Reklama

.

.

úterý 19. dubna 2016

Rozpory Ljudmily Ulické

jawa
19.4.2016  PodSmetákem

Když Petra Procházková a Libor Dvořák, dva významní znalci současného Ruska, trpící zvláštní oční vadou, protože vidí všechno ruské černými brýlemi, dostali 27. února možnost vést rozhovor s významnou ruskou spisovatelkou Ljudmilou Ulickou, asi se těšili na výbornou žeň. Ale zřejmě je Ljudmila Jevgeněvna trochu zklamala. 



Při bližším pohledu zjistíme, že v jejích názorech jsou rozpory – na jedné straně dnešní ruské poměry odmítá a nešetří kritikou do vlastních řad, ale vzápětí je některými výroky relativizuje. Není divu. V době, kdy se sovětská velmoc rozpadla, vítěznou mocností jí byla nabídnuta podivná pomoc. Narychlo vnucený politický a hospodářský systém proměnil obrovskou zemi v snědený krám, ale pár šikovných lidí se přitom pohádkově obohatilo. Mnozí lidé tomu nerozumějí a obtížně hledají odpovědi na základní otázky. Je to případ i Ljudmily Ulické, spisovatelky, jejíž díla byla přeložena do 25 jazyků a ověnčena řadou mezinárodních cen.

Navzdory špatnému režimu – šťastna

Na první otázku –  Jak se žije autorovi vašeho typu – člověku tak otevřenému – v dnešním Putinově Rusku? – odpověděla:  „Když někdo klade takovou otázku, zřejmě předpokládá i odpověď jistého typu. Já vám však musím říct, že si žiju skvěle, stýkám se s lidmi, s nimiž je mi dobře a s nimiž se jako kdysi navzájem podporujeme.“ Potom ještě s lítostí dodala, že „někteří jsou bohužel pryč“, ale že „dorůstá mladá generace“ a že její vztahy s ní jsou „vřelejší a upřímnější“, protože starší „mlčící generace, která se bála vyslovit skoro cokoli, je už dnes v zásadě pryč. Ano, musím říct, že já si žiju dobře.“

 LN: Cítíte se tedy svobodná a můžete si říkat, co chcete?

„Ano, vlastně jsem se nikdy nepřipadala příliš spoutaná, ušlápnutá. Protože jsem už v poměrně mladém věku přestala pracovat pro stát (…), řekla bych, že se mi to podařilo. (…) Jsem ráda, že si můžu žít svůj život, který jsem si sama zvolila…“

Rusko není nepochopitené, ale…

V průběhu rozhovoru Ljudmila Ulickaja vyjádřila svůj kritický názor na Putina, nijak ho nešetřila, vyčtla mu, že „byl vychován v KGB“, že „chce, aby se ho lidé báli“, že ji odpuzuje jeho velikášství, způsob, jak si vytváří obraz „svalnatého, odvážného macha, supermana pro chudé“. Přestože nevěří státnímu centru výzkumu veřejného mínění, připouští, že ho „podporuje přes polovinu ruského obyvatelstva“, možná šestaosmdesát procent a ptá se, jak je to možné, že se hlas těch čtrnácti procent lidí, kteří vládu nepodporují, neprosadí. Odpověď nezná, ačkoliv to překvapuje u spisovatelky, která ve svých početných románech a povídkách líčí a hodnotí lidi různého temperamentu, stavu, stáří, mravů a společenského postavení. Redaktoři Lidových novin vyjádřili rozšířený názor, že Rusové se od Evropy a západního světa zásadně odlišují; citovali přitom známý okřídlený výrok: „Rusko rozumem nepochopíš, aršínem nezměříš“. Ulickaja to zásadně odmítá, podle ní „svět má dnes společný krevní oběh“; tvrzení o zvláštnosti ruského národa prý jen posiluje nebezpečné předsudky a sebeklamy nacionalistů.

Rozpolcenost spisovatelčina vztahu k Rusku se zvlášť projevila v době ukrajinské krize. Ve chvíli, kdy na majdanu ještě hořely pneumatiky, zúčastnila se konference v Kyjevě věnované ukrajinsko-ruským vztahům. Tehdy se postavila za demonstranty, nepostřehla, že lidé na náměstí jsou již zcela pod tlakem ukrajinských nacionalistů a pravicových extrémistů, a příčinu krize viděla – v ruské politice. Svým prohlášením, že „dnešní politika mění Rusko v zemi barbarů“, potvrdila to, co dnes popírá. Tak přece jen se Rusové vydělují z řady civilizovaných národů a jsou – na rozdíl od ukrajinských vzbouřenců, kteří již na začátku převratu odhlasovali zákaz ruštiny jako státního jazyka – východními divochy, zaostalci, aziaty.

