Reklama

.

.

pátek 3. června 2016

Soud jako corrida

Zdeněk Jemelík
3. 6.2016     Drzaholka
Soudní řízení trestní, vedené od června r.2014 u Krajského soudu v Brně původně proti deseti obžalovaným pod označením „kauza Vladimír Čimpera & spol.“, které jsem od počátku průběžně komentoval, se v počátečních fázích těšilo značné mediální pozornosti. Veřejnost mohla sledovat jeho vývoj dosti podrobně. Veřejné mínění se většinou přiklání k názoru, že bez ohledu na obsah obžaloby a její evidenční označení je hlavní postavou procesu Alena Vitásková, bojovná předsedkyně Energetického regulačního úřadu (dále jen:ERÚ), „drzá holka, určená na odstřel“. 


Dnes se proces nachází v dusné atmosféře čekání obžalovaných na písemné vyhotovení rozsudku, který stále ještě neobdrželi, ač závěrečné řeči dozněly 11.prosince 2015 a ústní vyhlášení rozsudku se konalo 22.února 2016. Předseda senátu Aleš Novotný v poklidu pokračuje v pohrdání zákonnými limity, nejspíš se souhlasem předsedy soudu. Průtahy, které toto řízení zatěžují téměř od počátku r.2015, veřejnost unavily, takže zájem postupně opadl.

Tím spíše nevzbudilo pozornost souběžné řízení správní u téhož soudu, které proběhlo ve dnech 12., 19. a 20.května 2016, vyvoláno správní žalobou, podanou ve veřejném zájmu nejvyšším státním zástupcem Pavlem Zemanem. Nezájem je v přímém protikladu k osudovým následkům vydaných rozsudků. Soud jimi zrušil rozhodnutí ERÚ o poskytnutí licencí na provoz fotovoltaických elektráren Saša Sun a Zdeněk Sun v majetku rodinného holdingu Zemků. Zaniklo tím živnostenské oprávnění k provozování elektráren a majitelům nezbývá než elektrárny vypnout. Proti rozsudkům se mohou bránit kasačními stížnostmi jak majitelé, tak ERÚ, ale ty nemají odkladný účinek. Po šesti letech bezpečného provozu tak dochází k zastavení výroby v zařízení s pořizovací hodnotou přesahující 1 miliardu Kč.

Budou-li kasační stížnosti neúspěšné, majitelé mohou požádat znova o udělení licencí. Je prakticky jisté, že bez potíží naplní požadavky pro jejich vydání, takže je získají znova, ale s podstatnou vadou: nové licence již neposkytují výhodu subvencované ceny, takže výkupní cena bude pouze 1.000 Kč/MWh proti dosavadním 5.500 Kč. Výroba bude tak ztrátová, že majitelům nezbude, než elektrárny zrušit. Dojde ke zmarnění obrovské investice, firma patrně nebude způsobilá splácet úvěr, zkrachuje a několik tisíc dělníků se ocitne na dlažbě. Státu nastanou starosti, poněkud připomínající následky krachu OKD.

Pro pochopení toho, co se odehrálo u správního senátu Krajského soudu v Brně, je vhodné připomenout si historii případu a zasadit jej do souvislostí. Řečeno jazykem trestního práva nemůžeme přehlédnout viktimologické zavinění státu, který nejdříve pobídl investory rozmařilým nastavením cenových podmínek k investování do výstavby fotovoltaických elektráren, aby pak v listopadu r.2010 oznámil, že k 31.prosinci 2010 se jeho rozhazovačná dlaň uzavře a nadále se bude za elektřinu z FVE platit místo 12.150 Kč/MWh pouze 5.500 Kč. Velká část investorů si na financování výstavby elektráren vzala úvěr.. Splátkový kalendář úvěru stavěli na předpokládaných příjmech s vysokou subvencovanou cenou. Zásadní snížení příjmu by vyvolalo nezpůsobilost splácet úvěr. Důsledky by byly pro podnikatele smrtící: banka by jednorázově zesplatnila nesplácený úvěr a dlužící firma by se propadla do insolvence. Proto nastaly závody s časem, ztížené nepřízní počasí. Stát tedy nalákal podnikatele na návnadu vysokých příjmů, ale pak je opožděnou změnou cenových podmínek vehnal do krizové situace, za jejíž nezvládnutí nyní krutě trestá.

