Reklama

.

.

pondělí 22. srpna 2016

Kompetence politiků a lidí

Petr Sak
23.8.2016  První zprávy
V současnosti se mezi politiky aktualizoval a prohloubil odpor vůči referendu a přímé demokracii. Hlavním uváděným argumentem je neschopnost lidí chápat složité věci na rozdíl od politiků a rozhodovat.

Politici provádějí něco, čemu se říká autoevaluce, tedy sebehodnocení a výsledkem sebehodnocení je, že vysoce převyšují ty, kterým tak rádi s despektem říkají obyčejní lidé. Jsou politici opravdu tak mimořádní, že jim bez obav a bez kontroly můžeme svěřit správu věcí veřejných? V odpovědi na tuto otázku vyjdu ze dvou známých kritérií. První je z bible a říká: „Podle ovoce poznáte je“ a druhé říká, že kritériem správnosti je praxe.

Robert McNamara byl americký ministr obrany v období vietnamské války. V letech, kdy již nebyl politikem, prohlásil, že americké vojenské angažmá ve Vietnamu byla velká chyba. Ke stejnému závěru došla řada amerických politiků. Miliony amerických občanů to však věděli hned na počátku vietnamské války a na statisícových demonstracích proti válce protestovali. Evidentně statisíce Američanů a miliony lidí na celém světě byli inteligentnější a kompetentnější než američtí politici.

Aktuálně byla zveřejněna zpráva vyšetřovací komise v čele se sirem Johnem Chilcotem, která se zabývá okolnostmi, za kterých rozhodl tehdejší britský labouristický premiér Tony Blair poslat v roce 2003 britské vojáky do Iráku. Po letech práce komise se prokázalo, že argumenty pro zahájení války byly podvodné a válka byla v rozporu s mezinárodním právem. To, k čemu se komise dopracovávala roky, věděly miliony lidí v USA, ve Velké Británii a po celém světě ještě před zahájením agrese a svůj názor dávaly najevo na statisícových demonstracích. Politici, včetně našeho presidenta Václava Havla, měli jiný názor a trvalo jim roky, než pochopili, co občané věděli hned na počátku. Tony Blair sice uznává chybu a přijímá odpovědnost, ale to statisícům mrtvých život nevrátí a rozvrácený Irák a celý region nevrátí do výchozího stavu a proudy migrantů do Evropy nezastaví.

Další zemí, které USA, Francie, Velká Británie a Itálie chtěly vojensky vnutit západní „demokracii“ byla Lybie. Po západní internacionální pomoci je Lybie od té doby rozvrácená. Americky president Barack Obama také již prohlásil, že útoky na Lybii byla chyba a uvědomil si to prý hned druhý den po útocích. V tomto případě se analytickými schopnostmi přiblížil normálním lidem, kteří to jako chybu viděli ještě před zahájením útoků.

Dvacáté století bylo nejkrvavějším v historii lidstva. Jako dítě jsem věřil, že 1.světová válka byla způsobena atentátem v Sarajevu. Ve skutečnosti jí vyvolali politici a jejich zrůdné ambice. Bolševická revoluce a občanská válka v Rusku jsou také dílem politiků a dokonce západních. Německý ministr zahraničí vymyslel a realizoval přesun V.I.Lenina a jeho spolupracovníků v zapečetěném železničním vagóně ze Švýcarska do Ruska a poskytl na podporu revoluce značné finanční prostředky.

Vznik 2.světové války je vykládán jako důsledek špatné, pro Německo příliš tvrdé Versailleské mírové smlouvy a objevení se jednoho šíleného politika, který využil tíživých životních podmínek německých občanů. Versailleskou smlouvu a z ní vyplývající sociální, ekonomické a politické podmínky vytvořili západní politici. Novou situaci dotvořili financováním A.Hitlera a jeho NSDAP a výsledkem byla 2. světová válka.

Řadu otázek vyvolává společná specifická charakteristika lidí s obdobnou pozicí v politickém západním systému. Německou kancléřskou se stala Angela Merkelová, bývalá aktivistka a vysoká funkcionářka „komunistické“ FDJ na úseku ideologie v bývalém NDR, která pravidelně jezdila na školení do Sovětského svazu, která nyní razantně prosazuje protiruské sankce a vede protiruskou propagandu.

V Polsku se stal prvním prezidentem po pádu bipolárního světa agent polské komunistické tajné služby Lech Walesa a druhým prezidentem Aleksander Kwaśniewski, přední funkcionář „komunistické“ mládežnické organizace a ministr v polské komunistické vládě. Po změně politických poměrů a v nových funkcích tvrdě prosazoval účast Polska na agresi v Iráku a na vojenské misi v Afganistánu. Silně se angažoval v „majdanské“ změně Ukrajiny a za současnou situaci Ukrajiny a za její tragické směřování do budoucnosti je spoluodpovědný. Měl dokonce ambice stát se generálním tajemníkem NATO.

V Československu se po listopadovém převratu stal prvním předsedou vlády Marián Čalfa, předseda komunistické strany na Úřadu vlády, ministr předlistopadové vlády a autor tzv. pendrekového zákona, na jehož základě byly v srpnu 1969 odsuzováni účastníci demonstrací proti okupaci Československa.

