Reklama

.

.

úterý 12. dubna 2016

Pohádka o tom, kterak si socani, úkladům navzdory, zachránili Lidový dům (pokračování)

Lenka Procházková

12. 4. 2016  (předchozí část ZDE)

Jednoho večera, když ve sněmovně právě probíhaly opozicí oblíbené interpelace, které Kecal periferním zrakem sledoval na televizní obrazovce v parlamentním bufetu, na to konečně kápl. A odhodlaně se vydal chodbami. Po několika bludných minutách šťastně natrefil zasedací sál a hned od dveří se energicky hlásil o slovo. Když mu je předsedající (socan) udělil, zažili přítomní poslanci informační šok. Lídr zmírající strany totiž od řečnického pultu slovně napadl ministra vnitra (socana), že toleruje a kryje celorepublikovou veřejnou sbírku na „Liďák“, aniž by byla ministerstvem řádně schválena. „Je to ilegální akce! Partyzánština! Příprava na puč!“ křičel do starobylého sálu Kecal a pravicoví legislativci mu vestoje tleskali. 


Mnozí dokonce tloukli do lavic zutými lakýrkami a řvali: „Hanba fuj!“ Povzbuzený Kecal ještě přitvrdil a žádal ministrovu okamžitou demisi. Ten pobledl a límeček oranžové košile jej náhle začal škrtit. Ani přítomný premiér nepůsobil fotogenicky klidně. Ale Kecal, rozhicovaný aplausem, naštěstí v řeči pokračoval, zkrátka si protahoval svou hvězdnou chvíli a tím nevědomky poskytl čas našemu muži v ústraní.



Ano, hádáte správně, milé děti, mluvíme zase o tom starém hackerovi, který drama ve sněmovně sledoval v přímém přenosu v televizi. A než se Kecal dostal k výčitkám, že „... na zbídačený Tibet socani nevybrali ani hrstku rejže, zato na ten svůj palác už od zmanipulovaných debilů vydyndali stamilóny...,“ stihl si náš pohotový hacker najít na rychlém internetu heslo „veřejná sbírka“. Pak s uspokojením usrkl hlt červeného vína z láhve darované mu hejtmanem v odstíněném sklípku, no a potom už upřel zrak na vizitky. Takže v té samé chvíli, kdy Kecal dospěl k vyvrcholení své obžaloby socanů, cinkla pobledlému ministrovi vnitra v kapse saka nápověda. Než došel k mikrofonu, stihl si esemesku přečíst. Takže jeho následná odpověď Kecalovi byla jasná a stručná jak facka. Vysvětlil, že podle platné legislativy není získávání peněz pro politickou činnost strany žádnou veřejnou sbírkou, ale zcela běžnou praxí všech stran a politických hnutí, tudíž to nepodléhá schválení ministerstva vnitra. Uklidněný předsedající (socan) vyhlásil desetiminutovou přestávku, „...aby si kolegové po pravici mohli ministrovo tvrzení ověřit na internetu, když už tak lapidární věc nemají v hlavě.“ V oněch deseti minutách pauzy se ministr vnitra stihl připravit i na další předpokládaný útok. A ten skutečně přišel, když Kecal, pevně se držící řečnického pultu jako kormidla, vykřičel do socanských poslaneckých lavic obvinění, že: „Prachy vyžebrávané na Lidový dům nesouvisí s politickou činností strany!“ V té chvíli, dřív než ministr vnitra stihl zvednout ruku, se ale překvapivě přihlásil o slovo pan JO, který byl nejen předsedou své strany ale i ministrem financí. A svým typicky kombinovaným dialektem vyčetl kolegovi, že jen bohapustě kecá. „Lebo každá strana, tak ako každá firma, musí mít sídlo, odkial riadí svoju agendu. Čili peniaze vybrané na udržení sídla, sú nutným predpokladom pre každodenú činnost strany.“ Tímto logickým vysvětlením bouřlivé jednání krotce skončilo.


