Reklama

.

.

čtvrtek 22. září 2016

Masarykova idea humanitní demokracie stále velmi aktuální

Marie L. Neudorflová
22.9.2016   České národní listy

V současnosti se setkáváme nejen se zmateným politickým myšlením, v němž je hlavně ideologie a asociální praxe neoliberalismu předkládána jako demokracie. Ta je však postavena na rozdílných hodnotách a praxi než jsou liberalistické.  Liberalistické principy ignorují ideu spravedlnosti, zvláště sociální, ignorují mravní dimenzi, důležitost společnosti, hodnotné kultury, znalost historie.
Praxe ekonomického liberalismu je orientována na co největší zisk ve prospěch soukromých zájmů, nadnárodních korporací, velkých západních států, zvláště USA, zbrojařského průmyslu. Čím více problémů, tím více zisků. Její základní potřebou je expanse do všech oblastí lidského života, včetně soukromí, přírody, přírodních zdrojů. Ekonomický liberalismus ke své existenci demokracii nepotřebuje, naopak funguje nejlépe v pravicově autoritativních režimech a v praxi většinou demokracii, s její sociální a kulturní dimenzí, potlačuje. Přesto má liberalismus hodnoty, či spíše pojmy, které s demokracií sdílí, ale obsahově jsou značně rozdílné, jak uvidíme. Destruktivních aspektů liberalismu si byl vědom jak T. G. Masaryk, tak již Karel Havlíček. Na rozdíl od liberalismu, demokracie je orientovaná na rozvíjení celkové úrovně většiny jednotlivců a společnosti jako celku.

Masaryk se liberalismem a demokracií intensivně zabýval a objasňoval jejich podstatu a rozdíly. Byl kritický k soudobému liberalismu (který se od současného mnoho nelišil), v řadě spisů (zvláště Naše nynější krize /1895/, Karel Havlíček /1896/). Zároveň se zabýval neobvykle důkladně podmínkami potřebnými pro demokratizaci společnosti a rozvíjení demokracie (Česká otázka /1895/, Parlamentní projevy 1891-1893, Parlamentní projevy 1907-1914, Demokratismus v politice /1912/, atd.). Svou veřejnou činností, přednáškami, projevy, články, k těmto podmínkám přispíval, zvláště ovlivňováním inteligence. Neušlo mu, že i v případě liberálních demokracií principy antisociálního ekonomického liberalismu mají silnou inklinaci ohrožovat principy demokracie. Proto postupně začal formulovat svůj ideál humanitní demokracie, ve kterém demokratické a humanitní principy jsou pevně zakotveny a obecně sdílené, včetně vlády a nositelů ekonomického systému. Jen tak mohla demokracie přispívat cílevědomě k úrovni všech lidí, jen tak se mohly podstatně zmírnit společenské konflikty.

Z jeho kritických názorů bych napřed shrnula rozdíly v obsahu hodnot, které liberalismus a demokracie zdánlivě sdílí. Uvedu jen nejdůležitější, jako je svoboda, práva jednotlivce a menšin, schopnost konkurence. Liberalistický koncept svobody je ve své podstatě bezbřehý, vše, co není zakázáno zákonem, je vlastně dovoleno. Silnější vítězí. Liberalismus je sociálně necitlivý, (s falešným předpokladem, že všichni mají stejné možnosti), čímž se stává vůči slabším opět destruktivní. Spoléhání na charitu je nejen nedůstojné, ale nedostatečné. Podobně to je s konceptem konkurenceschopnosti, v němž silnější mají snadnou možnost zničit nejen slabší, ale zničit mnohé, co slouží k úrovní většiny a společnosti. Důraz na práva jednotlivce postrádá koncept povinností pro jednotlivce, čímž je snadno zneužitelný. Liberalismus ignoruje, že člověk je součástí společnosti, národa, civilizace, což přispívá k rozkladu společnosti. Důraz na práva menšin, jejichž počet neustále vzrůstá, záměrně ohrožuje koncept většiny, který je nutný pro existenci demokracie. Liberální hodnoty společnost atomizují, staví proti sobě zájmy různých skupin, ignorují celek. Tím se vytváří podmínky ke konfliktům a to i k násilným. Největším klamem liberalismu zůstalo, že staví na materialistickém vnímání lidské existence (podobně jako marxismus) a ignoruje duchovní dimenze, včetně mravnosti. Naopak, snadno vede k nemravnosti.

