Reklama

.

.

středa 4. května 2016

Zlobivý ministr a soudci

Zdeněk Jemelík
4.5.2016  blogg autora
 

Na konferenci Soudcovské unie, konané 28.-29. dubna 2016, padesátka delegátů se jednomyslně a nesmlouvavě vyslovila o zřízení Nejvyšší rady soudnictví jako o nutnosti, bez které soudnictví nemůže dále úspěšně plnit své úkoly, neboť dosavadní model státní správy soudů v ČR prý není funkční. Soudci v této souvislosti neopomněli připomenout,že současný ministr spravedlnosti se k jejich tužbám staví velmi zdrženlivě,ne-li přímo odmítavě .

Tvrdost závěru o selhávání současného modelu správy soudnictví mi připadá poněkud přehnaná. Ne, že by činnost soudů a zejména chování některých soudců nezadávala vůbec žádné příčiny k výtkám, ale ze statistik ministerstva spravedlnosti vyplývá, že úroveň soudnictví se sice pomalu, ale přece jen zlepšuje: zkracuje se průměrná délka procesů, ubývá nedodělků, (stíhaných) kárných poklesků soudců je jako šafránu (zamlčovaných mnohem více). Není úplně jasné, jakými kouzly Nejvyšší rada soudnictví dosáhne zrychlení kladného vývoje, co tedy bude dělat lépe než ministerstvo spravedlnosti, zda si soudci při výkonu manažerských funkcí povedou lépe než úředníci, vycvičení na výkon správních činností, ba zda dokonce odvádění vůdčích typů soudců od jejich obvyklé náplně práce k správním činnostem nepovede k poklesu úrovně výkonů soudnictví.

Otázkou samou pro sebe je nejistota, co si o nutnosti zřízení Nejvyšší rady soudnictví myslí mlčící část soudcovského stavu. Soudcovská unie přece sdružuje jen aktivní, popř. aktivistickou část soudců. Ti,kteří stojí mimo ni, své postoje hromadně veřejně neprojevují a pokud vím, žádný průzkum jejich mínění nebyl proveden.

Zavedení soudcovské samosprávy by justici samozřejmě ochránilo před otřesy, způsobenými katastrofálně častým střídáním ministrů spravedlnosti a s tím souvisejícími změnami koncepcí řízení resortu. Protože politická stabilita je v našich poměrech patrně nedosažitelný ideál, požadavek na ustavení Nejvyšší rady soudnictví je vysoce racionální. Ostatně v řadě evropských zemí takové orgány fungují již řadu let a někde zastřešují i prokuraturu. Na druhé straně odloučení justice od moci výkonné nebývá zcela důsledné,neboť dochází k personálnímu propojení soudcovské samosprávy, ministra spravedlnosti a popř. i hlavy státu. Nejsem si ale jist, zda také došlo ke změně celkového přístupu politického vedení státu nejen k justici, ale k právnímu prostředí jako celku, který se bez ohledu na střídání vládnoucích stran a koalic tradičně vyznačuje nedoceněním jejich významu.

Zdrženlivost ministra Roberta Pelikána k záměrům na ustavení Nejvyšší rady soudnictví není novinkou, naopak patří ke konstantám jeho postojů k problematice resortu (http://www.jemelikzdenek.cz/2015/10/soudci-jejich-ministr.html). Důvodem jsou jeho obavy z prohloubení „zapouzdřenosti“ justice jako důsledku zvětšení její nezávislosti na moci výkonné. Není divu: jeho úřadem procházejí stovky stížností na skutečná či domnělá selhání justice a mám dojem, že není necitelný k trápení obětí justičních přehmatů.

Ostatně někteří justiční funkcionáři si o obavy ze „zapouzdřenosti“ přímo říkají. Chybí jim pokora, která by je vedla k uvědomění, že justice je službou státu občanům a soudci nejsou nadřazená nedotknutelná kasta, která má právo dopouštět se beztrestně pochybení ke škodě účastníků řízení. Následně vnímají uplatnění kárné pravomoci ministra spravedlnosti nad nimi jako nežádoucí zásah do jejich nezávislosti.

