Reklama

.

.

pátek 25. listopadu 2016

Komu patří omluva. Historická pravda o poválečných událostech

25.11.2016  České národní listy

Tak se jmenuje sborník, který vychází jako soubor přednášek ze stejnojmenné konference, pořádané 25. května 2016 v Brně. Týká se denacifikačního odsunu Němců z Československa, ke kterému došlo na základě rozhodnutí vítězných mocností z druhé světové války. Pro Čechy znamenal odsun rozuzlení dávných i nedávných problémů a excesů aXzáklad stability poválečného uspořádání Střední Evropy. Část odsunutých Němců však označila odsun jako bezpráví, katastrofu, zločin všech zločinů.


Je pozoruhodné, jak po roce 1989 téma odsunu ožilo. Dříve bylo jak v Německé spolkové republice tak v Rakousku „tabu“, nemluvilo se o něm, s výjimkou spolků vysídlenců. Bylo to téma nepohodlné, trapně spojené s nacismem. Věřilo se, že potichu zmizí ze světa vůbec. Paradoxně však konec „studené války“ a sjednocování Evropy jako by probudilo démony minulosti. Objevila se „změna paradigmatu“. Leckoho ze spolku odsunutých Němců dnes láká nová příležitost přehodnotit to, co se skutečně stalo, a proměnit se z obžalovaného v žalobce. Chtěl by trestat údajné „zločiny druhé strany“. O svých vlastních si nepamatuje nic. Zato požaduje nápravu všech křivd a odškodnění ztrát, které ho postihly. Je s podivem, že takový revanšismus získává vliv a podporu i na nejvyšších místech. Je možno zapomenout, že šlo o krutou hrozbu bezprostřední politické, duchovní i fyzické likvidace českého národa, a že se na ní Němci českého pohraničí ve své většině účinně podíleli? Početní síla skupiny obyvatel, která byla po staletí součástí českých zemí, a přece se dala do služeb militantního mocného souseda, způsobila nezhojitelné trauma.

Posláním sborníku je oživit historické znalosti a zkušenosti starších generací, doplnit znalosti historie u generací mladších. Bez historické paměti nelze odpovědně hájit zájmy národa, jeho státnost, jeho kulturní identitu, úroveň a kvalitu jeho života. V posledních letech si uvědomujeme stále častěji, jak neúplné a povrchní jsou znalosti historie vlastního národa ve veřejném prostoru.

Nedostatečná informovanost se projevuje i na vedoucích místech, na kterých bychom ji nečekali.
Nastoupená jednotka ozbrojených německých teroristů v československém pohraničí. Za nimi na domě nacistické heslo "Jeden lid, jedna říše, jeden vůdce". Podzim 1938.


Jen zdánlivě korektní je vytrhávat historické děje ze souvislostí, kterými jsou podmíněny. A přece se s tím setkáváme i v projevech některých našich ministrů. Slyšeli jsme od nich, že odsun německé menšiny z našeho území bylo bezpráví. Jenomže, a tato námitka je na místě: Idea odsunu vznikla v době války a jako reakce na válku. Válka není bezpráví? Válka je právo?

Zamlčuje se, že v německém prostředí byla válka dlouhodobě glorifikována. Národ byl veden k přesvědčení, že dík válce si získá nesmrtelné hrdinství, porazí sousední národy a dobude nový životní prostor. Rozšíří se až do vzdálených končin. Takové války, projevy německé agrese a expanze, vypukly ve 20. století dvě. Přinesly lidstvu nezměrné ztráty. Právem nebo neprávem?

Sudeťáci strhávají československý hraniční sloup - podzim 1938

Ve válce nebojují jedinci, ale národy. Němci, Francouzi, Angličané, Američané, Rusové. Nepřátelé i spojenci jsou kolektivy, jedinec tu nehraje žádnou roli. Vzpomeňte si na E.M. Remarqua a jeho protiválečný román. V den, kdy padl sympatický hrdina, podalo vrchní velení armády hlášení, které se stalo názvem díla: „Na západní frontě klid.“ Existuje kolektivní boj armád, kolektivní vítězství, kolektivní porážka, tedy i kolektivní vina. Tou vinou se v této souvislosti nemyslí nic jiného než příslušnost k nepřátelskému kolektivu, nikoli nějaký přečin ve smyslu trestně právním. Ostatně za války vládne jiné právo než v době míru.

Čeští Němci v roce 1938 nadšeně vítali své "osvoboditele".

První podnět k vystěhování německé menšiny za druhé světové války vzešel od anglických státníků. Již v květnu 1940 bylo v britských vládních kruzích pro zahraniční politiku připraveno memorandum o stabilizaci poválečné Evropy. Bez ohledu na odsunové koncepce české nebo polské emigrační vlády nebo na radikální názory odbojových skupin u nich doma bylo pojednáno vysídlení (transfer) několika milionů Němců, žijících jako menšina v neněmeckých národních státech. V tom byla spatřována hlavní podmínka pro zabezpečení míru v budoucnosti. Angličané (N.Chamberlain, W.Churchill) měli své zkušenosti, protože po první světové válce přestěhovali Řeky z maloasijského pobřeží, které bylo od starověku řecké, na ostrovy v Egejském moři. Na pobřeží naopak přestěhovali Turky z ostrovů. Kdo se mohl ptát po jaké vině? Přestěhování obou národností se dálo pod heslem míru a předcházení rozbrojům.