Jistě vám nemusíme, milé děti, dlouze vyprávět, že v dalších dnech se záznam z nočního jednání sněmovny stal internetovým hitem a peníze na konto Lidový dům se hrnuly proudem. Zcela utajený byl ale zvrat v postoji prezidenta země. Ten byl totiž u samotného zrodu kauzy, když jako někdejší předseda socanů před mnoha lety odmítl, aby strana vyplatila vyděračskému advokátovi dodatečný honorář. Teď, coby prezident, byl sice už nestraníkem, ale když viděl, jak zdárně pokračuje ušlechtilý boj o záchranu Lidového domu, pocítil i on morální nutkání taky nějakou hřivnou přispět. Jenže polovinu svého prezidentského platu už pravidelně posílal na umoření státního dluhu a taky přispíval na klokánky a na novou voliéru ibisů, takže zbytek příjmů mu stačil sotva tak na cigarety, knihy, domácnost a školné pro dceru. Ale protože byl stále intelektuálně na výši, šedé buňky mozkové mu vymyslely řešení. Prezidentovi se zamlouvalo a pořídil si kvůli němu nový tropiko klobouk. Slušel mu. A tak si jej zálibně nasazoval každou sudou neděli v měsíci, kdy doprovázel návštěvníky při veřejné prohlídce zámeckého skleníku v Lánech. Kasičku s dobrovolnými příspěvky na „údržbu okrasné květeny“ pak každé sudé pondělí odnášel spiklenecký zahradník (socan) do České spořitelny ve Stochově a anonymně ty dobrovolné příspěvky vkládal na konto Lidový dům. Zřejmě to nebylo úplně regulérní, ale jak říká i církev svatá, účel světí prostředky. A tak se, i díky milovníkům flóry, uprostřed září na neóně, který svítil na fasádě Lidového domu, přičetla poslední chybějící koruna. Tím byla bankovní půjčka splacena i s úroky a hned v dalším dni se konala veliká veřejná slavnost. Byla to zrovna sobota, a tak přijeli všichni. No, úplně všichni zase ne. Zatrpklí mafiáni zůstali trčet doma, na oslavu poslali jenom své atraktivní dlouhonohé přítelkyně. A členy správních rad zastupovaly na slavnosti jejich legitimní manželky. Zato odboráři dorazili hromadně přeplněnými autobusy. Pro chudé socany žijící v odlehlých vískách, daleko od Prahy, vypravilo ministerstvo dopravy ze spádových měst zvláštní vlaky za poloviční jízdné. Kecalovy rozhořčené výpady, že vláda si svou lůzu předplácí, už nikdo nebral vážně a dokonce i mainstream je označil za kyselé hrozny. Pouze náš muž v ústraní zpozorněl. Ptáte se proč, milé děti?



Ten ministr dopravy byl nestraník, ale do vlády jej jmenovala strana JO, takže náš starý hacker vycítil ve vzduchu úklady. Proč pan JO zaúkoloval svého ministra, aby podpořil akci socanů? I v té sněmovně se jich onehdy osobně energicky zastal. Co tím sleduje? dumal neklidný hacker. A znovu, ač nerad, si prohlédl mailovou poštu pana JO. Náladu mu ta četba nepozvedla! Z čerstvých dopisů pana JO pochopil, že nějaký Lidový dům s jedním ubohým nádvořím už je oligarchovi úplně ukradený, neboť si pro své budoucí sídlo vyhlédl daleko vznešenější, rozsáhlejší a starobylejší pražskou nemovitost.