Zástupci (komisaři) České republiky v Evropské komisi se stali absolventi Státního institutu mezinárodních vztahů v Moskvě (MGIMO), členové KSČ Pavel Telička a Štefan Füle. Třetí komisař Vladimír Špidla byl alespoň kandidátem KSČ.

Málokdo je tak zodpovědný za to, co se stalo na Ukrajině, v jakém stavu je Ukrajina v současnosti a co se s Ukrajinou stane v budoucnu, jako Štefan Füle, eurokomisař zodpovědný za rozšiřování EU a politiku sousedství. Jeho aktivita jako komisaře EU vedla přímo k „Majdanu“. V létě 2016, kdy již ani největší jestřábi americké politiky si nedovolili hodnotit situaci na Ukrajině pozitivně a odmítali poslat zbraně určitým ozbrojeným složkám na Ukrajině pro jejich fašistickou orientaci, Š.Füle v České televizi tvrdil, jak úspěšně se Ukrajina transformuje a vše jde skvěle. Oba dva bývalí komisaři jsou předními bojovníky za protiruské sankce a nositeli protiruské propagandy. Co kdyby někoho napadlo, kde studovali a zda tam nebyli zverbováni ke spolupráci? Z těchto souvislostí vychází přísloví: „Poturčenec horší Turka“. Š.Füle a P.Telička jsou smutným příkladem toho, co udělá z člověka funkce komisaře v Evropské komisi. Nyní můžeme sledovat, jakou osobnostní a politickou transformací projde Věra Jourová. To, co se stane z bruselských politiků a byrokratů, je důsledkem bruselských příjmů. Peníze, které dostávají, nejsou přiměřenou odměnou za práci, ale systematickým deformováním integrity osobnosti a vyhlazováním posledních zbytků mravnosti cestou korupce.


Eufemisticky se v souvislosti s Evropskou unií mluví o deficitu demokracie. O stovkách milionů lidí, národech a státech rozhoduje několik jedinců, které nikdo nevolil a na jejichž činnost systémově stovky milionů Evropanů nemají žádný vliv, nemluvě o možnosti je z funkce odvolat. Systém funguje jednosměrně, z Bruselu se valí na evropské národy příkazy, zákazy, zákony, zásadní strategická rozhodnutí pro další existenci jednotlivých národů, ale v opačném směru je cesta uzavřena. Na permanentní byrokratické tsunami z Bruselu se podílí nevolený „tisícový“ úřednický aparát, který se stal dokonale byrokratickým, nikomu se nezodpovídá, kritiku případně „schytají“ poslanci či komisaři, kterým „neomylný“ aparát připravuje podklady.

Jednou z příčin pádu komunistického režimu byla v ústavě zakotvená vedoucí úloha strany, což bránilo politické konkurenci, deformovalo zpětnou vazbu a tedy i silně komplikovalo vývoj systému. Jednosměrnost bruselského politického systému a vyloučení občanů Evropy z politických procesů a nahrazení autentické demokracie virtuální či stínovou hrou pomocí institutu a institucí, na nichž se občané podílejí, ale které nemají žádný reálný význam (např. bruselský parlament a volby do něho), vytvářejí obdobný stav a následné procesy. Evropský politický systém osifikuje a odcizuje se dalším systémům a občanům, kteří ho tvoří. Mezi „Bruselem“ a Evropany a evropskými národy narůstá disonance. V budoucnu buď Evropané změní bruselský systém, nebo bruselský systém změní Evropany a evropské národy. Oba procesy jsou již nastartované a nyní jde o závod s časem, co proběhne dříve. I když představa změny Evropanů a evropských národů zní šíleně, řízenou imigrací toho lze v reálném čase dosáhnout.

Je absence Evropanů při výběru bruselské elity, která má zásadní vliv na vývoj a existenci Evropy a evropských národů, vykompenzována výběrovým procesem, jehož výsledkem jsou špičkoví politici, manažeři, osobnosti s mravní integritou a vzory pro generace Evropanů?

Za šéfa Evropské komise byl vybrán člověk, který je všeobecně charakterizován jako alkoholik. Na oficiálních protokolárních událostech se chová tak, že vysvětlení opilostí je ještě tou lepší variantou. V civilizovaných zemích je sankcionováno řízení auta pod vlivem alkoholu, protože se všeobecně uznává, že alkohol snižuje kvalitu psychických funkcí a zvyšuje riziko nehody. Z podobných důvodů je zakázáno pití alkoholu také na pracovištích (s výjimkou pracovišť, kde se vyskytují politici, jako je český parlament. Politici mají alespoň alibi pro výsledky své práce). Při jízdě na kole se nesmí cyklista napít alkoholu, protože jeho rozhodování by bylo horší. Šéf Evropské komise může být opilý, protože rozhodování o Evropě je zřejmě dle bruselských politiků méně odpovědné, méně důležité a méně náročné, než řízení kola. Vzhledem k tomu, že bruselští politici a úředníci akceptují alkoholismus svého šéfa, jsou za tento stav spoluodpovědní.

