Reklama

.

.

úterý 30. srpna 2016

CIA verzus Pentagon, rozporuplný postoj USA vůči Kurdům a Turecku

Yekta Uzunoglu
30. 8. 2016
48 hodin po zveřejnění mého článku "Joe Biden maže Erdoganovi med kolem huby - USA v mezičase obětovalo svým cílům Kurdy“ zde jsme se řítili neuvěřitelnou rychlostí událostmi novodobých a současných dějin dál. Jak ze strany USA, tak i ze strany Ruska, se potvrzuje to, co bylo popsáno v tomto článku. Co se stalo v 48 hodinách? New York Times dnes (časový rozdíl mezi Českem a NY je cca 8 hodin) zveřejnil skandální článek, který otřásl nejen Amerikou. Jde o to, že v Jarablusu je CIA v krvavém střetu, kde na jedné straně stojí Pentagon a na druhé straně CIA, která podléhá Bílému domu.


Podobny střet CIA a Pentagonu v novodobých dějinách pamatuji, že se odehrál celkem dvakrát, nejsem erudován v té oblasti a není tady ani prostor, abych ještě provedl rešerši. Ale pamatuji si na druhé střetnutí. První střet byl během invaze v zátoce Sviní, neúspěšné operace kubánských exulantů, kteří v dubnu 1961 pod vedením CIA napadli jižní Kubu. Ten druhý střed nastal, když CIA podporovala Contras v Nikaragui. Oba střety CIA a Pentagonu skončili fiaskem CIA, oba se zapsali do novodobých dějin nejen USA jako ostudné, skandální, nemorální akce, které jen tak někdo nevymaže ze vzpomínek na USA. V obou případech byl Pentagon proti akcím CIA.

V případě podpory CIA kontrarevolucionářů proti sandinistům v Nikaragui rozměry aféry v 80. tých letech otřásly světem i u těch, kteří Americe hluboce věřili. Vyšlo najevo, že USA obchodovaly s Islámskou republiku Irán, kde vládl ajatolláh Chomejní, který označoval Ameriku za hlavního ďábla a nechal zajmout na několik měsíců americké diplomaty. Mezi oběma zeměmi byl politický stav dramatičtější, než mezi zeměmi vedoucími studenou válku. Právě s Iránem, jak se ukázalo, se obchodovalo a ne s nějakým běžnou obchodovatelnou komoditou, ale s kokainem a se zbraněmi! Kokain se dostal do USA, otrávil americkou mládež a ze zisku z té hanebné akce bylo financováno antisandinistické hnutí v Nikaragui, kde CIA financovala opoziční protikomunistické hnutí Contras. Později během vyšetřování vyšlo najevo, že Contras s vědomím CIA propašovali do USA několik tun kokainu. Aféra Írán-Contras byla největší americkou politickou aférou 80. let. Kolik peněz z toho otřesného "obchodování" bylo vloženo do akce a kolik peněz skončilo v kapsách jednotlivých agentů, se nedopátralo a celý skandál se zapsal do dějin jako Irangate! Pentagon byl proti těmto praktikám, i když jako v případě Nikaragui, neměl sandinisty, provádějící socialistické reformy v duchu marxismu – leninismu, právě v lásce.

V žádném z těchto případů nešlo o krvavý střet, kde by proti sobě stály tyto dvě americké státní instituce, ale teď v případě Jarablusu jsou účastníky toho konfliktu a dle NYT stojí každá instituce na jiné straně boje.
Jestli tomu tak je - a není objektivní důvod ke zpochybňování zprávy NYT - tak lze předvídat, že i v tomto případě to bude CIA, která prohraje tak jako v minulosti a na to nemusím být žádným prorokem.

