Reklama

.

.

středa 30. března 2016

Pozadí teroru v Paříži a Bruselu



Thierry Meyssan
30.3.2016   Střípky ze světa
Turecké stopy a přepočty „evropské elity“
Thierry Meyssana panstvo v lásce nemá. Trhá mu škrabošky, tak jako málokdo. Už prvou z knih, drtících lež o 11. září 2001 (česky Velký podvod – žádné letadlo na Pentagon nespadlo, 2002). Teď nahlíží za paraván teroru v Paříži a Bruselu.„Kdo ty útoky v Paříži a Bruselu nařídil, se zatím neví. Několik možných stop sice zmíněno už bylo, seriózní základ má však jen hypotéza, že šlo o operaci na povel Turecka,“ píše tu. A zakládá to na „zákulisních konfliktech, lemujících vztahy mezi Evropskou unií, Francií a Tureckem, po posledních minimálně pět let“.

„Jen co zemřel zakladatel tureckého islamismu, Necmettin Erbakan, a na samém prahu ´Arabského jara´ uzavřela Erdoganova vláda tajnou dohodu s Francií. Podle diplomata, co ji prostudoval, tento dokument specifikoval podmínky turecké účasti ve válkách proti Libyi (právě začínala) a Sýrii (mající následovat).“ Francie, zastupovaná ministrem zahraničí Alainem Juppé, tu vyjádřila souhlas s řešením „kurdské otázky“ tak, aby se „nedotklo turecké územní integrity“. S „vytvořením Pseudokurdistánu kdekoli jinde, do nějž budou vysídleni členové PKK“. Tedy s „projektem etnické čistky“, jenž sice nijak originální nebyl, tentokrát se však inspiroval hlavně „izraelskou vojenskou literaturou, popisující nový stát mezi Sýrii a Irákem“.

31. října 2014 byl Erdogan na státní návštěvě v Paříži. Francois Hollande jí využil i k utajenému setkání v Elysejském paláci se „spoluprezidentem syrských Kurdů Sálihem Muslimem“. Ten Hollandovi a Erdoganovi „kývl na nabídku stát se prezidentem Pseudokurdistánu, konstituovaného po svržení demokraticky zvoleného prezidenta Bašára Asada“.

„Turecké Kurdy i jejich lídra Abdulláha Öcalana zradil“ právě ve chvíli, kdy běžela bitva o Kobani, již syrští Kurdové bránili několik měsíců proti Islámskému státu. A „svým vítězstvím nad džihádisty otřásli politickou šachovnicí“. „Kdokoli chtěl proti džihádistům bojovat doopravdy teď, musel mít Kurdy za spojence“. Ten status jim vydobyl až práh této války. Až dosud to totiž „byli turečtí političtí běženci v Sýrii, vystavení ve vlastní zemi represím už od 80. let“. Pro „členské země NATO byla PKK, hlavní kurdská formace v Turecku, teroristickou organizací“. Teprve pod tlakem nových okolností začaly „rozlišovat ´špatnou´ tureckou PKK od ´dobré´ syrské YPG, třebaže obě ty organizace jsou těsně propojené“.

Dramatický zvrat nastal loni 8. února. Svou letitou pozici změnila sama Francie. Francois Hollande - tentokrát už zcela oficiálně – přijal v Elysejském paláci „spoluprezidenta syrských Kurdů (loajálního s Öcalanem) Asyu Abdulláha a velitele Nesrina Abdulláha v maskáčích. Salih Muslim se této schůzky nezúčastnil.“

„Recep Tayyip Erdogan reagoval povelem k útoku Daeše v Suruku na demonstraci na podporu kurdské věci 20. července 2015.“ „Rétoriku nasadil západní a protiteroristickou.“ „Válku sice tentokrát vyhlásil Daeši i Kurdům, vojenskou sílu však znovu obrátil jen proti Kurdům. Zrušil tím klid zbraní a občanskou válku ve své zemi rozpoutal nanovo. Protože nedokázal vytvořit Pseudokurdistán v Sýrii, vyprovokoval exodus Kurdů do Evropy.“