Všichni se hnali za zajištěním výkupní ceny 12.150 Kč/MWh a nevšimli si, že získání licence je jen jednou z podmínek jejího získání, zatímco druhou jsou dodávky do sítě ještě v r.2010.

Mezi „závodníky“ byly i obě předmětné elektrárny. Při obhlídce, vykonané pracovníky ERÚ 20. prosince 2010, se zjistilo, že na elektárnách jsou ještě drobné nedodělky. Byly skutečně nepatrné, takže již 22.prosince 2010 se mohlo uskutečnit první paralelní připojení elektráren do sítě distributora. Investoři se zavázali, že nedostatky do 27. prosince 2010 odstraní. Dožadovali se pak provedení další obhlídky. Našli podporu u tehdejšího ředitele licenčního odboru Luďka Pražáka, dnes obžalovaného ve výše zmíněné kauze „Vladimír Čimpera & spol.“. Proti názoru bývalého předsedy ERÚ Josefa Fiřta, místopředsedy Blahoslava Němečka a ředitele právního odboru Antonína Panáka si vyvzdoroval souhlas k provedení další obhlídky dne 31.prosince 2010, což byla tehdy neobvyklá vstřícnost vůči žadatelům. Sám odjel na dovolenou a provedením licenčního řízení v poslední den roku pověřil úřednici Ilonu Floriánovou, dnes nepravomocně odsouzenou ve výše zmíněné kauze, po které požadoval, aby setrvala na pracovišti do noci a vše vyřídila. V ten den vydala 17 licencí, z nichž 5 se stalo předmětem pozornosti orgánů činných v trestním řízení.

Obhlídku provedla tříčlenná skupina pracovníků ERÚ, z nichž žádný neměl odbornou kvalifikaci pro revizní činnost. Nicméně poměrem dvou hlasů k jednomu vydání licence doporučili. Kladný názor měli i různí přítomní znalci, např. vyslaní úvěrující bankou, kteří se obhlídky zúčastnili neoficielně. Při obhlídce byly zjistěny drobné závady, jež ale nebránily provozování elektrárny a nezpochybňovaly bezpečnost zařízení. Náklady na jejich odstranění odpovídají několika setinám procenta z ceny projektu. Od 1.ledna 2011 elektárny dodávaly proud do sítě a za šest let jejich provozu nedošlo na nich k úrazu, způsobenému elektrickým proudem. Na základě dobrozdání z obhlídky Ilona Florianová vydala majitelům licence pro provozování elektráren Saša Sun a Zdeněk Sun. Stalo se v pozdních večerních hodinách, takže elektrárny sice měly licenci, ale proud do sítě distributora začaly dodávat až 1.ledna 2011.

Jednou z nepominutelných podmínek, které musí splnit žadatel o licenci, je prokázání bezpečnosti zařízení elektrárny revizní zprávou. V tomto případě zaměstnanci dodavatelské firmy předložili revizní zprávy z 27. a 28.prosince 2010, vypracované stavbyvedoucím-revizním technikem Vladimírem Čimperou. Ilona Florianová je přijala bez dalšího zkoumání v dobré víře, že jsou v pořádku. Vedle toho existovaly revizní zprávy, vypracované revizním technikem Liborem Hanákem, vyhotovené sice včas, ale doručené až dodatečně, o kterých nevěděla. Až po několika měsících zjistil Antonín Panák, nadřízený Ilony Floriánové, že přijaté „Čimperovy“ revizní zprávy jsou padělky, zhotovené úpravou jeho pravých zpráv z 5. a 6. prosince 2010. Na základě tohoto zjištění podal trestní oznámení, o němž neinformoval předsedkyni ERÚ Alenu Vitáskovou při jejím nástupu.

