Reklama

.

.

neděle 17. dubna 2016

Dvě lži, které rozdělují národ

Stanislava Kučerová
17.4.2016  České národní listy


„Je s podivem, že zemi, kterou nepustoší tornáda, neničí zemětřesení, úrodu nesežerou kobylky, netrápí ji roky sucha, místo sopky vybuchne jen sem tam nějaké parovodní potrubí, nezažila 60 let válku, dokáže dostat na kolena parta zlodějů, podvodníků a lumpů během 25 let.“ To prý řekl jeden Američan. A my musíme souhlasit. Žijeme v nevýslovném marasmu.

Proč?

Dávná moudrost tragického mýtu o Oidipovi ukazuje, jak kruté jsou následky nepotrestaného bezpráví, jak i nezamýšlený přečin je fatální vinou a vede k hluboké společenské krizi. Trest postihuje nejen ty mocné, kteří se provinili. Těžké důsledky nesou i ostatní, pohromy stíhají i celý národ a stát.

V mediálním světě jsme denně svědky cílevědomého výběru i výkladu událostí tak, aby sloužily potřebám a zájmům mocných. Výběr a interpretace událostí se často více nebo méně míjí s historickou pravdou. Předstírá se, zastírá, zamlčuje, zveličuje i bagatelizuje. Jak se to právě dané skupině v zápase s protivníkem hodí. Není to nic nového, v staré řecké společnosti působili svého času i vyhlášení „sofisté“, kteří za peníze učili, jak dělat z „černého bílé a z většího menší“ a naopak. V nové době se tomu říká propaganda. Ale i pro propagandistické přesvědčování platí zákon míry. Víme, že překročí-li propaganda jistou mez, nejenže ztrácí svou zamýšlenou účinnost, ale dosahuje pravého opaku. Je to „propaganda, která zabíjí“. Takovou dnes, bohužel, u nás pěstuje většina médií. Jejich informace, např. o nových problémech Evropské unie, na kterou těžce dolehly následky vývozu údajné „demokracie“, až po domácí excesy drzé a urážlivé malichernosti „Kocourkova a Hulvátova“, např. ve vztahu k státním symbolům i státním návštěvám, nejsou věcné a nezaujaté.

Tušíme, proč po bezmála 100 letech státní existence nejsme schopni ustavit všeobecně respektovaný fungující stát a společenské zřízení. Proč se naše země, která v době svého prvního rozběhu patřila k nejvyspělejším, dnes se propadá do politováníhodné bezvýznamnosti. Tušíme, kde je příčina. Lže se a klame a předstírá v pošetilé snaze vyhubit protikladné ideje, sprovodit je ze světa. Nemáme celospolečenské národní dějiny. Máme jen historické fragmenty podle jednostranného sektářsky partajního zadání. Jestliže se stejný objekt v režii jedné skupiny vynáší do nebes a v podání druhé skupiny zatracuje do pekel a objektivní pravda se nehledá, čistě aritmeticky platí, že plus a minus se ruší a daný objekt se propadá do nicoty. Ano, nedůvěra, mravní úpadek, nihilismus jsou výsledkem propagandistického zacházení s historickou pamětí společnosti, s pravdivým hodnocením minulosti, která místo povzbuzení skýtá jen zklamání, ošklivost, lhostejnost.

Svého času nám tvůrci veřejného mínění přisoudili nedostatky národního charakteru vlivem podvržených „Rukopisů“ „Královédvorského“ a „ Zelenohorského“.

„Rukopisy“ (RKZ) jsou prý vinny nedostatkem smyslu pro čest a poctivost v českém veřejném prostoru. Měli pravdu? Ale vždyť spor o pravost RKZ byl dávno vyřešen a překonán a uložen v historii 19. stol.! Poukazem na dávno zapadlé spory se jen odváděla pozornost od toho, že v naší paměti skutečně zejí dva nevyřešené a nepřekonané podvrhy mnohem většího významu a dosahu, než mohly mít podvržené literární památky. Jde o celou historickou epochu po roce 1945, po druhé světové válce u nás a o její pravdivé, objektivně historické, nikoli ideologicko partajně účelové zhodnocení. Čas zhojí mnohé a překrývá leccos novými událostmi. Ale historie našich životů od r.1945 po dnešek zůstává doménou účelových dezinterpretací a vlastní příčinou duchovního marasmu celé společnosti. Lhářům ani obelhávaným se nežije lehce a bez čistého svědomí se dílo v žádné oblasti nedaří.

