Reklama

.

.

neděle 5. června 2016

Vojenské umění husitů

Emil Kalabus
5. 6. 2016  Hustitsví

František Palacký: “Nic nebylo jejich úmyslům vzdálenější než útok a válka; ne oni, ale jejich protivníci vyvolali krveprolití a hrůzy ničení. Oni byli první v Evropě, kdo ne pro pozemský majetek, ne pro světskou moc a vládu, ale na ochranu ohrožených nejvyšších lidských statků, práva na sebeurčení a svobody svědomí, jen z donucení sáhli ke zbrani a strašlivý dlouhý boj proti celému ostatnímu světu, který nezamýšlel nic menšího než jejich úplné vyhubení, nejen přijali, ale podivuhodně vítězně dovršili.“




Pokud jsem se minule na svém blogu zabýval husitstvím, které neodmyslitelně spoluutvořilo naše dějiny, dnes se budu zabývat vojenstvím a husitskou taktikou. Husitský chorál před nímž mnohdy nepřátelé prchali dříve než bitva začala si můžete poslechnout na konci článku.

První křížová výprava proti husitům byla vyhlášena 1. března 1420 papežem Martinem V., zvoleným na Koncilu v Kostnici. V čele výpravy stál uherský a římský král Zikmund Lucemburský, který měl po svém zemřelém bratru Václavu IV. oprávněný nárok na český trůn. Po nezdařilém pokusu křižáků o vyhladovění Prahy a odražení jejich útoku na vrch Vítkov, se Zikmund Lucemburský vzdal tohoto pokusu o vojenské potlačení husitů. 28.července se nechal na Pražském hradě korunovat českým králem, rozpustil svá vojska a spěšně Prahu opustil. Tato křížová výprava byla první ze série pěti neúspěšných křížových výprav vyhlášených v letech 1420 -1431 proti husitským Čechám.




Odpovědí na křížová tažení pak byly Spanilé jízdy, v dobové terminologii rejsy. Byla to velká vojenská tažení husitů za hranice Českého království. Tyto výpravy se stávaly součástí nové taktiky husitských uskupení zhruba od poloviny 20. let 15. století, plně pak od roku 1427, a spojovaly v sobě vojenský, ekonomický, politický i propagační zřetel. Nebudu se zde zabývat vojevůdci, ale všeobecnou husitskou taktikou, která vedla k úspěchům a vítězným bitvám.

V dnešní terminologii bychom husitskou revoluci mohli označit za asymetrický konflikt, který měl charakter náboženské, občanské i vlastenecké války. Utkaly se v ní armády používající diametrálně odlišnou taktiku, které měly většinou také značně rozdílné početní stavy. Vítězství se téměř vždy přiklonilo na stranu armády husitů, zdánlivě slabší, hůře vyzbrojenou, hůře vycvičenou, tvořenou z valné části příslušníky lidových vrstev. Bylo to jedinečné období, kdy husitská vojska úspěšně vzdorovala přesile feudálních armád z celé Evropy, aby byla nakonec poražena svou vlastní taktikou a za pomoci svých bývalých spolubojovníků. Poznání husitského válečnictví zůstáváme hodně dlužni a bohužel nám pod nánosem novodobých teorií, usilujících o podání jeho úplného avšak z velké části smyšleného obrázku, uniká mnoho podstatných souvislostí.

Ačkoliv husité podnikali od počátku války mnoho ofenzivních operací proti opevněným místům, v polních bitvách byla jejich role výrazně defenzivní. Místo bitvy často sami definovali tím, že na něm zaujali obrannou pozici a čekali, až na ně nepřítel zaútočí. Sázeli na obranné kvality zvoleného místa, které bylo buď chráněno přírodou (návrší, rybník, vodní tok, zaniklé hradiště, les apod.), a nebo zahrnovalo nějakou bytelnou stavbu, (např. kostel, tvrz, město), o kterou se mohlo opřít vojenské ležení obehnané vozovou hradbou. Je pravděpodobné, že mobilní opevnění vytvořené z upravených vozů bylo používáno v době předhusitské celkem běžně, neboť se ho týká několik odstavců vojenského řádu podkomořího krále Václava IV. Jana Hájka z Hodětína, který byl poprvé čten královskému vojsku obléhajícímu hrad Skála u Přeštic roku 1413.

Husitská bojová taktika

Následující schéma vývoje bitvy se v jednotlivých srážkách měnilo, ale v podstatě platilo všeobecně. Počáteční fáze je pravidelně defenzivního rázu. Husitské vojsko stojí v obraně kryto vozovou hradbou a proti nepřátelské jízdě zahajuje boj dělostřeleckou palbou. Jezdci, kteří se podle feudálního zvyku rozptylují a bojují samostatně s nepřátelskými jednotlivci jsou, jakmile se přiblíží k hradbě, napadeni novou palbou husitských ručních zbraní a kuší. Pokud se jim podařilo “přilnouti” k vozům, odráží je pěší osádky vozů, hlavně cepníci a sudličníci.