Příkladem budiž způsob, jakým se předsedkyně Soudcovské unie Daniela Zemanová – jedna z nejviditelnějších bojovnic za zřízení Nejvyšší rady soudnictví – postavila proti bývalé ministryni spravedlnosti a rovněž zastánkyni soudcovské samosprávy Heleně Válkové, když se rozhodla podat kárnou žalobu na opavského soudce, který propustil na svobodu ženu, jež později vraždila ve Žďáru n.S. Událost tehdy vzedmula ve veřejném mínění vlnu nevole vůči soudům a paní ministryně k ní nemohla zůstat lhostejná. Přesto paní předsedkyně její vystoupení považovala za nepatřičnost: podle její představy soudce smí hodnotit zase jen soudci, neboť soudcovská nezávislost je synonymem pro nedotknutelnost.

Představitelé Soudcovské unie a významní soudci si jsou při tom vědomi, že se soudci občas dopouštějí poklesků a dokonce si stěžují na selhávání soustavy kárných žalobců. Shodou okolností k nim patří také paní Daniela Zemanová.

Příkladů selhávání kárných žalobců se dá najít poměrně dost. V současné době mám například příležitost sledovat časté porušování trestního řádu jistým soudcem při vydávání rozsudků. Trestní řád říká, že rozsudek se vyhlásí zpravidla hned po skončení jednání, které rozsudku předcházelo; není-li to možné, lze pro vyhlášení rozsudku jednání odročit na dobu nejdéle tří dnů. Po vyhlášení rozsudku musí být účastníkům řízení doručeno jeho písemné vyhotovení v zákonem stanovené lhůtě. Překočení lhůty je přípustné pouze v odůvodněných případech se svolením předsedy soudu. Požadavek na dodržení lhůt není malicherný – až na zvlášť otrlé jedince bývá sám prožitek trestního řízení stresující a při čekání na vyhlášení rozsudku a pak na písemné vyhotovení se napětí zvyšuje. Básník Jiří Wolker se kdysi vyjádřil, že trest odnětí svobody je trestáním časem. Jeho postřeh lze ale zcela nenásilně rozšířit i na účast na trestním řízení a extrémní protahování trestního řízení lze považovat za psychické týrání trestaných.

Poměrně nedávno upozornil spolek Šalamoun předsedu jistého soudu na chování soudce, který trpí sklonem k protahování lhůt. V jednom případě nechal nepravomocně odsouzené čekat na písemné vyhotovení rozsudku 11 měsíců, ač zákonná lhůta v daném případě byla dvacet dní. Předseda soudu odpověděl, že se jedná o soudce, požívajícího u soudu dobrou pověst a všechna překročení lhůty řádně odůvodnil a měl je povolena předsedou soudu.

Připomíná mi to vyjádření významného soudce, znalého problematiky kárného soudnictví, který mi v soukromém hovoru řekl, že se nediví předsedům soudů, že nepodávají kárné žaloby kvůli průtahům: mají sami máslo na hlavě, neboť k nedbání lhůt přivedli své podřízené předchozí nepřiměřenou shovívavostí k jejich neodpovědnosti, kterou tím nechali narůst do neúnosných rozměrů. Příklad výše zmíněného neodpovědného soudce svědčí o tom, že citovaný názor je přesný. Soudce, „požívající u soudu dobrou pověst“ pokračuje pod ochranou předsedy soudu v trestání nepravomocně odsouzených časem: za účelem vyhlášení rozsudku odročil hlavní líčení nikoli o tři, ale rovnou o sedmdesát tři dny, a to přes Vánoce a novoroční svátky . Obžalovaní očekávali, že za těchto okolností současně s ústním vyhlášením rozsudku dojde k předání písemného vyhotovení. Překvapením pro ně bylo, že po tak dlouhé době na přípravu pan soudce při odůvodnění rozsudku projevil určité mézery ve znalosti spisu. Od té doby již uplynulo dalších sedmdesát jedna dní, ale rozsudek dosud nepřišel. Hodnotím to jako projev hrubé neúcty k zákonu a sadistický přístup k nepravomocně odsouzeným.

Výstřelky uvedených rozměrů nejsou časté, ale nebude-li jim stát čelit tvrdou represí, bude jich přibývat. Současný způsob kárného řízení, poskytující prostor pro uplatnění stavovské solidarity, ale neumožňuje soustavné potírání kárných provinění. Řešení vidím v zřízení mimoresortního inspekčního úřadu, podobného Generální inspekci bezpečnostích sborů, vyšetřujícího stížnosti na soudce a státní zástupce, a na něj navazujícího úřadu veřejného žalobce, stojícího mimo soustavu státního zastupitelství. Bližší údaje jsou dostupné na internetových stránkách Spolku pro nezávislou justici v ČR Šalamoun.

