Reklama

.

.

pondělí 4. července 2016

Ahmad Čatajev aneb Jak se žije čečenskému teroristovi

Tereza Spencerová
V příběhu teroristy, který zorganizoval masakr na istanbulském letišti, se proplétá geopolitika a zpolitizované pojetí lidských práv se slabostí Východní Evropy, složitými vztahy na Kavkaze nebo blízkovýchodní politikou (nejen) Turecka…



Istanbul má v myslích islámských teroristů svébytné a vysoce symbolické místo. V apokalyptických textech některých z Muhammadových nástupců se totiž právě v „Konstantinopoli“ odehraje bitva s „Římany“ čili „Byzantinci“, která určí osud lidstva, neb to bude boj o „poslední Řím“, který byl ještě před dvanácti stoletími hlavním městem křesťanství. Lze tímto starým proroctvím vysvětlit nedávný teroristický útok na istanbulském letišti, zatímco se nabízí i spousta jiných motivů? A vysvětluje to skutečnost, že se těžiště teroristických útoků v Turecku přesouvá právě do Istanbulu? A kdo vlastně za tento – zatím poslední -- masakr nese reálnou odpovědnost? Daeš, který se až s hujerovským nadšením snaží hlásit se snad ke každému většímu krveprolití kdekoli ve světě, totiž najednou mlčí a poukazuje na něj jen turecká vláda.

Nejasný motiv teroristického útoku v Istanbulu ale není jedinou neznámou. Další otázky například vyvolává Ahmad Čatajev, muž, jemuž turecké bezpečnostní síly připsaly organizaci masakru. Například český mainstream připomíná, že je to „jeden z nejhledanějších zločinců ze severního Kavkazu“, který „z Ruska utekl před 12 lety do Rakouska, kde získal status uprchlíka a později i občanství, které ho později zachránilo před deportací do Ruska“. Právě v tamním vězení mu totiž prý usekli ruku, čímž si získal přezdívku „jednoruký Ahmad“. „Před osmi lety byl Čatajev ve švédském přístavním městě Ystad odsouzen za pašování zbraní na 16 měsíců vězení. Do země měl propašovat automatickou zbraň, dvě ruční střelné zbraně, munici a tlumiče. Podle soudních dokumentů, které má k dispozici agentura AP, Čatajev do Švédska přicestoval trajektem z Německa. U soudu tvrdil, že jel do Norska rybařit s přáteli a o zbraních schovaných v rezervě v kufru nevěděl. Z vězení ho pustili v lednu roku 2009,“ popisuje iDnes.cz.

Chráněný bojovník za svobodu

Ruská i západní média nabízejí poněkud širší obrázek, k němuž patří i námitka, že Čatajev o ruku nepřišel ve vězení, ale byla mu amputována poté, co byl zraněn v bojích, které tzv. Kavkazský emirát v čele s nebožítkem Doku Umarovem vedl s ruskými bezpečnostními službami. Za dosud nevyjasněných okolností se v roce 2001 ocitl na svobodě a o dva roky později se i s rodinou vynořil v Rakousku, kde získal statut uprchlíka okamžité poté, co proti němu bylo v Rusku v nepřítomnosti zahájeno soudní řízení.

Už coby legální „rakouský uprchlík“ byl v roce 2008 zatčen a uvězněn ve Švédsku za zmíněné „nevědomé“ pašování zbraní, a v lednu 2010 byl na Ukrajině zatčen na základě ruského mezinárodního zatykače za financování teroristů na Kavkaze a dodávky zbraní tamtéž. Nakonec ale z vydání do Ruska sešlo poté, co Amnesty International přes Evropský soud pro lidská práva vyzvala Kyjev, aby od deportace upustil. Argumentovala tím, že má Čatajev azyl v Rakousku a vztahují se na něj ženevské konvence i konvence OSN o uprchlících, zatímco v Rusku by mu hrozily nespravedlivý soud a mučení a amputovaná ruka posloužila jako hmatatelný důkaz. Kyjev vedený oranžovými lídry, prezidentem Juščenkem a premiérkou Tymošenkovou, tehdy Čatajeva, za něhož se postavili i lídři budoucího Pravého sektoru, propustil, a to bez ohledu na to, že se v jeho mobilu našly instrukce na výrobu náloží nebo fotografie obětí pumových útoků. Za necelý rok poté byl ozbrojený Čatajev zatčen na bulharsko-turecké hranici, ale obavy „z nespravedlivého soudu“ v Rusku k jeho osvobození přiměly i soud v bulharském Plovdivu.

