Reklama

.

.

sobota 27. srpna 2016

Zabezpečení života ve stáří - kanadská perspektiva

Jiří Jírovec
27. 8. 2016
Zabezpečení života ve stáří lze chápat jako soubor opatření, jimiž společnost ovlivňuje zhruba čtvrtinu života každého občana. Podíváme-li se na české poměry z tohoto širšího zorného úhlu, nemůžeme dojít k jinému závěru, než že jsou naprosto ostudné.

Způsob, jakým společnost zabezpečuje občana ve stáří, je její vizitkou před světem. Chamtivost po moci a majetku vždy potlačuje lidskost. Právo na (velký) majetek bylo povýšeno na zlaté tele, ale málokdo si troufne říct, že ždímání miliard z kapes starších občanů je vlastně útokem na jejich, jakkoli malý a mizející majetek. Přerozdělování bohatství považují čeští politici za něco, "přes co vlak nejede".

Klíčovou úlohu musí v této oblasti hrát stát. Návrat do minulosti, tedy do stavu, kdy neexistovalo důchodové zabezpečení, není možný už jen z toho důvodu, že "moderní" společnost do značné míry závisí na spotřebě té části populace, která dosáhla určitou hranici věku.

Zabezpečení ve stáří, přesněji řečeno množství peněz, které má občan v tomto věku k dispozici, je dáno součtem dvou složek. První představuje individuální úspory, druhá prostředky zajištěné prostřednictvím státu. Následující text se zabývá pouze posledně jmenovanou složkou.

Problém zajištění prostředků pro stáří spočívá v tom, že vyžaduje určitou míru přerozdělování bohatství ve společnosti. Za účelem politické správnosti se většinou mluví o solidárnosti.

V bývalém Československu existoval vysoce solidární systém, který byl v souladu s tehdejší cenovou hladinou, zejména v oblasti nájmů. Pomyslná obálka, z níž se peníze vyplácely, byla naplňována z daní. Stejné platilo i o zdravotnictví.

Po roce 1989 došlo k výrazné změně ekonomických poměrů a s nimi i k uvolnění cenové politiky. Citelný byl nárůst nákladů na bydlení, protože nájmy vzrostly 20-30x a výrazně s nimi i cena energie a vody. Se změnami v bankovnictví se objevily snahy získat přístup k hospodaření s pensijními fondy.

Původní "komunistický" solidární systém bylo z ideologických důvodů nutné změnit. Práce různých skupin ale skončily nezdarem. Většinou došly k závěru potvrzujícím jim neznámý Parkinsonův zákon: "Každá veká myšlenka přináší nevýhody, rovné a nebo převyšující výhody myšlenky samé."

S nepříliš velkou mírou ironie lze říct, že ekonomové, kteří se na překopávání českého pensijního systému podíleli měli mozky zasažené ideologií do té míry, že nebyli schopni udělat tu nejzákladnější věc, totiž vyjít z určitého standardu životní úrovně pro důchodce a teprve na jeho základě definovat systém, který by tento základní požadavek s uspokojivou pravděpodobností zajistil. Protože to nedovedli, jejich práce se stala zcela marnou.

Definice standardu je záležitost politická. Ekonomové ji nemohli vytvořit sami, ale měli na jejím zadání u politiků trvat. To se nestalo, což je zjevný důkaz toho, že česká politika nemá dostatek intelektuální kapacity ani na ty nejzákladnější věci.

Není samozřejmě nutné vynálézat již vynalezené. Stačilo podívat se, jak jsou určité věci řešeny jinde. Například v Kanadě, tedy zemi, která nebyla postižena komunistickým marasmem.

Na tomto místě je nutné zdůraznit, že kanadský model zabezpečení ve stáří je do značné míry navázaný na progresivní daňový systém. Není tedy zcela přenosný do českých podmínek.

Základní rozdíl mezi českým a kanadským systémem

Český stát se snaží svoji odpovědnost převést na občana. Ten si má na stáří ušetřit. Čeští politici a reformátoři důchodového systému se ale jako čert kříži se vyhýbají otázkám, z čeho mají šetřit nezaměstnaní nebo lidé jejichž příjem je hluboko pod průměrnou mzdou.

Kanadská vláda si je přece jenom vědoma toho, že podstatná část kanadské populace není schopna peníze ušetřit a tak vytvořila mechanismy, které zajišťují, že občan v důchodovém věku má příjem, který, když nic jiného zaručuje, že neskončí na ulici. Byl tedy vytvořen určitý příjmový standard.

Několik čísel

Ke každým údajům o příjmech je tředa přidat varování, že je nelze mechanicky přepočítávat na koruny. Této chyby se nedávno dopustil i president Zeman, když kritizoval Řecko, že tam mají důchody 50000 korun měsíčně. Taková informace je bezcenná, protože takový příjem nemá každý a navíc nevíme nic o řecké cenové hladině. Podle presidenta si Řekové žijí nad poměry.

Není-li uvedeno jinak, jsou dále uvedeny roční hrubé příjmy v kanadských dolarech všechny další údaje o příjmech vyjádřeny v kanadských dolarech.

Oficiální kanadská statistika udává 31 300 jako median hrubého příjmu jednotlivce v roce 2012. Pod touto hranicí leží příjem zhruba 11 000 000 Kanaďanů (viz zde).

Významnou část kanadské populace tvoří lidé, kteří, slovy Jiřího Dědečka, dřou, jako volové a jejich životní úroveň tomu odpovídá. Životní úroveň střední vrstvy stagnuje.

Hranice chudoby je kolem 20 000. Kanadský občan má od dosažení 65 let zaručený příjem 16 000.

Kanadský systém zabezpečení ve stáří

Kanadský systém zabezpečení ve stáří stojí na dvou pilířích. Vedle zásluhových, tedy těch do kterých občan přispívá během produktivního věku, existují dva pilíře nezásluhové.

Nezásluhové pilíře představují menchanismus, který umožňuje doplnit nízké příjmy na zmíněných

16 000. Je na ně nárok při splnění určitých podmínek. Nemusí se o ně poníženě žádat.

Zásluhové pilíře jsou průběhové, příspěvky představují určité procento z platu a tedy drží krok s rostoucími platy a inflací.

Všechny pilíře jsou každoročně valorizovány podle inflace

Závěr:

I jen letmý pohled na zabezpečení kanadských občanů ve stáří nutně vede k závěru, že počínání českých politiků a jejich odborných komisí leží kdesi mezi idiocií a gaunerstvím. Je zřejmé, že jim na současných ani budoucích důchodcích nezáleží. Proto se snažili demontovat první průběžný pilíř prostřednictvím druhého pilíře, který z principu žádné zabezpečení pro stáří nezaručuje.

Nějakých 25 let od výroku jistého, od života odtrženého hlupáka, že moderní byty postavené před rokem 1989 jsou králikárny, jsme postaveni před problém, jak zajistit cenově přijatelné bydlení pro lidi, kteří si současné ceny nájmů a nemovitostí nemohou dovolit. Dodejme, že ve Střešovicích není dostatek vil, aby si tam každý Pražák mohl opatřit důstojné bydlení, mít zahradníka a personál, aby se z kavárny vracel do uklizeného a upraveného.

Česká politika se štítí kapitalistické Kanady, protože její systém zabezpečení občanů ve stáří vyžaduje přerozdělování bohatství.

Před nekolika lety jsem četl dopis Anny Kozlové: "Až do svých 60 roků jsem pracovala ve válcovně trub, přímo na provozu, hrozné prostředí, těžká práce, ale byli jsme (před privatizací, poznámka JJ) respektovaní Lidé a nikdo si nedovolil s námi jednat jako s otroky nebo lůzou."

Velké "L" ve slově Lidé není gramatická chyba. Je to dokonalé vyjádření toho, jak se může cítit člověk před a po sametu.

Na tomto místě je třeba zdůraznit dvě věci. Zaprvé, Kanada nemá vyrovnaný rozpočet a dále popsané programy nejsou přerozdělením bohatství. Zadruhé, dále uvedené dolarové příjmy nelze přepočítávat na koruny.

Zásluhové pilíře

Canada Pension Plan (CPP)

CPP je universální program, do kterého přispívá zaměstnanec a zaměstnavatel.

Vklad zaměstnance: 5% z hrubého příjmu až do povoleného maxima, totéž zaměstnavatel.

Nárok na vyplácení: 60 let, při odkladu do 65 dochází ke zvýhodnění. Výše pense je odvozena od výše příspěvku.

Maximum: 12 780 pro rok 2015.
Průměr: 6 000

Registered Pension Plan (RPP)

Tento typ pense je dosažitelný jen pro 60% Kanaďanů. V principu má tři různé varianty.

Pensijní plán státních zaměstnanců, je financován ze státní pokladny.

Oborový pensijní plán - například pensijní plán (fond) ontarijských učitelů. Jde v podstatě o učiteli vlastněnou investiční společností, která pracuje jen pro ně a je vázána přísnými pravidly pokud jde o způsob investování.

Pensijní plány, které jsou součástí velkých podniků. Jejich nevýhodou je to, že pensisti zůstávají napojeni na podnik jako (druhořadí) věřitelé. Když podnik zbankrotuje mohou o celou pensi přijít.

Zmíněné plány zaručují zhruba stejné benefity. Pense typicky představuje 2% z průměru nejlepších pěti let krát počet odpracovaných let. Protože maximum započítatelných let je 35, nemůže být pense vyšší než 70% onoho průměru.

Pensijní plán ontarijských učitelů

Vklad zaměstnance: 10-12% hrubého platu

Nárok na vyplácení: Plná pense v 65 letech nebo je-li součet věku a odpracovaných let roven 85. Od výsledné pense se odečítá hodnota CPP. Tím se státu vrací část daňového zvýhodnění.

Maximum: 70% průměru nejlepších pěti let je sníženo o částku rovnou pensi z Canada Pension Plan.

Pro srovnámí údaje o příjmech středoškolských učitelů pro rok 2012:

Nástupní platy učitelů: 45-55 000
s praxí 10 let praxe: 76-94 000

Median příjmu jednotlivce je v Ontariu 30 000 Je zřejmé, že kanadští učitelé jsou společností odměňováni podstatně lépe než jejich české protějšky.

Poznámka:
Tři uvedené pilíře mají několik společných prvků. Všechny jsou průběžné a jsou udržitelné. Výjimku tvoří podnikové fondy, které mohou zkrachovat spolu s podnikovými financemi. To se občas stane díky mismanagementu postižených společností. Příkladem může být kanadská společnost Nortel.


Dalším společným prvkem je to, že příspěvky do plánů jsou odečitatelné z hrubé mzdy a nejsou tedy zdaňovány.

Registered Retirement Saving Plan (RRSP)

Pod tímto názvem se skrývá mechanismus, který spojuje individuální investici se státní podporou. Občan, který má dostatečný příjem, může každoročně investovat určitou částku do akcií a nebo různých finančních produktů. Roční příspěvek je zastropován.

Pokud občan přispívá do RPP, může pro investování použít jen rozdíl mezi povolenou částkou a svým příspěvkem do RPP.

Spojený roční příspěvek do RPP a RRSP je osvobozen od daně, odečítá se totiž od hrubého příjmu. Od daně je dočasně osvobozen i výnos investice.

Daň z příjmu se platí až v okamžiku, kdy se nahromaděné prostředky začnou vybírat.

Je nutné vysvětlit, že Kanada má progresivní daňový systém, takže odložení zdanění může být výhodné v situacích, kdy je příjem v důchodovém věku podstatně nižší než v době kdy byly příspěvky do RRSP vloženy.

Investice do RRSP může být ztrátová, pokud občan investuje příliš agresivně. V Kanadě existuje spousta daňových poradců, kteří ale nenesou za svoje rady žádnou zodpovědnost. Bývají spojeni s bankami a snaží se prodat jejich produkty. Malý, ale zaručený zisk představují vládní dluhopisy (Government Bonds) nebo bankou prodávané Guaranted Income Certificates.

