Reklama

.

.

úterý 22. března 2016

Proč socialismus?




Albert Einstein
22.03.2016 E-republika
Po krachu neoliberalismu a nástupu socialistického kandidáta Sanderse v prezidentských volbách USA je na čase číst klasiky. Začněme Einsteinovými názory na kapitalistický systém z roku 1949.

Je radno někomu, kdo není odborníkem na ekonomiku a sociální záležitosti, aby vyjádřil své názory na téma socialismus? Z mnoha důvodů si myslím že ano.










Zvažme otázku z pohledu vědecké znalosti. Mohlo by se zdát, že mezi astronomií a ekonomikou nejsou žádné podstatné metodologické rozdíly: vědci v obou oblastech se snaží odhalit zákony všeobecně přijatelné pro ohraničenou skupinu jevů, aby se vztahy mezi těmito jevy co nejjasněji srozumitelné. Prakticky však takové metodologické rozdíly existují. Odhalení obecných zákonů na poli ekonomie je ztíženo okolností, že pozorované ekonomické jevy jsou často ovlivněny mnoha faktory, které se velmi obtížně vyhodnocují odděleně. Navíc zkušenost, která se hromadila od počátků tzv. civilizovaného období lidských dějin, byla - jak dobře známo - mocně ovlivněna a omezena příčinami, které nejsou vůbec výlučně ekonomické povahy. Například si musela většina velkých států svou existenci vydobýt. Dobyvatelé se sami ustanovili, právně a ekonomicky, za privilegovanou třídu v dobyté zemi. Získali pro sebe monopol vlastnictví půdy a jmenovali kněžstvo ze svých řad. Kněží učinili z třídního rozdělení společnosti trvalou instituci díky ovládnutí vzdělávání a vytvořili hodnotový systém, kterým lidi byli od té doby, do značné míry nevědomě, vedeni k jejich společenskému chování

Ale historická tradice je, tak říkajíc, ze včerejška; nikde jsme totiž zatím nepřekonali to, co Thorstein Veblen nazývá "predátorskou fází" lidského vývoje. Pozorovatelné ekonomické skutečnosti patří do této fáze a dokonce takové zákony, které z nich umíme odvodit, nejsou aplikovatelné na fáze jiné. Protože skutečným účelem socialismu je právě překonat predátorskou fázi lidského vývoje a pokročit za ni, může ekonomická věda ve svém dnešním stavu vrhnout na socialistickou společnost budoucnosti jen málo světla.

Za druhé, socialismus je směrován ke společensky etickému cíli. Cíle však věda tvořit nemůže a dokonce ještě méně je umí vštěpovat lidským bytostem; věda dodává především prostředky, jimiž lze určitých cílů dosáhnout. Ale cíle samotné jsou koncipovány osobnostmi s vysokými etickými ideály a - pokud tyto cíle nejsou mrtvě narozené, ale zásadní a prudké - jsou přijaty a neseny vpřed těmi mnoha lidskými bytostmi, které zpola nevědomky určují pomalý vývoj společnosti.

Z těchto důvodů bychom měli být na pozoru, abychom nepřecenili vědu a vědecké metody, když se jedná o otázku lidských problémů; a neměli bychom předpokládat, že odborníci jsou ti jediní, kdo má právo vyjádřit se k otázkám ovlivňujícím organizaci společnosti.  Nespočetné hlasy už nějakou dobu tvrdí, že lidská společnost prochází krizí, že se její stabilita smrtelně otřásla. Je charakteristické, že se v takové situaci jednotlivci cítí lhostejně nebo dokonce nepřátelsky vůči té skupině, malé či velké, k níž patří. Abych svou myšlenku ilustroval, dovolte mi zde zmínit osobní zkušenost. Nedávno jsem diskutoval s inteligentním a dobře disponovaným mužem hrozbu další války a poznamenal jsem, že by před takovou hrozbou nabízela ochranu pouze nadnárodní organizace. Na to mi můj návštěvník velmi klidně a chladně řekl: "Proč se tak hluboce stavíte proti zmizení lidské rasy?"

Jsem si jist, že ne víc než před sto lety by nikdo tak snadno prohlášení tohoto druhu neudělal. Je to prohlášení člověka, který se marně snažil dosáhnout vnitřní rovnováhy a který více či méně ztratil naději, že uspěje. Je to výraz bolestivé samoty a odloučení, kterým dnes trpí tolik lidí. Co je toho příčinou? Existuje cesta ven?