Zažili jsme dva velké historické převraty, provázené v prvním případě monstrózními ideologickými čistkami, v druhém případě mohutnými majetkovými přesuny. V obou případech byli vítězi a poražení. Ti první, vítězi, usilovali o získání, udržení a upevnění svých nových pozic radikálním odvratem od těch druhých, poražených. Čím více se báli kompromitace bývalými vztahy a styky, tím okázaleji minulost (mohla být přece i jejich!) ostouzeli, její představitele dehonestovali, sami sebe vynášeli. Prosazovali vlastní pojetí a vlastní výklad skutečnosti, který by nahrával jejich zájmům. Historickou pravdu, která by je neukazovala v příznivém světle, ze všech sil potlačovali.

První ze zmiňovaných převratů se udál po vpádu armád Varšavského paktu v čele se Sovětským svazem s cílem násilím potlačit reformní pokus vybudovat v Československu socialismus s „lidskou tváří“. A lživý podvrh, který výrazně skutečnost zkomolil, překroutil a zfalšoval, se jmenuje „Poučení z krizového vývoje ve straně a ve společnosti“, schválené plenárním zasedáním ÚV KSČ v prosinci 1971“. Rigidní dogmatici a konservativci v rámci „normalizace“ zosnovali celostátní pomstu za reformy, zbavili statisíce komunistů existence, možnosti uplatnit se, budoucnosti. Týkalo se to zvláště těch nejtvořivějších, nejotevřenějších, nejpoctivějších. Násilím vnucená lež, která diskriminovala půl milionu straníků a další statisíce členů jejich rodin, vydatně korumpovala morálku předlistopadového období. Postižení se nedočkali satisfakce po celých 20 let.

Ale nedostalo se jim uznání ani po převratu 1989. Polistopadoví mluvčí společnosti degradovali někdejší celonárodní hnutí na vnitrostranický spor frakcí, na pokus „reformovat nereformovatelné“. Proti Pražskému jaru a jeho představitelům (zvláště A. Dubčekovi) rozpoutali dokonce dehonestující hysterickou kampaň. A. Michnik r.1993 s podivem a s výstrahou napsal, že „spor o osmašedesátý rok je sporem o minulost i budoucnost...Jde o to, zda to bude společnost svobodná, tolerantní, otevřená, nebo to bude na lži založený svět nových ortodoxních diktatur.“ Prosadila se ta druhá možnost.

Druhý ze zmiňovaných převratů se udál po pádu „znormalizovaného“ režimu ČSFR v listopadu 1989. Nové naděje, nová očekávání. Věřilo se, že teď konečně se dočkáme svobody, pravdy, spravedlnosti. Když lidé v listopadu 1989 na náměstích zvonili klíči, netoužili po návratu kapitalismu, ale po racionalitě, demokracii a humanismu. Výzkum veřejného mínění ukázal, že 93% dotázaných si nepřálo odstranit, ale zdokonalit socialismus. Nikdo si nepředstavoval budoucí společnost, v které pár lidí neví, co si počít s miliony, a miliony lidí řeší, jak vyjít se svými pár korunami. A přece obratem ruky došlo k návratu kapitalismu a k antikomunistické hysterii a k démonizaci minulého režimu jako ztělesnění zločinu a absolutního Zla.