A tak, zatímco z vyzdobené Hybernské ulice se ovíněné a dobře najedené davy radostně přesouvaly na Žižkaperk, kde měl na plácku pod koněm zazářit triumfální ohňostroj, náš starý hacker, vyděšený tajnými plány pana JO, chvatně probíral své staré vizitky. Ale žádná z nich se pro novou situaci nehodila. Bývalý předseda socanů, nynější prezident, byl už obklopen zcela jinými dveřníky, než které náš hacker kdysi zaučoval a jejichž vizitky měl dodnes schované. Co říkáte, milé děti, že vy byste to řešily dopisem? Jenže tomuhle prezidentovi kontroloval došlou poštu kancléř. A hacker dobře věděl, že psaníčko s jeho podpisem, by skončilo v koši, ne-li hůř. Telefonovat taky nemohl, prezidentův mobil měl tajné číslo. Přece to ale nevzdám! Musím ho nějak varovat! říkal si hacker v duchu a tiskl své horečnaté čelo na sklo okna, aby se zchladil. V té chvíli uviděl, jak tmavou ulici nasvítily reflektory auta. Blížilo se, podle zvuku to byla normální škodovka. Zastavila u chodníku před vchodem do hackerova domu. Připomeňte si, milé děti, že náš starý hacker bydlel na předměstí v paneláku. Chtěl dožít v nenápadném ústraní. A teď mu někdo v noci neomaleně zvoní na zvonek!



Postavu neviděl přicházet, protože auto zhaslo a měsíc se schoval za mrakem. Možná, že jich přichází víc, napadlo nevesele hackera a obezřetně se vzdálil od okna. Zvonek se odmlčel, ale pak se rozezněl na stole mobil. Volající číslo neznal, ale zvědavost nakonec zvítězila nad strachem. A tak hovor přijal: „Kdo je?“ „No já,“ ozvalo se netrpělivě. „Stojím před barákem. Zmáčkni mi bzučák!“ Ten hluboký hlas znal. Nejenom z televize. „Páté patro!“ vydechl v úžasu. Pak v předsíni zmáčkl bzučák a vyšel do chodby, aby na hosta počkal u výtahu.




