Reklama

.

.

čtvrtek 29. září 2016

Tomáš Guttmann: Morálka Václava Havla a jeho rodiny - doložená fakta o jejich životě jsou málo lichotivá!

29. 9. 2016   Rukojmí
Havel je často považován za morální autoritu, ale to je v příkrém rozporu se vším, co si lze o jeho životě přečíst. Následující pozorování jsou vybrána z několika dostupných a spolehlivých zdrojů uvedených na konci článku, v textu jsou citace s číslem stránky. Nejde o dedukce ale o zcela jasná fakta, i když selektovaná z určitého hlediska – z hlediska morálky, na níž se Havel neustále odvolával. Jde o typickou Kafkovsko-Haškovsko-Cimrmanovskou situaci: člověk, který psal o životě v pravdě, žil v polopravdě. Doložená fakta demonstrují Havlovu nemorálnost, jež má původ v jeho rodině a provází ho od raného mládí. Následující článek, který je upravenou verzí mého předchozího textu, byl publikován dnes 20. září 2016 na internetových novinách Neviditelný pes, ale po několika hodinách byl stažen a mně byl sdělen důvod, že "článek je zbytečný, jelikož Havel není pro současnou politiku už významný a řada informací o něm i jeho rodině je už beztak dávno známá".

Rodiče Havla byli vždy v kontaktu se slavnými a důležitými lidmi. Byli oddáni primátorem Prahy advokátem Baxou (Eda, s. 34), který se v roce 1899 proslavil jako vehementní žalobce v procesu proti Hilsnerovi obviněnému z rituální vraždy, za jehož nevinu se postavil Masaryk. Za první republiky získala Havlova rodina pomocí politického oportunismu a i vyložené korupce významné postavení ve výrobě filmů a faktický monopol na promítání cizích filmů (Dan, s. 21). Členové Havlovy rodiny se za druhé světové války přátelili s nejvyššími nacisty, členy tajné služby, gestapa a protektorátní vlády (Luk, s. 212). Strýc Miloš Havel nejen pasívně kolaboroval, ale dokonce žádal své nacistické přátele, aby použili násilí proti jemu nepohodlným lidem (Dan, s. 18). Firma Lucernafilm natočila v době okupace a holocaustu mnoho idylických a veselých filmů (Luk, s. 138). Malý Václav za války obdivoval německé uniformy a běhal na ulici za vojáky, jak láskyplně poznamenala ve svém deníku Václavova maminka (Eda, s. 79). Po válce byla rodina získána pro spolupráci s novým režimem. Speciální vztahy rodiny s komunistickým režimem se ukázaly, když si Havlův otec přes policejní vyšetřování udržel vedoucí místo (Eda, s. 57-58; Dan, s. 24, 27), když byl Havlův dědeček z matčiny strany souzen za otevřenou kolaboraci s Němci a osvobozen (Eda, s. 57), a když Havlova strýce Miloše tribunál národní očisty osvobodil (Dan, s. 21) a StB ho v roce 1952 nechala utéci za hranice. Strýc získal kapitál (Dan, s. 28) a v Mnichově otevřel proslulou restauraci Zlatá Praha nedaleko komunisty ostře sledované stanice Svobodná Evropa. Milošův útěk na západ v době, kdy byl vyšetřován StB, je do očí bijící, ale rodina mlžila a o útěku šířila pohádková líčení (Dan, s. 27). Podle jednoho mýtu se prý podařilo podplatit StB, aby při převozu z jedné věznice do druhé nechala Miloše utéci do Mnichova (Jož, s. 50). Archiv Ministerstva vnitra jasně dosvědčuje, že Miloš podepsal spolupráci s StB (Luk, s. 219) a všichni členové rodiny včetně synovce Václava si toho jistě byli vědomi. Rodinné konexe pomáhaly i Václavovi Havlovi, například když byl přijat za kulisáka v divadle ABC na přímluvu otce u ředitele divadla (Eda, s. 29), což znamenalo začátek jeho divadelní dráhy.

