Reklama

.

.

neděle 14. srpna 2016

Oskar Krejčí: Východ a Západ se sejdou, ale může také dojít k výbuchu!

14. 8. 2016    PrvníZprávy   (rozhovor)
Pokud jde o situaci v Jihočínském moři, neděje se nic, co by se vymklo kontrole, protože vámi zmíněné rozhodnutí bylo očekáváno. Americké válečné lodi v oblasti zůstávají, Japonsko posílá vojenské dodávky na Filipíny, Čína a Rusko oznámily na září společné vojenské námořní cvičení v Jihočínském moři. Teď se musí obnovit dvoustranná jednání bez takových podmínek, jako je uznání verdiktu Stálého rozhodčího soudu. V pondělí přiletěl do Hongkongu bývalý filipínský prezident Fidel Ramos, jeho misi uvítali i představitelé z čínské ústřední vlády. Jsou ale i opačné signály…


PZ: Jaké?

Vždy před nějakou událostí, která může mít velký či přímo globální dopad, se nepřející zaktivizují. Ať již jde o olympiádu, oslavy nějakého významného výročí nebo důležitý summit. Vždy je třeba včas přijít s nějakým skandálem, výbuchem na Krymu, epidemií… Prostě s něčím, co by dehonestovalo hostitele či důležitého aktéra. Nebo alespoň odvrátilo pozornost. To platí i o summitu G 20, který se sejde začátkem září v legendárním čínském městě Chang-čou. Ona schůzka nejvyšších představitelů ekonomicky nejvýznamnějších států a jejich hostů by jistě mohla znamenat velký diplomatický, ale podle někoho i nežádoucí propagandistický úspěch Pekingu či některého jiného účastníka. Už tento týden se na serveru vlivného amerického časopisu Foreign Affaires objevil komentář tvrdící, že situace v Jihočínském moři může mít stejnou funkci jako atentát na Františka Ferdinanda v roce 1914.

PZ: Moc pěkné! Jsou přece i pozitivní signály. Proslýchá se, že do Chang-čou chystají svoji schůzku i britská premiérka Theresa May a ruský prezident Vladimír Putin. Myslíte si, že by to mohlo znamenat průlom ve vztazích Západu s Ruskem?

Bylo by to velmi žádoucí a Boris Johnson, překvapivý nový britský ministr zahraničí, by mohl ukázat, že svoji funkci zvládá na úrovni doby. Mnoho otázek však zůstává otevřeno. Británie patřila v Evropské unii a NATO k nejhorlivějším zastáncům protiruských sankcí. Výměna premiéra by mohla být předehrou ke změně politiky bez ztráty tváře – jako v Turecku. Jenže Londýn už po staletí hraje protiruské geopolitické hry.

V posledních měsících se Moskvě daří udržovat nadstandardní vztahy s Pekingem, Teheránem, Ankarou, nepodařilo se vrazit klíny ani mezi Rusko a středoasijské státy. Začíná se utvářet oblouk eurasijské kooperace a možná i solidarity. Třeba někdo v Londýně dospěl k názoru, že je nutné změnit vůči Moskvě taktiku. Před několika dny zaznělo z prostředí vlády Theresy May zpochybnění dohody o tom, že Čína postaví v Británii jadernou elektrárnu. To by znamenalo pohřbení projektu za 23 miliard dolarů a konec „zlatého věku“ ve vztazích Británie – Čína. Vylepšení vztahů s Moskvou by v takové chvíli mohlo poškodit ruské vztahy s Čínou. Ale snad se skutečně jedná jen o snahu nového vedení v Londýně přistoupit k mezinárodněpolitickým problémům nově. Na rozdíl od Japonska, které situaci komplikuje.

PZ: V Evropě nepociťujeme žádné změny. Přece jenom je Dálný východ ještě vzdálenější, než Jihočínské moře.

Žijeme v jednom čase a prostoru. Když už zazněla připomínka začátku první světové války – ta druhá válka, která dramaticky poznamenala i naše dějiny, začala japonským útokem na Čínu v roce 1931. Slavné Kiplingovo diktum „Východ je Východ, Západ je Západ, ti dva se nikdy nesejdou“ už dávno neplatí. Ale zpět do současnosti. Před několika dny japonské ministerstvo obrany zveřejnilo svoji novu Bílou knihu. Ze 480 stran je 30 věnováno takzvané čínské hrozbě.