Od Panákova trestního oznámení vede přímá cesta k brněnskému „monstrprocesu“ i k výše zmíněnému správnímu řízení soudnímu. Vývojem trestního řízení se zde nebudu zabývat, zájemce o ně odkazuji na svůj blogg.

Správní řízení se v mnoha směrech podstatně liší od řízení trestního. Je mnohem více formalistické, zcela jinak přistupuje k důkazům a pracuje s pojmem „dobrá víra“. Účastník řízení má být chráněn před účinky nesprávných rozhodnutí státu, která přijal v dobré víře za správná. Individuální dobrá víra ale ztrácí význam v případě řízení, vyvolaného nejvyšším státním zástupcem žalobou ve veřejném zájmu. V našem konkrétním případě odlišnost dokládají i rozdíly v délce řízení: zatímco v trestním řízení soud dosud nedospěl od června r.2014 k pravomocnému rozsudku, ve správním řízení k dosažení cíle stačilo pár hodin.

V oblasti správního řízení prošla kauza od udělení licencí o silvestrovské noci v r.2010 dvěma kritickými body na půdě ERÚ. Prvním bylo rozhodnutí ředitelky licenčního odboru Michaely Schneidrové z r.2012 zastavit řízení o povolení obnovy licenčních řízení, které připravili úředníci „starého“ vedení. Při rozhodování měla k disposici některé důkazy, jimiž nedisponovala Ilona Floriánová. Na jejich základě usoudila, že v obnoveném řízení by musela být bezpečnost a způsobilost elektráren ke dni 31.prosince 2010 posouzena ve prospěch ponechání licencí v platnosti. V takovém případě správní řád velí obnovu nepovolit. Její rozhodnutí vyvolalo okamžitou negativní reakci příslušníků bývalého vedení ERÚ, zejména Antonína Panáka, tehdy místopředsedy ERÚ.

Předsedkyně ERÚ Alena Vitásková nechala její rozhodnutí přezkoumat advokátní kanceláří, vybranou ve výběrovém řízení. Hodnocení bylo pro Michaelu Schneidrovou příznivé. Po zjištění, že probíhá policejní vyšetřování, Alena Vitásková jako druhostupňový orgán přesto zahájila přezkumné řízení, jehož výsledkem byla obnova licenčního řízení, která však v r. 2014 vedla k novému vydání licencí s účinností k 31.prosinci 2010. A právě toto rozhodnutí napadl nejvyšší státní zástupce žalobou ve veřejném zájmu.

Souběžně s projednáváním kauzy licencí pro dvě zmíněné fotovoltaické elektrárny v trestním a správním řízení došlo k významnému vývoji mimo působnost ERÚ, o němž veřejnost v podstatě nic neví a státní zástupci a soudy se tváří, že se nic nestalo. Od 1.ledna 2013 nastala zásadní změna ve vyplácení výkupní ceny za dodanou elektřinu. Až do té doby prováděly výplatu pověřené soukromé firmy, v našem případě Actherm a.s. Pak ale právo a povinnost přešlo na státní společnost OTE a.s., která zjistila, že fotovoltaické elektrárny Zemků sice měly licenci platnou k 31.prosinci 2010, ale elektřinu začaly dodávat až 1.ledna 2011. Neměly tedy naplněnou druhou podmínku pro vyplácení zvýhodněné ceny. Proto OTE a.s. od 1.ledna 2013 vyplácí pouze cenu podle cenového rozhodnutí z r.2011.Actherm a.s. tedy vyplácela Zemkům zvýhodněnou cenu nezákonně. Zde znova vstoupil do hry ERÚ, u něhož v této věci probíhá t.zv. sporné řízení mezi Actherm a.s. a ČEZ a.s., neboť ČEZ odmítl kompenzovat Acthermu neoprávněně vyplacené peníze. Podle prvostupňového rozhodnutí ERÚ je ČEZ v právu. Z toho ve výhledu plyne pro majitele zmíněných elektráren hrozba, že budou muset přeplatek ceny vrátit.