To rozjelo migrační vlnu na plné obrátky. Berlín a Paříž ji zprvu svatořečily (i coby „zdroj chybějící pracovní síly“). Média závodila v „projevech soucitu s běženci, prchajícími ze syrské diktatury“. „Francouzské a německé vedení si empatie s migranty vzala za rukojmí úvah, jak by se válka dala financovat 3 miliardami eur Turecku rok co rok – darem, předhazovaným veřejnému mínění jako humanitární pomoc běžencům.“

„Koncem září 2015 však proti džihádistům zahájilo vojenskou operaci Rusko. Erdogan musel přihlížet, jak se jeho projekt hroutí víc a víc. Nařídil proto Sálihu Muslimovi, aby spustil operaci násilného pokurdštění severní Sýrie. Syřané se jí vzepřeli a Rusko už našlo způsob, jak situaci pacifikovat“ (třeba i za cenu „pozdější federalizace Sýrie“). Francie hodila mrtvého brouka.

„Turecko, které ten Hollandův kotrmelec vytočil, si Francii vzalo za rukojmí a 13. listopadu nařídilo útok v Paříži se 130 obětmi na životech a 413 zraněnými.“ Meyssan to tehdy, připomíná i teď, komentoval takto: „Francouzské vlády, střídající se mu moci, vstupovaly do aliancí se státy, jejíchž hodnoty jsou opakem těch republikánských.“ Právě s nimi uzavíraly holporty i „ve stále víc tajných válkách. Prezident Hollande a zvlášť náčelník jeho generálního štábu generál Benáchoit Puga, ministr zahraničí Laurent Fabius i jeho předchůdce Alain Juppé jsou dnes objektem vydírání.“ A jediný únik, který jim z té pasti zbyl, je „doznání, do jaké změti svou zemi zavlekli“.

„Terorizovaná Paříž se vrátila k Juppého plánu z roku 2011. 20. listopadu se spolu s Londýnem zasadila o to, že Rada bezpečnosti OSN přijala Rezoluci 2249.“ S cílem „ospravedlnit“ – „pod hlavičkou boje proti Daeši“ – „dobytí severní Sýrie Kurdy. Jenže Spojené státy a Rusko její text změnily v tom smyslu, že Francie a Spojené království mohou intervenovat jen na pozvání Sýrie.“ Což budí asociace se „zkrachovalou koloniální operací z roku 1956“. Kdy se „francouzsko-britské síly, podporované Izraelem a Tureckem, pokusily okupovat Suezský průplav. Zvednuté obočí Spojených států a SSSR je však přimělo zařadit zpátečku.“

Za pět a půl měsíce ruské intervence v Sýrii se vztahy Moskvy a Ankary zhoršily ještě víc. Rusko se ovšem do války s Tureckem vtáhnout nenechalo. A „vsadilo na subtilnější plán podpory PKK proti Erdoganově vládě. Sergej Lavrov dokázal svého amerického partnera přesvědčit, aby nastávající destabilizace Turecka využil ke svržení diktátora Erdogana. Turecký režim, pociťující hrozbu ze strany Ruska i USA, se snaží najít spojence. Premiér Ahmet Davutoglu vyrazil 5. března do Teheránu a íránský ministr zahraničí Džavád Šaríf navštívil 18. března Ankaru. Islámská republika si však komplikovat vztahy s oběma velmocemi nemá v úmyslu.“

Když Vladimír Putin 14. března oznámil, že většinu leteckých sil ze Sýrie vrací domů, „projekt Pseudokurdistán“ sice jakoby dostal novou šanci. „Jenže Moskva a Washington jsou o krok napřed – začaly nepřímo dodávat zbraně PKK.“

Zato státy, mající většinu v EU, ji drží v zajetí politiky, oktrojované Francií. „Už minimálně pět let a bez viditelné známky úspěchu.“ Některé jiné evropské země – například Belgie – kontrují aspoň gesty typu „azylu pro předáky tureckých Kurdů“. A netají se ani „zlostí nad summitem EU-Turecko 17. a 18. března, který je donutil schválit dotaci Ankaře ve výši 3 miliard euro ročně“.

