Reklama

.

.

neděle 10. dubna 2016

Klíč k nápravě financování veřejného zdravotnictví


Josef Mrázek
9. 4. 2016
Na co musí mít veřejné zdravotní pojištění peníze? Ústava ČR ukládá státu, aby zajišťoval dostupnost zdravotní péče pro každého občana. Jde o rovný přístup k patřičné, to jest úplné a kvalitní péči, jak to blíže určují další zákony vyšší právní síly. Stát odpovídá za fungování veřejného zdravotnictví, schopného poskytovat garantovanou péči kvalitně a hospodárně.


Ústava ČR také stanoví, že tato péče se přímo neplatí, hradí se solidárně z veřejného zdravotního pojištění, což pro stát znamená zřídit a mít pod kontrolou veřejnou zdravotní pojišťovnu.

Na soukromý subjekt nelze odpovědnost za plnění ústavní povinnosti přenést. Zákon svěřuje veřejné zdravotní pojišťovně hospodaření s veřejnými prostředky, které musí být používány hospodárně. To se nejlépe podaří, když je pojišťovna jen jedna a přesně plní zákon. Pluralita pojišťoven zvětšuje provozní náklady, které při jedné pojišťovně mohou být pod 3% obratu, v zemích s rozvinutou pluralitou je to i více než 6%. V ČR by to bylo asi 10 miliard Kč za rok, stejně jako zvýšení státem placeného pojistného o 210 Kč měsíčně. Pluralita také způsobuje problémy s uzavíráním smluv, zakrývá nesrovnalosti v úhradách a dochází při ní k zániku kontrolních systémů.

Jistota patřičného ošetření i v případě,že nemocný není schopen nic zaplatit, je v čele všech priorit našich občanů, ale byla a dosud je zpochybňována tvrzením, že Ústava ČR nic konkrétního nezaručuje, že rozsah a kvalitu péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění můžeme obyčejným zákonem libovolně omezit. To nepřijatelně zpochybňuje ústavní garance. Je třeba poukázat na Pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, platný vyšší mezinárodní zákon, který určuje, že garantovaná zdravotní péče musí být patřičná. Patřičná péče je pojem, jehož obsah závisí na vyspělosti státu a historických souvislostech, s přihlédnutím k prioritám obyvatelstva. Například v České republice nemůže být za patřičnou péči považováno něco méně dobrého a úplného, než v Rakousku nebo Německu.

Příjmy veřejného zdravotního pojištění

Roční náklady na hospodárně obstarávanou patřičnou zdravotní péči o všechny občany, navýšené o provozní náklady pojišťovny, představují finanční objem, který musí ve formě pojistného, stanoveného zákonem, veřejná pojišťovna během roku dostat od občanů nebo státu.

Při zavádění veřejného zdravotního pojištění v roce 1992 se nevědělo, jak kvantifikovat pojistné placené za jednotlivé občany. Bylo navrženo 13.5 % z hrubého příjmu u vydělávajících, z toho 4.5 % zaměstnanec a 9 % zaměstnavatel. Za občany bez příjmu měj platit stát tolik, aby byla bilance veřejného zdravotního pojištění vyrovnaná. Velmi brzo vznikly potíže vlivem špatně vedených pojišťoven a neschopnosti státní správy a politiků adekvátně reagovat. Menší pojišťovny s bohatšími a zdravějšími pojištěnci od začátku hromadily přebytky a spekulovaly na budoucí privatizaci. Návrhy racionálních řešení ze strany Svazu pacientů ČR byly ignorovány, stejně jako požadavek sjednocení pojišťoven pod jeden společný zákon.

Positivní vliv růstu průměrné mzdy na příjmy pojišťoven byl tlumen tím, že přibývalo osob pracujících v režimu OSVČ, které zákon bez řádného důvodu zvýhodňuje tak, že platí v průměru méně než poloviční pojistné ve srovnání s průměrem u zaměstnanců. Další úbytek způsobilo zavedení stropů bránících tomu, aby rostoucí počet příjemců vysokých platů, navíc nezdůvodnitelných osobní produktivitou práce, nemusel z toho, co neprávem dostává, platit ani těch 13.5 %. Zdokonalila se také technika „optimalizace“ přiznání daní, která v mnoha případech velmi snížila i základ pro výpočet zdravotního pojistného.