Vše výše uvedené je důležité pro pochopení toho, co se odehrálo v prvostupňovém správním řízení soudním. Předesílám, že Pavel Zeman při vystoupení v Otázkách Václava Moravce dne 15.května 2016 kritizoval politiky za to, že při posuzování účasti Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu při zatýkání policistů nadřazují formální stránku věci nad jejím obsahem. To je ale přístup, který je právě typický pro velkou část rozhodování státních zástupců. V daném případě elektráren Zemků se vyskytuje v krystalicky čisté podobě v úkonech státních zástupců a projevuje se výrazně také v zacházení správního senátu Krajského soudu v Brně s touto materií.

Formálnost přístupu vyniká na pozadí rozporu mezi soudním rozhodnutím a skutečným stavem elektáren: zatímco z formálně právního hlediska nebyla prokázána bezpečnost jejich zařízení a byla zpochybňována jejich dokončenost k 31.prosinci 2010, ve skutečnosti elektrárny od 1. ledna 2011 nepřetržitě fungovaly bez problémů a za šest let u nich nedošlo k úrazu elektrickým proudem. Praxe tedy ukazuje, že byly dokončené a bezpečné. Mimo to jsou dostupné fotografie, pořízené těsně před koncem roku 2010 z družice NASA a dokončenost na základě analýzy účetních dokladů exaktně prokazuje znalecký posudek společnosti Waterhouse Coopers, který nebyl jako důkaz připuštěn.

Státní zástupci a správní soud si s ERÚ a majiteli elektráren zahráli jako toreador s býkem při corridě: po celou dobu se vedly vášnivé spory o dokončenosti či nedokončenosti obou elektráren, případně o tom, zda je správné požadovat dokončenost „do posledního šroubku“, která prakticky může nastat jen zcela výjimečně. Spory o dokončenost sehrály roli mulety, na kterou se soustředila pozornost ERÚ i majitelů elektráren. Správní soud je ale elegantně obešel z boku a zaskočil je mečem rozhodnutí, že licence neměly být vydány, protože žadatelé neprokázali bezpečnost elektráren bezvadnou revizní zprávou, a to bez ohledu na stupeň dokončenosti. Soud výslovně uvádí, že nepovažuje za nutné zjišťovat, v jakém stavu (rozestavěnosti či dokončenosti) byly elektrárny k datu 31.12.2010. I kdyby se totiž prokázalo, že byly již dokončeny, nijak to neprokáže, že byly bezpečné, tj. že byly předloženy řádné revizní zprávy.

V tomto ohledu je rozhodnutí správního soudu logické: časově příslušné byly pouze padělané revizní zprávy z 27. a 28.prosince 2010.Byla zde sice také revizní zpráva revizního technika Libora Hanáka, ale ta se správnímu soudu do jeho účelové konstrukce nehodila, proto ji účelovým jednostranným vyhodnocením výpovědí autora v přípravném řízení a před soudem jako důkaz vyloučil. Odkaz obhajoby na revizní zprávy z 5. a 6. prosince 2010 kulhá na skutečnosti, že mezi jejich vydáním a licenčním řízením došlo k obhlídce z 20. prosince 2010, při které byla konstatována nedokončenost zařízení, a po ní následovaly dokončovací práce, takže uvedené zprávy nemohly popisovat stav elektráren v den vydání licencí.