Evropská komise se před léty rozhodla vsadit při rozvoji Evropy na vzdělanost. Mluví se o evropské vzdělanostní krajině, celoživotní učení se stalo evropskou prioritou a vzdělanější Evropané mají být trumfem v konkurenceschopnosti ve srovnání s Čínou a s dalšími rozvíjejícími se státy a regiony. Česká republika, kde studuje více než polovina z populačního ročníku na vysokých školách, byla opakovaně kritizována evropskými orgány za nízký podíl vysokoškolsky vzdělaných lidí v populaci. Jak se vzdělanostní priority Evropské unie promítají do její vlastní činnosti? Předsedou Evropského parlamentu vybrala člověka, který nemá ani maturitu.

Odvozeno z reality je zřejmě pro evropskou elitu ideálním představitelem Evropské unie nevzdělaný alkoholik. Jaký signál v podobě nevzdělaných alkoholiků v čele Evropské unie posílá „Brusel“ evropským občanům? Této charakteristice bruselské elity odpovídá kvalita evropské politiky.

A co české politické elity? Jakou podávají o sobě výpověď v podobě „ovoce“. Příkladem může být prodání monopolní komodity bez výrobních nákladů-vody nadnárodním korporacím, aniž by tyto korporace investicemi zajišťovaly infrastrukturu. Nikdo, ani politik, nemůže být tak hloupý, aby se tím tento rozprodej, ale lépe předání, strategické suroviny, dalo vysvětlit nedostatkem inteligence. To je ilustrace jedním příkladem, existují však zobecňující analýzy.

Profesor ekonomie působící v USA, Milan Zelený, který jako jediný v době, kdy všichni obdivovali ekonomickou reformu Václava Klause ji kritizoval, v současnosti vyslovil názor, že žádná česká ekonomika neexistuje, protože jádro naší ekonomiky existuje v zahraničí a v Česku má pouze dcery, z nichž vyvádí zisk. Z důkladné analýzy vychází Ilona Švihlíková, která ve své knize mluví o tom „Jak jsme se stali kolonií“. Kdo si pamatuje výroky Václava Havla a dalších politiků z prosince 1989 o tom, že do sedmi let ekonomicky doženeme Rakousko a Německo si musel klást otázku, když slyšel tyto výroky: „Je to takový manipulátor, či je tak hloupý“. Ukázalo se, že obojí. Celý převrat byl nastaven tak, aby z Česka pomocí řady kanálů tekly peníze do západních zemí, především Německa. Pochopitelně k žádnému přibližování nedošlo a k tomu se ještě přidala ztráta suverenity prostřednictvím politiků řízených z Evropské unie z a USA. Česká mzda je nejen třetinová vůči západním zemím, ale již ji překonává i čínská mzda, za kterou se, kvůli její nízkosti, stěhovaly nadnárodní korporace do Číny.

Je obvyklé, když něco prodáme, že získáme protihodnotou peníze. V devadesátých letech prodali politici (privatizovali) celou českou ekonomiku. Kolik jsme získali peněz za tak obrovské hodnoty a kde je má stát na účtě? Nikde, stát je v mínusu, jeho dluhy se blíží dvou bilionům. Tím se Československo stalo správným členem Nového světového řádu, který je postaven na dluzích a placení úroků. Celý svět je protkán „finančními vlásečnicemi“, kterými tečou z úroků bezpracné peníze do centra bankovního světa. Úroky nejsou jen bezpracné peníze, dnes to jsou také ty nejúčinnější nástroje k ovládání lidí a států.

Státy, které nemají dluhy jsou darebácké státy. Je náhoda, že Lybie a Syrie neměly dluhy? Dluh českého státu bez ohledu jak se daří ekonomice narůstá. A každoročně odtékají z Česka na úrocích obrovské částky, vytvořené českými zaměstnanci za třetinové mzdy oproti evropským, často zaměstnanci, jimž mzda nestačí ani na pokrytí životních nákladů. Politikům je líto každého zvýšení důchodů, ale na nesmyslných úrocích platí každý rok bankám desítky miliard korun.

Znáte jiné obchodníky než jsou čeští politici, kteří obchodují se záporným ziskem? Skutečně jsou tak hloupí a neschopní? Skutečnost je o něco složitější. V současnosti je rozkrýván prodej OKD, který byl zprivatizován, prodán ze státních do soukromých rukou, za zlomek skutečné ceny. Jiným příkladem je privatizace Becherovky do rukou .Schwarzenberga, který ji zanedlouho prodal za násobek ceny, za kterou ji privatizoval (to znamená koupil od politických kompliců).

K dokreslení české reality můžeme ještě připomenout kolem 700 000 exekucí ročně, 100 000 dětí, které nemají na teplý oběd, nárůst psychiatrických diagnóz, téměř polovinu populace konzumující léky v souvislosti s psychikou a „vítězství“ v mezinárodním výzkumu neřestné společnosti. V kombinaci konzumace drog, alkoholu, kouření a hazardu se česká společnost umístila na prvním místě. To jsou výsledky působení naší politické elity za posledních 25 let, která se považuje za tak skvělou, že nemůže připustit, aby v referendu rozhodovali lidé. Politici si budou vzájemně nadávat, třeba se i nenávidět, ale budou spolupracovat na společném zachování moci.

