Reklama

.

.

pátek 26. srpna 2016

Fatální omyl profesora Bělohradského - Národy nebyly a nejsou kulturní konstrukty!



Jiří Jaroš Nickelli
26.8.2016 České národní listy


Když jsem četl stať pana profesora Bělohradského, jehož si jinak velice považuji, v Právu 24.8.2016 "Národy ve věku komunikační hojnosti", nevěřil jsem svým očím. Má první reakce po přečtení byla - měl bych zahodit své dva diplomy etnografa university J.E.P., nyní Masarykovy, a univerzity Komenského v Bratislavě - a jít do učení k panu profesorovi - anebo se pokusit naznačit naprosto odlišné pojetí národů ve věku nikoli komunikační hojnosti, ale ve věku vysokého stádia globalizace? Volím to druhé, neboť jsem dospěl k názoru, že ani brněnská ani bratislavská národopisná škola nás nevychovala tak špatně, abychom museli slepě následovat výklad pana profesora.


Pan profesor se obul do profesora Klause a doktora Weigla v jejich polemice s jeho pojetím "postmoderního dému" (někteří by napsali "demosu", mám na mysli starořecký pojem "demos"). Oba badatelé vyvracejí páně profesorovo přesvědčení o tom, že národ není něco evolučně vzniklého, ale že je to kulturní konstrukt, a že národy se transformují ve "společenství různých" (entit) vytvořené komunikací. Na tuto teorii (podávám ji tu ve velkém zjednodušení, ostatně čtenář si může pana profesora přečíst v citovaném listu) reagují badatelé Klaus a Weigl kritikou "kulturní kreolizace" v souvislosti s migrační invazí do staré Evropy. Oproti tomu pan profesor tvrdí, že "všechny moderní národy jsou kulturní konstrukce, mají své tvůrce a zápletky a korunuje toto tvrzení cimrmanovskou charakteristikou našich "slavných proher" - což jsou pro něj Lipany, Bílá Hora, Mnichov, Velký Únor a Srpen 68. Dále pan profesor pokračuje švejkovskou analogií mytologického setkání Švejka s Tatarem, kdy Švejk Tataru operuje neexistujícím Jaroslavem ze Šternberka, což pan profesor opět korunuje poukazem na slavnosti roku 1841 na Hostýně, dle něj mytologickou oslavou vítězství nad Tatary. Zde vidím onen skleněný poklop anobrž "šturc" akademického uvažování, uvažování filosofa strukturalisty, jenž absolutně nebere v potaz historický a sociologický rozměr vzniku a vývoje entity nazývané nikoli "demos"*, nýbrž "etnos"**.

Takto ovšem nelze exaktně vědecky pracovat, takto lze jen kavárensky literárničit, maximálně takto lze mlhavě prognostikovat další vývoj civilizace - což je pojem odlišný od pojmu kultura - v globalizovaném světě, ovšem s naprostým omezením platnosti v realitě, pouze snad předvést jako filosofickou hypotézu, a nic více!

Podle mne se pan profesor ve své úvaze dopustil hned dvou zásadních metodických omylů. Prvním omylem podle mne je modernizace úhlu pohledu. Národy nelze posuzovat jen z hlediska současného stavu, a dokonce ani z hlediska tzv. novodobé konstituce, což je rovněž konstrukt moderních sociologů a některých historiků, což vyústilo ve známou Fukuyamovu teorii "konce dějin" - když naopak se jasně prokázala platnost Huntingtonova teorie "střetu civilizací". Tento globalizovaný svět totiž není žádným světem "postmoderny" ani "postindustriální komunikační společnosti".

Tato společnost v jejím západním, euroasijském a východoasijském formátu totiž je společností vysokého stádia industrializace, tak vysokého, že právě ona vysoká industrializace vytvořilo onu komunikační revoluci - a nic jiného!

Nejen jako etnograf, ale i jako historik techniky, pracující čtvrt století v technickém muzejnictví, bych k tomu mohl dodat mnohé.

