dřít a potit, aby si užil endorfinového blaha) a který, aby uniknul rozčarování po návratu z opojení do reality, už jen vytlouká klín klínem?
- Je opravdu nemožné pochopit, že veškerým úsilím soustředěným na nabývání selektivního prospěchu způsobem asociálním, tedy společensky škodícím, včetně snahy lépe zabezpečit potomky, jim ve skutečnosti dáváme to nejhorší, co můžeme, když jim říkáme, že podvádět je normální, a když svět jim nastavujeme a následně předáme nikoli jako kooperující společenství, ale jako množinu bezohledně si konkurujících jedinců či smeček, přičemž jako jedinci ani jako malé smečky nemůžeme dlouhodobě přežít?


Odpovědi ponechám na Tobě, vážený čtenáři. Za sebe jen stručnou úvahu: vinní (stejně jako hloupí) jsme všichni. Lišíme se pouze mírou (spolu)viny a charakterem: kdo má alespoň nějaký, usiluje svoji spoluvinu minimalizovat, kdo nemá žádný, je mu to lhostejné (a pak se mnohem víc, než člověku, podobá stroji, naprogramovanému na maximalizaci vlastních výhod, bez ohledu na způsob jejich nabývání). Nicméně můžeš zůstat klidný, vážený čtenáři: až na naprosté výjimky lze v práci na sobě být úspěšný. Stačí jen více chtít. A tomu může napomoci znovu uvěřit (navzdory tomu, že neoliberálně cinknutý mainstream nám už dvacet let sofistikovaně podsouvá opak), že slušnost není hloupost.

Konkrétně (a jmenovitě - odkaz na tento svůj příspěvek zasílám Petru Hartmanovi emailem):

Pane Hartmane, skutečně jste žádal o příspěvek na bydlení, příspěvek na živobytí navýšený o výdaje zvýšené o zdravotní postižení, a doplatek na bydlení a všechny Vám byly zamítnuty? Vašemu „Věřte, že sem vyzkoušel všechny rady a možnosti českého sociálního systému.“ totiž, jako člověk, který je na tom velmi podobně, příliš nevěřím. A Vaše: „Vzhledem k tomu, že pracuji, nemám na žádnou další sociální pomoc nárok.“ už je velmi pravděpodobně nepravdou, neboť nárok na dávky, pokud je mi známo, nezávisí na tom, zda jste v pracovním poměru, ale odvozuje se od výše Vašeho měsíčního příjmu.

Pane Hartmane, nepřijde Vám iracionální v existenční tísni, je-li taková, jak ji dlouhodobě popisujete, se o potravu dělit se psem? A nepřijde Vám nefér žádat o příspěvek pro sebe, když je pravděpodobné, že ve skutečnosti byl na psa (mimochodem - nepíše se mi to snadno, protože právě psa mám z celé živočišné říše nejraději...)? Já si pořídit psa, taky bych nevyšel.

Pane Hartmane, před cca třemi léty, v souvislosti s mým názorem publikovaným na Britských listech ZDE, jsem se Vás ptal, koho jste volil. Zeptám se nyní znovu: ještě stále volíte pravici? Protože pokud ano, i kdybych byl v situaci, která by mi umožňovala Vám přispět, pravděpodobně bych neudělal nic víc, než co činím nyní. Neboť jednak finančně dostatečně přispět všem zotročeným technicky nelze, a dále, protože jsem přesvědčen, že mnoho lidí přiměje k pochopení reality a opuštění absurdních ideologických předsudků, žel, až bezprostřední existenční tíseň. A mírnění té tísně jen oddaluje vytvoření podmínek, nutných k odstranění příčiny.

