Reklama

.

.

pátek 8. července 2016

Strach z Eurasie




Geo
8. 7. 2016

Ledy se daly do pohybu. Koncept „evropských hodnot“ přešel do stadia klinické smrti. Ilustrací jeho stavu je maskot Jakub Janda, jemuž se už ani nedaří pronikat do mediálního mainstreamu. I majitelé hlavního proudu totiž pochopili, že frontová linie se posunula o kus blíže k nim a že teď je třeba jít až na dřeň – odhalit existenční hrozbu pro euroatlantickou liberální nenažranost. Ukázat bytostného nepřítele této sebevražedné zrůdy. Je jím Eurasie, a to nejen v metafyzickém slova smyslu.




Britské elity musely volit mezi dvěma pro ně špatnými možnostmi. Buďto brexitem dávat všanc zničení projektu zvaného „Evropská unie“ – vytvořeného atlantickou oligarchií, jejíž jsou samy součástí –, anebo zůstat „uvnitř“ a riskovat, že po úplném zaplavení ostrovní země imigranty a prudkém poklesu kvality života v souvislosti s přijetím TTIP se hněv Britů obrátí proti nim. Ne nadarmo se říká, že zatímco USA představují svaly, Británie mozek. A tak chtě nechtě zvolily první možnost a zkusily cestu hýčkaného Švýcarska – pokud už není pozdě.

Až sem historický proces, stále obtížněji řízený globální oligarchií, došel a přitom spustil další, ještě hůře kontrolovatelné procesy. Těmi jsou nejen předpokládaná destrukce stávající EU, hrozící rozpad některých států, ale především nakukování zemí, které ve skutečnosti nikdy nebyly „Západem“, znovu na Východ.

Server Eurasia24.cz tyto tendence předpovídá a sleduje od samého začátku své existence. Smyslem jeho bytí je ostatně informování o procesech směřujících k vytažení české a slovenské kotvy z Atlantiku – kam nikdy nepatřila už z kontinentální povahy našich zemí – a namísto ní zatlučení pevného kůlu do eurasijské pevniny, která je a vždy byla domovem našich národů. A to nejenom s ohledem na jejich historický prapůvod.

Blíží se čas, kdy uplyne čtyřicet let od našeho slaveného přechodu k takzvané „západní liberální demokracii“. Pokud vůbec dostaneme šanci srovnávat toto období se čtyřiceti lety „ruského jha“, dopadne toto srovnání pro Západ katastrofálně.

Jak se ztenčují zásoby, nahrabané staletími atlantického parazitismu, z nichž jsme nakrátko dostali možnost potupně ujídat, a jak nás dluhová past svírá stále bolestivěji, je katastrofou už uplynulých sedmadvacet let. Z hlediska perspektiv, stability, bezpečí, sociální spravedlnosti, ale i rozvoje strategické infrastruktury naprosto nesrovnatelných se stejným obdobím před rokem 1989.

Zatímco nám teď neustále opakují, že „nikdy v historii jsme se neměli lépe“, není daleko doba, kdy „socialistická totalita“, tedy naše donedávné a přirozené připoutání k Eurasii, bude komplexně vyhodnocena jako zatím nejúspěšnější období dějin našich zemí. Nastane plné uvědomění toho, že nás tehdy sice tlačila bota, ale nevnímali jsme, jak nás hřeje kabát.

A navzdory tehdejšímu jazyku – marxistické propagandě a proklamovanému pokrokářství – bylo toto období skutečným konzervátorem odkazu našich pradědů a těch nejcennějších staletých tradic a hodnot, které rozmetala postmoderna a komerce na živné půdě predátorského liberalismu.

Ale zpět k probíhajícímu procesu. Pokud jej násilně neukončí Hillary Clintonová vyvoláním velké války – spásné pro její sponzory a nakonec i voliče, protože ti se budou chtít po nastávajícím půstu konečně pořádně nakrmit – jeho výsledkem může být opět naše dlouhodobá stabilita, stojící na základech jiných bezpečnostních a hospodářských struktur.

Struktur, které nevznikly za účelem kolonizace národů a jednostranného zisku bandy nenažranců (EU), jejich astronomicky drahé ochrany a prostředku agresivního dobývání (NATO) a prosazování zhoubné ideologie, jež otročí a plíživě ničí všechny nemající přístup k těmto ziskům (liberalismus).