Politologům je jasno: Šlo o to, získat oprávnění pro novou prokapitalistickou elitu a pro její obsazení vedoucích funkcí. Šlo o ospravedlnění majetkové kořisti. Státní majetek byl znevážen k bezcennosti, aby jej bylo možno snadno privatizovat. (Ještě dnes vyplouvají tyto skutečnosti na povrch v podivných kauzách privatizací a restitucí, církevní "restituce" nevyjímaje.) A šlo i o konzolidaci a upevnění moci. Kdykoli hrozí její zpochybnění, oživí se antikomunismus, který spolehlivě odvádí pozornost od skutečných problémů, zastírá pravou podobu elit, diskvalifikuje opozici i oprávněnou kritiku.

Prohlásit 40 let minulé národní historie (od r.1948) za zločinné období je arogantní svévole. (Viz Zákon o protiprávnosti komunistického režimu. Zákon o protikomunistickém odboji.) Čtyři desítky let je přece život a práce nejméně dvou generací. Proč chyběla síla a vůle objektivně posoudit, co dobrého se v minulosti podařilo a s čím zlým jsme se potázali? Na počátku, po druhé světové válce, byla přece obecně sdílena víra v možnost vybudovat spravedlivý řád v naší zemi. Navazovalo se na představy utopistů už od antiky, prvotního křesťanství, reformace, osvícenství, hledala se návaznost na humanitní demokracii. V důsledku neočekávaných krizí a pohrom v 50. letech dopustil se režim a jeho vůdci neomluvitelných katastrofálních přečinů. Ale i ty byly mnoha současníky sledovány kriticky a odmítavě, s nadějemi a snahami napravit přečiny a nedostatky. Tyto snahy vyvrcholily pokusem, zvaným „Pražské jaro“. Bylo násilím potlačeno a přišla 70. léta normalizace a 80. léta stagnace. Ale lidé tu stále chodili do zaměstnání, pracovali v továrnách, obdělávali pole, vychovávali děti, tvořili, odváděli své životní dílo. Žili své životní příběhy ve větší či menší závislosti na režimu, ale rozhodně si nelze tento úsek naší historie představovat jako historii „boje proti komunismu“. Vždyť i komunisté byli různí lidé, do strany je přivedly různé motivy a oni v té straně zastávali různé názory. Nelze mluvit s nerozlišující jednostranností o zločinech a zločinné éře po celých 40 nebo dokonce 43 let (od r. 1945). Házet všechno komunistické, socialistické i jen levicové do jednoho odsouzeníhodného pytle je kardinální podvod a lež polistopadového období.

Mocný mediální tlak vytváří nově zkorumpované prostředí. Lidé jsou vedeni k tomu, aby se rozpomínali na to, jak jim minulý režim ubližoval a jak se oni podíleli na jeho destrukci. Jak se účastnili 3. (!) odboje. Čteme o sobě, že jsme „nečitelná země“, že jsme ohlupováni manipulací, že nám hrozí extrémní sociální rozpory, ba i fašistická diktatura. Je třeba přiznat, že u nás není občanská společnost. Nemůže být, protože ta neexistuje bez morálky, bez touhy po poctivém životě. Stát ano, stát vládne prostřednictvím zákonů, policie a soudů. Může nařídit, zakázat, potrestat. Ale občanská společnost se řídí prostřednictvím samořízení jedinců, jejich morálním smyslem, jejich svědomím. Chybí-li morálka, nejsou nic platné ani zákony. Nikdo si jich neváží, nikdo je nectí, nikdo je nebere vážně. Občanská společnost by měla překonat uvedené kardinální lži minulosti i stranické štěpení. Měla by vsadit na filosofii a historii našeho národa, na solidaritu, pravdivé poznání, na morální odpovědnost, na skutečný, ne jen předstíraný boj s korupcí, na politiku „rozumnou a poctivou“, jak říkal prezident Masaryk, na důstojný život všech lidí v pravdě a beze lži.


 Prof. PhDr. Stanislava Kučerová,CSc.

