Reklama

.

.

úterý 8. listopadu 2016

Obzor budoucnosti generačního vystřízlivění

PKK
8. 11. 2016   Outsidermedia

Budoucnost velkého vystřízlivění přijde a čeká zejména ty věkově střední a mladé. Proč? Protože občansko politický laik většinou vůbec neví, že mediální propaganda každého politického systému vždy nejvíce ovlivňuje právě tu střední a mladou generaci. Také obvykle netuší, jak málo si to právě tato věková kohorta sama o sobě uvědomuje a pokud vůbec – tak vždy až nejpozději ze všech. A znovu – proč? Inu proto, že tu nejdůležitější a relativně ještě nedávnou minulost národa si tito lidé nepamatují, jelikož ji sami nikdy nezažili.


A tak zatím, když mladým lidem je v médiích a ve školách v pohodě vyplachován mozek konzumní indoktrinací a přepisováním dějin a kdy podstatu současnosti jejich rodiče prožívají jako stres existenčních nejistot při splácení hypoték a hrozbě nezaměstnanosti ve firmách, tak pouze prarodiče mají čas s obavami očekávat budoucnost svých potomků. Pokud ovšem – těm mladým i starým na sobě navzájem ještě vůbec nějak záleží. A už naposledy – proč? Protože pouze staří díky svým zkušenostem vědí své a málo co je dnes už politicky překvapí.

Těžké vystřízlivění – a nejenom to existenční – tak čeká zejména tu vrstvu střední ve firmách i neziskových organizacích a z této generace pak zejména tu profesní niku lidí pracujících duševně. Vrstvu, která má sice čas a podmínky ku vnímání propagandy a má i schopnost inteligence, ale má zároveň i slabost snadného podléhání falešným náboženským a světonázorovým představám a emocím, které pro ně generuje pečlivě televizně vyškolená politická psycho-výchova mühlfeitovských manažerů jejich firemního prostředí. Výchova, v níž je zaměstnancům vštěpována nadřazená a nadschopnostní „asertivita“ vůči těm, s nimiž oni sociálně a politicky nesouhlasí, protože jsou k tomu postoji takto dlouhodobě naučeni, přičemž zcela postrádají sociální vědomí větších lidských celků, než je jejich rodina a kolektiv těch nejbližších.

Také i těch nejbližších na pracovištích, kde oni sami mají postavení nesvéprávného otroka, aniž by si to uvědomovali. Otroka „cyklisty“, jenž se nahoře hrbí a dole šlape. Otroka mylně přesvědčeného, že on je vlastně člověkem svobodným, poněvadž všude kolem něj stále ještě existují také ti, kteří jsou sociálně mnohem níž coby bezdomovci na chodníku a nezaměstnaní dlužníci v sousedství. Otroka proto, že stačí už jen maličko, aby ta „jeho“ tzv. střední sociální třída se během pár dní změnila na „socku“ jen tím, že nějaký dosud nenápadný zmrd – manažér úřadu či korporace – se z ničeho nic rozhodl k firemní propouštěcí reorganizaci, anebo že se právě stalo, že jemu a těm „pod ním“ právě na dveře zabušili exekutoři s páčidly zárubní a nálepkami na nábytek jejich domovů.

A teprve tehdy si dosud tak bohorovně klidný a podle svých představ údajně sociálně svobodný živnostník, úředník či zaměstnanec vlastně uvědomí, že byl vždy jen trvale osamoceným jedincem názorově indoktrinovaného a důsledně atomizovaného politického stáda. Jedincem stáda dalších jedinců, dosud pouze dočasně prosperujících a sobecky a čistě účelově se chovajících – i k sobě navzájem. Jedinců, kteří až teprve v takové chvíli začnou zoufale hledat radu a pomoc alespoň u svých rodičů a prarodičů, kteří si i pod náporem konzumerismu stále ještě zachovali zdravý rozum, protože jim tak jejich zkušenosti velely.

Je těžké dnes vysvětlovat cokoliv politického nejen některým manželkám a dětem či vnukům rodin jenom proto, že ještě realitu správně nechápou. Je to dokonce až kontraproduktivní, protože by okamžité, živelné a příliš hlasité sociální prozření mladé a střední generace vlivem prarodičů těm v rodinách mladším mohlo kariérně uškodit. Uškodit na školách i ve firmách, pakliže by začali o svém sociálním uvědomování s kýmkoliv v okolí otevřeně hovořit.