Podle výsledku privatizace a dalších ekonomických aktivit bychom mohli u politiků předpokládat deficit inteligence. Tento deficit je však překrýván deficitem morálky a veřejného zájmu, a naopak hypertrofovaným egem, které se projevuje chorobnou touhou po majetku, která potlačuje jakékoliv zábrany. V obavě z referenda a z rozhodování lidí není strach z nekompetentnosti lidí, ale obava, že společný zájem lidí o věci veřejné by mohl ohrozit jejich drancování veřejných zdrojů.

V tisku se objevují články, v nichž se tvrdí, že lid je moudrý, nebo se to naopak popírá. Takto charakterizovat lid je především nesmysl. Moudrost je výběrová vlastnost jedinců, která se vzácně objevuje u jedinců staré generace, kteří prožili autentický život. V této vzácné skupině se neobjevují politici. Pokud by někdo chtěl oponovat příkladem T.G.Masaryka, tak Masaryk byl primárně filozofem a do politiky vstoupil v 62 letech.

Sledujeme – li výsledky činnosti politiků, těžko můžeme přijmout jejich tezi, že jsou schopnější než lidé provádět správu věcí veřejných. Naopak politici představují pro lidskou civilizaci velkou hrozbu. Riziko, že se jim dříve či později podaří zničit civilizaci, je vysoké a stále narůstá. Od doby, kdy celý svět se zatajeným dechem sledoval komunikaci mezi N.S.Chruščevem a J.F.Kennedym, v níž se rozhodovalo o osudu světa, psychická normalita politiků se posunula nebezpečným směrem.

Zdá se, že historie je sledem chybných až tragických rozhodnutí politiků. Problémem lidstva se stali politici a jejich vymknutí se kontrole lidí a člověka. Člověkem myslím bytost, která vznikla v evoluci života na zemi a směřuje k dalším evolučním cílům. Politici ve službách kapitálu jsou hlavním problémem na vývojové spirále člověka. Ještě konkrétněji se jedná o atribut spojený s politiky, o moc. Je to stejný atribut, který nabízel Mefistofeles Faustovi a který dokáže proměnit téměř každého člověka. Politici jsou deformovaní lidé po osobnostní transformaci mocí a penězi.


Petr Sak

29 komentářů :

  1. Je to asi týden, co můj známý, dříve zarytý antikomunista poznamenal:" Byla to bratrská pomoc". Potom padaly takové nepodstatné poznámky, jako v čem jsme si polepšili a diskuze byla velmi zábavná. Já jsem s ním nesouhlasil a on mně oponoval, že komunisti věznili lidi, ale desítky tisíc bezdomovců a statisíce demokratických exekucí ročně, se tomu nevyrovnají.

    OdpovědětVymazat
  2. Velice pochybuji o správnosti onoho názoru. Politici jsou stejní lidé jako celá společnost a ta funguje (či vlastně nefunguje) jak funguje.
    Podívejte se na smluvní vztahy mezi subjektu na trhu, je to džungle. Například ve stavebnictví jsou obcházeny zákony a firmy si to pečou mezi sebou vždy na úkor jiného. Pak vznikají tunely Blanka, okruhy kolem Prahy, Lítačky a tak dále.
    Pořádek neznamená jen pořádek na ulici, ale pořádek v obchodě, výrobě. Dneska podniká kde kdo, přitom podle zákona by ani memohl, prostě debilové jsou všude, a před debily se púořád ustupuje.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jeden příklad:
      Stavebník, (fyzická osoba nebo právní subjekt) může zahájit styvbu POUZE na základě schváleného ZTAVEBNÍHO ROZHODNUTÍ!!!
      No a nyní otázka k zamyšlení: Kolik staveb bylo schváleno DODATEČNĚ a kolik jich muselo být strženo? myslím, že první varianta je v drtivé převaze!!!
      A je to JEN A JEN NEDŮSLEDNÉ DODRŽOVÁNÍ LITERY ZÁKONA!!!!
      Polemika nepřichází v úvahu, neb ZÁKON STANOVÍ, ŽE STAVBA MŮŽE BÝT ZAHÁJENA TEPRVE AŽ PO VYDÁNÍ STAVEBNÍHO POVOLENÍ!!!!!

      Vymazat
  3. Jak říkal kdysi pan Kraus "Stát to je taková naše hospoda, a politici to jsou takoví pinglové, kteří by tu hospodu měli vést (proto jsme si je vybrali) tak, aby prosperovala. Nikde není napsáno, že by nás měli okrádat, naopak by měli lidi chránit před ostatníma grázlama aby nás neokrádali. Všechno jde když se chce a naopak, jenom to jak se zdá nějak nefunguje. Zdá se že si politici myslí, že tady jsou lidi pro ně a ne oni pro lidi. Malý příklad že to jde když se chce. V jedné zemi jsou úředníci kteří přicházejí do styku s obyvateli hodnoceni hvězdičkami. Ten který má na stolku nejvíce hvězdiček,dávají se podle spokojenosti lidí, má také největší výplatu. Myslíte že to tady někdo zavede...?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Samozřejmě pitomost na eN-tou! Úředník je zaměstnanec státu a tomu je zavázán sloužit! Spokojený stát = spokojený úředník! Celá tahle floskule vychází z mylné predikce či naopak! Tedy že stát slouží svým obyvatelům či alespoň svým občanům, jenže tak tomu není a nikdy nebylo a sotva kdy být může! Jen v lživých poučkách osvícenských zednářů - liberálů se tato mylná ideje opakuje jako představa "ideálního stavu" - tedy nedosažitelného! Skutečnou podstatu státu správně popsal Marx, jako "politický nástroj v rukou hospodářsky panujících tříd k utlačování tříd utiskovaných".

