Reklama

.

.

středa 15. června 2016

Když duše Věry Čáslavské ztrácí klid z nečistého svědomí, aneb za vším hledej Havla!

Jiří Baťa
15. 6. 2016
Nejsem zřejmě jediný, kdo obdržel nevyžádaný email s tématem, který opravdu zaujme. Pojednává o případu člověka, který vlastní rukou zabil svého otce. Ano, jde o otcovraha Martina Odložila, jinak také syna Věry Čáslavské, manželky Josefa Odložila. O tom, kdo je kdo, snad není nutné ze široka rozepisovat, jen snad tolik, že V. Čáslavská je několika násobná olympijská vítězka, mistryně světa v moderní gymnastice, Josef Odložil stříbrný medailista z OH v Tokiu atd. 


Jde nejen o osobní a rodinný případ, ale také o případ s politickým pozadím. Tím pozadím je sám Václav Havel navzdory tomu, že kdysi velkohubě prohlásil, že „Mravní klima v naší zemi se musí změnit. Nikdo si nesmí myslet, že svoboda a demokracie dávají komukoliv právo ohrožovat svobodu a životy druhých!“ Že to byl právě on, který svá slova zašlapal hluboko do země nepřekvapuje, vzletných a silných slov vypustil celou řadu, ze kterých však jen zlomek splnil.

Příběh, který se udál dne 7. srpna 1993 je o tom, kam až může dojít tzv. „opičí láska“ matky, která svého syna vedla nejen k zahálčivému neodpovědnému přístupu k životu, ale i k nenávisti svého otce, se kterým se právě z těchto důvodů rozešla. Je těžko popisovat chod událostí, které jsou velmi složité a spletité, ostatně je o tom napsaná poutavá kniha. Ta by měla být povinnou četbou na českých školách v občanské nauce. Ale nikdy tomu nebude, dokud bude existovat kult Václava Havla, který v příběhu sehrál velmi podstatnou negativní roli. Dovolím si uvést úvod ke knize „Prostě, zabil jsem svého otce.“, jejíž autorkou je sestra pana Josefa Odložila, paní Ševčíková a která velmi podrobně charakterizuje událost, která u nás nemá obdobu.

Pan Josef Odložil se nezapsal do dějin této země jen jako skvělý atlet a atletický trenér (připomeňme si jeho druhé místo na OH v Tokiu z roku 1964 v běhu na 1500 metrů či celou řadu běžeckých rekordů), ani jako voják (v letech 1992 a 1993 byl velitelem Mírových sborů OSN v Iráku), ale především jako oběť české justice. Jednou z největších životních chyb Josefa Odložila, i když to byl jinak čestný, neobyčejně vytrvalý a pracovitý člověk, bylo, že se oženil s Věrou Čáslavskou a žil v České republice. S Čáslavskou měl dvě děti – dceru Radku a syna Martina. Jejich matka děti však vedla k zahálce, podvodům a obcházení zákonů. V jakémsi bludném opojení ze slávy a moci jim dokonce výslovně vštěpovala, že se nemusí ani moc učit. Oddělovala je od otce a po rozvodu, který sama zavinila a jim lživě léta bulíkovala, že jejich otec je sadista, aby k němu náhodou nechtěly.

Pan Odložil se přirozeně mnohokráte obrátil na české soudy. Přestože argumentačně a morálně naprosto dominoval, úspěšný (jak jinak) nebyl. Obrátil se i na presidenta Havla, ale ten mu ani neodpověděl. Tak se Josef Odložil jen zpovzdálí musel koukat na mravní pád svých dětí, který byl čím dál tím strmější. Když jeho syn Martin neudělal na střední škole, kterou procházel jen díky protekci své maminky, ale stejně však s trojkami z chování, ani maturitu, pan Odložil už to nevydržel a šel synovi domluvit. To se mu stalo osudným. Jeho chlapec, který se již v té době 7 let věnoval bojovým sportům, ho srazil k zemi útočnou ranou - pěstí obutou boxerem z rozběhu. Podle očitých svědků se opravdu ani na okamžik nezastavil. Rána měla obrovskou sílu a otec padl ihned toporně k zemi a již se nikdy neprobral. Po 35 dnech na to zemřel v nemocnici.