Rozsvícená kabina se zvolna vynořila, mohutný muž, opřený o hůl, přijížděl sám. „Kde máš ochranku?!“ vyhrkl zhrozeně hacker, když otevřel prosklené dveře výtahu. „Buď ticho, jsem tu inkognito,“ utrousil hluboký hlas. „Tak teda vítej,“ zašeptal hacker a doprovodil starého muže do bytu. Usadil jej v kuchyni na lavici a mírně odsunul stůl, aby měl jeho někdejší přítel víc pohodlí pro své bolavé nohy. „Dáš si slivovici?“ nabídl mu. „Stačí pivo,“ zabublal unaveně hlas. „Nepřišel jsem se smiřovat!“ dodal už s větší vervou. „To ani nečekám,“ ušklíbl se hacker a vyndal z lednice dvě lahve Braníka. „Potřebuješ radu,“ odhadl, když pěna ve sklenicích klesla a oba se napili. „Hmm,“ přiznal neochotně host a uhnul pohledem ke kredenci, kde byla za sklem stará fotka v oranžovém plastovém rámečku. „Pořád si totiž nejsem tou věcí úplně jistý,“ dodal s povzdechem. „Já ale jo,“ pochopil téma inteligentní hacker. „Musíš k nim vstoupit,“ důrazně zvýšil hlas. „Z mnoha důvodů! Jeden se týká i plánů pana...“ „Ale co moje hrdost?“ skočil mu do řeči návštěvník. „Budou si myslet, parchanti socanští, že lezu ke křížku,“ zamračil se. „Nebudou!“ plácl do stolu hacker. „Protože ty to podáš tak, že naopak budou nadšení. Nejdřív samozřejmě pochválíš úspěch té jejich sbírky. S důrazem na všechny bezejmenné tisíce řadových členů, neboť oni jsou solí země a tak dál, a tak podobně, však víš. No a potom se podíváš do papírku a řekneš, že podle aktuální statistiky mají teď socani 22 600 členů...“ „To víš jak?“ podivil se host. „Já to nevím. Házím jen přibližný odhad, ty si to samozřejmě zjistíš naprosto přesně. Načež uděláš dramatickou pauzu, pak se usměješ a řekneš, že statistika se mýlí. A že těch členů je o jednoho víc! A významně se plácneš do hrudi.“ „To je docela silný!“ přikývl uznale host a v zamyšlení, jak si tu situaci vnitřním zrakem hned představoval, dopil svou sklenku branického. „Možná si přece jen dáme tu slivovici. Co říkáš, stará vojno?“ Hacker potěšeně nakročil k lednici, ale vtom k nim z hloubi ulice dolehl klakson auta. „Kruci! To je dcera. Dala mi jenom čtvrt hodiny. Chce ještě stihnout ten Žižkaperk,“ vysvětlil starý muž a zklamaně zašátral po své odložené holi. „Mám nápad!“ vyhrkl hacker. „Jeď tam s ní! A rovnou jim to řekni. Nač to odkládat? Bude to spontánní a lidové, když přijedeš jen tak, neohlášeně a bez ochranky.“ „To není špatný nápad,“ pookřál i návštěvník a celkem křepce se blížil k předsíni. „Akorát neznám ten počet členů, takže tu pointu nemůžu použít,“ zalitoval. „Od čeho máš mobil?! Než dojedete na Žižkov, zjistím tu přesnou cifru. A pošlu ti ji esemeskou, “ slíbil hacker a přidržel starému příteli dveře výtahu. „Jak tě znám, uděláš z toho tábor lidu!“ „O tom nepochybuj!“ zamrkal spiklenecky šedovlasý muž a potom s neobvyklou pokorou dodal: „Tu slivovici si dáme jindy. Přijď za mnou do úřadu. Čím dřív, tím líp.“ „Přijedu do Lán!“ rozhodl hacker. „Chlastat a žvanit v úřadě je riziko. Všude máš kamery a zvědy.“ Pak už dveře výtahu klaply. Ale pobavený smích zazníval z šachty v každém patře, kudy kabina projížděla. To už však hacker neslyšel. Radostně spěchal k počítači. Nabourat se do chráněných statistických záznamů strany socanů byla úplná hračka. „Na ten Žižkaperk jedu s tebou,“ oznámil v autě omládlý starý muž. „Šlápni na to!“ „Kancléř tě zabije,“ povzdechla dívka, ale šlápla na to. „To nestihne. Už mám vyhlédnutého náhradníka,“ pousmál se lišácky spolujezdec a zaklepal to špičkou hole o podlahu vozu. Když se blížili k Bílé labuti, ozářil nebe nad Vítkovem roj oranžových rachejtlí. „Lidi tě ale poznají,“ podotkla od volantu dívka. „A donutí tě řečnit.“ „S tím si nelámej hlavu, improvizovat umím za všech okolností!“ uklidnil ji lišák. V kapse saka mu pípla esemeska. Rozsvítil displej mobilu, prohlédl si to pětimístné číslo, pak zavřel oči a uložil si je do své neomylné paměti.



„A to už je konec pohádky?“ Ne, nebojte se, milé děti, to je teprve začátek. Pokračování zase někdy jindy. Zatím si představujte ten ohňostroj a davy šťastných lidí na Žižkaperku. „Ale kde pak budou všichni spát? Co ti chudí, kteří přijeli z odlehlých vísek? Na hotel nemají, když nejsou hejtmani...“ Nač hotel? Zapomněly jste, milé děti, že je přivezly zvláštní vlaky? Ty na ně samozřejmě na nádraží počkají a v noci je odvezou zase zpátky. A v neděli pak budou výletníci v hospodě vyprávět, jak pěkné to bylo v té Praze...

20 komentářů :

  1. Už vím milé děti, kdo je zlý a potřebuji vědět, kdo je ten hodný, tak nám to prozraďte a myslím to upřímně. Možná to bude pan Paroubek.