Havlův otec se vyznačoval, vedle smyslu pro správné konexe, též sympatiemi k socialismu, za války i po ní (Dan, s. 24). Tyto sympatie přešly i na syna Václava, který již v roce 1949 vstoupil do ČSM a po ulici chodil v modré svazácké košili (Dan, s. 32). V době stalinských procesů v roce 1952 byl vášnivým stoupencem socialismu a odpůrcem kapitalismu (Dan, s. 38). Tyto názory si Havel udržel až do nejzralejšího věku, a sebe označoval nejen za pouhého socialistu, ale za “socialistu mravního“ (Dál, s. 13), protože slovo mravní bylo jeho nejoblíbenějším přívlastkem. Havlův idealismus zahrnoval nejen horování pro socialismus, ale též snahu „vymanit se z nadvlády techniky“ a „provést existenciální revoluci“ (Dan, s. 157). Havlův odpor k technice a k exaktnímu myšlení byl určitě upřímný, ale na opravdového revolucionáře byl příliš měkký. Podle Miloše Formana byl Havel při jednání s úřady odjakživa „to nejslušnější a nejzdvořilejší dítě“ (Eda, s. 15), podle Ivana Vyskočila byl „snaživej a nehádal se“ (Eda, s. 36), a podle Petra Uhla byly jeho slušnost a zdvořilost na hranici servility a zbabělosti (Dan, s. 206). Sám Havel se snažil vydávat svou ochotu přátelsky jednat s autoritami za „rozpačitou zdvořilost“ (Dál 130). StB kontaktovala Havla již kolem roku 1954 (Dan, s. 60) a udržovala s ním kontakt po celé trvání socialismu v Čechách (Dan, s. 60). Ve svých životopisech Havel tvrdil, že kvůli svému buržoaznímu původu byl odveden na vojnu a nemohl studovat (Eda, s. 19), ale faktem je, že byl Havel, na rozdíl od mnoha nadaných lidí, přijat na ČVUT, a školu pro nezájem opustil (Dan, s. 44). Na vojnu šel v termínu, který si kupodivu též zvolil sám (Eda, s. 23), a nakonec byl přijat i na vytouženou AMU (Eda, s. 36). Havlova hra Zahradní slavnost, komunistům nevadila, asi proto, že její styl neumožňoval přímou kritiku režimu, a Rudé Právo ji dokonce vysoce vyzdvihlo (Dan, s. 54). Havel intensivně cestoval do západních zemí již v roce 1965 (Eda, s. 60), kdy pro řadové občany byla hranice zavřena. Havel sice před přáteli dělal dojem, že švejkuje, ale příslušníci StB s ním byli spokojeni. Například v roce 1965 sám udal, že našel protistátní leták, a spolu s StB uvažoval, kdo mohl být jeho pisatelem (Dan, s. 61). Z archívů StB se ztratil hlavní Havlův svazek, ale zachovaly se záznamy rozhovorů s StB, vyšetřovací spisy a záznamy odposlechů (Dan, s. 8), a z těchto dokumentů vyplývá, že Havel policii předával jména svých známých již v šedesátých letech (Dan, s. 61). Když jej v roce 1977 policie postrašila delším uvězněním, Havel prozradil své blízké spolupracovníky (Dan, s. 131-132). Z vazby byl uvolňován a byly mu umožňovány schůzky s manželkou (Dan, s. 198). V kriminále se zapojil do soutěže o titul Vzorný pracovník (Dan, s. 171). StB umožňovala Havlovi užívat si opulentních financí zasílaných mu ze západu jeho nakladatelem a finančním agentem Klausem Junckerem (Dan, s. 188-189). Juncker byl za války pobočníkem nacistického generála Erwina Rommela (Dan, s. 55), pro svou minulost byl snadnou kořistí pro naverbování ke spolupráci s východoněmeckou tajnou službou Stasi a jeho kontakty s StB se zdají vysoce pravděpodobné (Dan, s. 173). Charakteristické pro Havla je, že s tímto bývalým nacistou navázal celoživotní přátelství (Dan, s. 55). Dokumenty Havla usvědčují, že ve vztahu s StB kapituloval (Dan, s. 135). Pro dohodu Havla s StB existují jasné indicie a Havlův životopisec Daniel Kaiser nazývá Havlovo jednání v roce 1977 „pakt s ďáblem“ (Dan, s. 131). Havel o okolnostech svého propouštění z vazby v roce 1977 a ani o pozdějším věznění příliš nemluvil (Dan, s. 136-137) a tato doba v jeho životě zůstává nejméně probádaná (Dan, s. 161).

