Reklama

.

.

úterý 27. září 2016

Den státnosti – 28. září nebo 28. říjen?

Stanislava Kučerová
27.9.2016  České národní listy

Strůjci neomluvitelného historického zločinu, kterým bylo rozbití společného státu Čechů a Slováků r.1992, přiřkli zbytkové České republice jako den státnosti 28.září – den památky sv. Václava. Státností míníme vědomí původu a smyslu státu, jeho osobitosti a jeho zaměřenosti. Právem se tedy ptáme, čím uvedený světec k ustavení naší státnosti přispěl? Pokusme se určit jeho místo v dějinách nejstaršího českého státu koncem 9. a v 10.století.



Po zániku Velkomoravské říše přesunulo se jádro budoucího západoslovanského státu do Čech. Maďarský vpád oddělil od nás Slováky, kteří v maďarském područí zůstali po dlouhá století. Čechům se tehdy podařilo vytvořit samostatný stát, který střídavě sílil a slábl ve stálém potýkání s mocnými sousedy. Stát vznikl úsilím knížecího rodu Přemyslovců, který mezi ostatními kmenovými knížaty nabyl převahy. Svůj původ odvozoval od mýtického Přemysla-Oráče. Prvním historicky doloženým vládcem byl kníže Bořivoj. Dobrovolně přijal křesťanství, aby se chránil před násilnou kristianizací, která v té době ideologicky zaštiťovala feudální výboje západních sousedů (Franků, Bavorů, Sasů) pod heslem šíření křesťanské víry a vymycování pohanství. (V bojích pod touto záminkou zanikly četné slovanské kmeny na Labi i v Pobaltí.) Bořivoj přijal křest kolem roku 880 z rukou Metodějových. V Praze zavedl křesťanství východního ritu, kněží je šířili jazykem staroslověnským. Avšak maďarský vpád do Uher nezpůsobil jen zánik Velké Moravy, ale přerušil i spojení její západní části s Byzancí. České křesťanství bylo obráceno na ritus západní, ovládaný Římem a latinskou liturgií. (Slovanská bohoslužba dožívala u nás tu a tam do 12.stol. Karel IV. se pokusil obnovit ji ve 14.století v klášteře Emauzy.) Bořivojovi nástupci osvědčovali diplomaticky sebezáchovnou křesťanskou orientaci stavbou kostelů, zakládáním klášterů, přízní kněžím, reverencí církvi. V úsilí o založení pražského biskupství (stalo se r. 973) lze spatřovat úspěšné dovršení snahy získat vyšší správní centrum a tím vyšší míru nezávislosti na cizích církevních hodnostářích a jejich světských spojencích a ochráncích. Lze si představit tehdejší rozporuplné utváření feudální společnosti v naší zemi, sváry zájmových skupin světských i církevních o účast na moci a majetku, formování různých politických postojů a názorů i pod vlivem věrnosti tradicím či přijímání nové víry, demonstraci vztahů k feudálním trendům mocenským i náboženským, chování loyální i opoziční, konformitu upřímnou i jen předstíranou.

Do tohoto období spadá i život knížete Václava (922 – 929 nebo snad 935), čtvrtého Přemyslovce na pražském knížecím stolci. O jeho skutečném životě víme málo. Existuje vlastně jediná krátká zpráva saského kronikáře mnicha Widukinda, že asi r. 929 obnovil poplatnost české země Jindřichu I. Ptáčníkovi, zakladateli saské vládnoucí dynastie. Jak k tomu došlo a v čem ta poplatnost spočívala, nevíme. Vykřičenou dodávku „120 volů a 500 hřiven stříbra“ uvádí až Kosmas (+1125) a ten ji zná jen z doslechu. Doklady o tom chybějí. Historicky vzato, skutečný význam pro českou státnost té doby měli další dva Přemyslovci, Boleslav I. a Boleslav II., tím, že rozšiřovali a upevňovali stát. O skutečných úmyslech a činech knížete Václava nemáme historicky hodnověrné zprávy. Autoři dramat o Václavovi a jeho bratru Boleslavovi, o jejich sporu a násilné Václavově smrti, se sice snažili vystihnout charakterové rysy obou hrdinů, jejich vlastnosti a motivy, ale jsou to jen básnické fikce. Ve skutečnosti o tom nevíme nic.