Masaryk důkladně objasňoval, že duchovní hodnoty jsou pro důstojnou existenci lidí zrovna tak důležité jako materiální, ne-li důležitější. Toto poznání zahrnul jako podstatnou část konceptu demokracie. Duchovní a mravní podstatu demokracie viděl v původním křesťanství, zvláště v ideji rovnosti a spravedlnosti, zdůrazněné Velkou francouzskou revolucí a doplněné určitými osvícenskými ideami, vztahujícími se k politickým právům.

Demokracie, podobně jako liberalismus, také obsahuje koncept svobody, ale jen do té míry, aby svoboda nebyla destruktivní, zvláště pro slabší. Demokracie také uznává potřebu určité míry konkurenceschopnosti, ale jen v zájmu rozumné kvality a absence destrukce užitečné výroby a zbytečného dovozu. Také uznává práva jednotlivce, ale vyvážené přiměřenými povinnostmi a slušností. V demokracii práva menšin nikdy nesmí narušit integritu celku, většinu, její důležité potřeby a zájmy. Demokracie zdůrazňuje sounáležitost lidí, soudržnost společnosti, spojenou mravními, sociálními a kulturními hodnotami, se schopností spolupracovat.

Neméně důležité v Masarykově pojetí humanitní demokracie bylo vědomí společné historie národa, zodpovědnost za vše pozitivní, co minulé generace vytvořily. Jedním z nutných předpokladů demokracie, nejen podle Masaryka, ale i Havlíčka a další, byla vzdělaná a informovaná veřejnost, politicky angažovaná, schopná kontrolovat, usměrňovat a odvolávat mocenskou vrstvu, a nejen prostřednictvím voleb. V demokracii vláda musela representovat především potřeby a zájmy většiny a celku a ne převážně zájmy podnikatelské vrstvy. To znamenalo, že demokratická vláda měla povinnost se angažovat i v řešení sociálních problémů nižších vrstev.

V zájmu demokratizace již od osvícenství platilo, že veřejnost musela být efektivní součástí politického systému, musela rozumět světu, ve kterém žila. To předpokládalo snadnou dostupnost kvalitního vzdělání, veřejnost musela být politicky dospělá a angažovaná. K její vzdělanosti měl sloužit i svobodný tisk, což v liberalismu, s rozvětvenými partikulárními zájmy bývá problém. Ani demokratické instituce se neobešly bez demokraticky vzdělaných občanů a odborníků. V tomto ohledu škola, inteligence, rodina, media, hodnotná kultura měly svou důležitou roli.

Masaryk považoval konflikt pro lidskou existenci za trvalý jev, podobně jako touhu mnohých po privilegiích, moci nad druhými, nepřiměřeném majetku. Konflikt mezi privilegovanými a neprivilegovanými se v historii obvykle řešil válkami a revolucemi, které jen občas přinesly zlepšení poměrů a obvykle jen na čas. Idea demokracie skýtala naději, že potenciální konflikty se dají řešit nenásilně, v zájmu úrovně většiny a celku. Již mnozí osvícenci si byli vědomi, že demokracie byla jediným systémem skýtajícím možnost k větší spravedlnosti pro všechny.