Řeč je o alternativních strukturách, které vznikly z takových východisek, jako je potřeba skutečně udržitelného rozvoje (Eurasijská hospodářská unie) či prosperita „Společnosti středního dostatku“ (Nová hedvábná stezka) a upřímné (protože existenčně nezbytné) snahy o zajištění stability a bezpečí (Šanghajská organizace pro spolupráci, Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti).

A právě tyto struktury v nás mají budit děs a hrůzu z „agresivity putinovského Ruska“, „rozpínavosti komunistické Číny“ a samozřejmě obligátního „šlapání po demokracii a lidských právech“. Dokud byl stav Evropy v „normě“ a na Západě existovalo přesvědčení, že se povede vtáhnout Ruskou federaci do války na Ukrajině, mainstream existenci těchto struktur víceméně ignoroval.

Jakmile je ale stále zřejmější, že se Rusko nepodaří opětovně destabilizovat a vykrást bez vyvolání globálního konfliktu, eroze „euroatlantického společenství“ nabírá na rychlosti. A už neexistuje žádný přesvědčivý argument ve prospěch tohoto umělého slepence. Pozlátka došla.

Všichni kromě uplacených či vydíraných politiků a pisálků už musí vidět a vědět, jakou misi skutečně plní Vladimir Putin. Jeho patnáct a půl roku u reálné moci pro ně musí být nesmírně skličujících. Démonizace ruského lídra dva roky před jeho pravděpodobným znovuzvolením začíná, i přes křečovitou gradaci, zoufale nefungovat a vyvolávat přesně opačný efekt.

A tak najednou z mediální mlhy vystupují kontury struktur, o kterých byla řeč. Už není možné je nevidět a tak je třeba s nimi zatočit, dokud to jde. Nastupují pisálci a to, čemu se říká „think-tanky“. Jak jejich strach vypadá v praxi, ukazuje článek nadepsaný „Geopolitický tanec draka s medvědem. Evropa se rozpadá, Eurasie sílí“, který publikoval ve středu 6. července server Lidovky.cz.

Názor na text nechť si každý čtenář udělá sám, případně mu pomohou zajisté objektivně vybraní „pozorovatelé“, kterými jsou nějaký člověk z moskevského Carnegie Centra, nějaký druhý člověk rovněž z Carnegie centra a nějaký člověk z Varšavské univerzity. Ať žije rusofobie.

Za citaci ale stojí závěr textu, kde je řečeno vše:

„Východní Evropa samozřejmě není Střední Asie, byť by s ní poslední dobou začala nabírat jistou podobu. Zásadní rozdíl spočívá kromě odlišné politické kultury hlavně v institucionálním ukotvení části východní Evropy v euroatlantických strukturách, především v Evropské unii a v NATO. Evropská unie se ovšem zmítá ve vleklé krizi, nebo spíše v souběhu několika krizí najednou. Odchodem Velké Británie dále oslabí, včetně své normativní role při obraně demokratických institucí členských států proti vlivové infiltraci zvenčí.
Brexit tak vposledku povede k rozšiřování vlivu „eurasijské integrace“, totiž rodící se mocenské osy Moskva – Peking, na západ. Při zkušenostech z posledních dvou let si není těžké představit dobu, kdy bude i Česko stát v měnícím se domácím i geopolitickém rozložení sil před zásadní volbou. Člověk se bojí pomyslet, nakolik je tato země na takový osudový moment připravena.“

Strach z Eurasie roste. Osudový moment je za dveřmi.

Geo, Eurasia24.cz

15 komentářů :

  1. To se zase někdo nudí a probouzí Orwelliánské horory.

    OdpovědětVymazat
  2. Odborně se tomu říká fear-porn, strachové porno.

    OdpovědětVymazat
  3. Medicínsky je to kdesi na pomezí koprolálie a paranoie. Nutkavost to má z prvního a obsah z druhého.