Sv. Václav je hrdinou oslavných a svatořečivých legend, básnických výtvorů, které ho podávají jako zvláště horlivého šiřitele křesťanství, světce a mučedn****A vznikl tak stát republikánský a demokratický, zrušil monarchii, dynastické nároky a šlechtická privilegia. Zavedl principy demokratické rovnosti, svobodomyslnosti a sebevědomé hrdosti, podložené poctivou prací, samozřejmou komunikací se světem a oprávněnými kulturními a hospodářskými ambicemi. Tato státnost byla po 2.světové válce a okupaci obnovena a tato státnost a nic jiného nemůže být základem jakékoli myslitelné státnosti novodobých Čechů a Slováků, i když se dnes ocitají v různých státních útvarech.**** íka. Zastával prý politiku nenásilí a míru, křesťanské pokory a lásky. Nejstarší legendy o jeho životě a umučení (podobně jako o životě a umučení jeho babičky Ludmily) byly skládány staroslověnsky, další již latinsky. Byly to prostředky tehdejší účinné propagace, církev jimi získávala v českém prostředí na větší vážnosti. Zvláště v osobě sv. Václava a jeho kultu získala vynikající postavu mučedníka pro víru, světce a nejvyššího patrona v přímém spojení s nebesy. Kult se účelově šířil v době kolem založení pražského biskupství (973) a v době působení biskupa Vojtěcha Slavníkovce (+997).

Je zajímavé, že gloriola světce, která obklopila čtvrtého Přemyslovce, měla svůj význam nejen pro církev, ale i pro světskou moc, pro dynastickou politiku vládnoucího rodu. Zakladatel rodu – Přemysl Oráč - byl sice dokladem rodové starobylosti, nikoli však zárukou křesťanských ctností a svatosti, pro danou dobu určujících.

A tak se stal sv.Václav i patronem, ochráncem a zprostředkovatelem boží milosti pro vládnoucí Přemyslovce. Ocitl se na mincích, na pečetích, na korouhvích. Vyvrcholením kultu bylo gesto Karla IV., který královskou korunu a korunovační klenoty svěřil přímé světcově ochraně a propůjčil jim tak kouzlo nadpřirozené moci .

Shodou okolností v knížeti Václavovi našel svého hrdinu i národ. V působivém chorálu, patrně za zlých let braniborských ve 13. stol., se k němu obrátil s prosbou o božskou přímluvu a pomoc. Chorál byl doplněn dalšími slokami v době husitské: „Nedej zahynouti nám ni budoucím...“ . A „vévoda české země, kníže náš“, není zpodoben jen v nezapomenutelné dávné skladbě hudební, kterou citují ve svých dílech naši klasičtí skladatelé nové doby (např. A. Dvořák nebo J. Suk), ale známe jej i v nejednom zpředmětnění výtvarném. Po malířích J. Mánesovi a M. Alšovi vytvořil jeho postavu sochař J.V. Myslbek. Jeho kníže sedí na statném koni na Václavském náměstí, obklopen českými světci. V.V. Štech upozornil, že to není exaltovaný světec-mučedník, ale člověk zdravý na těle i na duchu. Není to válečník, dobyvatel, ale rytíř, ochránce. Má základní povahové vlastnosti a ideály svého národa. Je statečný, opravdový, spolehlivý, věrný, prozíravý. Je hrdinou z nutnosti, na válečného oře sedá jen k obraně cti a práv svého lidu. Má magickou sílu a moc. Pověst vypráví, že se kníže Václav ukrývá se svými bojovníky v nitru Blaníka. A odtud vyjede na bílém koni, až bude naší zemi nejhůř ... Je s námi v době hladomorů a válek, v době nejtemnějšího temna jako symbol národa a vlasti.

