Reklama

.

.

neděle 19. června 2016

Neoliberálny kapitalizmus zlyhal. Ako ďalej? Časť 2.

Ilustračná snímkaMarek Kopilec
17.6.2016  Hlavné správy

Včera sme naším čitateľom priniesli prvú časť článku Neoliberálny kapitalizmus zlyhal. Ako ďalej? Dnes vám prinášame pokračovanie 



Ekonomická demokracia


Ako vitálna alternatíva, ktorá si získava čoraz väčšiu celosvetovú pozornosť, sa ukazuje koncept ekonomickej demokracie, teda samosprávnej a demokraticky riadenej ekonomiky, založenej na kooperatívach (teda družstevnom spôsobe výrobe). Zásadným rozdielom v porovnaní s klasickými súkromnými podnikmi je kolektívne vlastníctvo – každý zamestnanec sa stáva zároveň automaticky aj spolumajiteľom, pričom každý jeden disponuje rovnakým hlasom i podielom na rozhodovacích kompetenciách, zisku i prístupe k informáciám. Ilustračná snímka

Takéto podniky sú skutočným výrazom reálnej (a nielen proklamovanej) demokracie v praxi – neexistuje totiž žiadny dôvod, aby sme sa v spoločnosti, ktorá sa ostentatívne prehlasuje za demokratickú, uspokojovali iba s jej obmedzenou formou, redukovanou na politický život (aj to vo veľmi diskutabilnej podobe). Prečo by sme si nemohli v podnikoch, závodoch, teda na pôde svojich zamestnávateľov (bez ohľadu nato, či sa jedná o výrobcu alebo poskytovateľa služieb) voliť vlastných nadriadených ako politikov vo voľbách? Práve takto totiž fungujú kooperatívy po celom svete – zamestnanci sa nielenže slobodne spolupodieľajú na vytváranom bohatstve (bez toho, aby si zisky privatizoval kapitalistický majiteľ), ale z vlastných radov si volia pracovníkov do zodpovedných pozícií.

Tí sa im následne zodpovedajú, takže si nemôžu dovoliť svojvoľne siahať po drastických opatreniach ako napr. hromadné prepúšťanie, v momente by totiž boli svojimi podriadenými odvolaní.

Globálne družstevnícke hnutie


Družstevné podniky (kooperatívy) vznikajú po celom svete, pričom najmä v posledných rokoch rastú ako huby po daždi v reakcii na krušné časy. Disponujú totiž unikátnou schopnosťou odolávať makroekonomickým tlakom a pre svoje ukotvenie v konkrétnych geografických lokalitách a previazanosť s miestnymi komunitami sa ukazujú ako mimoriadne stabilné (družstevníci sa totiž nepresunú zo dňa na deň za lepšími podmienkami do zahraničia ako toľko glorifikovaní korporátni investori). Môžu vznikať spontánne v reakcii na krízu – napr. okupáciou zbankrotovaných podnikov ako v provincii Neuquén v Argentíne, transformáciou a medzipodnikovou solidaritou ako v Spojených štátoch, ale napokon aj ako výsledok premyslenej vládnej politiky (Venezuela za Huga Cháveza). I neoficiálna kurdská autonómia Severosýrska federácia Rojava ráta s družstevnými podnikmi ako s kľúčovou súčasťou unikátneho decentralizovaného ekonomicko-spoločenského usporiadania. V Európe sa družstvá tešia veľkej popularite v Holandsku, Taliansku, Švédsku, Francúzsku, ale ekonomické ťažkosti podnietili ich vznik aj v Grécku, Turecku či Veľkej Británii. Výkladnou skriňou družstevníctva však stále zostáva legendárny kooperatívny gigant Mondragón, najväčší zamestnávateľ v autonómnom Baskicku. Ako skutočný fenomén sa družstevníctvo ukazuje aj v USA, kde spontánne vzniklo niekoľko desiatok tisíc kooperatívov (najmä v oblasti malého a stredného podnikania), ktoré majú zároveň v praxi silnú tendenciu spájať sa do rozličných asociácií a zväzov, prostredníctvom ktorých dokážu finančne i vedomostne pomôcť novým záujemcom o zakladanie družstiev – takto sa pomaličky, „pod radarom“ všeobecného záujmu, vytvára podhubie pre kvalitatívne nové usporiadanie spoločnosti.