Nepřipomíná však ten stav někomu dobu minulou? Dobu konce konzumního socialismu, kdy zejména děti a rodiče mohli sice spolu mluvit doma pravdivě a svobodně, ale ve škole a v práci se museli chovat jen tak, jak se očekávalo? Dobu, kdy zodpovědní organizátoři tehdejšího systému ztratili pracovitou trpělivost, protože začali zjišťovat, že je jich samotných početně stále méně? A že si to vlastně zavinili sami, když zaspali čas, kdy jejich vlastní propagandisté už dávno „chytili perestrojkově výhodnější vítr“, důsledně vanoucí právě z té druhé ideologické strany?

Ostatně, není zajímavé poznání, že čím totalitnější a čím víc propagandisticky prolhanější a zkorumpovanější je nějaký politický systém, tím větší nebezpečí hrozí potomkům od jejich rodičů, pakliže s nimi o politice vůbec začnou otevřeně hovořit, pokud nemají jistotu, že ti mlaďoši a věkoví středňáci to, co slyší doma od „starých“, si důsledně ve školách a firmách nechají jen pro sebe? Myslí si snad ještě dnes nějaký naivka, že právo zákonů soudobého tak zvaného demokratického kapitalismu nemá pochopení pro různé školní a firemní donášeče, pro mediální Krychtálky a ministerské Emanuely Moravce a rovněž ani pro jejich propagandou kýmsi vymyšlené dětské Pavlíky Morozovy?

Je tu však nějaký morální rozdíl mezi chováním některých lidí dnes a tím, které bylo typické pro dobu upadajícího socialismu v řadách prospěchářů, tiše žijících s legitimací „u komunistů“ podle hesla „kdo neokrádá stát a jeho občanskou společnost, ten tím okrádá svou vlastní rodinu“? Není to náhodou jev, pozorovatelný v dobách každého politického režimu, který se začne vnitřně rozkládat, když jeho vládnoucí elita nejprve toleruje a nakonec si sama zavede i tu nejviditelnější korupci? Proces, jenž není nikdy ničím jiným, než rozkladem morálky, nutně končícím rozpadem klíčových oborů ekonomiky a státních financí, přestože se tomu pak v „historii“ bude eufemisticky říkat privatizace?

Jenže jakou budoucnost má potom národ takového státu, než možná pomalou ale i tak nezadržitelnou cestu k dalšímu sociálnímu převratu, kdy vzniknou definiční rozpory jak pravdy a lži, tak už i cti a zločinu, kdy antagonismus třídní se vlivem příliš velkých sociálních nerovností mezi novodobou buržoazií a skutečným proletariátem – už zcela nenávratně prohloubí? On totiž ten většinový národ není složen jen z mediálně viditelných parazitů z „pražských kaváren“ a ze státních úřednických zaměstnanců a ze ziskových a „neziskově“ firemních vítačů a manažérských popoháněčů. Většinový lid je složen zejména ze skutečných lidí práce. A právě těch posledních je daleko nejvíc a je pouze otázkou času, kdy si právě oni – ti, kteří vždy nesou tu největší sociální zátěž třídně nespravedlivého uspořádání státu – tohle všechno uvědomí.

Kdy jim dojde trpělivost, protože už nebudou schopni uživit své rodiny. Kdy zprvu jen zastaví práci a vyjdou do ulic – a později si ve volbách zvolí možná už i fašisty, pokud ti jim slíbí pořádek, bezpečí, sociální jistoty a obecnou spravedlnost. Kdy důsledky budou přímo úměrné jedině tomu, jak radikální vůdci toho občanského davu se v jeho řadách ujmou své budoucí role pod vlajkou nějakého „nového“ ideologického -ismu. A proč? Protože buržoazní elita kapitalismu již víc jak tři sta let je – a vždycky byla – ve své chamtivosti naprosto nepoučitelná a nikdy nechtěla myslet na situaci jiných, než členů nejbližších rodin své vlastní, zatím stále ještě nadřazené sociální třídy. Třídy těžce menšinové, kterou stejně jako již vícekrát v minulosti opět a zas jednoho dne postihne tvrdý společenský a zejména majetkový pád.

