Reklama

.

.

neděle 20. listopadu 2016

Oskar Krejčí: Kapitalismus jako nejlepší z možných světů…?

20. 11. 2016    První zprávy
Myslím, že tato poslední Obamova cesta po Evropě by neměla být zapomenuta. Podívejte se na logiku vojenských výdajů Řecka. Kdo je v pojímání Řecka bezpečnostním problémem? Rusko? Nebo snad Čína? Ne, spojenec Řecka a USA v NATO – Turecko. Symbolem je rok 1974, kdy černí plukovníci, fašisté vládnoucí v Řecku, iniciovali vojenský puč na Kypru, po kterém Turecko okupovalo severní část ostrova. Co dělá problémy řeckému rozpočtu? Nákupy zbraní u spojenců: v Německu, ve Francii, v USA. Vskutku nádherný vzor pro Prahu a Bratislavu!


Obdobně výmluvná jsou slova prezidenta Obamy, jimiž vyjádřil „hrdost, že jsme s Angelou přátelé“. No, kdo z nás své přátele odposlouchává? Slova státníků je třeba vždy několikrát převrátit, než najdete jejich smysl. A někdy žádný smysl nemají.

PZ: Média upozorňují, že po Obamově návštěvě dojde k prodloužení sankcí Evropské unie a Spojených států vůči Rusku. Svědčí snad právě takové rozhodnutí o hodnotovém souznění Evropy a USA?

Odhodlání pokračovat v sankcích dává najevo především Berlín Angely Merkelové. V případě kancléřky jde víc o politickou setrvačnost než o nějaké hodnoty. Z Německa pod jejím vedením se opět stává rušivý prvek v bezpečnostní architektuře Evropy: nesmyslná politika vůči unijním státům ve finanční krizi, podpora převratu na Ukrajině, sebevražedná migrační politika, chybný přístup k Londýnu v předvečer brexitu, rusofobní komplexy…

V souhrnu lze říci, že Obama uklidňoval vybrané Evropany. Přímo ikonické bylo setkání v Berlíně, který Washington pokládá – právem – za převodovou páku své politiky v Evropě. Na schůzku byli pozváni představitelé silnějších států „staré Evropy“, mám-li použít dělení z Bushových časů, zatímco na představitele „nové Evropy“ nezbyly židle. Servilitu mají ve Washingtonu rádi, ale podbízením se nemůže nahradit chybějící mocenský potenciál. Znovu opakuji, Obamova cesta by neměla být zapomenuta: je plná symbolů, které v souhrnu vytvářejí obraz jako vystřižený z učebnice politického realismu.

PZ: A příchod Donalda Trumpa tedy bude znamenat změnu?
Každý prezident znamená změnu, na tom je postavena jeho kampaň – ale i kontinuitu. Mluvil jste o hodnotách. Když porovnáte Obamův liberální intervencionalismus a konzervativní zahraniční politiku George Bushe ml., najdete více rozdílů v některých nástrojích než v hlavních cílech. Americký liberalismus a konzervatismus se v současnosti více liší ve vnitřní, než v zahraniční politice.

PZ: První nominace do Trumpovy připravované administrativy naznačují, že vsadí na konzervativce. S konzervatismem je spojováno omezování sociálních programů. Očekáváte, že se taková změna kurzu projeví i jako další demontáž evropského sociálního státu?

Ano, už se mluví o „globalizaci trumpismu“, tedy především přelévání amerických nálad do Evropy. Je ale nutné vidět, že omezování sociální politiky nemusí vždy odpovídat představám tradičních konzervativců. U kolébky amerického konzervatismu stál Alexander Hamilton. Ten velebil monarchistický režim, Georgi Washingtonovi do jeho projevu na rozloučenou napsal i úvahu o hrozbě, kterou by znamenalo případné rozdělní americké společnosti na poltické strany. Konzervativci-tradicionalisté nezbožňují svobodu jednotlivce, ale tradici ukazující, že aristokracie je nadaná vlastnostmi, které jí umožňují vést společnost. Vést lépe než demokratický dav. Společnost pro ně není abstraktní soubor jedinců, ale živý organismus.

