Reklama

.

.

pondělí 23. května 2016

V zemi, ve které nechci, ale musím žít!


Jiří Baťa
23. 5. 2016
S velký zájmem jsem si přečetl článek paní Zwyrtek-Hamplové (zde), ve kterém bez jakékoliv nadsázky vykresluje život nás, občanů ČR. Není pochyb, že její kritický a pravdivý pohled se paušálně netýká všech občanů Česka, protože byť jen malá část má diametrálně odlišný, jiný způsob života a uznává jiné osobní hodnoty, než které paní Hamplová popisuje. Jsou to ti, o kterých paní Hamplová píše, kteří negativitu našeho života způsobují, tedy politiky počínaje, vězni, imigranty, atd. Vězni tvoří samostatnou kapitolu a bude o nich také řeč.


Chci se zabývat jinou věcí a sice, jak výše zmíněná, nepříliš početná skupina našich spoluobčanů, lidí, rekrutujících z řad Shapirem uplacených provokatérů (převážně studentů a mladých lidí, kteří za několik mrzkých jidášských dolarů zrazují vlast, zrazují své spoluobčany, zneuctívají a hanobí ty, kteří to s námi a s celou republikou myslí dobře), nebo jinak vypatlaných či vymytých mozků, nesoudných a nemyslících sympatizantů, loajalistů, pravdoláskařů, sluníčkářů, havloidů a jiných antipragmatických úchylů, obecně zvaných řiťolezci nebo přizdisráči. Do této kategorie patří také poslanci, alias politici, které jsme k naší velké lítosti, nesoudnosti, ale i z vlastní blbosti volili, aby nás ve věcech existenčních zastupovali. Tuto nevelkou skupinu našich spoluobčanů lidé hřejí na prsou, jako hada. Lze směle nazvat vlastizrádci. A není jich zrovna málo. Jejich političtí kolegové je velkoryse a loajálně přehlíží, jen aby si sami nezkazili svou reputaci, své postavení, aby tak nepřišli o své „penízky“. Tolik lidské nečestnosti, nepravdy, falše, neserióznosti, bezohlednosti, arogance, opovrhování a necitelnosti v naší společnosti nebylo ani za totality, za vlády komunistů.

Nelze popírat, že zdrojem všech těchto negativních, často až tragických skutečností, jsou vždy „až“ na prvním místě peníze a jim v patách hamižnost, touha po moci a vládnutí, po postavení a společenském uznání, to vše na úkor vlastní cti, morálky, etiky, spravedlnosti, pravdy, vzájemné úcty a tolerance. Pro peníze si nejen nechají, obrazně řečeno, vrtat koleno, ale jsou ochotni (ti horší) zabíjet, v lepším případě podlézat (když už ne zrovna lézt do jistých tělesných partií svých chlebodárců), neustále lhát, podvádět (a v ne malém rozsahu krást), zrazovat, ale i páchat to nejhorší, co lze od politiků očekávat – být vlastizrádcem. Tento faktor jakoby se u politiků stal hitem posledních let, protože vlastizradu evidentně vykazují mnohá jednání mj. K. Schwarzenberga, J. Štětiny, P. Bělobrádka, Hermana a zvláště, což je neočekávané a zarážející i premiéra B. Sobotky. Počátek tohoto vlastizrádného „hrdinství“ je však možné datovat již od dob prezidentování Václava Havla, který ruku v ruce s Karlem Schwarzenbergem nejen prolomili tzv. Benešovy dekrety, ale i deklarovali německé straně, přesněji Sudetoněmeckému landsmanšaftu omluvu za odsun (pro ně však i nadále vyhnání) německých občanů z Československa a to i navzdory jejich veřejnému do nebes volajícím prolhanému tvrzení (slibu), že Benešovy zákony jsou „tabu“. Jinými slovy, nástupem demokracie v České republice je, bohužel jen politikům, dovoleno de facto všechno.