Co to ale v praxi bude znamenat, pokud opět nějaká cizí a právě světově nejsilnější velmoc takový vývoj silou a ekonomickými vlivy zvenčí ihned nezastaví, ale naopak urychlí? Nic víc, než na samém začátku možná i sociální válku a pak už jen vyhánění poražených quislingů, konfiskaci jejich majetků, plus měnové reformy, trestně soudní postihy a hromadnou emigraci dříve tak bohatých a později už jen „bývalých lidí“. Zkrátka, naprosto stále stejný třídní boj, nejen jako byl ten v polovině minulého století v mnoha evropských i dalších státech světa. Každý kořistnický společenský řád totiž neustále prochází podobnými a někdy až totožnými etapami. Nejprve se vždy vytvoří sociální vrstva horních několika tisíc, která je pak na konci toho cyklu nemilosrdně – a de facto vlastní vinou – vyhnána. A tak pořád dokola.

Protože však vždycky jednou za čas obzor budoucnosti velkého vystřízlivění některou tu střední a mladou generaci opět nevyhnutelně čeká a nemine, tak nyní jde už jen o to, aby měl člověk to štěstí, narodit se zrovna do doby, kdy je krizovým koncům právě tahle budoucnost buď ještě hodně vzdálena a nebo je to čas těsně po všech společenských převratech. Jenže, to už je jen dílo náhody a štěstí a takové štěstí rozhodně každý mít nebude. A tak se mi zdá, že ten dnes již historický ekonom Kondratěv se svými vývojovými vlnami měl možná vlastně tak trochu i pravdu, jen to tehdy ještě politicky nedomyslel do všech sociálních důsledků. Na rozdíl od Marxe.
 
 
 - - -
 
 

27 komentářů :

  1. Výborně a pravdivě popsaný stav dnešní společnosti tvořené z chamtivých , prolhaných superzlodějů a naivních egoistů toužících si také nakrást a obdivujících velké zloděje, přičemž si naivně myslí, že morálka je archaické slovo z doby socialismu !!

    OdpovědětVymazat
  2. jo moc pekne napsane souhlasim s clankem

    OdpovědětVymazat
  3. Komunisto, tvoje kvílení dnes už nikoho nezajímá, smiř se s tím.
    Dnešní mladá a střední generace se snaží a zároveň si užívá svobody a žvásty takových rudých blbů jako jsi ty kteří tuhle kdysi nadějnou republiku za 40 let dovedli do prdele, nepotřebují poslouchat.
    Užívej si svého nezaslouženého důchodu který ti tahle společnost dává a neprovokuj.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na vašem místě bych krotil pocity a víc se dovzdělával. Např. dva základní principy filosofie a zákony dialektiky, která pokud lidstvo bude existovat, tyhle zákony budou pořád platit!
      https://www.email.cz/web-office/8U_LGTrgLO6wpyvOoYSOv8AQTFvBHy9jJkk8NfCMpcMoijFQ1t5YCpqJ3JOmFegfg6H0h68/Zaj%C3%ADmav%C3%A91.docx

      Vymazat
    2. 21:52-"komunista" Vám šlápl na "kuří oko". Má pravdu, generační vystřízlivění mladé generace(ujařmené zátěží budoucnosti hypotékou a jinými fígly) vás nemine. Těšte se, v USA to začne, jako kdysi "perestrojka" V SSSR.

      Vymazat
    3. Vážený pane, v příspěvku 21.52 neosočujte lidi případně s jinou politickou orientací,že kvílej. Máte-li se opravdu tak strašně dobře a neživí vás rodiče tak si uvědomte ,že z práce důchodců dodnes žijete, stále se prodává to co my důchodci jsme vytvořili a co se týče současné nadějné republiky tak tu nikdo ve světě nezná ,ale zná tu která se presentovala jako made in czechoslovakia

      Vymazat
    4. Vážený antikomunisto, jen pro informaci, každý užívá svého zaslouženého důchodu ve výši, na kterou si platil. Naše společnost nikomu nic jen tak NEDÁVÁ. Když už, tak spíš bere na daních.