V každé civilizované zemi a v každé době toto byla otcovražda – nejtěžší zločin. Ne však v nynější České republice. Martin svého činu nikdy nelitoval, tak byl zdegenerovaný výchovou své matky. I před soudem prohlásil, že by to udělal zase! Přesto dostal naprosto neuvěřitelně pouhé čtyři roky vězení a stejně si neodseděl si ani den, protože president Havel mu hned po rozsudku dal milost. A světe nediv se, místo do vězení šel otcovrah rovnou na právnickou fakultu. Přestože nedokázal udělat ani maturitu! Inu špatný prospěch, trojky z chování a zejména otcovražda jsou patrně v našem právním prostředí tou nejžádanější kvalifikací. Možná by se nám hodil jednou jako soudce, že?“, řekli si. (Kdo poznal poměry u českých soudů, dobře ví, že to není vůbec přehnané tvrzení.)

Sestra pana Odložila, paní Ševčíková, o tom všem napsala moc dobrou knížku. Jmenuje se výstižně: „Prostě, zabil jsem svého otce.“ Přestože internetové odkazy na ni téměř vymizely či byly zablokovány, uchovali jsme ještě jeden funkční, kde je ke stažení ta knížka paní Ševčíkové.Vřele ji doporučujeme, protože jde i po létech o stálé živé memento, které se týká současného práva v naší zemi a nešťastných rodinných poměrů vnucovaných národu. Odkaz

Tolik ve stručnosti ke knize a událostech kolem smrti Josefa Odložila. Tím ovšem příběh nekončí a není od věci se poněkud blíže zmínit o druhé straně mince manželství Josefa Odložila a Věry Čáslavské a sice o samotné paní Věře Čáslavské. O osudu nepodařeného syna, otcovraha Martina nemám nejmenší povědomí, zato o paní Čáslavské je toho přehršel. Rád bych se se čtenáři podělil o své poznatky, názory a události, které s paní Čáslavskou mají nějaké souvislosti. Předesílám, že od dob její sportovní slávy to nejsou zrovna události či skutečnosti, které by ji zrovna ctily, tedy přesněji – jak pro koho.

Jak z veřejnoprávních médií, hlavně TV víme, Věra Čáslavská v poslední době prožívá těžké období, sužované jejím zdravotním stavem. Bylo by proto asi slušné na tomto místě projevit paní Čáslavské jakýsi lidský soucit nad jejím zdravotním strádáním, ale vzhledem k výše, resp. v knize popisovaným událostem se mi takový soucit příčí projevit. Ale nejsou to jen důvody z událostí, které se vztahují na rodinu V. Čáslavské, na její vztah k J. Odložilovi a k jejím dětem, zvláště k synovi, otcovrahovi Martinovi, ale také její veřejná, spíše politická angažovanost v blízkosti Václava Havla. Paní Čáslavská, coby významná a úspěšná sportovkyně, měla v době své slávy velké sympatie, uznání a přízeň... no kde jinde, než u nejvyšších stranických funkcionářů, včetně G. Husáka., resp. A. Dubčeka a pod. Není pochyb, že si uznání zasloužila, výkony a výsledky tomu nasvědčují, nicméně její sportovní hvězda, jak tomu zpravidla bývá, po čase zhasla.

Přišel však listopad 89 a paní Čáslavské se otevřely další možnosti, jak zúročit svoji popularitu a slávu, bohužel to vzala za špatný konec. V tu dobu již na veřejnosti v rámci listopadové revoluce exponoval známý disident, politický vězeň, „dramatik“(!)Václav Havel, který se rád obklopoval významnými lidmi jak z disentu tak z veřejného či politického života. Pro paní Čáslavskou nebyl žádný problém vetřít se do jeho přízně. Ostatně není vyloučeno, že „přátelé“ byli už mnohem dříve. Nasvědčoval by tomu jejich soukromý, poněkud netypický život „bohémů“. Tak se stalo, že po zvolení Václava Havla prezidentem republiky, paní Čáslavská stanula po boku V. Havla jako poradkyně prezidenta. Zde se také seznámila s řadou osobností, které později v politice sehráli významnou roli. Zvláště ji zainteresoval Havlův kancléř, „kníže“ Karel Schwarzenberg, který později kandidoval, vedle Miloše Zemana, na post prezidenta republiky. Sportovci by podle Čáslavské neměli "v této důležité chvíli" zůstat stranou a proto vyzvala své kolegy, aby volili jejího favorita. "Znám ho profesionálně i osobně," uvedla s tím, že se za Karla Schwarzenberga může zaručit. K e-mailové žádosti, aby sportovci svým podpisem vyjádřili podporu Schwarzenbergovi, přidala i dopis "budoucímu prezidentovi", ve kterém vzpomíná na soukromé zážitky s ním. Proč k takto osobnímu kroku přistoupila, vysvětlila takto:

„Aby (lidé) věděli například, že když jsem prožívala své nejtěžší životní období, kdy jsem se kompletně uzavřela před světem, nestýkala se ani s přáteli a chtěla spíš už nežít, byl jsi tu Ty," píše Čáslavská v dopise a vzpomíná, jak jí její přítel rok co rok posílal vánočního kapra (možná i nějakou tu korun na přilepšenou). V závěru textu se pak nevyhýbá ani poznámce k jedné z nejkritizovanějších vlastností ministra zahraničí. „Řadě lidí je trnem v oku Tvé zdánlivé usínání v okamžicích, kdy se kolem Tebe řeční. Pozastavují se nad formou, uniká jim však podstata. I v tomhle jsi čitelný – když se mluví zpříma a k věci, nikdy nezavíráš oči. To děláš pouze a jen tehdy, když tvé okolí příliš dlouho pustě žvaní...," vyjadřuje pochopení Čáslavská. „Jsem si naprosto jistá, že ve světě nás budeš reprezentovat s noblesou, jak jsi to činil doposud," dodala závěrem. (viz zde).

To byl možná ten okamžik, který hnul žlučí velké části obyčejných občanů, moment, který možná sehrál rozhodující okamžik, že K. Schwarzenberg prohrál. A že se paní Čáslavská za vydatné podpory režiséra Svěráka snažila seč mohla v předvolebním duelu Miloše Zemana s Karlem Schwarzenbergem, když vůči němu zaujala nenávistný, pomlouvačný a odmítavý postoj, vyjádřený ve prospěch Karla Schwarzenberga. Mimo jiné mu vmetla do tváře, že se doprošoval komunistů, aby mu dali svůj hlas, ale i jeho členství v zločinecké KSČ v době Pražského jara, z níž byl ale vyloučen brzy poté, kdy protestoval proti invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Jakoby však sama zapomněla, že darovala svoji olympijskou medaili Alexandru Dubčekovi, generálnímu tajemníkovi „zločineckého“ ÚV KSČ, jemuž kytici růží i s polibekem dala rovněž Marta Kubišová, další Schwarzenbergova volička? Inu, kdoví, jakou energii by vyzařoval Pražský hrad, kdyby se v něm znovu objevila právě Věra Čáslavská, naplněná nenávistí z ponížení, které prožívá od chvíle smrti svého (nenáviděného) manžela Josefa Odložila, zabitého jejím synem-otcovrahem Martinem. Možná právě to by jí vzalo klid v její duši, proto se také léčila na psychiatrii, aby potom mohla dělat Havlovi poradkyni. Ten, věrný svým velkohubým lživým prohlášením o pravdě a lásce, které zvítězí nad lži a nenávistí, ač rovněž nemocen, během dvou dnů (!) prostudoval 2000 stran obžaloby, aby pak udělil Martinu Odložilovi protekční milost. Navzdory tomu však mluvčí V. Havla Špaček odmítl, že by k udělení milosti vedlo V. Havla osobní přátelství k V. Čáslavské. Tomu však lze věřit stejně jako to, že B. Obama není černoch.