Poznámka:
Je-li průměrná pense, vyplácená prostřednictvím CPP, 6 000 dolarů ročně, je zřejmé, že by se významná část populace dostala hluboko pod hranici chudoby, pokud by nedostal určitou finanční podporu. Kanada tuto situaci řeší prostřednictvím dvou nezásluhových pilířů.


Nezásluhové pilíře

Tento termín je zřejmě v Česku tabu. Pokud se důchody nějak dorovnávají, jde o příspěvky, o které je nutné žádat.

V Kanadě existují dva nezásluhové pilíře: Old Age Security (OAS) a Guaranteed Income Supplement (GIS). Jsou nastaveny tak, aby občan, který nemá jiný příjem než OAS a GIS měl roční příjem 16 000 ročně.

Na OAS a GSI je při splnění určitých podmínek nárok. To je rozdíl proti různým příspěvkům, které známe z Česka, kde hraje roli individuální rozhodování úředníků a kde je příjemce příspěvků stigmatizován.

GIS je určen pro občany s velmi nízkým příjmem po dosažení věku 65 let.

Old Age Security (OAS)

Vklad občana: 0
Nárok na vyplácení: věk 65 let, splnění podmínky odžitých let v Kanadě po 18 roku věku (maximum 40 let), roční příjem menší než 114 000
Výše příspěvku: Základní částku, určená vládou je každoročně upravována podle inflace. V současné době je maximálně 6 700, propočítává se podle let skutečně odžitých v Kanadě.

Guaranteed Income Supplement (GIS)

Vklad občana: 0
Nárok na vyplácení: věk 65 let, roční příjem menší než 17 100
Výše příspěvku: pro jednotlivce bez jiného příjmu se suma OAS+GIS = 16 000. V ostatních případech závisí GIS na rodinném stavu. Detaily jsou ZDE

51 komentářů :

  1. Pane Jírovec.
    Výborné přiblížení důchodového systému v Kanadě.Mám podobné zprávy z Austrálie,že se stát dokáže postarat i ty kdo nepracoval,nebo neodpracoval potřebné roky,aby měl nárok na důchod.Zrovna se rozhořel střet mezi ČSSD a ANO,ohledně odchodu do důchodu,že si Babiš pohrává s myšlenkou odchodu do důchodu v 72letech.To je přesně to,na co poukazujete,když se politici,zejména oligarchové pletou do tak závažného rozhodnutí,asi si domyslíme proč.Jinak máte pravdu také,že Sobotkovi vůbec nejde matematika.

    OdpovědětVymazat
  2. enže Kanada není protektorát B.und M!Navíc se jedná o protektorát,kde se experimentuje co lidé v něm bydlící a pracující vydrží než rychle zdechnou!Proto se tak vehementně prosazuje aby český otrok byl nejlacinější svojí prací na trhu a robotil pro bohatě prostřený stůl zejména Germánů.Proto ty 1/4 mzdy a 1/8 důchody!Proto uměle záměrně ponižují hodnotu Kč vůči EURU a dolaru,protože skutečný kurz by byl 14,-Kč za 1 EURO .Jo,to se to demokraty Západu u nás rabuje§A mají k tomu svoje loutky....Babiše...Sobotku....Singera(nyní stejný obřezanec Rusnok),obřezance Dlouhého(tento zaměstnanec Goldman Sachs prosazuje ještě více zlevnit pracovní sílu v protektorátu!).Takže není to jen o nemravně nízkých -ubohých důchodech.Rozhodně se nemusíme bát o důchody tzv.elit...např.korupčnice Jourová,ta je již teď přímo vychechtaná,i když je to jelito,které nic neumí a společnosti a národu jenom škodí...Poměry v Kanadě znám,takže vím i o čem píši ve věci úrovně všeho v našem(Germánském) protektorátu B.und.M.!

    zločas(zlý čas)

    OdpovědětVymazat
  3. Pane Jirovce,je zbytecne porovnavat-neporovnatelne a narikat.Kdybych byl v Canade,postavil si srub,rybaril a podle zakona mate narok ulovit 2 jeleny rocne.Co potrebuje duchodce?Jsem stary tramp a chystam si podobne zivobyti,jako jsem popsal.Bez dani,poplatku,bez adresy,uz jsme neperspektivni pro spolecnost,nejlepe by bylo chcipnout a penize spadli do cerne diry,trebat pro migranty.Je to jeblej svet,verte mi.

    OdpovědětVymazat
  4. Po staletí si lidé sami spořili na důchod , v bance dostávali úroky / za totality cca 3%/.
    Dnes šetření ve VB ukázala, že před 20-ti lety "průměrný důchodce" bydlel ve svém a měl uspořeno v řádu desítek tisíc. dnes bydlí v nájmu a při odchodu do důchodu má úspory v řádu tisíců.
    To ukazuje jediné - náklady na život = zisk soukromých společností roste /potraviny, energie, oblečení, doprava/, a zároveň rostou i výdaje státu, který občany musí dotovat.
    Po 89 jsem měla možnost srovnávat život svých vrstevníků tady a v Holandsku.
    Holandští třicátníci moc necestovali a spláceli hypotéky, platili za vzdělávání svých dětí a jejich cestování a těšili se, že až splátky skončí, cca 10 let před důchodem a v důchodu, i na cestování zbyde.
    U nás většina lidí rozbila prasátko a rozeběhla se za sluníčkem, i když nebydleli ve svém. Když banky začaly dávat hypotéky , okamžitě stouply ceny stavebního materiálu a pozemků, každý chtěl vilu s bazénem a dovolenou si neodpustil.....

    OdpovědětVymazat
  5. Dle mne by měl být celý důchodový systém zjednodušený. Všichni stejné odvody na důchod a v důchodu garantovaný
    nějaký násobek životního minima. kdo chce mít důchod lepší, spoří si v druhém pilíři. Valorizaci důchodů provázet plošně, všem stejnou částku a nikoliv nynější podivná praxe, kde Ti nejvíce potřební dostanou + 40 Kč a Ti bohatší s vyšší životní úrovní několikanásobně více.

    OdpovědětVymazat
  6. Rusnok je Zemanův chráněnec. Vy všichni, kteří s dychtivostí sledujete a nebo osobně navštěvujete Zemanovy předvolební mítinky, zeptejte se toho všeználka na důchody.

    OdpovědětVymazat
  7. Zdravím pana Jírovce !
    díky za článek ...za info!
    j.

    OdpovědětVymazat
  8. Neprilis bystry pan Jirovec zapomnel na to hlavni: slusne duchody nemaji jen Kanadane, ale duchodci na zapad od byvale zelezne opony. A naopak - zebrackou almuznu pobiraji lide v zemich, ktere 40 let tzv. "budovaly socialismus".
    Na vine nizkych duchodu a chudoby byvalych socialistickych zemi jsou tedy jako obvykle komunisticti zlocinci.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Anonymní28. srpna 2016 0:48
      „Na vine nizkych duchodu a chudoby byvalych socialistickych zemi jsou tedy jako obvykle komunisticti zlocinci.“
      Jak se naše důchody přiblížily k těm západním za oněch 26 let? Běž už s těma komunistama do háje. Naše nerovnoprávné postavení, se po krachu komunismu a skoupením našich aktiv západním kapitálem, za trvalého vývozu výnosů ze země, ještě upevnilo. P.K.

      Vymazat
    2. Duchodci se dnes maji nesrovnatelne lepe nez za te vasi zlocinne diktatury.
      Ale to co jste 40 let planovite nicili se za 26 let napravit neda. To vezme jeste nekolik generaci.
      Alespon castecna naprava by se dala zjednat tim, ze by se vsem byvalym i nynejsim komunistum srazily duchody na polovinu a zisk by byl rozdelen mezi slusne lidi.

      Vymazat
    3. 2:35 - žvaníš debile židosračky! S tezí, že Československo patří mezi deset nejprůmyslovějších zemí světa, přišli v r.1948 ekonomové Goldmann a Flek v publikaci Plánované hospodářství v Československu. Proč? Aby přesvědčili ty ostatní, že Československo je zralé pro zespolečenštění. Prvorepublikoví ekonomové (např. Klimecký O spotřebě) hodnotili postavení československé ekonomiky daleko střízlivěji. Tvrdili, že se nacházíme na rozhraní pásma chudoby a bohatství. Dnes zase někteří propagandisté papouškují po marxistických ekonomech Goldmannovi a Flekovi výše uvedenou tézi o vyspělosti prvorepublikové ekonomiky, aby dokázali, jak ti komunisté špatně hospodařili. Obě tvrzení prostě nesednou. Koneckonců i po 40 letech komunistického hospodaření nás vzali do OECD. Československo dle údajů Klimeckého v díle O spotřebě (Praha: Orbis 1946), které přebral od Colinse Clarka bylo zhruba na konci dvacátých let na 32,6% výkonnosti USA, kdežto Rakousko na 36,6%, Německo na 46,2%, Velká Británie např. na 76,5%, Reálný důchod na hlavu činil v Československu 43, 1% amerického důchodů, v Rakousku 56,7%, v Německu 53,5%, životní náklady 76,7%,63%. Faktem je, že největší propad z 28. na 38. místo se povedl novým vládám po roce 1989 za pouhých 23 let, mimo jiné tím, že z ČR udělali jednu velkou montovnu a tranzitní sklad. Nicméně ztráta pozic, zrychlující se především v posledních 24 letech v úpadek, provází v mezinárodním srovnání ekonomiku ČR od přelomu 19. a 20. století. Je nejvyšší čas, abychom přestali snít o bývalé slávě, která existovala jen v našich přáních, házet neúspěchy na bolševika a konečně začali pracovat na zastavení dalšího ekonomického úpadku země. Velmi brzy totiž může být ještě hůř, předloňské 38. místo je stále více ohrožováno státy jako Slovensko, Polsko, Rusko, Kazachstán, nebo Estonsko. Viz tabulka ty užvaněný podplacený šapirácký vopejzalý lejno! - https://lacogroessling.files.wordpress.com/2014/01/121231-gdp-1937-1950-1989-2012.jpg

      Vymazat
    4. Krom toho lhavej vojarmulenej zmršenče zkriplenej, platy v Německu a v Rakousku byly ve druhé polovině 20. let vyšší než v ČSR, v Německu cca 1,5 až 2,2krát při těchto relacích: kg chleba stál v ČSR 2 Kč, v Německu 3,10 Kč; kilo brambor 70 haléřů v ČSR, v Německu 51 haléřů; kilogram cukru byl v ČSR k mání za 6,30, v Německu za 4,57 Kč. Nájemné za byt bylo v ČSR vyšší než v Německu, taktéž ceny elektřiny a plynu.

      Mýtem je, že ČSR patřila mezi deset nejvyspělejších států světa. Nepatřila, v národním důchodu na hlavu byla na 17. místě, před ní byly všechny západoevropské vyjma Itálie a skandinávské státy kromě Finska, dokonce i poražené Německo a Rakousko. V roce 1932 byla úrovní cen vůbec nejdražším státem světa. Byly-li ceny v českých zemích v roce 1913 přepočtené na zlato rovny 100, pak koncem roku 1932 v ČSR byly 102, zatímco v USA 92, ve Francii 80, v Belgii 74, v Japonsku 67. Laicky řečeno: za určitý obnos bylo v ČSR ke koupi méně zboží než v zahraničí. Domácí výroba byla drahá vlivem kurzu koruny (Rašínova měnová politika) i nedostatečnou technickou úrovní výroby, což podlamovalo export. O technologické vyspělosti svědčí i tento údaj: v roce 1937 tvořil podíl strojírenských výrobků v čs. exportu pouhá 3 %; dovoz stejné komodity byl značně vyšší.

