Reklama

.

.

sobota 18. června 2016

Neoliberálny kapitalizmus zlyhal. Ako ďalej? Časť 1.

Marek Kopilec
18.6.2016   Hlavné správy
 

To, pred čím si celý svet dlhé roky zatváral oči, sa zrazu stáva dôležitou témou v médiách aj analýzach globálnych finančných inštitúcií: neoliberalizmus ako paradigma, dominujúca vo svetových ekonomicko-politických vzťahoch viac ako tri dekády, očividne naráža na svoje limity. Zrazu aj najrenomovanejším analytikom dochádza, čo bolo zástupom ľudí, v minulosti onálepkovaných za „antiglobalistov“, „ultraľavičiarov“ či večne nespokojných „antiestablišmentových“ rebelov, od počiatku jasné – na fyzicky konečnej planéte je „neobmedzený ekonomický rast“ jednoducho nonsens. 




Neoliberalizmus zlyhal v napĺňaní svojich pompéznych sľubov. Veľkohubé reaganovsko-thatcherovské prehlásenia o „prekvapkávaní“ a „presakovaní“ obrovských ziskov miliardárov smerom dole k menej majetným triedam dnes už takmer nikto neberie vážne a jediné, čo táto doktrína v priebehu posledných troch desaťročí dosiahla, je hrozivé roztvorenie povestných nožníc medzi kapitalistickou triedou a zvyškom populácie. Fakt o zlyhaní neoliberálnej doktríny, pozostávajúcej z rozpočtových škrtov (povestného „uťahovania opaskov“), obmedzovania národných regulačných mechanizmov a zavádzania tzv. liberalizácie a flexiblizácie pracovných trhov, napokon pred troma týždňami neochotne uznal aj Medzinárodný menový fond (MMF): „Namiesto toho, aby podnecoval rast, (…) iba prehlboval nerovnosť. Táto nerovnosť sama osebe mohla rast zväzovať. Vládnych predstaviteľov dokonca (zrazu!!!) rozpačito nabádajú, aby „k otázkam redistribúcie pristupovali s otvorenejšou mysľou, ako doposiaľ.“


Dôsledky neoliberalizmu


Neoliberálny katechizmus o „slobodnom trhu“ podnietil rozvoj outsourcovanej ekonomiky, kedy sa korporáciám najviac oplatí kúpiť si hotové tenisky od otrokárov kdesi v Kambodži, nalepiť na ne logo vlastnej značky a následne ich predať v Európe či Severnej Amerike za 30- násobnú cenu. Vytvoril absurdné zvrátenosti ako napr. pálenie prebytočných zásob potravín v snahe udržať hladinu cien na želateľnej úrovni (pričom 1,4 miliardy ľudí na svete hladuje).

Medzinárodná konfederácia Oxfam, ktorá sa zaoberá chudobou a nespravodlivosťou vo svete, ešte začiatkom roka zverejnila informáciu, ktorá bola na spadnutie už niekoľko rokov: najbohatšie percento celosvetovej populácie sa veľkosťou svojho majetku vyrovnalo zvyšným 99 percentám! 62 najbohatších ľudí sveta vlastní toľko, čo chudobnejšia polovica, pričom vystaveniu miliónových más chudobe sa nedokážu vyhnúť dokonca ani „najrozvinutejšie“ kapitalistické krajiny ako USA, kde je podľa údajov OSN každé štvrté dieťa odkázané na potravinové kupóny. V roku 2008 dostalo neoliberálne popustenie uzdy „kreativite v tvorbe finančných produktov“ (obľúbený eufemizmus pre svojvôľu bánk a finančných inštitúcií) celý svet takmer na kolená. Tie isté toxické deriváty sa kreujú stále, napr. i vo forme európskych dlhopisov, ktoré pod iným označením používajú ten istý princíp. Finanční giganti si dokonca prenajímajú služby kvantových fyzikov (!!!) na administráciu finančných nástrojov a čoraz komplikovanejších matematických vzorcov, lebo ich už sami prestávajú chápať. Celosvetový dlh sa neustále navyšuje, vrátane astronomického, 20-biliónového dlhu v podaní USA – ten v špecifickej kombinácii s obchodným a štátnym deficitom sľubuje skorý ekonomický kolaps…