Masaryk si byl vědom, že demokracie nebyla přirozeným systémem pro společenskou a politickou organizaci, byl si vědom, že neexistuje dokonalá demokracie, že na jejím trvání a úrovni se musí neustále cílevědomě pracovat v intelektuální, kulturní, politické a mravní úrovni. Demokracie byla však v zájmu důstojné existence většiny lidí a celku. Masaryk ve svých úvahách věnoval důkladnou pozornost dlouhé řadě západních myslitelů, s nimiž často polemizoval, neboť většina z nich hledala východiska ze strašných soudobých sociálních a mravních problémů jinde, než v demokracii a humanitních hodnotách.

Masaryk již na přelomu 19. a 20. století dospěl k jednomu obdivuhodnému a důležitému poznání, ke kterému dospívají někteří politikové a myslitelé teprve v současnosti. Pochopil, že demokracie se může efektivně rozvíjet jen z podmínek a respektu ke každé hluboce historicky a kulturně integrované entitě – národu. Rozdíly v podmínkách, úrovni a kultuře evropských národů byly tak velké, že nedostatek respektu k této skutečnosti měl jen destruktivní následky. To se ukazovalo hlavně v multinárodnostních říších. Takovou optimálně integrovanou entitou je a dlouho do budoucna zůstane národ. Lidé v národě sdílejí jazyk, území, kulturu, tradice historii, mravní úroveň, sociální podmínky, potřeby, možnost efektivně komunikovat o důležitých záležitostech. To vše vytváří podmínky pro demokratizaci, pro efektivní politickou participaci veřejnosti v zájmu svých důležitých potřeb. Tím není řečeno, že by se zvláště menší národy nemohly sdružovat ve větší celek, ale vzájemný respekt je základní podmínkou. Totéž platí ve vztahu velkých národů k malým, což byl vždycky problém. Masaryk věnoval hodně přemýšlení specifickým českým podmínkám k rozvíjení demokracie. Vzdělání a angažovanost zodpovědné inteligence považoval za naprostý základ, neboť Češi ztratili svou národní vzdělanou šlechtu v důsledku kruté politiky Habsburků a katolické církve po Bílé hoře. Vzdělání a úsilí o sociální vzestup nižších vrstev se staly nejdůležitějšími prostředky k úrovni národa. Národ se do tohoto procesu, plném naděje, zapojil s nadšením a z vlastních skromných prostředků. Češi však měli také svou reformační historii, měli své národní obrození, měli své velké osobnosti, které mohly být nevyčerpatelnou studnou poučení, inspirace i oprávnění hrdosti. Jen bylo potřeba je znát.

Masaryk vnímal české národní obrození jako pokračování osvícenství na domácí půdě, což znamenalo přijetí i vlivů cizích, ale jen toho, co se hodilo pro specifické podmínky českého národa. V ohledu znalosti české historie se angažoval svou nesmírnou vzdělaností a pílí od 80. let 19. století všude, kde viděl potřebu. Formuloval ‚filosofii české historie‘, či přesněji řečeno dotáhnul filosofii české historie, kterou vytvořil již Ján Kollár a František Palacký pro dřívější dobu. ‚Filosofie českých dějin‘, F. X. Šaldou nazvaná ‚českou filosofií‘, stopovala snahy českého národa o svůj vzestup v realitě i v myšlenkové oblasti od pozdního středověku. Masaryk věřil v kontinuitu těchto snah, někdy méně viditelnou, někdy krutě potlačenou, ale vystopovatelnou i v nejtěžších podmínkách národa. Šlo mu i o příčiny, důsledky a souvislosti důležitých jevů, šlo mu i o znalost negativních jevů jako zdroji varování a poučení. Věnoval pečlivou pozornost řadě velkých osobností, zvláště Mistru Janu Husovi. Jeho odvážné názory a přístup k české společnosti viděl jako počátek moderního českého národa. Masarykova filosofie české historie byla od počátku přijímána demokraticky orientovanými historiky a intelektuály, většinou odmítána katolíky, liberály a marxisty. Práce těch, kteří ji přijali, začala přinášet od začátku 20. století výsledky, které jsou cenné do dnes.

