Reklama

.

.

úterý 14. června 2016

Má nádherné oči, vlasy jako uhle a u pasu velkou pistoli...„Gringos přes tuhle kontrolu jaktěživ neprojdou,´ říkám. ´Zcepení už při pohledu na vaši krásu.´ Kuba nepadne!

Andre Vltchek 
14.6. 2016   Střípky ze světa
Svědectví amerického novináře s českými kořeny
„Nejsem si jistý, kdo vymyslel ty zvěsti, že Kuba je teď ve smrtelném nebezpečí, že ztratila Orientaci, a že se kdykoli může zhroutit po jediné smrtící návštěvě prezidenta USA Baracka Obamy,“ píše Andre Vltchek, americký investigativec s českými kořeny.


Je i autorem řady knih. Například pod titulem Západní imperialismus in flagranti (Exposing Western Imperialism), V boji proti západnímu imperialismu (Fighting Western Imperialism), Oceánie (Oceania) či Indonésie – poloostrov strachu (Indonesia – The Archipelag of Fear).

Monografie, sestavená z rozhovorů s Noamem Chomskym, mu nedávno vyšla i česky – Západní terorismus. Od Hirošimy k jaderné válce.

Spekulace, věštící kubánské revoluci brzké parte – píše na americkém portálu counterpunch.org – „matou i některé kruhy americké a evropské levice“. On sám to vidí jinak:

„Kubu znám, obdivuji a miluji. Je to výjimečně silný, odhodlaný a nezlomný národ. Když jsem četl všechny ty alarmující zprávy, rozhodl jsem se tam vrátit a promluvit přímo s Kubánci.

Tentokrát mezi prací na válkou zničeném Středním východě a v Jižní Americe, kontinentu sužovaném agresívními útoky kontrarevolučních klik, loajálních k Washingtonu a Evropě.

V daném případě jsem se rozhodl usednout za volant auta, navštívit vzdálené vesnice a historická revoluční místa a také oblast kolem území, jež Kubě ukradl západní imperialismus - zátoky Guantánamo. Projel jsem přes tisíc kilometrů na východě i na západě země. Pracoval jsem v Santiagu de Cuba, Guantánamu, Havaně, Zátoce Sviní, na Playa Giron a v jedné z nejvzdálenějších (a před revolucích nejchudších) oblastí země - Cienaga de Zapata.

Navštívil jsem i agenturu Prensa Latina a ICAIC v Havaně, ale tentokrát bylo mým hlavním cílem prostě naslouchat Kubáncům.

Jsou si vědomi smrtelného nebezpečí, přicházejícího ze severu? Jsou připraveni dělat kompromisy? Slábne snad jejich revoluční duch?

Můj závěr je jasný a rozhodný: Ne! Kuba nepadne! Kubánci jsou si dobře vědomi, co se s největší pravděpodobností skrývá za sladkými řečičkami prezidenta USA. Nepodvolí se a revoluci nezradí.

Nebezpečí ze Západu je reálné. Nátlak, úskoky, machiavelistická politika – to vše ve snaze vykolejit, zničit kubánskou revoluci. Ani na vteřinu si však nemyslete, že Kubánci nevidí, co má Impérium za lubem.

Kuba se drží, už celá desetiletí. Vede si lépe než dřív. Je také silnější než kdy předtím. Jsem přesvědčen, že zvítězí.

Než budu pokračovat, mám návrh pro ty, kdo to vidí jinak a mají skutečně strach: jeďte na Kubu a pomozte jí, pokud jste také názoru, že teď čelí nebývalému nebezpečí. Vydejte se tam, promluvte s lidmi, pište, filmujte, fotografujte. Podpořte Kubu v cizině. Kupujte její produkty, poslouchejte její hudbu, sledujte její filmy, čtěte její knížky. Utraťte peníze tam místo v Thajsku, na Panenských ostrovech nebo v Egyptě, potřebujete-li trochu sluníčka. Udělejte něco reálného, něco konkrétního.

Kuba je největší internacionalista na celém světě. Hlásá solidaritu s desítkami utlačovaných a chudých zemí. Už udělala tolik pro druhé - pro zbytek světa. Teď udělejme něco pro Kubu, místo prorokování jejího kolapsu! Udělejte to, bojíte-li se o její budoucnost, a udělejte to i v případě, že o ni nemáte strach.

Santiago de Cuba je známo jako statečné a odhodlané město. Právě tady začala 26. července 1953 kubánská revoluce. Právě tady je pohřben velký básník, spisovatel a národní hrdina José Martí. A právě tady vyhlásil Fidel Castro 1. ledna 1959 z balkónu radnice vítězství revoluce.

Stejně jako Salvador Bahia v Brazílii, Santiago de Cuba dalo světu několik nejlepších muzikantů. Teď v legendárním Casa de la Trova i mnoha dalších městských klubech, kabaretech a koncertních sálech tančí smíšené páry všech ras v radostných rytmech sonu a salsy. Na Kubě je rasismus cizím, neznámým pojmem.