      Vyspělost státu se posuzuje také podle neekonomických kritérií. Počet negramotných obyvatel klesl ze 7,39 % v roce 1921 na 4,06 % v roce 1930, v Podkarpatské Rusi za stejné období z 50,16 na 30,88 %. Kojenecká úmrtnost klesala, v roce 1936 činila 123,54 (počet úmrtí dětí do jednoho roku na tisíc narozených dětí), kdežto v sousedním Německu a Rakousku byla již o dva roky dříve 66, resp. 80. Horší byla v Evropě jen v Bulharsku, Polsku, Maďarsku, Rumunsku a Lotyšsku.

      V roce 1932 bylo v ČSR na tisíc obyvatel 25,1 posluchačů rozhlasu, v Rakousku 69,9, v Německu 61,6, v Maďarsku 37,2. V roce 1935 dosahovala průmyslová výroba jen 70,1 % své úrovně z roku 1929, obdobně se těžilo jen 68 % uhlí, vyrábělo se 44 % železa a 54 % oceli, vývoz celkově dosahoval jen 29 % objemu z roku 1929. Ostatní země se hospodářsky z následků světové hospodářské krize již vzpamatovaly.
      Daňové příjmy např. v prvním pololetí roku 1938 pocházely z 61 % od Němců českých zemí a z 39 % od osob národnosti československé.

      Vymazat
    5. A nemysli si ty chazarem z lejnolíhně vytalčennej dreku, že to tím pádem všecko svedeš na "českou lenost", prevíte mizernej! Páč Velká Británie předčila Německo a Francie Rakousko-Uhersko! Podíl habsburské říše na hrubém národním produktu celé Evropy představoval těsně před první světovou válkou v roce 1913 přes 10 procent a přibližně se rovnal podílu Francie s téměř 11 procenty. Avšak pokud se týká hrubého národního produktu na jednoho obyvatele, bylo to pouze 93 procent celoevropského průměru, například již zmíněná Francie dosahovala 129 procent celoevropského průměru.

      Takže při již zmíněném téměř shodném podílu na celkovém hospodářském vývoji Evropy to byl rozdíl 36 procent. V případě Velké Británie s 181 procenty a Německa se 139 procenty byl tento rozdíl ještě propastnější, takže nelze hovořit o nějaké srovnatelnosti. Je třeba si také uvědomit, že před válkou se habsburská říše udržovala při životě také díky rozsáhlým finančním půjčkám od zahraničních, především francouzských, bank. Tedy "francouzských", dodám - patřících tvejm vobřezanejm nosatejm pasákům, chazarskej zkurvysyne! Bankovní trh v habsburské říši zpočátku v první polovině 19. století ovládaly vídeňské velkobanky, v jejich čele stálo Rothschildovo bankovní konsorcium. Od roku 1886 mělo na vypisování velice výhodných emisí rakouských a uherských státních půjček výsadní monopol Rothschildovo bankovní konsorcium. Pod tlakem ostatních silných peněžních ústavů, které se chtěly také podílet na těchto výnosných emisích, a politických špiček habsburské říše, které se chtěly vymanit z přílišné závislosti na jenom sdružení finančníků, tento monopol padl v roce 1910. Rakouská vláda svěřila vypisování těchto emisí státnímu peněžnímu ústavu Poštovní spořitelně – Postsparkassen-Amt, která okamžitě přizvala do příslušného státního konsorcia 22 největších bank v habsburské říši, mezi nimi také tři české, Živnostenskou banku, Zemskou banku v Praze a Ústřední banku českých spořitelen.
      V následujícím roce 1911 došlo k určitému kompromisu s Rothschildy, kteří vstoupili do reorganizovaného státní konsorcia pro vypisování státních půjček. Mezi jeho 28 členů byla přizvána ještě Česká průmyslová banka a další dvě menší banky, které byly dceřinými společnostmi Živnostenské banky. Zmíněná banka tedy nebyla "chudým příbuzným", nýbrž silným a úspěšným bankovním ústavem, který museli respektovat všichni: rakouská vláda, vídeňské velkobanky i Rothschildové. Tihle paraziti habsburskou říši stále více zadlužovali a ta se dostávala do dluhové pasti, když dokonce těsně před válkou si již musela půjčovat pouze na splácení předcházejících půjček. Podle mého názoru to byl také jeden z důvodů, proč se nakonec Rakousko-Uhersko odvážilo riskovat válku, hrozil mu totiž státní bankrot. Vídeň počítala s tím, že v případě vítězné války po boku Německa nebude muset tyto půjčky nakonec uhradit.

      Vymazat
    6. A jak na tom byla ona mythizovaná První republika? Z Tabulky národních příjmů a průměrných příjmů na hlavu (1927) vyplývá, že v r. 1927 poměr mezi kupní silou obyvatele Velké Británie a Československa činil 3,5:1 (citováno podle Wagner-Zellhof-Kyzlink: Národní hospodářství v kostce. Abeceda finanční a hospodářské politiky pro každého. Praha, Toužimský a Moravec 1939, s.54) Podle Economic Survey of Europe 1948. (Geneva 1949) činil HDP na obyvatele v Československu v r. 1937 170 dolaru na obyvatele a v GB 440 dolaru (poměr 2,58:1).
      3) Podle jiného zdroje v r. 1938 činil v ČR HDP na jednoho obyvatele 220 dolarů (v celém tehdejším Československu to dělalo 180 dolarů) a v GB 420 dolarů, v roce 1996 činil v České republice HDP na jednoho obyvatele 13 600 dolarů a ve Velké Británii 20 900 dolarů v paritě kupní síly, tedy takového poměru mezi měnami, který vyjadřuje schopnost zakoupit stejný soubor statků v obou zemích. Tedy jestliže v r. 1938 tento poměr byl 1,9:1, tak v r. 1996 tento poměr už byl pouze 1,5:1 Jestliže v r. 2003 činil v ČR HDP na hlavu v paritě kupní síly 17 000 dolarů a v GB 29 200 dolarů pak tento poměr opět stoupl na 1,72.
      4) To znamená, že česká ekonomika se rozvíjí rychleji než ekonomika britská po celé sledované období, v letech 1996 –2003 se pak nůžky poněkud opět rozevřely, v uvedeném období vzrostl HDP na obyvatele v paritě kupní síly v Česku 1,25krát a ve Velké Británii 1,4krát. Měřeno vzestupem kursu koruny k libře, v r.1947 při porovnávání mezd v GB a Československu používal jeden ekonom kurs 1:200, po r.1989 se libra za koruny směńovala cca v kursu 1:60 (50)
      5 Pokud chceme abstrahovat od Slovenska, pak je nutné dále říci, že po r. 1945 byl jeho celkový podíl na čs. produkci asi čtvrtinový a v r.1989 tak třetinový.
      6) Ukazatel HDP dle parity kupní síly je z pohledu vývoje české ekonomiky velmi milosrdným, a růžovějícím ukazatelem. Budeme-li asi vztahovat tento ukazatel např. k počtu pracovníků, tak se dopracujeme k poněkud tristnějším závěrům.
      7) Stejně tak tomu bude z hlediska HDP na jednoho obyvatele podle směnného kursu USD.V r. 1996 tento ukazatel ve Velké Británii dosahoval výše 20500 dolarů na obyvatele a v Česku 5 900 dolarů (poměr 3,5:1). Tento poměr byl tedy stejný jako v r. 1927. V r. 2003 HDP na obyvatele ve Velké Británii činil 30 400 dolarů a v České republice pak 8 800 dolarů (3,45:1) To především ukazuje na relativní technickou zaostalost ČR a především na její nižší zapojení do mezinárodního obchodu a mezinárodní dělby práce.
      8) Předpokládám zde dále, že pro Británii a Česko úroveň HDP na obyvatele v r.1938 byla stejná jak podle směnného kursu USD tak v paritě kupní síly USD. Na druhé straně dokázala česká ekonomika pozvednout slovenskou ekonomiku téměř na svou úroveň a dokázala to i přes transfer 3,5 miliónů obyvatel po druhé světové válce.

      Vymazat
    7. 048
      ...vy jste nějak chytrej,rozsvěcovač svítilen!
      j.

      Vymazat
    8. A čím to je, že takový Angláni maj už 150 lt, tedy od příchodu "nosatého" lorda Disraeliho dvojnásobnej a poté od skončení WWI. až 3,5 násobnej národní důchod na hlavu? Jednoduchý! Vše objasnil sám pacholek chazarský famílie DeBeersů, diamantových to králů, jistý Cecek Rhodesů v dopse svýmu příteli novináři Steadtovi! Cituju:

      „Byl jsem včera v londýnském East Endu (dělnická čtvrť) a navštívil jsem schůzi nezaměstnaných. Slyšel jsem tam rozhořčené řeči, které byly jen nepřetržitým voláním po chlebu. Když jsem o tom cestou domů uvažoval, utvrdil jsem se v přesvědčení o důležitosti imperialismu ještě více než předtím... Mým vroucím přáním je vyřešit sociální otázku, tj.: chceme-li zachránit 40 miliónů obyvatel Spojeného království před vražednou občanskou válkou, musíme my, koloniální politikové, získat nová území, abychom umístili přebytečné obyvatelstvo a získali nová odbytiště pro zboží vyráběné v našich továrnách a dolech. Vždy jsem tvrdil, že impérium je otázka žaludku. Nechcete-li občanskou válku, musíte se stát imperialisty.“

      A dělaj to tak dodneška!! - http://wertyzreport.cz/clanek/nove-vykradani-afriky

      Tak jak můžem někdy dosáhnout na jejich důchody, debilku!! Jenže každá mince má rub i líc! Rubem této na úkor drancování cizích zemí prosperity je přistěhovalectví! Ti okradení a vyloupení si zkrátka pro to svý bohatství přicházejí ke svým koloniálních pánům domů! A po nás, ty hovado nosatý se teďkon chce, abysme se s nma o tu jejich patálii podělili! No to celý žhavý!! Oni se s námi o výnosy z kolonií taky nedělili! Proto serme na ně a pryč od Západu!! Pro ty jsem vždy byli jen ta "vzdálená země na Východě, o který průměrný Angličan nic neví a proto za ní nebude ani krvácet", jak řekl Chamberlain!

      Vymazat
    9. Nejak si se rozjel, komunisto. Povalecne Ceskoslovensko vyvazlo oproti Nemecku z valky temer beze skod. Navic k nam byly na samem konci valky v dusledku bombardovani nemeckych mest prevezeny ty nejmodernejsi provozy, zatimco z Nemecka bylo po konci valky to co tam zbylo rozmontovano a odvezeno, predevsim do Ruska. Presto nas Nemecko behem kratke doby o tolik predbehlo. Tedy to zapadni. Ve vychodnim Nemecku byla stejna bida jako u nas.
      Z toho je jasne videt, ze cely schodek mezi vychodem a zapadem je vylucne vina vasi komunisticke neschopnosti, zlodejstvi a praseci lenosti.

      Vymazat
    10. 7:36 - ve skutečnosti jen tenhle pacholek vobřezanců blbej jak punštoch a schopnej maximálně papouškovat na faktech nezaložený prázdný floskule pro pitomce! V tom se neliší od populitů jako jsou Zeman s Okamurou! - https://www.youtube.com/watch?v=01r2INhKZoc

      Lhoucí Zeman vypaluje "z rukávu" cifry a masy řvou "Kdo za to může?!?" a ne "Kdes ty data vzal?". Protože masy jsou tupé a manipulovatelné! Mnozí z těch půl milionu co tehdy na Letný zvonili klíčema pak litovali s tím, že "se neměli tak špatně za komoušů! " - ti samí co tam řvali "KDOza to může" a "Jakeše do koše"!


      Závist cloumá masami a proto populisté nahazují udičku jako pan Okamura, jinak člověk s rozumnými názory, ale ani on se nevyhýbá apelu na českou závist!
      Lže takto:


      "Podívejte se dnes kolem sebe: vidím spoustu českých miliardářů a stamilionářů – ale vyrábějí něco? Jen kšeftují a vydělávají pouze na tom, že dobře (nejlépe od státu) nakoupí a pak výhodně přeprodají. To je realita. První republika byla co do výkonu na hlavu osmou nejsilnější ekonomikou světa. Po celé planetě jezdily české motorky, česká auta, létala česká letadla. Politici i průmyslníci měli vize ... ".