PZ: Co konkrétně v této souvislosti ona japonská Bílá kniha obsahuje?

Tvrzení, že rapidní růst čínské vojenské síly není transparentní, že se Peking snaží změnit status quo ve Východočínském moři a proniknout do oblasti Pacifiku, mění se „rovnováhy Čína –Tchaj-wan“ ve prospěch Číny. Zároveň je kritizována údajná snaha Pekingu změnit status quo v Jihočínském moři vytvářením fait accompli, tedy vytvořit jednostrannými činy těžko změnitelnou situaci. V japonské Bílé knize zveřejněná mapa ukazuje „námořní cestu do Japonska“ od Malackého průlivu, která buď vyčíslená ohniska napětí protíná, nebo je těsně míjí. S takovýmto přístupem Tokia k proměnám v regionu vyjádřil Peking „ostrou nespokojenost“, označil jej za nezodpovědný.

PZ: Upřímně řečeno, z vašeho výčtu problémů v japonské Bílé knize necítím nic mimořádného. Dokonce by se dalo říci, že se mnohé z daného výčtu děje.

V určitém smyslu máte pravdu. Čína neuvěřitelně rychle roste a s tím se samozřejmě v regionu mění situace. Tento růst je ale třeba brát za přirozené vytváření „nového normálu“ a využívat ho – nevnímat vše hned jako bezpečnostní hrozbu či záminku pro budování nové japonské regulérní armády namísto sil sebeobrany a pro zvyšování vojenské přítomnosti USA.

PZ: Z vámi přednesené charakteristiky obsahu Bílé knihy něco takového vyplývá?
Napřed jednu poznámku: novou japonskou Bílou knihu neodsoudil jen Peking, ale i jihokorejský Soul. Tam si ministr obrany povolal japonského vojenského atašé a tlumočil mu ostrý protest proti pasážím zmíněného dokumentu, v nichž si Japonsko činí nárok na sporné ostrůvky, které Korea pokládá za své území. Zmíněná snaha přeměnit japonské síly sebeobrany na regulérní armádu schopnou „pomáhat spojencům“ se zintenzivnila poté, kdy se Šinzó Abe v roce 2012 stal japonským premiérem. Také jmenování nové ministryně obrany Japonska naznačuje, že Japonsko směřuje k revizionistické politice.

PZ: Z čeho tak soudíte?

Tomomi Inada, která byla do funkce jmenována počátkem srpna, je zkušenou političkou, je poslankyní a bývalou šéfkou Politické výzkumné rady vládnoucí Liberální demokratické strany. Zastává vyhraněné pravicové názory, které ale sama označuje za konzervativní. Patřila, právě tak jako premiér, k lobbistické organizaci Nippon Kaigi, která si klade za cíl „změnit poválečné národní povědomí založené na pohledu na historii optikou Tokijského tribunálu“.

Pro lepší pochopení: Tokijský tribunál je asijská obdoba norimberského procesu s německými válečnými zločinci. Odsoudil japonské válečné zločince, kteří svým sadismem a bezohledností v mnohém překonali své nacistické spojence. Jak by se vám líbilo, kdyby německá ministryně obrany zpochybňovala výsledky Norimberského tribunálu? K dalším prioritám zmíněné lobbistické skupiny patří změna japonské ústavy, konkrétně článku 9, v němž se Japonsko zříká armády a práva na válku jako rysu suverenity. Že se takový přístup k dějinám a politice sousedům Japonska nelíbí, je zákonité.

Připomínám, že v současné době jsou Spojené státy vázány s Japonskem Smlouvou o vzájemné spolupráci a obraně, která je platná od roku 1960. A protože žijeme v „globální vesnici“, přes USA jsme i my Češi a Slováci jako občané členských států NATO závislí na historicko-politických výstřednostech Tokia.

