Reklama

.

.

neděle 23. října 2016

Otázka: „Dočká se obrození probuzení?“, je znovu aktuální

Stanislava Kučerová
21.10.2016  České národní listy

Bez úvahy o probuzení a obrození národa nelze hovořit o našich novodobých dějinách. 

Tyto dějiny začínají vyproštěním pozůstatků češství z trosek pobělohorské zkázy, probuzením národního vědomí z temna po ztrátě samostatnosti a svébytnosti, osvobozením od strachu a bázně a od hrozeb a zničujících koniášovských výzev, „Zapalte kacířské bludy, zkazte pekelné obludy, spalte pohanské nevěry.“

Po nešťastné bitvě na Bílé hoře přestal existovat nejdříve náš stát. R.1621 fakticky, r.1627 právně. Panovník vydal „Obnovené zřízení zemské“: Česká koruna patří napříště jeho rodu dědičně, němčina se stává rovnoprávnou s dosud oficiálním jazykem českým. (Dodejme, že za daných poměrů jej odevšad vytlačuje). Národ je uchvácen cizím vítězným vladařem, podroben jeho víře (cuius regio, euis religio), zbaven vlastního sněmu, práv a svobod svých zástupců, ochuzen o vyšší stavy ( odešly do ciziny jako pro víru pronásledovaní exulanti), připraven o jejich majetky (byly konfiskovány a rozdány cizím válečným dobrodruhům ve službách panovníka - nově vzniklé, “pobělohorské“ šlechtě ) přišel i o vzdělanost (obohatila jiné země). Byl připraven o všechno, čemu věřil, co ctil, co miloval. Zbyl mu jen nevolný lid, odsouzený k násilné rekatolizaci a tuhému poddanství. Nastalo přikázané „silentium“ – mlčení národa na pokraji zániku.

A přece se stal zázrak. Na přelomu 18. a 19. stol. se zvedl zápas za český jazyk a za českou kulturu, za identitu národa proti germanizaci. Procitly síly, “silky a silečky“ (slovy F. Palackého), které podnítily utváření novodobého národa nejdříve po stránce jazykově kulturní a potom i po stránce státně politické.

Starší čtenáři znají „F.L. Věka“, dílo Mistra Aloise Jiráska, které opakovaně vycházelo od r. 1888. ( O kompletní vydání všech Jiráskových spisů se po 2. světové válce zasloužil prof. Zd. Nejedlý, hlavní činitel celostátní edice, zaštítěné jménem prezidenta Gottwalda. Je to vzácný a potřebný příklad snahy spojovat naši národní identitu s identitou sociální. Dnes se nedbá ani o jednu z nich a Jirásek byl nadto křivě osočen, že „vnesl do vnímání české historie mýty.“)Jako příklad uvedeny „Staré pověsti české“, „Temno“ a „Psohlavci.“)

Jiráskův „F.L.Věk“ je 5tidílná románová kronika – historicky věrný obraz probouzení národa a jeho kulturní obrody. Se všemi známými osobnostmi, které se tehdy o to zasloužily. Literární historik Arne Novák napsal, že jde o „autentickou kroniku českého osvícenství i vlastenectví literárního, jazykového a divadelního. Kolem ústřední postavy jsou tu seskupeny celé zástupy pražských i venkovských buditelů ze všech vrstev národa“.

Starší televizní diváci znají „F.L.Věka“ jako 13tidílný černobílý filmový seriál režiséra Fr. Filipa z roku 1970. Filmové dílo je ve shodě s literární předlohou prodchnuto láskou k vlasti a úctou k národnímu dědictví i k památce těch, co křísili rodný jazyk a lásku k rodné zemi.

Zásadní význam pro začátek našeho obrození mělo celoevropské osvícenství, myšlenkový směr, který v zájmu všeobecného pokroku útočil na přežitý feudalismus a neudržitelný absolutismus. V našich zemích se zpočátku uplatnily zejména osvícenské reformy vladařské, tereziánské a josefinské. Jmenujme aspoň školskou reformu z r.1774 a toleranční patent a zrušení nevolnictví z roku 1781. Tyto reformy vytvořily důležité podmínky pro další vývoj. Uvolnily venkovský lid z tvrdého područí a nesvéprávnosti, umožnily mu opustit půdu, volit a měnit zaměstnání, stěhovat se do města, vzdělávat se, usilovat o kulturní vzestup a rozvoj.

V zemích, kde národy měly své státy, se pod hesly osvícenství vedly zápasy státně politické a sociální, o charakter ústavy, o rozdělení moci, o občanská práva. U potlačených, bezprávných národů, které vlastních států neměly, muselo dojít nejdříve k probuzení národního vědomí a jazykovému, literárnímu a kulturnímu obrození. Tak tomu bylo i u nás. Odpor proti všeobecnému útlaku v našich zemích, ponížení a znevážení mateřštiny, centralizace a germanizace. Noví vzdělanci, kteří přišli pracovat a studovat do měst jako rodáci z venkova, postupně vytvořili novou inteligenci, kritickou k daným poměrům. Byla to vrstva chudá na majetek, ale bohatá láskou k domovu, k zemi svého původu. Jejich horlivostí, obětavostí, tvořivostí se měnilo ovzduší našich měst a městeček. Již nebylo bezvýhradně německé. Národ se probouzel. Dochovaly se z té doby výroky, které se staly erbovními zaklínadly, hesly buditelů: „Minula noční hodina“. „Rozednívá se.“ „Za ranních červánků“. „Česká svíce ještě nedohořela. Ne, a už ji nesfouknou.“ „V práci a vědění je naše spasení.“

Literární historikové ukazují, že buditelská činnost prošla třemi fázemi:*

1. Fáze obranná (1775-1805) – generace Dobrovského

Josef Dobrovský (1753-1829), mimořádně nadaný osvícenský jazykovědec, položil základy pro studium českého jazyka - bohemistiku a pro studium slovanských jazyků - slavistiku. Byl všeobecně, i v zahraničí uznávanou autoritou a „patriarchou“ našeho obrození.