S tím, jak v současnosti nečekaně rychle vzrůstají problémy ve světě v důsledku téměř nekontrolovaného neoliberalismu, globalizace a nadnárodních korporací, je i to málo demokracie, které zbývá, všude ohroženo. Zároveň je značná shoda, že současný korporativní, expansivní ekonomický systém je neudržitelný. Proto je na místě otázka, jak uchovat co nejvíce z pozitivních hodnot a výdobytků z minulosti, do nichž existence národa a demokratické hodnoty nezpochybnitelně patří. Tato otázka souvisí s vírou, že opět přijde příležitost k nápravě, ale je třeba na ni být připraven.

Některé Masarykovy názory se jeví jako velmi relevantní. Znalost naší pozitivní historie, včetně Masarykovy ‚filosofie českých dějin‘, obsahuje silný potenciál odolávat šířícím se desinterpretacím české historie a tlakům za účelem ponižování českého národa a jeho vykořisťování. Ne vše z ciziny se hodí pro naše podmínky, ne vše nám je ku prospěchu.

Další potřebou je přimknutí se k humanitním hodnotám, tak jak je Masaryk vystopoval z české historie a z myšlení našich velikánů, kterým záleželo na důstojné existenci českého národa (Česká otázka). Tyto hodnoty měly své pokračování i ve 20. století, ale zatím je toto téma systematicky nezpracované. Důležité je vědomí, že demokracie je jediný politický a sociální systém schopný řešit problémy ku prospěchu celku a většiny a ne na úkor menšin a druhých národů. Je pozornosti hodné, že znalost historie, zvláště národní, jako nezastupitelné pro rozvoj demokracie, je již po více jak deset let obhajována řadou západních historiků, aniž by pravděpodobně Masarykovy spisy znali (R. Dahl, J. Dunn, Ch, Tilly a další).

Mělo by být naší povinností a je v zájmu našeho důstojného života se k Masarykovi vracet pro poučení, inspiraci i praktické přístupy, pokud nechceme, aby se z českého národa stala atomizovaná, nevzdělaná a levná pracovní síla pro cizí zájmy. Brutální útoky na důstojnou existenci českého národa ba i na jeho existenci, se v naší historii několikrát opakovaly a vždy k jeho záchraně podstatně přispěla veřejnost, vědoma si ceny svého češství, své historie. Přispěla k ní i zodpovědná inteligence, která věřila v český národ, jeho pozitivní potenciál, jeho schopnost si svou existenci a celkovou úroveň, včetně pozitivního dědictví předků, uhájit a rozvíjet.



Marie L. Neudorflová, Ph.D. 

24 komentářů :

  1. Mám povinnost také oslavovat Masaryka, když otec, dělník, za jeho vlády neměl občas práci? Matka mi jednou připomněla, že si nedovedu představit, co to pro rodinu tehdy znamenalo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A pánové Petře Majevský a Františku Opluštile je třeba také vzpomenout, že velkou měrou přispěl ke vzniku České republiky (samozřejmě nejen on), ale tím pomohl rozbít Rakousko Uhersko, které již spělo k demokratickému federativnímu uspořádání.

      Vymazat
    2. A pane anonyme,prezentoval jsem svůj názor
      na T.G.Masaryka.Jeho zásluhy o vznik ČSR nikdo nezpochybňuje.Jen jsem poukázal na
      podstatné rozdíly v jeho demokratickém
      přístupu.
      Petr Majevský

      Vymazat
  2. Masaryk byl demokrat,který se zastal žida Hilsnera,
    obviněného z vraždy křesťanské panny.Tentýž demo-
    krat klidně nechal střílet do lidí,kteří chtěli
    práci,aby uživili své děti.
    Petr Majevský

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jedna věc je teorie a Masarykovo vizionářství, druhá zas šedivý život v době hluboké hospodářské krize (mimochodem i tehdy odstartované na Wall Street).
      Cožpak může být člověk či politik, který nechává střílet do lidí protestujících proti hladu, sociálnímu útlaku a beznaději nezaměstnaných, ještě považován za demokrata a humanistu?
      Ti Duchcovští by s odpovědí neměli problém.
      Ale to jste asi chtěl říci, viďte?, Petře.