„Chování evropských elit, zaslepených obsesí proti Sýrii, opakuje chybu, jíž se dopustily v roce 1938. Tehdy, posedlé antikomunismem, podpořily kancléře Hitlera, když anektoval Rakousko i za sudetské krize (Mnichovské dohody), aniž jim došlo, že si tím vyzbrojují nepřítele, co udeří i na ně.“

Erdogan pronesl – „právě v době summitu s EU“ – „televizní projev u příležitosti 101. výročí „bitvy o Dardanely“. Na počest tehdejšího „vítězství Osmanské říše nad spojenci“ – a „obětí útoku v Ankaře před pár dny“. Prohlásil tu: „Neexistuje důvod, proč by bomby, které vybuchly v Ankaře, nemohly explodovat v Bruselu či jiné evropském městě…Apeluji na všechny státy, podporují teroristické organizace, přímo či nepřímo. Krmíte hada na své hrudi a ten had, kterého krmíte, může kdykoli uštknout i vás. Pohled na bomby, explodující v Turecku, z televizních obrazovek pro vás možná nic neznamená – až ale bomby začnou vybuchovat ve vašich městech, pak naše pocity pochopíte. Potom však už bude pozdě….“

K bruselskému masakru došlo jen čtyři dny nato. Vyžádal si 34 životy a 260 zraněných. Synchronie, nastalá čirou náhodou, to podle Meyssana nebyla. Tím spíš, že „turecký tisk se z trestu, jenž stihl Belgii, radoval“. A „občanská válka, restartovaná prezidentem Erdoganem, má v Turecku na svědomí dalších 3.500 životů“.

10 komentářů :

  1. Za výbuch v Bruselu musíme "hledat ruskou stopu", jak prohlašují naši přátelé z Ukrajiny.

    Pan Zaorálek zase tuší ruskou stopu v záplavě uprchlíků v Evropě.
    Stejně tak pan Stropnický.

    Pan Štětina vidí Ruskou stopu v sestřeleném letadle Malajsie nad Ukrajinou.

    I další "moudří" mužové vidí ruskou agresivitu a rozpínavost. Pánové Kalousek, Gabal, Sobotka,Ženíšek a další.

    I Česká televize má důvěryhodné zdroje jako je paní Procházková, pánové Šír, Romancev, Fištejn, Dvořák.

    Tato jména jsou hodna zapamatování si!!!

    :-)))))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Proč si je pamatovat? Až budou jednou všichni v klecích blázince s diagnózou "pro společnost nebezpečný psychopat", ani pes po nich neštěkne.

      Vymazat
  2. To co jsi zde vyjmenoval,jde označit jedním slovem.Vlastizrádnej ksindl.....

    OdpovědětVymazat
  3. UŽ JE TO TADY


    USA vyšlou do východní Evropy plně vyzbrojenou brigádu
    http://www.novinky.cz/diskuse?id=438426&articleId=/zahranicni/evropa/398949-usa-vyslou-do-vychodni-evropy-plne-vyzbrojenou-brigadu.html&sectionId=742

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Americké židovské elity si už vybraly za novou zemi zaslíbenou právě Ukrajinu (Státy už jsou bezperspektivní a vybadlené, nadto tam začalo odpočítávání supervulkánu v Yellowstone), kde budou blíže ruským přírodním zdrojům. Původní obyvatelstvo, které bude přebývat, pošlou do Bruselu a okolí.