Během mé návštěvy si ve druhém patře Casa de la Trova mladý Číňan vyměňoval milostné poznámky s černým děvčetem, zatímco na starém parketu před brilantní, euforickou kapelou tančilo tělo na tělo několik místních párů.

Tady není žádná ´politická korektnost´ potřeba. Nic není na povel. Rovnost ras i pohlaví přichází přirozeně, instinktivně, jako logický ´meziprodukt´ revoluce.

Bezpočet Kubánců bojovalo a padlo při osvobozování afrických národů od západního imperialismu. Tisíce kubánských lékařů a učitelů stále působí v některém z nejchudších a nejzapadlejších koutů světa. Kubánská revoluce bojuje za humanitu. Zápasí, stojí na straně utlačovaných, ať už jsou to muži, ženy či děti. Barva kůže nic neznamená. Jedna věc je jasná všem Kubáncům: každý člověk, každá rasa si zaslouží důstojný život.

Tohle je ´můj komunismus´. Kuba je moje ´mateřská země´.

A právě to je to, kvůli čemu západní imperialismus Kubu nenávidí. Právě kvůli tomu proti ní míří svou jedovatou propagandu, mající kubánskou revoluci zdiskreditovat. Právě kvůli tomu se ji snaží všemi dostupnými prostředky vykolejit z komunistického azimutu: přímými útoky, embargem a teď i novou, machiavelistickou kapitolou ´normalizace´.

Ignacio Guerra Batancour, matematik ze Santiago de Cuba, je rozhodným přívržencem revoluce a kubánského komunistického systému:

´Lidé se samozřejmě bojí Obamy a jeho motivu nedávné návštěvy Kuby. Přišel jen aby normalizoval vztahy mezi našimi dvěma zeměmi? Pochybuji! Ale naštěstí Kubáncům proudí v žilách spousta revolucionářské krve. A jsou chytří! Většina z nich se nechce znovu stát kolonií a kapitalismus nechtějí. Tady chceme jen trochu zlepšit svou ekonomickou situaci, ale jinak je velká většina lidí šťastná s tím, co mají. Mně je 64…´

Vypadá nanejvýš na 50…

´Pamatuju si, jak to bývalo před revolucí. Bylo to tvrdé, ponižující… Museli jsme žít s podvýživou, nevzdělaností a vykořisťováním…Když přišel komunismus, změnilo se to totálně. Ani teď nejsem bohatý. Vůbec ne! Manželka a já jsme celý život tvrdě pracovali. Ona bývala členkou mezinárodního lékařského týmu. Všem členům naší rodiny se však dostalo dobrého vzdělání. Manželka je doktorka; náš syn je neurochirurg. Nemáme moc, máme však dost všeho toho, co skutečně potřebujeme. A všichni žijeme smysluplný život.´

´Ale teď se Spojené státy budou snažit Kubu definitivně destabilizovat…´

´Samozřejmě! Všichni to víme. Ti, kdo říkají, že to neví, jsou vlastně součástí spiknutí proti komunistické Kubě. Vidíme, co dělá Západ po celém světě. Ale nenecháme Kubu padnout. Severoameričané se budou snažit všemožnými triky, ale nikdy se neodváží sem vpadnout. Protože si stále pamatují zátoku Sviní a Playa Giron. Tenhle národ má velké srdce, ale dokáže být také tvrdý. Má kuráž. Nedovolil by, aby tenhle systém vzal za své.´

Říkám mu, jak moc tuhle zemi miluji. Objal mě. ´Buď vítán!´ řekl mi. ´Žij zdravý a dlouhý život! A brzy se vrať do Santiaga de Cuba. Skuteční přátelé jsou vždy vítáni. Budeme na tebe čekat.´

Playa Giron… Tady si Západ troufl. A prohrál na hlavu. Do zbraně nastoupil celý národ. V jediném rozhodujícím okamžiku se tenhle zelený něžný ostrov proměnil v monolitní betonovou bariéru. ´Oni ´ neprošli! Porazili je lidé, které prý přišli ´osvobodit´.

Cestoval jsem na Playa Giron, přes 250 kilometrů po vlastní ose z Havany; nejprve po impozantní šestiproudové dálnici, potom po dvouproudové silnici. Řídil jsem Chevrolet z roku 1952, pečlivě opravenou, nablýskanou a spolehlivou, přátelskou obludu.

Kuba se pozoruhodně změnila a já to všechno viděl kolem sebe. Děsivé roky extrémních obětí jsou ty tam. Teď jsou po celém ostrově parádní silice, pohodlná a čistá odpočívadla a čerpací stanice.

´Podívej, pomerančové farmy!´ ukazuje mi Dariel, můj přítel a řidič. ´A tady je jedna obrovská plantáž cukrové třtiny … kukuřice…´

Pole jsou dobře vedená a vesnice podél silnice prosté, ale čisté a soběstačné, se zdravotnickými zařízeními, školami a základními službami.

Kuba nebudí dojem bohatství, nepůsobí však ani chudě. A vypadá mnohem líp než před třemi roky, kdy jsem tu pracoval naposledy.

