Reklama

.

.

čtvrtek 4. srpna 2016

Jeden kolaterální zisk z Brexitu

Stanislav A. Hošek
4. 8. 2016
Jsem přesvědčen, že je ve skutečnosti úplně jedno, zda Velká Británie odejde z EU, nebo ne. Život půjde dál – půjde dál, protože jednoduše dál jít musí. Jistěže dojde ke změnám, na které, jako vždycky někteří doplatí, ale jiní naopak hodně získají – vydělají. Určité skupiny však přesto panikaří. Naštěstí je to pro veřejnost dobré, protože většina z panikářů se doslova odkopává, přesněji, prozrazuje veřejnosti své nejhlubší přesvědčení, se kterým se dosud ještě nikdy neodvážili „pochlubit“.


K technologii zastupitelské demokracie.
Všechny současné barvy liberálů považují státní zřízení ve formě zastupitelské demokracie za dostatečnou, ba dokonce jedinečnou realizaci posvátného ideálu demokracie. Té Demokracie s velkým D, kterou ve všech svých ideologiích šermují jako mečem Parsifalovým, představující v jejich očích reálnou „vládu lidu“. Pro ně je tato forma vlastně jedinou, kterou si vůbec dovedou představit. Opravdu představit? Na tuto otázku se pokusí odpovědět následující text.

Když získala KSČ moc, tak si její ideologové pro svůj státní systém vymysleli označení „lidově demokratické zřízení“. Tento pojem mi byl k smíchu, protože jsem nechápal celou hloubku té „lidově lidové vlády“. Jako protiklad pak vládu za první republiky, stejně jako vlády západních zemí, pojmenovali „buržoazními demokraciemi“, čímž mne zmátli úplně. Slovo buržoa bylo do té doby pro mne vždycky francouzským pojmem pro občana. Jenže, jak opět zdůrazňovali ideologové KSČ, rovněž také pro měšťana, měšťáka, či dokonce maloměšťáka. Již tehdy jsem se proto začal o oba systémy zajímat mnohem podrobněji.

Dneska si troufám proto tvrdit, že každá zastupitelská demokracie není ničím jiným, než promyšlenou, záměrnou a především řízenou „výrobou“, reprezentantů politické moci, čili všech těch zastupitelů „lidu“ na jednotlivých úrovních mocenských institucí od obcí, po Evropský parlament – zatím, pokud nebudeme volit světový parlament. Prakticky tedy generují elity, konkrétně pak politické elity, což zasluhuje na tomto místě velice jasného zdůraznění. Zastupitelská demokracie není ničím jiným, než líhní elit, elit politické moci.

Rozdíl mezi zastupitelem lidově demokratického zřízení a jiného mocenského systému spočívá pouze v tom, v čí prospěch pak musí vládnout, spravovat stát, rozhodovat. Opět zdůrazňují slovo „musí“. Každý kandidát na funkci zastupitele je totiž vychováván, připravován, nebo alespoň vybrán teprve tehdy, když reálné vládnoucí vrstvy mají zajištěno, že se nepostaví proti jejich zájmům. „Menu“ kandidátů voličům pro jakékoliv volby totiž „připravuje“ dobře propracovaný, celý mocenský aparát. Ten zajišťuje, že nikdo jiný nemůže kandidovat, než člověk, který projde celou procedurou stranických a jiných technik, které zaručí reálně mocným pokračování jejich nadvlády. Politický systém zastupitelské demokracie tedy není ničím jiným, než výběrem elit již dříve prověřenými elitami, tedy elitářstvím elit. Lid v té proceduře nemá žádné slovo. Jen „právo“ vybrat si z předloženého jídelního, pardon, volebního lístku. Proto zatím každá zastupitelská demokracie zdegenerovala buďto v komplexní nadvládu, čili totalitu, v případě jedné politické strany, nebo polyarchii, vládu konkrétních klanů při dvou dominantních politických stranách, či konečně v oligarchii vůdců v politickém prostoru mnoha politických stran.

Zdroj zuřivosti elitářských demokratů.

Zastupitelská demokracie je ve všech případech systémem, zajištujícím kontinuitu stávající moci přes „úskalí“, které pro mocenskou elitu představují každé volby. Proto lidoví mudrci říkají, že by volby nebyly povoleny, kdyby měly něco změnit. Pravda je mnohem tvrdší. Volby panská třída svým ovládaným povolila tehdy a teprve až tehdy, když si celým právním systémem zajistila, že nemohou nic změnit a že je fakticky plně ovládá její prověřená a poslušná, obslužná elita. Proto to trvalo několik staletí, než si veřejnost volby vyvzdorovala a stálo velké hmotné obětí a nespočet mrtvých, samozřejmě že jen na straně bezmocných a ovládaných.