V centru pozornosti vlastenců byla tehdy obrana jazyka a jeho někdejší dokonalosti. F.M.Pelcl vydal r.1775 proslulou, latinsky psanou „**Obranu jazyka českého“ od Bohuslava Balbína***. Ten ji napsal o 100 let dříve, ale byl pro své názory pronásledován a nesměl ji vydat. „Obrana“ má 18 kapitol a líčí podrobně slavnou minulost i smutnou přítomnost českého jazyka a českého království. Příčiny úpadku vidí autor v důvěřivosti Čechů vůči cizincům, v jejich lhostejnosti k osudům království a v nepřátelství mocných. Varuje před osudem Polabských Slovanů a prosí sv. Václava o ochranu slovy známé písně, „Nedej zahynouti...“ Do češtiny byla Balbínova „Obrana“ přeložena až v 2. polovině 19.století. V době Pelclově bylo jen málo lidí, kteří dovedli číst česky. Psalo se proto o českém jazyce a o slovanských jazycích vůbec německy nebo latinsky. Budoucnost češtiny se jevila jako velmi nejistá.

/Pozn.R.1945, bezprostředně po válce, vydal Albert Pražák mimořádně cennou knihu, „Národ se bránil. Obrany národa a jazyka českého od nejstarších dob do současnosti.“ Má 410 stran./


2. Fáze ofenzivní (1805 – 1830) - generace Jungmannova

Josef Jungmann (1773-1847) horoval pro rozšíření živého českého jazyka ve společnosti. Patřil k romantikům, kteří budili lásku k vlasti. Pořídil obrovský „Slovník česko-německý“, svěžím jazykem překládal díla světové klasiky do češtiny, tvořil chybějící česká slova i vědeckou terminologii. Dával příklad pro vlasteneckou agitaci. „Denice vzešla, jitřenka se rdí.“

Ale stále bylo vlastenců málo a málokdo ještě věřil v budoucnost národa. Z té doby se dochoval krásný výrok mladého Palackého: „Budeme-li se tak všichni chovat, pak ovšem musí zahynouti náš národ hladem duchovým. Já aspoň, kdybych byl třebas cikánského rodu a již poslední jeho potomek, ještě za povinnost bych si pokládal, přičiniti se všemožně k tomu, aby aspoň čestná památka po něm zůstala v dějinách člověčenstva.“( Ta slova platila Dobrovskému a hraběti Šternberkovi s výzvou, aby psali česky. Stalo se to r.1825.)

/Pozn. Kterýsi disident odsoudil obrození slovy:“ Kdyby nebylo Jungmanna, mohli jsme být Němci a mít klid.“/


3. Fáze vrcholná (1830-1848 ) - generace Palackého.

František Palacký (1798-1876), historik osvícenské kritičnosti i romantického nadšení. Muž světového rozhledu, vynikající organizátor. Jeho „Dějinami“ a politickým působením vrcholí české obrození. Označení fáze vrcholné se překrývá s označením doba předbřeznová, tj. doba před březnem 1848, kdy se u nás dalo novodobé revoluční hnutí po prvé do pohybu. Obrození národa literaturou umožnilo pomyslet i na obrození politické. Rok 1848 je revoluční v celé Evropě.(Paříž, Vídeň, Frankfurt...)

I v Praze vypuklo revoluční vzrušení a nadšení, šířily se letáky, pořádala veřejná shromáždění, schůze, petice, došlo i na vyjednávání s vládou. A tím začal novodobý politický život v českých zemích. Obrozený národ zatoužil po svébytnosti, po svobodě, politickém uplatnění, po vlivu na řízení veřejných záležitostí, po právu usilovat o obecné blaho.

Stálo to mnoho letitých a často strastiplných bojů, než se toho domohl. Než se podařilo zbavit se cizí nadvlády a získat samostatný stát. Stalo se to až roku 1918, po první válce světové. Odvěký sen stal se skutkem: vznikla demokratická Československá republika.