Nerozpadla se. Nezhroutila se. Roste, zlepšuje se a rozvíjí. Nevidět ta a popírat dosažený pokrok vyžaduje koňskou dávku kontrarevolučního sebezapření.

V malém, ale informacemi nabitém Muzeu Gironu si prohlížím obrazy, mapy a dokumenty, přibližující krutosti invaze z dubna 1961, inscenované a zaplacené Spojenými státy a mající svrhnout Fidela Castra. Přes 1.500 kubánských emigrantů a žoldáků tehdy přistálo na dvou místech v zátoce Sviní. Po 72 hodinách prudkých bitev v celé oblasti Cienaga de Zapata byli Gusanos, vetřelci, nakonec poraženi.

Teď je celá cesta z dálnice až na Playa Giron lemována památníky padlým Kubáncům, mužům a ženám, kteří bránili svou vlast proti nejmocnější imperialistické zemi na světě. Bezpočet výrazných plakátů stále připomíná cestovatelům:

GIRON – PRVNÍ VELKÁ PORÁŽKA YANKEESKÉHO IMPERIALISMU V LATINSKÉ AMERICE

A samozřejmě PATRIA O MUERTE! ´Vlast nebo smrt!´

Ptám se kurátorky muzea, zda zdejší lidé vnímají tohle místo čistě jen jako historickou pamětihodnost, anebo jsou si vědomi, že ke stejným teroristickým činům Západu jako tady stále dochází všude ve světě?

Odpovídá jednoznačně: ´Dobře víme, co se ve světě děje. Sledujeme zprávy, díváme se na TeleSur a o dění kolem nás diskutujeme. To, co se stalo tady, je jen jeden z tisíců hrůzných zločinů, spáchaných imperialismem.´

Dívám se na snímky zničených civilních letišť, zraněných a zabitých Kubánců. Je tu pár bot patřících ženě, která přišla o život během bombardování civilního letiště. V západním lexikonu je to nazvané ´nevydařená invaze´. Já tomu říkám terorismus.

Potom přijíždí v obrovském autobusu skupina amerických a kanadských turistů. Hluční a neuctiví, začínají pořizovat ´selfíčka´ před památníky a vystavenou vojenskou technikou. Žádné pohnutí ve tvářích - žádné emoce, natož lítost.

Přistuuji ke staršímu páru z Minnesoty. ´Vzbuzuje to ve vás něco?´ ptám se ho.

´No, byla tu bitva, že?´ odpovídá se širokým, o to však prázdnějším úsměvem.

´Ano, byla tu bitva,´ říkám a jdu pryč.

Právě v době, kdy jsem na Kubě, hovoří Fidel Castro na konci 7. sjezdu strany:

´Na nás všechny přijde řada, ale myšlenky kubánských komunistů zůstanou jako důkaz, že na této planetě lze, pracujete-li se zápalem a důstojně, vyprodukoval materiální a kulturní bohatství, jež lidstvo potřebuje, a my musíme neúnavně bojovat, abychom jej dosáhli. Našim bratrům v Latinské Americe i ve světě musíme sdělit, že kubánský lid zvítězí.

Toto může být jedna z posledních chvil, kdy mluvím v téhle místnosti. Hlasoval jsem pro všechny kandidáty, které sjezd doporučil do voleb, a vážím si pozvání a čest vám, kteří mi nasloucháte. Blahopřeji vám všem a především compañero Raúlu Castrovi k jeho obdivuhodnému úsilí.

Vyrážíme na pochod a budeme dokonalí v tom, v čem bychom měli být, bezmezně odhodlaní a jednotní, tak jako Martí, Maceo a Gómez, na nezadržitelném postupu kupředu.´

Na Kubě se vše, od obrany země po zachování životního prostředí, považuje za věc revoluce. Projíždím jsem pozoruhodnou biosférou, Cienaga de Zapata, místem světového dědictví. Odpoledne začíná silnici křižovat obrovská armáda barevných krabů. Celá oblast je původní, čistá, nezkomercializovaná. Říkám řidiči, že krabi nakonec mají prospěch ze socialismu, a stejně tak mangovníky, močály a pláže. Souhlasí.

V zapadlé vesnici, zvané Soplillar, narážím na malé muzeum a krásnou knihovnu s impozantní sbírkou knih. Stoly a židle jsou vyrobeny ručně s láskou, jako něžné hračky.

Chlapík, který to tu má na starost, Pedro Amaury Santos Llambio, je univerzitní profesor a nadšenec vesnického vzdělávání. Několik dní v měsíci vyučuje na univerzitě ve městě, ale ve zbývajícím čase pečuje o muzeum a knihovnu, ležící nějakých 5 kilometrů od Zátoky Sviní.

„Nevěřil byste tomu, ale tahle obrovská oblast Cienaga de Zapata mívala před revolucí jen čtyři školy. Děti trpívaly podvýživou; všude samý hlad a bída. Všechno to, co tu vidíte, je přímý výsledek revoluce.“

Soudruh Pedro Amary je, jak sám o sobě říká, knihomol. A zná mnoho revolucionářů z Kuby i z ciziny. Dokonce se setkal s jednou z dcer Noama Chomskyho.