Po propuštění z vězení měl Havel klid, a bylo mu postupně umožněno stát se neoficiální hlavou opozice, za níž se stále více cítil oprávněn monopolně jednat (Dan, s. 206). Jak probíhala v Rusku perestrojka, komunisté se již několik let chystali na nenásilné předání moci, i když nekompromisní opozičníky drželi stále v šachu (Dan, s. 210). Havel později přiznal, že již několik let před sametovou revolucí ho komunisté kontaktovali (Dan, s. 210). Přes zatýkání různých disidentů, projevovala během sametové revoluce StB o Havla až ostentativní nezájem (Dan, s. 214). 17. listopadu 1989 policie tvrdě potlačila studentskou demonstraci, ale Havlovi bylo již dva dny na to umožněno založit Občanské fórum, a v následujících dnech dostal volnou ruku při formování nového politického systému. StB měla situaci pod kontrolou a Havlovi, na rozdíl od jiných (Ref, s. 58), zajistila vstup na tribunu při všech důležitých demonstracích. Havel a jeho kamarádi vyjednávali s komunisty o charakteru budoucí vlády, přičemž se kupodivu třásli strachy před svými komunistickými partnery a před StB ještě v listopadu a prosinci (Eda, s. 154), přestože v Polsku již od června vládla Solidarita a v Maďarsku v červnu vyhlásili skončení s komunismem, a přestože 9. listopadu padla Berlínská zeď. Ještě 2. prosince si mohlo Rudé Právo dovolit pokládat Havlovi agresivní otázky a on na ně poslušně odpovídal, přičemž slíbil, že půjde „láskyplnou cestou“ a že „počítá se všemi komunisty, mezi kterými je bezpočet chytrých a nadaných lidí“ (RP, 2. 12. 1989, s. 2). Havel též údajně slíbil sovětským emisarům, že nepřipustí „hon na čarodějnice“ (Dan, s. 224), tzn. že nedovolí potrestání komunistů, a tak ho pozvala komunistická vláda na konečná jednání 15. prosince 1989 (Dan, s. 226). Za pár dnů již v televizi doporučuje do vlády komunisty, bere pod svou ochranu příslušníky policie a zároveň sebe navrhuje jako jediného kandidáta na prezidenta se slovy: „Je-li v obecném zájmu, abych přijal prezidentský úřad, přijmu ho“ (RP, 18. 12. 1989, s. 3). Zanedlouho již Rudé Právo oslavuje nového prezidenta, přičemž jen na první straně používá čtyřikrát slovo „mravnost“ a jednou dokonce slova „mravní velikost“ (RP, 30. 12. 1989, s. 1). Není pochyby, že komunisté odevzdali moc výměnou za beztrestnost a možnost dále legálně působit (Dan, s. 228). Podle pisatelky Havlova životopisu bylo předání moci provázeno, kromě neustálého strachu z StB, také "smíchem, radostí, láskou a zpěvem" (Eda, s. 154). Havlovy průpovídky, včetně hesla „nebudeme jako oni“, otupily snahy o pravdivé a spravedlivé vyrovnání s minulostí, takže falešná láska zvítězila nad pravdou a oprávněnou nenávistí.

V předmluvě k jeho životopisu od Edy Kriseové prozrazuje Havel, že se vidí jako český Ludvík XIV (Eda, s. 5), když říká: „Mohu jen doufat, že [životopis] čtenářům přiblíží nejen mne, ale i naši zemi“. Zřetelně slyšíme: „Česko – to jsem já“. Skromnost patří k oblíbených vlastnostem, kterými chtěl Havel vybavit svou podobu, ale všechna svědectví potvrzují, že Havel nepromeškal jedinou příležitost na sebe upozornit či se prosadit, i když to bylo na škodu společné věci (Dan, s. str. 69-70). Když je v Dálkovém výslechu tázán na svůj dopis Dubčekovi, odpovídá: „Já jsem kopii toho svého dávno zapomenutého dopisu náhodou nedávno našel a nejvíc mne při jeho četbě po sedmnácti letech zaujala jedna věc...“ (Dál 103). V jedné větě Havel předstírá, že starý dopis objevil náhodou, a zároveň podává připravenou analýzu morálky a jasnozřivosti jeho pisatele – náhodou sebe samého. Podobných příkladů zamýšlené skromnosti s prosakující samolibostí lze najít v Havlových textech mnoho. Havel se snažil režírovat svou image, a jestliže běhání za německými vojáky nevyškrtl ze své biografie, znamená to, že v tom ani v dospělosti nic špatného neviděl. Stejně odhalující jsou jeho „Dopisy Olze“, protože méně sebestředný člověk by tyto dopisy utajil. Nešlo o vyznání lásky muže v době izolace, ale o podrobné instrukce, jaké potraviny mu má poslat manželka, které byl před vězněním i po něm systematicky nevěrný (Dan, s. 183).