      Vymazat
  4. Článek je výborný a pravdivý. Samozřejmě, že politickou prací se zabývají, ale vzácně, také lidé, kteří to pojímají jako službu a které život něco naučil, takže něco umí a neopírají se o stranické postavení. I když by se jich trochu našlo, nepoužívají se, straníci bojující o moc to nepřipustí. O politicích v ČR v duchu tohoto článku viz můj článek vydaný zde na NR o několik hodin dříve. Josef Mrázek

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dobrý den,pane Mrázku.Při čtení tohoto výborného článku,jsem si vzpomněl na váš,který jsem ihned sdílel.Ale jak dál?Jak zastavit zrádcovskou politiku vlády a parlamentu?Nejenom politici jsou bezduší,mající v hlavě pouze peníze,ale i občané se chovají jako stádo ovcí bez bači.A neziskové organizace se mají čile k světu a vlastně řídí stát.Slušní a chytří lidé do politiky nejdou,jelikož vědí,že budou v mikroskopické menšině.Prostitut Janda je příkladem padlé inteligence politiků.Neštítí se ho podporovat!

      Vymazat
    2. Prvním krokem je zavedení institutu lidového hlasování - referenda, jehož výsledky musí být pro politiky závazné!!!

      Vymazat
    3. neblbni, to nikdo neudělá. Přece si nepodříznou větev
      J

      Vymazat
    4. KDYBY VOLBY MOHLY NĚCO ZMĚNIT? DÁVNO BY JE ZAKÁZALI

      Proto také nepovolí referendum.

      Vymazat
  5. Ano, souhlasím, článek je výborný a pravdivý. Je především analýzou mentality a kompetence politiků.

    Veřejnosti, více či méně kompetentní, se jen dotýká. I ta by si ale zasloužila stejně podrobnou analýzu.
    Sám bych ji nestvořil, tak aspoň dvě poznámky k ní.

    Za prvé. Ona veřejnost, z pohledu článku více kompetentní, je z jiného pohledu kompetentní velmi málo. Ona si totiž tyto politiky sama volí. U nás opakovaně, stejné figury, stejné strany, už přes čtvrt století. Ačkoliv je stále víc a víc patrné k jakému marazmu to vede.

    Za druhé. zdá se mi, že ve veřejnosti roste podíl jedinců jejichž zájem a nebo schopnost chápat politiku se blíží nule. Jako příklad mohu nabídnout sám sebe (možná už je to Alzheimer). Dovedu ještě pochopit, že lidé nemají pro nával práce a zábavy dost času, a pokud jdou volit dají hlas těm, co na ně civí z většiny bilboardů. Dovedu ještě pochopit, že ti opakovaně volení opakovaně neplní předvolební sliby a věnují se převážně lotrovinám. Dovedu ještě pochopit, že se ještě velká část veřejnosti neobává ani války, ani přeměny v evropský chalífát. Prostě o tom ještě nevědí. Ale co už absolutně nejsem schopen pochopit je, že politici (kteří povětšinou vědí co páchají) se nebojí, že po dalším zhoršení poměrů je za to ta méně kompetentní veřejnost doslova roztrhá na kusy. A to, za živa.
    Děda.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pro lidi je snazší zaujmout postoj k nějakému opatření (v referendu) než ke kandidátům (ve volbách). Hlasování o lidech je složitější, obsahuje nejen více faktorů, ale ty jsou navíc emoční, dané vztahem tak komplikovaným, jako je mezilidský vztah.
      Nápravu by snad mohlo přinést rozšíření přímé demokracie - ovšem při zkrocení mediální manipulace - v otázkách různých opatření, která by limitovala politiky v činnosti. Pro vítěze voleb, jako obtížnějšího a zamnipulovatelnějšího rozhodování, by tak zůstalo kličkování v rámci koridoru vytýčeného referendy.
      Jakkoli pravdivé, objektivní a komplexní informace neeliminují zcela vliv emočního rozhodování, ale mohou emoce zmírnit, zatímco jednostranné informace je podněcují.
      Každá třída, skupina má svoji morálku, svůj charakter, svůj intelektuální obzor, svůj myšlenkový, duchovní vzorec, svůj vzorec jednání. To, co je pochopitelné pro Vás a příslušníky Vaší skupiny, může být nepochopitelné pro členy jiné skupiny, mají jiný soubor hodnot, jiný soubor myšlení i jiný nástrojů a pohybují se v jiných podmínkách, takže jejich rozhodnutí může být odlišné od Vašeho. Ostatně je pravděpodobné, že pokud byste se rázem ocitl na jejich místě, v jejich podmínkách a s jejich možnostmi, konal byste také jinak než, jak nyní myslíte, a než oni. Pokud byste ovšem tam s nimi zůstal, mohlo by dojít i u Vás ke změně ve Vaší mysli - a příště byste už i vyl s vlky.
      Řešení není v tom, jen dosadit jiné, lepší osoby do stejných mocenských podmínek, nýbrž dosadit k moci jiné, lepší osoby, aby především změnily vadné podmínky výkonu moci.
      P.S.
      Nepopírám, že by bylo ovšem pro lidi velké zadostiučinění vidět třeba Miroslava Kalouska, jak prosí dav či soud o holý život, ale to nenapraví to, co napáchal, a ani to nenapraví lidi samotné.
      KR