Je přesvědčen, že Kuba nepadne. Věří v socialismus. Vzdělává lidi, učí je, informuje a diskutuje s nimi o světě. A říká:

„Kuba má síly dost. Všechno jsme udělali vlastníma rukama. Sem ke mně přišlo mnoho Evropanů. Nevím proč…ani jak mě vůbec našli? Tohle místo je přitom na hony daleko od kteréhokoli velkého města… Ale přicházejí: myslitelé, spisovatelé a novináři… Diskutujeme. Já sám naprosto otevřeně. Říkávám jim: ´Všechno to, co teď máte v Evropě, je díky masakrům, jichž jste se po světě dopouštěli.´

Vysvětluji mu, že jsem měl nedávno projev v italském parlamentu a řekl tam, poslancům přímo do tváří, v zásadě totéž. A že bych se sem v budoucnu rád vrátil a strávil tu nějaký čas, mluvil s místními lidmi ve vesnici a předčítal z některé z mých knih v této knihovně.

Třeseme si rukama, objímáme se. Mluvím s několika dalšími lidmi z vesnice. Kuba se nevytrácí. Je-li v nebezpečí, budeme za ni bojovat.

Krátce pak pracuji v Havaně. Je mnohem komplikovanější než provincie. Potkávám se tu s malíři, filmaři, novináři i majiteli soukromých restaurací. Ti mluví okrasně, slovy volenými opatrně.

Tady se přetřásá víc ´mír´ a ´porozumění´.

Někteří lidé v Havaně se o politiku nestarají, většina však ano.

Chápu, proč má mnoho cizinců poté, co navštíví jen Havanu a možná jednu nebo dvě turistické pláže, pocit, že Kuba své revoluční nadšení ztrácí. Ale dokonce i v Havaně jsou ´poskytovatelé služeb´ jedna věc a běžní občané zcela jiná.

Velcí kubánští intelektuálové a umělci jsou však téměř unisono na straně revoluce.

Za této návštěvy však v jejich společnosti tolik času nestrávím. O to víc chci naslouchat přímo lidem v hlavních městech provincií a na vesnicích.

Na druhém konci země, pouhých pár kilometrů od zátoky Guantánamo, přímo u ´hranic´ se Spojenými státy, je Comunidad Glorieta.

Uprostřed ulice zastavuji mladou ženu. Čistě náhodně. Je jí osmadvacet, pracuje ve videoobchodě. Jmenuje se Yarai. Ptám se jí, zda ví, co se děje za ostnatým drátem, na okupovaném území.

Ví.

Bojí se?

´Bát se? Ani náhodou! Doufám, že k válce s gringos nikdy nedojde… samozřejmě chceme, aby tohle území, tahle základna byly vráceny Kubě. Nelíbí se nám, že ji mají oni. Ale že bych se bála? Ani náhodou!´

Ostatní vesničané reagují podobně.

Často používám slovo ´strach´. Ptám se, zda se lidé ´bojí´. To proto, že mnoho mých přátel z celého světa se neustále netají obavami a říká, že Kuba nepřežije a už brzy s ní bude konec.

V samotném městě Guantánamo vidím obrovská hřiště, plná dětí. Je neděle, tisíce lidí jsou venku, baví se, procházejí a povídají si. Další nádherné kubánské historické město! Vnímám tu uvolněnou, optimistickou atmosféru.

Na přístupové cestě ke Guantánamu bije do očí obrovský plakát:

VÍTEJTE NA GUANTÁNAMU, PRVNÍ ANTIIMPERIALISTICKÉ LINII OBRANY!

Můj místní řidič parafrázuje Che. Býval učitelem na škole. Teď je to penzistou, chce ale ´zůstat zaměstnaný´. Když mu říkám že toho mám plné kecky, směje se:

´Che říkával, že opravdový revolucionář nemá na únavu nárok. Kdokoli se cítí unavený, má na to samozřejmě právo. Pak si však nemá říkat revolucionář.´

Tohle je Kuba.

´V tom případě zastavme na rychlou kávu,´ říkám mu s úsměvem. ´A pracujme dál!´

„To už je lepší!“ kontruje a plácá mě po zádech.

Najednou je tu základna, dole přede mnou; obrovská, dotěrná, odporná, úplně mimo mísu; nezákonně okupované kubánské území; imperialistická bašta.

Šklebím se. Grimasa neuniká skupině venezuelských turistů. Dívka řekla: ´Que mierda, no?´ ´Stojí to za ho…, že jo?´

Přitakávám. Dodat není co. Ta dívka to shrnuje exaktně.

´Kdyby to Obama myslel vážně, že chce vztahy mezi oběma zeměmi zlepšit, musel by nejprve vrátit základnu Guantánamo Kubě,´ říkám jí.

Cestou tam zastavilo naše auto kontrola. Kubánská policie zastavuje auta jen zřídka, tady, u ´hranic , však přece jen trochu víc.

Z důstojníka se klube mladá dáma.

´Jak se máte?´ ptám se jí.

