Reklama

.

.

sobota 26. listopadu 2016

Kauza Zadeh: Další proces, který značně smrdí


Zdeněk Jemelík
26. 11. 2016         jemelikzdenek
U Krajského soudu v Brně po měsíční přestávce pokračoval ve dnech 22.-24.listopadu 2016 proces proti patnácti obžalovaným, kteří měli během třinácti měsíců v letech 2012 – 2013 při obchodování s pohonnými hmotami způsobit krácením daní škodu dvě a půl miliardy Kč. Přestože proces je významný obrovskou škodou, kterou měli obžalovaní způsobit, zajímavý složitostí žalovaných dějů a přitažlivý osobou hlavního obžalovaného Shahrama Zadeha, českého občana íránské národnosti, v soudní síni nevysedávají novináři a neobléhají ji televizní kameramani. Až to působí dojmem, že médiím někdo případný zájem rozmluvil, aby nebylo vidět na nepřístojnosti orgánů činných v trestním řízení, ke kterým v této kauze došlo hlavně v přípravném a vazebním řízení.


Celý třídenní blok hlavního líčení vyplnilo prohlášení obžalovaného, na které tři dny nestačily, takže dokončení se dočkáme až v únoru. Předcházejí části hlavního líčení jsem komentoval v článcích „Z obžalovaného žalobcem“ a „Soud plný překvapení“. Popsané části vystoupení pana obžalovaného se podstatně lišily od současných, navazujících. Soustředil se v nich převážně na procesní vady řízení od jeho začátku až do současnosti, jež považoval za důkaz podjatosti senátu, zejména jeho předsedy. Vyvozovat z jeho výtek závěry o vině či nevině by bylo značně předčasné. Je ale jasné, že v celém procesu, zejména ve fázi přípravného a vazebního řízení, docházelo k různým procesním pochybením a krácením práv obviněného v koncentraci jinde nevídané, a zatčení Shahrama Zadeha na dvoře věznice bezprostředně po propuštění z vazby, k němuž si dopomohl složením rekordní kauce ve výši 150 milionů Kč, má dle mého laického úsudku všechny rysy psychického týrání, potažmo porušení zákazu mučení a jiného nelidského zacházení, uskutečněného brutálním zneužitím pravomoci státním zástupcem Jiřím Kadlecem (poznámka: pokus o jeho kárné stíhání ztroskotal, i když se oslovený kárný žalobce neztotožnil s jeho právním názorem).

Prohlášení obžalovaného Shahrama Zadeha na rozdíl od návrhu na vyloučení senátu či jeho předsedy pro podjatost, předneseného na předchozích stáních, jednoznačně směřuje k „demontáži obžaloby“, tedy k vyvrácení obvinění. Ve svém vystoupení projevuje jak způsobilost k logickému uspořádání celku, tak vytříbený smysl pro detail a neobyčejnou důkladnost. Tentokrát mluví anglicky a využívá pomoc simultánní tlumočnice, která odvádí výkon přímo heroický.

Zahájení jeho vystoupení se neobešlo bez tradičního zajiskření mezi ním a předsedou senátu. Shahram Zadeh připomněl nemilé probuzení v časných ranních hodinách, které bylo předehrou k jeho odvlečení z Prahy do Znojma, při němž hleděl do hlavní policejních samopalů. Zmínil v té souvislosti účelovost úsilí žalobce Aleše Sosíka, jemuž vyčetl, že si našel místně nepříslušný soud, aby „posvětil“ své nezákonné zákroky. Jeho výroky se hrubě nelíbily předsedovi, který pana obžalovaného upozornil, že žádné invektivy vůči panu žalobci nebude trpět. Hned bylo všem v soudní síni jasné, jak to je v praxi s rovností stran řízení. Státní zástupce může podezřelému bezdůvodně připravit nepříjemné probuzení, ale sám je proti kritice bezpečně chráněn. Nicméně vstup předsedy senátu byl v podstatě nadbytečný, protože slova již odezněla, doletěla k sluchu přítomného žalobce a zpětvzetí nebylo technicky možné. Shahram Zadeh se odvolal na právo volit způsob obhajoby a pokračoval v přednesu. I v dalším průběhu došlo k méně významným pokusům předsedy senátu usměrnit pana obžalovaného, ale zůstaly bez účinku.