      Samozřejmě lež, o korupčních aférách a různých tunelech První republiky by mohly vzniknout celé spisy! Československo ve většině parametrů během meziválečného období spíše ztrácelo vůči některým vyspělejším západoevropským zemím, jako byla Velká Británie, Francie nebo třeba Nizozemí (viz údaje v příspěvcích výše). U řady náročnějších produktů nedokázalo československé hospodářství konkurovat. Odrazem bylo i směřování značné části vývoz na méně náročné trhy (Balkán, Latinská Amerika atd.).

      Ale to je pravda, která se nehodí!! A tak se radši šířej líbivý lži, kterých se pak jak mouchy hovna chytaj tihle lhavý nosatý xindly jako je ten chazaroidní zkurvysyn z 0:48!

      Vymazat
    11. Nejak si se rozjel, komunisto. Povalecne Ceskoslovensko vyvazlo oproti Nemecku z valky temer beze skod. Navic k nam byly na samem konci valky v dusledku bombardovani nemeckych mest prevezeny ty nejmodernejsi provozy, zatimco z Nemecka bylo po konci valky to co tam zbylo rozmontovano a odvezeno, predevsim do Ruska. Presto nas Nemecko behem kratke doby o tolik predbehlo. Tedy to zapadni. Ve vychodnim Nemecku byla stejna bida jako u nas.
      Z toho je jasne videt, ze cely schodek mezi vychodem a zapadem je vylucne vina vasi komunisticke neschopnosti, zlodejstvi a praseci lenosti.

      Vymazat
    12. 7:49 - komunistou nazývej svý zplozence ty kurvo chazarská zajebaná, nebo ti po tý mordě lhavý takovu ránu pendrekem, že se ti pejzy vomotaj okolo tvýho hnusnýho dlouhýho frňáku! A pak ti přetáhnu nosní dírky přes makovici a zavěsím tě někde do průvanu, a ještě ti zlámu tvý zlodějský chmatavý čpáry, xindle podlidskej vobřezanej dole i nahoře! Jasný?

      Co tu ty zkurvenej zasrane cancáš zas! Nidky jsem nebyli na německý úrovni a dodnes nám akorát dlužej reparace! Co mohli vyždímali z našich idí během totaeinsartzu a vyrabovali naše předválečný pevnosti a armádní sklady! Naš LT-éčka ještě útočila na SSSR v pvním roce Barbarossy, ty zmršený hovado! Celých 360 miliard prvorepublikových korun, jenž určil mezinárodní soud jako válečné reparace, které mělo Německo zaplatit Československu za materiální a duchovní škody, které byli způsobeny německými nacisty našemu národu v době okupace během Druhé světové války. Tato nemalá částka, samozřejmě navýšená o inflaci a nezbytné úroky z prodlení, by se mohla nakonec vyšplhat do takové výše, že by mohla zaplatit celý náš státní dluh, nebo investována do výstavby nových národních podniků, přinést našemu státu a jeho občanům dlouhodobé zisky a prosperitu, ty svině jedna vobřezanuá, zlodějská! Jen co tvý zkurvený předci tu nakradli za tý rpvní války, už za to by tě měli zpopelenit bez předešlýho uspání!! Krypliku ničemnej jeden ... moc neser!

      Vymazat
    13. oprava: v druhém řádku chybí sloveso - "... dám ..."

      Vymazat
    14. Krom toho ty xindle chazaroidní, polokoloniální postavení naší země zapříčiněné výprodejem národního majetku za babku je rozhodující zdrojem zadluženosti České republiky a devastace průmyslu – zadlužování, nezaměstnanosti i propadu ekonomiky.
      Příchod zahraničního kapitálu byl vítán se slávou, zahraniční »strategičtí partneři« byli podporováni dotacemi, dostávali daňové prázdniny a podobně [...]

      Výsledkem této politiky je skutečnost, že podstatná, převažující část ekonomiky je dnes v rukou zahraničního kapitálu, dividendy a zisky plynou do zahraničí (podle některých informací v posledních letech je to ve formě dividend ročně kolem 150 miliard korun), o osudu tuzemských podniků se rozhoduje v zahraničí. Stále více se v tomto smyslu dostáváme do pozice polokoloniální země.
      Zahraniční kapitál šel k nám proto, aby u nás levně kupoval podniky i pracovní, vysoce kvalifikovanou sílu.
      Hospodářské noviny zveřejnily údaje o tom, kdo reálně stojí za 150 největšími firmami v České republice. Sedmdesát procent je v rukou zahraničního kapitálu. Češi ovládají pouze 30 procent firem, stejně jako Němci. Jak je tomu v nejdůležitějších odvětvích?
      V bankovnictví není ani jedna banka v českých rukou. Rakousko ovládá 98 procent kapitálu v bankách. Je to především Česká spořitelna, Raiffeisenbank, Volksbank. Podobně je to u pojišťoven, kde Rakousko ovládá 86 procent. V automobilovém průmyslu rozhoduje Německo o 93 procentech. V první dvacítce největších firem autoprůmyslu je jen jedna v českých rukou.
      Ve stavebnictví má 83 procent švédsko, především je to firma Skanska. Chemický průmysl ovládají Poláci. Je to Unipetrol, Synthos Kralupy, Paramo. V maloobchodě kralují Němci: Kaufland, Makro, Penny Market, Lidl, Globus atd. Ve výše neuvedených odvětvích průmyslu má nejsilnější pozici Tchaj-wan, asi 80 procent. Jinak je to Německo, Japonsko, Indie, Rusko. V telekomunikacích má nejsilnější pozici Španělsko – 97 procent.
      Česká republika si udržela silné pozice v dopravě a poště – 95 procent. V potravinách a alkoholu má ČR 72 procent. Ale i zde Prazdroj vlastní Jižní Afrika a cukrovary Francie a Německo. V energetice mají Češi 51 procent. Je to především ČEZ. Podobné je to v těžbě, kde český kapitál ovládá 63 procent.
      Cizincům patří polovina Václaváku.Značná část nevýrobních, tedy bytových a různých komerčních fondů již rovněž patří cizincům. Známý je příklad Rusů v Karlových Varech. Řadu činžovních domů vlastní Italové v Holešovicích a v Praze 6.
      Pozoruhodný osud má centrum Prahy – Václavské náměstí. Čechům patří již jen polovina Václaváku. Například, z 63 domů u sochy svatého Václava pouze sedm patří pražskému magistrátu. Ostatní vlastní cizinci a zahraniční realitní kanceláře často prostřednictvím českých firem (před několika lety cizinci nemohli v ČR kupovat nemovitosti). Nejaktivnější jsou na Václaváku rakouské realitní kanceláře, ale i byznysmeni z Velké Británie, USA, Irska a Německa. Například budovu Melantrichu vlastní oficiálně česká akciová společnost La Salle. Výroční zpráva však ukazuje, že společnost ovládá Američan Irwing Alan Smoker. Například známý Dům módy vlastní akciovka Vestreal – USA. Tak by bylo možné pokračovat.
      Situace je hrozivá

      To, že více než polovina české ekonomiky je přímo v rukou zahraničních vlastníků, fyzických osob i firem, je pro budoucnost velkým nebezpečím. V případě krize na situaci doplatí především podniky u nás. Jsou již příklady přednostního snižování výroby, její přestěhování na východ, do ještě levnějších zemí (zejména z hlediska pracovních sil).
      Zásadním problémem je, že u nás ani jedna banka není v českých rukou. Ani v jedné bance nemá významný podíl stát a nemůže tak aktivně zasahovat do vývoje finanční, a tím i ekonomické situace společnosti. Velkou chybou byl prodej České spořitelny, stát tak nemůže garantovat úspory občanů. Celou tuto situaci by vláda měla urychleně analyzovat a učinit opatření na podporu českých podniků a podnikatelů. Bez toho bude zejména domácí průmysl dále devastován.

      Vymazat
    15. Povez, komunisticky uchyle. Cim to, ze se ta hranice chudoby tahne presne po hranicich byvale zelezne opony? Vcetne rozdeleneho Nemecka?
      Nebude to tim, ze se v tech vasich slavnych "narodnich podnicich" a kolchozech pod vedenim stranovlady akorat tak chlastalo, zatimco na zapade se pracovalo?
      Kdyby byla nejaka spravedlnost, neuvidis z duchodu ani korunu.

      Vymazat
    16. A to neříká žádnej "komunista" ty zurvenej hajzle, vysranej na chodník chazarskou courou!! To píše to hovno veškrnoidní Pehe!! Cituju ho:
      "Když už se prezident Miloš Zeman v závěru svého svatoštěpánského poselství k národu rozhodl v reakci na migrační vlnu deklarovat, že „tahle země je naše“, mohl možná tato svoje slova otestovat i v té části svého projevu, v němž chválil ekonomický růst, jenž prý odvál i blbou náladu.

      Musel by nejspíš zmínit, že páteř naší ekonomiky „naše“ vůbec není. Ekonomický růst je primárně poháněn zahraničními investicemi, jejichž celková hodnota v ČR se nyní pohybuje okolo 3 biliónů korun. Největší firmy u nás nejsou „naše“, ale nizozemské, německé, japonské, korejské, americké nebo tchajwanské, přičemž naše politické špičky jsou stále více jen v roli jakýchsi servismanů, kteří zahraničnímu kapitálu umetají cestičky.

      Kdyby prezident mluvil o „naší“ zemi i v ekonomických souvislostech, asi by musel zmínit, že více než 200 miliard korun ze zisku zahraničních investorů u nás odteče v podobě dividend do zahraničí--navzdory tomu, že mnohé tyto firmy mají u nás speciální daňové a další výhody. „Naše země“ tomu všemu jen bezmocně přihlíží. Jakož i tomu, že více než 13 tisíc „našich“ firem sídlí v daňových rájích."

      Právo, 30.12.2015

      - http://www.pehe.cz/Members/redaktor/jak-moc-je-tahle-zeme-nase

      Vidíš! V článku z roku 2013 psali 150 miliard! Tady Pehe v roce 2015 už píše o 200 miliardách ročně o který nás ten xindl židáckej ze Západu oloupí! Ale jednu tě ty mrzáku zkurvenej i s tvejma pasákama pověsím na rezavej drát, si pamatuj! V lepším případě ti rozdělám pod makovicej vatru! V horším jen malej vohýnek ...

      Vymazat
    17. Me se libi, jak se vy komousi kroutite a zoufale lzete, kdyz vam nekdo pripomene rozdelene zeme. Treba Nemecko nebo Koreu.
      V komunisticke casti svrab a vsi, v kapitalisticke nevidany technicky pokrok, boom a blahobyt.
      Za to jiste muzou "zidaci". I v te Koreji, zejo komunisto? :)
      A jeste mate tu drzost dozadovat se vysokych duchodu. Nedal bych vam ani korunu.

      Vymazat
    18. Za druhý, další canc toho hmyza lhavýho o jakési "práci"! Už nahoře je jasně doložený že tzv. prosperita Západu je výsledek kolonialismu, který jeho stěžejní apologet, jinak také pacholek diamantových králů židovské rodiny DeBeersů, jistý Cecil Rhodes, zdůvodnil jako nutnost, "pokud se chceme vyhnout občanské válce". Tehdy každému bílému byl přidělem pomyslný tým negrů, Indů či čínských kuliů v jejich rodné zemi, který dělal jen a pouze na něho a jeho rodinu a zbylí nevyužití barevní se nechávali pochcípat hladem a na běžné nemoci, aby se ušetřily zdroje pro nás. Výsledkem bylo, že sice židáčtí páni a majitelé žili v honosných palácích, ale i bílá rasa si přišla "na své" tím, že nemusela bydlet v chatrčích! Cenou za to byla ztráta ostražitosti! Ztratili jsem ostražitost a nechali si Žida přerůst přes hlavu a výsledkem je současná mizerie, kdy bezprostředně hrozí zánik bílé rasy jako takové!