Byla-li řeč o vězních, pak je to jen přímý důsledek výše popisovaných skutečností. Kdyby politici s vidinou peněz nelezli západním politikům do míst, kde končí záda a začíná sedací část těla, nebyli bychom v EU. Ale protože tam už jsme, stejně podlézavým způsobem jsou dnes politici povinni plnit přání a příkazy EU, kde mj. i otázka vězeňství, resp. normy a parametry, jak má být s vězni zacházeno, jak mají být zaopatřováni, jaké mají mít stravovací, hygienické a volnočasové podmínky atd., atd. Tato nařízení z obav sankcí a pokut, případně špatného hodnocení politiků či vlády za nenaplnění těchto nařízení, je stát nucen je do puntíku plnit. Problém je totiž v tom, že zatímco všemi těmito nařízeními je víceméně sledována především podpora zájmů podnikatelské sféry, je na druhé straně evidentní nezájem o dopad těchto nařízení na občany státu. Tyto „ptákoviny“ může Rada EU nařídit, ale ještě se nestalo a ani nestane, aby EU nařídila, že všichni občané EU musí mít stejnou životní úroveň jako v západních členských zemích EU (např. v SRN, Francii atd.), a za tím účelem vytvořit takové podmínky, aby této úrovně bylo co nejdříve dosaženo.

K bodům, které paní Hamplová vyjmenovala jako důvod, proč by nechtěla v této krásné zemi dále žít, bych dodal:

- Nechci žít v zemi, kde jdou lidé do politiky s cílem vlastního finančního prospěchu, zatímco s důvěrou a potřebami občanů, jak deklarovali při jejich zvolení a občany-voliči tak beztrestně opovrhují.

- Nechci žít v zemi, ve které jde politikům především o peníze, bohatství, kariéru.

- Nechci žít v zemi, kde vítězí lež, podvody, zlodějna, korupce, lichvářství, postavení a moc peněz.

- Nechci žít v zemi, kde zbabělí a falešní lidé nadbíhají či přímo se podbízejí západním politickým trendům, USA, NATO, čímž se dopouštějí vlastizrady.

- Nechci žít v zemí, kde jistá část lidí překrucuje dějiny a historii, kde se záměrně překrucují fakta a skutečnosti, kde se pohrdá vítězstvím ruské Rudé armády nad německým fašismem, aby na druhé straně záměrně a úmyslně byla prosazovány falešné a nepravdivé údaje o osvobození Československa americkou US Army.

- Nechci žít v zemi, ve které se proklamuje demokracie, právní stát, lidská práva a svoboda slova, které jsou poplatné jen pro několik vyvolených nebo zámožných lidí.

- Nechci žít v zemi, kde ne pravda a láska, ale nepravda zášť vítězí nad ctí, morálkou, poctivostí a slušností.

- Nechci žít v zemi, kde se pohrdá, uráží, pomlouvá, hanobí a dehonestuje funkce prezidenta a jeho osoba jenom proto, že není ochoten plnit příkazy amerického, agenta-provokatéra Shapira, neakceptuje politiku amerického establishmentu, uznává jiné evropské hodnoty stejně jako potřeby být v dobrých vzájemných vztazích také s Ruskem, Čínou apod.

- Nechci žít v zemi, kde jedna totalita má být nahrazena totalitou jinou, stejnou, ne-li ještě horší než byla ta komunistická.


Jakkoli nechci, musím zde žít, protože se mi nejenže nechce z této krásné země odejít, ale ono ve skutečnosti ani není kam. Takže nezbývá, než se s touto realitou nesmířit, ale se s ní společně s ostatními rozumnými lidmi, vlastenci, zasadit o změnu k lepšímu.

S Werichovým: „Ten dělá to a ten zas tohle... “ se nám to může, při dobré vůli časem podařit.

6 komentářů :

  1. Ano, nechci žít v takovéto zemi, jak v současnosti žiji, problém je, že s tím moc toho nemůžeme udělat. Jak docílit, aby se dodržovalo to, co je pro nás čestné a i správné, tak jak se píše i v tomto článku ? Alka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, ono se s tím asi moc nedá dělat, ono je to v každé zemi Západu stejné.

      Vymazat
    2. Muzes se odstehovat. Nejlip nekam daleko na vychod.

      Vymazat
  2. Tak tahnete do Severni Koreje, vlastizradne komunisticke zrudy.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Z Bohnic všechno vidíš černě , v KLDR je to špatné hlavně podle naší ČT ! Kim tetičku nejdřív zastřelil dělem , potom ji nechal sežrat psy , nakone byla vedle něj na tribuně při oslavách úplně živá !!

      Vymazat
  3. Anonymní 7.02- že vy jste absolventem současné "VŠ"? Typický moron, jehož nejvyšším mentálním výpotkem je posílání do Severní Koreje.Vy jste tam byl,"zrudo"?

    OdpovědětVymazat

Reklama