Už v 19. století evropští konzervativci, jako například britský premiér Benjamin Disraeli, hovořili o nebezpečí v podobě rozdělení společnosti na „dva národy“, na chudé a bohaté. A nastartovali sociální programy. První inspirace pro vznik evropského sociálního státu pochází z Německa osmdesátých let 19. století – a není z dílny liberálů, ale od konzervativců. Tehdy kancléř Otto von Bismarck vytvořil program sociálního pojištění, nemocenského pojištění a pracovních kompenzací, který se opíral o povinné příspěvky pracujících a zaměstnavatelů. Pak přibylo důchodové pojištění se státním příspěvkem – s argumentem, že dělník, kterého čeká penze, nebude pomýšlet na nějakou socialistickou revoluci.

PZ: Nezdá se mi, že by zmíněné sociální projekty byly součástí hesláře konzervativců, kteří obklopují Trumpa.

To, čemu se dnes v politice říká „konzervatismus“, nemusí být vždy mnou vzpomínaný tradicionalismus. Konzervatismus – to je dnes často konzervace odhozených liberálních idejí. Je to reinkarnace zastaralých liberálních myšlenek v jiném kontextu.

PZ: To by chtělo trochu objasnit.

Původní liberalismus se zrodil z osvícenství. Odtud liberálové převzali myšlenku člověka schopného rozpoznat pravdu a vzděláním se stávat morálnější. To, co více než dva tisíce let před nimi v Číně tvrdil Konfucius. Jenže pak přišli ideologové takzvaného manchesterského liberalismu s radikálním kultem individualismu a vizí ekonomického člověka orientovaného na podnikání. Ti místo rozumu postavili do centra liberální doktríny osobní svobodu. Stát se měl změnit na nočního hlídače, který chrání před zloději a do ničeho jiného se neplete.

PZ: Mnohým to určitě nezní úplně špatně.
Nezní. Problém je v tom, že tento liberalismus dal volný průchod pudové agresivitě. Objevil se občan bez občanských ctností, mám-li si vypomoci antickou politickou filosofií. Svoboda jednoho člověka ale může být na úkor svobody jiného člověka. Ze svobodných lidí v konkurenci nevyhrává ten morálnější, ale ten, kdo nemá zábrany užít nejefektivnější nástroje. A lest, lež, násilí jsou až příliš často silnějšími argumenty než pravda. Z ekonomického hlediska to může fungovat – taková byla původní akumulace kapitálu, ono smutně proslulé anglické ohrazování. Výsledkem je nejen ekonomický růst, ale také majetková, a tedy i politická diferenciace, napětí ve společnosti. A nejen to: liberálové tehdy byli propagátory a obhájci koloniální politiky. Samozřejmě za doprovodu hesel o tom, že se jedná o šíření civilizace.

PZ: Upřímně řečeno, to co říkáte,bude řadě lidí znít jako provolávání starých, předlistopadových frází.

Zkusme tedy příběh. Začátkem třicátých let 19. století přijala Belgie ústavu, do které včlenila slavnou deklaraci lidských práv. Ta byla velkou inspirací pro evropské revoluce roku 1848. Přibližně o čtvrt století později získal belgický král Leopold II. jako soukromou kolonii Kongo. Vladař pak vedl civilizační misi, během které jeho panovnický rod nesmírně zbohatl a tak trochu mimochodem přitom snížil počet obyvatel Konga z 20 milionů na 8 milionů. Čísla jsou převzata z Britské encyklopedie. Krutost belgických šiřitelů civilizace neznala mezí – a liberální ústava stále platila.

Ještě na počátku 20. století liberálové kritizovali demokracii a všeobecné volební právo; ty obhajovali socialisté. Protidemokratické argumenty tehdejších liberálů zahrnovaly celou škálu tvrzení, od nevzdělanosti prostých lidí až po to, že například nezaměstnaný nepřispívá daněmi na provoz státu, a tudíž o něm nemá co rozhodovat. Z toho pak mnozí dovozovali, že váha hlasu ve volbách by měla být dána velikostí majetku či daní, nebo také třeba tím, že daný volič učí na univerzitě. I dnes často samozvaní ochránci liberálních svobod ve chvíli, kdy prohrají ve volbách či v referendu, hovoří o veřejnosti jako o nekvalifikovaném, nekompetentním davu.