V posledním roce první světové války, za času úzkosti a bolesti, vydal Karel Toman sbírku „Měsíce“, poselství naděje. Ocitujme měsíc „Září“: „ Můj bratr dooral a vypřáh koně, a jak se stmívá, hlavu do hřívy rodnému druhu položil tiše, pohladil mu šíji a zaposlouchal se, co mluví kraj... Zní zvony zdálky tichým svatvečerem, modlitba vesnic stoupá chladným šerem. Duch země zpívá: úzkost, víra, bolest - v jediný chorál slily se a letí k věčnému nebi. Svatý Václave, nedej zahynouti nám ni budoucím.“ A týž básník vítá verši T.G.Masaryka po návratu do vlasti r.1918 a pak se s ním loučí r.1937. Po obakrát opakuje refrén: „Žehnej ti svatý Václav a mistr Jan.“ A do třetice připomeňme výzvu Františka Halase z r.1938: „Myslete na chorál, malověrní, myslete na chorál...kůň Václavův, kůň bronzový se včera v noci třás, a kníže kopí potěžkal...“ Sledujíce tradici knížete Václava v našich dějinách, nemůžeme opomenout ani její dezinterpretaci a falzifikaci v době tzv. druhé republiky.

Na základě Mnichovské dohody (30.9.1938) obsadila nacistická vojska naše pohraničí. Ztratili jsme jednu třetinu území s 1,250.000 obyvatel české a slovenské národnosti, 40% všeho průmyslu a většinu surovinových zdrojů, přervány byly dopravní spoje, zničen obranný systém. Ale horší než materiální ztráty byly ztráty morální, rozklad politického a ideového systému l. republiky. President E. Beneš pod nátlakem abdikoval, na jeho místo byl zvolen představitel nové státní ideje, E. Hácha. Veřejný prostor se naplnil hrubým štvaním, hanobením a tupením předchozího dvacetiletí, obou presidentů a jejich díla, budování samostatného státu, ideálů občanské demokracie, humanity, svobody a rovnosti. Zvedla se vlna nenávisti k všemu demokratickému a vlasteneckému, k národním tradicím, l. odboji, legionářům, socialistům, komunistům. Ideálem se stala přízeň mocného souseda, spokojenost s vlastní podřízeností, pýcha na příslušnost k velikému celku Velkoněmecké říše. Josef Čapek v listopadu 1938 napsal: „Co jste štváči, traviči, spekulanti bez svědomí udělali z národa, z lidu Masarykova pohřbu, Všesokolského sletu, mobilizace. Ne ztracené území, ale toto je národní katastrofa“. Uštván zmíněnými „traviči“ o měsíc později skonal jeho bratr, Karel Čapek.

Nová státnost potřebovala ikonu, obraz, ideál, osobnost, která by ji personifikovala a přispěla k její legitimizaci a adoraci. Tuto osobnost si dramaturgové 2.republiky našli v knížeti Václavovi. J.Rataj zrození svatováclavské tradice druhé republiky (a poté protektorátu) líčí takto:


„Třicátého listopadu 1938, po svém zvolení presidentem Česko-Slovenské republiky, Emil Hácha vkleče před stojícím pražským arcibiskupem kardinálem Karlem Kašparem políbil lebku sv. knížete Václava. O den později nově jmenovaná Beranova vláda po složení ústavního slibu zahájila svou práci katolickou mší a společnou svatováclavskou modlitbou ministrů. Oba akty, za konfesijně neutrální první republiky nemyslitelné, vyzdvižením sv.Václava na státní piedestal demonstrovaly konzervativně autoritářskou a tradicionalistickou orientaci nového režimu. Státnost druhé republiky tak programově zpřetrhala kontinuitu s moderními svobodomyslnými hodnotami Washingtonské deklarace z r.1918, z nichž vycházela prvorepubliková idea státu.“ Sv. Václav měl nám pomáhat „být dobrými Čechy a spolehlivými příslušníky Říše.“ Posun této státoprávní ideje za okupace spočíval v hlubší identifikaci Čecha s říšskou myšlenkou a nacistickým evropanstvím. Kníže Václav se proměnil „v nelítostného vůdce, který vede své árijské Čechy do boje proti židům, československé vládě v Londýně, odboji, Velké Británii, USA a Sovětskému svazu“ (J.Rataj).

