Reklama

.

.

sobota 25. června 2016

Koncert absolventů - tip kulturního a studijního referenta

filmová Assol 

25. 6. 2016, Petr Ďoubalík - Plachetnice splněných snů s nachovými plachtami připluje dnes večer do Petrohradu


V tento čas, v sobotu, která je nejblíže nejkratšímu večeru v roce, se koná tradiční studentská slavnost "Alye parusa" (Алые Паруса, Nachové plachty, Scarlet Sails) v Petrohradu. Jestli si budete někdy plánovat výlet do tohoto nádherného města, pak tento termín by mohl být vaším favoritem. 



Palácové náměstí (Dvorcovaja ploščaď) zaplní "vypuskniki" (absolventi, maturanti), proběhne koncert a po něm veliký komponovaný ohňostroj. A na úplný konec po Něvě připluje plachetnice s nachovými plachtami, symbol splněných snů (k tomu je dobré znát dětský film z roku 1961 Nachové plachty s hlavní hrdinkou Assol) a současně předznamenává konec školních let a vstup do dospělosti.
závěr slavnosti Alye parusa v Petrohradu (2015)

Upoutávka na dnešní slavnost absolventů v Petrohradu:
Bank Rossija a 5. kanál představují: Nachové plachty 2016!
V nejkratší noc roku, v nejkouzelnějším městě světa proběhne nejromantičtější svátek tohoto léta. Atmosféra skutečné pohádky, oslňující salvy a ohňostroje, vystoupení oblíbených hvězd. Čas žít naplno, čas věřit v budoucnost, čas být pohromadě, čas být mladými. 25. června ve 22:00 moskevského času (21:00 našeho času) - přímý přenos na pátém kanálupátém kanálu online
Nachové plachty 2016, spolu s Ruskem!

Na "Alye parusa" přijíždějí každoročně do Petrohradu nejen studenti z celého světa. "Atmoška" svátku je veselá i nostalgická zároveň, neopakovatelná, tak, jako je neopakovatelné samo studentské mládí. Pěkně to vyjadřuje řeč jednoho z "vypusknikov" v úvodu koncertu z roku 2014 (začátek po řeči moderátorů do cca třetí minuty):

"Udělal jsem poslední zkoušku, vše je za mnou, však smutno je trošku, za oknem moje milované město, také nespí, jako já, ono je pořád v pohybu, dnem i nocí pospíchá vše stihnout, tak i my jsme popoháněli čas a čekali den, kdy škola skončí. Ten den je tu. Už zítra se vše změní. Uděláme krok do našeho velkého, dospělého života a vše současné zůstane daleko. Pokusíme se najít svoji jedinečnou cestu, ještě chvilka a sen se stane skutečností, na horizontu se objeví nachové plachty, začne "vypusknoj" ("absolventský") našich snů..."

Jestli chcete, mrkněte na těch prvních 3-5 minut, pak pro představu o koncertu skočte třeba na jednu písničku v čase 50:40, zpěvačka Slava, píseň "Odinočestvo" (Samota) a pak zakončete dalším videem, kde je loňský finální ohňostroj.
Alye parusa 2014:

Alye parusa 2015:
od 2:52:00 ohňostroj, hudba, projekce, dějiny, plachetnice...


Něco málo o pohádce
Pohádka SSSR "Nachové plachty" z roku 1961 (romantický příběh podle knihy Alexandra Grina):
Kdo pohádku nezná, tak jen částečně chápe význam, symboliku plachetnice s červenými plachtami, která každoročně připlouvá za studenty - absolventy. Pokusím se alespoň maličko přiblížit pomocí textu na přebalu DVD (Řitka Video, zvuk ruský i český, 99 Kč):
filmová loď Tajemství
Holčičce Assol zemřela maminka a ona vyrůstá jen s otcem - výrobcem hraček. Ostatní vesničané se jich straní, když zjistí, že Assol sní o milém, který si pro ni přijede na krásném korábu s nachovými plachtami, začnou jí říkat Bláznivá Assol. V té době žije daleko šlechtický synek Artur, kterého fascinuje moře a lodě. Pořídí si koráb, který pojmenuje Tajemství a plaví se po všech vodách světa, až se jednou dostane tam, kde bydlí Assol. Najde ji na břehu, spící v trávě. Zamiluje se do ní, a když se dozví, čemu dívka věří, rozhodne se jí sen splnit. Nakoupí nachové plátno a poručí svým námořníkům ušít z něj plachty. Pak vypluje z ústí řeky na moře, vstříc Assol a jejímu snu...
Alye parusa film v ruštině