      Vymazat
    19. Korejskej lid si ty tlamo zkurvená šosácká ani neber do svý tlamoprdele! Tam tvoji ohavný yenkýjský pasáci spáchali takový svinstva, že to nebude zapomenuto ani za sto tisíc let! Hned na začátku války došlo k rozsáhlým masakrům na Jihu. Rhee nechal uvěznit desítky tisíc údajných komunistů, v takzvané Bodo League bylo sdruženo asi 300 000 levicových aktivistů a politických oponentů režimu. Po vpádu severního souseda na jih začal jihokorejský režim tyto osoby bez milosti likvidovat. Podle údajů Komise pro pravdu a smíření přišlo během několika letních týdnů roku 1950 o život přinejmenším 100 000 lidí. Jiné odhady hovoří dokonce o 200 000 mrtvých. Američané o těchto masakrech nejen věděli, ale také coby představitelé okupační mocnosti za ně nesou spoluvinu. Američané a Jihokorejci se dokonce snažili v tisku i televizi některá tato zvěrstva svalit na Severokorejce. Používání napalmu za války ve Vietnamu bylo předmětem mnoha mezinárodních diskusí – neskonale větší objem napalmu byl však shozen na přelidněná severokorejská města, kterých měla severní Korea daleko více než severní Vietnam, takže napalmová válka v severní Koreji byla mnohem pustošivější než vietnamská ( byly používané i jiné zápalné pumy, ale napalm drtivě převažoval) …
      V korejské válce Američané použili i taktiku ničení obřích severokorejských vodních přehrad – bitvy o ně byly rovněž děsivé.
      Jeden veterán korejské války, který v bitvě o přehradu Changjin (japonsky Chosin) přišel o oko a nohu, o používání napalmu prohlásil : “ Používání napalmu je odporné a hanebné, ale v Koreji napalm padal na ty správné lidi “ , zatímco další veterán vyprávěl : „ Civilisté kolem mne byli zaživa spáleni, ale ještě se váleli ve strašlivých bolestech na zemi.
      Vojáci mne úpěnlivě prosili, aby je z milosrdenství mohli zastřelit. Byl to strašný pohled – byli zaživa sloupnuti z kůže“ …
      George Barrett z The New York Times 31.7. 50 objevil v jižní Koreji napalmem spálenou vesnici Anyang, ve které si na škvarek spálení vesničané uchovali postoje, ve kterých na ně napalm dopadl – jeden člověk nasedal na kolo, padesát dětí si hrálo v místním sirotčinci .
      US ministr zahraničí Dean Acheson se nad jeho „ nepatřičně emocionální “ reportáží velmi rozčiloval, a požadoval uvalit na korejskou válku zpravodajské embargo …
      Právě koncem července 1950 za prudkých bojů a stálého ústupu US armády, která se dostala u Pusanu do obklíčení, byly vydány první rozkazy k bombardování měst a vesnic napalmem.
      6.8.50 dostalo US velení rozkaz, aby byla spálena následující města : Chongsong, Chinbo a Kusudong.
      Strategické bombardéry B-29 plnily mise i taktického bombardování, svrhávaly stovky tun napalmu, a zanechávaly pod sebou ohnivé peklo a oceány plamenů …
      31.7.50 bylo na průmyslové město Hungnam svrženo 500 tun zápalných napalmových pum - plameny šlehaly do výše stovek metrů ( pilotům radar ukazoval průmyslové cíle, ale když nebylo možné zasáhnout hlavní cíle, piloti svrhávali zápalné pumy na cíle druhotné )

      Vymazat
    20. 25. ledna 1951 jednotky OSN zatlačily nepřátelská vojska na sever od 38. rovnoběžky. MacArthur, opojený svým vítězstvím, požadoval rozšíření války na Čínu. Truman nesouhlasil a odvolal ho z funkce. Novým velitelem se stal generál Ridgway. V červenci 1951 bylo zahájeno jednání o příměří, ale boje přesto pokračovaly. Na konci roku 1951 už na severu, kde bylo 14 měst a relativně vyspělý průmysl, nezbyly prakticky žádné cíle, které by se daly bombardovat. Obyčejní lidé ze severu podle jeho slov trpěli stejně, jako lidé za 2. světové války. Američtí vojáci byli zodpovědní za větší počet masakrů, při nichž umírali civilisté, než Severokorejci, nemluvě o shození více než půl milionu tun bomb a tisíců tun napalmu; tedy větší množství munice, než bylo za 2. světové války svrženo v celém Pacifiku. Bomby si většinou nevybíraly mezi civilní populací a vojenskými cíli.Americký generál Curtis LeMay se chvástal, že v průběhu války Američané bombami vypálili všechna severokorejská města, ale i několik měst v Jižní Koreji: „V průběhu tří let a něco jsme zabili asi tak 20 procent Korejců.“ Severní Korea přišla v důsledku amerického bombardování téměř o 30% procent obyvatel. Ve válce bylo zabito, zraněno nebo pohřešováno 2,5 milionu Korejců, zemřelo přes 33 000 Američanů a 3 000 příslušníků vojsk OSN. Zabito nebo zraněno bylo také kolem 900 000 Číňanů. Po třech letech války zůstala dělící čára mezi Korejemi přesně tam, kde byla na začátku – na 38. rovnoběžce.

      27. července 1953 podepsala OSN s představiteli Severní Koreje a Číny „Dohodu o příměří“. Mezi oběma zeměmi probíhají dodnes mírová jednání, ale stále bez úspěchu. Panuje mezi nimi velké napětí. Toto napětí stále udržují Američané častými vojenskými manévry podél společné hranice.
      Ačkoliv jihokorejský režim ubral na brutalitě, ještě v roce 1980 byly při lidových protestech během stanného práva usmrceny stovky lidí. Tyto represe byly doprovázeny zatýkáním politických lídrů, cenzurou médií a zavíráním univerzit.
      Spojené státy mají stále v Koreji 28 500 vojáků. V listopadu 2012 Spojené státy posílily své vojenské pozice na Korejském poloostrově zavedením nejmodernějších vojenských technologií a zbraňových systémů. Vše ve jménu „udržení bezpečnosti na Korejském poloostrově“. Na přelomu roku Američané spolu s Jihokorejci společně zahájili pravidelné vojenské manévry. Pchjongjang to celkem logicky považuje za bezpečnostní hrozbu a provokaci, již jen kvůli tomu, že tyto manévry provádějí nedaleko jeho hranic. 19. března 2013 nad Korejským poloostrovem přelétly americké bombardéry B-52, schopné nést jaderné zbraně, následují verbální hrozby ze strany KLDR, zahrnující i hrozby o útoku na USA a Jižní Koreu. O osm dní později Pchjongjang přerušuje vojenskou horkou linku s jihem. Den nato nad poloostrovem přeletí „neviditelné“ americké bombardéry B- 2 a 30. března Pchjongjang oznamuje, že vstupuje do válečného stavu s Jižní Koreou.
      Nesmělé pokusy o normalizaci jsou porušovány z obou stran. Korejská válka ještě neskončila – má jen přestávku.

      Vymazat
    21. Oslavovaná Jižní Korea je zem bídy a dřiny bz nadšení! Bez hrdosti, tak vlastní naopak lidu KLDR! V zemi, kde hodnota podniků na burze odpovídá českým státním rozpočtům na dvacet let, totiž prakticky neexistuje sociální síť a pod hranici chudoby spadá 45 procent lidí v důchodovém věku. Hlavní roli v korejské ekonomice sehrávají monopoly a oligopoly.
      Fakt je, že nejbohatší korejské rodiny v poslední době vydráždily veřejnost už několikrát. Nedávno začalo předávání majetku třetí generaci. Například nejbohatší Korejec, Lee Kum-hi, exšéf a spolumajitel Samsungu, začal převádět vlastnictví na svého čtyřiačtyřicetiletého syna. Ozývají se kritiky, že princip následnictví moci je stejný jako v Severní Koreji, kde se zhruba před rokem stal nejvyšším vládcem další z linie Kimů, Kim Čong Un.
      Nedobře na veřejnost působí i fakt, že hlavy chaebolů snadno unikají spravedlnosti. Jak zmíněný šéf Samsungu Lee, tak Čong Mong-ku z Hyundai Motors byli v roce 2007 zadrženi za finanční kriminalitu, ale vězení se vyhnuli. Princip mocenského kruhu totiž ilustruje fakt, že mnozí z rodin chaebolů jsou soudci i zákonodárci. Nejtvrdší kritika na adresu chaebolů souvisí se všeobecným podnikatelským prostředím. Pět největších firem se na korejském hrubého domácího produktu podílí polovinou, zatímco deset už celými osmdesáti procenty.
      Chaeboly si vybírají talentované studenty už ve školách, do konglomerátů nastupuje zhruba osmdesát procent nynějších absolventů univerzit. Chaeboly také pod sebe koncentrují technologie a diktují ceny, kontrolují celý ekonomický řetězec. Mimo konglomeráty tak v zásadě nejsou příležitosti, malé firmy nemají šanci přežít. V Koreji platí – buď pracuješ pro chaebol, nebo tě čeká bída. 28.2.2013 7:17 |
      Od nové hlavy státu opozice čekala, že s pozicí chaebolů trochu zatočí. Jenže prezidentka je dcerou někdejšího vůdce Pak Čong-hui, který v šedesátých letech u zrodu chaebolů stál…
      Kritika veřejnosti proti chaebolům sílí, v loňských průzkumech je 74 procent dotazovaných označilo za „nemorální“. Vůdkyně opozice Han Mjong-sak prohlásila, že konglomeráty jsou pro ekonomiku jed. Levicoví politici tvrdí, že konglomeráty vracejí jen pramálo ze svého úspěchu zpět společnosti.
      V zemi, kde hodnota podniků na burze odpovídá českým státním rozpočtům na dvacet let, totiž prakticky neexistuje sociální síť a pod hranici chudoby spadá 45 procent lidí v důchodovém věku. Hlavní roli v korejské ekonomice sehrávají monopoly a oligopoly.
      Fakt je, že nejbohatší korejské rodiny v poslední době vydráždily veřejnost už několikrát. Nedávno začalo předávání majetku třetí generaci. Například nejbohatší Korejec, Lee Kum-hi, exšéf a spolumajitel Samsungu, začal převádět vlastnictví na svého čtyřiačtyřicetiletého syna. Ozývají se kritiky, že princip následnictví moci je stejný jako v Severní Koreji, kde se zhruba před rokem stal nejvyšším vládcem další z linie Kimů, Kim Čong Un.
      Nedobře na veřejnost působí i fakt, že hlavy chaebolů snadno unikají spravedlnosti. Jak zmíněný šéf Samsungu Lee, tak Čong Mong-ku z Hyundai Motors byli v roce 2007 zadrženi za finanční kriminalitu, ale vězení se vyhnuli. Princip mocenského kruhu totiž ilustruje fakt, že mnozí z rodin chaebolů jsou soudci i zákonodárci. Nejtvrdší kritika na adresu chaebolů souvisí se všeobecným podnikatelským prostředím. Pět největších firem se na korejském hrubého domácího produktu podílí polovinou, zatímco deset už celými osmdesáti procenty.
      Chaeboly si vybírají talentované studenty už ve školách, do konglomerátů nastupuje zhruba osmdesát procent nynějších absolventů univerzit. Chaeboly také pod sebe koncentrují technologie a diktují ceny, kontrolují celý ekonomický řetězec. Mimo konglomeráty tak v zásadě nejsou příležitosti, malé firmy nemají šanci přežít. V Koreji platí – buď pracuješ pro chaebol, nebo tě čeká bída.