Zneužití Václavova jména a jeho údajného poddanského smiřlivectví vyvrcholilo ustavením řádu Svatováclavské orlice, který se udílel za zásluhy jako vyznamenání kolaborantům a zrádcům.
Odmítáme hrubé, urážlivé a zcela účelové dezinterpretace svatováclavských tradic a ztotožňování mírumilovného postoje s horlivostí podrobit se cizím uchvatitelům. Ale i když zůstaneme jen u pozitivních tradic, které jsou spjaty s jeho jménem, musíme se ptát znovu: Čím se kníže Václav zasloužil o českou státnost? Co má společného středověký dynastický světec českého knížectví a poté království a posléze bájný ochránce podrobeného národa v době ztracené samostatnosti s naší současnou státností v 21.století? On je přece typickou součástí teokratického systému vlády, vlády z boží milosti, která je z boží vůle vládnoucí dynastii propůjčena, a proto je posvátná, nedotknutelná, nezměnitelná. Podvrhovat nám dnes svatováclavskou tradici znamená vytvářet zcela falešnou představu o základu novodobé české státnosti.

Pravým základem našeho současného státu je 28.říjen 1918. Tento den symbolizuje vznik Československa jako vítězné dovršení předchozích procesů národního obrození. Ne od smrti pokorného mučedníka, ale od zápasů a vůle lidu, který bojoval nejen perem, ale i se zbraní v ruce, datujeme svou novodobou státnost. Několik generací tvořivých osobností u nás i na Slovensku položilo postupně svým dílem základy naší novodobé kultury i politiky. Podařilo se jim vrátit obě etnika, odsouzená k zániku, mezi evropské národy. Podařilo se to dík obětavosti, vzájemnosti a hrdinství Čechů a Slováků, kteří se na vzniku nového státu podíleli. A vznikl tak stát republikánský a demokratický, zrušil monarchii, dynastické nároky a šlechtická privilegia. Zavedl principy demokratické rovnosti, svobodomyslnosti a sebevědomé hrdosti, podložené poctivou prací, samozřejmou komunikací se světem a oprávněnými kulturními a hospodářskými ambicemi. Tato státnost byla po 2.světové válce a okupaci obnovena a tato státnost a nic jiného nemůže být základem jakékoli myslitelné státnosti novodobých Čechů a Slováků, i když se dnes ocitají v různých státních útvarech.




Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.




Literatura:


Čapek J., Psáno do mraků. Praha 1947
Herben. J., Masaryk. Praha 1947
Kozák, J.B., TGM a vznik Washingtonské deklarace v říjnu 1918
Krofta, K., Dějiny československé. Praha 1946
Masaryk, T,G., Světová revoluce. Praha 1925
Pekař, J., O smyslu českých dějin. Praha 1990
Pešek, J., Matka vlast. Praha 1924
Rataj, J., Politické proměny symboliky svatováclavské tradice a tradice 28.října v moderních čsl. a čs. dějinách. Praha, Masarykův ústav AVČR 1999
Štech, V.V., J.V.Myslbek. Praha 1952

33 komentářů :

  1. Pane Dvořáku,něco např. od bulvárního Blesku ze života celebrit by jste neměl ? Vaši věrní čtenáři by takový článek mimo jiné rádi uvítali.
    Den státnosti – vám čtenost rozhodně nezvýší.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A ty seš čtenář nejvěrnější,ty havloidní zblblo bez mozku a sebemenšího přehledu!!!!

      Vymazat
    2. Dobrý článek paní Kučerová, ještě bych dodal skutečnost, že Hitler ne nadarmo zřídil jako nejvyšší vyznamenání pro české kolaboranty Svatováclavskou orlici. Svatý Václav byl v dějinách symbolem kolaborace s Říši římskou národa Německého !!