Nelze se divit panu obžalovanému, že má vyhraněně záporný vztah k státnímu zástupci Aleši Sosíkovi, který stojí za většinou příkoří, jež musel zažít. K vyhrocení postoje vede i zjištění, že část postupů státního zástupce je v nejlepším případě na hraně zákona, ba spíše je v rozporu se zákonem. V této souvislosti Shahram Zadeh poukázal na nerovnost stran v řízení, spočívající v nepřípustnosti výslechu státního zástupce před soudem. Je nesporné, že jsou případy, v kterých by takový výslech vedl k rozprášení obžaloby rychleji než standardní kroky obhajoby.

Na tomto místě podotýkám, že výše zmíněný způsob zadržení podezřelého je jedním z mnoha příkladů nadužívání policejního násilí, jímž PČR nestydatě předhání StB a dle mé osobní zkušenosti i gestapo. „Zločinci“ typu Shahrama Zadeha by se na vyzvání dostavili k podání vysvětlení na policejní služebnu, ale policie dává přednost užití bezdůvodného násilí před slušným zacházením s lidmi, kteří jsou dosud de iure nevinní.


Obhajoba hutnější než obžaloba

Shahram Zadeh založil svou obhajobu velmi široce, od základů. Velmi podrobně probral své vzdělání a důvody k nevyužití kvalifikace lékaře a k vstupu do podnikání v oboru obchodu s realitami a investiční výstavby v Dubaji, pak k zaměření na zprostředkování ve financování investičních záměrů po návratu do České republiky. Zdůraznil, že nikdy nepřišel do styku s obchodováním s pohonnými hmotami a o existenci daně z přidané hodnoty se dověděl až ve vazbě, neboť v zemích jeho podnikatelské minulosti tuto daň neznají. Rozvedl zvláštnosti a složitost obchodování s pohonnými hmotami a odvodil z toho svou nezpůsobilost k řízení daňových podvodů při obchodování s pohonnými hmotami: nemohl by řídit něco, čemu nerozumí. Odkázal se i na svědectví některých manažerů společnosti P.P.S. GmBH o jeho nekompetentnosti v tomto oboru.

Velmi podrobně vylíčil vývoj svého vztahu k společnostem P.P.S. GmbH a Ecoll Invest a.s. a jejich manažerům od náhodného setkání se spolužákem z brněnských studií, který mu přivedl israelského obchodníka Nadava. Ten jej pak z vlastního zájmu seznámil s Petrem Pfeiferem, vedoucím manažerem společností P.P.S. GmbH a Ecoll Invest a.s., a společně s ním pak usiloval o získání úvěru od Zadehovy společnosti Strong Strike a.s. na rozšíření obchodu s pohonnými hmotami. Vylíčil pak s podrobnostmi, jak se postupně seznamoval s dalšími manažery obou společností, jmenovitě s Danielem Rudzanem, Eliškou Coufalovou, Petrem Dokládalem, Petrem Moštěkem a také s Milenou Pfeiferovou, manželkou Petra Pfeifera. Popsal složitý způsob prověřování spolehlivosti zmíněných společností jako případných dlužníků-příjemců úvěru. Zvláštní pozornost věnoval osobnostním vlastnostem výše zmíněných osob, o nichž usoudil, že velmi dobře rozumí svému obchodu. Zvláště ocenil spolehlivost Elišky Coufalové. Právě jejich profesní zdatnost jej vedla k souhlasu, aby jeho společnost Strong Strike a.s. poskytla firmě P.P.S. GmbH úvěr. Popsal pak i další jednání o financování nákupu dvou tankerů s pohonnými hmotami, která nedospěla k výsledku a během nichž již manažeři P.P.S. GmbH hledali na vlastní pěst financování i jinde a v telefonických rozhovorech se bavili o nutnosti zbavit se jej, aby jim nemohl nahlížet do karet. Vysvětlil, že obchodník Nadav poskytl P.P.S. GmbH velmi drahý úvěr a měl silný motiv najít dalšího investora, jenž by dlužníkům umožnil jej vyplatit: věděl totiž, že „jedou“ v daňových podvodech.

Shahram Zadeh kladl důraz na nesoulad časového průběhu žalovaného děje s klíčovými body obžaloby. Společnosti P.P.S. GmbH a Ecoll Invest a.s. vznikly a daňové podvody začaly probíhat dříve, než se Shahram Zadeh seznámil s obchodníkem Nadavem a s Petrem Pfeiferem. Jeho styky se zmíněnými manažery pak byly výkonem kontroly hospodaření P.P.S. GmbH, kterou si pojišťoval návratnost své investice. Neměl ale ani právo nahlížet do účtů a neměl právní ani faktické pravomoci k vydávání jakýchkoli pokynů manažerům společností, takže tvrzení žalobce, že tyto společnosti řídil, je nesmysl. Ostatně podle zjištění rakouských daňových orgánů a policie na úrovni P.P.S. GmbH k žádným nepravostem v daňovém řízení nedocházelo. Těch se dopouštěli pouze zákazníci, s kterými Shahram Zadeh nikdy nepřišel do styku, takže jim nemohl dávat žádné pokyny.