      Vymazat
  6. Problém je v tom že současná forma demokracie není schopna generovat do řídících pozic státu kvalitní lidi. Politický systém mnoha stran nakonec vygeneruje rozkolísané politiky typu Sobotka, Herman, Zaorálek . Dcera se vrátila z horolezecké výpravy na Pamír v Kyrgystanu. Řiká pře třemi lety jsme z Oše k Mustagh Ata (600km) jeli 26 hodim letos jsme tam byli po dálnici za 7 hodin. Jak je možné že "zaostalý" Kyrgystan postaví mimo jiné za 3 roky 600 km dálnic? Bohužel tento politický system kapitálu vyhovuje.

    OdpovědětVymazat
  7. Problém je v tom, že do politiky vstupuje většinou ta nejhorší, nejneschopnější sebranka, která v tomto národě existuje, a která bezostyšně ukazuje, že nezájem o dobro národa je jí nade vše. Přitom si ta "elita" složená z buranů, kteří se neumí slušně najíst příborem, a kteří se v jejich projevech vší silou musí nutit do spisovné mateřštiny (kterou neovládají), a které celý svět vidí se ztopořeným brkem, aniž by je to trochu rozhodilo, dělá zákony pro sebe, aby se uchránili před vězením, kam za svoje zlodějny a lumpárny většina těch šupáků patří. Neexistuje vzor slušného politika a vlastence nebo strany, protože takový je hned smeten, nebo je na něj proveden "puč". Jak řekl kdysi jeden, který se šplhal do politiky "nejhorší je mezi ty svině se dostat, pak už to jde samo". Dokud ovce budou volit gaunery z ČSSD, ODS, TOP09 apod., nic se nezmění.

    OdpovědětVymazat
  8. Politika je řemeslo nepoctivých darmosráčů.Jen jeden příklad. vzpomínáte na starého Bendu? Chrápal kde přišel, kouřil jak fabrika a co splodil? Mladeho Bendu politického řemeslníka. Neumí vyjít s platem vrcholného politika. Jak může takový spoluutvářet podmínky pro žití?Co tak mu nedat nic, stejně si víc nezaslouží. Další příklad politického řemeslníka, naš současný premier Sobotka. Prozraďte mi jaké zkušenosti mněl před vstupem do politiky. Tam kazí na co šlápne. Byty OKR, staří občané, kteří v těch bytech zestárli vám mužou povídat. Proč u těchto politických řemeslníků neplatí ,zlomíš vrták, tak ho zaplať. Peníze na to berou.A tak bych mohl pokračovat.

    OdpovědětVymazat
  9. Dokud budou lidé, každý jednotlivě, toužit po prožitcích, tím i majetku, osobním obšťastňování, neřestným sklonům, potom ať je idea jakákoli, vždy se zvrátí v nedobrý výsledek.

    OdpovědětVymazat
  10. TGM byl konfidentem tajné policie R-U a svobodný zednář, zastupující stejně jako Beneš hlavně zájmy Francie, Gottvald zase zájmy Moskvy, Novotný v rámci možností prosazoval vlastní politiku, Svoboda + Dubček byli v rukou Moskvy a jen Husák se snažil v rámci možností vytvořit podmínky pro budoucnost - splatil Benešovy dluhy, postavil byty a přesvědčil lidi, aby měli děti, kterým dal dobré vzdělání.
    Po rozpadu R-U si vlády lid kupovaly - pozemkovou reformou a diskriminací věrných vojáků armády R-U /padlo cca 130 000, legionářů cca 5 000/, přesto spolky veteránů armády R-U byly pro státní úředníky zakázány.
    Po 2. světové se rozdával majetek po Němcích, po 89 státní majetek.
    Už není co rozdávat, nastala doba pracovat, jenže bez peněz to nejde a kapitál odplouvá do zahraničí, a za ním odpolouvají i jeho "odkláněči" , viz Gross.
    Boží mlýny melou pomalu - viz Gross

    OdpovědětVymazat
  11. Drobné zpřesnění:
    Soudruh Čalfa má na svědomí různá svinstva (zejména pak ve spolupráci s Veškrnou), ale s pendrekovým zákonem z r.69 nic společného nemá, protože v době vydání tohoto zákona ještě studoval na Právnické fakultě (končil až v r.70).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dobrý den! To co píšete je sice pravda, ale poloviční. Pendrekový zákon byl lednových událostech roku 1989 novelizován - právní úprava (z 19. 2. 1989) umožňovala tvrdý postih různých projevů opozice proti komunistickému režimu. Marian Čalfa byl v té době nejen ministrem bez portfeje, ale i šéfem legislativy Vlády ČSSR.

      Vymazat
  12. Petře dobře napsané... O.