V naší západní emigraci za druhé světové války dozrávala myšlenka odsunu v letech 1941-42. V domácím odboji byla přijata dříve. Každá brutalita německých okupantů ji radikalizovala, např. 17. listopad 1939. Bezvýhradný souhlas po iniciativě anglické projevili jak sovětští tak američtí vůdcové. Oba roku 1943. Roosevelt tehdy prohlásil: „To, co vyvolalo takovou katastrofu, jakou způsobil světu „Mnichov“, musí být odstraněno definitivně a jednou provždy.“

Diskuse o odsunu Němců z našeho území vázne na tom, že se vychází z mírových poměrů. Válkou podmíněný předchozí kontext se zamlčuje, a tak se dospívá až k neuvěřitelnému závěru, že ten či onen člověk byl odsunut ze svého domova jen proto, že byl Němec. Přirozeně nepadne jediná zmínka o tom, že se tehdy hledal způsob, jak zabránit opakování neblahé historie: Co dělat, aby německé menšiny už nebylo možno využít k účinnému rozbíjení většinového státu.
Demonstrace sudetských Němců - poděkování Vůdci (české pohraničí 1938).

Diskutujícím by také nemělo uniknout, že se čeští Němci dopustili vlastizrady, zřekli se československé státní příslušnosti a přijali příslušnost říšskou, Velkoněmeckou. Opustili stát, jehož byli občany, v nejvyšším nebezpečí, v době hitlerovské vojenské invaze a okupace. Jejich rozbíječské, násilné i ozbrojené nepřátelské akce proti Čechům dokonce okupaci předcházely. Po zřízení protektorátu v okupované zemi pak čeští Němci těžili z toho, že patří k okupantům a mají jejich privilegia.

Prezident Edvard Beneš za války v exilu uvažoval zpočátku o odsunu pouze omezeného počtu vyhlášených rozbíječů republiky, předních henleinovských a nacistických funkcionářů a aktivistů. Domácí odboj však postupně zaujímal stanovisko stále tvrdší. Už dříve, ve 30. letech se Němci v našem pohraničí dopouštěli násilí na Češích. Zločinů postupně přibývalo. Po „Mnichovu“ (1938) pak bylo 250.000 Čechů bezohledně z jejich domovů v pohraničí vyhnáno. Museli hledat nouzové přístřeší ve vnitrozemí. V nově zřízeném „protektorátu“ útlak pokračoval. Během války přišlo o život 360.000 Čechů vinou německé hitlerovské agrese. A tak se stanoviska k odsunu u všech odpůrců hitlerismu postupně sjednotila. Představitelé vítězných mocností, náš domácí i zahraniční odboj, všichni byli pro úplný odsun menšiny, která poskytla Hitlerovi záminku k rozpoutání války. Nejvyšší představitelé vítězných mocností, Spojených států, Velké Británie a Sovětského svazu, „Velká trojka“, podepsali 2.8.1945 v Postupimi dohodu o uspořádání poměrů po válce, v míru. Smlouva obsahovala mimo jiné i rozhodnutí o vysídlení německého obyvatelstva z Polska, Československa a z Maďarska. Nebylo to rozhodnutí prezidenta E. Beneše. Ten k němu mohl předložit jen prováděcí nařízení ( dekrety), platná na našem území.

Z odsunu byli vyňati antifašisté, a to vyvrací stále opakovanou kritiku údajně paušalizující koncepce „kolektivní viny“. Byli to emigranti z bývalé Hitlerovy „Třetí Říše“, prvorepublikoví komunisté, demokrati, humanisté. Místní samosprávné orgány rozhodovaly, komu bude vydáno nebo vráceno potvrzení o čsl. státní příslušnosti. Takových potvrzení bylo vydáno nemálo. Leckde i na základě korupčních úplatků. Okresní správní komise a antifašistické komise přezkoumávaly žádosti o uznání statusu antifašisty. Vystavovaly osvědčení o státní spolehlivosti, vracely žadatelům státní občanství, přihlížely k situaci smíšeného manželství a k antifašistickému přesvědčení. Někdy však odešli i takoví, kteří nemuseli, ať již proto, že na dokazování antifašismu v jejich sociální pozici nebylo dost času, ať proto, že nechtěli trhat rodinu, ať proto, že se chtěli podílet na budování poválečného Německa.

A ještě jeden moment, který bývá odpůrci odsunu vykládán falešně. Když byla 8. května 1945 podepsána kapitulace, válka de lege skončila, ale mír de facto ještě nenastal. Na jedné straně ozbrojené nacistické bojůvky se nechtěly vzdát, na druhé straně někteří jejich protivníci si s dosavadními utlačovateli chtěli vyřídit účty podle starozákonního principu: “Oko za oko, zub za zub.“ Byla to dohra války, mezihra mezi válkou a mírem, poznamenaná doznívající atmosférou válečných hrůz a rozkladu. W. Churchill počítal s takovým obdobím masakrů vůči německým příslušníkům, když se po ukončení války a s návratem předválečných poměrů octnou na cizím území, které předtím násilím a terorem drželi ve své moci.
Odsun - léto 1945

Stalo se někdy i u nás, že v době, kdy ještě neexistovala konsolidovaná státní správa, rozhodovali samozvaní uzurpátoři moci bez ohledu na celostátní zákony právní a mravní. Ale taková je válka a takové je poválečné období. „Běda těm, od nichž pohoršení pochází“, praví se v Bibli. Není historicky korektní to spojovat s organizovaným odsunem. Prezident Beneš takové excesy s politováním a rozhodně veřejně odsoudil a pranýřoval. Jeho ohrazení bylo publikováno a tyto excesy přestaly. A jen nepřátelská propaganda si libuje v nadsazování, rozmnožování a zveličování nebo dokonce vymýšlení případů poválečného účtování Čechů s Němci. Sem patří např. stále přetřásané případy jako Ústí n.L. nebo Brno-Pohořelice. Objektivní definitivní výsledky šetření jsou napadány. A vůbec není korektní, aby členové vlády zaujímali očividně protičeské postoje, podporovali revanšismus a zpochybňovali výsledky druhé světové války.