Pečlivý výběr stíhaných

 Jak připouští obžaloba, část z nich nebyla vyšetřujícími orgány dosud ustanovena. Nabízí se otázka, jak velká část způsobené škody připadá právě na ně. V této souvislosti upozornil pan obžalovaný, že podle usnesení o zahájení trestního řízení zjištěná škoda tehdy činila 245 milionů Kč, ale v době podání obžaloby, tedy 18. března 2015, již dosáhla 2,5 miliardy Kč. V této souvislosti Shahram Zadeh nastolil nepříjemnou otázku odpovědnosti žalobce Aleše Sosíka jako dozorového státního zástupce nad přípravným řízením za podivný způsob vedení vyšetřování, při němž byla uchráněna před ustanovením část bezprostředních pachatelů daňových podvodů a škoda narostla o 2,25 miliardy Kč. Je nezpochybnitelnou skutečností, že největší část žalované škody vznikla pod bdělým dohledem orgánů činných v trestním řízení. Kdo má větší podíl na jejím vzniku ? Dozorový státní zástupce Aleš Sosík nebo „zločinec“Shahram Zadeh ? Je to námět na přemýšlení pro nejvyššího státního zástupce i ministra spravedlnosti. Žalobci je při tom jasné, že škodu od neustanovených pachatelů nikdo nevymůže, a proto se snaží zahladit následky katastrofálního způsobu vyšetřování zoufalou snahou o usvědčení Shahrama Zadeha, o němž se z neznámých důvodů orgány činné v trestním řízení a jimi špatně informovaní politici domnívají, že by se na jeho majetku mohl stát zahojit za neumětelství orgánů činných v trestním řízení.

Na tomto místě upozorňuji, že podáním obžaloby dne 18. března 2015 žalobce umožnil pokračování vazby Shahrama Zadeha, jenž by v případě zmeškání musel být propuštěn na svobodu. Aleš Sosík dal tedy přednost týrání pana obžalovaného nesmyslnou vazbou před dopadením neustanovených pachatelů daňových podvodů. Podle mého názoru si tím příliš nepomohl: bude obtížné ustát obžalobu, postavenou na výsledcích z neúplného objasňování věci.

Mimořádnou pozornost věnoval Shahram Zadeh osobě Petra Pfeifera, o němž se ostatně zmiňoval i při podání návrhu na vyloučení senátu či jeho předsedy pro podjatost. Zejména upozornil na to, že v počátcích vyšetřování považovaly orgány činné v trestním řízení Petra Pfeifera za hlavního organizátora daňových podvodů, dokonce žádaly rakouskou policii o mezinárodní pomoc při vyšetřování jeho činnosti. Byl vedoucím manažerem a spoluzakladatelem obchodních společností, považovaných za jádro podvodné sítě dávno před vstupem Shahrama Zadeha na scénu. Měl z jejich činnosti značný finanční prospěch. Přesto z neobjasněných důvodů se jím orgány činné v trestním řízení náhle přestaly zabývat a na jeho místo dosadily Shahrama Zadeha. Dokumentaci z vyšetřování činnosti Petra Pfeifera nechal státní zástupce odstranit ze spisu. Pan obžalovaný to považuje za odstranění důkazů v neprospěch Petra Pfeifera a dožaduje se, aby soud přikázal žalobci, aby tuto dokumentaci připojil ke spisu a umožnil tak obhajobě se s ní seznámit. Soud ovšem vyhovění odmítá: neudělá přece nic ve prospěch obhajoby.





Z hlavního podezřelého korunním svědkem
Petr Pfeifer se tak stal z hlavního podezřelého korunním svědkem, usvědčujícím Shahrama Zadeha. Má k tomu silnou motivaci: chrání se tím před trestním stíháním a mimo to pomáhá do vězení svému věřiteli, jemuž dluží spoustu peněz. Jak on, tak jeho žena Milena v občanskoprávním řízení o uznání dluhu vůči Shahramu Zadehovi lhali, což jim nepomohlo. Jsou tedy nedůvěryhodní, ale přesto je orgány činné v trestním řízení proti Shahramu Zadehovi berou jako věrohodné. Za nevěrohodné označil pan obžalovaný také dva další, méně významné svědky, na které se proti němu žalobce odvolává. Postěžoval si také, že ještě po podání obžaloby se policie pod dozorem státního zástupce snažila vydíráním přimět některé spoluobžalované ke křivému svědectví proti němu.

