Reklama

.

.

neděle 18. září 2016

Deset hlavních lží o syrském konfliktu

Neil Clark (příspěvky od messin)
18. 9. 2016 upozornil Tribun
Citováno v míře hraničící z převzetím, jenže článku Deset hlavních lží o syrském konfliktu, ale co už s tím, když nechci ani aby to zapadlo, ani komplet vykrást někomu jinému práci? (Tribun)


Zde je deset nejhorších lží, které byly šířeny Západem ohledně Sýrie. Jejich účelem bylo poskytnout lidem v západních zemích zcela falešný pohled na konflikt, který v této středovýchodní zemi zuří od roku 2011. Stejně jako v případě minulých válek vedených USA proti Jugoslávii, Iráku a Libyi, byly lži hlásané v souvislosti s válkou v Sýrii naprosto nehorázné.

Lež první: Západu se nepodařilo v Sýrii zasáhnout včas a to byl problém
I bez přímého bombardování Asadova režimu Západ v masivním měřítku podporoval protivládní „rebely“, včetně výcviku a dodávek zbraní, které následně skončily v rukou ISILu.

Lež druhá: Za konflikt může zlý Asad (a Rusko, které ho podporuje)
Skutečnost je taková, že mírové prodemokratické protesty byly ve velmi raném stádiu zneužity silami usilujícími o vyprovokování násilné reakce ze strany syrských úřadů. (…) Asad čelil násilnému povstání proti syrskému lidu – ze strany teroristů – z nichž mnozí přišli ze zahraničí.

Lež třetí: Prezident Asad má v Sýrii jen malou podporu
Kdykoliv je země určena ke změně režimu ze strany USA, je třeba de-legitimizovat jejího vůdce. Je nám říkáno, že vůdce nemá podporu veřejnosti a zůstává u moci pouze pro to, že je „brutální diktátor“. (…)  Dalším důkazem široké podpory Asada je skutečnost, že je stále u moci po pěti a půl letech války. (…) Samozřejmě, západní „demokraté“ názory Syřanů, kteří podporují svého prezidenta, ignorují a považují je za „un-people“, protože mají „špatné“ názory.

Lež čtvrtá: Asad neučinil žádné ústupky a nemá zájem na míru a usmíření
Například návrh nové ústavy, který v roce 2012 ukončil desetiletí trvající monopol strany Baas, podpořilo 89,4 procent hlasujících.  (…) Zde opět platí, že západní média této významné reformě nevěnovala téměř žádnou pozornost, stejně jako různým amnestiím, uděleným takzvaným „rebelům“.

Lež pátá: konflikt v Sýrii je pouze sektářský
Zhruba 74 procent Syřanů jsou sunnité, takže bylo by pravděpodobné, že pokud by všichni, nebo naprostá většina z nich byli proti Asadovi, aby byl po pěti a půl letech války ještě u moci? Pravdou je, že sekulární syrská vláda je podporována sunnity i šíity, a je to vláda USA, která se snaží udělat vše pro to, aby využila náboženské rozpory a sektářské napětí.

Lež šestá: Asad zplynoval své vlastní lidi
Nicméně ani tři roky po události s jistotou nevíme, kdo útok chemickými zbraněmi provedl. (…) Zdravý rozum nám říká, že Asad by musel být šílený, aby nařídil takový útok s vědomím, že v Damašku se nacházejí inspektoři OSN a západní jestřábi nesmírně toužili po nějakém důvodu, aby ho mohli bombardovat.

Lež sedmá: Rusko a jeho vláda pomáhají ISIL
Ve skutečnosti Rusko a syrská armáda způsobili ISILu za uplynulý rok v Sýrii mnohem větší škodu, než USA a jejich spojenci. Starobylé město Palmýra bylo osvobozeno od ISIL v březnu syrskou armádou, za podpory ruských leteckých úderů. Jak tehdy napsala Danielle Ryan, jednalo se o největší porážku ISILu od vyhlášení chalífátu, ale nevypadá to, že by to Západ zajímalo.

Lež osmá: Západ je v Sýrii na straně těch dobrých
Podle všech objektivních standardů, „umírnění rebelové“, podporovaní USA, Velkou Británií a jejich spojenci, se dopustili hrůzných činů, které by byly zajisté kvalifikovány jako „terorismus“, pokud by se jich dopustili v západní zemi, nebo zemi, která byla spojencem Západu.

Lež devátá: Existence 70.000 umírněných rebelů v Sýrii
Cameronova slova zněla přesně: „věříme, že existuje asi 70.000 opozičních bojovníků, hlavně v Syrian Free Army – která nepatří k extremistickým skupinám.. a se kterými můžeme koordinovat útoky proti ISIL“. Ale v lednu, bývalý britský premiér (s vyhraným hlasováním) připustil, že někteří z těch „70.000“ byli „relativně tvrdí islamisté.“

Lež desátá: Západní záměry v Sýrii jsou humanitární, zatímco Rusko jedná ve vlastním zájmu
Ve skutečnosti byla „změna režimu“ v Sýrii v plánech Západu dlouho předtím, než v roce 2011 začaly protivládní protesty,  a sahají až do roku 2006 kdy byla syrská podpora Hizballáhu viněna z neúspěchu Izraele porazit organizaci ve 33 dní trvající válce téhož roku.  Jen si představte, jaká by byla reakce USA, kdyby Rusko spustilo násilnou změnu režimu v zemi, která byla dlouholetým spojencem USA. Můžeme si být jisti, že by ruské akce nebyly prezentovány jako „nezištné“ a „humanitární“.

3 komentáře :

  1. Vidím určitou naději. Existuje zákon času, díky němu se informace v lidské společnosti šíří rychleji. A sociální inženýři, kteří manipulují davem mají vysledovaný zákon, že lidé zapomínají při zatíženi denními starostmi na to co se stalo před 14.dny. Dav žije novinkami a neomlátí zločincům jejich činy o hlavu. Jenže jak doba zrychluje dovídáme se akce zločinců čím dál tím rychleji a časem to bude dříve než je ona vysledovaná doba "zapomnění". Zločinci třeste se "boží mlýny" začínají zrychlovat.

    OdpovědětVymazat
  2. ...především Ruskou armádu požádal o pomoc státní Sirský režim.
    Ostatní armády se dopouštějí invaze !!!*

    OdpovědětVymazat
  3. Není o čem přemýšlet. Ušáci si sami neumí zajistit živobytí, tak si pomáhají na slabších. Jsou tak sebejistí svým jednáním, že když se Rusko samo složilo, tak místo toho aby zajistili sled vlastníma silama, tak to nechali na zlodějích. Jo v Rusku nebyl ožrala Havel aby vše amíkům rozdal za ohnivou vodu.

    OdpovědětVymazat

Reklama