Jednotliví autoři příspěvků ve sborníku dokládají historická fakta a zkušenosti o tom, jak Němci, kteří jako menšina žili v Československu, podobně jako v Polsku a Maďarsku a v jiných zemích, byli z rozhodnutí vítězných mocností po druhé světové válce odsunuti. Byli převezeni do své mateřské, německé říše. Připomínají, že hlavním důvodem odsunu bylo vyloučit pro budoucnost jejich zneužití jako menšiny pro rozbíječské válečné cíle. Faktem ovšem je, že na rozdíl od vysídlenců z jiných zemí, mnozí vysídlenci od nás zaujali k celé akci ostentativně negativní stanovisko. Popřeli i jeho zdůvodnění. Popřeli spoluzodpovědnost za rozbití Československa v letech 1938-39 i za válečné útrapy jeho obyvatel po celou dobu války až do osvobození v květnu 1945. Založili krajanské spolky a nadace a zkonstruovali ideologii o nespravedlivém obvinění. Prožité dějiny přepisovali tak, že se sami octli v roli nikoli viníků, ale obětí. Žádali omluvu, právo na vlast, na návrat, na všemožné náhrady, rehabilitace a satisfakce. Zamlčeli ovšem, že za války byli zahrnuti obdivem a slávou za své zásluhy a podporu nacistické politiky proti ČSR. Konrád Henlein v březnu 1941 ve Vídni řekl: „V několika letech se podařilo ohrozit vnitřní stabilitu Československa tak důkladně a přivést vnitřní poměry do takového zmatku, že Československo dozrálo k likvidaci. K tomu všemu mohlo dojít jen proto, že všichni sudetští Němci se stali nacionálními socialisty.“ Někteří byli za rozbíječské zásluhy se všemi poctami vyznamenáni, byli odměněni medailemi od samého Adolfa Hitlera. Odměněných bylo 1,162.617 českých Němců. S rodinnými příslušníky tedy velká většina tehdejší německé menšiny u nás.

Sborník přirozeně poskytuje právní i historické podklady a argumenty a vyvrací stále dokola opakované nepravdy kolem odsunu, kolem tzv. prezidentských dekretů a protiněmeckých činů. Současné propagandistické akce odsunutých Němců se organizují pod heslem Smíření. Jistě, dovedli bychom se smířit, dovedli bychom se ze smíření radovat a těšit. Ale muselo by to být skutečné smíření, nikoli jenom nepravdivý název pro opuštění vlastního stanoviska a převzetí stanoviska druhé strany. Ano, Češi jsou ochotni se smířit, ale nesmí to být v rozporu s historickou pravdou, s historickou pamětí národa, nesmí to ohrožovat národní zájmy, státnost, identitu a kulturní dědictví. Na Němcích je přijmout bez restrikcí stav, který byl po druhé světové válce vítěznými mocnostmi usnesen a realizován. Smíření nemůže znamenat přijetí protičeské a velkoněmecké politické koncepce Wenzela Jaksche, který protestoval proti zrušení mnichovské smlouvy dokonce u tehdy ještě válčících velmocí. Politika a ideologa, který po skončení války přešel od dřívějších polemik s prezidentem republiky k nenávistné a nepřestajné nepřátelské kampani proti Československu a prosazoval ji jako vedoucí činitel především v programech a v působení krajanských spolků vysídlenců. Zrušení „mnichovského“ diktátu a obnova „předmnichovského“ Československa, která byla cílem domácího i zahraničního odboje za druhé světové války, mu byla nepřijatelná. S takovou koncepcí se věru smiřovat nemůžeme.

Skandál - ministr české vlády mluví na srazu sudetoněmeckých revanšistů - léto 2016

Prezident Edvard Beneš, který všechny své síly věnoval za války obnově státu, zničeného německým fašismem, řekl tehdy na adresu odsunu: „Tím rozchodem zabráníme neslýchanému masakru mezi oběma národy. Jen tak můžeme a musíme jednou – až na dnešní bolest zapomeneme – se zase jako sousedé sejít a každý ve svém novém domově bez hořkosti a v míru žíti dále odděleně, jeden vedle druhého.“

A to byl hlavní cíl konference a to je poslání i uvedeného sborníku: hledat cestu k spravedlivému smíření a k demokratickému soužití v Evropě, která při své integraci bude plně respektovat svrchovanost, samostatnost a rovná práva i malých národů.


Objednávky přijímá:
Ing. Dušan Krátký, tajemník Odborného a občanského výboru. e-mail: kratky.dusan@seznam.cz

39 komentářů :

  1. Havloidní fašisty do odsunu!25. listopadu 2016 7:41

    Havloidní fašisty do odsunu!