    OdpovědětVymazat
  2. S tím sosanským Lihovým domem mě to připadá jako stejný trik, co udělal jeden nejmenovaný soudruh s komunistickým barákem a potom zmizel. Židé jsou velice moudří lidé a mezi jejich největší moudrosti patří, že je třeba vědět, kdy je potřeba přestat mlaskat. Například jako ten soudruh s krysím rypákem, co nám ušetřil miliony za počítačové programy a zmizel bohatě zaopatřený ze scény.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ten s tím krysím rypákem ze scény nezmizel,nyní je mj. ČESTNÝM PREZIDENTEM HOSPODÁŘSKÉ KOMORY ČR,kde prezidenta dělá likvidátor ekonomiky Československa obřezanec Vladimír Dlouhý!Oni jsou všude,mají kormidla likvidace Čechů pevně v rukou,m.j. Dlouhý dlouhodobě prosazuje aby v ČR byla ještě nižší cena práce,nejnižší v celé EU!!!Je pro experiment jak udělat z Čechů nuzáky a otroky!....................

      zločas

      Vymazat
  3. Pani Prochazkova o Vasem nadani na psani, nema urcite nikdo nejmensi pochyby. Radite se k velikanum pera dnesnich dnu.
    (Jan Marenka, Ivan Hoffman, Libor Stejskal, a Vy pani.)

    "Pohadka" je velmi zajimava, ale svedci o tom, ze v Praze se intrikari o neco, co by Americane nazvali - Chicken shit, po cesku - KURINEC.

    V dobe, kdy Evropa je ve smrtelnem nebezpeci, (invaze), oni utraci mentalni enegii o barak ci 'palac'.

    Spojte se s panem Marenkou a popiste s Vasim nadanim, pro ceske autority a NAROD, posledni udalosti na Capitol hillu (Washington D.C.).

    Ted tam zatkli 400 protestantu, kteri protestovali proti zrade delekatu,
    na Donaldu Trumpovi. Ten to nazval RACKET, coz je kriminalni cin.

    Tento boj o nasmerovani Ameriky, bude mit vliv na budoucnost cele Evropy. Samozrejme ceskych obcanu take.

    Prosadi-li Donald Trump jeho economicke strategie, tak CSSD si bude moci postavit jejich domu nekolik !

    Vyhra-li Clintonova, tak se v Praze budou stavet bunkry, protoze je poplatna skupine, ktera ma sve "specialni zajmy"...

    Vyhra-li Sanders, tak se zavede takovy socialismus, ze Klema Gottwald by zavidel.

    Vznikne-li nejaka koalice Trumpa a jeho odpurcu, tak se nebude dit vubec NIC, dokud nejaka zucastnena osoba neprevyssi status quo.

    Ahoj pani, pokracujte ve psani ! Dobre se bavim.
    nick honolulu

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Souhlas Honolulu - vidíme to stejně - jenom s jedním detajlem navíc. Trump odhalí kriminalitu starého establišmentu ...

      ?????
      Pokud na to bude čas - něco se totiž od včerejška děje se ZLATEM a tím pádem i STŘÍBREM -

      Uvidíme ...

      Vymazat
    2. Jen abyste nebyli všichni překvapeni. Když vyhrál Obama, tak to také vypadalo jako nastávající ráj na zemi. Jenže pak se něco změnilo...

      Vymazat
    3. Přesně tak,jsou to nepoučitelná naivní trdla,donekonečna s nima budou točit jak s čamrdou a oni furt věří víc kecům,než činům....cizím řečem věří víc,než vlastním očím a pak se divíme,že je to tu furt tak posraný....

      Vymazat
  4. Vlastimil13. dubna 2016 5:00

    Odhalí ho..no ! S prominutím. Kdo chce s vlky býti musí s nimi výti. Radikální změnu politiky lze provézt třemi způsoby. Válkou, revolucí (což je vlastně také válka), nebo dlouhodobými intrikami. Gorbačovovi trvalo roky, než z klíčových postů odstranil starou nomenklaturu. A to nemusel bojovat s bankéry a finančníky.