PZ: Myslím, že jsem tohle kdysi četl ve vaší knize Povaha dnešní krize. Což se ostatně může každý přesvědčit sám, protože je volně ke stažení na serveru ResearchGate.net. Ale pojďme do současnosti: jsou tedy liberální hodnoty zastaralé?
To je složitá otázka – velice často nevíme, jaké liberální hodnoty ten který politik, politolog či propagandista myslí. Už na konci 19. století začaly v liberalismu sílit názory, že stát by měl hlídat úroveň sociální nerovnosti. V souvislosti s hospodářkou krizí třicátých let v minulém století pak někteří liberálové začali podporovat státní intervence. Objevily se sociální programy péče „od kolébky do hrobu“. V Evropě se této linii původně říkalo neoliberalismus, dnes se pod tlakem amerických brožurek mluví o sociálním liberalismu. Výraz „neoliberalismus“ se v americké angličtině vžil pro návrat k liberalismu věrnému kultu individuální, především podnikatelské svobody. Pro takové pojetí se někdy užívá výraz libertarianismus.

Hlavně ale došlo k prazvláštnímu sňatku radikálního liberálního individualismu a konzervatismu, který vyznává tradici, přičemž tradicí povětšině myslí posvátnost majetku a často i takzvané židovsko-křesťanské hodnoty. Toto poněkud neorganické spojení je s největší pravděpodobností v pozadí hodnotové orientace rodícího se Trumpova týmu. Jestliže vnímáme ideovou doktrínu jako relativně uspořádaný soubor světonázorových principů, politických cílů, hesel a nástrojů, pak v daném případě jde o americkou verzi „relativní uspořádanosti“ – něco, co by v Evropě ještě včera vyvolalo pochybnosti o logickém uvažování. Dnes si ale v důsledku amerikanizace médií a školství na takovéto doktrinální míchanice zvykáme jako na samozřejmost.

PZ: Popravdě řečeno, váš výklad nemusí znít přesvědčivě. Vždyť liberalismus a konzervatismus stojí proti sobě. Jsou výrazně odlišným výkladem reality.

A co je ona realita? Realitou je kapitalismus. Podstatou kapitalismu není ani náboženská tradice, ani individuální svoboda, ale zisk. Liberalismus a konzervatismus jen deformovaně vykládají či někdy úmyslně zastírají tuto podstatu, aby přesvědčily sebe i okolí, že kapitalistický svět je nejlepším z možných světů.

Kapitalismus v Evropě vznikl jako popření středověkého soustředění se na zajištění lepšího života po smrti. Musíme žít a hromadit bohatství zde a nyní, a to každý sám, nespoléhat na nějaké budoucí dobro a už vůbec ne na nějaké království Boží na zemi. Kapitalismus je reálná antiutopie. Nebo, jak se někdy říká, dystopie.

PZ: Dystopie je ale obraz fiktivní společnosti, která se vyvinula nesprávným směrem. Fiktivní!

Kapitalismus není to, co o něm říkají liberálové či konzervativci. Je plný vnitřních rozporů především v podobě neférového rozdělení příjmů a majetků. To ústí z jedné strany do volání po ještě větší ameriko-centristické globalizaci, z druhé pak v politické a ekonomické ochranářství. Nerovnováha však stále živelně narůstá. A s ní také nebezpečí války. Liberálové i konzervativci na to reagují uznáním, či dokonce podporou oligarchizace, byť slovně stále přísahají na demokracii. Zatím nic nesvědčí o tom, že by začalo skutečné hledání sociální stability založené na nové, spravedlivější rovnováze mezi svobodou a rovností.

23 komentářů :

  1. Poldíkovi koneckonců můžem poděkovat, že ještě dnes v tom Kongu žijí vzácné gorily horské! K jeho politice depopulace se nakonec budem muset tak jak tak vrátit - cituji: "Jednou z největších hrozeb pro bezpečnost a stabilitu ve 21. století bude Afrika, kde pokračuje populační exploze a s tím spojená migrace, války, vyhlazování přírody. Bude nutné radikálně zregulovat přemnoženou africkou populaci. V první fázi odstranění humanistických teroristů, kteří podporují množení dovozem léků a potravin. Pak je možné zavést indický model ( hromadné sterilizační programy za finanční i věcnou odměnu ), nebo rychlejší cestou ( laboratorní vývoj virů způsobujících neplodnost a jejich rozptýlení v Africe). Na závěr částečná rekolonizace Afriky a záchrana zbytků přírody." - http://www.white-media.info/reconquista.html

    OdpovědětVymazat
  2. V nemeckych komentaroch k navsteve Obamu u Merkelovej,citam nazor,,Ako pozornost pre svoju priatelku,by jej mal Obama priniest vyrocne CD;s uryvkami jej odpocuvanych rozhovorov.On je predsa pozorny chlap. K oznamenej kandidature Merkelovej,komentare väcsinou vyznievaju,,Volil som doteraz CDU,ale s tym je koniec.