    OdpovědětVymazat
  2. Historie nezačínala až po roce 1945. Tomu čemu se říká odsun, něco předcházelo. A to Němci nechtějí uznat. Co se týče Hermana, tak není nic nového, že Lidová strana aktivně za druhé sv. války rozbíjela Československo a podílela se na vraždách Čechů a Slováků v rozporu s přikázáním Desatera. Lidovci i dnes jsou proti českému národu a vždy budou "pátou kolonou" která kdykoliv připravena se postavit za revanšisty, fašisty. Kdo volí lidovce, volí své vrahy.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nepíšete pravdu. Podívejte se do historie. ČSL za války neexistovala, rozpustila se ještě před válkou. Slovenská ľudová strana byla i před válkou pouze na Slovensku. Šrámek, dlouholetý předseda ČSL byl předsedou exilové vlády v Londýně. Lidovci vždycky vystupovali v zájmu národa.
      Jan

      Vymazat
    2. Lidová strana spolupracuje s katolickou církví, proto má přibližně stejný počet voličů jejich voliči se skládají převážně z věřících a jim pan farář před volbami náležitě vysvětlí koho volit.Ono je to těžké,já sám žiji v místě, kde je většina obyvatel věřící a mám pocit, že tito lidé neumí používat svůj mozek a pan farář jim v tom rád ve prospěch CSL pomůže. Usměrní jejich rozhodování. Ona je ho i otázka IQ věřících.

      Vymazat
    3. to 10.43 - souhlas.

      Ono se stačí podívat na výsledky posledních voleb
      a v jakých regionech uspěli černoprdelníci :

      Morava, Morava, Morava...

      Vymazat
    4. V čem má autor 8:03 nepravdu? Autor ji vyvrací faktem (o historick0 neexistenci ČSL), ale tento fakt autor 8:03 vůbec neuvádí a nijak s jeho příspěvkem nesouvisí.

      A tvrzení, že kdo volí lidovce volí své vrahy, považuji za naprosto přesné. Kdo rozkrádá a rozbíjí pomocí církevních restitucí náš stát, tak ničí naši ochranu, vede naši zemi do chaosu, kde začíná násilí.

      Vymazat
  3. Konečně někoho napadlo, dávat sem články až po 7 hodině, zabrání se tak tapetování toho jurodivého trollíka. Jinak odsun byl správný a za excesy jsme se už tisíckrát omluvili. Bohužel, Sudeťákům nejde o omluvy, ale o prachy, to je snad jasné každému. A lidovcům, když přihráli církvi miliardy, tak mají zálusk pustit národu žilou ještě víc. Mimochodem, včera jsem se dočetl, že církev, kromě 1 miliardy na provoz, více než miliardy splátky na restituce, tak vybere ještě miliardu od věřících a formou různých darů. Takže má příjem ročně 3,5 miliardy.

    OdpovědětVymazat
  4. Myslím že důležitý fakt je že se dopustily vlastizrady a Herman za normální vlády by byl okamžitě vyloučen z vlády a možná ještě stíhán za podporu fašistických myšlenek.

    OdpovědětVymazat
  5. Ti lidé tam jsou zcela legitimní! Stejně jako bojovníci chalífátu! Nelegitimní a zednáři stvořený jsou naopak pastáty, se kterými byli či jsou tito bojovníci historicky konfrontováni! U nás šlo o zednáři TGM, Briandem, Wilsonem a Benešem upatlanou ČSR a na Blízkém východě se jedná o zločinci Sykesem a Picotem nakreslenou tzv. Sýrii a Irák ...

    Konec zednářské ČSR byl spravedlivý - https://www.youtube.com/watch?v=B-oTS2XulNU

    A snad takovým bude i konec dalších patlanin těchto siomatláků - tedy tzv. Iráku, Sýrie, Jordánska, Libanonu a především Izraele ...

    OdpovědětVymazat
  6. Výborný článek, mněl by být zařazen do učebnic dějepisu.
    Dnešní reformátoři školství - od převratu v r. 1989 -
    dějiny naší vlasti bezprecedentně dehonestují.
    Václav

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Autorovi článku z něho ovšem vypadla jedna drobnůstka - zákon, kterým byli, myslím, že r. 1947, pardonováni všichni, kteří se dopustili během odsunu různých zločinů. Ten zákon už nelze svést na chaos časů těsně po válce před stabilizací úřední moci. Zločiny z doby odsunu jsou sice vysvětlitelné příčinou války, leč i přesto jsou neomluvitelné. Spousta lidí trpěla a přišla o příbuzné a přátele - počet obětí v Československu, nikoli v Česku, byl odhadován na 355 či 360 tisíc lidí - ale chovala se k odsouvaným lidsky, takže neexistuje žádná omluva pro jakéhokoli gaunera, který se na sudeťácích vybíjel. Pokud má být naše snaha o uklidnění vztahů věrohodná, tak my sami musíme označit tyto gaunery, zpozdilé bojovníky proti nacismu, frustráty aj. a distancovat se od nich. A nezapomenout na ctěné zákonodárce. Právně již jsou jak vykonavatelé, tak jejichochránci nepostižitelní, stejně jich už většina či všichni podlehli osudu, ale morálně, historicky, dějepisně se s touto hanbou ještě musíme vyrovnat. Pokud si Češi a Slováci nepřiznají, že jejich soukmenovci také páchali lumpárny, tak budeme zrovna na té úrovni, jakou kritizujeme, na úrovni nacistických gaunerů ať již německých či sudeťáckých. Zatím se jen bráníme a říkáme "my si nezačali, my jsme jenom opláceli". Jako malí kluci. Kdy už budeme dospělí a přiznáme, že jsme (naši předkové) udělali během odsunů hovadiny, že se za ně stydíme, což je předpoklad k tomu, že je už nebudeme opakovat. Zatím jsme tak neučinili a tak můžeme s klidem v duši vysílat své vojáky na pochybné mise, neboť nijak nepociťujme spoluzodpovědnost za ně, necítíme obavy za jejich postupy v cizích zemích, neregistrujeme riziko selhání jedinců z řad českého národa vůči cizím, neznámým lidem kdesi daleko od ČR. Nejsme svatí a nebudeme jimi do té doby, dokud si to neuvědomíme. Jen ten, kdo si je vědom toho, že není svatý, může být svatý.
      KR