Jak to, že když se odehrává na bitevním poli tak hnusná hra, nehlásí se o slovo Washington Post, který má k informacím tradičně blíž, než NYT? Že by se zveřejňováním informací chtěl počkat před prezidentskými volbami? Že by se vyhraněná situace před prezidentskými volbami v USA podepsala i na tradiční schopnosti investigativců ve Washington Postu informovat o vnitřních rozporech Ameriky - rozporech, co mají dnes na svědomí prolitou kurdskou krev, krev kurdských bojovníků YPG proti Daeš? Vzpomeňme, že nejen Watergate, ale i tzv. „sarajevský atentát“ na Václava Klause odhalil a signalizoval právě Washington Post, šlo o signál, jaký nebyl nikdy ČR ze strany nikoho do dnešního dne zaregistrován. A možná v té souvislosti je na čase, abych se vymanil na chvíli ze sledování středního východu a napsal o průběhu toho atentátu.


První prohlášení nesouhlasu s tureckým postupem vůči YPG přišlo od tiskového mluvčího Pentagonu Petera Cooka. Zvláštní zmocněnec Baracka Obamy pro tento region Brett McGurk, který má silnější vazby na Pentagon, se s prohlášením Petera Cooka ztotožnil. Halasil s ostatními stratégy, že postup Turecka neschvalují a že nadále budou podporovat kurdské jednotky YPG. Zní to schizofrenně, Bílý dům posílá svého víceprezidenta Joe Bidena, aby mazal Erdoganovi med kolem huby a zplnomocněnec Obamy s jinými stratégy z Pentagonu dávají téměř demonstrativně najevo svoji prokurdskou pozici svými prohlášeními a dokonce i na sociálních sítích (twiter). Brett McGurk jako stratég musí zohlednit postoj Pentagonu a má jisté záviděníhodné vazby na všechny kurdské politické strany ve všech částech Kurdistánu a je ještě mladý, nebude riskovat kariéru kvůli odcházejícímu Baracku Obamovi a jemu podléhající CIA, zvlášť není-li ztotožněn s mazáním medu kolem huby Erdoganovi, ten med je totiž kurdskou krví prolitou Erdoganem za podpory CIA!

Nicméně Turecko je už v syrském bezedném bahně, výlučně svojí vinou, zaslepené z vidinou finančních výhod a s obscesí nenávisti vůči Kurdům.

A na Ruské straně? Proturečtí lobbisté v Kremlu, kteří prošli ve svém mládi DRUŽBAMI a jako všichni jsou formováni prožitky v mládí, ti mají ve své mysli představu sblížení s Tureckem skoro jako myšlenku na sportovní utkání. Má se sejít turecký fotbalový team s ruským - a kde? Kde jinde, než tam, kam každý rok jezdí miliony ruských turistů na rekreaci a kde utratí nejméně 10 miliard amerických dolarů a kde po bojkotu Turecka Ruskem hoteliéři loví tak leda mouchy a ne miliardy dolarů. A dnes ráno Kreml asi bude muset veřejně vyhlásit, že prezident Putin na Družbu nejede! Vypadá to tak, že čtyři dny staré prohlášení Generala Leonida Ivashova nenarazilo na zdi Kremlu, ale pronikalo až tam, kam ho měl odesilatel v úmyslu doručit.
Rusko-Turecké vztahy nebudou ještě dlouho takové, jaké bývaly, i když Putin údajně souhlasil se setkáním na příštím summitu G20, o které poprosil opět Erdogan.

A Kurdové? Kurdové jsou odhodláni dokončit všechno, co dokončit mají, a sice vyčistit svoji zemi od islamistických zrůd z ISIS a jestli je současná administrativa Bílého domu nechá povraždit Tureckem, tak budou posledními samuraji 21.stoleti. Není obtížné si uvědomit, že při sympatiích běžných občanů ke Kurdům v USA to odnese přinejmenším Hillary Clintonová při těchto volbách, tato zrada USA vůči Kurdům tentokrát americkým politikům už "jen tak" neprojde, nebude to tak, jak na to byli američtí politici zvyklí v minulosti.