´Jako v peci,´ říká. ´To je hic, co? Musí být minimálně pětatřicet.´

Došly jí cigarety a je očividně unavená. V Loma Grande jsem koupil balíček místního kuřiva a plechovku ledové vody. Teď, při cestě zpět do města Guantanamo a do Santiaga de Cuba, jí obojí podávám. ´ To je pro vás,´ dodávám.

´Vy se mě snažíte podplatit, paráda!“ směje se z plných plic. Otevřeně se mnou flirtuje, tím nejnevinnějším a nejpřirozenějším způsobem. Vidím, že to chce reakci, tu poklonu je potřeba nějak vrátit, jinak se urazí. Tak to na Kubě chodí. Chvilku hledám slova. Se západní politickou korektností jsem vedle.

Má nádherné oči, vlasy jako uhle a u pasu velkou pistoli

„Gringos přes tuhle kontrolu jaktěživ neprojdou,´ říkám. ´Zcepení už při pohledu na vaši krásu.´

Je to neohrabané. Ale zabírá to. Šťastně se usmívá. Objímá mě, na zlomek vteřiny tiskne své křehké tělo k mému a líbá mě na tvář. My dva jsme na okamžik jako v sedmém nebi, vše kolem nás je však zatraceně vážné, až příliš reálné. Kubánské tanky jen kousek od nás, s kanóny namířenými na základnu. Z místa, kde stojíme, jsou bunkry a ostnatý drát na dohled. Ano, ´první antiimperialistická linie obrany´.

A já dobře vím, že jsem na frontě a na té správné straně.

´Půjdu,´ říkám dívce. ´Už musím. Vždycky jsem ale na straně vašich lidí.´ Zprvu se mi zdá, že to zní nemístné. Ale není to tak. Salutuje mi a její tvář náhle zvážní. Salutuji i já. A pak jí kladu pár posledních otázek:

´Máte strach?´ ukazuji na ostnatý drát.

´Ne.´

´Neobáváte se toho, co může být za Obamovou návštěvou? Že na vás zkusí něco jiného? Nemáte strach, že tentokrát jim to může vyjít, že kubánský socialismus nakonec dokáží vykolejit?´

´Ne, já se nebojím,´ odpovídá. Jen to. Hrdá. Sebejistá. Nefalšovaná Kubánka!

Vracím se do auta a kontrolní stanoviště mizí za pár okamžiků za zatáčkou. Pilně začínám čistit své propriety, jako by šlo o zbrojní arzenál. A nestačím se divit, proč mám z ničeho nic knedlík v krku a zamlžené brýle.

´Takže Kuba nepadne?´

´Ne, soudruhu,´ odpovídá řidič. ´Nesmí. Nemá právo padnout.´

Spěcháme do Santiaga, Santiaga de Cuba.

´Tak dobře. Tak si zazpívejme,´ říkám chraplavý hlasem.. ´Tak už si sakra zazpívejme!´

56 komentářů :

  1. Oči černé, jako uhle, pro vás bych chtěl ležet ztuhle, ležet ztuhle, pěkně v truhle, třeba tamhle, nebo tuhle...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Cože ti to tuhle tuhne..!?

      Vymazat
    2. Je to o černých očích? Je! Nestarej se, co tuhne mně, starej se o to, co nejspíš netuhne tobě a vlez mi na záda. Co jsi otázkou chtěl vyjádřit?

      Vymazat
  2. Tento fejeton je opravdový- díky za něj- kam se hrabe Šámalová a další pokrytci ve službách prý veřejnoprávní TV.

    OdpovědětVymazat
  3. Cuba si, Yankee no, svět už neprodá svou kůži lacino, Yankee no, Cuba si, ať se blýská na časy! Vive la Cuba liberté - No passaran! No ale jednu vadu to má - "svět" dnes prodává svou kůži běžně, a pěkně lacino. Stačí zachřestit váčkem a jde se.

    OdpovědětVymazat
  4. 10% zmrdů s armádou a policií za zády nekompromisně diktuje většině. Známe to z vlastní zkušenosti před r. 89.

    Proč se soudruzi nezeptají všech Kubánců ve svobodných volbách co opravdu chtějí? No protože je jim jasné jak by to s nimi dopadlo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Co to zas meleš ty lubrikante od Šapita?!

      Vymazat
    2. 13:59
      Tomu bys nerozuměl. Zapni si raději Ovčáčkovu televizi a zaškrtávej si u toho slevy v Lidlu.

      Vymazat
    3. Opakuješ se stále dokola ussáckej zhnědlej rypáku!

      Vymazat
    4. vlast tě (13:56) potřebuje: "A Pepku, kdyby někdo povídal, že Obama je dobytek anebo, že tu válku nevyhrajeme, tak přijdeš a řekneš nám, kdo to povídal. Rozuměls? Teď zameč a vyskoč!"