      Vymazat
    22. Základ korejské mafiánské elity - chaebolů, vystavěl v šedesátých letech minulého století zmíněný diktátor Pak (v roce 1979 přišel o život při atentátu). V roce 1961 vojensky převzal tehdy válkou zdecimovaný, chudý zemědělský stát, který chtěl industrializovat. Budoucí chaeboly vyšly z původních malých rodinných firem, které v padesátých letech dostaly aktiva japonských firem zbylých po okupaci.
      Pak na tomto schématu stavěl řízenou ekonomiku: vrhl se na export, zestátnil bankovní systém a nově vzniklým konglomerátům poskytoval velmi výhodné úvěry – mohly si tak prakticky neomezeně půjčovat a využívat množství nadstandardních výhod. Do čela firem dosadil své lidi zavázané naprostou poslušností. Jižní Korea se politicky stala demokracií až v roce 1987. Hodnota jihokorejských firem obchodovaných na burze loni dosáhla 1,2 bilionu dolarů. Jižní Korea je podle kupní síly dvanáctým nejbohatším státem světa, podle HDP patnáctým a je sedmým největším světovým vývozcem. Protože má minimum přírodních zdrojů a trpí přelidněností, je označována za „zázrak na řece Han“.Nynější prezidentka je dcerou někdejšího vůdce Pak Čong-hui, který v šedesátých letech u zrodu chaebolů stál… Kritika veřejnosti proti chaebolům sílí, v loňských průzkumech je 74 procent dotazovaných označilo za „nemorální“. Vůdkyně opozice Han Mjong-sak prohlásila, že konglomeráty jsou pro ekonomiku jed. Levicoví politici tvrdí, že konglomeráty vracejí jen pramálo ze svého úspěchu zpět společnosti.
      V zemi, kde hodnota podniků na burze odpovídá českým státním rozpočtům na dvacet let, totiž prakticky neexistuje sociální síť a pod hranici chudoby spadá 45 procent lidí v důchodovém věku. Hlavní roli v korejské ekonomice sehrávají monopoly a oligopoly.
      Fakt je, že nejbohatší korejské rodiny v poslední době vydráždily veřejnost už několikrát. Nedávno začalo předávání majetku třetí generaci. Například nejbohatší Korejec, Lee Kum-hi, exšéf a spolumajitel Samsungu, začal převádět vlastnictví na svého čtyřiačtyřicetiletého syna. Ozývají se kritiky, že princip následnictví moci je stejný jako v Severní Koreji, kde se zhruba před rokem stal nejvyšším vládcem další z linie Kimů, Kim Čong Un.

      Vymazat
    23. Nedobře na veřejnost působí i fakt, že hlavy chaebolů snadno unikají spravedlnosti. Jak zmíněný šéf Samsungu Lee, tak Čong Mong-ku z Hyundai Motors byli v roce 2007 zadrženi za finanční kriminalitu, ale vězení se vyhnuli. Princip mocenského kruhu totiž ilustruje fakt, že mnozí z rodin chaebolů jsou soudci i zákonodárci. Nejtvrdší kritika na adresu chaebolů souvisí se všeobecným podnikatelským prostředím. Pět největších firem se na korejském hrubého domácího produktu podílí polovinou, zatímco deset už celými osmdesáti procenty.
      Chaeboly si vybírají talentované studenty už ve školách, do konglomerátů nastupuje zhruba osmdesát procent nynějších absolventů univerzit. Chaeboly také pod sebe koncentrují technologie a diktují ceny, kontrolují celý ekonomický řetězec. Mimo konglomeráty tak v zásadě nejsou příležitosti, malé firmy nemají šanci přežít. V Koreji platí – buď pracuješ pro chaebol, nebo tě čeká bída.

      Základ chaebolů vystavěl v šedesátých letech minulého století zmíněný diktátor Pak (v roce 1979 přišel o život při atentátu). V roce 1961 vojensky převzal tehdy válkou zdecimovaný, chudý zemědělský stát, který chtěl industrializovat. Budoucí chaeboly vyšly z původních malých rodinných firem, které v padesátých letech dostaly aktiva japonských firem zbylých po okupaci.
      Pak na tomto schématu stavěl řízenou ekonomiku: vrhl se na export, zestátnil bankovní systém a nově vzniklým konglomerátům poskytoval velmi výhodné úvěry – mohly si tak prakticky neomezeně půjčovat a využívat množství nadstandardních výhod. Do čela firem dosadil své lidi zavázané naprostou poslušností. Jižní Korea se politicky stala demokracií až v roce 1987.
      Pracovat jako Korejec
      O Lee Byung-chulovi, který založil v šedesátých letech Samsung Group, koluje legenda, že byl vzorem všech pracovních ctností. Pracoval sto hodin týdně a zásadně si nebral dovolenou. Volno si údajně za celý život vzal na jediné dopoledne, kdy se mu vdávala dcera. Současný šéf Samsungu, Lee Kum-hi, je jeho třetím synem. Jihokorejská média odhadují majetek tohoto boháče na deset miliard dolarů. Jeho děti a sourozenci také šéfují velkým korejským firmám. Korejci mají nejvíce odpracovaných hodin ročně na světě, kolem 2400. V Jižní Koreji je ale také největší míra sebevražd, podle OECD jich připadá 32 na sto tisíc obyvatel. Sebevraždu spáchala v roce 2005 i Leeova šestadvacetiletá dcera Yoon–Hyung, rodiče se pohřbu údajně nezúčastnili.
      Korea přežila irský scénář
      Hodnota jihokorejských firem obchodovaných na burze loni dosáhla 1,2 bilionu dolarů. Jižní Korea je podle kupní síly dvanáctým nejbohatším státem světa, podle HDP patnáctým a je sedmým největším světovým vývozcem. Protože má minimum přírodních zdrojů a trpí přelidněností, je označována za „zázrak na řece Han“.

      Přesto Jižní Korea před šestnácti lety zažila státní bankrot, kdy jí MMF musel půjčit šedesát miliard dolarů. Hodnota firem na burze v roce 1997 spadla na třetinu, třetina bank se položila a na svět dopadla takzvaná asijská krize. Z tygra se stalo zvíře na porážku podobně jako Irsko v roce 2008.
      Korejci mají nejvíce odpracovaných hodin ročně na světě, kolem 2400. V Jižní Koreji je ale také největší míra sebevražd, podle OECD jich připadá 32 na sto tisíc obyvatel. Sebevraždu spáchala v roce 2005 i Leeova šestadvacetiletá dcera Yoon–Hyung, rodiče se pohřbu údajně nezúčastnili.

      Halt ta údajná "prosperita" jen zvyšuje počet sebevražd, páč makat do úmoru asi není ideální smysl života! Makat za nesmyslný krámy! Žít pro Národ, pro Vůdce a Rasu, to smysl má! Proto lidé na severu nebědují a navzdory různým podvraťákům co jim zkouší škodit jdou vzhůru k mravním výšinám! A s nimi je každá materiální nouze jen pominutelný dočasný problém, se kterým se potýkat je radostí národa!

      Vymazat
    24. Ja narozdil od tebe komunisto byl v Koreji (2x) a pojedu znovu. Supermoderni bohata zeme, pohodovi pratelsti lidi. Vynikajici jidlo. Na druhe strane hranic naopak vase typicka komunisticka bida, svrab a vsi. Obcas i hladomor. Vsak taky lidi utikaji jako vzdy jen jednim smerem.
      Muzes zvanit jeste treba tyden, ale nevylzes se z toho.

      Vymazat
    25. A co se týká NDR? Tam nejlépe hovoří tento článek z převzatý i NR! - http://www.novarepublika.cz/2016/08/obyvatele-byvale-ndr-sssr-nas-hodil.html

      Začalo to stejně jako v tý Koreji! Kdy morgentausští vobřezaní mrchožrouti vodící na drátkách Yankeejské bestie srovnaly se zemí německá města - cituju:

      "Darja připomíná osud Drážďan, i když – jak píše v jejím úvodu – se tomuto „setkání“ vždy vyhýbala. Její tchyni – německého původu – bylo devět let a noc z 13. na 14. února 1945 přežila skrytá v kukuřičném poli, jako mnoho dalších dětí. Bomby shazované na město anglickým a americkým letectvem jí připadaly nesmírně krásné, jako vánoční stromky. Celkem na město spadlo 650 000 zápalných bomb a 1 500 tun bomb tříštivých. Výsledkem bylo ohnivé tornádo, zachvátivší teritorium čtyřikrát rozsáhlejší než zničené Nagasaki. Teplota vzduchu dosáhla 1 500 stupňů. Lidé vybuchovali jako živé pochodně, tavili se s asfaltem. Nelze uvést celkový počet mrtvých. SSSR uváděl 135 000, Anglie 30 000. Počítali jen těla vytažená zpod zničených budov a sklepů. Darja si položila otázku: kdo dokáže zvážit lidský popel?

      Cílem Angličanů, kteří trvali na zničení historického jádra Drážďan, nebylo jen morální ponížení Němců, ale i záměr ukázat Rusům, čeho je spojenecké letectvo schopno. Již tehdy připravovali variantu útoku na válkou vysílený Sovětský svaz (srov. operace pod názvem „Nemyslitelné“).

      Darja dále uvedla, že příliš neschvalovala úpornou snahu Němců obnovit Drážďany do bývalé krásy, ale uznává, že se jim podařilo nemožné – město vstalo z popela ve své bývalé kráse.

      Připomněla také velkorysost Sovětského svazu vůči svým bývalým nepřátelům, když 10 let po skončení války vrátil Německu 1240 zrestaurovaných obrazů světových tvůrců a 3 000 klenotů z rubínů, safírů, kilogramy zlata a stříbra. To vše v situaci, kdy v SSSR panoval, dle svědectví jejího otce, nejstrašnější poválečný hlad, kdy její otec poprvé okusil cukr, nedostatečně oblečen pracoval v dálněvýchodních mrazech v dvousměnném provozu a jeho bratr se vrátil z války zmrzačený. Její přátelé Darju přesvědčovali, že velkorysost SSSR není zapomenuta. Darja se vzrušeně ptala, kde jsou tedy tabulky svědčící o tom, že poklady Drážďan jsou ruské trofeje, kde je vděk a proč tedy němečtí průvodci v Mnichově tvrdí turistům, že Drážďany bombardovalo ruské letectvo (!!). Vždyť Sixtinská madona mohla viset v leningradské Ermitáži. Přátelé jí vysvětlili, že takto se chovají „Wessi“, kterým stále promývají mozky. Oni ne, oni jsou jiní."

      Vymazat
    26. A pokračuje: "Všem je dobře známo, co se dělo před pádem Berlínské zdi, ale skoro nic o tom, co následovalo PO něm. Nic se neví o tragédii, kterou prožili „socialističtí“ Němci, kteří s takovým entusiasmem zbořili zeď a otevřeli náruč svým „kapitalistickým bratrům“. Nemohli tušit, že za pouhý rok jejich země zmizí, že nebude uzavřena žádná plnoprávná smlouva o sjednocení, že ztratí velkou část svých občanských práv, že je západní Německo prostě pohltí.

      Historička Brigitte Queck vzpomínala v rozhovoru s Darjou na události r. 1989. Světová média ukazovala v přímém přenosu, jak tisíce mladých Němců bořily zeď, a tleskala jim. Obyvatelé NDR snili o svobodě cestování a „lepším socialismu“. S námahou si dokázali představit, jak vypadá kapitalismus. Nikdo se jich formou referenda neptal, co si představují dále (na rozdíl od Krymanů). Po začátku „přestavby“ a příchodu Gorbačova k moci bylo jasné, že s NDR je bez podpory SSSR konec, tvrdil doktor Wolfgang Schälike, předseda Německo-ruského kulturního institutu. Spojené Německo se podle něj zrodilo spěšně a nešťastně. Jen nemnozí, zvláště inteligenci, chápali, že jestliže se zavedou západoněmecké zákony ze dne na den, vyvolá to dlouhotrvající konflikt.

      3. 10. 1990 přestala NDR existovat a tehdejší NSR vytvořila speciální ponižující Správu pro dohled nad bývalou NDR, jako by její obyvatelé byli nerozumné děti. Ve skutečnosti NDR prostě kapitulovala. Za další rok ztratilo práci dva a půl milionu jejích obyvatel (z 8,3 milionu).