22 komentářů :

  1. Západní mocnosti se rozčilují, že Rusko vtrhlo do Sýrie a pomáhá Bašáru Asadovi. To slyším v ČT
    neustále. Ale ani jednou ČT nepoložila otázku (natož pak odpověď) zcela zásadní: „Kdo je v Sýrii
    legitimně na pozvání legitimně zvoleného prezidenta a legitimní vlády a kdo je tam ilegálně?“ Proč?
    Protože nemůže, nepomohlo by jí totiž ani kličkování v nejtemnějších hlubinách demagogie, aby
    zakryla, že Rusové tam jsou naprosto legálně a hájí mezinárodní právo, zatímco US žoldáci, kteří
    tam léta cvičili a zásobovali tu nejhorší sběř z islámského světa, vnikli na území cizího státu
    naprosto v rozporu s mezinárodním právem, aby vyvolali převrat a vyvraždili místní (zčásti
    křesťanské) obyvatelstvo.

    OdpovědětVymazat
  2. Kritika ano. Ta je jistě potřebná. Ale že jsme na kolenou? Že žijeme v "nevýslovném marasmu"???

    Paní profesorka zřejmě žije ve své bublině v kanceláři VŠ. Měla by z ní někdy zvednout zadek a podívat se trochu jak to vypadá ve světě. Celá Afrika, Indie, Blízký východ,... prakticky 80% obyvatel planety si může nechat o tom našem údajném "nevýslovném marasmu" jen zdát.

    Je neuvěřitelné jak někoho pálí dobré bydlo, ničeho si neváží, vše bere jako samozřejmost, jak někdo dokáže být rozežraný a bez špetky soudnosti a míry. A že je "toto" profesorem na VŠ je do nebe volající.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No to je úžasné, že 26 let po sametové revoluci na tom nejsme hůř než Afrika nebo Indie. S tím Blízkým východem bych si nebyl tak jistý, Syřané od nás zklamaně odcházejí... Myslím, že v bublině žijete spíše vy.

      Vymazat
    2. 16:39-chcete tím říci, že dokud se"nebudeme mít jako ve zbytku 80% světa, máme držet hubu? Skvělá argumentace. Začněte sám od sebe. Nebuďte rozežraný a investujte a žijte tam místo spokojeného rentiérství u nás. I naši komunisté argumentovali: "proč si stěžujete, Rumuni , Bulhaři jsou na tom hůře. Zdá se, že "pálí dobré bydlo vás".

      Vymazat
    3. Povolný netuším co to zase blábolíte. Nevím proč bych já měl s čím začínat. Dobré bydlo mě na rozdíl od vás rozhodně nepálí, já si dobře uvědomuji jak skvěle se tu v porovnánání se zbytkem světa máme.

      Já si na nic nestěžuji, v naší krásné, svobodné a bohaté zemi se mi, mé rodině i známým žije dobře. Může být spíš o moooc hůř než o něco líp.

      Pokud vy jste nespokojen a máte pocit, že žijete v "nevýslovném marasmu", tak s tím kua něco konečně dělejte!!! Kdo vám v čem brání? Nebo stále čekáte na razítko z UV s instrukcemi? Stále čekáte že se o vás bude někdo starat a vodit vás za ručičku? Kolik vám je? 5? Nebo jste nesvéprávný? Nestydíte se za sebe?

      Vymazat
    4. Křesťan ze Sýrie přijede, rozhlédne se po cenách a platech, zavolá do Německa známým, aby porovnal Česko a Německo. Vyjde mu, že se tady žije hůře než u něho doma v Sýrii a on se rozhodne pokračovat do Německa, přesněji západního. Divím se, že to ještě žádného politika nenapadlo i když je to zřejmé jako facka pro průměrně inteligentního občana.

      Vymazat
    5. 17:31- tuším, že jsem již odpověděl ale byl jsem smazán. Na rozdíl od Vás nenadávám, nerozčiluji se, naopak děkuji(USA)za internet. Jak jinak bych Vám mohl říci, co si o Vás myslím. Byť neužívám sprostá slova, asi jsem byl politicky příliš nekorektní. I když, teď Vás pročítám znovu a omlouvám se NR, na takovou pitomost jsem asi odmítl reagovat.