    OdpovědětVymazat
  4. Eurazijský projekt je úžasná idea, jenže lidi ji moc nerozumí, ani tu ne. Mnozí se domnívají, že má něco společnýho se Slovanstvím - různí ti vykladači pohádek o jakési Tartarii apod. nesmyslů. Ve skutečnosti je Panslavismus atlantická agenda k narušování eurazijského projektu, což dokládá nejen Alexej Širopajev, ale i autoři z opačného názorového spektra, viz zde - http://nassmer.blogspot.cz/2010/10/cesti-legionari-na-sibiri.html

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. O panslavismu se zde píše: "Bývalé carské Rusko bylo bezpochyby infikováno idejí panslavismu. Nové nacionální Rusko by bylo z této infekce navždy vyléčeno. Ačkoli byla panslavistická myšlenka vlastně jen povrchovým proudem a nemohla se nikdy zakořenit v širokých lidových vrstvách, tedy přece jen v průběhu posledních padesáti let před válkou určovala veřejný život v Rusku.

      Panslavismus vznikl ještě v první polovině minulého století a vyčerpal se z počátku v teoretických a básnických projevech nad příbuzenstvím slovanských národů, jejich řečí a zvyků. Velmi brzy se však vmísily do těchto vědeckých a vzletných snah i politické zájmy – útlak Bulharů a Srbů v Turecku a pod. To byla doba sentimentalismu. Soucit se slabými a potřebnými, přání pomoci malým křesťanským národním kmenům proti nevěřícím – to bylo tehdy ve společenských kruzích veškerých evropských národů běžné. V samém středu tohoto dění vznikla válka Ruska s Tureckem 1877-1878, jež skončila osvobozením Srbů a Bulharů. Samostatnost těchto států stála syny Ruska hodně krve. Přinesené oběti posílily pochopitelně panslavistické mínění v Rusku. V oné době najdeme mezi vynikajícími slavisty vedle vědců a teoretiků i vlivné politické a vojenské vůdce, kupříkladu Černyševa, Skobeleva, Ignatěva aj. Tito muži hráli v ruské společnosti velkou roli a měli pro ruský osud velký význam. Oni se věnovali s fanatickou horlivostí propagaci panslavismu a udělali z něho mohutný a vlivný faktor jak ve vnitřní, tak i v zahraniční politice. Panslavistické úsilí bylo přizpůsobeno nacionálnímu charakteru a dosáhlo pod vládou Alexandra III. svého největšího rozkvětu.
      Dvě politické události na tento vývoj zapůsobily velmi silně. Obě ležely mimo možnosti ovlivnění ruským národem. Jednou z nich byla odchylka Německa a Rakousko-Uherska od základních linií politiky Bismarcka. Už Berlínský kongres petersburgskou společnost a tím i ruskou veřejnost zklamal. Tradiční a po staletí pevné přátelské vztahy mezi Ruskem a Německem, které našly své vyjádření ve Svaté alianci, se uvolnily a rozvázaly. Po slavné éře Wilhelma I. a Bismarcka se zapomnělo na péči o společné zájmy Ruska a Německa. Mezi německými politiky se projevil příklon k západu, veškeré naděje a myšlení bylo zaměřeno na západní Evropu a lidé tohoto smýšlení začali zaujímat vůči Rusku odmítavý až nepřátelský postoj.
      Druhou událostí byla tajná smlouva uzavřená mezi Alexandrem III. a Francií. Tento nepřirozený svazek mezi autokratickou a patriarchální monarchií a neklidnou, vždy po revanši toužící republikou, měl být určitou protiváhou k již zmíněnému postoji Německa. Francouzské intriky využily bez váhání panslavismu jako vítaného prostředku k dávno vytčenému cíli a Německo a Rusko navzájem odcizily. V posledních letech vlády Nikolaje II., který politiku svého otce přímo zbožňoval, dosáhl panslavismus svého vrcholu a byl vládou oficiálně uznáván a podporován. V Petersburgu a ve všech hlavních slovanských městech Evropy se začali objevovat hlasatelé a propagátoři panslavismu jako houby po dešti. Ideu panslavismu podporovali hlavně ke svému osobnímu a politickému prospěchu. Před mohutným carským Ruskem se skláněly veškeré malé slovanské národy, přísahaly mu lásku a oddanost – a dostávalo se jim za to pravidelné podpory. Ve své většině byl však panslavismus ruskému národu jako dříve celkem lhostejný a považoval tuto ideu právem za zbytečnou a cizí."