Obecný závěr:

Na základě významného množství indicií docházím k závěru, že nenasytných pošetilců, kvůli kterým svět upadá, není hrstka, ale několik miliard (přesněji tolik, kolik se jich ocitlo ve stavu, kdy už nejsou nuceni kumulovat zdroje kvůli pouhému přežití, ale kdy naopak nezvládají snadnou dostupnost zdrojů, například v podobě nadspotřeby, obezity, a kdy nadále usilují o „mít co nejvíc“ jen proto, aby demonstrovali svoji schopnost zabezpečit tlupě dostatek zdrojů, ovšem způsobem vhodným do pravěku, kdy tyto naše dispozice byly žádoucí a kdy se nám vtiskly do genů). A dále, že se snahou zastavit všeobecný globální úpadek je žádoucí začít neprodleně, ale především u sebe. Jestliže pak levice má ambice být pouze tím nejvlivnějším pošetilcem s úmyslem pošetilost společensky nanejvýš solidárně nivelizovat, pak i ona musí se změnami začít u sebe.

Nevím, zda ještě máme šanci. Ale jsem si jist, že pouhou náhradou jedněch pošetilců u moci jinými nevyřešíme nic.

17 komentářů :

  1. holt tržní doba
    využít a vyhodit
    vyzvonili jsme si ji v listopadu 1989

    OdpovědětVymazat
  2. Mentálně popravili ve Španělsku již 2 generace mladých, nejvzdělanějších (mluvících minim. 2ma svět. jazyky, vysokoškolsky vzdělaných,...)díky nepotismu a neochoty vlády opravdu sloužit občanům,...obdobně je to v Itálii, ne v tak vysoké míře...přečtěte si něco od Václava Cílka či poslechněte, také kniha od M.Bárty a spol. Povaha změny hodně napoví....

    OdpovědětVymazat
  3. Mentálně popravili ve Španělsku již 2 generace mladých, nejvzdělanějších (mluvících minim. 2ma svět. jazyky, vysokoškolsky vzdělaných,...)díky nepotismu a neochoty vlády opravdu sloužit občanům,...obdobně je to v Itálii, ne v tak vysoké míře...přečtěte si něco od Václava Cílka či poslechněte, také kniha od M.Bárty a spol. Povaha změny hodně napoví....

    OdpovědětVymazat
  4. Bez komentáře:
    http://www.zeitgeistmovement.cz/zeitgeist/

    OdpovědětVymazat
  5. Ano. Těžká degenerace a ztráta pudu sebezáchovy společnosti. Z dlouhodobého bezpečí a blahobytu. Pravděpodobně smrtelná. Děda.

    OdpovědětVymazat
  6. Pokud se nejmenujete Dežo Horvath nebo Abdul Al Nasratý tak vám nikdo na sociálce nic radit nebude.
    Nikde tam taky nevisí cedule s nápisem "na tyhle dávky máte nárok" - zato se přesně dovíte, co vám ještě nesebrali a seberou a na co teda zaručeně extra VY nárok nemáte. Tak to funguje v 95% případů.
    (Ideální jak zjistit co všechno se vyplácía na co máte nárok a neřekli vám to je optat se "známého cigána" - nebudete se stačit divit jaký dávky existují a vy o nich nevíte!)

    Z doby kolem roku asi 2003 když jsem byl nezaměstnaný si pamatuju hlavně dvě věci:
    Když jsem se ptal proč na něco nemám nárok a cigán jo, bylo mi socprackou řečeno že "cigáni jsou něco jinýho"! No a když jsem se ptal na jaká příspěvek na bydlení dle bydliště mám maximálně nárok, jiná pracka na mne řvala že "do toho vám nic není, to je spekulace a mě se to vůbec nelíbí"!
    Takže když někdo něco nedostane, tak pokud se nemenuje Dežo, vůbec mne to nepřekvapuje. V případě mý zdravotně postižený matky se socpracka zajímala hlavně o to jak to udělat aby jí nemuseli nic přiznat a na můj názor že o tom jak je matka postižená snad rozhoduje lékař řvala, že
    "jenom já tady rozhoduju co kdo dostane" - a moc nechybělo a dostala odemne po držce!
    Takže všem doporučuju úžít si zkušeností se socprackama sám, než budu něco někam psát...