Paní V. Čáslavská je dnes stará, unavená a duševně chorá osoba bez vlastního názoru a bez schopnosti orientovat se v této pro ni snad hektické době. Je bezesporu manipulována někým jiným, lidmi, jejími „přáteli“, kteří se vždy staví na její stranu. Tak to bylo i v případě soudu jejího syna Martina, souzeného za otcovraždu. Jaké má přátele, lze poznat z těchto jmen, mj. Vlasta Chramostová, Jan Ruml, Pavel Landovský, Ludvík Vaculík, Michal Kocáb, Karel Schwarzenberg, Marta Kubišová a řada dalších. Pozoruhodná je však účast v přimlouvání se za milost biskupa Václava Malého, který bez mrknutí oka podpořil žádost o udělení milosti Martinu Odložilovi přesto, že podle Božího Desatera 4. přikázání zní: Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo na zemi a 5. přikázání: NEZABIJEŠ! Co je to za katolického kněze, který popírá slova Boží, dává přednost zkažené morálce člověka, jehož zášť vůči svému otci vedla až k otcovraždě? Ne, to nemá smysl komentovat, snad jen že „Podle sebe soudím Tebe“, což jasně napovídá o charakteru těchto lidí, osobních přátel paní Čáslavské. Jakkoli snad chtěla na veřejnosti upozadit (a vymazat z povědomí) jméno svého bývalého manžela, vynikajícího člověka, není schopna eliminovat jeho příkladné charakterové vlastnosti, které ční vysoko nad zbabělými, pokřivenými a bezcharakterními činy a vlastnostmi. Věra Čáslavská už nikdy nemůže u slušných lidí dosáhnout uznání, notabene odpuštění. Jsou totiž věci a skutky, které mohou člověka vynést až do oblak, ale stejně tak mohou způsobit strmý pád. To je případ paní Věry Čáslavské. Navzdory svým protekčním snahám a úsilí V. Čáslavské o morální, existenční a rodičovskou dehonestaci Josefa Odložila, sama se dostala do stavu, který je svým způsobem prozřetelností přivolaná spravedlivá odplata za její nečestný způsob života.

„Čest památce plk. PhDr. Josefa Odložila“!

34 komentářů :

  1. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

      Vymazat
    2. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

      Vymazat
    3. Zase jeden co neváhá připomenout ryzí charakter neumětela Václava, s tím jeho nepřekonatelným bombardováním, se zabíjenými a mrzačenými dětmi. Dle Havlova pojetí humanity - HUMANITÁRNÍ BOMBARDOVÁNÍ.