      Vymazat
    5. 21:52 - ty kreténe - však o obě to je - ten článek! Dík že ses tu vyblil! Názornější příklad toho o čem autor píše bych sotva našel, cyglisto:)

      Vymazat
    6. oprava: o Tobě

      Vymazat
    7. Anonymní8. listopadu 2016 21:52 jak skoncily komunisti byl stat v + ale ted:
      http://www.verejnydluh.cz/ a o svobode by jsme mohly dlouho diskutovat

      Vymazat
    8. Je to přesný ty pračurtáku! Cituj: "... se snaží a zároveň si užívá svobody...." - čili typisch votrok kapitálu! Nahoře se to vohejbá - to je to "snažení" (a necháme se přitom drbat za ouškem že?) a dóle to šlape, šlápota mizerná - to je to "užívání svobody", čili šlapání po zádech těch dočasně pokornějších! Skvělý příklad! Dokonalá ilustrace - ještě jednou díky!

      Vymazat
    9. oprava: pračuráku

      Vymazat
    10. 21:52 - a za podrbání za ušiskem od židopána dupeme nožičkama dupeme dupem!! Že? Jako ten Vlastík Buriánů v Katakombách:))) A že za použití slovíčka "komunisto" bude drbáníčka co? To zas budou parkety u Šubrta vošoupaný!:)))

      Vymazat
    11. A přitom je to kretén až na půdu - je totiž votrokem dobrovolně! Páč svoboda tu sice není, ael kdo není blbej jako tupan z 21:52, tak ten si ji udělá! Jak mi říkávali mí kámoši: "Ládiku, ty si umíš udělat veget!" - a to v skoro v každý situaci! Ovšem za komára to bylo těžší, plno věcí se nemohlo a spousta jinejch muselo! Dnes už 16-tej rok hovno dělám a nic mi nechybí! To bych za komára nemoh! Jen hovado bez koulí "se snaží", když nemusí! Nelze "se snažit" a současně si "užívat svobody" - to je protimluv! To je jako současně sedět v base a užívat si svobody:))) Lidé práce nejsou svobodní! - http://followers.thcnet.cz/CyberNet/Punk-Rock%20Rebels%20Library/2.%20Anarchist%20Newspapers/Anarxokomunizmus/aka.anarchokomunismus.org/distribuce/samolepky/samolepka05.jpg

      Vymazat
    12. 21:25
      možná přečetl si, ale nerozumí textu. Možná, nevidí si na špičku nosu. Neví si rady. Nadává jak mu bylo napovězeno. Trapný, nemyslící šašek. Pokud ho někdo neživí, pokud nenakrad, pokud nepodědil, tak na něho dojde. Na kohopak to potom, neználek, svede?

      Vymazat
  4. Bohužel drtivá mladých a vystudovaných je přesvědčena , že je naprosto normální existence na jedné straně miliardářů a na druhé straně bezdomovců. Bezdomovci nejsou bráni ani na úrovni potulných zvířat o která se vždy někdo postará. To třeba potvrzuje příspěvek /21.55/.Ten člověk bude však nejvíce kňučet, až se mu nebude třeba ze zdravotních důvodů dařit a přijde nemoc jeho někdo podvede a přijde o vše atd. Chamtivost a bezcitnost přivedla vždy společnost k zániku nebo k revoluci. To je prokázáno historii.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Líp než ten buzerant z 21:52 ten článek tu nikdo nedal! Přesně popsal jednou větou to co tam autor smolí na celej odstavec! Je to přesně o tom - cituj: "Dnešní mladá a střední generace se snaží a zároveň si užívá svobody ..." - čili přeloženo: Nahoře se to vohejbá - to je to "snažení" a dole ta šlápota mizerná šlape po zádech těch dočasně pokornějších! -- to je to "užívání svobody"! Je to tedy ten votrok systému - cyklista!