Pravá podstata zastupitelské demokracie je veřejností ovládaných a bezmocných už samozřejmě poznána. Proto již nejméně století existují pokusy o její změny. Jedna z cest takové změny je odborně nazývána přímou demokracií. Ač je v současnosti zúžena jen a pouze na referendum, tam kde se prosadí jeho realizace, vyprodukuje výsledek často vášně elit Demokratů s velkým D. Stane se tak samozřejmě vždy, když výsledek referenda odporuje zájmům panské vrstvy a jejích obslužných elit. Tak tomu bylo právě po výsledku hlasování občanů Velké Británie o odchodu z EU.

Kvantitativně novým je, že ještě nikdy ve veřejném prostoru naší země nebylo slyšet tolik odsudků vůči vůli veřejnosti. Novou kvalitou zase je, že ještě nikdy jsem u nás nezaznamenal tolik argumentů dokazujících nekompetentnost „lidu“ k rozhodování o svém osudu. Celkově si dovoluji konstatovat, že ještě nikdy v polistopadovém období jsem nezaznamenal z úst expertů tolik pochybností dokonce o samotné demokracii. Naprostá většina z obslužných elit současné moci se tím v mých očích doslova odkopala a konečně tedy kápla „božskou“. Musela. Jejich suverenita je každým referendem reálně ohrožena. Jestliže si ovládaní uvědomí svou vlivovou šanci ve společnosti, mohli by je všechny zbavit moci a postupně i nadvlády. Což nemohou vládci, ani jejich slouhové dovolit.

V mých očích se konečně v polistopadové době i u nás odhalilo, že třídní boj nejenže existuje, ale je naprosto nesmiřitelný. Probíhá nepokrytě mezi vládci a ovládanými, mezi mocnými a bezmocnými a stále zřejměji se prokazuje, že mezi jejich zájmy nemůže existovat kompromis. Proto tedy nikdy žádné volby nemohou systém změnit. Bohužel.

Nemělo by uniknout pozornosti, že to jako první v ČR veřejně odhalila katolická církev. Její primas byl prvním, kdo neváhal už mnohem menší projev lidové vůle, tedy demonstraci odborů, označit za aktivitu luzy.

Ano. Lid, masy, dav, ulice, luza, to jsou všechno pojmy, kterými elita, zdůrazňuji, že tak zvaná demokratická elita, již znova straší veškerou veřejnost a řízeně tak otravuje celý veřejný prostor. Její zuřivost je jako obvykle přímo úměrná jejímu strachu. Děsí se, protože si dobře pamatuje. Pamatuje na několik reálných vzepětí vůle „mas“ v dějinách, které proběhly pod vedením vůdců nesloužících současné panské vrstvě. A kterým se, byť na historicky krátkou dobu, podařilo smést moc tehdejších elit.

Revoluce, skutečná revoluce, čili pokus o vytvoření něčeho nového a ne jenom hnutí navracející společnsot ke starým praktikám, které se před víc jak čtvrt stoletím u nás podvodně za revoluci samo prohlásilo. Revoluce, která se znova pokusí o změnu v současnosti skomírajícího systému, který už prokazatelně nestačí řešit celou širokou škálu vznikajících společenských problémů. Revoluce, která bude muset doslova rozprášit příslušníky všech dosavadních elit, nejen těch politických. To je strašák, který donutil puncovaným demokratům současnosti otevřít hledí svých ideologických krunýřů a „přiznat barvu“. Dovoluji si konstatovat že, alespoň pro mne, je tento vedlejší výsledek brexitu daleko významnějším přínosem, než všechny jeho ostatní důsledky. Demagogové demokracie museli začít odkrývat karty.

Závěrečná poznámečka.
Nikdy jsem živelně nevěřil, že lze dosáhnout zásadní mocenské změny reformami, včetně volebního práva všech občanů. Postupem doby jsem pro toto přesvědčení získával nové a nové argumenty. Dneska, po brexitu, se mé přesvědčení o nevyhnutelnosti revoluce jenom upevnilo a získalo další důkazy i v chování příslušníků současné politické moci, bez skrupulí sloužící panské třídě a přiživující se tak na její reálné nadvládě. Tvrdím, že revoluce je nutná.