Otázku ukrajinské krize samozřejmě Procházková a Dvořák nemohli vynechat. Navázali na slova Ulické o tom, že Putin rád vzbuzuje v lidech strach.

Snaha budit strach mohla být motivací k anexi Krymu? Aby se prezidenta v zahraničí báli a doma si ho vážili?

„Obývám se, že ano. Aby se ho všichni báli. Doma i venku. To se mu celkem podařilo.“

Tento výrok nesvědčí už jen o neznalosti, ale o zaslepenosti. Vzdělaná spisovatelka musí přece vědět, že naprostá většina obyvatelů Krymu jsou Rusové, že již bezprostředně po rozpadu SSSR žádali, aby jejich republika získala autonomii, a že všechny jejich pokusy uspořádat referendum byly kyjevskou vládou odmítnuty jako pokus o rozbití státu. Také jí nemohlo být utajeno, že většina krymských Tatarů (Turků) za války kolaborovala, že mnozí bojovali na straně Němců a že historie bojů o Sevastopol, pevnost, kterou v polovině 19. století napadli Angličané, Francouzi a Turci a za druhé světové války Němci, patří k významným historickým událostem, které jsou obráncům města na Krymu ke cti. Nic neutkvělo ruské spisovatelce ze školní četby Sevastopolských povídek, napsaných Lvem Tolstým, očitým účastníkem krymské války?

Bída sovětského režimu a chvála skromnosti

LN: Hraje ve snaze udržet Ukrajinu pod vlivem Moskvy i nostalgie po SSSR? Po jistotách?

„Spíš po rovnostářství. Za Sovětského svazu si všichni byli rovni. (…) Život byl zprůměrovaný. Dnes je propad mezi chudými a bohatými ohromující. To nebylo ani v carském Rusku.“

Kdyby si Ljudmila Jevgeněvna přiznala, že právě president Putin udělal dosud nejvíc pro to, aby se chudoba na Rusi neprohlubovala a nejchudší lidé měli zaručeno aspoň to, co jim dával minulý režim, pak by možná nebyla s to mluvit o něm s takovým pohrdáním. Dokonce ani to sovětské rovnostářství zřejmě nebylo tak scestné, když se ona, ani její muž nepřizpůsobili všeobecné honbě za penězi (přitom by jim nikdo nemohl blahobyt zazlívat – peníze si vydělali poctivě): „Vědomě jsme se rozhodli, že nebudeme svou životní úroveň zvyšovat. Že budeme žít tak, jak jsme žili vždycky. (…) To, jak žiji, – to je moje levičáctví.

Konec dobrý, všechno dobré. Levičáctví paní Ulické chválím a všem bohatým doporučuji.

Za co je kdo soudruhu Putinovi vděčný

LN: Ovšem pokud všechno to, co jste řekla, můžete svobodně rozhlašovat, není v Rusku zas tak zle…

„Sedím v Praze a říkám, co si myslím. A jsem skoro přesvědčena, že až se vrátím do Moskvy, na letišti mě nezatknou. Jsem skoro vděčna soudruhu Putinovi za to, že represe jsou mnohem mírnější, než by mohli být.“

Zřejmě paní Ulickou na letišti nezatkli a daří se jí dobře. Kdyby ne, Petra Procházková a Libor Dvořák by jistě přinesli podrobnou zprávu a uveřejnili by ji na první straně Lidových novin, které jsou soudruhu Putinovi vděčny za to, že mají komu nasazovat čertovskou čepici. Dobře to mají zaplaceno.


15 komentářů :

  1. Paní Ljudmila není etnická Ruska, takže se nemůžeme divit jejím zmateným postojům, ani tomu, že právě s ní rozhovor vedou ty dva pitomečci z Lihových novin. Pavel P.

    OdpovědětVymazat
  2. Pozvali si chazarskou židovku z Ruska, čemu se divějí?

    OdpovědětVymazat
  3. Legrační a opravdu havlovsky naivní je představa, že by se ve společnosti měla prosadit 14 ti procentní menšina. V naší " demokracii" se nedokáže prosadit ani 60 ti procentní většina. Po volbách se pravidelně většina nestačí divit, co si partaje ohánějící se mandátem od voličů dovolí dělat. A vidíme to v celé " demokratické " Evropě. Proboha, kdy už tyhle umělecké naivní děti konečně dospějí ?Poslední z tisíců případů - Tony Blair - zástupce pracujících Britů , politickým žvaněním si vydělal 2,7 miliardy Kč ( v přepočtu ) a " poctivě " je zdanil v daňových rájích. A to se dostal ke korytu jako " politik pro dolních 50 milionů " Britů. Co ona vlastně po Putinovi chce ? Aby se choval jako její vzory Blair, Obama, Juncker, Merkelová, Hollande? V tom případě Bůh pomáhej Rusku. Vždyť ona vlastně ani neví, co chce.