Jen samo zvýšení DPH odvádělo ze zdravotnictví a to jen za léky a zdravotnické potřeby asi 3.8 % ročního obratu celého zdravotnictví, to je 11 miliard Kč. Neustále rostl počet občanů nevykazujích žádné příjmy a počet vydělávajících občanů klesl z 50 % na zhruba 40 %. Poslední ránu systému veřejného zdravotnictví, které většinou nakupuje za eura, zasadila ČNB znehodnocením kurzu koruny. Ročně to představuje, například v roce 2015, 10.7 miliard Kč. Odhaduje se, že výpadek na příjmové straně, způsobený těmito změnami během posledních 16 let, je asi 28 miliard Kč ročně.

Místo kompenzace těchto ztrát úpravou pojistného placeného státem byla dlouhodobě jakákoliv jeho valorizace zastavena. Opakovaly se se pokusy, vybírat různou spoluúčastí pacientů chybějící peníze přímo od nemocných, tedy bez Ústavou ČR garantované solidarity. Katastrofální rozměr to má ve stomatologii. Ještě asociálnější jsou návrhy, aby se z hrazení veřejnou pojišťovnou vyřadila část úplné péče a zavedlo se pro ni nesolidární komerční připojištění. V tomto případě by za tuto část péče občané zaplatili ještě navíc zisk pojišťoven a přirážku za riziko podnikání, velmi nemocní a chudí by zůstali nepojištěni.

Ti, kdo volají po optimalizaci hospodaření veřejného zdravotnictví, by měli především připravit sjednocení všech pojišťoven.

Ve veřejném zdravotnictví se neplýtvá, dostává jen 75 % příjmů, které mu náleží

Kvalitní péče produkovaná naším veřejným zdravotnictvím se jeví ve srovnání se zahraničím jako levná. Dostává jako základ svých fondů 13.5 % z hrubých příjmů veké většiny občanů, a to by dobře stačilo, kdyby tyto příjmy přepočtené na eura nebyly v průměru jen 53 % příjmů průměrného Evropana a na úrovni jedné třetiny příjmů Rakušanů a Němců. Tyto poměry ovšem vycházejí při kurzu drženém ČNB proti zájmům ČR na 27 Kč za euro. Při kurzu stejné kupní síly 17 Kč za euro by to bylo 84.2 % příjmů průměrného Evropana a asi 53% příjmů Němce nebo Rakušana. Asi tak je na tom občan ČR, pokud své příjmy uplatňuje jen doma.

I tato domácí kupní síla příjmů občanů ČR (asi 53 % kupní síly příjmů Němců nebo Rakušanů) je nápadně malá. Hledejme tedy dále. Hrubý domácí produkt vztažený na jednoho obyvatele je v ČR jen asi 70 % toho, čeho dosahují sousední západní státy. Je to následek působení neschopných nebo všehoschopných vlád a musíme s tím počítat. Zbývá nám ale vysvětlit ještě rozdíl 17 % mezi 53 % a 70 %. Museli bychom zvýšit příjmy průměrného občana o 32 %, aby stouply z 53 % na 70 % rakouských příjmů. Těch 32 % je ta složka produktivitě odpovídajících příjmů občanů ČR, která prostě není vyplácena a zůstává zaměstnavatelům jako bezdůvodný zisk. Jak k tomu došlo?

Tento stav je důsledkem špatně provedené transformace a je vinou našich vlád, že tato chyba nebyla ani konstatována, natož napravena. Došlo k tomu tak, že v době, kdy skoro všechno bylo státní, podstatnou součástí odměn za práci byly benefity, jako dotovaná veřejná doprava, voda, energie, bydlení, potraviny, zdravotnictví a rekreace, kultura, pošta, neplatily se poplatky ani školné atd. Stát to platil za nás z výtěžku za produkci státních podniků, ale když došlo k bezhlavé privatizaci a ke zrušení dotací, nebyly z nich plynoucí benefity zahrnuty do mezd a platů. Nejen noví majitelé, ale i stát, to nechali být.

Následky této chyby jsou obrovské. Nevyplacené části mezd odcházejí ve formě dividend jako bezdůvodný zisk na konta zahraničních majitelů hloupě zprivatizovaných podniků.

Osudné je, že příjmy za práci občanů jsou zdrojem odvodů pro financování zdravotnictví, důchodů a sociální péče, jakož i zdrojem obecných daní. Je snadné pochopit, co by znamenal pro zdravotnictví o 32 % větší výběr pojistného (asi 76 miliard Kč), o ostatních sociálních systémech nemluvě.