Otázky jsou dvě. Za prvé kdy nadejde revoluční čas. Za druhé, kdo je konkrétně oněmi elitami, odsouzenými ke zbavení moci, kterou po celá tisíciletí disponují a zneužívají na úkor většiny. Několik desítek řádků o jmenovaných otázkách snad ještě někdy napíši.

14 komentářů :

  1. Ano odkopání elit je zřejmé a je dobře vypíchnuto. Ale revoluce je právě nástroj těchto elit, který jim může prodloužit dobu jejich tisíciletého parazitování (možná déle katastrof, podobných velké potopě, které podle některých výzkumníku na zemi proběhli bylo více). Dnes již každý domácí obyvatel Evropy ví, že války to jsou akce elit proti vlastnímu obyvatelstvu. Jejich nástrojem je poštvat nás proti sobě, nenechme se a pomáhejme si a nedejme se zkorumpovat penězi. Oni neznají pravdu, ale my ano.

    Nenechme si nahrát do hlavy představu, že jsme lepší než Ti druzí, ale hledejme cestu ke spolupráci mnoho cílů máme společných a prostor pro tvořivost není omezen.

    Základní trik je znám již tisíciletí a přesto stále skáčeme na špek. Je v této v bajce:
    Kouzelník měl tisíc ovcí a každý den si dal jednu k večeři, ale oni se přesto nerozutekli ani kouzelníka berani nenabrali na rohy. Jak to udělal? Namluvil každé ovci, že je výjimečná oproti ostatním. Řekl ty jsi někdo tebe přece já nesním, to ostatní jsou ubozí pouhé jídlo, to ty nejsi ty jsi někdo (např: árijec, civilizovaný člověk).

    Z Evropany již snadno nehnou, proto sem vozí bytosti, které mají od malička vymývaný mozek tou výjimečností, o které jsem psal.

    OdpovědětVymazat
  2. Uz jsem o tom psal, nejdrive musi vlady pripravit vse /okolo 80%/ a dohnat to k revoluci. Maji v tom celkem praxi a natahuji na "skripec" sve obcany , pomoci nemilosrdneho stale se zhorsujiciho systemu tak dlouho az to praskne. Cili zhorsuji podminky vsech k zivotu, ozebracuji, devastuji ,korumpuji , povysuji se do absolutni arogance az se zacnou nahle strasne potit strachy /svedomi/ a pak musi automaticky zamestnavat stale vetsi pocet ochrancu atd...Tim si podkopavaji zaklady na kterych stoji a vladnou . Tedy utraci penize stale vice na vojska, sve bezpeci atd, az se system stane priiis masivni,byrokraticky nahore a sebevrazedny, potom . Vydirani spojene s chamtivosti /to nemohou prestat/stoji stale vice penez na podporu toho vseho ,/degenerace a korupce moci vzdy funguje spolehlive/ a po revolucich to zacne vse zase znovu...Bohuzel...
    U slovanu se to odehrava celkem mirnou cestou /89/...

    OdpovědětVymazat
  3. Vážený autore, vy jste nepochopil v čem spočívá kouzlo buržoazní demokracie přesto, že v ní léta žijete? Za prvé je to silná váha politické korupce, kdy si dle potřeby koupí buď zákon nebo celé poslance- u nás si takto kupovali poslance z ČSSD, lidé si "svobodně" mohou vybrat kandidáta, ale svobodnou diskusi nepřipustíme, vzhledem k tomu , že veřejná média jsou v rukou zástupců buržoazního státu a ostatní jsou v rukou oligarchů ! I koupení poslanci jsou neodvolatelní a klidně mohou hájit zájmy opačné politické třídy, proto poslanci nehájí zájmy voličů , ale pouze vlasní sobecké zájmy !!

    OdpovědětVymazat
  4. To natahování na skřipec probíhá pomalu a nenápadně, sem tam skůček o poznání větší, tak jako zdražování cigaret. Kdyby zdražili o 100% najednou, spousta podporovatelů státního rozpočtu by se na to jednorázově vykašlala. Takhle se utahují šrouby nerozpoznatelně pro člověka příliš se nezajímajícího o politiku a pitvání různých návrhů zákonů a nových vyhlášek a směrnic domácích i eurounijních. Je to fikané. Právě pro tuto informovanost fandím týmu NR, PL a jiných serverů, i když občas jsou tu věci, se kterými nesouhlasím, a občas se tu čtenáři hrubě poškorpí, důležité je, abychom nad věcmi přemýšleli, vytvářeli si názory, diskutovali. Ta revoluce určitě jednou smete všechny superboháče, ale nemyslím, že její start bude u nás. Tak zle se skutečně ještě nemáme. Revoluce vždy nejlépe odstartovala nezměrná bída a utrpení většiny lidí. Buďme ale připraveni. Zdravím Pavla