    OdpovědětVymazat
  3. K návštěvě Athén:
    https://yanisvaroufakis.eu/2016/11/16/why-president-obamas-athens-visit-is-utterly-irrelevant-on-bbc-radio/

    OdpovědětVymazat
  4. DO KAMENE TESAT (a pak internetovým mudrcům omlátit o hlavu):

    "Dnes si ale v důsledku amerikanizace médií a školství na takovéto doktrinální míchanice zvykáme jako na samozřejmost."

    OdpovědětVymazat
  5. otrokářství je o vlastnění člověka
    feudalismus o vlastnění půdy (a člověka)
    kapitalismus o vlastnění čehokoliv prostřednictvím
    peněz
    nerozdíl od člověka a půdy nejsou peníze fyzikálním
    zákonem ani součástí faktického životního prostředí
    kapitalismus NENÍ společenský řád,je pouhou
    nadstavbou feudalismu a přechodem k feudálnímu
    resp.korporátnímu fašismu.
    Jakákoliv Pravda obnáší jen několik slov
    Nepravda - kapitalismus navíc podporovaný demokratismem pro nabuzení představy společenského
    řádu jak sami vidíte spotřebuje neuvěřitelně mnoho
    slov.
    Otrokářství a fašismus jdou přímo "na tělo",
    nepotřebují tedy ani filosofii sebe sama postihující,i proto,že se nemusí zabývat myšlením lidí - člověka.
    Feudalismus - dědičnost daná Bohem - filosofii má:
    záměna příčiny a důsledku
    Demokap ji převzal,právě proto,že je pouhou a
    přechodnou nadstavbou.
    Než ten demokap řádně prošťouráte,bude u konce,
    nebo v něm budeme hnít a šťourat ještě o chvilku déle.
    Opět malý příklad:Když už si nepěstujeme a nechováme sami a nesměňujeme,tak za práci
    nakoupíme a uvaříme.Protože víme,rozhodujeme,umíme.
    Znáte "Dáme jídlo"? tak si připočtěte robotizaci,automatizaci,procesy ve zdravotnictví a zemědělství,stavebnictví,školství,informatice.
    Bioroboti spokojeni
    a těch proticest není mnoho,logicky a instinktivně
    je jednotlivec i různá společenství praktikují od nepaměti.Stačí si vybrat.



    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Otrokářství je první židovský výrobní způsob. Před nimi neexistoval. Egyptské pyramidy stavěli svobodní lidé! Feudalismus je árijskou vzpourou proti tomuto zlořádu, páč usazuje člověka na půdě a poutá ho k ní, ne k osobě otrokáře! Dává světu pevný řád, vytváří cech a spravedlivou cenu. Žid tento řád boří skrze měšťanské revoluce, obchod se smíšeným zbožím a rozvolnění cechů a odpoutáním lidí od půdy! Skrz úrokové hospodářství se zmocňuje produktivních sil hostitelských národů a obnovuje otrokářství v jiné formě - přizpůsobené industriální epoše. Známe ho jako vykořisťování námezdní práce, čili kapitalismus ...

      Vymazat
  6. Vždycky mi bylo divné, že „kapitalizmus“, eventuelně „socializmus“ je pokládán za společenské zřízení. Že to tak zavedl Marx, to chápu, protože on to myslel jako historické období, kdy většina zisků pochází z vlastnictví otroků, z vlastnictví půdy, vlastnictví kapitálu, nebo z kolektivního vlastnictví, čili nevlastnění. Vymyslel to jako schema (a to schema kulhá).

    Ale společenské zřízení to není. Je-li kapitalizmus způsobem vydělávání peněz, pořád to ještě nic nevypovídá o tom, jak je společnost organizována a řízena. Do jaké míry je kapitalizmus regulován, aby nepohltil zcela sociální vztahy.
    Kapitalizmus tím, že vše dokáže učinit zpeněžitelnou komoditou, může pohltit společnost ve všech aspektech bezezbytku. Společnost pak sama sebe pokládá za totálně zpeněžitelnou a ztrácí jakoukoliv vizi rozvoje, s výjimkou prodejnosti. Každá věc či myšlenka se stává zbožím a lidé „kurvami“.