I potom by veřejné zdravotnictví bylo dost levné, jen 8.9 % HDP.

Prosadit vyšší cenu práce je úkol pro ministra financí a vládu. Teprve až se jim to podaří, bude možné uvažovat, zda se ve veřejném zdravotnictví neplýtvá. Zatím není z čeho plýtvat.

Jak dosáhnout úpravy mezd a platů je předmětem jiného rozboru a ukáže se přitom, že jsou pozice, kde není třeba nic přidávat, sami si nabrali, co chtěli, jako advokáti, banksteři, manažeři a kamarádi politiků. Tam je potřeba spíše ubrat, aby rozdíl mezi mediánem mezd a průměrnou mzdou nebyl tak dramatický ( 22 %). Zvýšení se musí týkat především nízkých a středních mzdových hladin.

Jak udržet lékaře a zdravotní sestry v republice

V roce 1995 jsem slyšel od řeckého profesora, že není třeba litovat nákladů ztracených tím, že někteří na náklady státu vystudovaní lékaři odcházejí do ciziny. Řekl, že většinou se do Řecka vrátí a přinesou cenné zkušenosti. Moc mne nepřesvědčil, ale jen málo lékařů a sester tehdy od nás odcházelo. Postupem času západní státy, vědomy si kvality našich absolventů, zlepšovaly podmínky pro jejich přijetí a naopak obtížnost získávání samostatnosti a dlouhá doba k tomu potřebná v ČR při nejmenším přetrvávala. Když padla všechna omezení z hlediska předpisů EU, nebylo již, kromě nechuti pracovat v cizině, nic, co by vyvažovalo nesrovnatelně lepší odměňování za západními hranicemi.

Na sklonku dvadesátých let byly platy ve zdravotnictví tak špatné, že zaostávaly i za platy v oborech mnohem méně náročných na přípravu na povolání, ale méně regulovaných. Po několika úpravách během patnácti let dosáhl poměr platů ve zdravotnictví k průměrné mzdě hodnot blížících se obdobným případům v západních státech. Šlo však o poměr k průměrné mzdě s kupní silou méně než poloviční ve srovnání s Rakouskem, a pro cizinu také svědčila vyhlídka na dřívější dosažení plného platu a menší zatížení přesčasy. Proto odchází stále hodně a zvláště mladých lékařů do ciziny a hodně zdravotních sester dává přednost uplatnění v méně náročných povoláních. Je ohrožen chod nemocnic a dostupnost základní lékařské péče zejména v okrajových okresech republiky.

Vláda by měla hned umožnit podstatné zvýšení platů ve zdravotnictví velkým zvýšením pojistného placeného státem, protože je její vinou, že dovoluje u některých profesí a u vybraných pracovníků ve sféře státního vlivu mimořádné příjmy a neučinila skoro nic pro systematické zvýšení ceny běžné práce. Následovat musí jako optimální řešení všeobecné zvýšení ceny práce o několik desítek procent. To vyřeší více problémů, než jen zdravotnictví, a je to relativně snadno dosažitelné, spotřebovalo by to větší část bezdůvodných zisků a trochu nahradilo nedostatečné zdanění výnosů z podnikání. To ale již není jen zdravotnický, ale všeobecný národohospodářský problém.

21 komentářů :

  1. Osobní zkušenosti:
    Sleduji každoročně svůj výpis poskytnuté péče u VZP. Předloni jsem tam nalezl úkony za cca 2000Kč, které jsem evidentně nečerpal - výsledek reklamace - prý omyl(možná)
    Před pár lety mi byl implantován stent - mé zdrav.zařízení za něj zaplatilo o třetinu víc, než stál stejný typorozměr stejného výrobce ve SR (dle kopie faktury).
    Léky (především ty nejběžnější) jsou enormně předražené (extrémní př.- tzv.živočišné uhlí - před lety stálo balení 1,70Kč, dnes totéž cca 40Kč).
    Jinak je u léků (vidím na výpisech z VZP) překvapující, jak se z roku na rok mění ceny i o stovky procent - holt farmaceuti musí svůj zisk nějak dostat, že!?
    Naopak - cena většinou vysoce kvalitní PRÁCE lékařů a sester je evidentně silně podhodnocena.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Souhlas, u lékáren je zcela ivedentní, že podnikají nekalým způsobem za nemalého přispění státu, lékáren jak naseto včetně personálu a všichni se v pohodě uživí, v žádném jiném oboru by se v tomto množství nikdo neuživil natož aby docílil zisku

      Vymazat
    2. Máte pravdu, ve zdravotnictví kvete kšeftaření, lobbuje se a vše je namířeno proti pacientům, zdravotnímu personálu a proti veřejné kase. To musí přestat!!! Marek

      Vymazat
    3. 14:17,15:01 Proč by se v lékárnách a ve zdravotnictví mělo "podnikat" jinak, když se tak "podniká" ve většině obchodních řetězců a firem. Náš národ je už tak morálně a hospodářsky zdevastovaný, že mnohým občanům připadají "slevy" 50-80% zcela normální ...