Ačkoliv o morálce Havel rád psal, vždy trpěl „rozvolněnými mravy“, jak sám nazýval užívání drog a volnější sex (Dan, s. 50). Beze studu chodil s manželkou svého nepřítomného kamaráda (Dan, s. 154) a neloajalitu své manželce žertovně nazýval „citovou odstředivostí“ (Dál, s. 137). Neloajalitou však trpěl i jeho vztah ke kolegům. Na Havlově nejúspěšnější hře Zahradní slavnost se autorsky podíleli šéf divadla Jan Grossman (Eda, str. 41) a mentor Ivan Vyskočil (Dan, s. 53), ale Havel se vzpíral přiznat jim spoluautorství, i když Vyskočil předtím Havla uvedl jako spoluautora svého pásma Autostop, a tím mu umožnil povýšit v divadle z kulisáka na autora (Dan, s. 52). K premiéře Zahradní slavnosti vytvořil průkopnickou skleněnou dekoraci Josef Svoboda, ale protože se Havlovi nelíbila, rozbil ji v noci před premiérou kladivem a zločin svedl na neznámého pachatele (Dan, s. 53). Propagoval odpouštění, ale kritiku své osobnosti neprominul nikomu, ani Karlu Krylovi. Havlovy texty se slovem mravnost hemží, ale ve skutečném životě to Havel s mravností nepřeháněl – ani když v roce 1990 nesplnil slib prezidentovat jen půl roku, ani když neoprávněně restituoval majetek, a ani když slíbil restituovaný majetek předat národu. V některých situacích se Havel zdá být machiavelistickým, či spíše mefistofelským manipulátorem. Příkladem je fakt, že jeho známá Daňa Horáková, jejíž jméno udal policii při svém zadržení v březnu 1977, získala pak v chartě neoprávněně pověst agentky StB (Dan, s. 131, 154). Neodporuje mefistofelskému obrazu, že Havel ze svých poklesků těží jejich uměleckým ztvárněním. Hra Pokoušení, inspirovaná jeho selháním při vyšetřování (Eda, s. 130), relativizuje rozdíly mezi Mefistem a Faustem. Ještě více Havel své špatné svědomí potlačil a sám před sebou se rehabilitoval v roce 1978, kdy v eseji „Moc bezmocných“ označil svůj život termínem „život v pravdě“ (Ide, s. 72). Přivlastnil si tak nenápadně heslo španělského filosofa Miguela Unamuna. Svůj arzenál mravnosti a pravdy dovršil později tím, že Gándhího heslo “pravda a láska zvítězí“ polopatisticky doplnil o dovětek “nad lží a nenávistí“. Když se později, již jako president České Republiky a vrchní velitel ozbrojených sil, aktivně zúčastnil bombardování Jugoslávie na straně albánských muslimských teroristů, nemusel se stydět, že se zpronevěřuje heslu svých milovaných hippies Make Love Not War, neboť milovníkem hippies byl i velitel evropských ozbrojených sil Solana, i americký president Clinton, který se válkou snažil odvést pozornost od svých četných skandálů. Ale jen Václav Havel dovedl tuto nespravedlivou válku zdůvodnit morálkou. Ve svém projevu v kanadské Ottawě prohlásil 29. dubna 1999: "Jestliže je možné o nějaké válce říci, že je morální nebo že je vedena z etických důvodů, je to pravda o této válce." http://olser.cz/10743/vaclav-havel-humanitarni-bombardovani/

Havel psal a filosofoval. V jeho psaní je západní technologie stejně škodlivá jako komunistický teror (Ide, s. 125), a socialistická společnost je srovnávána s konzumní společností západu, i když každý věděl, že v socialistické společnosti neměli průměrní lidé co konzumovat, a v době hladomoru na Ukrajině se dokonce vyskytoval kanibalismus (Ale, s. 92). Havel se poučil z Orwellovy knihy „1984“, v níž ministerstvo policie bylo nazýváno „ministerstvem lásky“ a ministerstvo propagandy „ministerstvem pravdy“. StB musela mít radost, když v době komunistické normalizace Havel označoval západní blahobyt jako „diktát konzumu“ a západní svobodu jako „ničivou záplavou informací“ (Ide s. 128). V Moci bezmocných zařadil Havel na nejvyšší příčku ve společnosti lidi, kteří se „rozhodli žít v pravdě“ a kteří jsou „psaví“ jako on sám (Ide, s. 91). Otázka je, kam zařadit lidi, kteří se s takovým životem, třebas i v pravdě, nesmířili. Bratři Mašínové, s kterými Havel chodil do školy (Dan, s. 32), proti diktatuře nepsali ale bojovali. Oni se ovšem vždy chovali opačně než Havel – oni nezačali po únorové revoluci nosit svazáckou košili jako Havel (Dan, s. 32) a vůči StB nereagovali s rozpačitou zdvořilostí, a stejně tak neobdivovali nacisty, kteří jejich tátu popravili. Zatímco Mašínové zlo rozpoznávali bezpečně, Havel v Moci bezmocných nevidí rozdíl mezi vražedným systémem a západní demokracií (Ide, s. 128). Proto se příliš nedivíme, že vrchní tajemník pražského gestapa Willi Abendschön, který vedl vyšetřování a mučení otce Mašínů (Ota, s 28), býval hostem ve vile Havlovy rodiny na Barrandově (Luk, s 212). V červnu 1942, kdy otec Mašínů pronesl před popravou slova „Ať žije Československá republika“ (Ota, s. 38), organizovala Havlova rodina setkání českých umělců v Národním Divadle na podporu německé říše (Luk, s. 173). Československo, za které otec Mašínů s mnoha dalšími zemřel, bylo později rozpuštěno za prezidentování Václava Havla.