    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Proti českému národu se bojuje všemi prostředky a jením z nich je i TZV.cikánská karta!Je to jako když zemědělec bude na poli upředňostňovat růst a množení plevele...a jaký bude výsledek? A o to těm protislovanským a protičeským gaunerům (Schwarzenberg,Gabal,Telička,Zlatuška,Šiklová,Bursík,Herman,Bělobrádek...)jde prioritně!

      zločas

      Vymazat
    2. Pro (6:54)
      Ty dámy na sociálce, které Vás odbyly, byly Romky, nebo Neromky?
      Myslíte, že postupovaly dle zákona, nebo dle vlastní iniciativy? Podal jste na jejich jednání nějakou stížnost?
      KR

      Vymazat
  7. To je cíl protičeských individuí jako je revanšista Karel Schwarzenberg,Herman,Gabal,Bělobrádek....připomenu,že to je cca 3 roky co se na zrůdné ÚSTR konala slezina těch nejhorších protičeských parchantů.Tam pronesl Schwarzenberg věty z ideologie 3.Velkoněmecké Říše: "zaměříme se na mladé již od jejich nejútlejšího věku,nasměrujeme je výchovou v jejich jednání tak,aby dělali jen to co chceme MY,tito mladí potom budou patřit výlučně jen NÁM ,NE JEJICH RODIČŮM!".Ideologie hitlerovského Německa v praxi!A to se nyní děje!V tom vede TOP 09 a klerofašistická KDU ČSL!Viz i ta zdánlivě neskutečná blbka učitelka z Moravy,ta by mohla napsat novou učebnici dějepisu pro ZŠ!

    zločas

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Problémem není to, že je z Moravy, ale to, že je blbá, přitom svéprávná a přesto nepostižená za své výroky ( na rozdíl od M.Kesudise, který měl nemalé problémy za pravdivý výrok o českých žoldácích v Afgánistánu pod taktovkou NATO ).

      Vymazat
  8. Aby se člověk cítil užitečným, nemusí dělat v podstatě nic, jen přesvědčit nejprve sama sebe a poté i co nejširší okolí o tom, že je nejen užitečný, ale též nepostradatelný.
    Vrcholem existence těchto lidí jsou jejich tváře na na různých symbolech státní moci (bezmoci) a též pomníky"; čím větší, tím větší jsou zásluhy Homo Užitečného.
    Tak co, dočkáme se konečně pomníku marťana z alza.cz ???

    OdpovědětVymazat
  9. Jestli jsem autora správně pochopil, tak si svoje problémy způsobujeme sami, tím, že odmítáme snižovat svou spotřebu. Tento názor má v některých případech, jistě něco do sebe. Vznikají různá společenství, která omezují svou spotřebu, co nejvíce si vypěstují sami, případně nejsou napojeni na zdroje energie. Nic proti tomu nemám, v šedesátých letech jsem hippies dokonce obdivoval, ale stále platí: „I když se nezajímáš o politiku, politika se zajímá o tebe“.
    Současný systém funguje tak, že majitelé všeho (1‰) zkorumpuje vládu, ta zadluží stát a pro úhradu dluhů, zvýší daně obyvatelstvu, sníží poskytované dávky v nouzi, zpoplatní zdravotnictví, odbourá dotace na dopravu, atd., atd. Viz odkaz, jak to svého času činili v latinské Americe:
    https://www.youtube.com/watch?v=pHqc-YgbsVg
    To nyní probíhá ve východní Evropě a brzy začne i v západní. Prostě hodně bohatí, jsou ještě více bohatí a hodně chudí, jsou ještě více chudí. To není dobrý systém a autor navrhuje, se mu přizpůsobit snižováním své spotřeby. To snižování, totiž nikdy neskončí, pokud ten systém necháme bez povšimnutí. P.K.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pouze upozorňuji, že na současném stavu všichni neseme podíl. A že házet vše na „ně“ je zjednodušující a alibistické. Rozhodně tedy nenavrhuji se současnému stavu přizpůsobit. Naopak, hledám všechny možné cesty, jak z toho ven. A o výsledcích toho hledání, přijdou-li mi přínosné, píšu.
      Chce to soustředěně číst. Možná i opakovaně. Věřte, já se při psaní velmi soustředil. A docela dlouho. Nikoho bych si nedovolil obtěžovat nějakými myšlenkovými polotovary. A mohl jsem to samozřejmě napsat i jednodušeji. Ovšem vůbec si nejsem jist, zda by se pak čtenář vydržel soustředit sice méně intenzivně, ale několikrát déle...