      Vymazat
  7. Lidovci jsou stranou, která opakovaně podrývá základy našeho státu, a spojí se proto se samotným ďáblem. Navenek se tváří jako ovečky pečující o blaho rodin a dětiček, ale jsou to vlci v rouše beránčím. Tady v Čechách by jim příliš pšenka nekvetla, vzhledem k dědictví husitského hnutí a vlně protestantismu (na rozdíl třeba od Polska) tu není mnoho věřících občanů. Ale jak se po sametu vzmohli, to není důsledkem vzrůstajícího počtu věřících, ale roubování odjinud. Katolická církev chce mít své ovečky pěkně pohromadě. Takže asi nebylo překvapením, jak první posametový prezident Havel najednou pospíšil na různé mše a oslavy církevních svátků, přičemž ČT nás o všem neprodleně a bohatě informovala. Najednou to celé vypadalo, jako by celý národ po léta komunistického "útlaku" skrytě horečně věřil, ale bylo mu znemožněno provozovat svou vášnivou víru veřejně. Lidovci v každé koalici hráli jazýček na vahách, a vždy se přiklonili tam, kde z toho měli větší prospěch, velmi často proti zájmům naší země. Chtěla bych apelovat na tradiční voliče lidovců: opravdu chcete, aby nám sem nalezli zpět lidi, kteří tuto republiku zradili, zranili úspěšný mladý stát, páchali násilí? Máme jim vracet zpět jejich majetky a stáhnout se zpět do vnitrozemí jako po Mnichovu? Máme být další spolkovou zemí Německa? Myslíte, že by nám bylo lépe? Všechno tohle vaše církev svatá, nenažraný moloch a spolek darmožroutů, tyjících i z vaší těžké práce, dělá jenom proto, aby byla ještě tlustší. Na vás, občanech, jí nezáleží. Vaši víru vám nikdo nebere, můžete ji svobodně vyznávat. Ale v práci a v životě jste si rovni s ostatními pracujícími lidmi, nejste hodnotnější jen proto, že věříte. Zdravím Pavla

    OdpovědětVymazat
  8. ...nutno podotknout že generální příčinou druhé světové války a rodičem fašizmu je katolická církev*

    OdpovědětVymazat
  9. Moje babička byla Němka, dědeček Čech, babička přadlena, dědeček posunovač na dráze. Než přišli Němci, byli svině český, když bylo po válce byli svině německý. babička byla moc hodná a dobrá žena, odmítla se po smrti dědečka ještě před válkou přejmenovat na německou verzi svého jména, svého muže a domov, svou zemi milovala nade vše. Syn dostal jméno Václav. Byl svině německá i svině česká. Lidé nepotřebují hitlery ani jiné politické stvůry pro život, aby se měli rádi. Chtějí žít slušně, klidný a mírumilovný život, stejně jako vždy v minulosti tak jako dnes. Rodinný život, bez války, práce a domov, láska ke své rodné zemi, děti s nadějí na jejich dobrý život v míru a vzájemné úctě. Každý kdo štve lidi proti sobě je hitler.

    OdpovědětVymazat
  10. "Diskutujícím by také nemělo uniknout, že se čeští Němci dopustili vlastizrady, zřekli se československé státní příslušnosti a přijali příslušnost říšskou, Velkoněmeckou. Opustili stát, jehož byli občany, v nejvyšším nebezpečí, v době hitlerovské vojenské invaze a okupace."

    Perfetní argumentace.

    Punktum a hotovo.

    Odsunovali se občané Německa do Německa.
    A tak to mělo být.

    OdpovědětVymazat
  11. pro anonymní 8.52 : JUDr.E.Beneš byl přijat do zednářské lože J.A.Komenský na konci roku 1926. TGM nikdy zednářem nebyl

    OdpovědětVymazat
  12. Doporučuji jako povinnou kapitolu do dějepisů na všech českých školách. Pokud by chtěli sudetoněmečtí potomci nacistů usmíření s Čechy, tak toto budou prosazovat i do německých učebnic! Jenže - jak jsme se dozvěděli, výuka dějepisu je to, co nejvíce děsí mezinárodní kapitál - stejně jako pravda. Proto česká "umělecká avantgarda" zadupává nebo zuřivě trhá heslo Pravda vítězí. A i proto je to pro nás jen naděje na hudbu budoucnosti - zatím u nás vítězí lež, lež a lež.

    OdpovědětVymazat
  13. rád by som poznamenal že odsunutí magyari a aj nemci boli odškodnení - dobrým príkladom je Havlov strýko - napr.