Když byl nepřítel dostatečně rozptýlen a morálně fyzicky otřesen palbou dělostřelectva i ručních palných zbraní, nastal okamžik přechodu k protiútoku. Z vozové hradby vyráží pěchota, sudličníci a cepníci i oddíly jezdectva, aby z boku, případně i z čela napadli nepřítele.

Nepřítel otřesen palbou a bránící se útočící pěchotě, je ohrožen na křídlech pravidelně obchvatem jezdectva a obvykle se po kratším či delším boji, závislém hlavně na početnosti křižáckých oddílů, dává na útěk, nemilosrdně pronásledován husitskou jízdou, případně i pěchotou.

Výběr terénu

Jedním z prostředků taktických úspěchů husitských vojsk byl pečlivý výběr terénu. Cílem husitských hejtmanů bylo dosáhnout toho, aby rytířští jezdci ztratili co nejvíce rychlosti, která jejich útok činila úderem. Proto bývá k bitvě vybíráno pravidelné stanoviště na návrší, aby rytíři byli nuceni svůj nájezd zpomalit.

Při výběru terénu se hledělo také k tomu, aby alespoň zadní strana, popřípadě i bok vozového šiku byly kryty nějakou, pro rytíře nepřekonatelnou terénní překážkou, rybníkem, lesem, prudkým srázem apod. Tím bylo nebezpečí napadení podstatně zúženo. Stejně jako nepřátelské dělostřelectvo, aby mohlo napadnout tábor účinnou palbou, muselo se přiblížit “ke kratším (nekrytým překážkou) stranám obdélníku”. Tyto strany však byly dobře chráněné husitským dělostřelectvem a to jak umístěnými v šiku, tak i v baštách na návrších (to znamená vysunutí části dělostřelectva mimo vlastní obranné postavení a vytvoření předsunutých středisek odporu).

Zvláštním, ale patrně dosti obvyklým způsobem využití terénu pro taktické účely bylo také postavení na odvrácené straně, kdy dělostřelectvo protivníka přestřelovalo husitské pozice, zatímco dělostřelectvo husitů mohlo účinně pálit do nepřátelských houfů.

Vojenský řád

Husitská vojska se řídila zvláštním vojenským řádem, jenž zaručoval dokonalou organizaci a kázeň, kterou nikdy nemohla mít vojska protihusitská, naverbovaná z nejrůznějších končin Evropy a dychtící jen po válečné kořisti.

Bojová morálka

Převaha husitských vojsk se projevovala i v jejich vysoké bojové morálce. Všichni šli do boje s přesvědčením, že zápasí za spravedlivou věc. Proto také měl husitský chorál „Ktož sú boží bojovníci mocný bojový účin a jeho zpěv nejednou obrátil nepřítele na útěk ještě dříve, než došlo k boji.

Husitský chorál - Ktož sú boží bojovníci https://www.youtube.com/watch?v=elskCac9wSI

12 komentářů :

  1. Ano neporazili je cizinci ale vlastní zrádní a nenažraní "spoluobčané".Češi porazili Čechy.

    OdpovědětVymazat
  2. Ano polní vojska nikdy nebyla poražena cizáky.
    Byla poražena Čechy a to je největší tragedie
    Nenažranost vlastní šlechtý.
    Dějiny se neustále opakují !!!!!!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jak směšné byly našich předků cepy, když celý svět se zdvihl proti nim. A hle - svět celý zdrtil vůdce slepý, a Táboru se klonil věčný Řím!

      Jen v srdce zápal, a chrabrost bohatýrů, a budem vojsko, netušených sil! Sláb jenom ten, kdo ztratil v sebe víru, a malý ten, kdo zná jen malý cíl.
      /J.Neruda/

      Chudák Neruda -kdyby věděl, že jsme se z národa bohatýrů stali národem zrádců, tupců, šmejdů a srabů! Ztratili jsme všechno - nejen v sebe víru, a cíle nemáme žádné - jen sápat se po všem co se leskne, jako straky, hamtat majetky, vytahovat se na ostatní - jsme neskuteční ubožáci, ať už ti v pražské "kavárně" i ti mimo kavárnu. Zbabělci, vděční za žvanec, spadlý snobům ze stolů.
      Jak tenkrát v té - tehdy populární knize "Výlet pana Broučka do patnáctého století" řval bratr Žižka na zbabělého pana domácího .." není možná, abychom my někdy měli takovéhle potomky!!... ale je, bratře Žižko, máš ještě horší potomky. Havěť plnou leštičů panských klik, podržtašek a přizdisráčů, a tvojí krásné Praze se dnes říká Mekka zmrdů. Buď bratře Žižko rád, že už jsi pod zemí.

      Vymazat
  3. Polní vojska Jana Žižky byli poraženy zradou Pražanů, tedy náplavy, která se v srdci Čech usadila.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano,Pražáci ať jsou odkudkoli,pořát dokola zrazujou,asi je tam nějakej špatnej luft,nebo tam působí nějaký negativní síly.....

      Vymazat
    2. Omyl - polní vojska J. Žižky nebyla poražena.
      Poražena byla polní vojska sirtků vedená Prokopm Holým.