      Vymazat
    2. Ano,reanimace Chazarského kaganátu jewrejskými oligarchy v čele s předsedou Evropského židovského kongresu Kolomojským už dávno začala a přes drobný zádrhel bude pokračovat jarní ofenzívou(jen co oschnou pole a těžká technika nebude vázaná na komunikace) Ukropů,sešikovaných po tisících ve výchozích postaveních podél celé donbasské fronty a hranice s Krymem.
      Turek se k tomu jistě přidá i s krymskými Tatary a kozomrdy,vyhnanýmu ze Sýrie....
      USA a Izrael nařídil rodinám diplomatů a vojáků dislokovaných na základnách v Turecku spěšně opustit zemi kvůli bezpečnosti....Kdyby vám někdo tvrdil,že se nic dít nebude,nevěřte mu,nic není náhoda a ty přípravy se nedělají jen tak pro nic za nic...,nedělají je tak ani Rusové....
      A návštěva "císaře ze říše středu", podepsání "Dohody o strategické spolupráci" a vyjádření se Zemana ve smyslu že "ČR se vymanila z bezvýhradného vlivu USA a EU...",není taky jen náhoda....

      Vymazat
  4. Nezávisle na pozadí teroru v Paříži a Bruselu by se mněl svět v boji proti terorismu sjednotit. K tomu je třeba dodat, že státy by nemněly prosazovat své zájmy silou, což je odsouzeníhodné. Budoucnost lidstva by mněla být postavena na úplně jiných základech.
    Současnost je velmi neuspokojivá. Např. USA jsou největším světovým obchodníkem se zbraněmi. Podle některých odhadů vyrábějí tři čtvrtiny světové produkce zbraní. Spotřeba zbraní ve válkách je bytostním zájmem vojenskoprůmyslových komplexů. Z hlediska výrobců zbraní je každý důvod k válce dobrý důvod. Výrobci zbraní jsou skutečnými vítězi každé války. Zisky vojenskoprůmyslových komplexů jsou podmíněny mařením lidských životů a ničením vytvořených hodnot ve válkách. Je čas tuto uvedenou skutečnost změnit.
    V současném politickém uspořádání světa pořád platí: peníze=bohatství=moc. Je neoddiskutovatelným faktem, že i na začátku 21. stol. pořád existuje na zemi mnoho bohatých velmi inteligentních lidí, kteří svůj um a schopnosti soustřeďují na vzájemné soupeření, které nepřináší žádné hodnoty, ale naopak války, tj. maření lidských životů a ničení vytvořených hodnot. Je nejvyšší čas začít něco globálně v lidských vztazích měnit. Solidní přežití lidstva vyžaduje zásadní změnu reálných mezilidských vztahů nejen v mezinárodní politice.
    Z hlediska možnosti dosažení míru na celé planetě vypadá poslední vývoj mezinárodní politiky nadějně. Např. americký prezident Barack Obama nabídl Belgii veškerou pomoc k vyšetření teroristických útoků v Bruselu. "Musíme být spolu v boji proti terorismu bez ohledu na národnost či rasu či víru," zdůraznil Obama při projevu v kubánské metropoli Havaně. V čínské TV prezident Miloš Zeman konstatoval, že se ČR vymanila z vlivu USA a EU, což v podstatě znamená, že se lidé v ČR přidali k "mírovému táboru světoobčanů". Více je možné najít v článku: http://miloslav7.blogspot.cz/2015/01/otevreny-dopis-vsem-lidem-na-planete.html

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dobrý Dědku....,snad máš pravdu.

      Vymazat
    2. Kolik je ti let, Dědku, že pořád věříš tomu, co kdo říká, a ne tomu, co dělá? Obamova nabídka Belgii není nic jiného než snaha o to, aby Belgie dovolila na svém území řádění teroristické organizace CIA. Obamovo "musíme být spolu" na Kubě znamená "musíte se nám podřídit". Atd., atd.

      Vymazat
    3. Doplním, co jsem napsal v 16:00:
      Všichni psychopati, tedy i Obama, umějí moc dobře mazat med kolem pusy; ukážou, co jsou zač, až když si tě omotají kolem prstu.

      Vymazat

Reklama