    OdpovědětVymazat
  5. Klobúk dole, máte fantasticky jedovatú klávesnicu.

    OdpovědětVymazat
  6. pohadky nečtou už ani male děti natož aby jim věřili ostatně i vovčan na pohadki jaksi z vysoka kali poučen vyvojem kam až je možne dojit s pohadkovou demokracci v čezke versi

    OdpovědětVymazat
  7. Milá paní Procházkková, tato Vaše pohádka mi připomíná americkými filmy přetvořené historické události. Ale jinak jsem Váš fanda.
    Václav

    OdpovědětVymazat
  8. Pánové Vladimír a Petr

    Ode dneška jste svědky toho co změní architekturu financí a politiky... Ďoubalíkovi jsem včera poslal email aby to vypustil, pak přes noc probíhaly tahy kolem VZÁCNÝCH KOVŮ a dnes ráno přišlo potvrzení že HITLER BYL v noci PORAŽEN U KURSKA v SEVASTOPOLU u STALINGRADU a LENINGRADU -a to vše jedním TAHEM během 24 HODIN ....

    Jsme na počátku nové éry ne té nacistické co se nazývala NWO - nový světový řád..... ZCELA JINÉ KTERÁ BUDE SLOUŽIT SPRAVEDLIVĚ VÁM I DALŠÍM POKOLENÍ

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Volačo sa Vám prisnilo,lebo ste si dal zapohárik ??

      Vymazat
    2. Pánovi ze Slovenska:

      Podívejte se na posledních, řekněme,12 měsíců na moje příspěvky, to vám napoví zde jsem člověkem co se potácí ve větru ...

      Vymazat
  9. Čeho je moc toho je příliš. Jinými slovy, plácání prázdné slámy nic neříkající a nic neřešící s účelem se zviditelnit.

    OdpovědětVymazat
  10. Lenka Procházková má opravdu bujnou fantazii, v té své pohádce "vyřešila vše", dokonce i možnost záchrany ČSSD. Dokonce i ten starý hacker je "reálný". L.S.

    OdpovědětVymazat
  11. Byla by to i čtivá povídka i s tou zápletkou, jen kdyby to lehce ironické povídání - bohužel - příliš nepřipomínalo realitu všedního dne.
    I tak díky!!, a těším se na pokračování!, paní Procházková ...

    OdpovědětVymazat
  12. Obávám se, paní Lenko Procházková, že i u aktuálních čenů "u socanů" (čest vyjímkám, jsou tam), jsou už dlouho v kurzu takové "morální a moralistické skvosty" původem z USA, jako jsou Simpsonovi, Griffinovi a v neposlední řadě Městečkou South Park. Čím větší křivák a vychcánek, tím větší sranda, no ne?
    Ale napsala jste opravdu skvělé články. Při čtení jsem si vzpomněl na humoristická dílka Jaroslava Haška, zejména z politickou tématikou. Fakt osvěžující chuťovka. Tohle moc autorů neumí. Díky. J.B.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Všimněte si, jak se do paní Procházkové strefují idioti z bývalé Charty 77 a z pražské kavárny. Vymyslí jakoukoli hovadinu a prasárnu, jen aby ji pomluvili. Paní Lenko, jste fakt frajer!

      Vymazat
  13. Proti spisovatelce a občanské aktivistce Lence Procházkové nic nemám.Četl jsem od ní už lepší články.
    Na dané téma zajímavě a fundovaně píše v Deníku Referendum publicista Petr Pospíchal (Sociální demokracie: už zase strana chudých)
    http://denikreferendum.cz/clanek/22755-socialni-demokracie-uz-zase-strana-chudych
    nebo na blogu Aktuálně cz. dramaturg Jan Štern(ČSSD si může za to, že bude muset Altnerovi zaplatit 337 milionů)
    http://blog.aktualne.cz/blogy/jan-stern.php?itemid=27191

    OdpovědětVymazat

Reklama