Havlův život v pravdě se zdá absurdnější než všechny jeho absurdní hry dohromady. Bylo absurdní žít v pravdě a ignorovat hrdiny z padesátých let – jejich starostí nebylo dostat do vězení čokoládu z tuzexu, ale překonat zranění způsobená mučením a dojít na popravu vzpřímeni, jak dosvědčila Dagmar Šimková, která byla zavřena 14 let (Dag, s. 36). Absurdním jevem byl filosof, který údajně prochází krizí své identity a přitom se portrétuje při zkoušení nového trička či džín, jak bylo Havla na fotkách často vidět (LN, s. 68, 98). Bylo absurdní být filosofem a zároveň veřejně prosit o majetek po své rodině, která kolaborovala s nacisty, a pak vést finanční transakce s firmou Chemapol a bývalými agenty StB. Zcela absurdním byl obdivovatel hippies, který vedl válku proti civilním obyvatelům spřáteleného státu. Nejabsurdnější však je, že se tomuto filosofovi podařilo častým opakováním slov „mravnost“ a „pravda“ stát se hrdinou a morálním vzorem nejen pro Rudé Právo, ale i pro mnoho důvěřivých lidí.

Morálním vzorem se stal člověk, který ignoroval kolaboraci své rodiny s nacisty i komunisty a který se handrkoval o peníze. Hrdinou se stal člověk s temnou minulostí, který sice couvnul, ale své couvnutí umělecky zpracoval. Nad rozumný čin byla povýšena slova, a to dokonce zmatená a škobrtavá. On říkal, že nebudeme jako oni, ale oni ho poslali, a tak falešná láska a lež zvítězily nad nenávistí ke zlu a pravdou.
!
Zdroje:

Eda Kriseová: Václav Havel, životopis. Atlantis, 1991. (zkráceně Eda)
Daniel Kaiser: Disident, Václav Havel 1936-1989. Paseka, 2009. (Dan)
Lukáš Kašpar: Český hraný film a filmaři za protektorátu. Libri, 2007. (Luk)
Jožka Pejskar: Útěky železnou oponou. Melantrich, 1992. (Jož)
Václav Havel: Dálkový výslech. Melantrich, 1989. (Dál)
Václav Havel: O lidskou identitu. Rozmluvy, 1990. (Ide)
Alexandr Jakovlev: Rusko plné křížů. Doplněk, 1999. (Ale)
Ota Rambousek: Jenom ne strach. Edice RR, Praha, 1990. (Ota)
Dagmar Šimková: Byli jsme tam taky. Praha, 2011. (Dag)
Lidové noviny: Václav Havel. Speciál Lidových Novin, Prosinec 2011. (LN)
Rudé Právo: Prosinec 1989. (RP)
Reflex: K. Hvížďala o L. Vaculíkovi. Červenec 2006, č. 29. (Ref)

http://www.rukojmi.cz/clanky/1754-je-to-dvacet-let-kdy-americky-spisovatel-paul-berman-odhalil-pravdu-lasku-a-lzi-s-nenavisti-v-zivote-vaclava-havla


52 komentářů :

  1. Přestože jsou v článku velké nesrovnalosti, jako třeba že byl "svazák" ve 12 letech? No nic, stejně to na věci nic nemění.
    Tvrdit o něm, že byl morální autorita, to může udělat jen ten, který ho nezná a je "nakrmen" těmi, co ho za tu "mravní autoritu" vydávají. Je to jako o masovém vrahovi tvrdit, že je vlastně lidumil.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Naši třídu hromadně přijali do ČSM na tryzně po úmrtí pres.A.Zápotockého, tudíž některým z nás nebylo ještě 13 let. Takže v tomto případě o chybnou informaci nemusí jít. Ale oceňovat způsob "boje" proti režimu vedený bratry Mašíny je poněkud přes čáru.
      Jistou stránku morálních kvalit V.H. jsem mohl osobně poznat v polovině 60tých let v hospodách U Kalendů, Reslovka či Rybárna (bydlel jsem poblíž stejně jako V.H.). Nejlépe svého syna V. charakterizovala tehdy jeho matka - kavárenský povaleč.

      Vymazat
    2. 17:08-nejen matka, i žena Olga byla jistě rozčarovaná a jediná si zaslouží ode mne absolutorium, jako "Žena", kterou si V.H. nezasloužil. Ještě teď slyším její vyjádření v mediu, jací panáci Havlovi pochlebují. Kdyby vládla ONA, nevládli by nám křiváci. Když čest, tak její památce.

      Vymazat
  2. Jo jo, morální autorita! Dlužno však dodat, kterou morálku měli na mysli, když mu tu autoritu přisuzovali.
    Naši pražští kavárenští jsou vždy o krok napřed. Je to víc jak rok, co si jej - po zásluze - i pověsili. Oni jistě vědí, proč ...

    OdpovědětVymazat
  3. Nejsilněji působí jeho projevy o tom, jak se cítí a chce být dramatikem a jak se obětuje na to prezident-ování výhradně a pouze do prvních svobodných voleb. Po nich následuje rozbití Československa a další prezidentská oběť v novém státu - v Česku. Netřeba cokoli dodávat, snad jen to, že po prvé byl za prezidenta zvolen jednomyslně - a sice komunistickými poslanci. L.P.