21 komentářů :

  1. no pokud si pamatuju, tak kurdové byli vždy problematické etnikum bez státotvorných ambicí. jsou rozptýleni na velikém úzamí a žerou se i navzájem. zdá se že mají zase smůlu, z Kurdistánu nebude nic. Ženský ale mají opravdu krásný... toť vše

    S.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Asi z vás mluví nadutost ýbrmenče.
      A tak starý být nemůžete, abyste mohl pamatovat první pokusy Kurdů o ustavení své státnosti.
      To jejich úsilí trvá celé věky, a i dnes je zločinně potlačováno. A nadto, aktuálně zneužíváno US huny ve snaze využít je jako obětované pěšce při rozbití jednoho dříve prosperujícího mnohonárodnostního a multikonfesního státa. Asi tušíte, kterého ..
      ---
      Také jsme měli svou dobu temna. A také jsme ji překonali ...

      Vymazat
  2. Myslím, že Yekta průměrného amerického voliče dost přeceňuje. Navíc i sami Američané si myslí, že volby neproběhnou férově, tedy co do sčítání hlasů a vítězství psychopatky je už předem zaplacené, dívadlo nedívadlo. Jinak si také myslím, jako první komentář, že není Kurd jako Kurd. A co se konkrétně Sýrie týká, nebyli tu nijak utlačováni, na rozdíl od Turecka a nevidím proto žádný zvláštní důvod utrhnout kus Sýrie. Jen se podívejte, jak to vypadá na Ukrajině. Ukrajinská vláda bojuje proti "separatistům" a my, jako Západ, jí tleskáme. Už mi lezou na nervy ty dvojí metry po celém světě, když právo nic takového nezná. Stačí jen vyvíjet tlaky na jeho dodržování. Ale jaksi zatím není vůle a síla. Až se to bude dařit, pak teprve můžeme mluvit o nějaké evoluci...

    OdpovědětVymazat
  3. Prúd informácií v línii nezávislých webov, z ruského prostredia, dokonca množiace sa informácie z mainstrému, robia tieto javy na medzinárodno-politickej scéne čoraz zrozumiteľnejšie a pochopiteľnejšie. Prax proste potvrdzuje pravdivosť části "konšpiračných teórií". V USA sa stretávajú koncepcie svetového globalizmu. Národné štruktúry majú záujem o objektívne globalizačné procesy subjektívne riadené Spojenými štátmi. Nadnárodné globalistické štruktúry, opierajúce sa o nadjudaistické elity a ich globálne finančné korporácie, chcú tento objektívny proces mať pod svojou kontrolou tak, ako tomu je už niekoľko storočí. Siete ich "sympatizantov", "poskokov", "spolupracovníkov"...prerastajú oficiálne štruktúry - informačné, vedecko-výskumné, špionážne, vojenské, ekonomické a politické atď. Nemôže preto prekvapiť, že k rovnakému problému sú zaujímané, dokonca i predstaviteľmi tej samej inštitúcie, protikladné až vylučujúce sa postoje. V Spojených štátoch prebieha vojna - nie občianska, skôr vojna elít, kde občania sú manipulovaní k podpore tej či onej rozdielnej koncepcie, pričom o podstate ani jednej z nich nemajú predstavu. Obidve sa zhodujú v potrebe preformátovať národné štáty cez nadnárodné komplexy k nenárodnému, neštátnemu, riadenému a kontrolovanému globálnemu spoločenstvu. Prví chcú zabezpečiť z tohoto procesu jednostranný profit pre USA pri zachovaní ich "spôsobu života". Druhí rátajú s preformátovaním aj celej euroatlantickej civilizácie v súvislosti s potrebou obmedziť jej pažravú spotrebu - konzum. Preto presúvajú kapitál aj riadiace inštitúcie do Ázie. Preto natláčajú "svetovú dedinu vyzbrojenú vymáhateľnou a zdiscipliňujúcou vierou" do Európy. Obidve sa zhodujú v snahe ovládnuť a rozdrobiť Rusko a získať jeho zdrojovú bázu. Odmietavý postoj "Putina", jeho podpora ruského vlastenectva, postupná orientácia na vlastné sily, ním formované štruktúry medzinárodného odporu a predkladanie alternatívneho globalizačného projektu, podporené revitalizáciou armády,zásahmi narúšajúcimi ich globalizačné plány, urobili pre obidvoch z Ruska nepriateľa č.1. Preto svet zasa balancuje na hranici vojny, ale globálny jadrový konflikt by ukončil v podstate všetky globalizačné projekty a to už je privysoká stávka, pre všetkých!