Je snadné takové otázky položit, ale je obtížné na ně odpovědět s jakýmkoliv stupněm jistoty. Budu se však snažit, jak to jen půjde, třebaže jsem si dobře vědom skutečnosti, že naše pocity a touhy jsou mnohdy rozporné a zvláštní a že nemohou být vyjádřeny jednoduchými a snadnými vzorci.

Člověk je současně osamělou bytostí a společenskou bytostí. Jako osamělá bytost se snaží ochránit existenci svou vlastní a těch, kdo jsou mu nejblíže, aby uspokojil svá osobní přání a rozvíjel své vrozené schopnosti. Jako sociální bytost se snaží získat uznání a náklonnost svých okolních lidských bytostí, aby s nimi sdílel jejich radost, uklidňoval je v jejich smutku a zlepšoval jejich životní podmínky. Pouze existence těchto různých, mnohdy konfliktních tužeb zakládá zvláštní charakter člověka a jejich konkrétní kombinace určuje rozsah, v němž může jedinec dosáhnout vnitřní rovnováhy a může přispět ke společenskému blahobytu. Je docela možné, že relativní síla těchto dvou nutkání je v zásadě určena dědičností. Ale osobnost, která se nakonec vynoří, je především formována okolím, v němž se člověk náhodou ocitne během svého vývoje, strukturou společnosti, v níž vyrůstá, tradicemi oné společnosti a společenským hodnocením určitých typů chování.  Abstraktní pojem "společnost" znamená pro jednotlivou lidskou bytost celkový součet jejích přímých a nepřímých vztahů ke svým současníkům a ke všem lidem dřívějších generací. Jednotlivec je schopen myslet, cítit, toužit a pracovat samostatně; je však tak závislý na společnosti - ve své fyzické, intelektuální a emoční existenci - že je nemožné uvažovat o něm nebo rozumět mu mimo rámec společnosti. Je to "společnost", která mu poskytuje jídlo, domov, pracovní nástroje, jazyk, myšlenkové formy a většinu obsahu myšlení; jeho život je umožněn prací a výdobytky mnoha milionů minulých a současných, kteří se všichni skrývají v malém slově "společnost".

Je proto zjevné, že závislost jedince na společnosti je přirozené povahy, která nemůže být zrušena - stejně jako v případě mravenců a včel. Avšak zatímco celý životní proces mravenců a včel je dán do nejmenšího detailu pevnými, zděděnými instinkty, společenský vzor a vzájemné vztahy lidských bytostí jsou velmi proměnlivě citlivé na změny. Paměť, schopnost kombinovat, dar ústní komunikace umožnily vývoj lidských bytostí, který je určován biologickou nutností. Takové vývoje se projevují v tradicích, institucích a organizacích; v literatuře; ve vědeckých a inženýrských výkonech; v práci všeho druhu. Tím se vysvětluje, jak dochází k tomu, že člověk může v určitém smyslu ovlivnit svůj život a že v tomto procesu může hrát svou roli vědomé myšlení a vůle.



Při narození získá člověk dědičností biologickou konstituci, kterou musíme považovat za pevnou a neměnnou, včetně přirozených nutkání, která jsou charakteristická pro lidský druh. Navíc získá v průběhu svého života i kulturní konstituci, kterou přijímá od společnosti komunikací a dalšími typy vlivů. Je to právě tato kulturní konstituce, která v průběhu doby podléhá změně a která velmi začnou měrou určuje vztah mezi jednotlivcem a společností. Moderní antropologie nás učí, pomocí srovnávacího zkoumání tzv. primitivních kultur, že se může sociální chování lidských bytostí značně lišit v závislosti na převažujících kulturních vzorech a typech organizace, která ve společnosti převládá. Právě na tom mohou založit svou naději ti, kteří chtějí hodně na člověku vylepšit; lidské bytosti nejsou kvůli své biologické konstituci odsouzeny zničit se navzájem nebo být vydány na milost krutému osudu, který si samy připravily.

Ptáme-li se sami sebe, jak by se mohla změnit struktura společnosti a kulturní přístup člověka, aby mohl být lidský život co nejuspokojivější, měli bychom si být neustále vědomi skutečnosti, že existují určité podmínky, které změnit nemůžeme. Jak výše zmíněno, biologická podstata člověka je z praktických důvodů nezměnitelná. Dále vytvořily technologické a demografické změny několika minulých staletí podmínky, které tu zůstanou. V relativně hustě osídlených populacích se zbožím, které je nepostradatelné pro další existenci, jsou absolutně nezbytné extrémní dělba práce a vysoce produktivní zařízení. Nenávratně pryč je doba - která se při pohledu zpět jeví idylickou - kdy mohli být jednotlivci a relativně malé skupiny zcela soběstační. Jen trochu to přeženu, když řeknu, že lidstvo vytvořilo planetární společnost výroby a konzumu.