      Vymazat
  5. Komouši, jen kvičte a přejte mladým jen to nejhorší. Nic neumíte, v ničem nevynikáte, nejste nijak užiteční a podle toho vás společnost po zásluze (ne)oceňuje. Kvičení je jediné co vám po zhroucení vašeho rudého světa zbylo. Vaše totalita kdy jste terorizovali spoluobčany a za které vám bylo tak dobře už se nikdy nevrátí.
    Tak už to vaše trápení nějak doklepejte až do hrobu a doufejte, že smrt k vám a vašim zločinům bude milosrdná.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Oprava:4:02

      Vymazat
    2. Koho bys tady chtěl poučovat ty upištěnej teplofilní buziku s tou svou škaredou vopejzelou tlamoprdelí natěšenou na negerský čuráky! Chycht! Jupíííí!

      Vymazat
  6. 4:02 Lehni ty havlidní buzerantskej teplofile velkejch negerskejch čůráků:) Ňáký komouši jsou dávno pasý! Dens zmrdi rasozrádný buzícký dostane po těch svejch smrdutejch lžidáckejch tlamách od bílého proletariátu Ameriky! chycht! Juúííííí! - http://zpravy.idnes.cz/rezavy-pas-donald-trump-0s8-/zahranicni.aspx?c=A161107_2284221_zahranicni_aha

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. teplofil = horký milovník! Chycht!:)

      Vymazat
    2. oprava: Dnes

      Vymazat
  7. Bez podílu cizího kapitálu, jen z domácích zdrojů a s omezenou zahraniční pomocí, při úplném vypořádání se se znárodněnými zahraničními majiteli po Únoru´48, při spuštěné Železné oponě a mezinárodní blokádě, bez vrácení celého zlatého pokladu a nesplacených válečných reparacích se československým dělníkům, zemědělcům, vědcům, inženýrům, zaměstnancům i intelektuálům podařilo při udržení slušné životní úrovně a životních jistot naprosté většiny občanů vybudovat: 4 atomové, 23 tepelných a 26 vodních elektráren, téměř 400 km dálnic, elektrifikovat železniční tratě, postavit hutní, strojírenské, chemické, potravinářské a jiné podniky a továrny, zmodernizovat zemědělská družstva a dosáhnou téměř 100% soběstačnosti v základních komoditách, provozovat flotilu námořních lodí, položit stovky a tisíce kilometrů energovodů, plynovodů a ropovodů, zavést zcela nové výroby niklu, hliníku a umělých hmot, postavit a provozovat jesle, školky, školy, odborná učiliště, polikliniky, nemocnice, kulturní a společenské domy, sportovní stadiony, rekreační střediska. Od základu bylo území republiky pokryto TV signálem, ne sice ideálně, ale přesto se udržovaly kulturní a historické památky, podporovaly se divadelní a umělecké soubory a soubory lidové tvořivosti. Vybudovala se podstatná část pražského metra s 38 stanicemi, obrovské prostředky se vynakládaly na industrializaci zaostalého Slovenska. Postavily se stovky obytných sídlišť s 200.000 panelových domů a 1.200.000 byty, což představuje 55% všech bytů a 30% veškerého bytového fondu. Dekrety na tyto byty se předávaly rodinám bezplatně. Ve zbrani byla udržována 200 tisícová armáda v mnoha desítkách vojenských útvarů, 16 výcvikových prostorech s 407 bojovými letadly, 101 vrtulníkem, 4.585 tanky, 4.900 obrněnými transportéry a BVP, 3.445 děly a raketomety a 77 zařízeními odpalovaní raket. Pro případ války a v rámci Civilní obrany byly vybudovány objekty, které by dnes bylo naprosto nemožné postavit. A ještě zbylo dost prostředků pro zahraniční pomoc rozvojovým zemím. Nízké platy byly vyváženy dotovanými cenami potravin, bydlení, hromadné dopravy, lékařské péče, kultury, umění, sportu a mnoha jiného. V roce 1989 měla SBČs k dispozici 105 tun měnového zlata v hodnotě 15 - 17 miliard Kčs, hotovost ve výši 85 mld. Kčs a žádné vnitřní dluhy. Státní dluh činil pouhých 24,2 mld. Kčs, v roce 1993 již 158,8 miliard a letos astronomických 1.412.900.000.000 Kč! Ani za tisíc let se nepodaří ho splatit. Ne vše se dařilo, ne všechno se dělalo správně, ne všeho bylo vždycky dost, také jsme nebyli se vším spokojeni a také jsme si zanadávali.

    OdpovědětVymazat

Reklama