      Vymazat
  4. Při vzpomínce na vojenské umění naších předků, kteří byli schopni se ubránit obrovské přesile celé tehdejší Evropy, je nutné připomenout, kam národ dojde, když vládu do rukou převezmou lobisti, kapitalisti, veksláci a ostatní svoloč. Co mám tím na mysli. I přes zkušenosti, které nám naše historie nabízela v období před druhou světovou válkou se za První republiky naše vládní garnitura rozhodla budovat nesmyslné bunkry, jako obranu proti fašistickému Německu a uzavírat smlouvy s takovými státy jako Velká Británie a Francie, které nás při první příležitosti hodily přes palubu. Každý stát se může spolehnout jenom sám na sebe. Použít k obraně bunkry se rovnalo vrátit se ve vojenské strategii do doby hradů a tvrzí. Příčina nebyla ani tak v neznalosti jako v tom, komu to hlavně posloužilo a prospělo. A budování bunkrů posloužilo hlavně kapitalistům, kterým to přineslo ze státního rozpočtu tehdejšího Československa obrovské zisky. To že to bylo neúčinné to je nezajímalo, protože kapitalisti kašlou na národ a hlavní je pro ně zisk. Husitství vítězilo hlavně proto, že od prvních počátků razilo a prosazovalo jeden hlavní princip a to, že všichni jsou si rovni, to znamená heslo, které ale kapitalisti bytostně nenávidí. Kapitalisti naopak prosazuji, hlavně prostřednictvím církve, že kapitalista, podnikatel, vekslák, je něco výjimečného a jsou solí a motorem všech ekonomik a nutno dodat, hlavně ekonomik, které jim zaručují obrovské bohatství na úkol 90% ostatních. Velké věci v historii netrvaly nikdy dlouho, protože i pokrokové ideje nakonec skončí na zradě, podlosti, ziskuchtivosti. Článek nám říká, že Husiti nakonec prohráli právě zradou těch, pro které byl důležitější majetek a prospěch před ideou. Jinými slovy, jedinec se napakoval a odnesli to statisíce, čehož jsme dnes a denně svědky v dnešním globálním světě. Husitství znamená netradiční formu obrany a boje vedené těmi nejlevnějšími způsoby s největší efektivitou. Když to promítneme do dnešních dnů, tak máme odpověď na to, zda USA které vynakládá na zbrojení obrovské částky v miliardách miliard, si dokáže podmanit celý svět. A právě v husitství je odpověď. Idea vždy zvítězí a bez miliard dolarů.

    OdpovědětVymazat
  5. Prvotní idea byla hezká, ale jako vše, čeho se člověk chopí, ji brzy zkurvili. Husité rozvrátili ekonomiku čech na celý století. Ještě nedávno ve Slezku a v Německu strašili malý děti Žižkou. Nebyli to žádní lidumilové. Byli to vrahouni a lupiči a co mohli to zničili.
    Následná heroizace v dobách národního obrození a za komančů nemá se skutečností nic společnýho. Stějně jako nebyl hrdina Čingischán, Napoleon, Ceasar, Bush st.. Všechno to byli hajzlové, co by dneska stanuli před soudem v Haagu, pokud by tedy platila padni komu padni.
    J.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Husité jsou nový duch v křesťanství, duch moderní doby, kdy každý má právo myslet po svém a ne jen poslouchat vatikánské pablby a jejich jedinou pravou ideologii. Byli válečníci a dobří, takže ti, co proti nim neúspěšně bojovali šířili různé propagandy. Husité se chvali jako vojáci a válečníci stejným způsobem, jak jejich nepřátelé. Tak z nich zase nedělejte zločince.

      Vymazat
    2. Neoperuj se soudem v Haagu. To nední žádná instituce, které jde o spravedlnost. Je to propagandistický nástroj NATO a nástroj pomsty nad Srby, kteří se nepodřídili diktátu USA. Pavel P.

      Vymazat
    3. Anonymní6. června 2016 13:50
      „Prvotní idea byla hezká“ ??
      Zde se jednalo o záchranu životů lidí, kteří odmítali diktát zkorumpované katolické církve. Na jejich pobití byly pořádány křižácké výpravy. Možná, že zde by také bylo možno hledat onu příčinu rozvratu ekonomiky. Křižáci samozřejmě co šlo, ukradnuli, co nešlo, zničili a spálili.
      Také Vaše srovnání husitů s Čingischán, Napoleon, Ceasar, Bush st. je hodně mimo. Husité hájili své holé životy a právo vyznávat doma svou víru. Ti Vaši výtečníci dobývali a podmaňovali si rozsáhlé cizí kraje. Vy jste Čech, nebo jaké etnikum? P.K.

      Vymazat
  6. A koho tedy považuješ za hrdinu (13:50), asi Vinetua. Já jako rodilý čech jsem pyšný na Husa,Žižku,Holého, protž husité byli jediní, kteří dokázali otřást Nadutostí evropské církve, Války ve Středověku byly kruté, jako celá doba a
    proto tvoje plkání vrazích lupičích není na místě.
    Kéž by jsme takových husitů měli ve své historii více!!
    V.J.Horák

    OdpovědětVymazat

Reklama