    OdpovědětVymazat
  14. Nespravedlivý odsun? Přes čtyřicet let žiji v jihozápadním pohraničí. Dnes už jich řada zemřela. Ale pamatuji si kolik v každé vesnici žilo bývalých sudetských Němců, neboli českých Němců. Mohli tady zůstat protože si nezadali s Hitlerem. A nebyli to žádní němečtí komunisté, antifašisté či demokraté. Ti by stejně skončili v koncentráku. Takže potomci bývalých sudeťáků zpoza hranice nemůžou řvát o kolektivní vině. Kdo byl slušný, považoval se za občana ČSR byť mluvil německy, toho nikdo do odsunu nezařadil a ani poté jej nijak neperzekvoval. U nás dokonce komunisté přiznali opětovně občanství faráři německé národnosti.
    Zvěrstva, kterých se někteří čeští ,,hrdinové" ke konci války a po jejím skončení dopouštěli jsou samozřejmě odsouzeníhodná. Jenže to byl jen důsledek toho jak se řada Němců chovala k Čechům těsně před válkou a během ní.
    Na závěr... Nelze posuzovat tehdejší dobu dnešním prizmatem. Nikdo z nás neví jak by se zachoval kdyby zjistil že mu spolužák, soused, bývalý kamarád vyvraždil rodinu. Konečně bývalá Jugoslávie je toho současným příkladem.
    Tedy není důvod se nikomu omlouvat. V podstatě je to stejné jako se omluvit vrahovi, že jsme jej omezili na svobodě odsouzením a uvězněním.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 11:21 ! ..."Kdo byl slušný, považoval se za občana

      ČSR byť mluvil německy, toho nikdo do odsunu nezařadil..."

      A to jsi slyšel KDE ?!

      Co se jaksi opomíjí, je fakt, že do odsunu byli zařazeni občané německé národnosti bez nějakého třídění...
      V nejlepším případě, pokud nebyli vyhnáni s holou...,nebo zabiti RG,museli si vyrobit dřevěné bedny - stohovatelné, daných rozměrů, do těch napakovat povolených 50 kg/osobu a v určený den byli odvezeni do sběrných táborů,kde se pak čekalo na hromadný odsun po železnici.

      Ovšem v určité fázi odsunů došlo k tomu, že válkou zničené Německo již nebylo schopno přijmout další statisíce, především starých lidí a matek s dětmi.
      KDO byl v těch odsunech ?!
      Viděli jste na dobových snímcích nějaké muže vojenského věku ? Já ne.
      Oni totiž, pokud nezařvali v Rusku, tak tam byli v zajetí...
      Mnozí blbečkové, kteří pouze papouškují tu jedinou pravdu o odsunech, tak vydávají německé občany,
      kteří se vrátili do svých vyrabovaných chalup a bytů, jako uvědomělé antifašisty, kteří byli proto z odsunů vyňati, což není pravda !
      A ty, blbe 11:21, tyhle nesmysly kvákáš dále.

      V pohraničí pak bylo běžné ještě v 60.letech, se setkávat s německy mluvícími, kteří se pak stejně po čase vystěhovali do Německa legálně v rámci spojování rodin.


      Vymazat
    2. Zůstalo tady spousta němců , dokonce i pozůstalých po padlých vojácích vermachtu. Tito dostávali výsluhy z NSR. Nám jako státu dodnes němci dluží odškodnění.

      Vymazat
    3. 16:28 - třeba můj krejčí - Arnošt. Tedy Ernst Pohl! To byl frajer! Už asi nežije, ale kdysi jsme spolu chodili do stejný hospody a ten nám u stolu vyprávěl jak omrznul pod Moskvou!

      Vymazat
    4. Pro 16:00 - žádné odškodnění nedostaneš.
      A víš proč ?

      Když tě lapali, pěkně ti zpívali...
      Teď jsi v superstátu EU, tvůj průmysl a zemědělství je ovládáno odjinud, direktivy EU
      ti stále více kecají do života za podpory místních kolaborantů a to vše je upečeno za praktické nečinnosti té mlčící většiny...

      A k tomu bys chtěl odškodnění ? ZA CO, blbe ?!

      Vymazat
  15. Princip kolektivní viny je však v mezinárodních vztazích využívám čile dodnes.
    Cožpak se kdo s US či NATO činovníků ptal po Afganistánu, kdo je sympatizant Usámy bin Ládina a kdo ne? Stejně by se to dalo říci i Iráku aj. Ptala se např. řeznice Albrightová, kdo tam souhlasí se Saddámem? Uvalili na ně plošné sankce, rozpoutali proti nim války, kterým padali za oběť jedni i druzí.
    Aby si je snad jen ten Alláh přebral, kam vlastně náleželi, jestli k příznivcům či odpůrcům ...
    O nepřípustnosti kol. viny v dnešním světě nechť už raději ani nehovoří. Je to jen pokrytecká floskule.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tlak "na protivníka" je absolutně kontraproduktivní. Nebýt sankcí na Rusko, tak by Putin nikdy nedosáhl takové popularity, ptotože by neměl příležitost prokázat své schopnosti řídit stát v době krize. Např. zákaz exportu potravin povzbudil místní producenty a zastavil dovoz šmejdů z EU.
      Princip kolektivní viny je dvousečný - nesmyslné války NATO na středním východě vedou k "okupaci" členských států "uprchlíky".
      Umí si někdo představit, že by v době bombardování Anglie Německem Angličané do své země pouštěli Němce ve věku vojáků?