      Vymazat
  2. Souhlasím, 28.října to dává mnohem větší smysl, proto ho budu slavit 28.října. A navíc jméno Václav je nyní zdiskreditované humanitárním bombardováním.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A taky Dvořákem!

      Vymazat
    2. Takhle to nebylo myšleno, jméno Václav je dobré jako každé jiné. Jde o symbol sv. Václava, který je teď nabyt skrytě na zničení českého národa, i ta pověst o blanických rytířích vlastně paralyzuje český národ a slouží pouze jako útěcha a marná naděje pro zotročené.

      Vymazat
  3. Je to den pracovního volna, ještě k tomu uprostřed týdne, tak to zaměstnanci uvítají (méně již zaměstnavatelé) a na to že oslavujeme sv.Václava si asi vzpomene málokdo, podobně jako na Cyrila a Metoděje. Tyto svátky nám darovala katolická církev. aby se zviditelnila.

    OdpovědětVymazat
  4. 28. říjen budu slavit více. Je to taky den znárodnění velkých podniků a bank v roce 45. To není zanedbatelné vzpomenout v dnešní době. Nevím co je lepší, takovéto znárodnění ve prospěch všech, nebo privatizace ve prospěch jedinců! A sv. Václav, klidně ho slavme, stejně se už nedozvíme jak to tenkrát opravdu bylo. Angličané milují Hooda a Artuše přesto, že ani nevědí jestli vůbec existovali.

    OdpovědětVymazat
  5. Proč podporujeme argesora, který vytvořil a vyzbrojil teroristy a ten který je skutečně likviduje, na něj uvalíme sankce...Tomuhle se říká svoboda a demokracie?

    OdpovědětVymazat
  6. Sv. Václav přivedl přivedl tehdejší České země k tehdejšímu západu - tj. Vatikánu a katolické říši. Své bratry Slovany původem pohany neváhal honit jako zvěř a prodávat do otroctví, tento dobrý "svatý král". Proto, že nás jeho jméno připoutává právě k západu a Masarykovo jméno znamená státnost a samostatnost ČSR, proto by nejraději zrušili státní svátek 28.10. a zavedli 28.9. Jen proto

    OdpovědětVymazat
  7. Nechcem sa miešať bratom Čechom do ich štátnych sviatkov. Konečne, u nás väčšina ľudí nemá šajnu, prečo nemusia ísť do roboty 1.9., 15.9.,...
    Mňa len zaujíma, čo znamená výraz "staroslověnský".
    A ešte 1 noticka: Masaryka netreba fetišizovať. Bol pri založení štátu, ale zároveň do neho vniesol vírus, ktorý viedol k jeho rozpadu.
    A Beneš...jeho plán bol aeroplán...a potom kamoš Klement...škoda reči.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Staroslověnština je prostě termín,jde o název, je adekvátní výrazu __staroslovanský ,respektive praslovanský jazyk__, tedy staroslovanský jazyk - staroslovanština ale nazývá se staroslověnský jazyk - staroslověnština. Pokud vím.

      Vymazat
    2. ..... Cyril a Metoděj = staroslověnština.