PZ: To je hodně dlouhý most. Já bych to neudělal, jen připomínám, že někdo by mohl namítnout, že NATO je především organizace, která hájí demokratické principy…

To je obecně uznávané zjednodušení, které hraničí s nesmyslem vhodným snad jen pro veřejnoprávní sdělovací prostředky. Například Portugalsko. To v roce 1949 spoluzakládalo NATO, ovšem slavná karafiátová revoluce, jež svrhla „autoritářskou konzervativní vládu“ – což je eufemismus, který nahrazuje označení „fašismus“ –, proběhla až v roce 1974. Situaci v Portugalsku v předvečer karafiátové revoluce přibližuje Mercierův román Noční vlak do Lisabonu, který byl i zfilmován.

Jiný příběh: Turecko a Řecko vstoupily do NATO v roce 1952. V letech 1967 až 1974 v Athénách vládla vojenská chunta a Řecko zůstalo členem Aliance. Mimochodem – černí plukovníci, jak se jim tehdy říkalo, se dostali k moci převratem organizovaným podle plánů NATO. O Turecku jsme mluvili minulý týden. Tam proběhly vojenské převraty v letech 1960, 1971 a 1980; v roce 1997 vojenské memorandum adresované premiérovi vedlo ke změně vlády. Přitom nikdo tehdy nezpochybňoval turecké členství v Alianci. A nezpochybňuje je ani při současných událostech. Nelze zároveň nikdy zapomínat, že po celou tu dobu tamních turbulencí byly v Turecku jaderné zbraně USA. I dnes mají Spojené státy na letecké základně Incirlik na jihu Turecka uskladněno přibližně 50 klasických jaderných bomb typu B61. Tyto pumy podléhají americkému velení, ovšem i letadla F-16, která jsou v turecké výzbroji, pravděpodobně mohou nést tyto pumy. Ještě malou poznámku pro doplnění: Madridský pakt, na jehož základě byli vojáci USA rozmístěni na čtyřech základnách ve Španělsku, byl podepsán v roce 1953 – tedy více než dvacet let předtím, než ve Španělsku skončila fašistická vláda generála Francisca Franka.

NATO je vojenská organizace, jejíž základy tvoří geopolitické zájmy definované Washingtonem. Ty jsou protaženy i na Dálný východ. Tvrdit, že jediným zájmem Aliance je demokracie, je víc než naivní. Po bombardování Jugoslávie (1999) či Libye (2011), abych uvedl jen nejsrozumitelnější příklady, nestačí jen fráze o demokracii z úst představitelů či propagandistů NATO. Aliance, právě tak jako Japonsko, musí pro sebe nalézt zcela novou pozici v měnícím se světě – ne se zatvrzele a zcela beznadějně snažit přetvarovat budoucnost do podoby 30. nebo 90. let minulého století.

Za První zprávy rozhovor vedl Jiří Kouda

20 komentářů :

  1. Tady nejde o východ a západ. Tady jde o jednotlivé státy, které někdo chce umravňovat dle svého prospěchu. Již několik století jde o jedny a tytéž.
    Dělení na východ a západ je přežitek.

    OdpovědětVymazat
  2. Jasně Oskare.Oskar vtipkár.

    OdpovědětVymazat
  3. Zde vyjádřeno písní https://www.youtube.com/watch?v=jN89V4qJETc

    OdpovědětVymazat
  4. „Čína neuvěřitelně rychle roste a s tím se samozřejmě v regionu mění situace. Tento růst je ale třeba brát za přirozené vytváření „nového normálu“ a využívat ho – nevnímat vše hned jako bezpečnostní hrozbu …“
    Zde si pan Krejčí asi trochu zažertoval, nebo nepřesně vnímám jeho slovní obrat „nový normál“. Jeví se mi to naprosto v duchu současné EU: „Valí se na Vás statisíce neidentifikovaných mužů vojenského věku, nepokrytě zastávající vůči Vám nepřátelské postoje? Využívejte tento „nový normál“, neberte to hned jako bezpečnostní hrozbu.“
    Podobně radí Japonsku: „Vyrůstá Vám v sousedství nová mocnost (i díky podpoře Vašeho „ochránce“ USA)? Neberte to jako hrozbu. To je „nový normál“.“
    To snad nemyslí vážně, že by Japonsko nemělo tuto změnu silových poměrů vnímat jako potenciální ohrožení svých zájmů v oblasti. Minimálně ohrožení bezpečnosti plavby, neboť všechny suroviny pro svůj průmysl, přiváží po moři.
    Neboť nestraním Japonsku, ani Číně, tak to vidím takto. Ze závěrů pana Krejčího lze usuzovat, že straní Číně. Není to nic proti ničemu, ale je dobré to vědět. P.K.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Každý stát by mohl mít právo na rozvoj, pokud by byla spravedlivá společnost (která by zajistila řešení konfliktů). V současné otrokářské společnosti si ho musí vybojovat. Německá vláda a Japonská vláda slouží otrokářům, což jasně ukázali ve 2.světové válce a té doby se nic nezměnilo, žádné zprávy, které by ukazovali zlepšení nenalézám.