      Vymazat
  16. Historický pohled. Obyvatelstvo je konstanta, jazyk je proměnná.
    Obyvatelstvo jihu Moravy je stejné, jako jihozápadu Slovenska a severu Rakouska - před cca 1000 lety se na tomto území rozkládala Velká Morava a její obyvatelstvo se počítá do skupiny Slovanů. Od 10. st. probíhala kolonizace, ukázková je vesnice Pfaffenschlag u Slavonic/ hned vedle opevnění z doby před 2. světovou/, kde majitel panství najal lokátora, který postavil vesnici, většinou podél vodoteče, statky + rychtu a přivedl obyvatelstvo - nájemce, které zagitoval v "přelidněných" vesnicích. Tak dnes vypadají všechny vesnice v dané oblasti - podél cesty, domy mají kamenné základy, cca 1 m silné zdi a jsou cca 20 m dlouhé.
    Po válkách s Turky byli v obcích usazeni i zajatí Turci, kteří se po několika generacích s místními smísili stejně, jako usazení vojáci z celé Evropy v době po 30-ti leté válce, i hlavně ve městech usazení řemeslníci z Tyrolska a severní Itálie, vpodstatě z historického území patřícího Rakousku.
    Když Marie Terezie vydala školské zákony, vykonavateli byli majitelé panství, kteří byli povinní školu financovat a povolat učitele - oni rozhodli, zdali povolají učitele hovořícího německy nebo česky. Ve stejné době, ale jiný zákon, nařídil farářům uvádět v matrikách jméno a příjmení. I farář byl dosazen vrchností, i ta rozhodla, bude-li to mluvit česky, nebo německy.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zkušenosti věků říkají, že ani obyvatelstvo není konstantou (kde jsou dnes např. Etruskové, Latinové - po nichž alespoň na věky zůstal skvostný jazyk..)?
      Ano, jsme v našem prostoru potomky mnohých. Na křižovatce uprostřed Evropy snad nic jiného nelze ani očekávat.
      Nadto, u tak nepočetného národa. Který díky své urputnosti dokázal uchovat svůj jazyk, své osobité zvyky a obyčeje, svou kulturu.
      A který ji tak rychle opouští, aby (nekriticky) přejímal tu západní vč. toho, čím se snad ani ona nebude jednou pyšnit.

      Vymazat
    2. Kde by byli? Jsou stále přítomni, je jsme jim říkali Římané a teď jim říkáme Italové.
      Jazyk nám uchovala Marie Terezie svým nařízením o vyučování v jazyce mateřském, ovšem ten již např. pro Palackého a jiné národní buditele mateřským nebyl, neb jejich matky s nimi mluvili německy.
      Ale mně jde o zdůraznění něčeho úplně jiného - že před 1. světovou válkou tady byl stát, který poskytoval všem svým občanům ochranu a jejich životní úroveň stoupala, aniž k tomu pořebovala masové vraždění v koloniích.
      Když se Anglosasům podařilo zvítězit, postupovali na našem území úplně stejně, jako v Africe, Americe, Asii - vybrali loajální kmenové vůdce, vytyčili sporné hranice, které se staly důvodem lokálních konfliktů a s novými státy podepsali dohody, které nehodlali dodržet.

      Vymazat
    3. 16:28 - přesně tak! Podobný osud ti darebáci připravili i Německé, Ruské a Osmánské říši! Jen těch sporů a válek o Poznaňsko a Slezsko - o tom se málo mluví! Myslím tím bezprostředně po podpisu příměří v Compaigne a zahájení hanbených versaillských čachrů! Tam byla velká část území násilím připojena k darebnému Polsku, jako ho nazval Rudolf Vrba ve své Zkáze slovanů za světové války a to v rozporu s výsledky referenda, ve kterém se i velká část Poláků rozhodla pro setrvání v Německé říši! Z toho pak později vykrystalizoval světový konflikt kvůli nedořešenému Danzigu! Stejně jednali angičtí kramáři i v Pobaltí, kde nechali napospas osudu před bolševiky prchající petrohradské občany po porážce generála Juděniče. Rovněž už od 19. století rozeštvávali kavkazské národy proti vládě v Petrohradu. A co provedli s Osmanskou říší vidíme dodnes! V Levantě byl klid a mír! Palestinští Arabové žili s místní židovskou komunitou v klidu a míru! V tzv. Velké Sýrii (zahrnovala i Libanon a Jordánsko) spolu žili pokupě bez sporů a šarvátek maronité, sunnité, alávité, Kurdové i Arméni! Ty posledně jmenovaní začali dělat rotyku až na popud Britů po rusko-turecké válce 1878! Ovšem jinak šlo o zcela klidnou oblast. Teprve Sykes s Picotem to rozdělili na jednotlivé polokolonie - tzv. mandátní území, kde určili vládnoucí vrstvu a tu pak poštvali proti ostatním! Tak v Sýrii to byli pod Frantíky menšinoví Alávité, v Iráku pod Brity zase menšinoví sunnité! Podle hesla "rozděl a panuj"!