      Vymazat
    4. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

      Vymazat
    5. Anonymní15. června 2016 15:28

      Výborný příspěvek

      Vymazat
    6. 16:14 - Dík! Ale byl Židem smazán, takže zde je obnoven: K podstatě tzv. ideologie humanrightismu, stvořenou zednáři jen toto: je to lživá ideologie, protože ve skutečnosti se každý člověk rodí jako nepopsaný list, nesoucí krapet talentu svých rodičů a krapet povahy svého národa či rasy. Ale to vše se dá zlomit a to směrem k Dobu i ke Zlu, záleží na pevnosti kořenů každého jedince na světě. Člověk nezískává žádná práva svým narozením automaticky, jak hlásají tito zločinci, ale všechna práva si musí teprve získávat postupem času a to nikoliv slovy, nýbrž při plnění svých povinností, které práva předcházejí. Člověk aby měl právo se tak titulovat, a nebyl jen tupým zvířetem jako Mauglí odkojený vlky v džungli a nemající krom fyziognomie nic společného s lidskou bytostí, musí se mnoho učit a neustále pracovat na svém polidštění. Poslouchat starší a moudré, brát si příklady z uznávaných členů své rodiny, obce a národa, aby se stal platným členem těchto pospolitostí a teprve skrze ně i lidstva jako celku! S rozvojem své osobnosti získává práva odpovídající jeho zásluhám: právo poučovat mladší, vyžadovat úctu všech členů společenství, mít právo velet či se podílet na moci a rozhodování spolu se stejně moudrými a zasloužilými členy rodiny, obce, národa.
      Když se zednáři, židovští odpadlíci pokoušeli prosadit v takovém pevném řádu světa, nemohli nikdy uspět. Proto zacílili veškeré své úsilí na zničení společnosti, její atomizaci a současně na degeneraci každého jednoho člena hostitelského národa. Proto začali hlásat ideologie konzumismu a pseudosvobody. Co ona říká? V principu toto: jediný svobodný je ten svět, ve kterém vítězí ti “schopnější” bez ohledu na zásluhy. Oni přichází s tím, že každý jedinec má práva hned po narození a tudíž se nemusí nic přijímat, nikoho ctít, nic udělat nezištně pro společnost, ale jen myslet sám na sebe a dát průchod i těm nejzvrhlejším deviacím, které jsou masovou popkulturou bulváru a konzumu otevřeně propagovány. Má pouze povinnost se naučit obecné technické vzdělanosti, aby se mohl stát kvalifikovaným otrokem ve výrobním procesu a pokud se nějakou náhodou dostane mezi vyvolené, tak aby se uměl pohybovat mezi podobnými šíbry, jaké i z něho tato zvrhlá a zdegenerovaná společnost udělá v průběhu procesu breainwashingu zvaného “vzdělávání”. Havlismus je pak nejvyšší forma tohoto farizejství. Jeho smysl je jediný: prázdnými floskulemi relativizovat v myslích lidí poznanou Pravdu, která se mu příčí a absolutizovat vsugerovanou Lež, která mu slouží. Tedy vše co přináší profit úzké skupince „chytrolínů“ na úkor koherentnost společnosti, bez niž NIC není a NIC nemůže fungovat, protože člověk jako společenský, tlupní tvor osamoceně v přírodě NEpřežívá, je ničím, kdyby ho společnost – v komplexním a ohromném množství obtížně měřitelných faktorů – nevytvořila, nezformovala a nezaopatřila v jeho vlastní existenci! Na to člověk nemusí být hned „marxista“ aby si položil jednoduchou otázku: Kým by člověk byl, dokonce i na poli myšlení, kdyby za ním, za námi všemi nestála nesmírná pokladnice kultury, vědomostí, úsilí desítek generací! Marx pouze popsal jisté mechanismy fungování systému na základě vztahu mezi technickým stupněm rozvoje výrobních sil, tedy čím se lidé živí a jejich výrobními vztahy. A to velice dokonale, protože Žid když se do něčeho dá, jeho produkt je vždy dokonalý! V tom je jejich síla. Oni jsouce historicky odděleni od půdy se po celá staletí soustředili na přenosné hodnoty – tedy rozvoj know-how. Křížili se navzájem tak, aby rozvíjeli vhodné talenty – jako směnárníci a lichváři, zlatníci a klenotníci, lékaři a právníci, později komedianti a spisovatelé apod. A v nejnovější době pak vědci a také politici. A vždy dbali na vysokou koherentnost své vlastní pospolitosti, kterou ostatním komunitám nejen že upírali, ale snažili se ji vehementně rozbít.

      Vymazat
    7. Anonymní17. června 2016 0:53
      dík za obnovu

      Vymazat
    8. Anonymní17. června 2016 0:53

      Jinak koukněte případně na tento článek, i na ta videa. Schválně co na to řeknete.

      http://svobodnenoviny.eu/lidske-zoo-z-pohledu-nwo/

      Vymazat
  2. Nesmysl. Žádný otcovrah.
    Nechtěl otce zabít. Praštil ho, a ten zemřel na následky traumatu mozku. Tedy "ublížení na zdraví".
    Dejme tomu, že s následkem smrti. Že Josef Odložil pil, je obecně známá věc. Že měl jako voják rozdílné pojetí fungování rodiny, než Věra Čáslavská, taky.
    Že oba poznamenala normalizace, taky.
    Že Veškrnova milost byla nepatřičná, taky. Ale tím to končí, vrtat se v tom pořád dokola je hyenismus.
    A blábolit něco o "přikázání desatera", je debilita.
    Ano, taky Schwarzenberg, Malý, Ruml, Kochcáb, atd., jsou zločinci. Ale Vaculíka bych do toho netahal. Ten prozřel ihned, proto ho Veškrna ani nevzal mezi své vyvolené při převratu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Toho Vaculíka jste mi vzal z úst - chtěl jsem to napsat. Ludvík Vaculík byl jednou z mála orpavdových, bazálně poctivých osobností, která tato země poslední dobou měla. Mezi tou uvedenou sbírkou dubiózních figur určitě nemá být uveden. Už sám fakt, že mu v listopadu 89 nedovolili vystoupit na letenskkou tribunu, je signifikantní: tehdy pravda a láska prvně dostala mezi oči a už se z toho neprobrala. Jako ten Josef Odložil.

      Vymazat
    2. Chápu, že ti to moc nemyslí, ale pokud někdo zaútočí na někoho boxerem, tak to není jen tak nějaká rvačka, retarde.