Tím jsem teď došel k bodu, kde už mohu zkratkovitě naznačit, co pro mne představuje podstatu krize naší doby. Ta se týká vztahu jednotlivce ke společnosti. Jednotlivec si více než kdy dříve uvědomil svou závislost na společnosti. Nevnímá však svou závislost jako kladnou aktivní položku, jako organickou vazbu, jako ochrannou sílu, ale spíše jako hrozbu svým přirozeným právům či dokonce své ekonomické existenci. A navíc je jeho postavení v společnosti takové, že sobecké hnací síly jeho individuality jsou stále více zdůrazňovány, zatímco jeho společenské hnací síly, které jsou svou povahou slabší, postupně upadají. Všechny lidské bytosti, ať je jejich postavení v společnosti jakékoliv, trpí tímto procesem úpadku. Nevědomí vězňové vlastního sobectví se cítí nejistí, osamělí a zbavení oné naivní, jednoduché a nefalšované radosti ze života. Člověk může najít smysl v tomto krátkém a nebezpečném životě tím, že se daruje společnosti.

Ekonomická anarchie kapitalistické společnosti, jak dnes existuje, je podle mého názoru skutečným zdrojem zla. Vidíme před sebou ohromné společenství výrobců, jehož členové bez přestání touží zbavit jeden druhého plodů jejich kolektivní práce - nikoli silou, ale celkem vzato za poctivého dodržení legálně stanovených pravidel.
V tomto ohledu je důležité si uvědomit, že produkční prostředky - tj. veškerá produkční kapacita nutná pro výrobu spotřebního zboží, stejně tak jako dalšího kapitálového zboží - smí být legálně, a většinou také je, soukromým vlastnictvím jednotlivců.

Pro jednoduchost budu v následující diskusi nazývat "dělníky" všechny ty, kdo se nepodílejí na vlastnictví produkčních prostředků - ačkoli to zcela neodpovídá obvyklému použití toho termínu. Vlastník produkčních prostředků má postavení, kdy si kupuje pracovní sílu dělníka. Používáním produkčních prostředků vyrábí dělník nové zboží, které se stává majetkem kapitalisty. Podstatný bod tohoto procesu je vztah mezi tím, co dělník vyrábí, a za co je placen, obojí měřeno reálnou hodnotou. Protože je pracovní smlouva "svobodná", není to, co dělník přijímá, určeno reálnou hodnotou zboží, které vyrobí, ale jeho minimálními potřebami a kapitalistovými požadavky na pracovní sílu s ohledem na počet dělníků, kteří spolu soutěží o práci. Je důležité rozumět tomu, že ani v teorii není platba dělníkovi určena hodnotou jeho výrobku.

Soukromý kapitál má sklon koncentrovat se v několika rukou, částečně kvůli konkurenci mezi kapitalisty a částečně proto, že technologický vývoj a rostoucí dělba práce podněcují utváření větší výrobních jednotek na úkor těch menších. Výsledkem tohoto vývoje je oligarchie soukromého kapitálu, jehož ohromná síla nemůže být účinně kontrolována ani demokraticky organizovanou politickou společností. 
To je pravda, protože členové zákonodárných orgánů jsou vybíráni politickými stranami, které jsou rozsáhle financovány nebo jinak ovlivňovány soukromými kapitalisty, kteří z praktických důvodů oddělují voličstvo od legislativy. V důsledku toho zástupci lidí nechrání ve skutečnosti dostatečně zájmy neprivilegovaných skupin obyvatelstva. V daných podmínkách navíc soukromí kapitalisté nevyhnutelně ovládají, přímo nebo nepřímo, hlavní zdroje informací (tisk, rádio, vzdělávání). Je tudíž neobyčejně obtížné, a skutečně ve většině případů téměř nemožné, aby jednotlivý občan činil objektivní závěry a inteligentně využil svých politických práv.