      Vymazat
    5. Zeptali se! A jak to dopadlo. Poznej dějiny, blbe a nepapouškuj sračky! 1. 6. 1948 vyhrál v prezidentských volbách na Kubě Carlos Prio Socarrás, agent CIA. Závislost země na USA dosáhlo za jeho vládnutí vrcholu, ostrov se stal jedním velkým bordelem a kasinem pro zvlčilé gringos ze Severu. Když pak v roce 1951 začal verbovat lid do války proti korejskému lidu za zájmy yankeejských napalmových palačů a pasáků kanibala Lysinmany, tak mu poslanci parlamentu řekli své prrr! Přišla ústavní krize, které využil důstojník Fulgencius Batista k povedení puče, parlament rozpustil a prohlásil se za prezidenta bez voleb! A tehdy začal svůj boj studentský vůdce Fidel Castro, který se spolu s tisíci dalšími mladými přihlásil k idejím José Martího, jenž celý život pranýřoval kompradory americké vládnoucí židovské mafie, která prováděla genocidu filipínského lidu a nemilosrdně zotročovala ten kubánský! 28. 7. 1953 začal útok na kasárna Moncada ...

      Vymazat
    6. 16:56

      Jako relevanci k dnešku maj 70 let staré události? To i u nás mají být zakázané volby protože v roce 1948 vyhráli komouši? Seš debil?

      Podívej se třeba na Hawai ty idiote, jak se tam maj domorodci i Amíci dobře.

      Vymazat
    7. Kretén zrozený po hysterektomii a tedy bez mozku tady bude pindat?Ubohej lejnosrku!!!!!

      Vymazat
    8. Dáváš pouze najevo,že nic nechápeš. Já zas nechápu, proč se tím musíš chlubit.

      Vymazat
    9. Palmer,žádné známky zlepšení,z tebe musí být už i tvůj ošetřující lékař na prášky!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

      Vymazat
  5. Taky mi trošku zatrnulo, když tak vítali Obamu a ten se tam producíroval, ale hned nato sekl mladý Castro packou na nějaký požadavek Amíků, takže se mi ulevilo. Kubánci to nezabalili, akorát pootevřeli vrátka, ale žádné kamarádčofty. A kdo chce emigrovat, tak nazdar bazar. Hlasuje se nohama a není to nic moc. Žádné lodě plné Kubánců nevidět.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nevidět? Ty jsi ale kus debila. Milion z 10 milionové Kuby už jich riskovalo život při 150 km plavbě přes otevřené moře na Floridu na chatrných kocábkách. Jako nějací ubozí Somálci. A opačným směrem? "Překvapivě" nikdo. Takto opravdu vypadá hlasování nohama.

      Vymazat
    2. Ty zatím plaveš leda kanálame do tý vaší kavárny za Kraďouskem spasitelem!

      Vymazat
    3. U nás v 90. letech požádala početná skupina co pamatuju tak italských (?) studentů na kubánský ambasádě o azyl. No nebyl jim udělen! Azyl na Kubě je pouze za vyjímečný zásluhy! Jinak každý nepozvaný přivandrovalec skončí v lágru a pak je vyhoštěn - po odsezení svého trestu! Tak tomu bývalo i u nás za pořdných časů! Přitom i tu i tam bylo emigrantů plno, ale za něco! Za boj proti imperialistickým kuřbuřtům! Jako např. u nás řečtí komunisté s rodinami, kteří se zasloužili v boji s Churchilovým hrdlořezi a jejich monarchofašounskou loutkou! A na Kubě pak ti kteří museli odejít z Chile po svržení zvoleného prezidenta Allendeho lokajskou CIA podporovanou juntou ... a místo nich odcházejí kriminálníci! Různí zabijáci a zloději, neváhající zabít vlastního bratra pro peníze a postavení, jako Zjizvená tvář v podání vynikajícího Al Pacina (tam na začátku filmu to jasně a zřetelně Fidel Castro říká: "Vemte si je! My je tu nechceme!").

      Vymazat
  6. Hezké poctěni,vzpomela jsem si na doby,kdy u nás pracovali v továrně,byli věčně výsmati a na svou Cubu hrdí,t o jim my můžeme jen závidět Držme jim palce,vzdyt je nezlomilo ani 50ti lete embargo.

    OdpovědětVymazat
  7. Hezké poctěni,vzpomela jsem si na doby,kdy u nás pracovali v továrně,byli věčně výsmati a na svou Cubu hrdí,t o jim my můžeme jen závidět Držme jim palce,vzdyt je nezlomilo ani 50ti lete embargo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bohužel jsou tam, kde jsou. Petr

      Vymazat
  8. Jen loni a jen v nás požádalo o azyl 130 Kubánců. Není to to trochu divné, soudruzi?

    http://zpravy.aktualne.cz/domaci/loni-pozadalo-o-azyl-694-ukrajincu-syranu-petkrat-mene-mezir/r~a7e9de00c04711e593630025900fea04/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A ty požádej o klecový lůžko v Dobřanech tydýte!

      Vymazat
    2. To 14:36
      V každé společnosti je cca 10-15 % populace nespokojeno s poměry. Platí to bez vyjímky v celém světě, bez ohledu na politický systém. Takže 130 Kubánců, kterým se líbí u nás, není nic nad čím se lze pozastavovat.