      Jaromír Habr

      Vymazat
    2. Souhlasím, že text je hutný a členitý. Moje reakce se vztahovala k první části textu, kdy čtenáře vyzýváte, aby se zamyslel, zda si skutečně všechno musí kupovat na dluh a zda by se nemohl zamyslet nad tím, že omezí svou spotřebu. Na to jsem reagoval tím, že i když to uděláme, a dal jsem až extrémní případy takového uskromnění, tak současný systém si najde cestičky, jak na nás profitovat. A tím dále rozevírat nůžky, mezi chudými a bohatými.
      Na to, co radíte panu Hartmanovi, jsem nereagoval, neznám jeho případ.
      Nejsložitější je Váš Obecný závěr, kdy populaci vytýkáte, že také hromadí majetek, jako ono 1‰. Na to jsem speciálně nereagoval, přišlo mi, že moje reakce zahrnuje i toto. Pokud se domníváte, že nikoliv, pokusím se to napravit.
      Vyčítáte populaci pošetilost, v úsilí „mít co nejvíc“, i nad jejich nutnou potřebu. Dokonce z tohoto nešvaru obviňujete i bafuňáře levice.
      Příčinu tohoto nešvaru je možno vidět ve společenské shodě, že správné je takové uspořádání, které zajistí růst růstu. Všem. Tyto teorie razí právě „oni“ (Váš termín), neboť jsou ku prospěchu v největší míře jim. Pokud bychom se z toho chtěli dostat (předpokládám, že právě to chcete), tak se dostaneme na pole morálky a přes ní k víře. To je jediná spolehlivá cesta, ale těžko realizovatelná. Proto se hledají různé náhradní cesty, přičemž u každé z nich narazíte na nějakou nekonzistentnost. P.K

      Vymazat
    3. Čtenáře podněcuji, aby se zamyslel nejen, zda musí kupovat, ale především jaké má jeho počínání společenské důsledky - že svým počínáním tvoří podhoubí, bez kterého by ona „plodnice“ prostě nebyla (zkuste si představit jednoduchý a přitom velmi účinný masový protest proti systému, kdy bychom všichni zrušili účet v bance - neříkám, že by to systém položilo, ale zahýbalo by to s ním a lidé by si uvědomili svoji moc, kterou mají, pokud se domluví na společném postupu/odporu).

      A taky říkám, že pokud bychom my chtěli nahradit „je“, nemá to smysl, dokud budeme trpět stejnými nešvary, jako oni. Mnozí z nás se totiž nechovají stejně jako „oni“ jen proto, že k tomu zatím nemají příležitost. Proto taky nedělám rozdíl v kritice boháče a „průměrňáka“ či kohokoli, koho podezírám, že se vydává za chudáka, aby zneužil emoce soucitných a pohodlně si zvýšil standard.