    OdpovědětVymazat
  4. VÁCLAVOVA AMNESTIE
    Máte blbou náladu?
    Zdá se, že jde od Hradu!
    Bandu lumpů Václav kryje.
    Nová finta… amnestie.
    To nevypadá na plichtu,
    když nám se smějou do ksichtu.
    V tváři úsměv bezelstný,
    proč ne, když jsou beztrestní?!
    Slušný člověk facku dostal,
    to´s to Vašku pěkně posral!!!
    Nezbývá než jít se pást,
    či jak oni začít krást!!!

    HUMANITÁRNÍ BOMBARDÉR HAVEL
    Pravda a láska v Havlově podání -
    humanitární toť bombardování.
    Když bomba kol ucha zasviští
    je to vítězství nad lží a nenávistí.
    Pokud je na boku stíhaček hvězda, pruh
    všechno je OK - mír střeží amícky druh!
    Kdyby však azbukou na bombě textura
    protest song v OSN: „ruská diktatura“!
    Takto se tedy má ta Havla Václava
    lež ba i nenávist - bezbřehá záplava.
    Takto teď vypadá Václava Havla
    pravda i láska - křivá jak šabla.

    HAVEL NA LAFETĚ
    Za okny nám snížek taje, rádio nám hymnu hraje.
    Opustil nás prezident, dramatik a disident.
    Nechybělo vskutku moc a byli by jsme bez Vánoc.
    Dáša dorty napekla na tu cestu do pekla!
    Povídala teta tetě, že ho vezli na lafetě.
    Ukázala TV Nova za rakví jak kráčí vdova.
    Za vdovou šlo v pevném šiku celé stádo politiků.
    Vyznamenat šaška Vaška?
    To je fraška - a k ní flaška!

    OdpovědětVymazat
  5. Pravdivá skutečnost a fakta nejsou důležitá. Kauza 9/11 přece jasně ukázala, že důležitá je jenom pravda z masmédií, u nás zejména z ČT a z Novy. Někdo sice někdy prohlásil, že nelze lhát všem nekonečně dlouho, ale dosti dlouho asi ano (nekonečno zatím nenastalo), zatím jim to vychází !

    OdpovědětVymazat
  6. Díky Havlovi a jeho heslu "nejsme jako oni", jste vy komoušská lůzo, nebyli nasranými lidmi za 40 let vašich prasečin rozvěšeni po kandelábrech. Měli byste mu v duchu poděkovat, hovada.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. vlast tě (17:34) potřebuje: "A Pepku, kdyby někdo povídal, že Obama je dobytek anebo, že tu válku nevyhrajeme, tak přijdeš a řekneš nám, kdo to povídal. Rozuměls? Teď zameč a vyskoč!"

      Vymazat
    2. 17:34
      Co to zas meleš ty zdegenerovaný lejnolahvárenský méněcenný lemple?!!!!Vždyť byl komunistama a nikým jiným zvolen prezidentem ry chujmerovský syfilitický hovado!!!!

      Vymazat
    3. 17:34 - Ty buď rád, že zatím nikdo nepověsil tebe pro blbost, ty moulo.

      Vymazat
    4. 18:34 Crho,geroj jseš anonymní na NR ale v reálu ne.Chlapci tě už maji na seznamu.Synku zdrhni dokud je čas

      Vymazat
    5. 19:01
      Hele ty pindale,na takový jako jsi jsou buď záchytky,blázince nebo cesta za čokovopicí do Fuckingtownu,tam si můžeš mektat,než tě demokraticky zastřelí!

      Vymazat
    6. :))) Havel sám mrzák jeden musí bejt vděčnej KGB, která zakázala s dobytkama jeho a tvýho typu zatočit po zásluze! Armáda, VB a LM by z vás nadělaly psí žrádlo pro export na Západ! Stačilo nízkoletící MIG nad Letnou a všichni se tam ušlapali, pak je jen sbírat do pytlů:)

      Vymazat


    7. Anonymní29. září 2016 17:34 Hovado jsi tu ty. Nikdo jiný neuráží. Pravda bolí? Věřím, že ano. Havlovi kluci chodili do školy někde u Tišnova, viděl jsem jejich známky, s odpuštěním, to byli blbci.

      Vymazat
  7. Havel připustil, aby z něj udělali modlu. No a modla se buď uctívá, nebo se do ní kope. Myslím, že nestál za jedno ani za druhé.
    J. Hruška

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Úplně stejně se v té době vytvářeli tzv.hrdinové socialistické práce. Havel je poslední socialistický hrdina tentokrát nepráce.

      Vymazat
    2. to 17:38
      Naprosto výstižné !!!