      Jako první byli propuštěni státní úředníci, řekl Darje bývalý velvyslanec NDR ve Švédsku. Prostě dostali dopis, že jsou uvolněni z funkce, že NDR již neexistuje. Jeho zachránila manželka, původem Španělka, která mohla pracovat jako překladatelka. Jemu zbývalo několik let do penze, ale pro mladé diplomaty to byla tragédie. Napsali žádosti o zaměstnání na Ministerstvo vnitra NSR, ale nikoho z nich nepřijali. Potom zničili flotilu a armádu, druhou nejvýkonnější v rámci Varšavské smlouvy. Všechny důstojníky propustili, často s nízkými penzemi, nebo dokonce bez nich. Zůstali jen techničtí specialisté, kteří uměli zacházet se sovětskými zbraněmi.

      Ze Západu přijeli úředníci, jejichž cílem bylo demontovat starý systém, zavést nový, sestavit „černé“ seznamy nepohodlných a podezřelých a provést základní čistky. Byly vytvořeny speciální „kvalifikované komise“ pro vypátrání všech „ideově nespolehlivých“ pracovníků. „Demokratická“ NSR se rozhodla krutě vypořádat s „totalitární“ NDR. V politice nemají pravdu jen poražení."

      Vymazat
    27. 1. ledna 1991 byli propuštěni všichni spolupracovníci berlínských právních služeb jako nevhodní pro zabezpečení demokratického pořádku.Téhož dne na Humboltově univerzitě likvidovali historickou, právní, filosofickou a pedagogickou fakultu a propustili všechny profesory a učitele. Všichni učitelé, profesoři, vědečtí, techničtí a administrativní spolupracovníci školských zařízení bývalé NDR museli vyplnit dotazníky a podat podrobná svědectví o svých politických názorech a stranické příslušnosti. V případě odmítnutí či utajování informací byli okamžitě propuštěni. Začaly „čistky“ na školách. Staré učebnice jako „ideově škodlivé“ byly vyhozeny na smetiště, přestože „enderácký“ systém vzdělávání patřil k nejlepším na světě. Její zkušenost si osvojilo i Finsko.

      Doktor Wolfgang Schälike dále vzpomínal, že jako první byli propuštěni ředitelé, členové Jednotné socialistické strany Německa. Dále učitelé humanitních věd. Ostatní se naučili přežít, neodešli do „podzemí“, ale přestali diskutovat a báli se říct své mínění. Propustili i učitele ruského jazyka. Jediným cizím jazykem se stala angličtina. Ruštinu, češtinu či polštinu se lze učit jako třetí jazyk. Důsledkem toho je, že východní Němci zapomněli ruštinu, ale neumí ani anglicky.

      Společenská atmosféra se změnila. Ke slovu přišly „ostré lokty“. Zmizela solidarita a vzájemná výpomoc. Z kolegy se stal konkurent. Pracuje se o „sto šest“. Nezaměstnaní jsou degradováni. Mnoho lidí přišlo o domov. Ze zvláštního důvodu. Mnozí východní Němci žili ve vlastních domech, které si po válce krásně zrekonstruovali (východní část Německa utrpěla válkou daleko víc než Západ). Po pádu Zdi se objevili rodinní příslušníci, kteří dříve udržovali často jen korespondenční styk (vánoční přání, blahopřání k narozeninám) a oznámili, že mají na domech svůj podíl. Vyplať mi ho! Kde by ovšem obyčejný obyvatel NDR vzal velké peníze. To nikoho ovšem nezajímalo. Prodej dům a vyplať mi můj podíl. Byly to skutečné tragédie.

      Došlo samozřejmě k výměně „politických elit“. Západní Němci hned obsadili nejlépe placené posty. V Lipsku dosud 70 % úředníků tvoří „Wessi“. Veškerou kontrolu nad bývalou republikou převzalo nové koloniální úřednictvo.
      Bývalý velvyslanec NDR ve Švédsku Darje s hořkostí řekl, že Sovětský svaz hodil NDR „přes palubu“, protože nezanechal žádnou smlouvu mezi vlastníky NSR a NDR. Inteligentní lidé předvídali majetkové konflikty a anšlus NDR místo rovnoprávného spojení obou částí Německa. Gorbačov prý ale řekl, že Němci si musí své záležitosti vyřídit sami. Tedy silný bere vše. A silní byli západní Němci. Po převzetí moci, očernění místních patriotů, jejich ponížení, přistoupili k „nejchutnější“ části programu: plné privatizaci státních aktiv NDR. Jeden systém hodlal plně „sežrat“ druhý.
      Umění „čistit“ cizí kapsy

      NDR byla nejúspěšnější zemí Varšavské smlouvy. Takové tučné soustíčko je nutné spolknout hned, bez přemýšlení. Nejprve bylo nutno prokázat budoucím obětem velkorysost stanovením výměnného kursu východní marky za západní pro občany NDR 1:1. To hlásala všechna západoněmecká média. Ve skutečnosti si mohli vyměnit pouze 4 000 marek (!). Nad tuto sumu pouze v poměru 2 východní marky ku jedné západoněmecké. Je pochopitelné, že všechny státní podniky a malí podnikatelé ztratili polovinu svého kapitálu! Ovšem dluhy se přepočítávaly stále v poměru 1:1. To vedlo k plnému zdevastování průmyslu NDR, na podzim r. 1990 se objem výroby v NDR snížil více než dvojnásobně! Teď mohli západní „bratři“ posměšně hovořit o neživotaschopnosti socialistického průmyslu a jeho okamžité privatizaci za „čestných a otevřených podmínek“. Přitom 85 % východoněmeckého průmyslu padlo do rukou západních Němců, kteří ho dovedli k bankrotu. Proč dávat šanci konkurenci: 10 % dostali cizinci a jen 5 % si mohli koupit skuteční vlastníci – východní Němci.

      Vymazat
    28. "Obyvatelé NDR neměli peníze a všechen jejich majetek padl do západních rukou. Vinu na tom kladou Gorbačovovi. Konaly se demonstrace za svobodu cestování, ale nikdo nechtěl, aby NDR zmizela z mapy světa. Tomu napomohla odpovídající pozice Gorbačova, tuto „zásluhu“ mu nikdo neupře. Východní Němci jsou nyní Němci „druhé třídy“.

      Západní Němci potřebovali nový trh pro odbyt svých výrobků. Byli tak „zaujati“ likvidací východoněmeckého průmyslu, že nakonec odhalili, že nezaměstnaní nemohou kupovat jejich výrobky! Kdyby na Východě nezůstal alespoň zlomek průmyslu, lidé by odtud prchli na Západ. Proto se mu podařilo za pomoci Rusů zachránit alespoň část závodu. Zvýšili export do Ruska, v letech 1992-3 prodávali 300-350 tisíc tun plátů oceli válcované za studena ruským automobilkám a zemědělským závodům. Potom chtěl jejich akcie koupit Čerepovecký metalurgický kombinát, ale západním politikům se to nezamlouvalo. Tak z prodeje sešlo. Nyní zlomky závodu vlastní indický miliardář.

      Profesor byl na své město (bývalý Stalinstadt), které existuje pouhých 60 let, velmi pyšný. První socialistické město na německé půdě postavené pomocí sovětských specialistů. Sen o spravedlnosti a rovných právech pro všechny. Výkladní skříň socialismu. Nový socialistický člověk, pracující inteligent, znalý spisů Marxe, Lenina i Tolstého. Při procházce pustými ulicemi města vzpomínal na to, že po závodě postavili nejprve divadlo, potom mateřské školy, kulturní domy, sochy a fontány, kina, polikliniky. Hlavním byl pracující člověk. Prohlédli si krásně upravené záhony, ale neviděli živáčka. V tichu slyšeli pouze ozvěnu vlastních kroků. Profesor jí objasnil, že tu dříve žilo 53 000 lidí, nyní z nich zůstala polovina. Nevyrůstají tu děti, protože dívky popadnou věci a na Západ. Panuje tu nezaměstnanost a nízká porodnost. Zavřeli čtyři základní školy a tři mateřské!" Konec článku.

      Tak tam to světovej ždák dopracoval s tou NDR a Jižní Koreou!! K prvním žebříčkům v sebevraždách a poklesu porodnosti! O zničení národní a rasové hrdosti ani nehovoře! Ovšem u té je v případě Německa to bývalé NDR na tom stále lépe než zdegenerované a odnárodněné tzv. Západní Německo či Trizonie (dodnes židovská kolonie okupovaná US Army!).

      Vymazat
    29. A k těmto koncům to židácký zkurvysini a poskoči světové JOG krakatice dotáhnout nechceme! Naším cílem, nás hrdých Rasenů, je osvobodit všechny země a národy od tvých zločinných nosatých filckonošů, vopejzelá filcko, od lejnolíhně chazarských kaganů na Wallstreetu odpadlá! Pro vás nesmí zbýt na této planetě ani flek! Leda pro váš popel na našich polích - a to maximálně ... neb jak řekl Fridrich Nietzsche "Nadčlověk je smyslem Země ... a právo nutně znovu povstane z násilí a moci. Protože jen malý počet lidí je natolik vynikajících, aby mohl vládnout, zatímco sloužit musí vždy nesčetné zástupy." A nikoliv tedy Podčlověk, jehož jsi prototypem a jehož tvý pasáci plánují vypěstovat z míšenců všech ras podle plánů vašeho guru hraběte Coudehove-Kalergiho.

      Vymazat
    30. oprava: "... zkurvysyni ..." - pardon - tedy nevzletně a stručně: zkrátka drek z něhož vlíznaj podlidé typu toho z 0:48 musíme smazat z tváře Země, abychom zachránili lidstvo, páč jeho ovládnutí rasou lumenů, kteří vysrali na zem tuhle s lejnem i tuhle škrkavku odsuzuje celou civilizace k zdegenerování a bídnému konci ...

      Vymazat
    31. Ještě jen objasnění některých pojmů! Rasen tu není žádný arijský védista - Protoslovan, ale stoupenec revolučního rasového nacionalismu! - http://www.voxnr.com/cc/d_france/EFpyZZZVuydItbQHhs.shtml

      Vymazat
    32. Výborným zdrojem k pochopení celé této ideje je dílo finského filosofa Kaie Murrose! - http://revolta114.blogspot.cz/2012/05/kai-murros-stat-spolecnost-strana.html

      „Bude socialistická společnost elitářská? Pravdou je, že všechnu politickou a ekonomickou moc vytvářejí elity.

      Jestliže uvažujeme o tom, zda bude elita součástí socialismu, musíme se ptát, zda revoluce a zničení kapitalistického systému bude vyžadovat takové koncentrace politické, ideologické a vojenské moci, jejímž výsledkem bude nová a silná elita.

      Musíme udělat dvě revoluce - první srazí kapitalismus a rozdrtí jeho zbytky pomocí diktatury národního proletariátu. Po tomto musíme tuto sílu delegovat zpět do místních společenství, družstev, odborů atd. Tato druhá revoluce bude daleko obtížnější než první.

      Diktatura národního proletariátu je nezbytným krokem na cestě k organické demokracii. Jakmile se pravomoci přenesou zpět do komunity, družstev a odborů, z lidí se stanou elity. Nesmíme dovolit, aby revoluce změnila postoje naše a naší strany.

      Historie spočívá v zápase mezi masou a elitou, jakmile se z lidí stanou elity, elity určující a rozhodující skrze organickou demokracii, tento boj skončí. To bude počátkem nové historie lidstva.

      Aby organická demokracie přežila, bude potřebovat ochranu státu. Největší hrozbou organické demokracie jsou ty ekonomické síly, které jsou nad rámec místních společenství, stejně jako vrozené frakcionářství způsobuje místní anarchii. Odpovědí na tyto problémy je existence státu.

      Stát poskytne podporu rodící se organické demokracii překonat ekonomické problémy, aby utišil místní anarchie. Stát poskytne ochranu práv jednotlivců před touto anarchií.

