Reklama

.

.

sobota 14. května 2016

Už nacisté tvrdili, že Karel IV. nás vedl pod ochranou Říše, teď z něj dělají zastánce EU. A cizáci a Saracéni… Historik vyvrací mýty spojené s největším Čechem


- rozhovor -
14. 5. 2016  ParlamentníListy

Historik Petr Bahník říká, že vztah českého státu ke středověké Říši byl velmi volný. Karel v českých zemích vládl z titulu českého krále, nikoli císaře. Císařské zákony se na české území nevztahovaly a veškeré povinnosti českého státu k Říši spočívaly v dodání ozbrojeného doprovodu pro císařskou korunovaci. „Nacisté také Karlovu osobnost a éru míru a prosperity, která s jeho panováním byla spojena, falšovali k obrazu svému a využívali jako argument, že prý Čechům vždy bylo dobře jen pod křídly Říše,“ řekl Bahník.


Historička Eva Doležalová pro LN řekla: „Karel by o sobě nikdy neřekl, že je Čech. Považoval se za otce svých národů a za českého krále. Spory o to, zda byl Karel více Čech, či Němec v moderním slova smyslu, vypukly v druhé polovině 19. století, ale pro středověk nemají moc smysl. Takže bychom mohli říci, že anketu o největšího Čecha vyhrál velký Evropan 14. století nebo největší panovník českého království.“ Co si o tom myslíte?

Ta úvodní věta, autorkou asi úmyslně tak provokativně formulovaná, je snadno vyvratitelnou hloupostí. Vždyť, jak jinak, než jako samozřejmému přihlášení se k češství, bychom měli rozumět pasážím Karlova vlastního životopisu Vita Caroli, v nichž informuje čtenáře o tom, že ačkoli během výchovy ve Francii „řeč českou zcela jsme zapomněli“, „brzo jsme se jí zase naučili, jako každý jiný Čech.“ (A zmiňuje dále, že z milosti Boží naučil se také mnohým jiným jazykům, například němčině). Ještě jasněji Karel o své jazykové a národní identitě hovoří v dopise srbskému carovi Štěpánu Dušanovi Silnému z 19. února 1355, kde píše doslova, že je oba spojuje „společenství urozeného jazyka slovanského“. Jazykovou odlišností českého království od ostatních částí říše zdůvodňuje žádost o povýšení pražského biskupství na arcibiskupství a s tím spjaté vyvázání z podřízenosti arcibiskupům mohučským. Zřizuje církevní instituce, u nichž si vymiňuje jejich obsazování výhradně kleriky „národa českého“.

S Karlovým jazykově definovaným vlastenectvím souvisí i jeho programové přihlášení se ke staroslověnské tradici spojené s ideou přenesení královské koruny Velké Moravy na český přemyslovský stát (idea takzvaného translatio regni). Demonstrací toho bylo i založení Emauzského kláštera v Praze roku 1347 a jeho osazení slovanskými mnichy, takzvanými Glagoláši. A tak dále. Dokladů je tu mnoho. Doporučuji k této tématice příslušné oddíly knihy Duchovní tvář Karla IV. historika Zdeňka Kalisty.

Pokud jde o další části vámi zmíněného textu Evy Doležalové, lze říci, že ty již tvoří jen dobově příznačné alibistické balení úvodní teze. Celkově jde o text spíše politické, než historické povahy, modelující obraz Karlovy osobnosti v duchu soudobých mainstreamových „hodnot“ – eurounijnictví, multi-kulti a podobně. Je to škoda, neboť autorka jím zbytečně zatížila jinak docela užitečný seriál popularizačních článků ke Karlovskému jubileu.

Existovala tedy ve středověku národní identita, nebo ne?

Klíč k odpovědi na vaši otázku je ve slovním spojení „v moderním smyslu“ , které paní Doležalová v tom citovaném úryvku použila. Proto jsem mluvil o alibismu. Autorka chce odevzdat „politicky korektní“ desátek a napíše tedy, že Karel by o sobě neřekl, že je Čech, zároveň však chce zůstat profesně poctivá a nemůže tedy zcela zamlčet, že cosi jako národní cítění existovalo. A to dávno před dobou Karlovou. Myslím, že velký zmatek v této věci způsobila koncem minulého století dogmatizovaná teze pražského rodáka, sociologa Ernsta Gellnera, o údajném vzniku národů v postnapoleonské éře. Tato teze částečně, a to ještě s výhradami, může platit pro západoevropské prostředí, v žádném případě však neplatí pro střední Evropu.