***

Charakteristika českého novověku od uznávaného historika, prof. Josefa Pekaře, shrnuje stručně a výstižně hlavní děje.. Ač katolík, napsal objektivně a podle pravdy:

Na Bílé hoře nezvítězila kultura vyšší“ (zdůraznil, jako by předvídal, že nám to někteří dnešní vykladači budou tvrdit). „A jakkoli se potom vznesly kupole barokních kostelů a honosné fasády barokních paláců v pokatoličené Praze, vítězný postoj jejich nemohl nikdy zaplašit památku slz a krve, jimiž v letech hrůzy naplnil brutální vítěz znásilněnou zemi...Bílá hora, ztráta české samostatnosti, ponížení a úpadek, bylo neštěstí, neštěstí bez míry a hranic.“ A pokračuje:

„Hle, jak úžasným tempem pracovaly dějiny. Od skepse vlastenců, proucích se před staletím (ovšemže jazykem německým), lze-li vůbec doufat, že by si český národ stvořil vlastní literaturu, od let, kdy nebylo jediné české vyšší třídy obecné školy, a kdy společenský, literární a úřední styk vzdělaných vrstev českého původu byl skoro naskrz německý, až k dnešku, kdy bohatstvím výchovných ústavů všeho druhu i kvantem produkce duševní můžeme se měřit čestně s nejpokročilejšími zeměmi světa, od let všeobecného německého poddanství...kdy země naše byla nesvobodnou provincií státu nám cizího, až k státu československému, až k plné samostatnosti...“

***

Historici ukázali, jak světlo obrození zahnalo mračna pobělohorského temna. Stalo se to již dávno. Ale nehrozí nám dnes nové „temno“?

Dovolte, abych připomněla jedno své dřívější setkání s památkami našeho obrození.

V zámku ve Žďáru nad Sázavou, pod Zelenou horou, bylo donedávna možno navštívit u nás zcela ojedinělé Muzeum knihy. Mohli jste tu sledovat bohaté soubory exponátů ze světových dějin písma a literatury. Bylo možno žasnout i nad provokující konfrontací dvou kulturních celků. V jedné místnosti bylo možno obdivovat slavnou francouzskou „Encyklopedii věd, umění a řemesel“ (1751-1772, s dodatky a rejstříky z r. 1780). Vitríny od podlahy až ke stropu vyplněné 35 objemnými folianty v dokonalé vazbě, dílo proslulých osvícenců od Diderota po Rousseaua. A naproti v malých vitrínách, které se zdály poloprázdné – počátky českého a slovenského národního obrození. Chudičké krejcarové knížečky. Každá by se vešla do dlaně. Byly to výtvory, jimiž se národ, umlčený po r.1620, znovu vracel do evropských dějin kultury. Našli jste tu např. sbírky veršíků Thámových a Hněvkovského a „Krameriovy c.k. vlastenecké noviny“ z přelomu 18. a 19. stol. Časoměrné „Básně“ J. Kollára z (1821), sešitové vydání Palackého „Dějin národu českého v Čechách a na Moravě“ (1836). Byl tu Čelakovského „Ohlas písní ruských“ (1829) a o 10 let mladší „Ohlas písní českých“ ( 1839). A byl tu i doklad o „zrození básníka“, Máchův „Máj“(1836), Erbenova““Kytice““ (1853) a „ Babička“ B.Němcové (1855). Bylo to setkání plné dojetí, obdivné lásky a úcty.

/Pozn. Je mi líto, že jsem o Muzeu knihy musela mluvit v minulém čase. Zelená hora, památka chráněná UNESCEM, připadla církvi jako restituce a Muzeum knihy bylo r.2014 zrušeno./

Nezapomínejme, že v době, kdy ve Francii vycházela „Encyklopedie“, zbrojnice ducha pro Velkou revolucí, byli naši předkové ještě negramotní nevolníci. Povinná školní docházka platila od r.1774, nevolnictví zrušeno r.1781, stejně jako pronásledování pro náboženskou víru.

Ale již nedlouho po těchto osvícenských reformách čeští obrozenci probudili a oživili jazyk a položili základy věd a umění. Pak zahájili i politický zápas. Do konce 19. stol. dosáhli mezinárodní úrovně a po 1. světové válce i politické samostatnosti v demokratickém Československu. Dalo mnoho práce a úsilí překonat neblahé dědictví Bílé hory. Teprve 100 let po tom, co končila edice slavné francouzské „Encyklopedie“, byla v Praze obnovena česká universita (1882). A další university, v Brně a v Bratislavě, vznikly až v Československé republice, po roce 1918. Nelze než vzpomínat na naše národní obrození s úctou a láskou. Bez něho by nebylo našeho svébytného života, naší tvořivé činnosti, naší kultury. Ale vědí to ti, kteří idejemi ovlivňují veřejný prostor? 

Stalo se podivnou módou dnes si nic z minulosti nepamatovat a nebo, což je zvláště nápadné a povážlivé, naši minulost a historické děje a osobnosti, kulturní dědictví nejen dílem zamlčovat, ale dílem i všemožně znevažovat. Tak např. český ministr kultury se dal před lety slyšet, že „naše obrození nebylo to pravé ořechové“, protože jsme se prý „vymezovali“ od Němců a to nás „izolovalo“ od Evropy. Pan ministr asi nebyl v Muzeu knihy, a tak si neujasnil, že naši obrozenci nijak nezpůsobili naši „izolovanost od Evropy“, ale naopak, a že kdyby se „nevymezili“ proti germanizaci, podlehli bychom jako národ asimilaci. Dnes by tu nežil jediný Čech a pan ministr by neměl komu ministrovat.