Druhý metodický omyl pana profesora podle mne jako etnografa spočívá v sice správném strukturálním pohledu, ale v pohledu naprosto absentujícím historickou etnogenezi! Takto nepostupovali ani staří badatelé, ani všemi proklínaní marxisté, ani navazovatelé - totiž strukturální antropologové, v čele se světově uznávaným Claude Lévi-Straussem. Jeho dílo, z nějž pro tento případ stačí odkázat jen práci "Rasa a dějiny" (Paris 1995, u nás Atlantis Brno 1991), naprosto vyvrací pohled pana profesora z hlediska chápání evoluce ras, kultur i etnik, jež se neodehrávalo nikdy synchronně působením nějakých jednorázových mocensko-výchovných mechanismů, nýbrž složitým "stýkáním a potýkáním" různých dějinných elementů, jež tvoří složitý proces etnogeneze, jenž nemá krátkodobý rozměr "moderních národů". Pojem "moderní národy" je stejně takový pomocný konstrukt, jako tvrzení, že "národy jsou konstrukty" nějakých mocensko-výchovných struktur!

Co nám praví Lévi-Strauss o rozmanitosti kultur? Toto:

"Některé se nám jako takové jeví, ale pokud se vynořují ze společného základu, neliší se od sebe tolik, jako kultury, mezi nimiž v žádném okamžiku jejich vývoje nikdy nedošlo ke styku. Stará říše peruánských Inků a dahomejská říše v Africe, se od sebe liší mnohem více, než se od sebe dnes liší, řekněme Anglie a Spojené státy, i když tyto společnosti musíme považovat rovněž za odlišné". 

Tady je řečena podstata problému. Proč taková odlišnost těchto kultur? Odpověď etnografa zní. Vytvořily je dvě odlišné civilizace. A jsme u terminologického jádra kozla. Některé země a badatelské školy oba pojmy ztotožňují, jiné je naopak odlišují.

Jako etnografové brněnské školy zásadně odlišujeme pojmy civilizace a kultury. Civilizace je pojem, typ širšího uspořádání lidského společenství, kultura užší typ. Příklad - Evropská civilizace se skládá z různých kultur - grekorománské, germánské, keltské, baltoslovanské, ugrofinské, albánské, arménské, gruzínské. Zanikly nebo se transformovaly kultury jako etruská, baskická, dácká, thrácká atd. Pronikly sem vlivy kultury osmanské a arabské.

Přitom vše se dálo a děje v rámci jedné evropské civilizace. A tyto kultury naopak dlouhodobě vytvářely jednu společnou civilizaci starého kontinentu.

Míchání a praktikování záměn kultur s civilizacemi vede ke katastrofálním následkům jak ve společenském dění tak i v geopolitice. Zvláště, když se jich chopí diktatury nebo diletanti (jako byrokrati EU). Takže žádné výtvory, žádné "konstrukty příběhu historiků za pomoci vojenské moci", jak tvrdí pan profesor Bělohradský! Naopak - etnogeneze byly složité tisícileté multifaktorové procesy, které nekončí utvářením a zánikem tzv."moderních národů". Procesy etnogeneze se nezastavily ani utvářením novodobých států, ani globalizací!