    OdpovědětVymazat
  4. Vyždímat a zahodit. Kurdové budou ještě litovat, že si vybrali takového kamaráda.

    OdpovědětVymazat
  5. Možná řada zajímavých postřehů, stejně tak zajímavý komentář "Anonymní 13:09". Mě ovšem zaujal pravdivý a zřejmě klíčový autorův výrok o "rozporech mezi CIA a Pentagonem. Klíčový zřejmě pro realizaci výstupů cele US politiky. V tomto ohledu je současná Obamova politika čím dál tím méně předvídatelná pro US partnery i protivníky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jestli sledujete Pjakina,tak on o tom mluví také,ale v jiném termínu.Státní elity jako CIA se Sorosem,sice neuvádí Pentagon,ale nadnárodní elity.

      Vymazat
    2. Díky za pochvalu mého komentáře. Hezky se ke Kurdům vyjádřila Tereza Spencerová ve svém posledním rozhovoru, byl i zde vyvěšen. Že vzájemné Kurdské rozpory se projevují už nyní, kdy třeba iráčtí Kurdové, kteří už mají defacto své jisté, si vznik nějakého dalšího Kurdistánu, třeba na území Sýrie, Turecka, nebo Íránu, nijak zvlášť nepřejí, neboť všichni jejich vůdci by dozajista chtěli šéfovat ten zbytek a když už jsou tak hezky rozjetí, složení zbraní se od nich dá jen těžko očekávat. Situaci přirovnává k té v křesťanském a na suroviny bohatém Jižním Súdánu, který se, s požehnáním Západu, též odtrhl od toho ošklivého pouštního muslimského severu a kde se to teď řeže mezi sebou o moc hlava nehlava, ovšem bez naší valnější pozornosti.
      K Vaší úvaze - tyto dvě americké kliky v nesouladu lze pozorovat již delší dobu a i v méně vyhrocených situacích, není to nic tak nového. Amerika je holt veliká a mocichtivých individuí mají na rozdávání.

      Vymazat
    3. 13:49 Ano, Pjakina sleduji, ale myslím, že i uvnitř spolků státních a globálních elit jsou vnitřní rozpory, tzn. že ne všechny rozporuplné situace vznikají státní versus globální elity, ale též státní mezi sebou navzájem, nebo i globální mezi sebou. Jen si představte ty party zazobaných, egocentrických hlavounů, jak spolu navzájem po celá léta bezezbytku souhlasí. To mi přijde nemožné, i politiku tvoří jen lidé z masa a kostí, ne mimozemšťané a je tedy třeba toto lidské hledisko zohledňovat u předkládaných schémat. A jak víme ze životních zkušeností, i selhání jedince má často zcela převratné následky. No prostě, všechno naservírované je třeba si přehrkat ve vlastní hlavě, protože od toho ji přece všichni máme, no ne?

      Vymazat
  6. Násilí jenom tvoří násilí a tohle všechno se odrazí vůči Turecku ze strany Kurdů.Turecko nemá vůbec co dělat na Syrském území.Pak je další problém,vlastně pomáhají USA a ne Rusku.Erdoganovi nelze už vůbec věřit,natož mu svěřit osud Evropy přes utečence.

    OdpovědětVymazat
  7. Kurdů je taky dost.....Obzvláště syrských...