      Vymazat
  3. jo presne tak kapitalisti maj 50 roky tema procesama se furt ohanej a masaryk ten se ani neobtezoval delat proces a strilel do lidi obe zrizeni udelaly sracky zadna demokracie neni jen prejmenovanej kapitalismus

    OdpovědětVymazat
  4. Jak to tak tady ctu, "tudletu dizkuzi o demograciji"... tak je mi jasne, ze kombinace nacismu, socialismu a neokonzervatismu, zmasakrovala posledni zbytky duchovni integrity prislusniku naroda :-(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Však taky jeden katolík na toto téma napsal toto - cituji: "Demokracie v Česku nemůže být "vyprázdněná" - prostě proto, že tu ještě vůbec nezakotvila. Vyprázdněná jsou pouze její falešná hesla. Současný konzumizmus není nic jiného, než převlečený a přebujelý komunistický materializmus.
      Zneuznaný, c. a k. Univ. Prof. TGM upletl bič z rakouského dezertérského lejna - avšak zapráskat s ním už nedokázal - ani ve své mnohonárodnostní uměle vytvořené pidiříši. Proti literárním padělkům se sice postavil - avšak politický padělek vytvořil."

      Vymazat
    2. 23:26-neoponuji, jen by mně zajímala jiná varianta "politického padělku" té doby, děkuji.

      Vymazat
    3. Patrně měl na mysli původní plán federalizace monarchie či alespoň "české Švýcarsko" které se usiloval realizovat i sám TGM s Benešem než je zednář Briand přesvědčil o opaku - http://nassmer.blogspot.cz/2008/12/francouzsk-protektort-zvan.html

      Vymazat
    4. Nesmysly. Copak si Masaryk mohl dělat, co chtěl? Byli tu další politici, kteří měli jiné představy a prosazovali je. Masaryk dal republice slušný grunt, který okolním státům chyběl. Čest jeho památce!

      Vymazat
    5. 10:22 - pravda, omlouvám se za špatně použitý výraz "přesvědčil". Zkrátka mu z titulu zednáře vyššího zasvěcení nařídil a bylo to! Byl to opravdu spolek nemravnejch holek - jeden za vosumnáct a druhej ... však si rozumíme:)

      Vymazat
  5. Slova, slova ... Demokracie, hodnoty, liberalismu, všechno snůška nesmyslů. Skončilo Rakousko Uhersko a přišla bída, krize, hlad, střílelo se do hladových dělníků. Zavedli úsporná opatření jako v Řecku, kde se státní dluh za pět let zdvojnásobil, vždyť pořád lžou a pomocí krize, lží a hladu se snaží ovládnout národy a to dělají pořád dokola.
    Vždy se kouknu do sionských protokolů a tam je jasně napsáno, že šlechta byl přirozený dědic práv a snažila se proto rozmnožovat svůj majetek a proto hospodářství fungovalo a lidem se žilo slušně a autoři naopak vysvětlují, že pokud chcete ovládnout národ, musíte dělat opak, potřebují revoluce, naštvané lidi v ulicích a potom začnou dělat to, co v Rusku. Zase se mně chce zvracet soudruzi.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bída nemusela po skončení Rakouska odnikud přicházet, po celou dobu války tu byla , až budete v Plzni na Koterovské ulici, podívejte se na pomníček střelby do hladových dětí koncem První války. Střílející vojáci hovořili maďarsky, tak se tenkrát za Rakouska organizovala tradice střelby do lidí.

      Vymazat
    2. Ano, právě na všeobecnou nesnesitelnou bídu Rakousko-Uhersko dojelo. A válka přitom byla zcela zbytečná - napadli Srbsko za nic!