    Kapitalizmus ve své podstatě je nemravný a nemůže ho zachránit ani náhodná mravnost některých jedinců, neboť i ta je v konečném důsledku někým zpeněžena.

    Politika je obchod s vlivem a každý politik je podvodníkem, který si za laciné sliby kupuje hlasy voličů, kteří mu propůjčují moc rozhodovat, kterou on draho prodává a zisk si připisuje na své bankovní konto.
    Říká se tomu korupce. Korupce je zcela kapitalistická, od kapitalizmu neoddělitelná, a boj proti ní je jednak zcela marný a jednak podvodný, zamaskovaný obchod s mocí využívanou k nátlaku.
    (Formuluji to dost neobratně, ale kdo chce rozumět, ten rozumí.)

    Dnes, kdy globalizovaný kapitalizmus zrušil všechny bariéry, i mechanizmy, které by ho měly regulovat, a prorostl vším jako rakovina, je již schopen zničit lidskou společnost – nebude-li se tato bránit. Existuje pověra, že parazit nezahubí svého hostitele. Je-li zasažení dostatečně masivní, zahubí.
    (Můžete mít dvěstě let červotočivou chalupu. Stále se nic neděje, až jednoho dne se zhroutí. Nastává „zvrat kvantity v kvalitu“ (dialektický zákon), nebo „bod zvratu“. Od jistého nárůstu již není cesty zpět k nápravě, naopak, systém se radikálně mění, eventuelně hroutí.)

    Hroutí-li se systém bez vize, hroutí se živelně a může nastat nějaká společenská pohroma.
    I uskutečňování vize ideálního světa může přivodit pohromu, snaží-li se zrušit dosavadní stav příliš rychle.

    Nevím, je-li v silách lidstva vystoupit z hroutícího se systému pomalu, inteligentně a bez karambolu.

    Mám za to, že není.
    PB

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale je, protože bůh existuje, což je naprosto zřejmé a důkaz netřeba, stačí k tomu trochu inteligence (velmi nepřesně a velmi zavádějícím způsobem podle současných opičích zvyklostí asi IQ > 90). Pro 0:08 evidentně Vám to pálí, zkuste napřít pozornost směrem proč se nedaří vytvořit spravedlivou společnost, co a kdo tomu brání a v čí je to prospěch a proč se daří nás rozdělovat. Máte potenciál, nepodlehněte malomyslnosti.

      Vymazat
    2. (14:21)
      Jak pravil feldkurát Katz:
      "Já to tvrdím z tohoto božího místa, ničemové, neboť bůh je něco, co se vás nebojí a co s vámi zatočí, až budete z toho pitomí, neboť vy váháte obrátit se ke Kristu a raději jdete po trnité cestě hříchu."

      Vymazat
  7. Teda, skutečně nádherně OKECANÁ "doba talentismu". Přiravována hodně dlouho, připravována s pararelním spuštěním plné automatizace. Takhle, hezky zabarvený, kolaps sociálního státu jsem nečekal. A ne od Krejčího.
    V USA nastoupí nový prezident a ihned každý šoupe nohama, doluje ze sebe maximum - v oblbování.

    Jednu věc nepochopila vrchnoost, která žene k urychlení pokroku posledních 100 let a NEMÍNÍ POLEVIT, za jakoukoli cenu. Ono trvalo, pokud jim došlo, že nadvýroba je nežádoucí. Zde byl ovšem skrytý záměr vydojení kapes a sousředení kapitálu v úzkem prostoru. Plus vytvoření globalizace, nátlakem.

    Oni nic nepochopili. Pokud hodí zbytek přes palubu, ne, že jim budou nadále rakety bouchat při startu jako je dnes běžné, začnou jim pochodovat mikrovlnky a "lékařům pouze pro někoho" vyskakovat na monitoru EKG kukačky.

    Na úspěšný návrat k feudalismu a hradní smetánku, z kterého nadále plánují těžit ti samí, co dosud, zapomeňte. Nebude fungovat, ať jsou vaše představy netvůrců jakékoli. U neoliberalismu jste také skákali radostí, přitom již dávno bylo řečeno: "zlo vétězí tam, kde dobro mlčí".