      Vymazat
  2. Jakkoliv zde autor opět přináší realistický pohled na dnešní situaci (tentokrát ve zdravotnictví) a zároveň s tím i racionální návrhy, jak řešit podfinancování resortu, obávám se, že vláda k tomto směru neudělá nic ...
    Souhlasím i v tom, že by měly být zdravotní pojišťovny převedeny pod jednu (a ta řádně vedena a kontrolována!!).
    Nerozumím však tomu, proč nelze přenést ústavní povinnosti na soukromé subjekty. Ty jsou copak nad Ústavou či mimo její ustanovení?

    OdpovědětVymazat
  3. Obávám se , že problém nedostatku zdravotníků a lékařů žádné navyšování platů nevyřeší. Vláda jako taková by se měla zamyslet nad tím, že de facto vychovává ZDARMA! dorost cizím státům ato to se týká nejen medicíny, ale i jiných oborů.
    Takže řešení je nasnadě.
    My jako stát ti poskytneme zdarma vzdělání, ale za to od tebe chceme, že budeš pro tento stát pracovat určitou dobu. Po uplynutí této doby si můžeš jít kam chceš. A nebo je zde druhá možnost, že si své studium zaplatíš sám a pak nám nebudeš povinnován žádným závazkem. Je to jen a jen na tobě jakou variantu si vybereš.
    Bylo by to jednoduché a zejména efektivní!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně. Navíc na první tři až pět let umístěnky. Do pohraničí a malých obcí. Nenažraní páni doktoři, kterým je 40.000 Kč měsíčně málo, zapomněli, že zdravotnictví je veřejná služba občanům, nikoliv byznys, jakkoliv se o něj snaží. A když obvoďák v televizi prohlásí, že dotace na zařízení ordinace je sice pěkná věc, ale v pohraničí nakonec stejně prodělá, protože má málo pacientů, tak ho patří rovnou zavřít a nechat skutečně makat za pár šupů 12 hodin denně v lese nebo na stavbě, aby poznal že existuje i jiná práce než psát recepty, diagnostikovat slepák nebo chřipku, z nichž se nakonec vyklube perforace střeva nebo borelióza, o kterých on nikdy neslyšel.

      Vymazat
    2. Výborný nápad, jen bych dodala: Za nedodržení takové smlouvy stanovit takovou finanční sankci, aby se nedodržení smlouvy nikomu nevyplatilo. A taky cenu studia lékařských oborů stanovit ve stejné výši, jaká je např. v Německu. Jinak se zase nic nevyřeší.

      Vymazat
  4. Ve zdravotnictví se nakupují velice předražené přístroje , vyplácí se nehorázné odměny vedení vysoce ztrátových nemocnic, u mnoha léků na předpis je na pacienta přenesen náklad 75% a podobně, lékaři dostávají kapitální platbu za nic, lékaři masivně vykazují výkony které neprovedli ( při kontrolách běžně i milión a více na lékaře) a Zdravotní pojišťovny vyplácejí vedení vyšší plat než je plat ministra ( šéf VZP 225 000,- měsíčně plus loni odměna 800 000,-