Pan ministr ovšem není se svým názorem sám. Od převratu 1989 nepřestáváme žasnout nad neutuchajícími proudy pohrdavého a nenávistného ostouzení našich národních dějin a naší národní kultury. Chrlí je většina tisku i televizních kanálů. Hledáme-li zřídla tohoto mediálně šířeného pomlouvání a špinění, najdeme objemnou knihu, „Úloha Čechů v dějinách“ (Praha 1991, 690 s.), kterou pod psuedonymem Podiven vydala trojice autorů, P. Pihart, P. Příhoda a M. Otáhal. Prý zrcadlo, nastavené českému národu. Ve skutečnosti pomlouvačný pamflet, do něhož se promítl příkrý, odmítavý vztah těch německých análistů, kronikářů a historiků, kteří během staletí podporovali, zdůvodňovali a oslavovali expanzivní a agresivní činy svých vládců. Je to sbírka pomluv a špinění v duchu nejhrubšího nacionalismu – arci, a v tom lze spatřovat jisté novum – na domácí půdě a z českého pera – nepokrytě protičeského zaměření. Historické děje se tu podávají bez lidské účasti a bez porozumění pro zápas napadeného, ale s povýšeným despektem a zlomyslným pošklebováním agresora. Podiven pohrdá Čechy jako otroky, ale nechce jim dovolit, aby se osvobodili. Odsuzuje opovážlivé Přemyslovce, kteří nechtěli být vazaly německo-římských císařů, pranýřuje troufalost husitů, kteří se opovážili „vykloubit z duchovních svazků Evropy“, tupí stavovské rebely a po nich exulanty, tajné nekatolíky, buditele a obrodiče, austroslavismus, panslavismus, čechoslovakismus, Volnou myšlenku, Sokoly, legionáře, Masaryka, Beneše, první republiku...Nejde o historickou pravdu, ale o útok na historické vědomí českého národa. Za cenu zamlžování, zveličování i bagatelizování, překrucování i vysloveně neslušného lživého pomlouvání řadí vybrané historické jevy tak, aby byla potvrzena apriorní ideologická konstrukce (čím se liší od rasistické?!), že Češi jsou živel zaostalý, primitivní, málo tvořivý, zatímco Němci jsou „státotvorné plemeno a nositelé „vyšší kultury“.

Neprávem se prý dovoláváme slavné minulosti, velikosti svých předků, kulturního bohatství svého národa. Jsou to samé anomálie, kterými jsme uráželi „universalismus“ a jiné vznešené ideje „svaté říše římské německého národa“, vlídnou monarchii habsburskou i právní cítění Němců v našem pohraničí. Nejvíce jsme se prohřešili tím , že jsme podle Podivena lstí a podvodem získali a pak ještě znovu obnovili samostatný stát, proti vůli těch, kteří si, s Podivenovým souhlasem, osobovali právo nám vládnout.

Podiven stíhá pohrdáním a posměchem všechno, čím Češi žili, oč usilovali. Tak třeba Jungmann (ó té nepoctivosti!) si vypůjčoval slova od jiných Slovanů, Hanka, kterému nestačily pověsti v Kosmově Kronice, podvrhl údajné „Rukopisy“ a Smetana, Mánes, Aleš, Myslbek, Zeyer, Fibich aj. nebádali o jejich věrohodnosti (jaká hanba!), ale inspirovali se ve své umělecké tvorbě poetickou krásou básní, které se tu náhle objevily. A Světlá prý byla nenadaná snaživkyně a Hálek, favorizovaný současníky před Nerudou, se měl stát „českým Shakespearem“ (směšné!) a Neruda byl citový deviant, a proto tak přilnul k národu. Mácha byl dobrý básník, ale to jen dík jakési barokní filiaci své poesie. A Palacký s celou politickou reprezentací šel manifestovat do carské Moskvy (taková ostuda!) a Havlíček byl šovinista, Masaryk povrchní myslitel a posléze podlý (!) politik a všechny české politické koncepce, austroslavismus, panslavismus i čechoslovakismus, byly jen provokací vznešených idejí německého hegemonismu, založeného přímo „plemenně“, státotvorným géniem Germánstva. Češi nedovedou vládnout. Jejich nedostačivost a bažení po nedostižných vzorech se promítlo i do budování Národního divadla. ( Heslo Národ sobě? Směšné. Kde je tu jaký národ?) A Sokolové byli paramilitantní organizace (!).

V antiemancipačním zaujetí vadí všechny projevy českého vlastenectví, nedbání „integrující role křesťanství a katolické církve! a nerespektování státotvorného génia německého národa. A aby nás snad nenapadlo aspoň zčásti se státotvorně integrovat, shromažďují ideologickou munici pro separatistické rozeštvávání nejen Čechů a Slováků, ale i Čechů a Moravanů. Podle Podivena jsou si Češi svými osudy sami vinni. Nemuseli spolu se Slováky projít národním obrozením, nemuseli se úspěšně angažovat v 1.válce světové, nemuseli zřídit demokratickou republiku. Hitler nemusel žehrat na „versailleského zmetka“ a ujímat se svých soukmenovců, kteří si přece ČSR nepřáli. Nemuselo být „Mnichova“, nemuselo být protektorátu. Ve střední Evropě mohl být klid.

Ale teď bez ironie. Ano, naši předkové mohli jít dějinami i jinou cestou. Polabské a Pobaltské Slovany již hlava nebolí.