      Vymazat
    6. 16,39- že se naše země (stát) proměnila z takřka ve všem soběstačný stát (banány jsme tak jako i dnes, museli dovážet) v navždy zadlužené teritorium, kde nám už nepatří ani pitná voda, vážně nelze označit za nevýslovný marazmus?
      Jen ještě poznámku k článku- morálka, již paní autorka zmiňuje, tedy morálka společnosti, nevznikne tak sama o sobě. Tu je nutno budovat, pěstovat, v dětech již odmalička, samozřejmě pak ve škole. Ale při systémech našeho školství? Utopie. Ale za článek děkuji. Q.

      Vymazat
  3. Výborný článek.Autorka mluví mnoha lidem z duše.Děkuji,paní doktorko.

    OdpovědětVymazat
  4. Pani prof. Kucerova napsala zajimavou vec. Dekuji za inspiraci k premysleni.

    V pripade , ze manipulativni media jsou v rukou pouze jedne ideologicke skupiny, tak narod zblbne.

    V pripade, ze jsou v rukou pouze jedne skupiny etnicke, tak narod zemre..

    V pripade, ze nekdo prijima pouze predzvykane informace skupiny, ktera ma monopol na "informace", tak se stane oslem.

    Povinnosti kazdeho je cist VSECHNO ze vsech stran. Odmenou je jasno v hlave a vedomi, kdy ma clovek zbalit kufr a UTECT , tam - kde trava je zelenejsi, a kde je lepsi misto pod sluncem.

    nick honolulu - ktery vzdy utekl ve spravny cas na spravne misto.

    OdpovědětVymazat
  5. T.j. prirozena vec, ze ruzne skupiny se snazi o lepsi pozice a vetsi krajic chleba..

    Je to vsak vec NEPRIROZENA, kdyz skupina vytvari stat, ve state a usiluje o totalni moc na ukor druhych.
    To delal Rudolf Slansky v CSR, Helen Suzman v JAR a Merkerova, dnes v Nemecku.
    Cesi nedejte se !
    honolulu

    OdpovědětVymazat
  6. Hadrák 89 vynesl "na pozice" sionisty. A tihle vždy a všude způsobí zlodějnu, úpadek, demoralizaci. To je železné pravidlo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Prof. Boguslav Wolniewicz: Najväčšie TABU v EU
      https://www.youtube.com/watch?v=TXdU7zUNNzU


      Vymazat
    2. Jak z toho bez "ztráty kytičky"?

      Vymazat
    3. 17:55-to není špatný odkaz, byť "Bohuš" Polský s tím naším by si měli vyměnit vizáž, trochu to mate. Ach jo, ty geny "náhodnými" předky(dárci sperma. S tím měl potíž nejen Masaryk.

      Vymazat
  7. Nejvetsi statnik 20-teho stoleti byl B.J. Vorster (Prime minister of South Africa.)
    Za jeho vlady NEEXISTOVALA nezamestnanost ! Jeho vlada se potykala s nedostatkem pracovnich sil.

    Pritom nikdo na svete, nebyl tak odsuzovan a pronasledovan jako on.
    Ucelem stvanice - pod zasterkou ideologie - byl prevod moci a MAJETKU z jedne skupiny do druhe.
    Jeho nepratele to vyhrali , ale zeme se promenila v popelnici bidy, kriminality, hladu a 60 % nezamestnanosti.

    Zdava se mi o nem ! Ve snech se smeje a drzi v ruce sklenici jeho oblibeneho vina. Ustvali ho k smrti a dnes kdyz Afrika chcipa hladem, tak ja piji Vorstrovo vino.