      Jestli ti vadí, že se v tom někdo vrtá, tak to prostě nečti...

      Vymazat
    3. A že měl boxera si vyčetl kde?!

      Vymazat
    4. Píše paní Ševčíková ve své knize: "V ruce, která udeřila, svíral tzv. studenou zbraň - ocelového boxera."
      Pokud je toto i oficiální verze policie, je to dost závažná okolnost, hovořící za vše.

      Vymazat
    5. Pro 14.01
      Bylo to ve spise, vypověděli to i někteří svědci, že měl v ruce boxera. Odložil mladší to ale u soudu popřel a hele...., bylo uvěřeno jemu a ne několika svědkům!

      Vymazat
    6. Psali to v příručce o psích rasách.Pokud však nečteš literaturu důležitou pro vedení správného života psích plemen,tak nic nevíš.Nic si z toho nedělej,nejsi sám!

      Vymazat
    7. Pro 13:24
      Pokud někdo zabije otce, je otcovrah. A nic s tím nenadělá ani troll tvého "formátu" ;-)

      Vymazat
    8. Nenazpíval ten Vaculík propagační píseň při volbách pro Šláfenberga? TES

      Vymazat
  3. Dobrý článek pane Baťo. Čáslavská přespříliš dřela většinu produktivního věku. Chtěla nejspíš děti jakéhokoli strádání uchránit a sice s tristním výsledkem. Ve sportovní činnosti se činila naplno, stejně jako později v nenávisti vůči manželovi. Prostě typické vítězství lásky nad nenávistí v havlistickém pojetí. Velice smutný příběh.

    OdpovědětVymazat
  4. Věra Čáslavská určitě nebyla oblíbenkyní (politických a sportovních šéfů režimu) Gustáva Husáka.
    O boxeru v ruce mladého Odložila při napadení otce se zmínila, myslím, ve svém textu (viz ukázka) matka Josefa Odložila, když popisovala tragédii svého syna a vnuka.
    To, zda Josef Odložil zemřel na následky úderu od syna (ať již s boxerem či nikoli), nebo na následky poranění hlavy při pádu zem po zmíněmém synově útoku, je sice poměrně důležité pro soudní kvalifikaci a rozsudek, ale charakteristiku vztahu syna k otcovi to nezmění.
    Netuším, zda Josef Odložil měl problémy s pitím, ale pokud ano, proč byl s takovou vadou jmenován velitelem zahraniční vojenské mise, z níž se vrátil nedlouho před smrtí?
    KR

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Většina vojáků pije, ti co jezdí na tzv. mise, pijí dvojnásob. Na veřejnost se to ale nedostává.

      Vymazat
    2. pro 13:24
      tady říkáš, že většina obyvatel této planety pije a logicky jsou mezi nimi i vojáci .... má to někoho překvapit? nebo jenom trolluješ?

      Vymazat
  5. O tom Havlovi, jakou úlohu u nás i ve světě sehrál, respektive jakou s ním jako s významnou figurkou sehráli ti co sním po světové šachovnici táhli a proč si za to vysloužil bustu v centru země loutkovodičů je psáno zajímavě v tomto článku

    http://leva-net.webnode.cz/products/co-predchazelo-imigracni-invazi-novodobe-dejiny-v-souvislostech-krok-za-krokem/

    OdpovědětVymazat
  6. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

    OdpovědětVymazat
  7. Moderní gymnastika je něco docela jiného, než-li gymnastika sportovní. Čáslavská excelovala v té sportovní... To jen pro upřesnění.

    OdpovědětVymazat
  8. Já Čáslavskou nelituji - je z ní stará hnusná nemocná zřícenina, ale dobře jí tak. Je to boží trest. Doufám, že ji ten její zmetek ( syn) na stáří a v nemoci podporuje. Ani on to nebude mít lehké. I na něho jednou dojde.

    OdpovědětVymazat
  9. Bezvyznamni komunisticti ratlici stekaji na pana Caslavskou a pana Havla.
    Ale psi hlas do nebe nejde. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Co to jste (17:40) za cizineckého exota, že se snažíte psát česky, ale moc vám to nejde. O logice a postoji ani nemluvě.