Zaráží, že renomovaní autoři nepřistoupili k tématice jinak, nově, interkulturně, že se nepokusili paralelizovat nezrušitelné protivy a hledat integrující momenty na vyšší úrovni obecnějších, všelidských kulturních hodnot. Takto pod záminkou „léčení národní duše“ a „boření mýtů“ předvedli techniku totální destrukce sebedůvěry národa, techniku ponižování, napadání a ničení sebeúcty člověka a jeho identity, založené na národní příslušnosti. Pokusili se znevážit, znehodnotit, znectít všechno, co se v našem vědomí váže k národní historii, národní tradici, národní kultuře. Pokusili se připravit nás o naše národní hodnoty a ideály. Víme, že bytost, která je zbavena vědomí svých hodnot, není schopna činu. Národ, zbavený sebeúcty, není schopen hájit své zájmy.

Máme teď u nás dvojí pojetí společných dějin Čechů a Němců. Jsou to dvě vyprávění, která nemohou být protikladnější. Srovnání obou pojetí lze (podle pramenů) podat věcně a přehledně takto:

1. Podle Čechů přišli Němci do země jako kolonizátoři a dobyvatelé. V německém podání přišli imigranti z německých zemí jako nositelé a strůjci pokroku a činitelé vývoje.

2. Dobu husitskou ctí Češi jako zdroj demokratických tradic země a počátek evropské reformace. Sláva českých dějin. Podle Němců to bylo hrůzostrašné a úděsné barbarství.

3. Baroko je pro Němce označením doby kulturního rozkvětu. Pro Čechy je to „temno“, do kterého byli uvrženi po porážce stavovského povstání, ztrátě suverenity, triumfu habsburské protireformace a zničení protestantské elity národa. Jen dík buditelům a národnímu obrození se opět stali národem.

4. Vznik Československé republiky r.1918 znamená pro Čechy spravedlnost, návrat suverenity po dlouhých 300letech nesvobody, otevřenou možnost budovat s láskou nezávislý demokratický stát.

Němci odmítli nový stát přijmout. Jevil se jim jako zneuznání jejich práva na sebeurčení a na seberealizaci. Až „Mnichov 1938“ přinesl jim kýženou nápravu a satisfakci. V očích Čechů bylo ovšem rozbití Československa přičiněním německých spoluobčanů ve službách Hitlera velezradou a zločinem.

5. Protektorát znamenal pro Čechy vyhánění z pohraničí, zatýkání, popravy, ponižování a pokořování, nejhlubší porobu,likvidaci inteligence. (Zavřeny vysoké školy, popraveno 60 universitních profesorů a docentů.) A budoucnost? Po vítězství Říše byla připravena totální germanizace, deportace, genocida. Ve vlastní zemi neměl zůstat ani jediný Čech. Podle Němců se Čechům za války nežilo špatně. Nemuseli rukovat do boje , měli co jíst na lístkový příděl, nebyli bombardováni.

6. Denacifikační odsun Němců z Československa z rozhodnutí vítězných mocností z 2. světové války přinesl Čechům rozuzlení dávných i nedávných excesů a základ stability evropského poválečného uspořádání. Němci v odsunu spatřili katastrofu, bezpráví a zločin všech zločinů.

Je pozoruhodné, jak po roce 1989 téma odsunu ožilo. Dříve bylo jak v SRN tak v Rakousku „tabu“ jen s výjimkou vysídleneckých spolků . Bylo nepohodlně a trapně spojeno s nacismem. Věřilo se, že časem zmizí ze světa vůbec. Paradoxně však sjednocování Evropy jako by probudilo démony minulosti. Objevila se „změna paradigmatu“. Mnohým ze spolků odsunutých dělá dobře zapomenout, co se skutečně stalo a přeměnit se z obžalovaných v žalobce. Chtějí trestat údajné „zločiny druhé strany“. O svých vlastních nevědí nic. A jejich revanšismus získává vliv a podporu na nejvyšších místech.

I na nás dolehla „změna paradigmatu“. **Mnozí dnes vykládají dějiny podle německého vzorového schématu. Říká se tomu „demýtizace“*** a týká se všech významných období naší minulosti. Ale není to ani nijak složité. Podle německého pojetí je prostě všechno naopak. Připomeňme si jen pár příkladů: Nečekanou a nesmyslnou omluvu prezidenta Havla za denacifikační poválečný odsun, stanovený vítěznými mocnostmi. Tvrdě revanšistické, pobuřující stanovisko byvšího uchazeče o prezidentský úřad. *** Neuvěřitelné ztotožňování naší národní identity s identitou bavorskou z úst předsedy minulé vlády. Prohlašování revanšistických Němců za spojence od současného premiéra, který údajně pokračuje tam, kde předchozí premiér přestal.*** Pohoršující paktování několika členů současné vlády s mluvčími útočných spolků odsunutých. ***Je to neomluvitelná kolaborantská servilita přeběhlíků na vládní úrovni. A k tomu připočtěme přemnoho účelových tiskovin a ustavičné přepisování dějin v televizních pořadech – všechno v zájmu uvedené protičeské orientace.****

Proti destrukci historické paměti vystupují odborní historikové, učitelé dějepisu, pamětníci, mluvčí vlasteneckých organizací. Ale jejich hlas je slabý, většina tisku a ostatních médií přeje spíše „demýtizátorům“ v cizích službách.