Pokud by ustavení Nejvyšší rady soudnictví provázelo výše zmíněné opatření, nebylo by třeba tolik se obávat „zapouzdření“ justice.

- - - 

... a první ohlas na článek:

Jana Václavíková  3. května 2016 15:54
Velmi dobré řešení ke zkvalitnění práce soudců navrhujete. Základem však je, aby se stali právně a ekonomicky zodpovědní za svá pochybení, rozsudky v rozporu s mravy a zákony, ....

10 komentářů :

  1. Naše justice,lépe řečeno inkvizice je jedna velká žumpa.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Žumpa se dá vybrat, justiční mafie leda hladit až do úplného vyhlazení.
      proč se ta zločinecká pakáž tak vehementně snaží vytvořit Nejvyšší radu soudnictví?
      Darebáci, jako jsou předsedové všech nejvyšších soudů, včetně soudu Ústavního cítí, že jim jde o koryta. Několik z nich se pokusilo licitovat s myšlenkou, že si koupí příští volbu prezidenta republiky. Ne, nesmějte se. Takový soudruh Rychetský, který má ruce od krve a na svědomí řadu lidských životů bestiálním rozhodováním ve prospěch zločinců jen po roce 1990, touží po tom sedět na Hradě tak neodolatelně, že s tou myšlenkou vyrukoval na veřejnost. Čelist mu padla, když jej upozornili, že mezi tou převážně kriminální bandou, co chce taky kandidovat, nemá na to, aby je přeplatil. A tak společně s dalšími pohlaváry justiční mafie začali vymýšlet pro sebe trafiku.
      Kriminální živli v justici, se před veřejností odhalili už při obsazování křesel u Ústavního soudu. Tehdy se vedle předsedy Městského soudu v Praze, který mířil nejprve k ÚS, ale byl odkopnut kamarády, tlačícími se před koryty, jako před zlatým teletem. (srovnání s biblickým příběhem není od věci, a to ani etnicky).
      Dalším fešákem s rukama od krve je autor TRZ Šámal. Ten své koryto u ÚS dostal. Nový trestní zákoník už pokolikáté změkčil tresty zločincům a sebral jakoukoliv možnost dosažení práva pro oběti. Legalizoval mafii ve státě. Abyste si udělali představu, o jakého odborníka se jedná, uvedu skutečnost, že nový tr. zákoník vstoupil v platnost 1. ledna 2010. Po desetileté přípravě odborníků pod vedením Prof. JUDr. Šámala! První novela tohoto zákona byla provedena 1. února 2010!!! Jeho arogantní vystupování jsem zažil osobně při semináři na Novotného lávce. … Dnes sedí u Ústavního soudu. Kdopak jej asi prosadil???
      Další hvězdy justiční mafie se motají kolem tzv. Soudcovské unie. Původně to měla být profesní dobrovolná organizace hájící zájmy soudců. Parta, která ji ovládla v počátcích, se motala kolem Obvodního soudu pro Prahu1. Soudruzi JUDr. Vávra předseda soudu a JUDr. Jirsa první místopředseda soudu pojali věc poněkud tržně. Jak známo, centrum hlavního města, Praha 1 byla na počátku novodobého drancování Českých zemí sídlem většiny zločineckých firem, zahraniční i tuzemské provenience.
      Soudruzi z OS 1 dali hlavy dohromady a vymysleli metodu, jak pomoci všem, opravdu všem, od pekaře, co dře dvacet hodin celou rodinu včetně dětí, ve sklepní pekárně někde v Karmelitské ulici až po GŘ ČSTSP Stacka nebo osobního přítele ředitele KB a muže od přepážky Salzmana. Všem nabídli za Soudcovskou unii semináře práva, abychom měli vyšší právní znalosti. Háček byl v tom, že bezplatného semináře se mohli zúčastnit pouze ti, co dobrovolně přispěli Suodcovské unii bratru 120 000 Kč. To je pro takového pekaře pakatel.

      Vymazat
  2. České soudnictví je v podstatě žumpa. I za komunistů se občan lépe dovolal práva.