Varovné hlasy


Hroziaci kolaps systému nedá spávať mnohým. Až udalosti posledných rokov ukázali, že dlhodobá kritika narastajúcej nerovnosti zo strany renomovaných ekonómov nie je iba mlátením prázdnej slamy – poniektorí (vrátane držiteľov Nobelovej ceny Paula Krugmana, Amartyu Sena či Josepha Stiglitza) dokonca zachádzajú ešte ďalej, keď otvorene hovoria o prezretom kapitalizme, ktorý sa prehupol do svojho záverečného dejstva. Neoliberálnu dogmu otvorene kritizujú už i najväčšie kapacity sveta ako Stephen Hawking („Väčšina ľudí môže skončiť v biede a chudobe, ak budú vlastníci strojov úspešne lobovať proti redistribúcii bohatstva“). Na vývoj finančnej krízy citlivo reagovala aj svetová verejnosť, protestné hnutie Occupy sa prehnalo vyše osemdesiatimi krajinami na všetkých kontinentoch, veľký vplyv si získala aj celosvetová antikapitalistická decentralizovaná sieť Anonymous. Dôvod, pre ktorý sa po usadení rozvíreného prachu napokon nič zásadného nezmenilo, najlepšie vystihla jedna z líderských osobností Occupy Wall Street, anarchista David Graeber: „Každému je jasné, že kapitalizmus nefunguje, ale takmer nikto si namiesto neho nedokáže nič iné predstaviť.“

Krízu prehlbujú aj vynárajúce sa fenomény ako napr. tzv. technologická nezamestna(teľ)nosť spojená s priemyselnou revolúciou 4.0, teda akceleráciou na poli technológií, kybernetiky a robotiky. Očakáva sa, že v blízkej budúcnosti zanikne z týchto dôvodov až 40 percent pracovných miest, pričom neexistuje žiadny nový sektor, ktorý by takto uvoľnené pracovné sily prichýlil (ako keď sa následkom tretej priemyselnej revolúcie veľké množstvo ľudí presunulo do sektoru služieb). Objavujú sa rozličné nekonvenčné návrhy riešení ako napr. základný nepodmienený príjem či tzv. helikoptérové peniaze, o ktorých sa debatuje v kruhoch Európskej centrálnej banky (ECB) – spočívajú v doplnení klasických postupov uvoľňovania peňazí do obehu (kvantitatívne uvoľňovanie či nákup vládnych dlhopisov) o „rozdávanie“ peňazí priamo občanom, v snahe rozhýbať stojaté vody svetových trhov a stimulovať ekonomiku.


Progres vs. brzda pokroku


Aj napriek zdanlivej absencii alternatív (o ktorej nás rady presviedčajú ideologické aparáty neoliberálnej mašinérie) sa však vynára niekoľko možných scenárov, ako zabrániť kolapsu a následnému rozvratu spoločnosti, sprevádzanému vojnami a hladomorom. Žiaden z nich sa však nezaobíde bez redistribúcie bohatstva, ktoré je v súčasnosti sústredené v úzkych kruhoch de facto dedičných elít, pričom tie vďaka privilegovanému postaveniu disponujú rozhodujúcim podielom na moci – z politikov sa stávajú bábky lobistov a z demokracie iba vyprázdnená floskula. Ekonomické elity môžu rátať s pákami na ovplyvňovanie legislatívnych procesov, vďaka čomu systematicky ohýbajú právne rámce jednotlivých štátov v záujme zakonzervovania status quo a svojho mocenského postavenia. V tomto zmysle štandardná sociálna demokracia nepredstavuje žiadnu alternatívu: dokáže síce progresívnym zdaňovaním prerozdeliť istú časť ekonomického bohatstva v prospech spoločnosti, nerieši však samotnú podstatu a tak iba pristupuje na „hru“ elít. Isteže, kapitalistická elita sa svojich výsad nebude chcieť za žiadnu cenu vzdať podobne ako jej predchodcovia: otrokári či feudáli sa taktiež v rôznych etapách histórie bohorovne odvolávali na svoje „prirodzené“ a „neodcudziteľné“ práva. V stave extrémnej nerovnosti vo svete si sotva môžeme predstaviť vývoj, ktorý by nerátal s radikálnou redistribúciou nahromadeného bohatstva – a to nielen pre jalovosť liberálnych a pravicovo libertariánskych filozofov v márnej snahe morálne obhájiť súkromné vlastníctvo výrobných prostriedkov.

V stave extrémnej nerovnosti vo svete si sotva môžeme predstaviť vývoj, ktorý by nerátal s radikálnou redistribúciou nahromadeného bohatstva – a to nielen pre jalovosť liberálnych a pravicovo libertariánskych filozofov v márnej snahe morálne obhájiť súkromné vlastníctvo výrobných prostriedkov.

Druhú časť článku Neoliberálny kapitalizmus zlyhal. Ako ďalej? Časť 2. čoskoro prinesieme na našich stránkach.

Súvisiace:

13 komentářů :

  1. Slovenský komunistický blábolile.
    Jestli něco selhává, tak je to vaše úporná snaha liberální kapitalismus socializovat.Poslední názorný případ kam ty vaše experimenty vedou je hospodářský kolaps Venezuely.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Blahoslavení duchem chudí. Co vy víte o Venezuele? Nebo ještě lépe, co vůbec víte?

