Reklama

.

.

středa 21. září 2016

Tereza Spencerová: USA - My nic, v Sýrii za vše mohou Rusové. I za to, co neudělali


21. 9. 2016 ParlamentníListy

Dohoda mezi Ruskem a USA se - přinejmenším díky své „obviňovací“ kapitole, kterou lze psát donekonečna - stává kusem papíru, který už po týdnu a pár dnech ze všeho nejvíce připomíná „osvědčený“ bludný „Minsk II“.

Příběh syrské války v sobotu rozepsal novou kapitolu, a to americkým náletem na pozice syrské armády, při němž bylo zabito přes 90 vojáků bránících džihádem obklíčený Dejrizor na východě země. Americká strana nijak nerozporovala oficiální zprávu ruské armády, podle níž „mezinárodní koalice proti Daeši“ z iráckého území podnikla čtyři nálety s nasazením čtyř letadel – dvou F16 a dvou A10. Zatímco se americká média ponořila do spekulací, zda se jednalo o cílený útok nebo nešťastnou náhodu, izraelský deník Haarec (Izrael byl, mimochodem, až dosud jedinou cizí mocností, která během pěti let války přímo útočila na syrské vládní cíle) americký nálet označil za „dárek pro Asada“. Není divu: Pokud Spojené státy odmítnou verzi o záměrném útoku provedeném nespokojenými generály – tím spíš v situaci, kdy je jejich válčení v Sýrii z hlediska mezinárodního práva zcela ilegální – příliš si nepomohou ani s verzí „náhody“. Přiznají tím totiž fakticky ruský argument o komplikovanosti válčení na složitě propleteném bojišti, a tedy i nutnosti oddělit džihádisty, kteří mají zůstat ušetřeni, od těch, kteří mají být zklikvidováni. K tomu je pro USA krajně nepříjemné, že zabili bezmála sto syrských vojáků bojujících proti Daeši, čímž Pentagon teroristům „určeným k likvidaci“, proti nimž nominálně rovněž bojuje, usnadnil plné ovládnutí dalších pozic, konkrétně základny Džebel Sardá. A pokud nálety – provázené odmítnutím Pentagonu spolupracovat se syrskou armádou - prospěly Daeši, nabídly Rusku a Sýrii dostatek propagandistické munice ke zpochybnění amerických „čirých úmyslů“ bojovat proti Daeši, oživily spekulace o možném pokračujícím plánu ještě z roku 2012 na vytlačení syrské vlády z východu země, kde mělo podle Pentagonu vzniknout „saláfistické knížectví“, ale především nastolily zásadní otázku, proč USA vlastně podepisovaly s Ruskem dohodu o společném postupu v Sýrii.

Vedle úmyslu a náhody je tu samozřejmě i třetí možnost, a tou jsou falešné údaje o rozmístění jednotlivých sil, které americkému velení záměrně dodal některý z jejich džihádistických návodčích. Syrským islamistům s USA a jejich neochotou svrhnout režim v Damašku dochází trpělivost, a tak je pokus postrčit je do přímého vojenského střetu proti Sýrii zcela představitelný, stejně jako je představitelná jejich snaha Washington alespoň ztrestat mezinárodní ostudou – právě této variantě by ostatně odpovídal fakt, že nálety nebyly „předem plánovány“, stejně jako zbytečně hysterická reakce americké velvyslankyně při OSN Samanthy Powerové. Koneckonců, na stranu džihádu přešly už spousty Pentagonem a CIA vycvičených „umírněných“ teroristů a Spojené státy se dnes v Sýrii fakticky nemají o koho opřít, natož aby si byly s to ověřovat dodané údaje. Je už jen ironií, že zabití syrští vojáci vyvolali ve Washingtonu mnohem více omluvných frází než zabití syrští civilisté.

Objevilo se ovšem i čtvrté, poměrně bizarní vysvětlení masakru: Syrští vojáci, které americké letectvo pozabíjelo, prý byli příslušníky trestného oddílu, bývalí trestanci, a proto si je Američané „spletli s Daešem“… Jako pokus dobré.

Mimochodem, nálety v Dejrizoru nebyly z hlediska USA poslední blízkovýchodní „jobovkou“ uplynulých dní, neboť se ukázalo, že CIA (v rozporu s politikou Bílého domu) zcela vědomě vyzbrojovala Al Kajdu v Sýrii zbraněmi včetně raket, stále asertivnější turecký prezident Recep Erdogan vysvětlil Spojeným státům, že si za vyhnání svých vojáků z Al Raí mohou samy „svým chováním“ a navíc vyzval „světové společenství“, aby se postavilo proti americkému chráněnci Fathulláhu Gülenovi, americké letectvo v Afghánistánu v rámci „friendly fire“ zabilo osm tamních policistů, načež Washington ještě přiznal, že Saúdům k bombardování Jemenu dodal zakázanou munici s bílým fosforem, a to vše v době, kdy nová studie dokládá, že celá třetina z bezmála devíti tisíc saúdských náletů cílila na civilní cíle...

Ale zpět. Nepříjemná situace si v Sýrii vyžádala neortodoxní přístup k „likvidaci škod“, a tak se už v neděli začala „přerozdělovat zodpovědnost“: Nejprve se k účasti na náletu dobrovolně přihlásila Austrálie a po ní také Dánsko a Británie. Austrálie přiznala jedno účastnící se letadlo, Dánsko dvě ef-šestnáctky a Británie mluvila jen obecně o „stíhacích letadlech“. Čtyři útočící a čtyři státy, nicméně ani takové snadné počty nesedí. Stroje A10 totiž používají pouze USA, Británie ani Austrálie nevlastní a ani nepoužívají stíhačky F16 a dánské stroje tohoto typu parlament v Kodani povolil vyslat jen do Iráku a nikoli do Sýrie. Přesto se zodpovědnost „rozložila“ a opticky zmenšila, spojenci v NATO přijali poslušně svou „kvótu“ zabitých syrských vojáků, bez ohledu na to, že syrská armáda tvrdí, že útočící letadla přiletěla směrem od Irbílu v iráckém Kurdistánu, a tamní letiště k útokům využívá zase jen americké letectvo.