    OdpovědětVymazat
  13. Moc dobře napsáno, zvláště příčiny selhání politiků. Pouze mám nejasnost, ohledně jejich chybných rozhodnutí: „Zdá se, že historie je sledem chybných až tragických rozhodnutí politiků.“
    Snad už je jasno, že politici rozhodují v určitém zájmu těch, kteří je korumpují. Ale prohlašují, že tato rozhodnutí činí v zájmu občanů. Když potom po letech řeknou, že nějaké rozhodnutí byla chyba, nelze z toho dovodit, zda litují, že se nechali zkorumpovat, nebo zda se nyní domnívají, že mohli splnit zadání korumpujícího nějak jinak, lépe.
    Každopádně souhlasím s tím, že omezení moci politiků, zavedením prvků přímé demokracie, by bylo jedním z kroků k lepší společnosti. Ke společnosti, kde bude určující život občanů a ne zisk korporací, vlastněných 1‰ obyvatel planety. Ale stávající politická třída, to nepřipustí – viz Dienstbierovo sepisování parodie na zákon o referendu.
    Blíží se volby, je nutno dát hlas těm, kteří toto prosazují již několik let. U nich je největší jistota, že po zvolení nezmění názor. Proto volme Okamuru. P.K.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Souhlas, jediný opravdový vlastenecký politik, nebojácný a konzistentní v jeho názorech. SPD Tomia Okamury je jediná správná volba. A nenechte se oblbnout těmi slinty, které na něj kydají a ještě ve větší míře budou kydat havloidní média. Mají z něj strach. www.spd.cz

      Vymazat
  14. Jiří Jírovec23. srpna 2016 16:57

    O přímé demokracii se krásně mluví, pokud zůstaneme u představy, že moudrý lid rozhodne. Jenže tady nastává zásadní problém: ti, kteří se dostali k lizu, mají v rukách formulaci otázek pro referenda, hlasovací kriteria a v zásobě pojistky v podobě témat, o kterých nelze hlasovat.

    Referendum tak zůstává jen hrou na určitou formu demokracie. V některých diskusích jsem se ptal, jaký je mechanismus pro nápravu, když se lid zmýlí. Tedy, kdo provede analýzu, navrhne nové řešení a nastartuje volební proces. Odpovědi jsem se nedočkal.

    Český problém spočívá v samotné ústavě, která definuje politický systém jako volnou soutěž politických stran. K tomu přistupuje volební systém, který prakticky znemožňuje, aby politická strana přišla o poslanecký mandát. I kdyby odvolávání poslanců fungovalo, jeden šizuňk je nahrazen druhým, ze stejné strany. Volič do toho nemůže dál mluvit. A tak se do Sněmovny dostal rozhodnutím ODS delikvent Pekárek, který stačil odhlasovat církevní restituce než šel do lapáku.

    V kanadském systému hraje velkou roli osobnost kandidáta. Každá politická strana smí mít k každém volebním obvodu jen jednoho. Nejsou tedy žádní náhradníci. Když poslanec zemře, odstoupí nebo je odvolán (taková možnost existuje ale za 30 let v Kanadě nebyla, pokud vím, použita), opakují se v daném obvodu volby.

    Nejlepší by bylo, kdyby se systém obešel bez politických stran.

    Představa, že Okamura a nebo kdokoli jiný cokoli změní je směšná. Všem jde o to, aby se dostali k moci. Kdo má žaludek na sledování jednání Sněmovny musí nutně dojít k závěru, že tahle žvanírna (pozor, to není Babišův termín, tak kdysi označil jednání parlamentu Rudolf Hrušínský st.) nemá s demokracií nic společného. Je to soubor šašků, kteří vzájemně sabotují jakýkoli pokrok.

    Před časem jsem mluvil s jedním z Babišových ekonomických poradců. Bavili jsme se o tom, proč se nedaní cizí společnosti podobně jako třeba sportovci - tedy podle pravidla, tady sis vydělal, tady zaplatíš. Není prý politická vůle. A tak odtékají miliardy.

    V referendu se dá hlasovat o tom, pokud jsou jasná pro a proti.

    Proti EU se vytváejí nálady. Jenže kdo vlastně má alespoň nějakou představu o tom, co je a co není prospěšné. Nedávno kdosi v Čro reagoval na námitku, že EU chce buzerovat občany kontrolou emisí benzinových sekaček trávy. Vysvětlení bylo zajímavé: benzinové sekačky se vyrábějí převážně v Číně, kdežto elektrické v EU. To znamená, že kontrola emisí má vlastně nahrávat výrobkům z EU. A jde o hodně peněz. Občas se mluví třeba o rozměru banánů. Lze předpokládat, že existuje určitý vztah mezi velikostí a obsahem užitečné hmoty. To znamená, že EU možná chrání evropské spotřebitele před tím, aby zbytečně nevyhazovali peníze za slupky.