      Vymazat
    2. Snad jen tolik pane chytrej.
      http://zpravy.idnes.cz/venezuela-rozpad-ekonomicka-krize-d5h-/zahranicni.aspx?c=A151109_152304_zahranicni_aba

      Vymazat
  2. Ale tady žádný kapitalismus není! EU řídí výrobci dluhů a až nás zadluží a zotročí, tak nás pošlou na Rusko, o nic jiného nejde. Jak to, že tak jednoduchou věc nejsou schopní lidé pochopit, vždyť stejné síly udělaly v Rusku revoluci a stejní lidé dostali Hitlera k moci za stejným účelem! Vždyť oni vlastně nadávají Rusku za to, že porazilo Hitlera.

    OdpovědětVymazat
  3. Dovoluji si nesměle připomenout, že ani zde populární prezident Zeman neoliberální kapitalismus nekritizuje, vždyť ho sám budoval. Nízké mzdy v Česku mu nevadí a prosby podnikatelům o jejich zvýšení mohou v jejich řadách vyvolat salvy smíchu. Proč by platili více, když nemusí? V besedě se Žantovským o Pražské kavárně (PL) se nechal slyšet, že komunisté nechtěli o některých problémech diskutovat. On sám si také při zavádění kapitalismu do ničeho nenechal mluvit a komunisty od diskuze odříznul. Přímo urážlivé od Zemana bylo, že obviňoval komunisty z povýšenosti nad jinými, což jen dokládá, že hovno ví a v prdeli byl. V sériové výrobě a na většině pracovišť, kde se opravdu makalo, se museli chovat pěkně uctivě k ostatním, kterým na konci směny padla, zatímco komunisté museli občas zůstat přesčas. Kdyby levice postavila do voleb někoho jiného než obnovovatele kapitalismu, tak by Zeman prezidentem nebyl.

    Pánové, soudruzi, je toho ještě mnoho, co zbývá z minulosti vysvětlit a poučit se. Zatím mlátíte jen prázdnou slámu.

    OdpovědětVymazat
  4. Svět není jednoduchý.
    Ale selský rozum napovídá, že když automaty vytlačují lidi z výroby, nebudou mít lidé za co kupovat to zboží.

    Služby nás neuživí, protože nemůžeme se uživit tím, že si navzájem budeme čistit boty.

    Nebudou-li mít lidé peníze, nedostanou je výrobci, skončí tedy výroba zboží. Kdo by kupoval stroje, když nebude vyrábět?

    Skončí tedy i výroba strojů. Bohatí si nějakou dobu budou moci vydělávat v ruletě jménem burza, ale někdo musí také prohrávat.

    Můžou kupovat dluhy, a pak sebrat chudým veškerý nemovitý majetek, ten však ztratí cenu, protože bude nakonec neprodejný. Lidé nebudou mít peníze.

    Všechny peníze bude mít 1%, ale nebudou mít co kupovat, protože všechno budou mít. Směna se zastaví.

    Víc děvek už nebudou potřebovat. Budou zkoušet jíst lidské maso, ale budou přežraní. Budou pořádat skutečné soukromé války pro pobavení, ale přestane je to bavit. Budou svým dětem pořizovat na hraní skutečné armády, ale ty budou raděj chtít drogy.

    Chudí lidé se sežerou mezi sebou navzájem, protože když si někdo něco zasadí, tak mu to sklidí zloději.

    Bohatí se už budou nudit a přestane je bavit skrývat se v opevněných areálech, nebo uvězněni na ostrovech.

    Zatouží po obdivu a úctě prostého lidu a zavedou socializmus. Sami se postaví do čela jako revoluční předvoj lidu, a poprvé v životě zažijí radost ze smysluplné práce.

    Ale protože budou v podstatě stále stejně chamtiví jako předtím, nechají se brzy prohlásit za krále a z lidí udělají otroky.

    Nechají si stavět pyramidy, aby měli důstojné hroby, a nechají se prohlásit za bohy.

    Kdyby ale dostali ten šťastný nápad a navzájem se vystříleli (boháči), pak by chudí mohli zase začít od začátku s naturální směnou, pak by mohli vymyslet peníze, aby umožnili dělbu práce, našli by se mnozí, kteří by peníze hromadili a množili, vymysleli by kapitalizmus, a za dvěstě let jsme zase tam, kde jsme už byli.