V tomto kontexte nie sú nezaujímavé ani nedávne prieskumy Pew Research Centre, podľa ktorých by závratných 50 percent amerických respondentov vo veku 18-50 rokov uprednostnilo socializmus pred kapitalizmom – práve model decentralizovanej ekonomickej demokracie sa javí ako nová, životaschopná inkarnácia socializmu, aktualizovaného pre potreby 21. storočia a zohľadňujúceho súčasnú vedomostnú úroveň, technologickú vyspelosť a politické špecifiká tejto doby. Možno predpokladať, že postupným rozvíjaním kvalitatívne diametrálne odlišných ekonomických štruktúr sa vytvoria podmienky pre postupnú transformáciou kapitalistickej ekonomiky na nové, spravodlivejšie a demokratickejšie spoločensko-ekonomické zriadenie – veď napokon ani revolučné premeny rôznych spoločností neprichádzali zo dňa na deň, podmienky pre ne sa vytvárali postupne a dlhodobo, pričom hnijúce útroby odchádzajúceho, starého sveta poskytovali relatívne bezpečné útočisko pre zárodky nového sveta, ktoré sa neskôr stali základom nastupujúcej spoločnosti. Preto môžeme vnímať aj existujúce podniky tohto typu ako prvé lastovičky, ktoré sa rozvíjajú síce ešte v podmienkach dominantných kapitalistických vzťahov, v budúcnosti však majú veľkú šancu presadiť sa aj na celospoločenskej úrovni (už teraz existuje niekoľko teoretických konceptov, azda najznámejší pochádza z dielne známeho amerického filozofa Davida Schweickarta).

Niet čo stratiť


Načrtnutý model samosprávnych, kolektívne vlastnených podnikov predstavuje atraktívnu alternatívu voči súčasnému režimu, sužovanému opakovanými a nevyhnutnými kontrakciami lokálnych a globálnych kríz. Pokiaľ niekoho táto možnosť zaujme, neexistuje žiadny dôvod, aby si tento model nevyskúšal v praxi „v malom“, čím sa zároveň stane súčasťou zmien, ktoré môžu eventuálne vyústiť do celospoločenskej transformácie – do vytvorenia novej spoločnosti, uprednostňujúcej svieži závan kooperácie a solidarity pred únavným, odcudzujúcim a nedôstojným konkurenčným bojom. Nemusíme predsa celý život premárniť prácou v prospech kapitalistických majiteľov, bezohľadne kasírujúcich plody kolektívneho úsilia svojich zamestnancov. Slovenská legislatíva stále umožňuje vytvorenie družstevného podniku, treba byť však zároveň obozretní a sledovať trendy, najmä v prípade bankrotujúcich podnikov sa totiž otvárajú možnosti na transformáciu na družstvo. Treba sa tiež zbaviť odvekého slovenského neduhu – Slováci sú totiž šampiónmi v podliezaní vládnucej ideológii a „mocipánom“, čo im často zabraňuje reálne vnímať alternatívy, ktoré s blahosklonnou malomeštiackou povýšenosťou zhadzujú bez mihnutia oka zo stola ako „utópiu“. Paradoxne, po antikapitalistických alternatívach sa v súčasnosti viac obzerajú nespokojní občania na západ od nás…


Súvisiace:

18 komentářů :

  1. Pozoruhodné možnosti kolektívneho podnikania. Bohužiaľ vysloviť niečo takého na Slovensku, Zmatovič a jeho sfažizovaní kumpáni by to nazvali návratom komunizmu.

    OdpovědětVymazat
  2. Josífku, to jsou zase kydy na pokračování....
    Panáček objevil emeriku s družstevním podnikáním :-)) pokud mě paměť neklame tak to hojně vznikalo u nás již za 1. Republiky. Ta omáčka kolem to je tak blbé, že se to tady musí líbit.
    Takže podle panáčka když firmu vlastí 10 nebo třeba sto lidí tak už to není kapitlismus ?? a to se na to podívejme, to tedy akciovky také nejsou kapitalistické :-)). A že družstvo je odolnější vůči makroekonomickým tlakům.... aha klienti družstevních záložen by mohli vyprávět.