      Vymazat
  8. doktor Tvůrcem státnosti byl Boleslav - Václav by údajně Němcům dal i košili- byl to takový Sobotka.Zabití Václava, pakli-že vůbec existoval ,bylo dle některých pozdějších pramenů podporováno tehdejšími stavy, kterým vadilo vlezdoprdelkovsví Němcům.Jinak se o Václavovi nic neví a zřejmě ani neexistoval. Jsem zvědavý , jestli ČSSD obnoví řád Svatováclavské orlice za rozvoj spolupráce s Němci.Jinak pro každoroční odvádění volů jsem všemi deseti, parlament, vláda a senát by nám na několik let vydrželi...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ví se dokonce i to,že jeho syn se jmenoval Radslav (Radslav), ví se i to,že ta "jeho" lebka ,která je na Hradě není jeho a je to předky vyjádřeno tou "jeho" svatováclavskou přílbou,která je nepoužitelná,protože na žádnou hlavu nepasuje a doslova je obráceně. Svatý Václav byl pohřben na tajném podzemním hradě Krakor (Krakor) a to v mohyle na jeho povrchu a dodnes tam odpočívá. Tento hrad ležel na cestě ze Staré Boleslavi do Prahy a jeho mrtvé tělo prostě až do cíle nedorazilo. Jsem opravdu obrovsky hrdý na Čechy,kteří existovali dříve,.. ačkoliv, i Ferdinand D'Este a jeho manželka Chotková nebyli Čechy po Sarajevu vydáni do Rakouska a jeho hrobka tam je prázdná. Dlouho byl pohřben na Orlíku,v malé hrobce na břehu Vltavy. Po Sametové revoluci zmizel i s tou hrobkou. Mám čest být s Čechy a vážím si toho ale myslím jen ty skutečné.

      Vymazat
    2. ...... Byl jsem starými Čechy vybrán jako nositel jejich nejstarších tajemství obrovského významu. Nemyslím si ale,že by o ně měl dnes vůbec někdo zájem a skoro už je i pozdě,směji se smutně, skoro mi připadá,že Češi už vymřeli.

      Vymazat
    3. Sovětský svaz způsobil,že Češi přešli do podzemí,doslova, skrývají svou identitu. Skoro je už trestné ,vyjádřit podporu českému NÁRODU. Je to smutné,velmi smutné. Je to smutné. Ale žijí,ještě.

      Vymazat
  9. Den státnosti.Co třeba narození Putina?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To není známo. Jeho Blahorodí žije už stovky let, je to jeden z tzv. highlanderů. Bojoval v mnoha válkách minulých staletí, ale tehdy ještě v Rusku neměli fotoaparáty, takže jeho první prokazatelné foto je teprve z roku 1920, kdy vyhrál občanskou válku pro Rudé - http://lionsgroundnews.com/wp-content/uploads/2015/12/vladimir-putin-immortal.jpg

      Vymazat
    2. 19:52
      Co třeba zdechnutí Lahváče Veškrny?!

      Vymazat
    3. Matka Severoosetinka a otec Rus z Petrohradu. Stejný původ jako Stalin,tedy. Gruzínec-Osetinec.

      Vymazat
    4. 20:10 Zato Obama je kus Američana! Chi.chi,chi. V.J.Horák

      Vymazat
    5. Ano, je to podobné ako u naších slávnych Ukrajínskych Eurovlastencoch, bratoch Kličkovcoch. Rodičia "russký okupanti", oni, bratia Kličkočkovci narodení dakde v Kirgizku, ale inak sú to Ukrajinskí Eurovlastenci tak ako sa patrí. To samé nielen so Stalinom, ale aj s jeho následovníkom, "rusom" N. Chruščovom, pôvodom z Ukrajiny, s "rusom" L.Brežněvom, taktiež pôvodom z Ukrajiny. Jeden by si konečne vydýchol, že taký Gorbačov bol skutočne Rus, ktorý vládol... kde? V Russku? Aj to ohýbate ako sa Vám hodí do PROPagandistického gulášu. Zamieňať Sovietsky zväz s Russkom. On ale meno jeho otca - Gorbačov bolo odvodené od pôvodného slova "Garber":-). No vidíš Pepku, keď sa Tí to hodí, vieš rozlíšiť Putina, "naničhodného rusa", od Putina gruzínčana a jednotlivé štáty a národy Sovietskeho Zväzu od Russka a Rusov:-). Čo sa týka nás Slovákov, bolo to v článku správne podotknuté. To už ktosi vyslovil tú kacírsku myšlienku, že Slováci vďačia za svoju existenciu paradoxne práve Magyarom. U mnohých hejSzlovákoch to vyvolalo búrlivý hysterický-historický záchvat hnevu urazenej ješitnosti. No fakt je, keby neboli sa vyvíjali samostatne pod Magyarským jarmom, boli by splynuli s Čechmi. Môj profil Ukrofil.