Situace převládající v ekonomice založené na soukromém vlastnictví kapitálu je tudíž charakterizována hlavními principy: předně, produkční prostředky (kapitál) jsou vlastněny soukromě a vlastníci s nimi nakládají, jak uznají za prospěšné; za druhé, pracovní smlouva je svobodná. Přirozeně žádná takto čistě kapitalistická společnost v tomto smyslu není. Především, a toho je třeba si povšimnout, že dělníkům se po dlouhých a hořkých politických bojích podařilo zajistit pro jisté kategorie dělníků trochu zlepšenou formu "volné pracovní smlouvy". Ale celkem vzato se dnešní ekonomika od "čistého" kapitalismu moc neliší. Výroba je provozována pro zisk, nikoli pro užití. Neexistuje žádné opatření, že všichni schopní a ochotní pracovat budou vždy schopni nalézt zaměstnání; "armáda nezaměstnaných" existuje téměř vždy. Dělník má neustále strach ze ztráty práce. Protože nezaměstnaní a špatně placení dělníci neposkytují výnosný trh, výroba spotřebního zboží je omezena a následuje veliké strádání. Technologický pokrok má často za následek spíše více nezaměstnanosti než ulehčení břemene práce všem. Motiv zisku společně s konkurencí mezi kapitalisty je odpovědný za nestabilitu v hromadění a užití kapitálu, která vede do stále těžších depresí.  Neomezená konkurence směřuje k ohromnému plýtvání práce a k mrzačení společenského vědomí jednotlivců, které jsem již zmínil.

Toto mrzačení jednotlivců považuji za nejhorší zlo kapitalismu. Náš celý vzdělávací systém tímto zlem strádá. Přehnaně soutěživý postoj je vštěpován do studenta, který je vychováván k uctívání zištného úspěchu jako příprava na jeho budoucí kariéru.

Jsem přesvědčen, že je tu jen jeden způsob, jak odstranit toto vážné zlo, totiž ustavením socialistické ekonomiky, doprovázené vzdělávacím systémem, který by byl orientován na společenské cíle. V takové ekonomice, kde jsou produkční prostředky vlastněny společností samou a kde jsou využívány plánovitě. Plánovitá ekonomika, která přizpůsobí výrobu potřebám společenství, rozdělí práci, která má být udělána, mezi všechny práce schopné a zaručí živobytí každému muži, ženě a dítěti. Vzdělávání jednotlivce, kromě podpory jeho vlastních vrozených schopností, by se u něj pokusilo rozvinout smysl pro odpovědnost vůči jeho bližním místo oslavy síly a úspěchu v naší současné společnosti.

Je třeba si nicméně uvědomit, že plánovaná ekonomika ještě není socialismem. Plánovaná ekonomika jako taková může být doprovázena úplným zotročením jednotlivce. Dosažení socialismu vyžaduje řešení některých neobyčejně obtížných sociálně politických problémů: jak je možné s ohledem na dalekosáhlou centralizaci politické a ekonomické moci zabránit byrokracii, aby se stala všemocnou a arogantní? Jak mohou být chráněna práva jednotlivce a jak tím může být zajištěna demokratická protiváha k moci byrokracie?

Jasná představa o cílech a problémech socialismu má v naší době přechodu zásadní význam. Za současného stavu se svobodná a volná diskuze o těchto otázkách stala předmětem zásadního tabu. Proto považuji založení tohoto časopisu za důležitou službu veřejnosti.



Vyšlo v Monthly Review, New York, květen 1949. Přeložil Milan Neubert, 20. ledna 2003.


Související články:

30 komentářů :

  1. možno - a snáď - lenže, ako povedal Karl Morchedej Marx - takúto spoločnosť je nemožné budovať so slovanmi, tých treba vyhubiť, snáď maďari, iní nie - takže neprekonal svoj náhľad k svetu - komunizmus je určený len pre vyvolených

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Píšete blbosti. O Marxovi nevíte nic a jen si tu cintáte pentli. Marek

      Vymazat
    2. píšeš kraviny - o Morchedejovi toho viem dosť -

      Vymazat
    3. ...o Morchedejovi? Spíš o Mordechajovi ty kokot drevený. Napřed si přečti alespoň o pejskovi a kočičce, abys měl jakýs takýs přehled o stavu slohové části zvané Kapitál.

      Vymazat
  2. Ano komunismus je možný ale jen pro vyvolené. Motrok 21 soleti.

    OdpovědětVymazat
  3. Nejhorší vynález lidstva je smlouva. Počínaje Abrahámovou "smlouvou s bohem".Tato bohulibá vztahová forma přešla od spolupráce, přes závazek, až k povinnosti. Spolupráce - společný cíl, závazek - účast na dosažení cíle jedné strany, povinnost - "násilné" přinucení k účasti na dosažení cizích cílů. K povinnosti neexistuje alternativa v neúčasti. Zrušením smlouvy jako exkluzivního vztahového pojítka, by se vtahy stavěly na vzájemné potřebnosti, kdy nemožnost přinucení druhé strany by vedla k vzájemnému respektování stran,ve snaze dosáhnout cíle, přinášejícího výhodu zúčastněným stranám.