I ze současné Evropy můžeme přinášet řadu případů pokračující etnogeneze. Ukrajina, Bosna, Kosovo, Baskicko, Moldávie, Náhorní Karabach, Kurdistan, Palestina jsou jen žhavé příklady aktualizované stále pokračující procesy etnogeneze, které nevznikly v žádném případě prezentací příběhu historiků pod vojenskou mocí, ale doutnaly tisíciletým vývojem a dnes se transformují v nových podobách opakujíce starý půdorys etnických entit. Sám příběh Izraele je modelovým případem procesu tisícileté etnogeneze, která pozitivně pokračuje dodnes a nedaří se ji zastavit ani mocenskými knutami nepřátelského okolí. Totéž zrcadlově opačně platí pro etnogenezi Palestiny, která ovšem se nikdy nekonstituovala tím způsobem jako Izrael, což přináší obrovské komplikace. Státy mohly vznikat revolucemi - a také mohly a mohou revolucemi zanikat. Ale národy nevytváří revoluce! Národy vytváří etnogeneze. Češi nejsou žádným moderním národem. Češi mají za sebou tisíciletou etnogenezi a vůbec k tomu nepotřebují ani mýtus rukopisů ani Jaroslavy ze Šternberka. Češi, Moravané a čeští Slezané, jsou etnogeneticky potomci vývoje počínajícího před Velkou Moravou někde za Sámovy říše a trvající dodnes. I dnešní Romové Česka jsou trvalou součástí naší moderní etnogeneze a začali někdy ve 14.století tuto etnogenezi u nás.Takže pan profesor se svou teorií napadající pojmy "čistoty kultur a čistoty ras", je v rámci etnogenezí naprosto mimo mísu. Odpůrci migrace mají ve většině případů - pomineme-li rasisty, kteří se nalepili na problém - naprosto jiné problémy, nežli nastolil pan profesor. Základní problém, na nějž poukazují odpůrci dnešní migrace je problém nikoli kultur, ale problém civilizace! Z hlediska pojetí jistého italského badatele z I.půle 20.století se zjednodušením můžeme popsat na zemi tři velké základní civilizační typy - civilizaci nomádskou, rolnickou a průmyslově-kupeckou. Západní civilizace je ona průmyslově kupecká, přičemž vznikla z civilizace rolnické. Rolnické civilizace jsou dnes zasaženy onou industriálně kupeckou civilizaci. To jsou ony civilizace od Indie přes východní Asii až do Latinské Ameriky. Existujícími a současně exitujícími(!) civilizacemi jsou zbytky sběračsko loveckých entit.

Nikdo - a především žádný vědec(!) - nemůže popřít, že soudobé civilizace jistých arabských, jistých afrických a turkických společenství (kultur) byly a stále ještě jsou osnovány na půdorysu nomádské civilizace, mnohde s přisvojovacím modelem existence (loupeživým modelem). V tom tkví podstata střetu této civilizace s civilizací euroasijskou, tj. průmyslově kupeckou. Tudíž všechny výklady tzv. sluníčkářů v tomto ohledu jsou opět mimo mísu vědeckého poznání problému.

Rovněž zmatečná debata o zákonu, o islámu v soudobém parlamentu se míjí podstaty věci. Nejde přece vůbec o náboženství samotné, jak to blábolí s olbřímím neporozuměním problému například pan poslanec Kalousek - jde o zavádění islámského práva šaríi, a v této "evropsko unijní nemohoucnosti" tkví rovněž neschopnost prosadit aktivní obranu proti šíření tohoto agresivního modelu práva, protichůdného právu evropskému (řekněme římskému). A když to vysloví advokátka, je jí "málem utnuta hlava nebo ukamenována" - přesně v duchu vzpomenuté šaríi!

Vrátíme-li se k teorii pana profesora Bělohradského, musíme jeho pohled z hlediska podstaty etnogeneze a fungování národních států, jež naprosto nejsou rezidui překonané minulosti ani konstrukty mocensko-výchovných struktur, naprosto odmítnout, jako sice zajímavý, leč bludný pohled do slepé uličky neexistující "postmoderní společnosti". Tato společnost není ani společností informační hojnosti, ani postindustriální společností. Je to vysoce industrializovaná globální společnost s vysoce nerovnoměrným rozdělením idustrializace i globalizace, což umožňuje i přežívání oněch bezvývojových nomádských civilizací, které se závistí nebo s nenávistí hledí na relativní blahobyt industriálně kupecké společnosti, a snaží se o jeho získání jakýmkoli způsobem - třeba i pod rouškou islamismu a terorismu.




Dr. Jiří Jaroš Nickelli, ČSOL Brno I
Autor je etnograf a technický muzejník
 
*  - demos - řecky lid 
** - etnos - řecky národ

10 komentářů :