Bez ohledu na tato píárová cvičení Sýrie spolu s Ruskem po americkém náletu konstatovaly, že další pokračování příměří nedává žádný smysl, a to nejen kvůli Američanům, ale i pokračujícím útokům džihádu. Syrské a ruské letectvo vzápětí obnovilo nálety na okolí Dejrizoru ve snaze ovládnout zpět pozice, které Daeš získal díky americkému náletu na syrské vojáky. Daeš tentokrát na nálety reagoval a sestřelil jedno z útočících syrských letadel.

Džihád v otázce zbytečnosti dalšího „příměří“ fakticky vyjádřil souhlas s Ruskem a Sýrií a přinejmenším podle ruské armády se nejenže nehodlá rozdělit na „umírněné“ teroristy, nad nimiž Západ drží ochrannou ruku, a ty „skutečné“, ale společně navíc chystá rozsáhlou ofenzívu. Po týdenním „příměří“ lze tedy konstatovat, že mnoho „umírněných“ džihádistů už v Sýrii nezbylo – možná někteří, kteří bojují po boku turecké armády na severu Sýrie, ale rozhodně ne ti, nad nimiž až dosud Západ držel ochrannou ruku. Rozlišit Al Kajdu od těch „našich“ je prostě čím dál složitější, přiznává i Západ. Čili, Spojené státy v Sýrii v rámci dohody s Ruskem nejenže nedokázaly splnit svůj závazek oddělit virtuální džihádistické „zrno od plev“, ale navíc masakrem vojenské posádky ilegálně vstoupily přímo do války v Sýrii proti legitimní vládě a krátkodobě pomohly Daeši, proti němuž nominálně v Sýrii bojují (byť původně, před pěti lety začínaly bojem za „změnu režimu).

....

celý text ZDE 

Foto: FB Terezy Spencerové

7 komentářů :

  1. V Rusku probíhá tuhý vnitřní boj o Rusko samotné. Jenže chování Ruska v Sýrii je plně v režii lidí jako Putin a Lavrov a ti ukazují světu i dovnitř Ruska jak se lze taky chovat jako vojenská mocnost na mezinárodní scéně. Toto vedení Ruska vytvořilo kontrast oproti chování Američanů jako vládců světa. Je jasné, že se to současným světovládcům nelíbí a mobilizují proti Putinovi všechny síly, vnitroruské nevyjímaje. Snaha svrhnout Putina je neskrývaný cíl, tajné služby a korporátní média na něm trvale pracují. Ale jejich moc je už dnes na ústupu, prohrávají informační válku, poslední útoky v Sýrii jsou už jen odrazem velké zoufalosti z nezadržitelnosti dalšího mírového vývoje. Jestli na svém odchodu rozpoutají WW3, to je stále ve hvězdách. Rusko minimalizuje svými kroky záminku k takovému vývoji. Ale vnitřní boj v Rusku bude pokračovat, o tom není sporu.

    OdpovědětVymazat
  2. Pani Terezo,pisete s rozhledem,pravdive a souhlasime se vsim zde napsanym..ale co z toho,kdyz my to vime,ale lide ameriky ne?Koukal sem nejaky porad s kandidatem na prezidenta usa,ten,ani nevedel,kde je Allepo..trapas.cili,my toto vsechno vime,ale karavany jedou dal !!

    OdpovědětVymazat
  3. 19:38 prosím vás,kolik vás je,co všechno víte? Člověče,jak se to v Sýrii vlastně má ví snad jen Pánbůh
    a o tom pochybuje kolikrát i jak Lavrov tak Kerry.Mohla by pani napsat také článek,pravdivě a s přehledem :
    Rusko-My nic v Sýrii za vše můžou Američani i za to co neudělali a vyšlo by to nastejno!Co je vlastně pravda, kde co,jak kde,kdo to byl atd.to se nikdo pořádně ani
    nedoví.

    OdpovědětVymazat
  4. Hned jak se řeklo příměří v Sýrii mne napadlo Debalcevo.
    Nik mne nepresvědčí, že bylo iniciováno, proto že dostávali na prdel a potřebovali přeskupit a Rusové jim znovu na to skočili.
    Qui Bono to přímeří? Qui Bono útok na humanitární konvoj? ... a jak se může vlastně stát, že někdo údajně omylem udělá nálet na vojáky co má chránit?
    Ano nikdo se to nedoví a právě proto to udělali.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 7:37 "omyl" tj.útok na humanitární konvoj OSN v oblast Urum Al Kubra byla"pomsta"syrského
      letectva za sobotní incident,údajně koalice USA
      u Dajr az Zaur.Že to byla"práce"Assadova letectva
      a né USA se už ví.Lavrov sice dnes obhajoval Syřany,nemůžou prý v noci létat,blebleble...
      Qui Bono?No,jestliže náměstek Lavrova M.Bogdanov,
      nebo gen.RF S.Rudskoj řikaji co říkají do médií,
      je jasné,že diplomacie,která nikam nevedeje u konce.

      Vymazat
  5. USA - světovej ksindl číslo 1

    OdpovědětVymazat
  6. Myslíš tuhle čokopici? - http://img.blesk.cz/img/1/full/2443091-img-zeman-barack-obama-usa.jpg

    OdpovědětVymazat

Reklama