      Psaním o pošetilosti „mít co možná nejvíc“se současně pokouším informovat o funkční alternativě, a nikoli pouze teoretické, nýbrž především empirické. Mnoho z toho lze najít v knize génia lidské duše, Vladimíra Lvoviče Leviho, „Umění jednat s lidmi“. Na té knize jsem nalezl jediný nedostatek, a to název, neboť neodpovídá obsahu, ba je přímo zavádějící (rozhodně nejde o výcvik k účelové manipulaci lidmi). Měla by se jmenovat třeba „Manuál na výrazné zvýšení kvality vlastního života“

      Ano, žel i levičáci upřednostňují třídní boj (tedy „teď si budeme užívat my“) a současně si neuvědomují nutnost hledat taková systémová opatření, která přinesou dlouhodobou stabilitu. Mnohým prostě stačí vyhrát boj s pravicí, aniž by jakkoli zaručovali, že následně neprohrají ten se sebou samými. A dokonce se tím odmítají zabývat. Jen si to vítězství chtějí užívat...

      Na pole morálky mířím cíleně, neboť právě tam, kde selhává, nacházím hlavní příčiny. Nikoli tedy pouze v aktuálním ideologickém nastavení systému. Dokonce si troufnu vyslovit hypotézu, že s inteligentními a (především) morálními občany by na ideologickém nastavení systému záleželo velmi málo. A že v ideálním případě by ono nastavení zcela pozbylo smysl. Ale je samozřejmě třeba vycházet z reality a hledat systém, který bude funkční s lidmi, jací jsou. Nicméně já nejen, že při zacházení s etikou nemířím k víře (a naopak se bráním všemu, co stojí na emoci, neboť srdce je sice nenahraditelným a úchvatným inspirátorem, ale špatným pánem, pokud se vymkne rozumu), ale mířím k logice. A nacházím mnohé, co na první pohled vypadá jako předmět etiky, ale, často nečekaně, je současně logické. Čili rozhodně žádné svatouškovské, sebeúčelné či pokrytecké moralizování. A velmi se stavím proti, kdykoli si církve činí monopol na kterýkoli ze základních etických principů, poněvadž já jsem se nikdy nepočítal ani mezi věřící, natož mezi příslušníka církve, přesto jsem (pro sebe) objevil mnohé z etických principů prostým užitím logiky. Například ke klasickému „Co nechceš, aby ti činili jiní, nečiň ty jim“ se lze dopracovat pouhým užitím empatie a/nebo reflexe, čili podíváním se na konkrétní situaci očima druhého, toho, s kým se naše zájmy protichůdně střetly. K dohodě na oboustranně přijatelných pravidlech spolužití se pak lze dopracovat mnohem snáze, než když setrváme na zvířecím „urvat pro sebe vše, co lze“ a takovou dohodu vnímáme jako nutné zlo, načež omezení z ní plynoucí respektujeme jen pod hrozbou sankce. Já jsem velmi přesvědčený (i na základě vlastních zkušeností), že to jde jinak. A že to lze úspěšně aplikovat i na společnost jako celek, pokud se ovšem dokážeme oprostit onoho zvířecího dědictví. A že ke štěstí stačí velmi málo - mnohem méně, než se obecně soudí.

      Jaromír Habr

      Vymazat
    4. Pane Jaromíre, to není téma na jeden večer! Ono pochopit, zda jsme vláčeni dobou nebo ji tvoříme, tím se zabývá hodně lidí. Jak ovšem poradit, vychovat, přinutit lidi k vědomí, že dobu můžeme tvořit? Bez ideového spojení a "uvěřitelných vůdců" to asi nepůjde, a možná ani bez nových dogmat, takové je již společenství lidí. Váš článek se mi líbí, nemáte vlastní blog?

      Vymazat
  10. Také bych se chtěl připojit k tomu, že článek se mi líbil, ten můj příspěvek byl pokus o dikuzi o nadnesených tématech. Ale jak píše pan Povolný, je to spíše na delší reakci a potom je zde také možnost, že ne vše, jsem hned pochopil. Zdraví P.K.

    OdpovědětVymazat

Reklama