      Vymazat
    6. 22:04-myslíte pane, že by byla škoda spojit tři pruty Svatoplukovy opět v jeden celek "Bohemii"?

      Vymazat
  10. Osetínci nie sú Gruzínci - ani náhodou -

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je ale Váš názor. Osetinců je příliš málo.

      Vymazat
    2. Málo jich je proto, že většina musela utýct před kravatožroutem do severní části země! Dodnes nejsou vinou židomasonů, z jejichž řad kravaťáckej žrout pocházel, sjednocený v jednom státě a maj na to svatý právo!

      Vymazat
  11. no však Stalin byl spásou ruska tehdy včleněného do SSSR. Kdyby nebylo Stalina tak by dnešní Rusko sotva existovalo. Velice prozíravě prokoukl židy kteří zosnovali VŔSR, aby se mohli zbavit cara a demokratické vlády Kerenského a nastolit hrůzovládu. Stalin je postupně všechny odstavil od moci a začal budovat zemi. Dnes má nastrčenou psí hlavu zlosyna, ale pravda vyjde najevo už brzy. Lidmi byl milován tak jako dnes putin, protože to byl Gosudar.

    OdpovědětVymazat
  12. ja bych byl pro opetovne sjednoceni ceska a slovenska

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Není již třeba, ač jsme rozděleni, jsme si čím dál bližší. Pokud se neobnoví pohraniční kontroly a hranicích - jako by rozdělení neexistovalo.

      Vymazat
  13. Opravdu je nejlepší, když 28.října oslavují vznik Československé republiky ti politici, kteří se přímo podíleli na jejím rozbití. Je mi z nich na blití.

    OdpovědětVymazat
  14. Chci především tajné službě, sdělit,že jsem byl korunován na Českého krále a to v roce 1968,kdy poslední svobodní Češi a to z vojenské letecké základny Kbely u Prahy,zachraňovali České korunovační klenoty před okupanty. Asi,vy tajné služby víte,že poté byly umístěny těmito vojáky do podstavce sochy svatého Václava na Václavském náměstí a zradou se jich Sovětský svaz potom zmocnil. No, ale ještě před tím byly dovezeny do Kbel a byla mi těmito svobodnými českými vojáky,kteří okupanty nikdy nebyli poraženi a vojenská základna Kbely okupanty nikdy nebyla dobyta, tak těmito Čechy mi byla na hlavu v této svobodné základně Kbely nasazena Svatováclavská korunovační koruna (zhotovená 1346 na podnět Karla IV. z původní přemyslovské koruny svatého Václava) poté,co ji vyňali z pouzdra, byla mi jimi na hlavu vložena a jimi na mé hlavě držena,protože jsem byl ještě příliš malý na to,abych to sám zvládl. V rukou jsem měl i korunovační žezlo a jablko (z druhé poloviny 16. století). Byl jsem jimi korunován na Českého krále,prostě, a to je "svatá" pravda,přísahám. Pro zajímavost,směji se. Tehdy byli tito vojáci vedeni vesmírnými civilizacemi,se kterými podepsali smlouvu O válečné podpoře,což už asi jistě víte.

    OdpovědětVymazat
  15. .... Celou tu dobu jste vy klan MIRO ničili a likvidovali Českého krále,protože vy jste prostě MIRO a on byl vámi obětován jako Beránek,směji se. Dost smíchu ale, nyní jsou na Zemi už ty vesmírné "posily", ta vojska vesmírných civilizací a sděluji vám,že vy MIRO jimi a nejen jimi,už nejste považováni za Čechy a zároveň jste považováni za jejich nepřátele. Nestane se,že by jakákoliv vesmírná civilizace jakkoliv jednala o čemkoliv s jakýmkoliv příslušníkem klanu MIRO. Odporovalo by to smlouvě O válečné podpoře,z roku 1968.

    OdpovědětVymazat

Reklama