    OdpovědětVymazat
  8. Ha, Ha manchestersky liberalismus , ktery se do niceho Neplete, to snad vtipkujou, zalozeni policie , armady , haldy knezi , kteri ihned udavali cokoliv podezreleho...Ha, Ha...
    Korporace poradaly masakry , ubijeli lidi nelidskou praci , nemocemi atd...a najimaly soukromi Pinkertony , na protestujici , strelby do deti a pod. , to jsou zase pohadky co si"rozumove"a spol , predcitavaji pred spanim...
    Aby usnuli s pocity ze jsou nedmerny inteligenti...
    Slova, Slova , Slova , ale nic o kralovstvi Danskem...A jak to bylo dal...

    OdpovědětVymazat
  9. Zde škoda slov. Vyčerpávající vědeckou analýzu vypracoval Marx a nikdo, NIKDO jej vědecky nevyvrátil, jen pomluvy, kydy a lži, dehonestace a přirovnávání k fašismu, jen proto, že odhalil jak skutečně kapitalismus funguje, jak se vyvíjí a jaký musí být jeho zánik, nechce-li lidský druh a svět zahynout. "Kritikové" Marxe buď nečetli, nebo není v jejich schopnostech jej pochopit nebo spíše je v jejich životním zájmu jej nenávidět. Ale lze nenávidět vědu? T

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Naprostý souhlas. Nikdo nedokázal analyzovat společensko ekonomický systém, zvaný kapitalismus, lépe. Samozřejmě, že se Marx v mnohých, spíše okrajových záležitostech také mýlil, ale jeho základní poučky platí od dob kapitalismu 19. století, ve kterém aktuálně žil, až do dnešních dnů. A zákony, které popsal, platily tehdy i teď. Zajímavé je, že existují různá hnutí, která Marxe ostentativně zavrhují, ale přitom jinými slovy hlásají totéž (např. Zeitgeist). Asi je v tom kus pýchy, ješitnosti ale hlavně neznalosti. Kdyby si tito "trumberové" něco z Marxe přečetli a pochopili to, ušetřily by si spoustu času vymýšlením věcí dávno vymyšlených.
      Ale to jsem dost odbočil.
      Jirka

      Vymazat
    2. Souhlas , ale dnes nam jde o reseni , neniliz pravda ?

      Vymazat
    3. Marxismus je stejný podvod jako jakákoli jiná ideologie a cílila na to nízké, že si údajně kapitalista přivlastňuje jakousi nadhodnotu, která je ale v praxi neměřitelná. Stalin odhalil podvod marxismu a tomu současné elity nemohou odpustit, protože už si mnuli ruce, jak všechny zotročí pod nadvládou marxistické ideologie (Stalin uvedl naše socialistická praxe to nepotvrdila - a že ta praxe fungovala dobře z nejzaostalejší země první ve vesmíru). Demokracie je blud, kterým se blbnou mladé generace, aby se nepokoušeli a aby je ani nenapadlo se pokoušet vybudovat spravedlivou společnost (demokracii už máme a nic lepšího není). Spravedlivou společnost je možné vybudovat, ale zůstanu jenom u tvrzení, zde není prostor pro diskuzi k tomu vhodný, to se děje na místech, kde si to lidé přejí a pracují na tom. Staňte se dobrými a bůh Vás povede.