Jinak si však dovolím několik laických výhrad. Přestože v úvahách soudu měla rozhodující úlohu neprůkaznost revizních zpráv a stupeň dokončenosti elektráren měl až druhotný význam, soud se jím přece jen zabýval, a to jako výchozí podmínkou pro vypracování věcně správné revizní zprávy. Přistupuje k ní jako k otázce právní, nikoli skutkové. Dovoluji si tvrdit, že právní otázku nelze úspěšně řešit na základě nesprávných skutkových zjištění a jejich účelového jednostranného vyhodnocení. Současně připomínám v této souvislosti názor Unie obhájců ve stanovisku z 1.června 2016 k ústavnímu nálezu z 19.dubna 2016, že z bezpráví nemůže povstat právo. Ke skutkovým zjištěním ale v našem případě soud přistupoval s velkorysou účelovostí v neprospěch obhajoby v takové míře, že lze hovořit až o bezpráví.

Soud např. formalisticky zanedbal působení lidského faktoru, především dobré víry, s kterou úřednice ERÚ přijala padělky z 27. a 28. prosince 2010. Nikdo se nezamýšlel nad tím, zda unavená žena po dlouhé směně, v pozdních večerních hodinách, byla v takové kondici, aby musela na první pohled odhalit padělky, zvlášť když její nadřízený je rozpoznal až o několik měsíců později.

Hodnocení lidského faktoru má vliv i na nazírání na samu skutečnost předložení padělaných revizních zpráv. Formálně za ně samozřejmě odpovídá žadatel jako právnická osoba. Není ale prokázáno a ani žalobce v trestním řízení to netvrdí, že by si investoři objednali u dodavatelské firmy padělané revizní zprávy, naopak je známo, že se jistili objednáním paralelní revizní zprávy Libora Hanáka. Přesto správní soud uplatňuje názor, že žadatelé při předložení žádostí nejednali v dobré víře, protože kdyby tomu bylo opačně, nepředložili by padělané revizní zprávy. Soud tím přímo říká, že žadatelé vědomě a účelově předložili padělky, ač k tomu není dán dokazováním žádný důvod.

Ve formálně právním pojetí správního soudu tak mají investoři být prostřednictvím soudního rozhodnutí potrestáni za nezákonné jednání zaměstnanců dodavatelské firmy, a to až tak, že mají strpět miliardovou škodu na svém majetku. Zkoumáním účasti investorů na rozhodnutí o předložení padělků se soud vůbec nezabýval. S přirozeně právním pojetím spravedlnosti nemá takové vyústění správního řízení nic společného.

Nehodlám se pouštět do podrobností, pouze konstatuji, že vyhodnocování důkazů bylo v tomto řízení vedeno ve smyslu zásady „in dubio contra reo“. V trestním řízení by postup správního senátu neobstál. Pokud soud nabízené důkazy obhajoby rovnou neodmítl, neměl pochybnosti při jejich vyhodnocení: se zjevnou, až křečovitou účelovostí v pochybnostech vždy rozhodoval v neprospěch obhajoby. Např. soudu se nehodila existence revizních zpráv Libora Hanáka z konce r.2010, proto vyslovil domněnku antedatování, pro kterou neměl důkaz, ale zejména je odmítl s tím, že revizní technik elektrárny neprohlédl. Pominul tak skutečnost, že revizní technik nafotografoval výrobní štítky kontrolovaných zařízení: kdyby neprocházel elektrárnami, fotografie by nezískal. Dodám ze subjektivní zkušenosti, že jsem byl přítomen výslechu revizního technika Libora Hanáka před soudem. Protože jsem rovněž měl podezření, že jeho zprávy byly antedatované, sledoval jsem jeho výslech bedlivě. Jsem přesvědčen, že tento svědek je věrohodný. Soud odmítl výslechy obou revizních techniků a při vyhodnocení jejich výpovědí v trestním řízení uplatnil nestydatě otevřenou libovůli.