    OdpovědětVymazat
  8. Bylo hodně řečeno....Pravdou je že takový zmatek v zahraniční politice HUSSAJN BARAK OBAMA prezident USA ještě žádný prezident neudělal...Další pravdou je USA národy volí konzervativně a tradičně. To znamená volby rozhodují 3% az2 6% voličů...méně či více...
    Největší pravdou je že TRUMP oslovuje všechny vrstvy národů USA asi má dobrý PIAR....to že TRUMP bude muset provětrat všechny USA domácí i zahraniční zpravodajský služby je jasný.OBAMA dostal šanci....místo míru přinesl VALKU...
    Centrum odporu Stanek

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na rozdíl od nejrůznějších europocentristů a uctívačů rozdělení světa na „centrální země“ (z nichž jediných podle nich může vzejít jiskra revoluce) na jedné straně a „periférii“ kapitalismu na straně druhé, my nemáme žádné pochybnosti o tom, že v Rojavě existuje proletářské hnutí (stejně jako v celém regionu Středního východu, v čemž naprosto zásadně nesouhlasíme s ICT a jejich postoji všeobecně), hnutí, které přes všechny své slabiny usiluje, jakkoli jen částečně, o emancipaci pracující třídy, a které v tomto smyslu tvoří integrální součást celosvětového proletářského hnutí směřujícího ke zničení kapitalismu a vytvoření skutečné lidské pospolitosti – komunismu. PKK ani PYD však v žádném případě toto hnutí nereprezentují, a to i přes všechny své pro-socialistické proklamace a prohlášení ve prospěch onoho teď tak módního fetiše přímé demokracie (prostřednictvím tzv. „politického obratu“ PKK, která údajně přijala za svůj „demokratický konfederalismus“, „komunalismus“ a „municipalismus“ tak drahý celému křídlu prudhounovských libertariánů na celém světě). A pokud budou i nadále někteří rádoby revolucionáři poskytovat tomuto proudu nekritickou podporu (nebo jej i „kriticky podporovat“ a la Trockij), stanou se hrobaři onoho křehkého proletářského hnutí, tak, jak se to stalo lidové frontě ve Španělsku v roce 1936.

      Vymazat
    2. Jak můžeme z této citace vidět, minimálně od roku 1936 se nic nezměnilo a „ideologický anarchismus” stejně jako tehdy pokračuje v ospravedlňování „menšího zla“ (které se v praxi vždycky ukáže jako to horší!) a obětovává tak sociální revoluci na oltář politické výdělečnosti, pragmatismu a oportunismu či jakéhokoli jiného vyjádření buržoazní politické duhy. Zatímco včera zavedli podobní „anarchisté“ (CNT-FAI) boje naší třídy na scestí, odmítali to, co nazývali „diktatura anarchie“ (tj. rozvoj zásadních a drastických opatření, která měla být uvalena na buržoazii, boj proti soukromému vlastnictví, aby mohly být uspokojeny potřeby revoluce), zatímco usměrňovali sociální hnutí do kolejí republikánské legality, tyto dámy a pánové uzavírali dohody se silami Lidové fronty, se „socialisty“ i stalinisty, vstoupili do buržoazní vlády a hráli svou roli ve státní represi proti naší třídě. I dnes jistí „anarchisté“ opět pěstují přátelské styky s těmi samými politickými silami, jenž nepřináší žádný proletářský program, žádnou revoluční perspektivu, a jdou dokonce tak daleko, že otevřeně vyjadřují podporu nikoli revolučním projevům, které se těžce vynořují z bažiny sociálního smíru, nýbrž prostě „pokrokovým lidovým bojům“ (viz také již citovaný text z Anarkismo.net). Toto počínání mají o to snazší, že je těžké jistotou určit míru programatické a faktické autonomie naší třídy na území Rojavy. Žádný proletářský a komunistický projev (alespoň podle těch několika málo informací od militantů, které se k nám odtamtud dostaly) se neukazuje s takovou silou, jako tomu bylo v roce 1991 během povstání v Iráku, kde se objevila významná vyjádření proletářského sdružování se.