      Vymazat
    2. Anonymní14. srpna 2016 21:47
      S Vaší první větou souhlasím. Ostatní je na diskuzi.
      Němci i Japonci jsou doposud v područí Ameriky, takže dělají, to co musí. Amerika se silně zfašizovala, proto si v Evropě nikdo rozumný nepřeje, aby přetrvávala americká hegemonie, neboť nás vede k světovládě korporací a k nesvéprávnosti občanů.
      Bohužel je tu i druhá strana mince. Slábnutí Ameriky, bude současně doprovázeno posilováním doposud podřízených států. U nás to platí pro Německo, v Asii pro Japonsko.
      Časy se mění. Pro nás vidím nejlepší cestu k zachování svobody, ve vytvoření svazku středoevropských států (V4?) a vést vyváženou politiku vůči Rusku i Německu (EU). Mohlo by to fungovat, neboť všichni budeme mít bobky z Číny. P.K.

      Vymazat
    3. 22:19- pane P.K.- nebude to fungovat.Možná my se Slovenskem. Kdyby nebylo Slovensko tam kde je geograficky a s takovou historií tak i Maďarskem(tyto dva státy mají škaredé třecí plochy)- a Poláci?S jejich fobií ze všeho ruského?V židovské čtvrti Krakowa prodávali na trhu relikvie(bodáky helmy) s SS tématikou- oni šílení katolíci- my neznabozi- V4 je vše jen ne sourodý celek.

      Vymazat
    4. efpe15. srpna 2016 6:54
      Vaše výhrady jsou OK. Také to vnímám podobně, zvláště s tím Polskem. Vše záleží na všeobecném vývoji (domluvy mocností), do jakých posic se jednotlivé státy budou dostávat. A pro které by bylo přínosem, být součástí takovéhoto uskupení.
      Pro současné V4 hovoří ta skutečnost, že se již řadu let scházíme a vydáváme nějaká společná prohlášení – zastáváme některé společné postoje. Nedokážu posoudit, je-li to hodně, nebo málo. Avšak, jaké jiné řešení je pro nás výhodnější? P.K.

      Vymazat
    5. Máte pravdu, ale je tu jedno ale....Existuje něco, co bych nazval povahou národa, např: německý smysl pro disciplínu, naše šeptanda zesměšňující jakéhokoliv okupanta či švýcarská uzavřenost. I relativně nevelký národ může být agresivní (Anglie), a oproti tomu velký národ neútočný, není-li opakovaně provokován (Rusko). Zatímco Čína na nikoho v dějinách neútočila, její podstatně menší soused (Japonsko) je pěkně hryzavý a agresivní mravenec. Podívejte se do dějin Asie dozadu. Jestliže si Čína nechce nechat diktovat od USA, nikdo se jí nemůže divit, má-li sílu se bránit. Ale sama nikoho napadat nebude, narozdíl od krvelačného Japončíka.

      Vymazat
    6. Kromě posledních asi 300 let bylo pár tisíc let normální, že světovým lídrem byla Čína. Globální geopolitické centrum Evropané a Severoameričané sice na pár století vlastním úsilím a inteligencí, leč ne vždy zrovna morálním konáním, vydobyli, ale vlastní blbostí a nemravností opět ztrácejí. Zase bude vše v normálu. Pro někoho v novém.
      Elity jsou takové, jako jsou běžní lidé a ti jsou tací, jaké jsou elity. Pokud nepohneme sebou, nezpůsobíme pohyb na místech elit.
      Pro (12:22): Nechte si o neútočení Číny povídat od Vietnamců.
      KR