      Strana povede stát, aniž by byla státem. Chránit stranu před zkažeností musí především autorita mravní a ne soudní. Aby byla strana vedena účinně, její autorita musí být centrální. Autorita státu je založena na zákonech a decentralizaci. Autorita strany je mravní a centralizovaná.“

      Vymazat
    33. Ostatní partaje, levice, pravice... to vše musí zmizet!
      Stát vedený straníky a parlamentem plným rozhádaných a zkorumpovaných partají a frakcí, které se střídají po 4 letech, nemůže směřovat k naplnění dlouhodobých cílů a k stabilitě. Každé rozhodnutí je těžké prosadit, vše se ruší a předělává, projevuje se neschopnost, neakceschopnost a rozklad strategického myšlení i dlouhodobých vizí.
      Přirozeným a historicky prověřeným principům nejlépe odpovídá systém, ve kterém je dlouhodobě v čele státu silná osobnost Vůdce národa, lidu a státu, se neomezenými v daném čase - možno i doživotně (u úspěšného Vůdce) rozhodovacími pravomocemi. Hlavní důraz bude kladen na výběr takového muže!. Východiskem bude systém kritérií a testů, kterými musí kandidáti projít, aby uspěli jen čestní, poctiví, inteligentní, tedy rasově čistí a schopní kandidáti. Důkladná musí být předvolební prezentace jednotlivých kandidátů, veřejná diskuze a obhajoba vlastních myšlenek a názorů, místo kritiky jiných.
      Raději než odvolatelnost politiků z iniciativy veřejnosti je výhodnější přesně stanovit etický kodex a další přísná pravidla, která musí kandidát splnit a která nesmí porušit během výkonu funkce. V případě porušení automatické odvolání, poprava a volba nového Vůdce.
      Po většinu historie evropských států zastával stát pouze své základní funkce. Měl nad občany moc, ale nesnažil se řídit a kontrolovat naprosto všechny oblasti lidského života. Smyslem státu bylo chránit obyvatelstvo a zajišťovat základní právo a pořádek. Značnou autonomii měla města, která se starala o své občany. Stát tvořil zastřešující organizaci a zaručoval dlouhodobou kontinuitu. Pokud se stát snaží příliš komplexně řídit lidské životy a o všechno se starat, vede to k jejich degeneraci. I přílišná péče o občany vede k jejich nesamostatnosti a úpadku společnosti.

      V režimu národního státu by mělo dojít k posílení státu v oblasti obrany, zajištění pracovních míst, zakládání státních podniků, státní banky, státních výzkumných a technologických center atd. Naopak omezit by se měla ta sociálně pečovatelská role, kterou je třeba delegovat na obce, komunity, církev a rodiny. Zde bude blíže k lidem a pod jejich větší kontrolou.
      Stát musí být silná zastřešující a ochraňující instituce, se kterou se lidé identifikují, ne na kterou nadávají.

      Vymazat
    34. 9:00 - z čeho bych měl podělaná filcko židláků "vylejzat"? To jsou krypliku vaše statisticky! Nebyls v KLDR, páč xindl tvýho typu tam huběj, takže bys tu už neotíral ten svůj vřed nahnilej co ti raší mezi ramínky o slídu!:))
      A co máš s furt těma "komunistama"? To bylo v tý zavšivený famílii odkad jsi se vylíh natolik běžný, že krom tohodle žvástu nic víc neznáš? Jsi hnuse vobřezanej nejen dole neslyšel o Kai Murrosovi nebo Christianu Bouchertovi ani z povzdálí, co? Jinak KLDR nemá s komunismem NIC společnýho! - https://www.novinky.cz/zahranicni/svet/310213-kldr-vubec-neni-komunisticka-hlasa-rasovou-nadrazenost-tvrdi-americky-expert.html

      Vymazat
    35. Cituju: "V knize Nejčistší rasa, kterou vydalo nakladatelství Ideál, naopak uvádí, že severokorejský režim má nejblíž k fašizujícím meziválečným nacionalistickým a šovinistickým hnutím.

      Podle něj je severokorejská ideologie ovlivněna ideologií meziválečného japonského militaristického Japonska, které také kladlo na přední místo armádu a obětování se pro vlast a pro císaře. Ideologii se Kim Ir-senova země přizpůsobila. Horu Fudži tak nahradila hora Pektusan a zakladatelem národa se stal polomytický Tangun. Zůstala ale rasová nadřazenost, patrná zejména v tom, jak se severokorejský režim dívá na Američany, ale i na nekorejské Asiaty.

      Myers ale zdůrazňuje i odlišnosti od japonské ideologie. Pchjongjang nemá imperiální touhy a netouží ovládat okolní země, jen sjednotit celou Koreu. Svou rasu považuje za nadřazenou morálně, ale ne fyzicky. Otevřeně hlásá, že Korejská rasa je jedna z nejstarších a také nejryzejších, která musí čelit složitým nástrahám nepřátelského světa, a to dokáže jedině pod silným vůdcem."

      A maj recht, nosatá škrkavko, judejským hnisem vysraná na svět! Maj recht! Vo tom je Náord, vo ničem jiným! A takle by podobnou tobě ohavnou sbřež kosili svými přesnými automaty nesmrtelní hrdinové a hrdinky tohoto nezlomného lidu! -https://www.youtube.com/watch?v=fQ7nL53T8wc

      Vymazat
    36. Čas na videu - 01:01:30!

      Mrkněte na to! A pak na samotný závěr ...nezlomný lid!

      Vymazat
    37. Charakteristikým jevem se stalo, že tyhle zdegenerovaný zkurvenci jako ten z 0:48, kdykoliv svý zlodějský čpáry položej na klávesnici, zanechávaj na slídě cancy o své "pracovitosti" a "lenosti" jiných s drzostí tak vlastní této parazitický rase! Přitom už Jan Neruda už v knize Pro strach židovský v roce 1869 napsal toto:

      "Žid se stal historickým rozvojem mužem lehkého výdělku. Rolníkem není kvůli svému talmudu; kdekoliv směl zakoupit se, zařídil hned "obchod v pozemcích". Řemeslníkem není, nemáť z práce samé radost. Je jen obchodníkem, často velmi lehkomyslným výdělkářem. On měl a má všechny vlastnosti, aby z politiky měl výdělek. Výdělek ten je za posledních dvacet let úžasný. Zdá se skoro že máme již zcela zvláštní mezinárodní právo - židovské, v němž jsou zaznamenány svobody Židů a služební povinnosti křesťanů ... Emancipaci českou od Židů hlavně bráti musíme, co emancipaci od židovského obchodu, od využitkování cizí práce." a v knize Obrazy z ciziny dodává: "Roztroušeni světem se stali lidem úmorem lidstva, co pijavice nejhoršího druhu nežijí nikde z práce, žijí z mozolů a potu cizího, krev pracujícího lidstva musí sloužiti k vyšperkování jejich bohatých salonů."

      Můj názor je ten, že o práci a lenosti nejvíc cancaj právě ti kteří tyjí z cizího a jak vidno, nejsem s tím názorem sám!
      Pro mě osobně je nejlepší prácí ta kterou vykonávají přesné automaty v rukách hrdinů, když se před jejich hlavněmi objeví tento ohavnej xindl jako ten z 0:48 - pak je třeba opravdu dobře pracovat! Dávkama ....

      Vymazat
    38. oprava ve 4. řádku: "... parazitické ...".

      Vymazat
  9. 8:53
    je to strašné,ale přesto děkuji za Vaše informace...
    jsem z toho celá pryč i když jsem také určitě
    něco věděla,ale je to hrůza...
    usa,izrael a potažmo všechny jejich aktivity si zaslouží odhalení , potrestání a úplné vyloučení ze všech světových organizací,kde by se mohli podílet na jakýchkoli geopolitic. rozhodování..jsou to zločinci!
    Děs!
    j.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 9:04
      ......kolik osobních tragédií se skrývá za těmito slovy,za těmito zprávami !!!!!!!!
      jednou to bude všechno zveřejněno,a už se to i děje ;
      ale jde to pomalu a
      strůjci se brání lží a agresí a přepisováním historic.skutečností!
      Je to obludné!
      jenom mi líto všech těch nevinných lidí a jejich rodin,jež na to doplatili!
      karmicky jsou strůjci vyřízení a náprava se dostaví!
      j.

      Vymazat
  10. Celá debata o důchodech a reformě důchodového systému permanentně reformovaného 26.let je o h.... Zrovna tak reformy školství, zdravotnictví.....trvající stejnou dobu jsou o ničem. Do všech oblastí musel být dle postulátu doby nutně zapracován neolyberální princip. Tedy privatizace at absurdum.
    Základním parametrem důchodové solidarity je zdrojová základna. I ti "blbí" komunisté ( redy naši předci a prapředci ) si dokázali spočítat, že pro udržení důchodového systému je nutný minimální přírůstek populace na hodnotě 2,1ks na ženu. Jenže po vnucené změně ekonomického systému, nebylo politicky únosné přiznat, že ne vše co bylo v bývalém ČSSR bylo špatně. Naopak. A tak 26 let vysmívaná Husákova rohlíková politika zajišťující stabilitu sociálního systému v zemi byla dehonestována. A tak maximální lyberalizace, individualismus, zpoplatnění maxima možného a nenažrané stranické lobby s jejich mafiánskými kmotry vytvořili v zemi mediálně společenský model nepřející až znemožňující přírůstku populace. Desetitisíce lidí makajících 14 i 16 hodin denně za minimální mzdu, nebo mzdu lišící se o 2 až 3 ticíce. Lidé, kteří jsou celý měsíc v nervovém vypětí jestli dostanou vůbec výplatu. Tisíce živnostníků a podnikatelů, kteří opakovaně nedostanou zaplacené faktury. Nevymahatelnost práva. Nerovnost práva. Totální rezignace státu v obtížných otázkách. Nedostatek selského rozumu, neschopnost a strach pojmenovat pravé příčiny vymírání národa celou politickou reprezentací. To vše jsou v důsledku příčiny dlouhodobého přírůstku obyvatelstva v ČR na hodnotě 1,4. Kde je tedy zakopán pes? Proč celý vyspělý západ vymírá? Stačí si napsat na A4 co celý tento "vyspělý prostor spojuje" a na konci stránky vás to praští do očí! Nenažranost systému!

    OdpovědětVymazat
  11. Dobrý den pane / paní:
    Získání úvěru legitimní byly vždy velkým problémem Chcete-li klienty
    kteří mají finanční potřeby. Problematika úvěrů a zajištění jsou
    něco, co klienti jsou vždy obavy o tom, kdy žádosti o úvěr
    z legitimních věřitele. Ale Joyce Roland úvěr společnost provedla
    že rozdíl v úvěrové průmyslu. Jsme schopni zajistit pro úvěr
    z rozsahu $ 5,000.00 na $ 500,000.00
    Naše služby zahrnují následující:
    konsolidaci dluhu
    druhá Hypoteční
    Obchodní úvěry
    osobní půjčky
    mezinárodní půjčky
    Žádné sociální zabezpečení a žádná kontrola úvěr, 100% Guarantee.All máte
    udělat, je, dejte nám vědět, co přesně chcete, a my jistě, aby vaše
    splněný sen. Joyce Roland Loan Company. říká ANO, když vaše banky říkají NE.
    A konečně, financujeme v malém měřítku úvěr firma, zprostředkovatele, malé měřítko
    Finanční instituce pro máme neomezenou kapitál. Pro další
    Detaily jít o pořízení kontakt úvěru nám, laskavě odpovědět
    ihned k této e-mailové adrese: joycerolandloancompany@gmail.com.
    Děkuji

    OdpovědětVymazat
  12. Jedina moznost je, kdo neni hloupy a prilis stary nebo nemocny clovek, je trvale opustit Cesko a emigrovat do ciziny, nejlepe na zapad a tam jiz zustat do konce sveho zivota !!! Komunistum provaz
    !!! Ale i lumpum a vsem podvodnikum a tunelarum !!!

    OdpovědětVymazat

Reklama