      Vymazat
    2. Vlastenka


      Do nebe?
      A Havel?
      Ten už drží v pekle bábě místo. Nalevo Čáslavská, napravo Krvavá Madla.

      Vymazat
    3. Nevím, kolik vám, kteří šmahem haníte Věru Čáslavskou, je let. Její polistopadové politické angažmá je jedna z kapitol jejího života, její manželství s Josefem Odložilem další kapitolou a její sportovní kariera též. Starší si snad mohou vzpomenout na pocity hrdosti a vlastenectví při sledování OH v Tokiu a v Mexiku i na zadostiučinění, když jsme ji viděli v ČST, protože ji německá TV ukázala spolu s Emilem Zátopkem na zahajovacím ceremoniálu na OH v Mnichově, když oba tito legendární sportovci už byli v nemilosti normalizátorů.
      Nesklouzávejte k povrchní, emotivní paušalizaci. Jak by se vám líbilo, kdyby vaše okolí vás hodnotilo jen dle vašich špatných stránek? Nebo jste tak úžasní, že žádné chyby nemáte?
      KR

      Vymazat
    4. Chyby? Snad špatně vidím -ne? Kdyby můj syn někoho zabil, přerazil bych o něj vidle, a bral bych jako fakt, že bude bručet na dvacet let! Vychovat ze syna zabijáka - je chyba? A ještě ho omlouvat a přimlouvat se za něj? Si děláte srandu - ne? Nebo taky vychováváte z dětí zabijáky a v pohodě?

      Vymazat
    5. Pokud by Váš syn někoho zabil - dodám úmyslně -, učinil byste patrně dobře, že byste o něho přerazil vidle. Další vidle by ovšem měly být v takovém případě přeraženy o Vás a Vaši manželku. Vy jste ho vychovávali. To by však nemělo Vaše okolí vést k tomu, že zapomene třeba na Vaše výborné pracovní výsledky, pomoc sousedům, výbornou znalost nějakého oboru apod. K tomu ještě dodám, že ať něčí dítě spáchá zločin, neznamená to, aby jej rodiče zcela odvrhli. Odsoudit za zločin určitě, ale současně dobří rodiče mu pomáhají se z toho selhání dostat. Nikoli podplácením soudů, ale výchovou, tím, že mu pomohou pochopit, že udělal chybu a zlo, co je spravedlnost a nesení zodpovědnosti, že se pokusí jej vyvést z té šikmé plochy, že mu budou oporou, když bude souzen a vězněn, že mu pomohou se vrátit potom do normálního života a nesklouznout k recidivě. Kdo jiný by chybujícím měl pomoci, než jeho rodiče, sourozenci, příbuzní? Chcete snad spoléhat na spolupachatele, spoluvězně, bachaře, sociální kurátory?
      Věru Čáslavskou neomlouvám, jen připomínám, že její působení na českou, resp. československou veřejnost zdaleka nelze měřit jen pohledem posledních let, pohledem její politické polistopadové angažovanosti a je záhodno vzpomenout i její působení sportovní. O to je větší tragédie této osobnosti, že vedle světoznámého pozitivního sportovního renomé stojí i pochybný, negativní obraz jejích politických postojů a selhání v osobním životě.
      P.S.
      Z dětí zabijáky rozhodně nevychovávám, ale vidím, že budu muset přidat ve varování před hlupáky, agresívními pitomci, namyšlenými a nekritickými primitivy.
      KR

      Vymazat
  10. Vlastenka



    Já tu babu nemůžu ani cítit od chvíle, kdy málem vlezla do zadku Schwarzenbergovi (druhá agresivní protizemanovská slepice byla Čvančarová) a nakonec skončila v servilním předklonu u stbáka a komouše Babiše.
    Tak tomu říkám zásadový postoj!


    A něco obdobného nakonec předvedla i Žilková.

    OdpovědětVymazat
  11. No, sláva a moc stoupají do hlavy.Paní Časlavskou jsme obdivovali právem. Na druhé straně nic není bílé ani černé. Jako matka asi selhala.Opičí láska se nevyplácí! A té je v současné době tolik! Vždyť děti mají jen práva, nejsou vedeny k povinnostem, práci. Naopak nynější morálka je křivî.

    OdpovědětVymazat

Reklama