Podstatné je, že řízení bylo vedeno na základě žaloby nejvyššího státního zástupce, podané ve veřejném zájmu. Je to mimořádný prostředek, který má nejvyšší státní zástupce používat jen v případech zvlášť závažného porušení veřejného zájmu, zejména tehdy, došlo-li k porušení práva v důsledku uplácení nebo vybočuje-li případ z obvyklosti. Správní soud není oprávněn přezkoumávat závažnost veřejného zájmu, jemuž nejvyšší státní zástupce přiznal mimořádnou závažnost. Podezírám Pavla Zemana, že závažnost věci spatřoval v potřebě posílit pozice žalobce v trestní kauze „Vladimír Čimpera & spol“, ale prokázat to nemohu. Zajímavé je ale vyhodnocení účinků, které Pavel Zeman v případě nezrušení správních rozsudků dosáhne kromě posílení postavení žalobce ve výše zmíněném „monstrprocesu“ u Krajského soudu v Brně. Stát nebude mít z odebrání licencí žádný prospěch. Pokud byla vyplacena elektrárnám v letech 2011 a 2012 neoprávněně podpora, stalo se tak nezákonným postupem společnosti Actherm a.s. K nápravě této nepřístojnosti dochází ve správním řízení, které s projednáním zmíněných žalob ani s trestním řízením nemá vůbec nic společného. Dostane-li stát zpět neoprávněně vyplacené prostředky, nebude to výsledek projednání Zemanovy žaloby. Společnosti Saša Sun s.r.o. a Zdeněk Sun s.r.o. nejspíš zastaví výrobu elektřiny. Přestanou odvádět státu daně a poplatky, související s provozem elektráren. Bude zmarněna soukromá investice přesahující částku 1 miliardy Kč. Majitelé nebudou mít prostředky na splácení úvěru a skončí v insolvenci. O práci přijde několik tisíc dělníků, z nichž aspoň část bude hledat útočiště na účet státu v ochranné sociální síti. Úspěch správní žaloby nejvyššího státního zástupce ve správním řízení bude zaplacen vlastníky a státem přímo luxusně.

Na internetových stránkách Ing. Aleny Vitáskové byl k zvukovým záznamům z vyhlášení rozsudku Krajského soudu v Brně dne 22.2.2016 přidán jejich přepis: http://www.drzaholka.cz/trestni-rizeni-ks-brno/hlavni-liceni-22-2-2016-vyhlaseni-rozsudku-zvukove-zaznamy-a-jejich-prepis/

11 komentářů :

  1. Dojde ke zmarnění obrovské investice? Ano, majitelé asi skončí v insolvenci, ale on to rád někdo koupí v dražbě, ne. A hlavně, my je budeme méně dotovat.

    OdpovědětVymazat
  2. Soudruzi.kdysi jsme rozorali meze,nyní bude nutné rozorat montovny,solárníky a začneme ZNOVU pěstovat zelí v Křimicích,česnek,budeme soběstační s eko žrádlem..

    OdpovědětVymazat
  3. z hlediska pravdivosti uvedených údajů, lze s úspěchem tvrdit, že revize přesněji kolaudace, potřebná k udělení licence, nebyla řádně a v termínu provedena. A to, že vypracoval revizní technik, zaměstnanec sol. baronů nebo,´že elektrárna byla ve zkušebním provozu bez revize a licence před termínem 31.12. 2010 je nepodstatné. O podvodech na občanech ze strany solárních baronů v řádech desítek miliard Kč není pochyb
    Jiná je ovšem otázka postupu soudů, st. zastupitelství a ostatních účastníků řízení před soudy ČR.
    Je nevyvratitelné, že soudy vynášejí rozsudky na objednávku a chrání tak zájmy nadnárodních monopolů, bank a "zájmových" skupin v rozporu se zákony ČR a bez ohledu na jejich znění.
    Potvrzuje se existence justiční mafie propojené s výkonnou a zákonodárnou mocí.
    To je základní bod, bez jehož odstranění nebude v ČR nikdy existovat právní stát a PČR, soudy a st zastupitelství budou připomínat řadění banditů. Jedině exemplární tresty mohou tato zvěrstva omezit a možná i zastavit

    OdpovědětVymazat
  4. Justice,vlastně inkvizice-škoda slov NEŘEŠITELNÉ.