    No, a já dřív umřu, protože jsem starý.
    PB


    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, ale je potřeba nějaké řešení. Společnost musí být řízena a je řízena, ale špatně. Základní výzva života byla vyslovena již dávno "Nejen chlebem je člověk živ". Tvořivá energie musí proudit a je potřeba vytvořit pro ni místo a toky, starší generace pro mladší. Otázka dostatku je vyřešena a již je k dispozici dostatečná technologická výbava. Teď jde o to dobře zorganizovat život společnosti. Organice je teď taková, že to nikdy nebude fungovat je otrokářská. Tenká vrstva parazitů otrokářů (elity a boháči), která pase nevědomý dav, který je závislý a otročený na požitcích. Nicméně změny už probíhají a každá bytost, které se podaří stát člověkem a ne zvířetem (otrokem instinktů) posouvá jazýček vah směrem k vytvoření království božího na zemi. Nezoufejte, že se to nemusí povést, tak bude další potopa světa a začne se znovu a znovu. Přeji zdar na cestě stát se člověkem k obrazu božímu.

      Vymazat
    2. Anonymní19. června 2016 10:04
      Strašíte hezky, ale bezbožně. Bůh řekl, že už další potopa světa nebude. Já mu to věřím. P.K.

      Vymazat
  5. Chceš-li vyrábět nebo poskytovat služby a vydělávat na tom, musí to někdo kupovat. I bez složitých matematických vzorců je zřejmé, že to jedno procento nejbohatších sice vlastní polovinu světového bohatství, ovšem polovinu produkce neskoupí. Takže nastává to, co se dnes nazývá decentně "spotřebitelská krize". Ta se dnes "léčí" masivním zadlužováním lidí i států. Ani to však nelze provozovat věčně. Tato situace se pravděpodobně bude řešit tak, jako vždy - válkou. Je to osvědčené, pokud ovšem vyhrajete, nemáte na konci zemi plnou trosek a můžete "pomáhat" těm méně šťastným. USA po obou světových válkách velmi posílily svoji ekonomiku.Výrobci zbraní a generálové si zřejmě myslí, že by to šlo i teď.

    OdpovědětVymazat
  6. Argument, že tady u nás žádný kapitalizmus není, v současnosti neobstojí. Není nikde na Západě, jen míra dojení státu a omezování jeho moci se liší. Kapitalizmus totiž už nikdy nebude to, co býval. Je v poslední fázi, lépe řečeno v posledním tažení. Bohatí chtějí dále bohatnout bez ohledu na zbytek lidí, a tím si podřezávají větev. Možná jsou na krizi dobře připraveni, mohou mít kryty, pevnosti, v nich všechno k dlouhému přežití. Mohou mafiánsky ovládat celé kontinenty pomocí svých poskoků. Ještě mnoho času uplyne a mnoho krve vyteče, než si lidé uvědomí, že samotný princip kapitalizmu a jeho základní rozpor, který charakterizoval Marx, totiž rozpor mezi soukromým vlastnictvím výrobních prostředků a společenským charakterem práce, předurčují tuto vývojovou etapu lidstva k zániku. Zdravím Pavla

    OdpovědětVymazat
  7. - Myslíme si jak jsme na tom západě svou vyspělou kulturou dokonalí, a netušíme jak jsme zdegenerovali.
    - S rostoucí složitostí klesá bezpečnost. Nemusí padnout dolar, stačí na týden zkolabovat elektřina - a budeme se vzájemně vraždit.
    - Islamizace Evropy se rozbíhá, světová válka se pokouší probudit, vakciny pandemií jsou prozkoumány a připraveny, ... .
    Dovedu si představit volbu, kdy menším zlem bude to větší.
    - Homo sapiens sapiens v populaci nepřevažuje. Současná rozhodující (jednak vládnoucí, jednak poslušná) část rodu živočichů z čeledi hominidi ještě dokonce ani nemá název, není v klasifikaci. Děda.

    OdpovědětVymazat
  8. 20:OO Máte pravdu. Život je kompromis. Budoucnost je ve směsici státního i privátního majetku - velké výrobní prostředky, tedy koncerny - zestátnit /stejně vyraběji podle plánu, tak jak za socialismu, navic plánovitě vytvářejí zmetky aby měli co dělat/, malé výrobní prostředky, tedy snad malé fabriky a živnosti do soukromých rukou - aby lidé měli pocit, že nepracují pro někoho jiného. Odměňování za práci ve státním sektoru podle zásluh, žádný nepotismus - nikde. Důkaz, že státní ekonomika funguje - např. Libye, nebo Syrie, kde těžba ropy byla nebo je v rukou státu. Životní úroveň v Lybii byla špičkové úrovni, což je u nás v mediích zamlčováno. A důkaz, že pouze kompromis je něco, co je funkční - dějiny a např. instituce manželství. Pokud není v manželství kompromisu, dochází k rozvodu. Zde v případě řešení ekonomických otázek dopad v nenalezení kompromisu bude hrozivý.

    OdpovědětVymazat

Reklama