      Vymazat
  9. Bylo hodně řečeno....Pravdou je že takový zmatek v zahraniční politice HUSSAJN BARAK OBAMA prezident USA ještě žádný prezident neudělal...Další pravdou je USA národy volí konzervativně a tradičně. To znamená volby rozhodují 3% az2 6% voličů...méně či více...
    Největší pravdou je že TRUMP oslovuje všechny vrstvy národů USA asi má dobrý PIAR....to že TRUMP bude muset provětrat všechny USA domácí i zahraniční zpravodajský služby je jasný.OBAMA dostal šanci....místo míru přinesl VALKU...
    Centrum odporu Stanek

    OdpovědětVymazat
  10. Bylo hodně řečeno....Pravdou je že takový zmatek v zahraniční politice HUSSAJN BARAK OBAMA prezident USA ještě žádný prezident neudělal...Další pravdou je USA národy volí ANOkonzervativně a tradičně. To znamená volby rozhodují 3% az 6% voličů...méně či více...
    Největší pravdou je že TRUMP oslovuje všechny vrstvy národů USA asi má dobrý PIAR....to že TRUMP bude muset provětrat všechny USA domácí i zahraniční zpravodajský služby je jasný.OBAMA dostal šanci....místo míru přinesl VALKU...
    Centrum odporu Stanek

    OdpovědětVymazat
  11. Bylo hodně řečeno....Pravdou je že takový zmatek v zahraniční politice HUSSAJN BARAK OBAMA prezident USA ještě žádný prezident neudělal...Další pravdou je USA národy volí ANOkonzervativně a tradičně. To znamená volby rozhodují 3% az 6% voličů...méně či více...
    Největší pravdou je že TRUMP oslovuje všechny vrstvy národů USA asi má dobrý PIAR....to že TRUMP bude muset provětrat všechny USA domácí i zahraniční zpravodajský služby je jasný.OBAMA dostal šanci....místo míru přinesl VALKU...
    Centrum odporu Stanek

    OdpovědětVymazat
  12. Každý stát má v USSA skrytého svého potencionálního Gülena.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Někdy ho mají v USA, někdy doma. Ne vždy dosáhnou, čeho chtějí, ale téměř vždy se jim daří rozpoutat alespoň chaos a bezvládí, případně vícevládí... Párkrát už ale také tvrdě narazili, třeba ve Vietnamu, který tenkrát projeli vojensky i politicky na dlouhá léta a nelze nevyzdvihnout malou Kubu, která navíc s Amerikou na dostřel, dokázala něco neuvěřitelného. Mají můj velký obdiv. Jsou dokladem toho, že to jde, když se chce a když se do čela země postaví inteligentní a statečný vlastenec a že pak ani na velikosti tolik nezáleží. Nakonec, koukněme třeba na malý, chudý a jako Afghánistán hornatý Jemen, proti kterému se spikly největší a nejbohatší země světa a lámou si na něm zuby. Ráda bych podobné úspěchy přála i Rusku, Putin je na to dobrý kandidát. U nás nikoho takového zatím nevidím.

      Vymazat
  13. Pane Yekto, kdybych vám to nebýval říkal v diskusi možná měsíc zpátky, že vás USA zradí, vy ještě stále nechápete, co je to za národ ti Američané. Syrské Kurdy mám rád, ale Barzani, jak se cpe do řiti Američanům, to je nechutné. USA vás prodalo za to, že nebude muset vydat Gulena do USA. Ze dvou stran jste si vybrali tu špatnou. "Nechod´ Vašku s pány na led...", jak říká jedna stará česká povídačka. Ale on ještě není všem dnům konec, jen nastala fáze odhalení pokrytců, Rusko na podzim půjde do útoku a potom už nebude potřeba se s USA bavit.

    OdpovědětVymazat

Reklama