    OdpovědětVymazat
  5. Pane Jemelíku, příliš nechápu důvod Vašeho rozhořčení. Zda Vám jde o podporu fotovoltaických baronů, ochranu jejich zaměstnanců, obecnou spravedlnost, nebo vyšší princip mravní. Na rozdíl od Vás já neshledávám na práci a rozhodování správního soudu žádné pochybení.

    Soud jedná na základě žaloby nejvyššího státním zástupce ve veřejném zájmu, jejíž oprávněnost nepřezkoumává. Jedná výhradně na základě důkazů předložených stranami a po jejich vyhodnocení vydá rozhodnutí. Soud není oprávněn ani zmocněn brát v úvahu a do svých rozhodnutí zahrnout další vlivy, které ovlivňovaly jednání účastníků řízení, nebo které svým rozhodnutím kdekoli a komukoli způsobí (politické, ekonomické, sociální, bezpečnostní, enviromentální .....). Možná proto je bohyně spravedlnosti Diké zobrazována se šátkem na očích??

    Stát nemůže a nesmí na sebe brát odpovědnost za jednání a rozhodnutí soukromých subjektů. Věřím, že dávno pryč je doba, kdy politici svým rozhodnutím sanovaly z veřejných prostředků státního rozpočtu (z našich daní) min. 300 miliard nesplacených pohledávek soukromých bank a dalších cca 200 miliard za konsolidační agetůrou. Jen doufám, že se najde někdo fundovanější než já a podá na ně trestní oznámení, protože k žalobě o náhradu škody asi jako občané nejsme způsobilí. Z tohoto úhlu pohledu je mi záhadou, proč takovouto žalobu ve veřejném zájmu nejvyšší státní zástupce dosud nepodal!! Asi mu to protektor Schapiro ještě nenařídil.

    Prostě každý si musí svá práva prosadit a chránit sám!! Jen stát k tomu má legitimován systém státních zástupitelství.
    Dovolte mi malou analogii s Vaším výkladem: Motorista je viníkem dopravní nehody, ale protože má uzavřeno zákonné pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla, tak očekává, že jím způsobenou škodu uhradí pojišťovna. Z vyšetřování vyplyne, že za nehodu může neodborně provedená oprava ve značkovém servisu. Normální průběh je, že pojišťovna uhradí oprávněné nároky počkozeného a poté si náklady může refundovat na viníkově servisu. Dle Vašeho vidění by však měl poškozený celou kauzu řešit přímo se servisem viníka, zajišťovat úhradu škody, popř. si opatřovat důkazy, znalecké posudky ... - tedy jít přes oprávnění a pravomoci orgánů v hierarchii k tomu určených. Vidíte, že takhle to nefunguje a ani fungovat nemůže. Všichni mají stanoveny své pravomoci a oprávnění a je jen na nich, jak je budou využívat! A na protistraně, zda jim dovolí je překračovat!!
    Soud nemůže řešit, že povinný (ať nevědomky, záměrně, nebo zlým úmyslem subdodavatele) nesplnil zákonnou povinnost. Maximálně může v rozhodování zohlednit tzv. zásah vyšší moci, vše ostatní je odpovědnost povinného. A bude-li povinný uveden v omyl (podveden), tak má zákonné možnosti požadovat náhradu škody na viníkovi. Zda a jak bude úspěšný je již jiný příběh.