    OdpovědětVymazat
  3. Česká justice

    jako celek, je stejně jako ostatní složky státní správy,
    těžce, ale opravdu těžce, PŘEDIMENZOVÁNA.

    Když si porovnáte počty, např.státních zástupců, v sousedním Rakousku (8,5 mil.obyvatel) a 375 státních zástupců,
    tak v ČR je jich potřeba 1252 ! (stav 03/2016)

    Nyní je potřeba dalších 13 000 úředníků pro FÚ a nikde jsem se nedočetl,že je nelze někde sehnat...

    Realita v tomto našem Absurdistánu je ta, že státní správa po roce 89 postupně nabobtnala početně 3x, ačkoliv se počet obyvatel nijak dramaticky nezvýšil.

    "Zakonzervovaní" státní úředníci, obrněni ve svých pozicích, si vytvořili během desetiletí nedotknutelnou kastu,v které se to hemží rodinnými a příbuzenskými klany,starší postupně přecházejí na výhodnější pozice a své židle přenechávají svým dětem apod.
    Zásadní vliv na toto
    byrokratické bobtnání, měl vstup ČR do EU a z mého pohledu především vlády socanů.

    OdpovědětVymazat
  4. Racionalizace státní správy se dá dosáhnout celkem jednoduše ověřeným způsobem: v první fázi propustit třetinu úředníků. Pak se zjistí, že polovina všech "úkonů" administrativy je zbytečná, protože nikdo ta různá hlášení, rozbory, výkazy ap. nepotřebuje. Zbytek úředníků tak trochu dostane strach a začnou něco dělat.
    Příklad - v koncernu (výrobní podniky s cca 70tisíci pracovníků!) dělalo centrální nákup cca 40lidí, dnes např. na ministerstvu obrany pro cca 22tisíc vojáků dělá nákup útvar s 245 úředníky!!!
    Jinak tzv.samospráva soudců by u nás znamenala, že soudci by byli "stát ve státě" a jejich činnost by nebyla demokratickými prostředky ani kontrolovatelná ani jinak ovlivnitelná.

    OdpovědětVymazat
  5. To sedí.Demokrati hlavně naučili lidi soudit se kvůli každé kravině, a pak jsou tady tisíce justičních obětí zhovadilosti, která vypukla zhruba po roce 1995. Tisíce zdivočelých poskytovatelů půjček, lichvářů a vyděračů, vystavovatelů prázdných směnek, podvodníků, byrokratických lupičů, vymahatelů pokut za nezaplacený lístek v MHD, a pod. Justice byla zásadně proti všem poškozeným - ti všichni svůj spor prohráli, a následně je exekutoři dorazili. Tisíce těch obětí už dnes neexistuje a ti další, mají hodně málo šancí vymoci odškodnění za tato svinstva - většina těch svinstev je "promlčena". A pokud jde o státní byrokracii - například v Plzni byla jedna budova Magistrátu, Krajský národní výbor apod. a každý státní úřad měl své odbory, kde se vyřizovaly všechny záležitosti občanů. Dnes je budova Magistrátu snad v každé ulici v centru města - všechno opravené za peníze daňových poplatníků a peníze vydřené ze zdražených nájmů, jsou to úřednické paláce, kde se ale úřaduje jen v pondělí a středu. Jinak ne. Desetitisíce úřednických vší a blech tam dřepí, a nestíhají dělat svoji "práci" na výkon práce si najímají různé agentury a správce např.zbytku bytů, které ti šašci nestihli prodat, různé a.s. zakládané jejich rodinnými příslušníky a opět budovy přešité na palác, další dav úředníků a později jejich potomků, úřady si najímají advokáty, ačkoliv zaměstnávají své vlastní. Úřad práce je obrovský, rozmáchlý barák přešitý z několika budov bývalých kasáren - opět plno vší s razítky a s dobrým platem. Tohle tady nikdy - NIKDY - nebylo ani náhodou. Pro toto není žádná omluva ani zdůvodnění. Miliony cucavých vší, chcípáků práce se štítících, to všechno je přisáté na státní cecek.-Jak to má ta trocha lidí která pracuje, uživit? Neuživí to! Prostě to neuživí. ČR dopadne jako OKD a půjde do konkurzu. Jsme takříkajíc v prdeli, a budeme žrát jen to,co nám odněkud dovezou kamiony TTIP nebo jak se bude ta smlouva jmenovat, nebo shodí z letadla, a to ještě nás ty vši předběhnou, a my chcípneme hlady.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milej, zlatej, demokraty jsem v životě nepotkal a je mi šedesát. A to, že se zde soudí tolik lidí neznamená že by chtěli, ale je to asi polovina těch, kteří byli okradeni. A nezřídka státem, potažmo soudci policií a advokáty. Zločinců v talárech dnes v Čechách běhá ne tisíce.
      Podívejte se na notářskou nebo advokátní komoru. Jak včele prestižních profesních uskupení může sedět někdo jako je Sokol nebo Brož???