      Vymazat
  5. NATO musí být rozpuštěno! Evropská armáda by byla dobrá. A hedvábná stezka může zmenšit objem námořní dopravy. Ať žije spolupráce mezi Evropou a Asií, může to, když se dobře uchopí přivést svět zpět k rozkvětu a k vytvoření spravedlivé společnosti.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Evropská armáda je dobrý nápad, ale. Nesmí ji řídit Německo, Francie, Británie, Polsko ..... Musí být založena na principu, každý stát brání sebe a společně se cvičí spolupráce s ostatními. Volba zbraní nesmí být podřízena jednomu dodavateli. Jelikož ten, kdo dodává zbraně, tak také vládne.
      V tom by musela být zahrnuta změna řízení a bankovnictví v EU. Jestli tedy ještě nějaké EU bude existovat, či nebude nutné celou tuto sebranku přeformátovat na jiný způsob.

      Vymazat
    2. Anonymní14. srpna 2016 21:40
      „Ať žije spolupráce mezi Evropou a Asií, může to, když se dobře uchopí přivést svět zpět k rozkvětu a k vytvoření spravedlivé společnosti.“
      Trochu bych ten optimismus mírnil. Pokud jsou centrální banky všech států v soukromých rukou, jsou veškeré změny řízeny oním 1‰ majitelů všeho, takže se jedná o pokračující cestu do pekel. P.K.

      Vymazat
    3. Neřád na planetě - peníze-moc-sláva

      Ekonomové nemohou nic odhalit, protože se alespoň tváří, jako by nevěděli, že když o něco jde, tak zákon nabídka - poptávka neplatí a vše si zařídí oligarchové, kteří vlastní od těžby až po výrobu a prodej vše i s tištěním peněz. Takže ovládají kurzy na burze, jak jim vhod.
      Kdyby se chtěl člověk napakovat, tak jsou důležité informace, které však obyčejný smrtelník mít nemůže. Ty jsou poskytnuty jen spřízněným lidem, za účelem ovládání ekonomik a vytváření situací, které nadnárodní oligarchie chce.

      Přesně tak byly vyvolány obě světové války a vůbec většina zásadních historických dějů.

      Vymazat
    4. Ještě nutno dodat, že většinu moci měli zhruba 1600 let papeženci. A to do doby než se začalo utvářet nové světské středisko moci asi před 300 lety. Dnes je tato moc již převážně světská.
      Avšak jak ta předchozí, tak i ta současná je ovlivnitelná a zištná. Proto nemůže sloužit ničemu dobrému. To je vidět na dekadenci církve, která původní ideu ztratila, pokud ji vůbec někdy měla, a snahy jejich vůdců byly směřovány jen k zištným cílům.
      Žádné zlo nevydrží věčně. Tak i to současné, jednoho dne skončí. Je jen otázkou, jaké další přijde a o co horší bude, protože lidé podléhají stále ve větší míře klamu.
      Tím je dán jejich osud i další vývoj.

      Vymazat
  6. Spíš se domnívám,že je snaha nějak překazit zasedání G20 v Číně.Ani jeden západní stát,nemá agendu s kterou by mohly přispět na tomto zasedání.
    Jinak je jasné,ani nová premiérka Anglie,nevzbuzuje důvěru jako židovka,to Anglie nemá schopného Andličana?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Úpadek Anglie začal po I sv.v. Do dnešních dnů převzala otěže řízení Amerika. Dnes se přesouvá do Číny. Angličané již toho moc nenadělají. Budou moci nanejvýš tak pít skotskou a vzpomínat na staré časy.

      Vymazat
    2. Nemá, vždyť i královská rodina jsou potomci Němců.

      Vymazat
    3. 12:24 Určitě nějakého ze 12 židovských klanů.

      Vymazat
  7. Vážení Anonymové,takže Angli nečeká zářná budoucnost.Pokud také víme,že i Japonsko se ze svým hospodářstvím potácí před propastí,tak mě napadá,že USA jim chce pomoci,ale jenom zbraněmí,kterých má nadbytek,když se teď píše o zvyšování nákupů zbraní a posilování armády.Jenom teoretizuji,Japonsko muselo nakoupit velké množství USA dluhopisů,místo toho,aby si dluhopisy USA odkoupily zpět za dolary,tak je donutí převzít za dluhopisy zbraně.

    OdpovědětVymazat

Reklama