    Kvalita práce ve zdravotnictví ČR zdaleka není tak vysoká jak píšete , žil jsem 10 let v zahraničí ( SRN atd.) a mohu to porovnat. V posledních letech jsem pečoval o rodiče a další příbuzné, v současné době jsou všichni po smrti a přehmaty, kterých se lékaři a ostatní personál dopustili byly katastrofální a nebyla ani snaha se z ně omluvit. Lékaři v ČR pacientovi nevysvětlují problém, léčení atd, jednají s ním jako s nevolníkem, často arogantně a řada z nich nejsou odborníky ( ti kvalitní odešli do zahraničí)
    Zdravotnictví ČR současnosti je v přístupu k pacientům a dalších věcech z mého pohledu horší než před rokem 1989.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V tom s Vámi naprosto souhlasím, žil jsem také 5 let v SRN a ten přístup ze strany lékařů i celého zdravotnictví je na mnohem vyšší úrovni. Uvede jeden konkrétní příklad. Pracovní doba všech obvodních lékařů včetně dentistů je většinou od 7,3O až do 18,3O s dvouhodinovou polední přestávkou. Samozřejmě, že poslední pacient není vyhozen v 18,3O, ale až je ošetřen. U zubaře se za běžnou péči včetně plombování nic neplatí. Každý lékař má dvě až tři zdravotní sestry, z nichž minimálně jedna je před ordinací, kde každého příchozího zaregistruje, zjistí důvod návštěvy, pak pacienta buď posadí do čekárny, nebo ho pozve na konkrétní hodinu. Pacient přichází z nemocenským poukazem na kterém lékař hned po ošetření vyplní diagnozu a cenu výkonu. Kopie odchází na zdravotní pojišťovnu. Vybavení ordinací je na mnohem vyšší úrovni, přestože se nevybírá žádný poplatek. K odbornějšímu vyšetření se pacient posílá v opravdu vážnějších případech. Atd.

      Vymazat
    2. V tom s Vámi naprosto souhlasím, žil jsem také 5 let v SRN a ten přístup ze strany lékařů i celého zdravotnictví je na mnohem vyšší úrovni. Uvede jeden konkrétní příklad. Pracovní doba všech obvodních lékařů včetně dentistů je většinou od 7,3O až do 18,3O s dvouhodinovou polední přestávkou. Samozřejmě, že poslední pacient není vyhozen v 18,3O, ale až je ošetřen. U zubaře se za běžnou péči včetně plombování nic neplatí. Každý lékař má dvě až tři zdravotní sestry, z nichž minimálně jedna je před ordinací, kde každého příchozího zaregistruje, zjistí důvod návštěvy, pak pacienta buď posadí do čekárny, nebo ho pozve na konkrétní hodinu. Pacient přichází z nemocenským poukazem na kterém lékař hned po ošetření vyplní diagnozu a cenu výkonu. Kopie odchází na zdravotní pojišťovnu. Vybavení ordinací je na mnohem vyšší úrovni, přestože se nevybírá žádný poplatek. K odbornějšímu vyšetření se pacient posílá v opravdu vážnějších případech. Atd.

      Vymazat
  5. bohužiaľ mám z Česka kde som chvíľu bol rovnaké skúsenosti, došlo to tak ďaleko, že som radšej sadol na vlak a šiel sa dať ošetriť za plnú úhradu domov, a stále to bolo lepšie ako v Česku, i keď napr. na Slovensku chcel Fico zrušiť všetky poisťovne a nechať len jednu, nedalo sa - dobre to majú Dôvera s pol. ošetrené - sídlo majú v Holandsku a tam sú - ehm - povoľnejšie zákony - že?

    OdpovědětVymazat
  6. K 11.54
    Je to opravdu jediné východisko,mzdy ve výši alespoň 4000 euro budou dlouho nedosažitelné! Ani 5 nebo 10 Němečkových procent navýšení mezd není řešením .

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 12:49 Netuším, proč by zrovna lékaři měli mít to "privilégium", že by měli závazek ", že budou pro tento stát pracovat určitou dobu" nebo, "že si své studium zaplatí sami". A co naši umělci, vědci, technici, zdravotníci, řemeslníci, apod. kteří pracují krátkodobě i dlouhodobě v cizině, těch by se to netýkalo ? Nemělo by se zapomenout ani na naše občany, kteří jsou zaměstnáni v ČR u zahraničních a našich firem, které své zisky u nás nereinvestují, odvádí je do zahraničí a mnohdy neplatí u nás ani daně.
      Zcela souhlasím s názorem autora článku, který uvedl v závěru :
      "To ale již není jen zdravotnický, ale všeobecný národohospodářský problém."
      Pochybuji, že současní naši politici jsou ochotni a schopni tento "problém" reálně řešit. L.S.