Můžete to rozvést?

Připomeňme si Dalimilovu kroniku, nebo německý právní spis Sachsenspiegel, v nichž se objevují projevy silného nacionálního cítění. Co s tím? Řeč pramenů tu stojí v přímém protikladu s tvrzeními autorit a aktuální politickou poptávkou. S tímto dilematem už kdysi marně zápasil Jan Křen ve své knize Historické proměny češství a jakoby s údivem konstatoval, že je více druhů národního cítění. No, to asi není moc velký objev. Samosebou, že naše češství je jiné, než barokní češství Balbínovo, či staroslověnské češství svatého Prokopa, nicméně jeden aspekt je konstantní, totiž, že naše česká identita je dominantně formována vědomím jazykové sounáležitosti. To koneckonců přiznává v dalších částech vámi zmíněného textu i Eva Doležalová. Toto vědomí, základ naší národní svébytnosti, je pak velmi starého, ne-li odvěkého data. Na to již upozorňují i někteří současní autoři jako Miroslav Hroch či František Kutnar.

Ačkoli bylo toto jazykově-národní cítění někdy i velmi vyhrocené, jak nám ukazují například místy až šovinistické projevy pražského biskupa Jana IV. z Dražic, nikdy nebylo považováno za překážku stejně hluboce pociťovanému křesťanskému univerzalismu, tedy vědomí sounáležitosti všech národů patřících ke společenství víry, tedy k takzvanému křesťanstvu. Také toto vědomí bylo ve vrcholném středověku konkretizováno jazykově, všeobecným rozšířením latiny, jakožto liturgického a vědeckého jazyka u všech národů západní a střední Evropy. V Karlově osobnosti se přirozeně spojovalo obojí, tedy národní i univerzalistické cítění. A nešlo přitom jen o nějaký praktický kompromis. Bylo to systémové nastavení vedené vědomím hodnoty a komplementarity obou složek a odrážející v posledku hierarchizované sepětí duše a těla v křesťanském pojetí člověka.

Nezapomeňme také, že byl Karel nositelem císařského titulu a tudíž byl vázán k ideji Říše, kterou však důsledně interpretoval v její univerzalistické formě. Císařství mu vždy bylo „sacrum Romanum imperium“, k němuž sice patří vláda v německém prostoru, jež s ním však v žádném případě není totožná. Toto pojetí se projevuje například důsledným odlišováním titulatury, kterou používal jako římský král po roce 1346 a jako císař po roce 1355.



Jak to odlišoval?

V listinách před tímto datem, jakož i v listinách pozdějších, jsou-li psány německy a souvisí-li s vnitroněmeckými záležitostmi, nepoužívá pro sebe nikdy označení Karolus Quartus, tak se označuje důsledně až po své císařské korunovaci, a to výhradně v listinách psaných latinsky. Tento Karlův důraz na universalistický ráz císařství samozřejmě souvisel s potřebou uhájit politický prostor pro realizaci české státní ideje a tím uhájení neodvislosti vlastní mocenské základny na momentálních poměrech v německých zemích Říše. Karel to také kodifikuje ve své Zlaté bule.

Co říkáte takovým názorům, že by dnes byl Karel IV. zastáncem Evropské unie a evropského státu? Nebylo postavení českého království v rámci Říše suverénní dle principu „král je císařem ve svém království“ (rex imperator in regno suo)?

Samozřejmě, že to druhé je pravdou. Vztah českého státu ke středověké Říši byl velmi volný. Karel v českých zemích vládl z titulu českého krále, nikoli císaře. Císařské zákony se na české území nevztahovaly a veškeré povinnosti českého státu k Říši spočívaly v dodání ozbrojeného doprovodu pro císařskou korunovaci.

A snahy „aktualizovat“ Karlův odkaz a vydávat ho za předobraz EU? No, i to už tady bylo. Nacisté také Karlovu osobnost a éru míru a prosperity, která s jeho panováním byla spojena, falšovali k obrazu svému a využívali jako argument, že prý Čechům vždy bylo dobře jen pod křídly Říše. Tedy nic nového. Myslím, že nikdo soudný nemůže současnou EU s její centralizační a unifikační politikou, s obludným dotačním systémem a nejnověji s přerozdělováním imigrantů, považovat za nějakého dědice ideje středověkého impéria. Nejde totiž „jen“ o otázku suverenity českého státu, ale i o naprosto odlišná filosofická východiska obou historických „projektů“.