    OdpovědětVymazat
  4. Zajímavè je ,že si vždycky k velkému duševnímu zpytu pozvou žida...
    zajímalo by mně , proč to stále dělají!
    A také by mně zajímalo proč jí vůbec zvou ?a právě tito dva....
    V životě jsem od ní neviděla jedinou knihu na pultě - a že čtu v pár jazycích...a opravdu dobré novinky (a to se rozkřikne) čtu vždycky...
    Pí.Ulickà je nekolegiàlní -když už kritiku svého presidenta ,potažmo své země -tak jí vždycky vyvážím pozitivním a OCHRANNÝM vše objímajícím "pohledem ."..
    Ale ona je možná "ceněná " právě za tu
    "kritiku"....
    Ať jde do pr...e!
    jituš

    OdpovědětVymazat
  5. Už jste někdy slyšeli nějakého kritika Ruska a Putina, který by neměl nabořenou logiku? Já tedy ne. To je právě důvodem jak jejich postojů, tak i rozporů v jejich vyjádřeních. Jednoduché slogany dovedou opakovat donekonečna, ale pokud jsou konfrontováni s fakty a mají věcně argumentovat, jsou v koncích. Místní Jumping Joeové jsou typickými příklady.

    OdpovědětVymazat
  6. V žádném případě to nelze charakterizovat že pár lidí se obohatilo, bylo to rozkradení národního bohatství, které bránily celé generace národa proti zahraničním uchvatitelům, ale nedokázali odhalit úplatné zrádce mezi sebou. To je katastrofa dnešní doby, byla přetržena nit a nejsme si jisti na co navázat. Musíme čekat na vůdce, neboli spasitele, který nevyhnutelně přijde.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak čekat?
      Dokonce na vůdce?
      A že nevyhnutelně příjde?

      Ach, bože, do čehos´ tu duši zase dal?

      Jestli chcete sedět na pozadí, tak si pod sebe dejte pár vajíček, třeba alespoň to vyjde.
      Pokud toužíte po změně, tak musíte sám přiložit ruku a mysl k dílu.
      Však také, pokud čekáte na nového vůdce či spasitele, tak chodí mezi námi - stejně jako chodili úplatní zrádci. A v konečném výsledku se od něho dočkáte s vysokou prsvděpodobností také něčeho podobného nebo i horšího, jako od zrádců, které Jste ve svém okolí neviděl.
      Tak mne napadá, pro Vás platí, že toužíte-li po změně, tak raději předejte k dílu raději jen ruce. Hlavu s tím netrapte.
      KR

      Vymazat
  7. Co mi to ta ludra chce namotat do hlavy, copak Ježíš přestal pracovat pro stát, neboli společenství, a sledoval jenom svůj prospěch, či jeho církve. Přeci jenom tím vším hledal východisko s té nadvlády. Pracovat a tvořit pro prospěch společnosti a národa je tím nejvyšším oceněním, které uděluje prezident republiky.

    OdpovědětVymazat
  8. Libor Dvořák je skutečný "odborník" na Rusko! Jeho otcem byl člen ÚV KSČ, ministr a také velvyslanec v SSSR Richard Dvořák a jeho syn Libor v Moskvě chodil do školy.
    Petra Procházková v Čečně řídila mateřskou školku, která kryla sklad zbraní teroristů a byla proto z Ruska vypovězena. Její manžel je muslim. Před tím žila nějaký čas se Štětinou.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to tady káže pěkná pakáž. Lidi to si necháme líbit?

      Vymazat
    2. Procházková žila se Štětinou? Tak vida, ona se už i blbost šíří pohlavním stykem. Jen je otázka, kdo z nich je více nakažen.

      Vymazat
  9. Rozesrat rusko tak jao to máme rozesramý u nás se nepovede.Je to marný je to marný je to marný.

    OdpovědětVymazat
  10. Novinářka Procházková když popisuje teroristické útoky v Rusku, tak je schvaluje s odůvodněním, že to je spravedlivý boj Kvkazských muslimů proti Rusku a schvaluje tyto teroristické útoky v Moskvě a jinde v Rusku. Pokud, ale dojde k útokům na demokratickém západě popisuje to jako útok na demokratické hodnoty západu, který co činí je vše pro blaho nevinných západních obyvatel.

    OdpovědětVymazat

Reklama