      Vymazat
    2. Pane vy jste asi nepochopil význam profese lékař. Já myslím, že bez instalatéra či umělce tento stát v klidu přežije, protože za ním stojí zástup jiných, na rozdíl právě od lékaře /kvalitního/ jenž má nejen povolání, ale také poslání. A proto je na něj třeba mít jiná měřítka. Na vědce pochopitelně rovněž. Ale řeč je o zdravotnictví.
      poslání

      Vymazat
    3. Hlavně, že Vy jste ten význam profese lékař pochopil...... Kde jste ale byl, když se začalo s "privatizací" zdravotnictví, s úhradou některých lékařských vyšetření a zákroků, placením léků a pomůcek, apod. ?
      I ten Váš pohled na význam instalatérů a umělců "kulhá", i oni, a jiné profese, jsou pro společnost nutné a prospěšné ... L.S.

      Vymazat
  7. Nač o tom spekulovat? České zdravotnictví je už z větší části zprivatizované, rozložené, zdecimované, takříkajíc úplně v prdeli. Kdo není vlivnej, slavnej, mediálně zajímavej, má všude smůlu. Nedávno byla v reportáži causa, kdy záchranáři vozili po Praze nemocného pacienta od jednoho špitálu ke druhému, a všude ho odmítali pro nedostatek lůžkové kapacity. Zato pro pacienty-cizince, je všude místa dost,lůžka pro umělý kozy a vytahování ksichtů přiblblých hvězd jsou taky všude k dispozici - jen pro záchranu obyčejných lidí ne. Ten ubožák v té sanitce zemřel. Nechal bych tu verbež za tuto smrt zaplatit miliony. Tohle je gauneriáda nejtvrdšího kalibru, za tím stojí vrazi lidí, obyčejný politický humus, který každý měsíc drancuje státní pokladnu jak sprostí loupežníci, a balíkům peněz, které si nosí domů, přezdívají mzda. Zařídili si to tady pro sebe, z České země si udělali kůlničku na dříví, jich se žádné zvyšování plateb kdekoliv ještě nikdy nedotklo. Všichni, kdo se jakkoliv podíleli na politice státu a dokurvených zákonech po roce 1990, zaslouží bez výjimky pochytat, pověsit na šibenice hlavou dolů a nechat chcípnout. Veškerý majetek zabavit a spravedlivě přerozdělit okradeným a ošupačeným občanům.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. České zdravotnictví není jediným odvětvím (oborem), které je "hloupostí", neschopností a zcela cíleně zdecimované. Má na tom "zásluhu" cela řada politiků, "odborníků a poradců všeho druhu", bankéřů, médií,apod., kteří se nám, občanům, zcela otevřeně "smějí do obličeje".
      Stejně tak lze hovořit a psát o průmyslu, dopravě, obchodu, zemědělství, zajištění obranyschopnosti státu, atd., atd.
      Zcela nejhorší na tom je, že řadě občanů tento stav vyhovuje. Mnohým "stačí ke štěstí" občasné slevy v obchodních řetězcích ....

      Vymazat
  8. Článek je napsán jako pustá teorie. Praxe je někde jinde. Peněz je v resortu dost, ale současné zákony a vyhlášky,nařízení atd. přímo umožňují plýtvání. Podle skromných propočtů cca 30=50 miliard Kč ročně vyletí oknem! Pardon musím to rozebrat. Tato částka se skládá z několika položek do propočtu byly zahrnuty tři. Obohacování dodavatelů do resortu, obohacování lékařů specialistů privátních ordinací, kterým je umožněno vykazovat nadhodnocené výkony, které se provádějí částečně nebo i vůbec,případně zbytečně, obdobně to probíhá i ve vyšetřovnách nemocnic,ale tam lékaři mají smůlu,protože musí čekat jaký budou mít plat! Největší položkou promrhaných peněz pak je neúčinná léčba včetně léků! Jen v mém výpisu od ZP za rok 2015 mi lékaři předepsali neúčinné léky za 19tis.Kč krát skromně 1mil.pacientů=19 miliard Kč za rok! To do toho nezapočítávám kolik léků a zdravotnických potřeb se promrhá přímo při hospitalizaci!

    OdpovědětVymazat
  9. Klíč? Zrušit zločinecké mafie zvané Zdravotní pojišťovny, pozavírat jejich vedení za zlodějny a po absolvování trestu je podrobit psychiatrickému vyšetření. Ty z nich, kteří se ukáží býti psychopaty (všechny?), umístit do detenčních zařízení jako společnosti nebezpečné. Zdravotnictví financovat z daní, které musejí být výrazně progresivní.

    OdpovědětVymazat
  10. Domnívám se, že jakákoliv organizace, která má svůj příjem garantovaný povinnými odvody, by z logiky věci měla být vždy neziskovka.

    OdpovědětVymazat

Reklama