Dále v rozhovoru (ZDE) se můžete dočíst, jaký byl vztah Karla IV. ke sv. Václavu a přemyslovské tradici? Vztah k přistěhovalcům jiného náboženství a kultury, o vztahu Karlova otce Jana a královny Elišky Přemyslovny. Historik zmiňuje i klady obou lucemburských panovníků.

10 komentářů :

  1. Jasné je, že Československo bylo zrazeno svými západními spojenci, Velkou Británií a Francii, které svojí zradou potvrzenou v mnichovské zradě donutili suverenní stát Československo aby dostoupilo pohraniční území tzv. Sudety Hitlerovskému Německu a následně nic neudělali, když již okleštěné Německo bylo v roce 1939 obsazeno Hitlerovskými vojsky. Následovaly vraždy Českých vlastenců, likvidace ekonomiky - peníze neměly žádnou cenu, vše bylo na lístky, likvidace školství, likvidace celých vesnic a měst. Šest let Němci na Československém území řádili jako zvěř. V loutkové vládě s nimi spolupracovali mimo jině i lidovci, ti samí lidovci, kteří dnes posílají svého zástupce Hermana, ministra kultury na sjezd Sudeťáků, kteří pomohli rozbít Čekoslovensko, otevřeně schvalovali plány na vyvraždění celého českého národa a kdyby se Hitlerovi podařilo na východě vyhrát, naší rodiče by šli rovnou do plynu, nebo by zemřeli při otrocké práci ve prospěch Německé říše. Lidovci do dnešních dnů litují toho, že se tak nestalo, a nadávají skutečnosti že jsme byli osvobození Rudou armádou. Historička Doležalová nedělá nic jiného, než vědomě zapomíná a napomáhá zkreslovat a zapomínat pravé dějiny s tvrzením, toho co za okupace Německem dělali Němci a to že za říše bylo Českému národu lépe. Po 71 letech od konce nejstrašnější války na světě, jsme za 26 let budování kapitalistické demokracie již zapomněli kdo nás chtěl vyvraždit a podpora Sudeťáků ministrem Hermanem je toho příkladem. Hodně se hovořilo o spolupráci církve s gestapem a tady máme přímý důkaz. Ministr Herman jede na sjezd organizace, která nikdy neuznala porážku Hitlerovského Německa, organizace, která schvalovala vraždění Českých vlastenců, která jak jen mohla dělal vše pro likvidaci Českého národa. Koho tedy reprezentuje ministr kultury Herman na sjezdu Sudetoněmeckého lansmašaftu této teroristické organizace, která se tváří mírumilovně a nebude dlouho trvat a bude zabírat pohraniční Česká území znovu s nápomocí církve a lidovců v čele s Hermanem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Francie doufala, že rozcupováním Rakouska-Uherska vznikne na východě chaos a ozbrojené konflikty a západní hranice Německa bude zajištěna.
      Kdyby ji v tom VB a USA nepomáhaly, 2. světová by vůbec nebyla a v Evropě by spokojeně žila spousta Židů, muslimové by byli v klidu a Palestinci by si užívali mírového života, Jerusalem by byl plný věřících všech monotheistických vyznání a my bychom se nemuseli bát muslimských hord.
      Hybatelem dějin 20. st. byl francouzský strach z Německa.

      Vymazat
    2. Ďakujem anonym 9:58 za zaújmavý postreh k dejinným udalístiam pri rozbíjaní Rakúskouhorska. Vždy som mal podozrenie k Francúzom, že v týchto záležitostiach majú namočené svoje špinavé paprče. Hoci "doktrína práv národov na svoj štát" pochádza z dielne Anglosionistov z USA. A tak docielili toho, že ten Rakúskouhorský "žalár národov" vystriedal ten ČeskoPomlčkaslovenský žalár národov. Môj profil Ukrofil.