    OdpovědětVymazat
  3. Článek je teoreticky správný a družstevnictví má své velké opodstatnění. Ale musí to být skutečné družstvo, ne jen v názvu jako družstevní záložny. K tomu aby to fungovalo musí být ve společnosti podmínky. Především stabilní právní stát a morálka ve společnosti. Vzpomeňte na konec našich JZD. Naše jelita na pokyn loutkovodičů je zákonem nechala diskvalifikovat, přeměnit na akciové společnosti a akcie koupit oligarchům. Bývalým družstevníkům místo jejich podílů zůstaly mozoly a smutek z chátrajících pracovních míst na vesnici. Schody se prostě metou ze shora.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. njn, už jsme zase u toho, podmínky ve společnosti, stabilní právní řád,morálka ve společnosti bla bla bla. nemáte pravdu, že ze všech JZD vznikly akciovky.
      Nemáte pravdu, že chudákům někdo něco sebral. Těm chudákům stačilo ukázat kufřík s penězi, které přivezli třeba Babišovi mravenci a ti chudáci lačně prodali půdu aby Mařka měla na nový auto etc.
      No a bez půdy je podnikání v zemědělství jaksi hodně problematické že ano.
      Článek je teoretický blábol ve smyslu, že by družstevní podnikání mělo spasit svět...BTW kdž už jsme u toho kapitalismu, zjistěte si kolik lidí zaměstnává stát ve svých firmách např. ve Francii.

      Vymazat
  4. 21:54:Vy jste určitě lumen, co roznáší světlo v temnotách.

    OdpovědětVymazat
  5. Jednou se mi dostala do ruky kniha z 19.století s názvem MYŠLENKA DRUŽSTEVNICTVÍ V ZEMĚDĚLSTVÍ. Nemálo jsem se podivil, protože ve své omezenosti jsem tuto myšlenku měl za produkt až sovětský. Lidé však spolupracovali odjakživa, a jakákoliv ideologie je usvědčením z omezenosti.

    Když se komunistům nakonec povedlo vydupat družstva a zrealizovat zemědělskou velkovýrobu, družstevníci si nastavěli baráky a nakonec mohli jezdit na dovolenou i v létě! Přišla změna nesená "geniální" myšlenkou zničit to všechno a vrátit se k malým rodinným farmám. Stádo se podvolilo.

    Vím ovšem o zemědělském družstvu, které nebylo vytunelováno, vydrželo až do dnešních dnů a prosperuje.
    Tady je problém, že když se někdo dostane ke společné kase, že ji většinou vykrade.
    Každý takový by měl být zastřelen.
    To není propagace nenávisti. Měl by být zastřelen s láskou.
    PB

    OdpovědětVymazat
  6. A on vám někdo komouši v naší svobodné společnosti zakazuje kooperovat mezi sebou, zakládat družstva, spolky, komuny? Nevšiml jsem si.

    Kooperujte, zakládejte a ukažte to těm blbcům kapitalistům jak se to má dělat.

    Jenomže vy umíte jen blbě žvanit.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Družstevnímu podnikání překáží lidské právo lhát, krást a podvádět, které jste zavedli na truc komunistům po převratu právě vy, milý 1:30.

      Vymazat
    2. Krétén s rudohnědým rypákem z ussácký prdele je zas tripu?!

      Vymazat
    3. 15:07

      Rudohnědí vymaštěnci jako ty nedokáží řídit ani tříkolku a jen s nasazením všech duševních kapacit jsou schopni vykonat potřebu bez asistence opatrovníka. Ale chtěli by řídit celé hospodářství.

      Znovu se ty debile ptám: kdo a jak vám brání kooperovat a hospodařit ve vašich vysněných družstvech?