Ještě dejme slovo Petru Formanovi (zde mnoho zajímavého o A. Grinovi)
Petr Forman: Nachové plachty vyprávějí o druhu zázraků, které může člověk pro někoho udělat. To není jako že se to stane a nikdo neví proč. Když někdo ví, že druhý člověk po něčem touží, a když je to v moci a silách toho člověka to udělat, tak to pro něj udělá. Přání, touha a sen je tak veliké, že ten první ani nevěří, že by se to mohlo stát, a když to pro něj někdo udělá, tak se stane takový zázrak. O tom vypráví příběh Nachových plachet.
Alexandr Grin
Alexandr Grin (1880 - 1932)
Ve svých knihách nás k ničemu nenutí, ale přesto nás přesvědčí, abychom se na svět začali dívat jinýma očima, protože všechno co napsal, si dokázal obhájit.
Grin, přesto jaký zažil rušný život, byl osamělým člověkem. I před smrtí zůstal na Starém Krymu sám, daleko od moře, pod modrými horami. Nedočkal se setkání se žádným čtenářem svých knih, ale byl krásným člověkem a poselství takového člověka si najde své čtenáře vždycky. Nezapomeňte si někdy přečíst jeho Nachové plachty a uvidíte, jak napsal sám: "lidi neuspěchané, protože cíl mají na dosah ruky. Jsou klidní, protože cíl jim dává uspokojení. A jsou krásní neboť vědí po čem touží."
zdroj textu o A.G.




4 komentáře :

  1. Ano - Nachové plachty - nádhera, a spisovatel Valentin Katajev naspal knihu s názvem "Na obzoru plachta bílá" - taky nádhera. Je to krásný - občas zpestřit něčím tak příjemným a čistým soustavný mediální válečný kvikot a ukázky z ukázkového hampejzu tzv. kapitalistický svět - popř. západ - přičemž ČR je v současné době hampejz nejhampejzovatější. Během šestadvaceti let dokázat zmrzačit a vynulovat takovou spoustu hodnot, na které se dřely celé dvě generace lidí, za tím už musely stát pěkné kurvy, aby se jim něco takového povedlo.Z toho špinavého kapitalistického humusu převzali to úplně nejšpinavější, co zničilo celou dosavadní idelologii, ideály, víru, naději i lásku, a životy milionů lidí, jejich rodin, dětí .... Co se jim hodilo ze socíku, to si ponechali -například že navzdory všem volbám a kampaním se střídají o vládu, politické, mocenské a podnikatelské pozice stále ty samé kurvy, obcházejí státními trafikami jako "chodí pešek okolo" a každej chvilku tahá pilku. Miliony si přehazují pomalu vidlemi, a přemýšlením nad něčím takovým, jako z čeho a jak že žijí spousty dříčů a makáčů ( desítky, dvanáctky) za pár tisícovek,se nezatěžují. To už tuhle havěť vůbec nezajímá. Český režim začal něčím jako "prasopes" a prasopsem to zůstalo, ostatně profláknutej svazák Nečas to takhle označil velmi trefně.

    OdpovědětVymazat
  2. Pavel Sklenář25. června 2016 19:27

    Opět nádherný a poučný příspěvek pana Ďoubalíka. Děkuji Petře a těším se na další!

    OdpovědětVymazat
  3. Díky, pane Ďoubalíku. Podívám se na film i na Alyje parusa. To je ono a ne ty současné ohavnosti jako Labutěny. Četla jsem ruské glosy, jak jsou rodiče nešťastní z toho, že jejich děti si zpívají takové ubohé pitomosti.

    OdpovědětVymazat
  4. Tak se nám letos podařilo zažít si Alye parusa na vlastní oči. Náhoda tomu chtěla, že jsme si vybrali právě tuto dobu k návštěvě Petrohradu. Nelze to popsat slovy, to se musí zažít. Ohňostroj a rudou plachetnici jsme sledovali s manželkou ze Střelky Vasilevského ostrova. Ta nálada nejde popsat. Když manželka druhý den v poledne procházela centrum města, kde se celá akce odehrávala, naboso, nebyl nikde jediný střep nebo byť jen papírek, všude čisto jako v kostele. Zážitek pro nás na celý život. To teprve člověk pochopí co tam znamenají neustálé výzvy, aby k sobě byli lidé zdvořilí. A oni zdvořilí jsou. Smutný byl návrat domů do naší reality.

    OdpovědětVymazat

Reklama