    Nekdy se prohra promeni ve vyhru.
    Pani prof. Kucerova, zpivejte se mnou pisen z Afriky: -Red Roses of Kalahari-. Vorster- statnik nad statniky se na nas diva.
    honolulu

    OdpovědětVymazat
  8. Někdy je to až k smíchu, kdyby to nebylo k pláči. Bojovníků proti bývalému režimu je najednou víc než obyvatel. Takhle jsme si dělali tenkrát srandu ze Slovenského národního povstání, které mělo víc účastníků, než tehdy žilo na Slovensku lidí. Když jedna velmi mizerná učitelka po sametu dštila oheň a síru na bývalého kolegu - člena KSČ, vynikajícího odborníka, bila se ve svá mohutná ňadra a prohlašovala, že sabotovala bývalý režim tím, že na hodinách politických školení štrykovala pod lavicí. Takových hloupých převlékačů kabátů znám spoustu. Ambice až na půdu, schopnosti nulové. No, asi jsme si museli vším tím projít, abychom zastrčili klíče do kapsy a už nikdy nevěřili v žádný zázrak. Když je budou konat tihle lidé, žádný nepřijde. Karel Čapek řekl: člověka nepředěláš, jenom se ti vybarví. Zdravím Pavla

    OdpovědětVymazat
  9. Autorka má samozřejmě "v globále" pravdu... Nicméně nedůvěru vzbuzuje, že může napsat něco tak odtrženého od skutečnosti jako - "Zažili jsme dva velké historické převraty, provázené v prvním případě monstrózními ideologickými čistkami, v druhém případě mohutnými majetkovými přesuny"...
    Přece v druhém případě (1989) byly ty ideologické čistky mnohem tvrdší, to už lidé zapomněli na řádění normalizačních komisí OF a všech těch grázlů ("pronásledovaných režimem") co se najednou vynořili a co likvidovali všechny slušné lidi jen proto, že zastávali nějakou řídící funkci ? To snad nebyli ideologické čistky ? A až ty přece umožnily následné ohromné majetkové přesuny a rozkradení podstaty tohoto státu...
    Heriot.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 18:47 Naprosto správně. Přesto, že článek je ve většině pravdivý, vaší velmi podstatnou připomínku nezmínil. Velmi podstatnou proto, že na řídící místa se i v podnicích dostali diletanti, kteří ve straně nebyli právě kvůli své odborné neschopnosti. Také byl bez náhrady rozbit mechanismus řízení hospodářství, probíhající z odborných sekcí okresních a krajských výborů strany. Nejspíš právě proto provedl Klaus privatizaci, protože neměl žádné nástroje, jak z úrovně státu uřídit státní podniky. Tím ho v žádném případě neomlouvám. Ale on sám jednou řekl, že neví, jak by mohl národní podníky z centra řídít. Stejně tak si pamatuji jak v té době vyprávěl, že mu ministři financí západních zemí nechtěli věřit, že nemá žádný státní dluh. Jo, bejvávalo.

      Vymazat
    2. Malou poznámku: Klaus nikdy nic neřídil,. Proto nevěděl. Jiní věděli a uměli, ale on a ta jeho kamarila je museli znectít a mediálně zadupat. A my na to jen čuměli a drželi huby.

      Vymazat
  10. Závěr celé stati dotýkající se povahy občanské společnosti, tedy toho, jakou by měla být, je moc pěkně napsán!
    I když nemusím souhlasit se všemi uváděnými historickými skutečnostmi, děkuji vám za tento krásný článek, paní profesorko!

    OdpovědětVymazat
  11. Je hodně obtížné postihnout všechny nuance "nedávné" reality, zvlášť když se o ní nevedla žádná objektivní odborná debata, která by se jí snažila zmapovat.
    Existence "Ústavu pro studium totality" a jeho "výstupy", jsou jen klasickou ukázkou vítězství ignorantské moci nad potřebami společnosti.
    Pro pana Heriota : Ty druhé, popodrazové "čistky" ano, byly "čistkami", ale nebyly ani zdaleka srovnatelné s prvníma z padesátých let, kde mnozí přišli o život.
    A rozhodně nebyly podmínkou pro umožnění "majetkových přesunů", pouze je usnadnily.
    Podmínka pro ty "přesuny" byla ta, že nám všem do hlavy nalily, že všichni jsme "podnikatelé" a že dostaneme od státu z "všeobecného majetku" to, co nám patří!
    Úvaha autorky je velmi potřebná a pravdivá.
    Pavel p

    OdpovědětVymazat

Reklama