      Vymazat
  8. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  9. Bylo by chybou zapomenout na množství jeho kamarádů, přátel a přítelíčků, spolupracovníků. Lichotníků, podkuřovačů, zbožšťovatelů, kteří ho postupně obklopili a vytvořili ghetto, do něhož cizorodé prvky jen ztěží pronikaly. Neubránil se jejich vlivu, oslavování, podlehl mu, což by se člověku s přehledem o literární a dramatické tvorbě, která podobné drama vícekrát popisuje, stát nemělo (Nemluvě o podobných politických případech).
    Život Václava Havla je nepochybně osudem tragickým jak pro něho, tak pro společnost. Je to osud zmařených, promarněných nadějí, divadelníka a disidenta, který nezvládl svoji přeměnu do role vládního politika. Je to i obraz tragických momentů národa, občanů naší země, osob, figur a figurek, které se nachomýtly či byli lidmi postaveni do čela davů a zástupů na dějinných křižovatkách, je to o nadějích mas a davů, jejich představách, idejích a iluzích, o jejich informovanosti, rozhleděnosti, ne/rozumu, emocích, morálce. Je to ovšem výpověď i o nás samotných, když rozporná postava jako VH mohl dožít jako ikona, zatímco kritický, objektivní hlas dodnes stále jen šeptá a více zní polohlas nekritické nenávisti.
    KR

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Otevřením hranic ti nejschopnější se sebrali a odešla za lepším, již zaběhnutým. Byli to ti nejschopnější v dobrém slova smyslu.Krást ve velkém se začalo hned po revoluci.

      Vymazat
    2. PS. a zajímali by mne jeho "loutkovodiči" v utajeném pozadí, ne ti poskokové u něj.

      Vymazat
  10. Výborný a pravdivý člänek.Moje úcta pan Guttmann.,.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

      Vymazat
  11. Pravda a láska korunované humanitárním bombardováním. Více dodávat o V.H. netřeba.

    OdpovědětVymazat
  12. Newyorský starosta Bill de Blasio vyhlásil ve středu 28. září Dnem Václava Havla v New Yorku. Potvrdil to ředitel pražské Knihovny Václava Havla Michael Žantovský. Ve Spojených státech se nyní vzpomíná na bývalého českého prezidenta, který by se 5. října dožil 80 let, i při dalších akcích.

    „Institut dnů věnovaných určité osobě či tématu má v New Yorku poměrně velkou váhu,“ zdůraznil již dříve generální konzulát ČR v New Yorku. K Havlovu dnu se naplánovalo také například uvedení Havlových divadelních her či odhalení busty někdejšího prezidenta od Marie Šeborové v areálu Columbijské univerzity.

    „Václav Havel se stal symbolem pro svobodu a lidská práva, a to zdaleka nejen pro nás, občany České republiky. Je potřeba si jeho odkaz připomínat, protože svět zdaleka není v bezpečí ani nyní, svoboda a lidská práva nejsou zaručeny zdaleka všem,“ řekl ve washingtonském Capitolu předseda Poslanecké sněmovny Jan Hamáček na vzpomínkovém shromáždění. Akce se podle jeho mluvčího zúčastnil jeho americký protějšek, předseda Sněmovny reprezentantů Kongresu USA Paul Ryan, šéfka demokratické menšiny ve Sněmovně reprezentantů Nancy Pelosiová a řada kongresmanů.

    Další akce probíhaly například v budově českého zastupitelského úřadu, u lavičky Václava Havla na Georgetownské univerzitě nebo ve washingtonském sídle analytického ústavu Atlantic Council. Měly například podobu debat, setkání se studenty spojeného s předáním ocenění za esejistickou soutěž, uvedení hry Protest v podání bytového divadla či výstavy fotografií.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak si ho tam mohli zvolit za prezidenta a bysme tu měli od něho pokoj.

      Vymazat
    2. To je vidět jak lidé v Americe žijí v bludu.

      Vymazat
    3. Porovnáme-li morálně volní vlastnosti Václava Havla s těmi s "láskou vzpomínajícími", nezbývá mi nic jiného než konstatovat: "to jsme to dopracovali".

      Vymazat
    4. Vy by jste ho neoslavovali, kdyby vám všechno donesl zadarmo na podnose?

      Vymazat
  13. Ještě zde chybí jedna podstatná informace, kdo financoval jeho pijatiky do konce života. Havel byl velkým přítelem Bakalových peněz.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale před tím zpronevěřoval peníze určené rodinám zavřených disidentů. Za stejného důvodu - pijatyky.

      Vymazat
  14. Je to plivnutí do očí slušným a činorodým lidem, pro které je pomoci druhým samozřejmostí, kteří se k životu osobnímu i rodinnému staví zodpovědně.

    OdpovědětVymazat
  15. Není třeba mnoha slov. Už samo o sobě to, jaké tryzny a památky má Havel v New Yorku, je důkazem, že nám sem toho hajzla nainstalovali zrovna oni. Rozkradení majetku českého státu dirigovali taky oni - Fred z Colorada a spol.Viz píseň už z devadesátých let ... "a pak už postačí si jenom změnit jméno, a až tu malou zemi celou rozkradem, pak se vrátím v svoje rodný Colorado, a o tý zlatý žíle povím doma všem".... Hrála se na každým bále a ještě jsme se nad tím výborně bavili. No - včíl čumíme.
    Stalo se to přesně tak. Hajzl Havel jim ponechal celou naši zem k volnému drancování a občany k odírání, zadlužování a okrádání. Proto ho tak oslavujou - taky my dostaneme možnost rozkrást si nějaký jiný stát? Třeba nějaký jejich?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pravda nainstalovali. Komančové měli nechat volný prostor pro tu jeho netalentovanou tvorbu a museli by amíci hledat a vyrábět jinou modlu.