    OdpovědětVymazat
  4. Kapitalista využije všeho,co mu dovolí socialista.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zvlášť, když tu socialista už třetí dekádu chybí!!!

      Vymazat
  5. Ale socialismus tady přece je. Jenom výdaje MPSV jsou cca 550 miliard ročně. K tomu je třeba připočíst bezplatné zdravotnictví, školství,... atd.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jak velmi se mýlíte! Tady je kapitalismus s náznakem sociálního státu. A tan náznak byl odnedávna silně osekáván. Nedavno např. tzv. církevní restituce. Přečte si ty úvahy Einsteina z roku 1946 ještě jednou. Vždyť on měl na mysli úplně jinak organizovanou společnost s úplně jinými kritérii a prioritami.Marek

      Vymazat
    2. 10:11
      Ne, nemýlím se. To vy vůbec nevíte o čem mluvíte. Celá Evropa je BOHUŽEL oproti zbytku světa socialistický "ráj" s obřím zdaněním, státním přerozdělováním, sociálními dávkami. Stačí porovnat s USA, Čínou, Japonskem, Ruskem...

      https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_countries_by_tax_revenue_as_percentage_of_GDP

      Vymazat
    3. K článku poznámka: "Mnoho slov". Lidské bytí zaleží na lidech samých. Co si vytvoří, to mají. Zatím to, co lidi vytvořili, spěje k zániku planety na které žijí. S heslem: "Trh vyřeší všechno", rabují planetu Zemi. Konkrétně, rabují oceány. Za dvacet let bude v oceánech více plastů, než ryb. Rabují nerostné bohatství. Vyrábějí na spotřebu i když to nepotřebují. Ideologie kapitalismu a jeho vyšší formy imperialismu, přechází ve fašismus, když jsou ohroženy imperiální zájmy kapitalistů v jedné zemi, která si myslí, že má málo zdrojů. Poslední dvě světové války, celkem 80 milionů mrtvých lidských bytostí, poštvaných ideologiemi kapitalistů proti sobě, jsou toho všeho, co se děje i dnes důkazem. Socialismus je pokus dokázat, že nejsme bytosti bez mozku, že máme pud sebezáchovy a víme, že smyslem života nemusí být hromadění zisků ve výší miliardů miliard. Zatím se zdá, že na světě vítězí to, čemu se říká neoliberalismus, který vytváří asi jedno procento superboháčů a miliardy chudých jedinců v době, kdy spravedlivým rozdělením zdrojů, by mělo všech šest miliard lidských bytostí na planetě Zemi všeho dost. Je nutno podotkonout důležitou věc, že to jedno procento superboháčů, by tady nemohlo existovat, bez souhlasu většíny chudých. Proto to jedno procento superboháčů, kromě investování do svého ještě většího zbohatnutí, investuje obrovskou částku svých zisků do ideologii, které hlásají s pomocí církví, že vše, jak je to na světě uspořádano, je v nejlepším pořádku a ten kdo je neúspěšný a žije v bídě si za to může sám. Socialismus se v době své existence sanžil o spravedlivější rozdělení vytvořených prostředků s tím že hlásal, že převychovává člověka na socialistického člověka v tom smyslu, že ten bude pracovat podle svých nejelpších možností a schopností, ale ze společného si vezme jenom to co bude potřebovat. Možná by se to časem povedlo, možná né. Proč? Ti kteří zažili tvrdý kapitalismus a pak za socialismu měli práci, bydlení, zdravotní péči, dostupné potraviny a spotřební zboží, si toho vážili a snažili se vše nejlepší dát svým dětem. Jejich děti, ale tvrdý kapitalismus nezažily a neměly s ním žádné zkušenosti, kromě propagandy kapitalistů, která a to se musí uznat, byla propracovaná a cílila na takové věci, jako, že jedině - jedině kapitalismus je to nejlepší co lidská společnost může vytvořit. Výsledek dnes vidím a po 26 letech již můžeme srovnávat. Musíme ale přiznat, že kapitalisti se poučili a zvolili metodu přihřívaní žáby ve vodě postupně, tak aby nevyskočila, ale se pěkně uvařila. Nejhorší je to, že kapitalismus, řeší své problémy válkami. A toto řešení je teprve před námi, ale že kapitalisti, toto řešení v krizi použijí, záminky si samozřejmě najdou, to si mužeme být jistí.