    OdpovědětVymazat
  5. Pan Hošek slíbil, že něco napíše. Málokdo má k tomu odvahu, ať tedy napíše něco o svých životních omylech a chybách. Po převratu se zapojil do politiky a stal se ne nevýznamným odborářským vůdcem. K jeho aktivitám určitě patřilo čistění resortu od komunistů. Někteří z nich kolem sebe mlátili hlava nehlava, někteří se lekli své moci (znám jen dva). Pan Hošek tvrdí, že mu komunisté ublížili, protože chtěl pro horníky dobro. Po převratu dostal příležitost konat/páchat vysněné dobro. Měl by napsat poučení o tom, čemu naletěl ve sladkých řečech disidentů. Také by mne zajímalo, jak by se mu nyní odměnili demokraté, kdyby jim vyváděl to, co komunistům. Mám z doby po převratu své vzpomínky. Tehdy jsem si říkal, kdyby aspoň nám odkráglovaným dávali platy o stejné srovnatelné výši jako jsme my komunisté dávali ublíženám před převratem.

    Ten dotaz je stejný, jak mne navedl můj oblíbený bývalý šéf (mimochodem patřil k vyškrtnutým, ale šéfovat mohl). Tenkrát jsem mu šel sdělit, proč podle jednoho pracovníka vítkovického výzkumu není dosud u nás vyráběno, kdo za to může a proč se musí dovážet z KS. Šéf o tom přirozeně věděl více než já. Překvapil mne dotazem, jestli dotyčný, který věděl všechno nejlépe, mluvil také o svých chybách. Omlouvám se, že mne to napadlo při čtení Hoškova článku. Snad mi tady na NR někdy odpoví a posype si popel na hlavu. Já jsem ve slavných popřevratových dnech měl dost starostí sám se sebou a řešil jsem, co budu dělat dál, aby uživil rodinu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. S argumenty v článku lze naprosto souhlasit, ale stejně bych panu Hoškovi doporučil trochu více sebereflexe a pokory . viz příspěvek z 10:35.

      Vymazat
    2. Ještě mám poznámku k pánovi Hoškovi, aby dotazy nebral osobně. On píše, aby ulevil svědomí, my se ptáme, co nás zajímá. Myslím, že pán Hošek není za vodou. Kdyby byl, tak by nic nepsal a byl by nejraději, kdyby se na něho zapomnělo. Takže na tom bude asi stejně jako většina z nás.

      Vymazat
  6. Na změnu systému je asi revoluce. Jenže!

    Spontánní se z velkou pravděpodobností zvrhne v čistou anarchii. Tedy z takové revoluce žádný přínos, pouze zchlazení žáhy utlačovaných mas.

    Řízená revoluce skrývá nebezpečí, že jejich vůdci, byť v dobrém úmyslu skončí přesně na takových postech jako ti, které svou revolucí svrhli.

    Jako nejlepší řešení se jeví přímá demokracie, kdy se pomocí referend změní zákony tak, aby na to nedoplácela většina, která vytváří skutečné hodnoty. Hlavně při tom všem používat zdravý selský rozum a přihlížet na dobré mravy, což je u dnešních mladých velmi obtížné!!! Ti totiž neví, co ten selský rozum a ty dobré mravy jsou.

    OdpovědětVymazat
  7. Slovo demokracie ztratilo kompletně svůj obsah. Nyní označuje právně legální podvod. Dám příklad. Jedna dobře známá strana před volbami slíbí, že s církevními restitucemi něco udělá. Po volbách se spojí s jinou dobře známou stranou, která nedá na restituce sáhnout. Tuto stranu volí 6% obyvatelstva a do kostela chodí jen 4%. Tato zanedbatelná menšina prosadí své a my musíme platit. Není to gigantický podvod na voličích a společnosti jako celku? Moji rodiče byli chudí, někdo je ožebračoval. Pro ně byly restituce nemyslitelné.