      Vymazat
    2. Pokračování: "Politický panslavismus byla chybná myšlenka. Představme si například jen následky, kdyby Německo namísto úplně srozumitelné a přirozené starosti o němectví kultivovalo a propagovalo pangermanismus, který by hledal nejen pospolitost, nýbrž i spojenectví všech germánských zemí. Hlavní kontingent obyvatel Ruska se skládal ze Slovanů. Nesmí se ovšem zapomínat, že vedle toho ještě mnoho ruských státních občanů patřilo k jiným národnostem, které se slovanstvím neměly nic společného. Mohu jmenovat například baltské a volžské Němce, národní kmeny Kavkazu, Tatary, Kalmyky, Baškirce, Kirgizy, Burjaty a finské kmeny. Oni všichni byli v průběhu staletí věrnými syny říše, poddaní cara a bojovali pod ruskou vlajkou pro Rusko. Naproti tomu byl čistě slovanský národ Poláků v celém průběhu tisícileté historie Ruska jeho zapřísáhlý a nesmiřitelný nepřítel.
      Vnucovat národům panslavistický názor a ideu bylo jistě nespravedlivé, lživé a zhoubné – zvláště co se týká zahraniční politiky Ruska. Právem se tážeme, zda byl ruský stát vůbec oprávněn nasazovat své prostředky a vojenskou sílu pro jiné slovanské národy. Směla a měla být ruská krev prolévána pro osvobozování a samostatnost malých slovanských národů? Politický a rozumový důvod dává zápornou odpověď. Rusko nemělo právo svoji zahraniční politiku jednostranně orientovat vychytralou idejí, jakou byl panslavismus. Dějiny tento omyl jako takový jen potvrdily. Rusko musí za svoji chybu těžce pykat, neboť zatímco státy, kterým Rusko pomohlo, jako Československo a Polsko (1) posílily a skoro propadly velikášství, ruská mocnost se rozlomila a ruské obyvatelstvo na sobě pocítilo bolševickou panovačnost a zhoubu.
      Někdejší Ruskem opatrované malé slovanské národy nejenže odepřely Rusku svoji pomoc, nýbrž usilovaly i potom pro své malicherné hospodářské zájmy využít strašlivou situaci Ruska a přihlížely s klidnou myslí bojům ruských nacionálních sil proti bolševikům, které dokonce podporovaly, když jim to přinášelo výhody. Ještě jednu okolnost nutno brát v úvahu. Nové slovanské státy, které byly západními mocnostmi vytvořeny a podporovány, se přikláněly již dávno předtím k Francii a byly nyní jejími poslušnými vazaly a sluhy. Francouzská politika využila panslavistickou myšlenku pro své účely, Rusko z ní melo jen škodu. Roku 1914 bylo ještě mocné a disponovalo významnými prostředky a vlivem. Panslavismus rostl a rozvíjel se jako jedovatý škůdce. Je jenom přirozené, že tento růst obzvlášť v Rakousko-Uhersku, jež sdružovalo pod svým panstvím různé slovanské národy, vyvolával nevůli a otevřený odpor. Panslavismus se stal zdrojem svárů a důvodem ke katastrofálním konfliktům, které kulminovaly světovou válkou.

      První podnět k tomuto nepřátelství dal malý stát Srbsko, pro jehož zájmy se Rusko cítilo povinno zasáhnout. Tím se nad Evropou rozhořely válečné ohně nikdy nevídaných rozměrů. Již dávno před začátkem světové války plánovali politici Dohody využít onen panslavismus na jedné straně jako prostředek k rozleptání nepřátelských vojsk a států a na druhé straně jako danou možnost pro vlastní posílení. Pro samostatnost Poláků a Čechů to bylo přímo propagováno a byly jim v tom smyslu dávány jisté sliby."

      Vymazat
  5. Pane Dvořáku, saháte skutečně už pro ten nejhorší bulvár. Ještě, že to tu zvedají Čeští autoři.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ty hňupe,ten článek nemá chybu,naprosto přesně a bez zbytečného okecávání charakterizuje přelom,ve kterém se svět a hlavně Evropa nalézá a co to pro nás znamená....

      Vymazat
    2. Aha, tak se omlouvám, já tu lálii totiž nečetl.

      Vymazat
    3. Když to nečteš,tak se k tomu nevyjadřuj,ale pokud chceš aktuální info o Fifince a Mišpulínovi,musíš na "Čtyřlístek",tady je to nuda....