      Vymazat
  6. Problém není ani socialismus tak jako není ani kapitalismus nebo jiný ekonomický model:::::

    Problémem je ďábelský trojúhelník -

    Benátsko-Jezuitsko-Sionistický

    Bohužel ....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 11:14 Vlastimile, hezky skáčete na špek. Uvědomte si, co vám na chování toho "trojúheníku" vadí. Není to náhodou jejich ryze kapitalistické chování? A není váš odpor k nim záměrně podporován jejich konkurenty, kteří se ale chovají stejně? JL

      Vymazat
  7. Pozoruhodný článek! Napsaný v 50. letech, aktuální dodnes. Ani se mi nechtělo věřit, že jej A. Einstein skutečně napsal, až jsem na webu (Monthly Review, An Independent Socialist Magazine) nalezl originál.
    Velmi hezká je pasáž, v níž Einstein popisuje lidskou bytost jako společenskou. Slovy: Jednotlivec je schopen myslet, cítit, toužit a pracovat samostatně; je však tak závislý na společnosti - ve své fyzické, intelektuální a emoční existenci - že je nemožné uvažovat o něm nebo rozumět mu mimo rámec společnosti.
    Jaký rozdíl mezi ním a Thatcherovou a jejími myšlenkovými pohrobky!!
    Také mám za to, že kapitalismus je pro zdravý rozvoj lidstva už dlouhou dobu jen slepou uličkou, a to i s přihlédnutím k nutnosti zachovat podmínky pro život na planetě Zemi.
    O to naléhavější je Einsteinova výzva k diskusi o uspořádání autenticky socialistické společnosti, oproštěné od zotročení a byrokratického útisku.

    OdpovědětVymazat
  8. K článku poznámka: "Mnoho slov". Lidské bytí zaleží na lidech samých. Co si vytvoří, to mají. Zatím to, co lidi vytvořili, spěje k zániku planety na které žijí. S heslem: "Trh vyřeší všechno", rabují planetu Zemi. Konkrétně, rabují oceány. Za dvacet let bude v oceánech více plastů, než ryb. Rabují nerostné bohatství. Vyrábějí na spotřebu i když to nepotřebují. Ideologie kapitalismu a jeho vyšší formy imperialismu, přechází ve fašismus, když jsou ohroženy imperiální zájmy kapitalistů v jedné zemi, která si myslí, že má málo zdrojů. Poslední dvě světové války, celkem 80 milionů mrtvých lidských bytostí, poštvaných ideologiemi kapitalistů proti sobě, jsou toho všeho, co se děje i dnes důkazem. Socialismus je pokus dokázat, že nejsme bytosti bez mozku, že máme pud sebezáchovy a víme, že smyslem života nemusí být hromadění zisků ve výší miliardů miliard. Zatím se zdá, že na světě vítězí to, čemu se říká neoliberalismus, který vytváří asi jedno procento superboháčů a miliardy chudých jedinců v době, kdy spravedlivým rozdělením zdrojů, by mělo všech šest miliard lidských bytostí na planetě Zemi všeho dost. Je nutno podotkonout důležitou věc, že to jedno procento superboháčů, by tady nemohlo existovat, bez souhlasu většíny chudých. Proto to jedno procento superboháčů, kromě investování do svého ještě většího zbohatnutí, investuje obrovskou částku svých zisků do ideologii, které hlásají s pomocí církví, že vše, jak je to na světě uspořádano, je v nejlepším pořádku a ten kdo je neúspěšný a žije v bídě si za to může sám. Socialismus se v době své existence sanžil o spravedlivější rozdělení vytvořených prostředků s tím že hlásal, že převychovává člověka na socialistického člověka v tom smyslu, že ten bude pracovat podle svých nejelpších možností a schopností, ale ze společného si vezme jenom to co bude potřebovat. Možná by se to časem povedlo, možná né. Proč? Ti kteří zažili tvrdý kapitalismus a pak za socialismu měli práci, bydlení, zdravotní péči, dostupné potraviny a spotřební zboží, si toho vážili a snažili se vše nejlepší dát svým dětem. Jejich děti, ale tvrdý kapitalismus nezažily a neměly s ním žádné zkušenosti, kromě propagandy kapitalistů, která a to se musí uznat, byla propracovaná a cílila na takové věci, jako, že jedině - jedině kapitalismus je to nejlepší co lidská společnost může vytvořit. Výsledek dnes vidím a po 26 letech již můžeme srovnávat. Musíme ale přiznat, že kapitalisti se poučili a zvolili metodu přihřívaní žáby ve vodě postupně, tak aby nevyskočila, ale se pěkně uvařila. Nejhorší je to, že kapitalismus, řeší své problémy válkami. A toto řešení je teprve před námi, ale že kapitalisti, toto řešení v krizi použijí, záminky si samozřejmě najdou, to si mužeme být jistí.