    Kdysi jsem v Právu četl názor Václava Žáka, podle kterého slibovat před volbami se může a sliby po volbách se dodržovat nemusí. Žák byl disident a později zastupoval sociální demokraty v Radě pro televizní vysílání. Teď mi vrtá hlavou, proč inteligentní a poctiví lidé vlezli do sociální demokracie? Chybu člověk může udělat. Po deseti létech už i pro polointeligenta musí být zřejmé, že se s ČSSD nemá špinit. Promiňte!

    OdpovědětVymazat
  8. Každá revuluce "musí lidem něco dát".
    Tp pochopili Agrárníci , když uzákonili pozemkovou reformu. Do komisí zasedli zástupci lidu - Sokolové, legionáři, zástupci ministerstva zemědělství = agrárníci. Pozemky proto prodávali zájemcům dle vlastního výněru, většinou lidem hlásícím se k české národnosti i ve smíšených čí Německých oblastech.
    Po válce se Soc. Dem. a Komunisté prali o to, kdo rozdá majetky v Sudetech svým přívržencům a společně zabránili Agrárníkům v obnovení činnoti v naději, že získají jejich voličskou základnu.
    ODS si vybrala restituce a kuponovou privatizaci, což jim zajistilo sympatie voličů na 10-15 let.
    Dnes vládne Babiš, protože většina obyvatelstva pochopila, že vládním stranám jde především o uchvácení majetku, zatím co Babiš lidem slibuje, že z toho majetku se alespoň budou platit daně.
    Protože chce daně i po církvích, a zároveň je proti imigrantům z muslimských zemí,je v následujících volbách neporazitelný.
    Nikdo jiný totiž nemá lidem co nabídnout.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Také nyní je co slíbit, koryta, hlavně šéfovská. Není jich hodně, na úřadech jen několik, ani ty nejsou k zahození. V Ostravě jeden sociální demokrat podojil pro svou rodinu o miliony. Konkurence o tom vydala před volbami barevný leták k prodiskutování v hospodách.

      Pěkná lisovačka je o křesla ministrů. Někteří si odskočí z podnikání v oboru, jiní svému rezortu sotva rozumí. Vůbec se nestydí a berou, co je jim nabídnuto. Žádné výčitky svědomí z toho, že budou loutky bez vážnosti u občanů. Asi se doma radili a sebevědomá manželka nebo manžel naporučil, vezmi to. Před převratem měli odborní ministři většinou výbornou pověst z praxe a už za nimi bylo viditelné dílo. Ministryně školství by bez titulu PhD nemohla být ani odbornou asistentkou na VŠ. Na docenta a profesora jsou kladeny přísnější požadavky než na ministra školství. Ostatně tyto požadavky jsou nyní těžko splnitelné i pro minule jmenované a habilitované osoby.

      Myslím si, že to podle Američanů a Britů zruší a o povýšení budou jednat sociální demokraté a lidovci jako v sousedním Rakousku, až tam zvolili lidé z rozčarování Haidera.

      Vymazat
    2. oprava: místo lisovačka dosaďte losovačka, kterou z výběrových řízení.

      Vymazat
  9. Volby by možná mohly být demokratické, ovšem jejich praktické provádění demokracii téměř vylučuje. Preferování politických sekt, alias stran, vybírajících kandidáty. Možnost před volbami i po nich libovolně lhát. Mediální manipulace voličů. Vše podmíněné i ovlivněné velkými penězi a mocenskými tlaky. Zde nemá demokracie žádné místo.
    Protože přímá demokracie není praktická vždy a pro všechny případy, zbývá jediný zcela demokratický nástroj výběru zástupců - losování.

    OdpovědětVymazat
  10. Ono je to celé tak nějak bokem. Zkusme to jinak: Má-li jakákoli společnost fungovat, je nutné, aby v ní byla určitá hierarchie. V minulosti ti, kteří byli na vrcholu obvykle nesli alespoň z části i odpovědnost. Například král byl samovládce, ale v bitvě ho postavili do první řady. Podnikatel podnikal, ale v případě bankrotu se sám zastřelil. Tohle riziko podnikání vedlo i k určitému výběru elit.
    Moderní demokracie odstranila pro elity jakoukoli zodpovědnost. Už reálný socializmus zašel vnitřním rozkladem z velké části proto, že nikdo za nic neodpovídal. Proto mě šokovalo, že reálný kapitalizmus, nebo chcete-li svoboda a demokracie je v tomto směru ještě horší.
    Důsledkem každopádně je, že samozvanou elitou může být kdokoli.
    J. Hruška

    OdpovědětVymazat

Reklama