      Vymazat
  6. Ať žije ožralý Juncker a bláznivá Makrela. Přijímejte, vítejte a obohacujte se. Ale hlavně poslouchejte židozednáře jako své hodinky.
    Těšte se na Eurka a na obohacené zítřky s Vrchním Velitelem Hulibrkovi Hillary, Hoňsipérem Z Evropských Hodnot, Židem Sorosem Spekulantem ...

    OdpovědětVymazat
  7. Excellentni clanek,lepe to neslo vystihnout,ja bych za sebe dodal,ze se snad brzy dockame znovu CSR,plus Zakarpatsko,tak jak nam nalezi...at to mame blizko.Jen blbec se necha odstrihnout od Ruska.
    Hezky vikend vsem co pochopili...

    OdpovědětVymazat
  8. Je potřeba se snažit o objektivní hodnocení:

    - předchozí uspořádání, bylo stabilnější a sociálně spravedlivější, ale zcela zablokovalo tvořivost obyvatelstva

    - současné uspořádání je letadlo, kdy se umožnilo tvořivě rozkrádání a pár šikovným se žije dobře díky specializaci na úkor druhých (oni to nevidí,což bylo dosaženo podporou nezdravého přehnaného individualismu, nejsou s to pochopit, že jsou součástí celku a nevidí, že nepracují pro celek, ale pro zločince a parazity /pozn: chybou je opačný extrém stádovitost Arabů a Romů a Židů, optimální jednotka je rodina, kde má každý svoji důstojnost a je spojena kořeny s místem, kde žije)
    a tvořivost je zablokována dvojnásob, předtím byl alespoň čas na nějaké koníčky, kdežto dnes jsou z lidí zombie, naštestí u nás jsou platy 4x menší a je to dokonce výhoda, každý trochu inteligentní se snaží a je až nad zaměstnán, ale paradoxně méně času a více práce nás udržuje ve zdravějším stavu než dekadentní a již odepsaný západ.

    Opravdu se zde žije teď relativně dobře, jenže dlouhodobá hlediska degradují: vzdělanost, podpora mladých rodin, růst kriminality... A globální situace je nestabilní, vedle v Německu řádí migranti, na Ukrajině občanská válka, o Evropský chalífát se snaží mnozí, pomatení otrokáři chtějí NWO ...

    Jenže je potřeba porozumět, proč se to děje. Jak to, že jsme s nechali zblbnout a cinkali jak o závod. Měli jsme totiž dost demagogie komunistické strany a mysleli jsem, že si můžeme žít svobodně, ale pouze jsme se dostali pod ještě horšího otrokáře. Takže je krásně vidět, že jsme stádo, které pasou elity. Ono to docela trvá než člověk zjistí, že s ním elity hrají špinavou hru podle přísloví "když pán spadne, chudák si zlomí nohu". A pak navíc elity mají v ruce trumf, že nezkušenou mladou generaci snadno opijí rohlíkem a využijí přirozeného nízkého živočišného vzdoru mladých, proti předcházející generaci (jde to udělat i opačně jen ať pod dohledem starších mladí ukáží a předvedou co v nich je, to se ale neděje a většina mladých nemá kam napřít životní energii a tak se věnuje terorismu).

    Ale kdo skutečně myslí musí ještě dál, jak zabezpečit řízení společnosti proti zločinným elitám, ale to je velmi dlouhý proces spojený morálkou a etikou všech obyvatel a jedna kniha by na odpověď nestačila, možná nějaká větší knihovna.

    OdpovědětVymazat
  9. Státník Putin zastavil postupující devastaci Ruska.Na místo uvítání stabilizace a nastolení řádu v obrovském regionu, EU SE ZLOČINNÝM agresivním spolkem NATO podnítilo destabilizaci Ukrajiny. Zároveň destabilizují samotnou EU. Místo řádu a pořádku po humanitárním bombardování a destrukci řady zemí, vyvolávají chaos jak jen mohou. Rusko reaguje vždy pouze tak, jak je životně nezbytné pro Rusko. Úporná snaha o izolaci Ruska s trapnostmi sankcí, nevyhnutelně vede ke sblížení Ruska a Číny. A tyto velmoci nám teprve ukáží, zač je toho loket.

    OdpovědětVymazat
  10. Vzdor snílkům se domnívám, že střední Evropa není dobrá pro dolar a rozpad EU za jistých okolností znamená naši smrt.

    OdpovědětVymazat

Reklama