    V obecné rovině se prý EU zaměřuje na "prkotiny" protože se vůdcové nejsou schopni dohodnout na velkých věcech.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jiří Jírovec23. srpna 2016 16:57
      „O přímé demokracii se krásně mluví, pokud zůstaneme u představy, že moudrý lid rozhodne. Jenže tady nastává zásadní problém: ti, kteří se dostali k lizu, mají v rukách formulaci otázek pro referenda, hlasovací kriteria a v zásobě pojistky v podobě témat, o kterých nelze hlasovat.“
      Popisujete současnou situaci, anebo situaci, která bude i po přijetí zákona o referendu z dílny Dientsbiera. To je samozřejmě nedemokratický stav, který chtějí propagátoři zákona o referendu změnit. O tom to celé je.
      Bude-li přijat použitelný zákona o referendu, potom by mohl otázku zformulovat kterýkoliv občan, který nesouhlasí např. s nějakým zákonem. Jestli-že získá pro tuto myšlenku alespoň 50000-100000 podpisů, jak navrhuje Okamura (ne 250000, jak navrhuje Dientsbier), může žádat o svolání referenda a státní aparát je povinen toto referendum vyhlásit.
      Získá-li tato myšlenka ve všelidovém hlasování nadpoloviční většinu, musí ji vláda uzákonit, jak navrhuje Okamura (ne ji pouze projednat, jak navrhuje Dientsbier).
      Aby bylo referendum platné, není požadovaná žádná minimální účast, jako též není při volbách, jak navrhuje Okamura (nikoliv povinná účast 25% oprávněných voličů, jak navrhuje Dientsbier). P.K.

      Vymazat
    2. Jiří Jírovec23. srpna 2016 16:57
      „Referendum tak zůstává jen hrou na určitou formu demokracie. V některých diskusích jsem se ptal, jaký je mechanismus pro nápravu, když se lid zmýlí. Tedy, kdo provede analýzu, navrhne nové řešení a nastartuje volební proces. Odpovědi jsem se nedočkal.“
      Pane Jírovče, lid se nezmýlí, otázka nemá smysl. Cožpak někdo takto filosofujete u voleb? Provádí po volbách analýzu a hledá nové řešení? Nikoliv, volby buď může zpochybnit pro nějakou nezákonnost, anebo přijme výsledek, do dalších voleb.
      Podobné to je s referendem. Pokud se někomu nelíbí výsledek, může se pokusit referendum zpochybnit soudní cestou, anebo přijme výsledek do nejbližšího možného termínu, kdy bude zákonem povoleno, opakovaně vyhlásit referendum na stejné téma. Pokud nasbírá dost podpisů… P.K.

      Vymazat
  15. To, že mnozí politici mají o sobě vysoké mínění a normálními lidmi pohrdají, je důkazem (!!!) jejich těžké psychopatie; jsou to totiž dva z typických rozpoznávacích znaků psychopatů. Jako společnosti vysoce nebezpeční proto patří buď do detenčních zařízení (pokud se ještě nedopustili trestné činnosti) nebo do kriminálu (jsou-li pachateli trestné činnosti). U "českých" politiků a politiků EU je to jasné - kriminál.

    OdpovědětVymazat
  16. Autor si stěžuje na poměry u nás doma a viníky vidí v komunistech. KSČ byla velká strana, i v ní se našlo pár krys jako Čalfa, Dlouhý a řada dalších. V podstatě však po převratu došlo k masové, téměř totální obměně řídicích kádrů, tzv. kráglování hlava nehlava. Do vedení se dostávali tlučhubové se stejným myšlením jako autor. Největší spodina volala po potrestání komunistů. Snad by rádi dokonce i vraždili, ale měli strach, protože hrozila armáda, která by se na tuto občanskou válku stěží jen dívala. S armádou to došolichali, i mezi důstojníky se našly krysy.

    Článek považuji za velmi hloupý. Odezvu najde snad mezi těmi, kteří mají sami špínu na rukách. Lituji, lepší hodnocení nemám.

    OdpovědětVymazat
  17. Nemusím ani hledět na politiky, nedovzdělaných blbečků je kolem nás habaděj. Vytrácí se šikovní řemeslníci, zato máme statisíce manažerů, analytiků, politologů, kulturologů, volnočasových odborníků, andragogů a podobných kreatur. Každý dostane vizitku se vznosným názvem, pod kterým se skrývá rovnač krabiček v regálech, obchodní cestující a podobně. Dále se tito lidé činí převelice produkcí vnitrofiremních dokumentů, přípisů, obchodních akcí, rádobyvzdělávacích seminářů, na kterých se člověk nic nedozví, a dle zákona padajícího exkrementu tyto jejich produkty klesají firemní strukturou dolů, nabalujíce se do velikosti Sysifova šutru na hlavy ubohých zaměstnanců. Aby si zasloužili svůj nepoměrně větší plat, produkují svá hovna velmi urputně a hojně. Je mi všechno k smíchu. Zrovna dnes jsem s překvapením zjistila, že nedaleko mého bydliště na místě, kde vyrůstají docela pěkné několikabytové domy, nějaký krvežíznivý architekt nacpal další barák zastiňující předchozí řadu tak, že si obyvatelé (pokud včas neutečou) budou podávat ruce z okna do okna. Šlendrián, kam se podíváš. Naše školství zbavené posledních vzdělaných lidí na naší společné degeneraci vydatně pracuje, a po inkluzi již budeme mít jen absolventy na úrovni postižených částí tříd. Jen tak dál, ať můžu bez lítosti umřít. Zdravím Pavla

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na střední školy nastupují první autisté. Lze se těšit, že za pár let rozšíří řady vysokoškoláků. Přednášky a cvičení budou navštěvovat i asistenti autistů. To bude sranda.

      Vymazat

Reklama