      Vymazat
  6. Pro odlehčení úřední vtip: Vážený pane inženýre,
    vracíme Vám k přepracování Vaše daňové přiznání.
    V kolonce "Vyživované osoby" nemůžete uvádět - vláda, parlament, senát, státní a městští úředníci a půl miliónu nepřízpůsobivých.

    OdpovědětVymazat
  7. aby Vám nebylo tak veselo, víte, kdy Vám dá soud stoprocentně zapravdu?
    až se budete jmenovat Jourová

    OdpovědětVymazat
  8. POKRAČOVÁNÍ
    Celou věc zastřešoval osobní přítel JUDr. Vávry bratr Štička, tehdejší ředitel Transparenci International ČR, kterého recipročně kryli hoši ze SU, aby neskončil v kriminále.
    Vávra dělá předsedu MS v Praze a JUDr. Jirsa sedí. Kde jinde než u Ústavního soudu v Brně.
    Dalším adeptem na koryto v Nejvyšší radě soudnictví je JUDr. Sváček. Bývalý předseda Městského soudu v Praze. Za jeho předsedování se odehrávala na soudě ta největší zvěrstva. Pro ty, co netuší o co jde, uvedu, že MS v Praze rozhoduje převážnou část sporů a je pro Prahu i odvolacím soudem. Házet perly nebudu. Ten seznam by byl nekonečný. Jedno jméno za všechny, soudkyně JUDr. Stamidisová. Její prů … jsou mediálně známé. A pořád jí nikdo neubral kyslík.
    Soudce Sváček se snažil alespoň vrazit nohu mezi dveře při obsazování koryt u Ústavního soudu. Neodhadl situaci, neboť sviní byl celý zástup. A pak tratoliště krve za Městským soudem je bezbřehé. To by nespravila ani šibenice. No sešel se rok s rokem a hle, JUDr. Sváček sedí za trest, světe div se, na Vrchním soudu v Praze.
    Mohli bychom si vyprávět o zločincích na fakultách všech VŠ v republice. Nevejde se to sem. Sedí v parlamentě – Benda, co vystudoval o víkendu práva v Plzni, chtěl dělat taky ústavního soudce a když ne, tak alespoň předsedu ústavně právního výboru sněmovny. Přímo semeništěm zločinců je Legislativní rada vlády. O současném předsedovi mluvit netřeba. Ten už se zlikvidoval sám a nadosmrti. Včetně té jejich prohnilé partaje. Zmíním alespoň jednoho šíbra. Jmenuje se JUDr. Liška, šéfoval nejednu pětiletku právní odd. v největší bance v ČR. Vedle toho, že se osobně podílí na legalizaci výnosů z trestné činnosti, podvodů a podílnictví, učí mladé advokáty řemeslo, JUDr. Liška, jako předseda Legislativní rady vlády připravil největší tunel v ČR. Samozřejmě ne sám. Sekundovali mu hoši z MF, MZ a tehdejší vládnoucí garnitury. Stafáž jim dělala i celá opozice.
    Šlo o to, že JUDr. Liška připravil privatizaci veškerých penzijních fondů pod okřídleným názvem S-KARTA! Poté vyhrál výběrové řízení pro spořitelnu a pak se vytratil ze scény zpět do banky. Věděl proč. Převod veškerých plateb pojištěnců totiž činí 243 000 000 000 Kč. ROČNĚ!!! Hezký dárek pro banku. Ani jeden poslanec, ani jeden senátor, ani jeden soudce se proti tomu nepostavil! Až humbuk na sítích probudil pár poctivých právníků.
    Tak a tahle žumpa tady vytváří zdání právního státu. vím, je to dlouhé. není však kam psát.

    OdpovědětVymazat

Reklama