    OdpovědětVymazat
  9. Komouši, místo sedění na vašich tlustých zadnicích u počítačů a TV a žvanění, fantazírování, plánování šťastných zítřků, vymýšlení fantaskních společenských uspořádání, začněte konečně makat. Uvidíte, že se budete mít dobře a ani nebudete muset tak závidět.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A helemese, zase troll a jen prudí jako vždycky. Leze, sem pořád leze i když o něj nikdo nestojí. „
      Trolle, trolle ty si vůl, z prdele ti čouhá hůl.
      V makovici místo mozku máš jen asi z hoven kostku.
      Co tu plodíš, samé sračky, bereš za to asi kačky.
      A hrdlem je proleješ a tady se posereš". :-)

      Vymazat
    2. Ty se u PC vznášíš? Na koho makat? Na šmejda který nás vysává?

      Vymazat
    3. Hoď tam jinej refrén ty zdegenerovanej výblitku nalitýho Veškrny!!!!!

      Vymazat
    4. No,máš jednoduché,primitivní(=omezené vidění světa.A neoháněj se komunisty,když nevíš,kdo to byl.

      Vymazat
    5. Anonym 12:11 se přeřekl (přepsal) měl na mysli koukejte krást (místo makat), pak to dává smysl.

      Opusťme veselost. Problém je na čem a jak budeme pracovat a koho na tu práci určíme. Styl no tak se každý něčeho chopte a dělejte co chcete vede k válkám a genocidám a nakonec k záhubě (kdo takový model a proč hlásá je jasné, jsou to zločinci, kteří se v chaosu mají šanci schovat).

      Potřebujeme nejdříve najít a domluvit se jak si uspořádáme ve společnosti své životy a čím se budeme zabývat, makat je to poslední, protože dnešní produktivita práce je 1:1000 (jeden člověk uživí 1000 ostatních) a stále se má zvyšovat - nebude časem problém, aby každý měl 3D tiskárnu a vytiskl si co potřebuje.

      Takže se opravdu potřebujeme domluvit čím se budeme v životě zabývat, protože jenom pouhé přežití a makání se již přežilo, potřebujeme lepší výzvy.

      Takže všechny makače a makačenky a jiné typy style "honem, honem, hned něco dělat, hlavně nemuset přemýšlet a jenom se vozit na nejnižších instinktech". Tak ty všechny horké hlavy ať se jdou do studené sprchy zchladit.

      Vymazat
  10. je veľmi jednoduché nám socialistom - akože - radiť a zarábať si na chleba takýmto výplodom tssss

    OdpovědětVymazat
  11. To, co zde uvádí Einstein (a nikdo na světě nemůže tvrdit, že to byl agent komunistů, ani že to nebyl jeden z nejgeniálnějších myslitelů) ještě daleko přesněji analyzoval K. Marx sto let před ním v Ekonomicko-filozofických rukopisech z r. 1844. Práce jako příčina a zdroj vzniku lidských bytostí se v průběhu vývoje stala svým opakem - zdrojem a příčinou porobení a odlidštění člověka. Vrcholem tohoto odcizení je kapitalistický způsob výroby. Marx vědecky vymezil i jedinou cestu řešení tohoto rozporu, na kterou poukázal i Einstein. Proto je Marx zatracován, urážen a nenáviděn těmi, kterých se to týká. Jen likvidací podmínek, které utvářejí kapitálové vztahy je možno navrátit práci její lidskou podstatu. T

    OdpovědětVymazat
  12. V poslední době mám pocit, že člověk je víc a víc nucen být motivován ne samotným vyřešením problému, nebo dosažením nějakého "rekordu", ale jen následným ekonomickým přínosem popř.jen "slávou". Samotné hloubání nad problémy bez ekonomického přínosu je nežádoucí. Přitom velká část současného poznání byl na začátku "jen" základní výzkum bez přímé vyhlídky na zisk.