      Vymazat
    4. Však ti vodpověděl! Ty zlodějny okolo tomu bráněj. Lidstvo si počká až se dočká! Až bude lidská práce nahrazen holograny, roboty a trojdéčky, tak budou všici na dávkách a pak se zdaní stroje, aby na ty dávky bylo, ovšem to moc nedá, takže výroba se stejnak přestane kapounům rentovat a předaj to sami rádi obcím - komunám - odtud komunismus (to nemá NIC s názvem žádný strany, to byla ta bolševický sračka nemající s komunismem krom názvu nic co do činění). Pak se do čela budou volit manažeři stejně jak tomu je u samosráv. Ti budou řídit výrobu pro obec - stát - lidstvo v součinnosti s nomenklaturou politickou. A ta bude určovat kolik kdo dostane přiděleno potřeb. Bude to mít tu výhodu že zasloužilí a dobrosrdeční lidé , kteří toho moc nechtěj dostanou vše co potřebuju a hajzlici tvýho typu co by chtěli schlamstnou všecko jen pro sebe dostanou akorát tak každý ráno po rypáku hnedle jak se probuděj:)))))))

      Vymazat
  7. Nic nového. Aby to fungovalo, musí být pořádek a spravedlnost v státním aparátě. Začít se musí neomezenou finanční kontrolou. Poctivý se nemá čeho bát. Problémem jsou současné zákony a soudnictví. Dodnes není zákon o referendu což je pro jakoukoliv společnost základ.

    OdpovědětVymazat
  8. rád by som pripomenul, že Ako vitálna alternatíva, ktorá si získava čoraz väčšiu celosvetovú pozornosť, sa ukazuje koncept ekonomickej demokracie, teda samosprávnej a demokraticky riadenej ekonomiky, založenej na kooperatívach (teda družstevnom spôsobe výrobe - bol systém uplatňovaný Leninom a Stalinom - je to tak - tí čo brojili proti tomu systému a snažili sa nepoctivo prísť k majetku, napr. hladomor na Ukraine - keťasenie s núkou - skončili v Gulagoch - cca 700 000 ich tam skapalo - ta tak ...

    OdpovědětVymazat
  9. žiadnych 60 mil. sa nekonalo - je to hlúposť -

    OdpovědětVymazat
  10. Jak dál? Jednoduše. Smířit se s tím, že všechno patří mafiánům a všechno řídí mafiáni, a nějak najít motivaci stát se jedním z nich.

    OdpovědětVymazat
  11. S autorovým hodnocením neoliberalismu souhlasím, je zřejmé, že by měl být nahrazen a překonán jinou společensko-ekonomickou soustavou.
    Koncept družstevního vlastnictví výr. prostředků by mohl být dobrou alternativou (neboť by mohl udržet zainteresovanost autentických vlastníků na efektivitě podnikání a zároveň překonat nedůstojný třídní antagonismus mezi vlastníkem a jeho zaměstnanci).
    K jeho uplatnění je ještě daleko, a nadto, vyvolává víc otázek než odpovědí.
    Třeba otázek majetko-právní povahy, ekonomické, společensko-ekonomické, procedurální atd.
    Například:
    a) jak v družstevních podnicích řeší (majetko-právní) otázky u nově příchozích, odchozích či "dědictví?" zemřelých ..,
    b) bude tento systém schopen řešit otázku zaměstnanosti lidí, když prognostikové ve světě předpovídají ca. 40% nadbytek pracovní síly, a to v důsledku uplatnění vědecko-technické revoluce,
    c) jak napomoci vzniku této formy podnikání finanční či politickou (státní) podporou proti zavedeným podnikům či silným finančním oligarchiím a nadnár. korporacím, když totéž bude blokováno jak těmi ohroženým, tak i mezinár. či nadnár. politickými strukturami, smlouvami, zákony a pravidly (WTO, EU, TTIP ...).
    ---
    Tak jako tak se domnívám, že to rozhodně stojí za to vážně se touto myšlenkou zabývat. Zvlášť tehdy, pokud je pravdou, že s ní jsou v zahraničí první dobré zkušenosti.
    Kapitalismus lze překonat snad jen tak, že postupně vznikne jiný a efektivnější systém, který vytvoří lepší podmínky pro všeobecné uvolnění lidských tvůrčích pracovních sil.

    OdpovědětVymazat

Reklama