      Vymazat
  2. Autoři by si měli uvědomit, že Němectví a Němčina vznikly za Lutera, který povýšil pražskou Němčinu na spisovnou.
    Svatá Říše Římská byla konglomerátem církevních i světských státečků, kde se mluvilo /a kdo uměl i psalo/ všelijak, a vzdělané vrstvy byly odkázány na latinu jako jazyk mezinárodní.
    Němčinu jako komunikační jazyk přijalo mnoho Slovanů, Prusové, Sasové, Pomořanci .....
    Naši "drazí vědátoři" by si měli hlavně uvědomit, že jazyk není konstanta, ale proměnná.
    Kdyby se např. vydali do archívu v Krumlově , tak by zjistili, že tam najdou doklady psané latinsky, německy, italsky i česky... A na Rožmberských, Eggenberských, Schwarzenbergských panstvích převažoval tu ten, tu onen jazyk.
    Píchnutí do vosího hnízda je odsun, kdy potomci těch, co v předchozích generacích hovořili česky, ale když Marie Terezie zavedla povinnou školní docházku, tak majitelé panství upřednostnili německého učitele, přešli k němčině.
    Mimochodem v dnešním Německu se dialekty docela rozvíjejí, Kolínština, Švábština, Plattdeutsch...
    V 18.st. v Kutné Hoře napsal jezuita-český vlastenec hornickou příručku. On byl přesvědčen, že ji napsal česky, kdyby si ji někdo chtěl dnes přečíst, mnoho by nerozumněl.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Upravit Anonymní řekl(a)...
      Ďakujem anonym 9:48 za zaújmavé čítanie. Už skoršie som mal možnosť poznať, že otázku jazykovú a národnostnú dlho neriešili v svätej ríei Rímskej. Až neskôr nastal rozklad a spory. Angláni si založili anglikánsku církev a začali do popredia pretláčať angličtinu. Luther takisto a Nemecký štát sa tuším datuje až nejak potom. Magyaróni tu v naších končinách začali potom tiež blbnúť so svojou magyarčinou a "Magyar királyságom", kým od Slovákov nedostali patričnú odpoveď a pocítiť ako chutí separatizmus na vlastnej koži. Toto podozrenie kto v tom má svoje špinavé paprče som pojal, keď naši národovci čo horlia za "szlovenskú reč" odmietajú česské slová, či nedajBože magyarské, ako nebezpečný "bohémizmus", no Anglické, Francuzske... a ktorékoľvek iné im v úradnom spisovnom jazyku neprekážajú, ba dokonca ho "obohacujú". Je tu zjavná snaha naše susedné národy navzájom rozoštvávať v systéme rozdeľ a panuj. Môj profil Ukrofil.

      Vymazat
  3. Dnešní pohled na Karla IV by měl být pouze historický a tak jej i interpretovat!

    Když poslouchám TV, rektory z UK a další "moudré lidi" kteří o něm píší, tak mi to připadá, že Karel IV myslel dnešním rozumem. Soudím podle toho, co mu "mudrlanti" vkládají do úst, a jak vykládají "jeho myšlenky". Obdivuhodné na těch "moudrých" je, že přesně ví, co a jak myslel.
    Jen aby časem nezačal panovat názor, že Karel IV byl vlastně PRVNÍ pravičák, tedy prvním předsedou ODS.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Aj u nás okolo tohto kráľa pospomínali všetkých čertov-ďasov. Ale ako správny demokrati ktorý merali a posudzovali činy a (zlo)činy mocných minulého komúnistického režimu podľa charty ľudských práv a slobôd, akosi pozabudli pri opevovaní chválospevov na túto osobu Česských dejín, pripomenúť aj to ako (ne)zabezpečil slobodu cestovania a pohybu svojím poddaným, nevoľníkom, slobodu slova, prejavu, slobodu zhromažďovania...atď. Som zvedavý ako naložili s tými čo si dovolili krityku panovníka:-). To len na margo tých demokratov, čo majú plnú hubu Stalina, Gotwalda, Hitlera a demokratizmu a pritom nešetria chválospevmi na osobu takých Česských demokratov akým bol Karel IV. Môj profil Ukrofil.

      Vymazat
  4. ...otec vlasti hlásají sprosté huby.
    Znamená to že naše vlast je sedm století stará ?
    :)))*

    OdpovědětVymazat
  5. Alespoň ty mrtvé, včetně mrtvých vladařů, by mohly nechat smečky mediálních sajrajtů už na pokoji. Naopak, skoro všechno roznípávají s cílem vynípat z toho účelově něco na podporu svých ideologií a lží. Za to by všechny ty pindaly měl stihnout co nejkrutější boží trest. A za desítky let se budou další generace nípat v jejich životech a činech. Pořád dokola - fuj, jak odporné.

    OdpovědětVymazat
  6. Lektoři UK hovoří v čt o Karlovi IV jako by sním včera hovořili . Dnes by měl sociální cítění a Bakalu by dal na pranýř .

    OdpovědětVymazat

Reklama