      Vymazat
  16. Stud mne pojímá, že jsem přihlížel k drancování naší země.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 20:06
      ....já mám (z nerozumu )
      taky máslo na hlavě!
      j.

      Vymazat
    2. Bola tu silná antipropaganda: Boli sme označovaní za nacionalistiov, boľševikov, nedoukov,keď nechceme prichmatizovať, heslo štát je zlý vlastník sa omieľalo každý deň... len nám zabudli povedať, že ani súkromný vlastník nie je vždy dobrý... Ale niekoľko ľudí aj odstúpilo z nesúhlasu, neviem si už spomenúť na toho, keď sa mali zakladať "investičné fondy" v SR...

      Vymazat
  17. zaujímavé - na Slovensku o ňom ani slovo - nič - menej ako o Dubčekovi ... viete, ak by v krčme niekto teraz vstal a požiadal o minútu ticha za Havla, no tak do minúty by bol ticho,

    OdpovědětVymazat
  18. https://plus.google.com/+Ji%C5%99%C3%ADMaxoncz/posts/PmLxhYPRN73

    OdpovědětVymazat
  19. Ovšem Havel měl pravdu, když označoval západní blahobyt jako „diktát konzumu“. To dnes máme i tady včetně z toho plynoucí chamtivosti, sobeckosti a zadluženosti.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. taky se tím diktátem konzumu sám řídil a zcela si ten blahobyt užíval.
      a "zcela skromně", leč neprávem restituoval...

      Vymazat
  20. klicema jsem necinkal nikoho z tehle vlady jsem nevolil a havla at si strcej nekam

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jak to vidim ja, do prdele a hodne hluboko ,vzdyt to byl buzna stejne jako bracha .Poptat se muzete ministra obrany becky loje Vondry

      Vymazat
  21. Havel bol slobodomurársky zapredanec a slúžil len sionistickým elitám. Mal za úlohu začať rozbíjať nás ekonomicky, morálne a postupne predať kontrolu nad Českom a Slovenskom sionistickým elitám.

    OdpovědětVymazat
  22. Dnes znají pravdu, a to ještě zvláštní, jen sedmdesátnící a starší,pokud ještě žijí.Vše jsme v v nějaké formě zažili a v některých rodinách byly následky obrovské i když nestříleli jako Mašínové.I jejich historie je plná lží a účelováho vynášení na nebesa těmi, co měli máslo na hlavě. Třeba soudruh Topolánek se vyznamenal.Prostě ta doba byla taková a lidé nějak přežívali.I já odešel z ČVUT, protože mne to po roce 1968 již nebavilo a možná si i někdo oddechl.Dnes jsou ti pamětníci pro současný režim většinou přítěží, protože vědí co se dělo skutečně.

    OdpovědětVymazat
  23. Bohužel, realita je zkreslená prolhanými sdělovacími médii. Komunisti za bývalého režimu nemohli být rozvěšeni na kandelábrech, protože drtivá většina nikomu nic neudělala, naopak, aktivně se věnovala často i se sebezapřením veřejnému životu, brigádám, výstavbě a podobné. Mně to otravovalo, raději jsem si dělal to, co mě bavilo.
    Havel je vnímán jako snílek, je to zkreslená podoba. V sedmdesátých letech se opičil po Kennedym, oblékal se, česal se jako onen "demokratický" oligarcha a mrouskal se s kdejakou babou. Asi v oné době jaksi vyčníval, měl hodně peněz, je jasné, že se na něho STB zaměřila. V Dopisech Olze jasně předvádí, jaký je to zmetek. Vlastně nemá čisté svědomí a omlouvá se jí, přičemž zase hraje jakési divadlo, snaží se jí oblbnout "filosofováním", výplodem úplných nesmyslů, jakoby věděl, že mu na to holka skočí. Byl divadelník, to se nedá popřít.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale dnes se na ty jeho hry nadá koukat. Jsou to výtvory člověka, který nemá talent vystavět drama.

      Vymazat
  24. Havlovi židovská kolaborantská rodina která udavala bohaté židy pro které Havel st. stavěl domy.

    OdpovědětVymazat
  25. Havel udával Židy a Schwarzenberg používal k práci vězně z tábora v Letech

    http://www.zvedavec.org/klasika/2011/04/4326-pripad-nepovsimnute-knihy.htm

    OdpovědětVymazat
  26. V komentáři je pozapomenuto, že Havla ke křtu nesli SS i v černých uniformách. Viděla jsem foto na vlastní oči.

    OdpovědětVymazat

Reklama