    OdpovědětVymazat
  13. Myslitelé, individua troufající si zde polemizovat s Einsteinem, mohou nepochybně osvětlit proč kapitalismus sebou přináší války pod různorodými záminkami s různými podobami humanitárním bombardováním počínajíc, invazí gigantické smečky imigrantů přinášejících chaos, ničení a teror pokračujíc a zkázou civilizace končíc. A taky mohou dodat co v tom všem spatřují pozitivního a přínosného. Možná jim k tomu stačí dvě slova. Svoboda a demokracie.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 14:30 ...a boj za lidská práva. V sametovém provedení pak prosazují pravdu a lásku pomocí lží a nenávisti.

      Vymazat
  14. Dnešní pravičáci považují označení socialista, socialismus za sprostý výraz, který používají když chtějí někoho hodně urazit. Vše, co je společné, jim zavání socialismem a tudíž pochází od ďábla. Svatý je pouze individualismus, soukromý prospěch.

    Co nechápu je, jak je může soudný člověk volit do veřejných funkcí, kde se mají starat především o prospěch společenství, mají se chovat socialisticky. Pokud jsou věrni svému přesvědčení, tak samozřejmě budou hospodařit se svěřeným majetkem a prostředky tak, aby se co nejrychleji dostaly do soukromých rukou. Kdyby jednali ve prospěch společenství (netroufám si říci komunity, to už by zavánělo komunismem), tak nejsou ti správní, kovaní pravičáci a straničtí politruci by s nimi jistě zatočili. Může mi prosím někdo, nejlépe volič pravice, tuto záhadu vysvětlit?

    OdpovědětVymazat
  15. Konečně komentáře souznící s mými názory - např. 12:04. Asi jsem zase poslední komentátor - pokud se ten můj příspěvek dá nazvat komentářem. Jen bych podotkl, že jsem si myslel, že když se objeví takové světlo, jako byl Einstein, trollove zůstanou kdesi v dírách - nuž mýlil jsem se. S Marxem nemá cenu operovat, protože tento člověk pro nezasvěcence /zase slovo světlo v tomto slově/, což je čím dál tím větší část populace, to je Mordechaj. Jinak ti dnešní nezasvěcenci - jeden z nich na zdejší straně je i ten člověk, který nás vyzývá k pracovní činnosti - makání - se vyznačují i tím, že nevědí, že komunita je totéž co společnství /toto co teď píši se nevztahuje na autora komentáře v němž zazněly tato dvě slova/. Kdyby se na středních školách vyučovala latina, tak jak tomu bylo běžně za první republiky alespoň v gymnaziích, tak by odcházely do dalšího života generace, které by něčemu rozuměly. Jak je vidět lidi, kteří píšou "komunismus" zřejmě mají o významu tohoto slova velice mlhavý pojem, protože původ slova jim unikl. Nyní je to jev naprosto běžný. Kdosi kdysi řekl "super" a pro většinu populace teď to znamená báječnou věc. Super je latinskou předložkou, která znamená "nad". Chtěl jsem tím říci také to, že pokud se setkávám s lidmi, kteří užívají cizích pojmů bez znalosti jejich původu /etymologie/, ve mně vždy vzbuzuje podezření, že to jsou lidé, kteří zrovna nejsou dvakrát důkladní a důslední. Čtenař ráči prominout, pokud jsem chtěl na sebe ukázat, jak jsem dokonalý a chytrý.
    Mimochodem v latinské učebnici z doby "totáče" stálo, že "čestní muži neprahnou po bohatství". Mám ten mlhavý dojem, že toto nebyla komunistická myšlenka, ale myšlenka převzata z minulých dob. Vyslovte nyní něco podobného - asi vám řeknou - aha, to bude někdo, kdo nezapadl - asociál.
    Na závěr, nemakačenka od 12:11 jsem se chtěl zeptat co je to "mít se dobře"? Pořidit si dům na hektarovém pozemku s volným výběhem trhacích psů, s bourakem v garáži, s bazénem v zahradě a v okolí domu s mnohohektarovým golfovým hřištěm, kde lokaj v livreji na stříbrném podnosu podává během hry šampaňské?
    A zcela na závěr - vážení komentatoři výše zmíněných kvalit /jak již jsem uvedl 12:O4, ale také 11:36 a další/ nemyslíte, že psat tyto komentáře je ztratou času, něco ve smyslu "plivní si do moře, ono se nezpění". Ti trollové zůstanou stejní i přes naše usilí. Když jsou schopní i po přečtení moudrostí Einsteina psát, to co piší. Myslím si, že oni ani nechápou, co to ten Einstein vlastně chtěl říci.

    OdpovědětVymazat

Reklama