      Vymazat
    3. Jak vidíte,pro pražskýho Lahváče má tahle informace cenu zlata!:-DDD

      Vymazat
    4. Zajímalo by mě, vy bando rudohnědých idiotů, kolik Čechů recipročně požádalo azyl na Kubě.

      Vymazat
    5. A proč bychom tam žádali o azyl? Hnědej zmrde. Vyjedeme si na Kubu na dovolenou, a ta je tam vždycky naprosto úžasná, protože jsou tam pohodoví lidi - netrpí vůbec ničím. Žádný stres, žádný strach že na něco nebudou mít peníze.Žádní exekutoři - prostě my tady už víme hovno, co je to žít v pohodě. Dokonce i pracháči jsou samý ploty a kamery a bojí se. Zničili si svět ( chtěli ho zničit nám a ono hovno) bojí se jezdit "k moři" jezdit kamkoliv. I ty potrhlý celebrity, co se vytahujou se sídlem na Floridě a bla bla - přitáhnou nazpátek. Padají letadla, hoří autobusy, střílí se na plážích i v obchoďácích. Má to v suchu zbohatlická chátra. Teď se drží českejch chalup nad čímž dřív ohrnovali rypáky - jo jo. Všeho do času. Všechno zkurvili - co mohli. Zlatá Kuba - pohoda, hudba, klídek.A ty jdi do prdele s těma žvástama hnědej páchnoucí skunku.

      Vymazat
    6. Americký soudruhu a v Rusku už žije 140 tis. Němců a další se tam chystají přestěhovat. Co s tím budeš dělat?

      Vymazat
    7. 17:30

      Tak tam kurva na té Kubě zůstaň když je tam všechno tak v pohodě a tady je tak strašně zle. Proč se jako cpeš zpět do takového pekla když máš ráj na dosah?

      Ono je, ty povrchní debile, velký rozdíl mezi tím někam letět na 2 týdny s plnou šrajtoflí a zpáteční letenkou a tím žít tam životem prostého člověka. Mě se ty blbe také moc líbilo v Thajsku, lidé byli příjemní a vypadali spokojeně. Ale zůstat žít bych tam nechtěl. Protože nejsem debil.

      Vymazat
    8. 18:17

      Jak si na takovou blbost došel, trumbero? A co bych s tím měl jako dělat?

      Vymazat
    9. Co bys měl dělat ... co bys měl dělat ... no ... jde o německé antifašisty. Vědí proč! A ty pokud se k nim nechceš připojit, měl by si se urychleně nějak slušně zabít! Páč až to praskne, nebude mít s vámi revoluční lid slitování. Asi tolik.

      Vymazat
    10. 17:30 vlast tě potřebuje: "A Pepku, kdyby někdo povídal, že Putin je dobytek anebo, že tu válku nevyhrajeme, tak přijdeš a řekneš nám, kdo to povídal. Rozuměls? Teď zameč a vyskoč!"

      Vymazat
  9. Raul Castro se nenechal poplácat po ramenou:

    https://www.youtube.com/watch?v=QtLYJXLIHBg

    OdpovědětVymazat
  10. Otevřít na kousíček? To není dobrá taktika. Americké jezinky jen tak nezastavíš. Také jsme v 89. nechtěli kapitalismus a kde jsme dnes?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máme se dobře. Jenom netáhla a budižkničemové jako ty se mají hůř. Vlastně se ani nemají hůř. Jen závidí těm kteří se mají líp.

      Vymazat
    2. Tady si nikdo nestěžuje, že by měl nouzi - tak se vyser na tyhle žvásty ty otrapo. Tady si stěžujeme, že je z naší krásný země trhací kalendář a chtěli bychom, aby zmrdi, kteří vytvořili z naší země tenhle rozkradenej hampejz, kde stačili zpotvořit úplně všechno včetně venkovkejch hospod - (co bylo český,je dokurvený) byli potrestáni popadnutím majetku a trestem odnětí svobody za zneužívání pravomocí. Kdyby se jednalo ještě o vlastizradu, byl by na místě jedině provaz. Vždycky to tak bylo.

      Vymazat
  11. Když nevěděl Washington, jak na Kaddáfího, tak nasadil smířlivou notu, vyčkal na okamžik jeho nepozornosti a pak mu vrazil kudlu do zad. To samé čeká Kubu!

    OdpovědětVymazat
  12. Kubánci jsou statečný národ a my jsme zbabělci a necháme se koupit za jidášský groš.

    OdpovědětVymazat
  13. Kubánci jsou možná statečný ale chudý a ti co jsou v USA tak rodině na Kubu posílaji peníze na přilepšenou.