Před časem vystoupil Bořivoj Čelovský a pokusil se burcovat národ, který sice získal svobodu slova a svobodu tisku, ale ne už prostředky k tomu, aby jich mohl využívat. Vydal brožuru „Konec českého tisku“? S otazníkem na konci. Brožuru poslal politikům a jiným veřejným činitelům k vyjádření. Většina oslovených byla překvapena, že většina našeho tisku je v cizích rukou. Ale zároveň usoudila, že v době kapitalismu a volného pohybu kapitálu se proti tomu nedá nic dělat. Někteří s daným stavem dokonce souhlasili, protože prý monopol kapitálu je lepší než monopol stranických sekretariátů. Ztratíme sice suverenitu, ale polepšíme si ekonomicky.

Čelovský vydal brožuru znovu, rozšířenou o tyto a četné jiné podobné odpovědi vůdčích osobností. Titul, opět „Konec českého tisku“. Tentokrát bez otazníku.

Když před lety (1991) vyšel Podivenův manuál „demýtizace“ našich národních dějin, většina posuzovatelů jej kriticky odmítla. Ale oficiální mínění se s ním zřejmě ztotožnilo.

Milan Kundera kdysi napsal, že se národy likvidují tak, že se jim nejdříve vezme paměť. Zničí se jejich knihy, jejich vzdělanost, jejich historie. A někdo jiný jim napíše jiné knihy, dá jinou vzdělanost, vymyslí jinou historii .. ..Nedovolme to. Bez odkazu předků a bez vlastní sebeúcty bychom přestali existovat. Nechceme se přece proměnit v nevědomý, neodpovědný, manipulovatelný dav.

Nedopusťme to!

Redakce: Ing, Pavel Rejf, CSc. Připravil: dr. O. Tuleškov

Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Nezávislou skupinou Věrni zůstaneme a Českým národním sdružením jako svou 552. publikaci určenou pro vnitřní potřeby vlasteneckých organizací.. Praha, 19. říjen 2016

Webová adresa: www.ceskenarodnilisty.cz
e-mail: vydavatel@seznam.cz

Facebooková adresa: https://www.facebook.com/pages/%C4%8Cesk%C3%A9-n%C3%A1rodn%C3%AD-listy/490810227709170?ref=hl

26 komentářů :

  1. jo vsude je ta podelana anglictina v zalozkach mam buss line proc tam nemam autobusovou dopravu nazvy tv poradu MasterChef Česko atd v obchode sale ted nam cpou halloween pro deti kostymy aby si myslely ze to je normalni cesi maj dusicky ja jsem zil za socialismu a nikde nebyla rustina nikdo nam necpal ruske svatky delaj z nas anglosaskou kolonii

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jediné co se nám snažili nacpat byl Děda Mráz, ale náš Ježíšek každý rok vyhrál. Později už se nikdo nesnažil jakékoliv ruské svátky k nám prosazovat.Jediný případ kdy se prosadil Děda Mráz byl ve filmu Mrazík a ten nám vydržel až do dneška.

      Vymazat
    2. A stejně dopadnou i Valentýn a Halloween - :-D)

      Vymazat
    3. Mno třeba cpali Moskevskou na místě, které se odjakživa nazývalo Anděl atd. atd.
      Jinak mně nidko Valentýn ani Halloween necpe, ale mnohem raději si vyřežu s dětmi dýni než aby šly na výročí VŘSR na lampionový průvod.

      Vymazat
    4. Pro 1:55 - Volba není "buď anebo". To jen troubům jako ty to chtějí namluvit. Nechci ani oslavy VŘSR, ani Valentýna, ani Halloween. Jsem Čech a toto je moje země s specifickými tradicemi!

      Vymazat
    5. Anonymní24. října 2016 6:14 naprosto spravne

      Vymazat
    6. Situaci nejlépe popisuje přejmenovávání míst v Praze. Na Příkopě bylo Sevastopol, teď je z něj Brodway. Vedle byla restaurace Moskva, po r. 68 Morava, pak zase Moskva, teď je z toho Friday's. U nás je to kam vítr, tam plášť. Jarda

      Vymazat
    7. Jistý fanatický flanďák Bořivoj Pauk napsal:

      "Záludný prognosťácký oligarchický neobolševizmus upevňuje své pozice díky husitobolševizmem zdegenerované voličské lůze a slizkým agentům KGB a StB a jejich novinářským poskokům ??? Plánované povinné a neadresné volby jsou stejným zločinem jako neadresné referendum zmanipulovaných voličů. Viz závěrečný odkaz.
      Čím byl ve skutečnosti Listopad 1989? Dovršením loupeživého Února 1948 a božím trestem za pokrytecký a šalebný „samet“. V Únoru 1948 byl KSČ, vedoucí silou zbabělého, lenivého, kolaborantského a závistivého lumpenproletariátu, (s podporou tří oportunistických stran „národní fronty“ a huhňavého křiváčka Beneše) po pečlivě převzatém vzoru dvou sousedních velkých totalit (Hitlerovy a Stalinovy), uloupen skutečným pracujícím a zákonným vlastníkům majetek za BILIONY, avšak „revoluční" (neústavní) cestou a zaveden feudalizmus dědičných Kádrových Soudruhů Československých = KSČ (bez několika rudých „sionistů“- tehdy preventivně ožraleckým buranem Gottwaldem popravených). Lůza spolu s disciplinovanými vyvlastněnci, ožebračenými měnovou reformou 1:50 na spořitelních vkladech, dostávala pravidelné záchovné dávky, mávátka a pracovní umístěnky, dokud zásoba naloupeného vystačila. Předúnoroví odborníci směli (tiše a pokorně) režimu až do svého vymření sloužit a udržovat zbytky solidní předválečné „kapitalistické“ morálky (dnes klamně připisované komunistům). Až zásoby naloupeného došly, nebylo co a kam exportovat a „reálný socializmus s vyčuranou tváří“ se zhroutil jako prohnilá kadibudka, tak si to nedočkaví a tuzexem nadržení soudruzi a jejich „prognostičtí“ superagenti KGB „oposmluvně demokraticky zlegalizovali a zprivatizovali“ pomocí jednorázové, účelové a umělé „Strany Klausova Modrého Ptáka“ a „Zemanova Oranžového Levého Padělku“ (na Slovensku HZDS, KDH a SMER). Přemnožené „lůze“ (tj. „revolučním kleptopracujícím“) rozdali „za věrnost ČSSR“ kuponové knížky, neradi vrátili část zničeného majetku několika přeživším restituentům (včetně oportunistického, teatrálního "mouřenína" a „disidenta“ Havla). Disident = odpadlík, který směřuje ke korytu zkratkou mimo stávající systém. Šťastně se zbavili "neužitečného idiota" Dubčeka a každý solventní daňový plátce i nesolventní volič je jim dobrý v jejich absurdní oposmluvní frašce: „Každý chvilku krade pilku“, trvající až do té doby, než ruský protektor převezme českou smrdutou zamořenou kotlinu do své gubernátorské a investorské správy, lenivé příživnické čecháčky přesune za Ural, jako nárazník ke komunistické Číně a nahradí je Novými Rusy, nebo ruskými muslimy. Ohánějí se "standardní parlamentní“ nacionalistickou kleptokracií huhňavého, křivohubého superagenta, vlastizrádce a haličského křiváčka Pružinského a jeho nahrávače Milouše. A s její pomocí úspěšně sabotují a diskreditují civilizovaný evropský kapitalizmus - na povel KGB - a tiše připravují půdu pro invazi islámu do EU, aby „odlehčili“ Izraeli i Pravoslaví."

      Vymazat
    8. A dále píše:

      "Po listopadu se všudypřítomná, husitsky loupeživě založená, „jediná vedoucí státní strana KSČ“ spolu se svými, po srpnu 1968 plánovitě vytvořenými zemanovskými „disidentskými“ zálohami, za účelem udržení své reálné moci, pod vedením KGB „leninsky“ strategicky rozdělila na tři bojové a navzájem koordinované proudy, předstíraně a teatrálně spolu „politicky soupeřící“: 1) revoluční a třídně uvědomělí, přízemní „užiteční“ idioti zůstali v KSČM a odborech (aniž by se byť i jen pokusili založit alespoň jedinou vzorovou neparazitickou produktivní sociální firmu, penzijní fond, nebo proletářský kibuc) a v pohodlí vyčkávají na svoji šanci od masy neschopných socek; 2) mazanější zemanovští "disidentští" hajzlové podvodně „obnovili“ komunisty zničenou ČSSD, se kterou si následně vytřeli řiť a založili SPOZ a Lánské pučisty; 3) nejcyničtější klausovské kryptokomunistické rusofilské sv-ně založily z prstu vycucanou „pravicovou“ ODS a estébácké hlídací a vyděračské ABL agentury, různé tunelářské firmy, estébácké burešovské oligarchy a pomalu zakládají nové krajně nacionalistické, protizápadní partaje.
      Šarlatánský systém, založený na zhruba rovnoměrném zisku „standardně klauzemanovsky“ získaných hlasů pro falešné, umělé, neautentické a následnické partaje, vzniklé rozpadem nádoru KSČ, nutno nahradit občanskoprávním adresným a zpětnovazebním systémem, z občany permanentně individuálně prověřovaných nejlepších zastupitelů - bez ohledu na jejich partajní příslušnost. Každé jiné řešení je „falešný a prázdný“ šarlatánský trik.
      „Státy se prostě udržují těmi principy, na kterých vznikly“ (korupčník rakouských dezertérů a tvůrce politického padělku a zmetku - jepičí a neživotné ČSR: TGM)."

      Vymazat
    9. Bořivoj Pauk, je hoden svého jména. Rozdává "rány" na vše strany. Škoda, že na vysvětlení "civilizovaného evropského kapitalizmu" zbylo jedno souvětí nakonec, složené z floskulí.

      Vymazat
    10. Unor 1948 moh bejt loupezivej ,jak chtel , ale me zadnej majetek ukrast nemoh...At byl husitskej,nebo komunistickej nebo jakej chtel...Kde nic neni ani cert nebere...Cest praci, vandraci...