      Vymazat
  6. Vsechno zpunktoval zkurvy syn Wilson ten ma zasluhu na vsech problemech ,nechal zridit FED poslal americany do 1 valky ac nebylo duvodu a za nej legalne s eusadili zidaci vsude diky penezum,To ze rozparcelovali Evropu ve Versailles a donutili nemce platit reparace vlastne dosadili hitlera k moci neb lid to ji nemohl vydrzet specielne po krachu NY bursy 19229-33 .Hitler s enechal vtahnout do valky neb videl tech 2000 tanku pripravenych v Rusku a cekajici az se vycerpa v boji s Anglii a zkurvenci Francouzi .Churchil zednar a zid samozrejme nemel zajem dle instrukci se s Adou bavit a zacali bombardovat Berlin .Teprve potom Hitler povolil odvetne utoky na Anglii.Vse jsou lzi psane v Tel Avivu ted lzou zase ze se preci neda soudit Saudi za 9.11 2001 a Usatej bude vetovat pod jejich taktovkou soud pozustalych ,zaloba je jiz podana.Takze zpet k zednarum a zidolozi za Benese a Masaryka ,byli to jen poskoci velmoci a rozdeleni bylo jako rozdeleni vzdy v zajmu nekoho silnejsiho ne statu.Takze ja si myslim z ese ukazal v onom pruseru kdy zidi zavrazdili v Polne onu Hruzovou aby si z jeji krve delali placky

    OdpovědětVymazat
  7. tak jak komunsti schazovali sochy masarička tak jednou budou schazovat sochy humanitniho bomardaka veškrny je to přirozeny evolučni vyvoj nic vic kdy někteři se směji rusakamu jak se klani leninovi a ti sami se klani masarykovi jako nadčlověku a svatemu prorokovi

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Presne tak, ako píšeš A-6:11. To je typická vlastnosť ľudí: vyškierať sa detinskosti iným(v našom prípade Rusom) a pritom robiť to isté. Z mojej strany smerom k bratom Čechom môžem vyjadriť len poľutovanie, že sa škeria handrovým hlavám Talibanu a ISIL ako v ich obrazoboreckom zápale ničia svoje, prípadne cudzie kultúrne pamiatky a pritom počas celého obdobia "samostatnost" nerobili nič inšie, len to isté. Ale teším sa až Slováci začnú búrať pamätník okupantom-butaTóthom, ktorí spadli s lietadlom pri návrate z okupačnej misie z juhoSrbskej provoncii Kosovo a Metohia. Vykašlite sa už konečne na tú angloSionistickú bábku - tatíčka Masaryka, ktorí participoval na rozbíjaní Rakúskouhorska a na tom vtedajšom separatistickom hnutí a na jeho Mečiárovské vynikajúce makroekonomické ukazovatele v ČeskoPomlčkaslovensku a venujte svoj čas a energiu zmysluplnejším a dôležitejším veciam. To Vám hovorím nie preto, že som Slovák a že Slovenskí separatisti mali averziu k Masarikovi aby pestovali kult osobnosti podobnej hnusnej anglosionistickej bábke -M.R.Štefánikovi. Len jednoducho konštaTujem fakty. Môj profil Ukrofil.

      Vymazat
  8. No vidite, jakej v tom mate gulas.
    Masarykovi a Havlovi nesahate ani po kotniky, komunisticko - nacisticka luzo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkujeme, že nekrmíte trolly.

      Vymazat
    2. ... ani idioty.

      Vymazat
    3. Tam tomu všiváckýmu nacistickýmu zednářoj nesahaly ani jeho vlastní kalhoty při inauguraci:))))

      Vymazat
  9. Chujmer debilovič není troll,to je trotl po Lahváčovi!!!!:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tož pravda! Môj profil Ukrofil.

      Vymazat

Reklama