  1. To jsou hrozné bláboly. Bohužel, stát, školství i média vycházejí pořád z onoho konstruktu, přičemž jaksi zapomínají, že národ je taky domov, stejně jako rodina. Nepochybně se národy, jejich jazyk i kultura mění, je to ale dáno vykořeněním a nemilovaností kořenů, z kterých lidi vycházejí. Pak je tu jádro, které lpí na historii a poslání svého národa, což není ovšem ona ta "paměť národa, která je uměle vytvářena.
    Národ je jako mozek, je to vesmír vztahů a neměnných i měnících se hodnot. Nikomu není třeba brát slovo tento pojem komentovat ani nové pojmy vnucovat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. "Hrozné bláboly jsou ty tvoje bláboly" a v poslední době i bláboly právě páně Bělohradského,který evidentně překročil horizont svých schopností chápat dění v tomto veskrze zhovadilém světě,což dokládá i fakt,že se dal na "aktivní politiku" a kandiduje,jak jinak,než za ANO a ČSSD do senátu a jeho volební program budiž jasný tím,že po Praze demonstrativně smývá hanlivé nápisy adresované administrátorům "Kliniky" a "Hate Free" agentury....
      Jaroš-Nickelli má "každým coulem" recht,žijeme v době totálního zmatení pojmů a za to vděčíme právě takovým "pomateným a následně politizujícím filosofům a jejich učňům",jako je Václav Bělohradský....

      Vymazat
    2. Ano, souhlas s 12:09.

      Vymazat
    3. Víš, Vlast, vajsjuďáku, to není žádný domov pro tebe a tvý souvěrce, není to ta zem, kde můžeš okrádat národ, jak je parazitický ethnikum jemuž posluhuješ po tisíce let navyklý, nýbrž a pouze ta zem, kde žije Naše rasa! A v okamžiku, když nám tuto zem uzme negr či jiná vopice nebo tvý vobřezaný páni, už to žádná Vlast není! Respektive jí být přestává! Pro nás Tvůrce kultury je Vlast tam, kde ji vytvoří naše Rasa ...

      Vymazat
    4. Tihle kosmopolitičtí teoretici a filosofové,migrující po evrop.a amer. univerzitách,se nakonec vždy projeví jako zakuklení sionisti a vždy v okamžiku,když vstoupí do politiky a shodí masku povýšenosti nad světem a nestranosti a Bělohradský,kterého jsem svého času rád čítával,je toho příkladem.

      Vymazat
    5. Naprosto správně, Rudo, jen dodám, že lidé, tedy většina, jsou oportunisté, přes všechnu virtuální morálku existující jen v románech staví na první místo sebe a lidi (např.ideově) blízké, což nemusí být vždy rodina, a z toho plyne i špatná funkčnost systému, mající za následek třeba i vznik-zánik států, národů, což je pozitivní jev, jelikož konzervace nikam nevede, pouze zachovává stav vyhovující "vedoucí skupině". Neschopnost sebekritiky, pochopení vztahů ve společnosti, je potom spíš přirozenou ochranou individuí a jejich ega; jednoduše řečeno, i to, co se jeví jako selhání, je v reálu úplně normální vývoj: pokud bude většina dostatečně krmena, žádné radikální společenské změny, jejichž následkem je jen a pouze přerozdělení zdrojů, majetku, nehrozí. přesto myslím, že k nějakému "upalování čarodějnic", které se následně svede na Vůdce, dojít může, a v podstatě pořád dochází.
      Sorry, "tvůrci kultury": nic netvoříte, a pokud by nedošlo ke střetům s Vám podobnými kulturami, žili byste spokojeně v jeskyních; z toho plyne, že i zdánlivě zbytečné entity jsou v širším kontextu užitečné, i když ne k tomu, co si oni sami myslí.

      Vymazat
  2. Bělohradský odsudkem roku 1948 a 1968 se odstřihnul od posledního zbytku mých sympatií. Rok 1948 umožnil, že můj otec už nebyl nezaměstnaný jako za první republiky. Komunistický režim mi dal vynikající technické vzdělání. Když jsem nastoupil na střední školu, žili moji rodiče jen z otcova důchodu. Během studia jsem si nemusel přivydělávat a tak zanedbávat učení. Na brigády jsem chodil o prázdninách. V důsledku roku 1968 jsem dostal příležitost tvořit a dále prohlubovat své vzdělání a nabývat praktické zkušenosti. Dnešní mladí absolventi univerzit už tuto možnost doma nemají a v cizině jsou pouhými přivandrovalci.