      Vymazat
  2. Důrazně prosím o uveřejnění alespoň části tohoto článku od SROVNÁNÍ POJETÍ ČECHŮ A NĚMCŮ a dál do konce i s úvahou v celostátním deníku,nebo jiném periodiku pro všechny občany.Bude na poslední chvíli burcovat občany k zamyšlení.Tato fakta by mohla posloužit mladé i nejmladší generaci k probuzení.Dokonce bych celý tento článek,ve kterém je v kostce zestručněna naše historie, dala na všechny školy k povinnému prostudování nejenom žákům,ale i vyučujícím,poněvadž jejich příprava k předávání historických fakt, je úmyslně neúplná a zkresluje tak pohled na historii.Ukáže tak dnešní souvislosti a nerozhodnost občanů.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nechci být špatným prorokem, ale naše mladá generace je již angličtinou tak ovlivněna, že pro národní uvědoměmí je již ztracena. Přijde ale další generace a tu by jsme měli k národnímu uvědomění vést o to usilovněji. Pokud se to děti nebudou učit ve školaách, nebudou jim o tom říkat rodiče a nebude to rozhlase, televizi a tiskovinách, tak jsme ztraceni už teď.

      Vymazat
    2. 23:24-jste špatným prorokem! Angličtina neovlivňuje povahu "mlaďochů" ale náš postoj. Nejsou o nic "horší", než jsme byli my. Mají jen to, co jsme jim předali. Aby nás nepřekvapili.

      Vymazat
    3. Angličtina je jen prostředek, kterým se předávají informace. A naprostá většina nejnovějších poznatků a pak i kultura i životní styl jsou předávána skrz tento jazyk. Na vině tedy není sám jazyk.

      Vymazat
    4. Kdo je vinen za to, že z našich rádií duní jen anglická (americká) slaboduchost? Kdo je vinen tím, že naši novináři přebírají "zaručené zprávy" jen od anglosaských idiotů?

      Vymazat
  3. Žádejme, než někomu dáme "hlas" odpovědi na těch 6 bodů v článku. Zvolíme-li "naše", ubude problém co se zrádci.

    OdpovědětVymazat
  4. Milan Kundera kdysi napsal, že se národy likvidují tak, že se jim nejdříve vezme paměť. Zničí se jejich knihy, jejich vzdělanost, jejich historie. A někdo jiný jim napíše jiné knihy, dá jinou vzdělanost, vymyslí jinou historii .. ..Nedovolme to. Bez odkazu předků a bez vlastní sebeúcty bychom přestali existovat. Nechceme se přece proměnit v nevědomý, neodpovědný, manipulovatelný dav.

    Nedopusťme to!


    Nedopusťme to nejenom sobě.

    OdpovědětVymazat
  5. Chcešli porazit svého nepřítele ,začni učit jeho děti.To se děje nyní u nás.

    OdpovědětVymazat
  6. 2:00....Jejda jejda, to je prekvapeni ! To jsem nevedel ! Ktery zivotni styl anglictina predava ? Australsky ? Kanadsky ? Nebo nedej Boze, anglicky ? A nebo ktery americky, kdyz je jich tolik ?

    Doporucuji vsem Cechum adoptovat styl floridsky.
    Duvod je v tom, ze na nekterych mistech Floridy je zakazano pracovat a spechat.

    Kde ? To vam nemohu rict. Bylo by tam plno a nezbylo by pro me misto.
    honolulu - prukopnik floridskeho stylu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. "Anglosaský styl" pro mne představuje násilí téměř všude (filmy, televizní pořady, dokumentární pořady, knížky, imperiální politika - nejdřív několik století Anglie, dnes USA) a doprovází ho vyhejkávání falešných citů v anglických textech, které se na mne řinou z našich veřejnoprávních rádií a televizí. Jsme úplnou kulturní i hospodářskou kolonií Anglosasů a to mne dost žlučí.

      Vymazat
    2. Ano 6.02, nejde o anglický jazyk jako spíše o jeho úlohu v šíření dekadentní kultury anglosaského západu. Tak jak to někde někdo plánoval, že. TES

      Vymazat
  7. Článek je napsán v příhodnou dobu. Historie z pohledu staletí může odhalit něco ze zapomenutých základních principů, které historie z pohledu let anebo desetiletí dokáže zcela zakrýt.

    OdpovědětVymazat
  8. Nová bitva na Bílé Hoře? samozřejmě a ve větší síle.Češi zbuďte se zaprděnci.Prahu už obsadili dávno téma kreténama,nebo definitivně bude po nás.Naši předkové se v hrobě obrací a tito všiváci nám do očí lžou.Pokud podlehneme,dobře nám tak ,zřejmě je to dáno.Němec byl vždy německý expanzní nepřítel.Hitler by se dnes smál,až by mu praskla kránice ,jací jsme trolové.

    OdpovědětVymazat
  9. Moje vnučka chodí do 6. třídy. Nedávno se mne ptala, jak to vlastně dopadlo s Hitlerem. Stručně jsem jí vysvětlila, kam až němci došli a jak je rusové hnali až do Berlína. V obličeji vnučky jsem viděla údiv, když říkala "cože Rusáci? co dělali ve válce?" Pak z toho byl další rozhovor, protože jsem si uvědomila, že ve škole jí pravdu už neřeknou.

    OdpovědětVymazat
  10. Ťa kniha autorů Podiven (Pithart,Otáhal,Příhoda) se jmenuje
    Češi v dějinách nové doby.Úloha Čechů v dějinách je její charakteristika (pokud ji budete hledat v knihovně)

    OdpovědětVymazat

Reklama