Pak následovala zatím nejpodivnější kauza. V roce 2012 byl totiž Čatajev zatčen při protiteroristické operaci gruzínských bezpečnostních sil. Podle oficiální gruzínské verze tehdy do Gruzie ze sousedního Dagestánu pronikla skupina asi dvaceti dobře vyzbrojených bojovníků, údajně vesměs usídlených už v Rakousku, kteří si jako rukojmí vzali tři skupiny místních obyvatel, od pěti do deseti lidí. Při následných bojích bylo 11 teroristů zabito, ostatní uprchli a Po propuštění z gruzínského vězenív rukou gruzínské bezpečnosti se ocitl jediný Čatajev, vyzbrojený několika granáty. Na tyto události nyní po masakru na istanbulském letišti zavzpomínal tehdejší gruzínský prezident a nyní oděský gubernátor Michail Saakašvili. „Byl zatčen mou vládou v Gruzii během protiteroristické operace, které velel generál Georgij Lordikapanidze, současný velitel policie v Oděse,“ popisuje Saakašvili na svém facebooku s tím, že v bojích zahynuli i tři příslušníci gruzínských bezpečnostních sil. V té době ale Saakašvili po prohraných volbách opouštěl své funkce a nová vláda Čatajeva označila za politického vězně. To už ale Čatajev několik let žil v Gruzii, kde údajně se oženil a získal občanství a na místo bojů ho mělo pozvat Saakašviliho ministerstvo vnitra, které v něm prý uvidělo ideálního vyjednavače s čečenskými teroristy. A „politickým vězněm“ se stal ve chvíli, kdy při „mysteriózní operaci“ propukla přestřelka a zasáhl ho gruzínský snajpr. Nyní Tbilisi tvrdí, že byl Čatajev ve službách gruzínské tajné služby a přijímal osobní rozkazy přímo od Saakašviliho. Ať tak či tak, Čatajev si v tehdy Gruzii odseděl jen několik měsíců ve vězení, kde mu kvůli zranění prý amputovali i chodidlo.


Otazníky přetrvávají

Poté vcelku nepřehlédnutelný – neboť jednoruký a kulhající – Ahmad Čatajev, o jehož vydání Rusko žádá osm let, na nějakou dobu „zmizel“. Není zatím zcela jasné, kam přesně a co kde dělal, ale „vynořil“ se až v roce 2015, a to na sankčním seznamu teroristů, který vede ministerstvo financí USA. To už prý plánoval útoky na americké a turecké cíle, přičemž CNN nyní najednou díky informacím z Washingtonu , že se Čatajev usadil v Turecku, kde verboval džihádisty, pravidelně jezdil do Sýrie a stal se jedním z nejvýše postavených činitelů „ministerstva války“ Daeše. The Times má za to, že rovnou velel „Jarmúku“, jednomu ze tří praporů kavkazských džihádistů v Sýrii.

Nemá valného smyslu nyní spekulovat, zda by bylo možné ušetřit více než 40 lidských životů na istanbulském letišti, kdyby Evropa alespoň v otázce terorismu upustila od své protiruské politiky a Čatajeva do Ruska vydala; je pravděpodobné, že by místo něho nějakou teroristickou operaci třeba někde jinde provedl někdo jiný. Erdoganovo Turecko za teroristy vždy považovalo spíše Kurdy než Daeš, ale nedávno se rozhodlo, že přece jen přestane být volnou „džihádistickou dálnicí“ do Sýrie, za což si z pohledu Daeše a dalších teroristů trest za „zradu“ zasluhuje.

Na druhou stranu je ale očividné, že dokud byl Čatajev hrozbou jen pro Rusko, na Západě nebyl teroristou, nýbrž bojovníkem za svobodu, měl volnost pohybu přes hranice a ochranu lidskoprávních organizací a různých specializovaných neziskovek. A možná nejen jich, neboť například americký Daily Beast s odvoláním na experty konstatuje, že provedení útoku na istanbulském letišti napovídá, že mu předcházelo shromažďování informací, důkladné studium cíle a chladnokrevné konečné provedení tak, jak by to „normálně udělaly západní speciální oddíly“. Lze z toho snad vyvozovat, že přinejmenším Čatajev coby organizátor istanbulského masakru prošel někde na Západě speciálním výcvikem? A bez zajímavosti není ani fakt, že Turecko o pomoc s nalezením a dopadením aktuálně „nepohodlného“ Čatajeva požádalo právě Spojené státy. Vědí snad USA o Čatajevovi víc, než dosud připouštějí?

(pokračování článku ZDE)

2 komentáře :

  1. Tak takhle vypadá bojovník za "Evropské hodnoty" in natura. No, a podle toho vypadaj i ty evropský hodnoty. Svrbí mne dlaň. Už delší dobu.

    OdpovědětVymazat
  2. Tuhle mi někdo říkal, že se Erdogan omluvil za sestřelení ruského letadla. Jestli je to pravda, mohl by ten útok na istambulském letišti být i varováním, aby se s Ruskem příliš nesbližoval.

    Jestli si Turci myslí, že Američané vědí, kde Catajev je, mají k tomu bezpochyby důvod.
    PB

    OdpovědětVymazat

Reklama