    OdpovědětVymazat
  6. nechápu poznámku v úvodu, že tisíce dělníků přijdou o zaměstnání... pokud vím tak FVE jede naprosto bez obsluhy a jen baronům, kteří včas měli pohotově sumu na investici resp na splácení úvěru bance nese nehorázné zisky a ještě k nim přišli podvodem s antidatovanou revizní zprávou. Myslím že dobře jim tak. nevím ta koho tady autor obsáhlého pojednání "kope"

    Slávek

    OdpovědětVymazat
  7. Pan Jemelík patrně neví, že nikde v EU neexistuje precedens, že by byla nastavena výkupní cena za 1MWh 12 150 Kč na dobu 20ti let to je jen v ČR. Nikdo Vám nedá garance na takovou dobu v žádném oboru. I výkupní cena 5 500 Kč /1MWh je stále nehorázně vysoká.
    Na energetické burze v Lipsku je dnešní cena 1MWh s dodávkou v roce 2017 26,70 euro - tedy cca 720 Kč.
    V ČR stát koupí 1MWh od solárních elektráren za 12 150 kč a vyveze ji ven ( ČR každoročně vyváží 20% elektřiny) za cca 6% nákupní ceny - opravdu skvělý obchod.
    Toto by v žádném jiném státě než ČR ( kde lidé nehájí svá práva nebylo možné)


    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tisíce lidí přijde o práci. Kde? Že miliony lidí jsou okrádány tím, že na to musí nedobrovolně přispívat zřejmě autorovi nevadí.

      Vymazat
    2. - výkupní cena za 1MWh 12 150 Kč na dobu 20ti let to je jen v ČR !!! Zde je jádro pudla. Za tohle by měli nastavovatelé té ceny (nejspíš organizátoři a investoři v jednom) zaplatit bez ohledu na formální dodržení našeho prvobytně pospolného "práva".

      Vymazat
  8. Nechápu o čem je řeč. Elektrárna měla fungovat do 31.12.,ale nefungovala. Stát ušetřil na dotacích.
    Občané ušetřili. Možná , že se pole stane zase polem a někdo, komu banka půjčila miliardu nezbohatne tak, jak čekal. Do Chánova nebo pod most se asi Zemkovi stěhovat nebudou, možná ale celou partičku budeme živit v kriminále.

    OdpovědětVymazat
  9. Ví tady vůbec někdo o čem to vše je? Já fve vlastním a než jsem ji v 11 mes 2010 spustil tak jsem musel doložit naprosto vše. Přišlo asi 5 komisí co do posledniho šroubu vše zkontrolovali na vše jsem musel každému dodat nespočet revizi a dokladů. Stavební firmy,stavebni úřad, e on komise, rozvodné závody a ostatní znovu a znovu vše zkoumali a prověřovali a dokonce počítali jednotlivé panely a nedej bože pokud by byl jeden navíc nebo jeden chyběl. Po tomto martyriu byla fve na den spustena a další komisí kontrolována a měřená jestli přesně odpovídá specifikaci a dodává přesně tolik kolik má. Po tomto všem jsem teprve mohl požádat ERU o licenci. Tam mi jasné sdělili, že ne vyřízení licence mají 30 dní a pokud bych podal žádost až 1.12 tak už by mi licenci nevydal. Dalších 15 dní si dal e on na připojení do sítě a další kontrolu funkcnosti a 100% stavu fve a věřte že kdyby našli sebe menší chybičku tak mi fve do sítě nepřipojí. Takže tyhle kecy o pracovnicich ERU makajicich na vánoce i silvestra,vydávájici licence při novoročním ohnostroji, o reviznich zpravach, o dokoncene nedodělané fve. Prostě naprosté nesmysly!!! Věřte že kdyby mi nefungoval zámek na vstupní bráně tak mi nikdo nedá ani povolení zažádat o licenci. A i kdybych ho získal tak mi ERU licenci nevydá a už vůbec ne ve lhůtě kratší než mesic. A i kdybych je uhranul a licenci získal tak komisař z e onu by mě nepřipojil do sítě. Musím se smát těm slataninam o tom jestli bylo něco dokončeno či ne. Udělejte si sami obrázek o tom kolik lidí muselo zkontrolovat funkčnost a stav fve než jste se dostali o razítko dál ke spuštění. Takže tak.

    OdpovědětVymazat

Reklama