    Bělohradský zdrhnul kdysi po tzv. okupaci. V Itálii učil na regionální univerzitě v Terstu. Žádnou filosofickou hvězdou nebyl, pořád jezdil do Prahy, kde byl oslavován. Je to člověk s pružnou páteří, který dokáže nabídnout své služby účetnímu Babišovi, kterému došlo, že je vycvičen sloužit. Z nepochopitelných důvodů dostal od Zemana vyznamenání. Úsměv u mne vyvolal, když si ho v televizi kvůli tomu vyznamenání dobírali. Kroutil se jako had místo toho, aby Zemana hájil. Hold prezident si vybírat neumí.

    OdpovědětVymazat
  3. Národ je živá entita, k bližšímu pochopení je potřeba se seznámit s termínem egregor.

    Na bytost (a jakoukoli entitu) má vliv prostředí, které ji formuje, ale entita také zpětně působí na prostředí (u člověka je vidět více). Jde to vztah mezi entitou a prostředím.

    Lidé tedy postupně vytvoří vztah s okolním prostředím a vznikne národ, tak jak to vnímám je součástí národa, kromě nás také zvířectvo, rostliny a půda.

    Někdo se snaží rozbít naše kořeny, pozor na všechny chytrolíny, když jim naletíme jejich zavádějícím výkladům zahyneme.

    OdpovědětVymazat
  4. Hitler miloval agresivní islám a teď ho následuje Merkelová, aby s muslimy ovládla Evropu. Dnešní imigrační vlnou se může naplňovat starý plán Němců a Hitlera na spolupráci germánské rasy s Turky a muslimy na ovládnutí Evropy. Hitler islám obdivoval pro jeho výbojnost a muslimové s nacisty spolupracovali. Obdiv mezi nacisty a muslimy byl vzájemný.

    Víme, že nejpočetnější muslimské obyvatelstvo Německa tvoří Turci. Německý a turecký národ se dobře doplňují. Oba se v historii dlouho projevovaly jako agresivní a dobyvačné. Byly spojenci za první světové války. Osmanský chalífát spáchal tehdy první genocidu dvacátého století, genocidu Arménů – shodou okolností prvního národa, který jako celek kdysi přijal křesťanství. Osmanská říše byla tenkrát zcela závislá na Německu. To se ale nikterak nesnažilo genocidě zabránit.

    Víme, že Adolf Hitler v rozhovorech se svým ministrem Speerem litoval porážky muslimů u Poitiers ve Francii v roce 732. Řekl: „Kdyby byli bývali tuto válku vyhráli, byl by dnes svět muslimský. Neboť Arabové by germánským kmenům vnutili svou víru. Šíří ji mečem a všechny národy obrací na svou víru – to je Germánům šité jak na tělo. V důsledku vlastní rasové podřízenosti by se ale arabští dobyvatelé nemohli trvale prosadit proti silnějším domácím obyvatelům vyrostlým v drsném kraji. Takže v čele islámské světové říše by nestáli nakonec Arabové, nýbrž islamizovaní Germáni.

    Víme také, že na konci svého života Vůdce trpce litoval, že nerozvinul radikálnější spolupráci s muslimským světem. Bránily mu v tom ohledy na jeho spojence: na Mussoliniho Itálii, Pétainovu Francii, Francovo Španělsko. Před svou smrtí prý Hitler říkal, že tito spojenci mu stejně moc nepomohli a že kdyby se plně spojil s muslimy, byl by válku vyhrál.

    http://www.krajskelisty.cz/stredocesky-kraj/11027-hitler-miloval-agresivni-islam-a-ted-ho-nasleduje-merkelova-aby-s-muslimy-ovladla-evropu-varuje-zidovsky-intelektual-zijici-ve-francii.htm

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Židovský intelektuál je poněkud zmatený.S tím Dolfkem má sice pravdu,ale židovství a islám má k sobě velice blízko,jsou to "dvě strany jedné mince",lišící se od sebe jen zdánlivě a nepatrně,ale ve vztahu ke křesťanům i ostatnímu světu se staví naprosto stejně ýbrmenšovsky.Račte si toho všímat.

      Vymazat

Reklama