      Vymazat
  17. Naše děti nesmí zapomenout na sílu Benešových dekretu . Je tam psáno i do budoucnosti a to hlavmě pro takové Hermany . Odsun trval měsíce , ale to co rozpoutali Němci bude mít následky minimálně 500 let . Pokud západ nevyprovokuje Rusko k válce , tak to buse pár let .Važme si míru a nezapomeňme kdo nás osvobodil . marcel

    OdpovědětVymazat
  18. Je třeba připomenout, že převážná část gestapa v Praze mluvila česky, nebo alespoň částečně česky, protože pocházeli z tzv. Sudet a proto jejich úspěchy při vyvražďování vlastenců byl tak úspěšný. Pamatuji na tu hrůzu kterou rodiče prožívali i o tom co později mě vyprávěli.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Problém je lidský, nikoli národnostě-genetický. Oni ti "němci", "sudeťáci" atd jsou naši pokrevní příbuzní. Stejně jako komunisté, STbáci, ODSáci....
      Období války bylo odporné a jako v každé zlomové době se ukázaly pravé charaktery.
      Pro mnohé byla změna právního systému přínosem, např bylo zakázáno diskiminovat osoby narozené "mimo lože manželské"/ na rozdíl od např. Slovenska/, pracující dostali právo na dovolenou. Lékaři poprvé dostali výživu obyvatelstva pod kontrolu - a podívejte se, jak se prodloužil věk dožití.
      Zajímavá je osobnost Moravce, statečného vojáka, který byl odhodlán za svou vlast pložit život, a který byl zdrcen zradou Anglie a Francie. Vedle něj v protektorátní vládě působil generál Eliáš, popravený za splupráci s exilovou vládou nacisty. Pan president Hácha, právník, který se snažil udělat pro Čechy co nejvíc, zachránil studenty, a jak se mu Beneš odvděčil?
      Všechno je jen a pouze o lidech a je úplně jedno, jakým jazykem mluví.
      Já jsem žádnou hrůzu nezažila, jen jsem zažila lidi, kteří přecházeli na druhý chodník, aby nepotkali nás nebo naše přátele. S dcerou jednoho takového xempláře jsem skončila na gymplu v jedné třídě, jenže v té době byl zas pro změnu "zakládajícím členem charty 77", je to osobnost vzácná, donášel pravděpodobně KGB, STB a i druhé straně.

      Vymazat
  19. Pozor neprehlednout.
    Sudetsky nemci nebyli germansky nemci .
    Ale najednou kriceli ze chtej Domu do Rise..
    Odkud nikdy neprisli....
    Tak sli..
    Hodne se hazi spina na Benese. Ale Benes jen delal co ostatni politici.
    Viz v clanku dulezite prohlaseni Roosewelta.
    Cili. Vsem bylo jasne ,ze vojak nebude bojovat ZA KRIZI 1929 ZA BEZOHLEDNE VYKORISTOVANI HRSTKAMI chazaru,nezamestnanost, bidu apod.!!
    Vedeli politici,ze musi bezpodminencne prijit s necim novym , vcetne odstraneni nemeckych mensin z nekterych Statu Evropy. Predevsim Polsko jich vyhnalo13 MILIONU...
    Dolf , navic prisel s mnoha vyhodami pro pracujici a pensemi a tim smerem se silhalo , kdyz to jine staty nemely !!!
    Zmena pak musela prijit vsude v Evrope a USA ,jestlize chteli germany porazit...

    OdpovědětVymazat
  20. Vážení spoluobčané,
    v nedávné době jsem podepsal historicky významné dokumenty pro naši Československou republiku, to jest, dekrety prezidenta Československé republiky. Tyto dokumenty nám dávají naději, že se již nikdy nebudou opakovat tragické události let 1938 a 1939.
    Vědom si neblahých zkušeností národa, zejména z druhé světové války, zanechávám Vám odkaz, ve kterém Vás varuji před možnými dalšími požadavky za znovuosídlení našeho pohraničí sudetskými Němci, kteří byli poprávu na základě mých dekretů z naší republiky odsunuti.
    Může se stát, že mé dekrety vydané z rozhodnutí vítězných mocností druhé světové války, budou odstupem času revanšisty prohlašovány za neplatné.
    Může se stát, že se najdou „čeští vlastenci“, kteří se budou sudetským Němcům za jejich odsun omlouvat a že budou nakloněni otázce jejich návratu.
    Nenechte se oklamat a jejich návratu nedopusťte. Hitlerové odchází, avšak snaha o ovládnutí Evropy Německem zůstává.
    Mohou se najít i vlastizrádci, kteří budou opět usilovat i o odtržení Slovenska od České republiky. Bylo by to pošlapání odkazu našeho prvního prezidenta Československé republiky T. G. Masaryka a spoluzakladatele M.R.Štefánika. Vedlo by to k zániku obou našich národů.
    Nezapomeňte, že mé dekrety se týkaly i potrestání vlastizrádců, že mají trvalou platnost a potrestejte všechny případné vlastizrádce ať je to kdokoliv, a v kterékoliv době.
    Váš dr. EDVARD BENEŠ
    Praha, květen 1947

    OdpovědětVymazat
  21. Na novourepubliku.cz dost velká agitka, která problém zkresluje zase z opačné strany. Co odstavec, to manipulace, vynechání jedné stránky - zdůraznění druhé, historické nepravdy, ... Navíc 70 let po válce, kterou na bojišti Německo sice prohrálo, ale nyní vítězí jinými prostředky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nejde jen o Německo, jde o nás. 100 let nám Anglie a Francie vnucuje pocit viny.
      Jejich historie je ale nesrovnatelně krvavější.

      Vymazat

Reklama