Důležité je upozornění pana obžalovaného, že reálnost obvinění proti němu z řízení podvodné sítě troskotá na skutečnosti, že neměl řídící pravomoc proti nikomu ze spoluobžalovaných a dalších osob, není prokázáno, že by nějaké pokyny vydával a podstatnou část osob, které měl řídit, vůbec nezná a ony neznají jeho. Vyjmenoval pak jednotlivě obžalované, které nezná. A to ještě nezmínil, že není prokázáno, že by se podílel na výnosu z daňových úniků, nejsou podchyceny toky peněz od jejich pachatelů do jeho kapes.

V průběhu výkladu upozornil na to, že součástí jeho taktiky obhajoby je hromadění argumentů, jež by mohl později uplatnit v řádných a mimořádných opravných prostředcích. Dal najevo, že v případě nutnosti se obrátí k nadnárodní justici. Dokazování v této kauze je v počátcích, takže si netroufám předjímat, jak by uspěl například s žalobou k Evropskému soudu pro lidská práva, ale z toho, co již víme, usuzuji, že díky takovým kazům, jakým je použití místně nepříslušného soudu k povolení úkonů přípravného a vazebního řízení, neuvěřitelné průtahy ve vazebním řízení, přihlížení orgánů činných v trestním řízení pokračujícím daňovým únikům, přeměna možného spolupachatele Petra Pfeifera na korunního svědka či zatčení Shahrama Zadeha na dvoře věznice po propuštění z vazby by bylo projednání žaloby pro českou justici zdrojem mezinárodní ostudy.

Činit v této fázi dokazování závěry o vině či nevině Shahrama Zadeha by bylo předčasné. Nevíme, čím bude argumentovat v další části svého prohlášení, ani netušíme , co přinesou výslechy zbývajících obžalovaných a navrženého velkého počtu svědků, nevíme co obsahují záznamy odposlechů a listinné důkazy. Nicméně již nyní je zřejmé, že se žalobci vymstí ukvapenost podání obžaloby před úplným dokončením objasňování. Snaha potýrat Shahrama Zadeha co nejdelším držením ve vazbě se obrátí proti němu. Pokud se bude soud důsledně držet zásady, že vina musí být obžalovanému prokázána nezpochybnitelným způsobem při plném respektu k presumpci neviny ve spojení se zásadou in dubio pro reo, ustát obžalobu bude obtížné a nejisté.

Hlavní líčení bude pokračovat intenzivně od 8. února 2017 do 9.června 2017. Pochybuji, že v tomto časovém úseku dospěje k vyhlášení rozsudku.

5 komentářů :

  1. Kolik nespravedlivých soudů proběhlo, aniž by si toho kdokoli všiml?
    Kolik lidí přišlo o střechu nad hlavou díky zvůli soudců?

    OdpovědětVymazat
  2. boj zloděje a zkorumpované justice,toď vše!!! Není potřeba dalších slov,ať žije české právooooo hahahahahahah§§§§§!!!!!!!!!!!!

    OdpovědětVymazat
  3. Vzhledem k tomu,že pan Jemelík je členem spolku
    Šalamoun,nelze od něho očekávat pravdivé infor-
    mace.Zkresluje je podle své potřeby.
    Petr Majevský

    OdpovědětVymazat
  4. Soudy jsou jen pro boháče aby byli ještě bohatší.

    OdpovědětVymazat
  5. Nejsem si tak jist, že pan Jemelík zkresluje informace, proč by to dělal ? Spolek Šalamoun nemá zájem stranit žádné straně, nic by z toho neměl. Jde mu spíše o to, aby nebylo pošlapaváno právo. Na rozdíl od jiných státních institucí se nemusí řídit politickým přesvědčením, společenskou poptávkou....lobisty....Myslím si, že od roku 89 je tady celá řada procesů, které silně připomínají jak se to dělalo v 50 tých létech a nebo je to podobnost čistě náhodná ? Ono to co se to tady vytvořilo po roce 89 má silnou pachuť totalitních praktik.

    OdpovědětVymazat

Reklama