    OdpovědětVymazat
  14. Samá chvála ,ale prostí lidé tam mají těžký život,Vláda by měla povolit živnosti .Bez svobody není hospodářský růst a lidé se nebudou mít lépe .Jestli jim k životu stačí banány a tancování je to jejich výběr

    OdpovědětVymazat
  15. No dnes to je 1% zmrdů ovládá zbylých 99% armádu rozpustily co kdyby její sílu někdo využil proti vládnoucí třídě, policie je bezzubá jelikož "zákonodárci" "humanisicky" upravují zákony tak aby více kryly pachatele než oběti a masu krměj kšuntem co by na západě nejedli za ceny stejné jako kvalitní potrvany vyvážené na západ, přidaj pár bezcených cetek a blejskátek v podobě velký TV a auta co po 5 letech nejezdí a tím ovladají lidi a kradou zemi stejně jako to dřív udělaly s Indiánama

    OdpovědětVymazat
  16. ale vláda na Kube dávno povolila prácu na živnosť - no a k našej situácii - stratili sme zmysel žitia, niet pespektíva len do montovne a späť, nemáme vlasť, predali sme ju ...

    OdpovědětVymazat
  17. http://zpravy.idnes.cz/venezuela-krize-obeti-rabovani-maduro-referendum-f7x-/zahranicni.aspx?c=A160615_092608_zahranicni_aba

    Sen místních komoušů, chavezovský socialismus pro 21. století v praxi.

    OdpovědětVymazat
  18. Zprávy idnes- toť vskutku věrohodné zpravodajství- emerický morone! Vydrandi si tu svojí tkaničku a zase nám něco napiš.

    OdpovědětVymazat
  19. Jasně, všichni po celém světě ti lžou, rudohnědý imbecile.

    http://www.aljazeera.com/news/2016/06/venezuela-oil-shock-economic-catastrophe-160614130940449.html

    https://www.washingtonpost.com/news/wonk/wp/2016/05/04/venezuela-is-becoming-a-failed-state/


    Můžeš kopat nožičkama a šermovat ručičkama, ale (pro tebe) nepříjemnou pravdu tím nezměníš ani o prd, debile.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zavři tlamu ty zdechlino po smradlavým Lahváčovi!

      Vymazat
    2. Pro A z 11:19h a výše popř. i níže:
      Stojí za to dávat nám odkazy na notoricky prolhané zdroje? A házet písek lidem do očí?
      Pro Vás, pokud jste za to placený, asi ano.
      Pavel p

      Vymazat
  20. Archipelag znamená souostroví i v ruštině a kubánský socík nás i Sověty přišel na pěkné peníze.
    V Zátoce sviní se Američané na kubánské emigranty pěkně vyflákli, Kennedy dodatečně poznamenal, že by byl raději za agresora než za břídila.
    Ovšem většina tehdy i dnes socík podporovala, neboť sociální jistoty mají něco do sebe, což číratí degeneráti zjistí až po čase. Nemalá část světlokožců prchla a tmavší kůže nejsou až tak náročné, radují se ze života, snad jsou si vědomy, že jinde v Latinské Americe jsou na tom mnohem hůře...
    Ostatně USA, lifrující do země barevné všeho druhu, Kubánce lapené na moři na rozdíl od Frontexu vracejí, odkud přišli - pokud se jim nepodaří vylodit, pak mohou žádat o azyl. Nucený návrat Eliána na Kubu od jeho floridského strýce stál demokraty prezidentské volby tamtéž ( i v celé zemi, i když se mluvilo o sčítacích podvodech) ...
    Castro dokonce jednou (1979?) dovolil všem opustit zemi, pokud si zaplatí cestu ( využili toho hlavně zločinci a režimem přibalení blázni).
    Zajímavě vzpomíná na porevoluční léta režisér Vávra, ze statisíců prostitutek prý udělali půl na půl ochranku a taxikářky, takže se řemeslu mohly věnovat dál (ta policistka by ovšem musela být už třetí generace) ... a o Castrovi, synu plantážníka ze španělské Galície, pravil, že jeho rodina teď k provincii Oriente získala i zbytek Kuby ...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je teda zajímavý ty idiote, jak to že na té Floridě není dávno válečná zóna, když tam uteklo celkem milion kubánských zločinců, kurev, bláznů. Naopak, Florida je pohodovým, klidným rájem, cílem dovolených milionů, příjemným místem na dožití US důchodců (až teda na tu poslední epizodu s islamistickým úchylem). To je nějaký divný, ne? Kde se všichni ti zločinci schovávají? Nebe se všichni obrátili k Bohu a sekají dobrotu? Tak tomu teda říkám povedená integrace.

      Jseš si jistý, že nemáš mozeček komlet vymytý komoušskou propagandou?

      Vymazat
    2. A ty mozek nemáš vůbec,lejnolahvárenský negramotný hovado!!!!

      Vymazat
    3. :-) co je to "lejnolahvárenský negramotný hovado" ? Tomu termínu moc nerozumím, díky za vysvětlení.
      p

      Vymazat
    4. Zjednodušeně je to "upracovanej tvor" a velkej milovník rádoby dramatika a knížete Poserplíny.

      Vymazat
  21. 12:33

    Nepřipadáš si jako úplný dement když klepeš do klávesnice stále ty stejná hovna bez náznaku jakékoliv myšlenky?

    OdpovědětVymazat
  22. Ty se něčím jako ja myšlenka rozhodně pochubit nemůžeš,vypatlanej ussáckej (Vše)NEználku!!!!

    OdpovědětVymazat

Reklama