      Vymazat
  10. 12:40: Váš krátký komentář se mi zdá nejsrozumitelnější a pravdivý. Myslím si jen, že lidé neměli rádi totalitu z důvodů neuspokojování jejich egoistických pudů, které jsou zřejmě člověku vlastní a přirozené a z toho by se mělo vycházet. To co píši asi někdo označí plody filosfického pisalka, který zde zabírá místo. Při konceptu nového společenského zřízení, by se mělo tedy přihlednout k egoismu člověka - operuje se slovem "svoboda". Jedno nemohu pochopit. Novou republiku čtu asi rok a půl - předtím jsem se o politiku nezajímal. Již jsem to tu několikrát napsal. Zatím tu nebyl žádný článek a žádný komentátor, který by dejme tomu uvedl na nějaký literární odkaz zabývající se zlepšením chodu společnosti. Připadá mě to tak jak v té psychiastrii - epochální Freudův objev toho, že lidi nejsou tak dobří, jak si o sobě myslí. Epochální objev Marxe, který byl o něco dříve než Freudův objev, o tom jak špatně funguje kapitalistická společnost - spíše o tom, proč tak špatně funguje. A od té doby nic? Freud zemřel v roce 1939, Marx 50 let dříve - v roce 1883. Aplikace Leninova myšlení do marxismu nevyšla. Lenin zemřel před bezmála sto lety - v roce 1924. Čili od smrti těchto velikánů /nehodlám teď polemizovat o tom jestli Lenin byl obyčejný vrah, jak to bude chtět vidět část zdejších čtenařů/ se neudál žádný pokrok? Mně v každém případě o tom není nic známo. Chodím do vesnické knihovny, tak možná proto jsem hloupý. Pokud vím existují takové knihy jako: Michael Morris: Co nesmíte vědět, čili knihy poukazující na neuspokojivý stav kapitalismu. O teorii podobající se Marxově teorii, která by však přihledla k neuspěchu komunistického hnutí nedávné doby nevím nic. Já ze své hloupé hlavy jsem vydoloval pouze myšlenku NEPu - sovětského ekonomického pořádku z počátků sovětského zřízení o směsici kapitalismu v malém - živnosti a malé podniky v soukromých rukou, velké podniky v rukou statu. Psal jsem to zde několikrát - nyní to píšu naposledy. Je to argument selského rozumu - doufám, že zdravého. Pokud korporátní kapitalismus nás vede k válce /3.světové/ a komunismus se neosvědčil, protože lidé jsou sobečtí a tak to asi má být, jediným řešením je kompromis mezi oběma zřízeními. V soudobých poměrech by se stejně jednalo o revoluci, protože vše je řízeno diskretní elitou, která velí těm obrovským kapitalům /prý to je 15 rodin na světě, jak tvrdí zmíněný Michael Morris/. Můžete to také proto kvalifikovat jako tzv. hate speach /nenávistná mluva/, protože podle tohoto konceptu zřejmě každá kritika a návrh řešení je vlastně výzvou k revoluci a někdo, kdo něco takového napiše patří do vězení. Čili ještě jednou čekám na nějakou reakci vážených čtenařů. Pokud nebude, mohu trolly ubezpečit, že je to poslední příspěvek pisálka, který filosofuje ... a zabírá místo.

    OdpovědětVymazat
  11. Milý příteli,který filosofuješ.
    1.Komunizmus se neosvětčil-žáden totiž nebyl-jen pokus o jeho přechodnou fází socializmus.
    2.V knihovně asi nebude-přečti si spisy Englse/podle havla-bezvýznamného filozofa/
    3.prostuduj si některé díla Lenina,Stalina a Maa.
    4.Teprve potom pochopíš podstatu filosofie pro všechny lidi spavedlivého světa a života-komunizmu.

    OdpovědětVymazat
  12. 21:34: Díky za Váš přispěvek.

    OdpovědětVymazat
  13. Jak Jezuité plní úkol:

    Oskar Krejčí v devatenácti letech byl zatčen při pokusu o překročení státní hranice do Rakouska..... odsouzen ke čtrnácti měsícům podmíněně.

    Rok pracoval jako horník na dole Gen. Jeremenko v Ostravě a více než rok jako strojník na KVHU ve Vřesové na Sokolovsku; zde vstoupil do KSČ.

    Do KSČ vstoupil už koncem 60. let a zůstal zde i v době tzv. normalizace

    1986 - 1987absolvoval Georgetown University, Columbia University, Virginia University - USA
    (Georgetown University je soukromá výzkumná univerzita založena v roce 1789, a je to nejstarší katolická a jezuitská univerzita v USA.)


    . Od února 1989 do listopadu 1990 byl poradcem komunistických předsedů federálních vlád ČSSR Ladislava Adamce a ČSFR Mariána Čalfy.

    Od léta 1989 zprostředkovával kontakty premiéra poslední komunistické vlády Adamce s iniciativou Most. (Kocáb-Horáček)


    "....Po té, když se Ladislav Adamec rozhodl rezignovat, povolal si za přítomnosti jednoho ze svých poradců (O.Krejčího) dva místopředsedy vlády, Bohumila Urbana a Mariána Čalfu. Vyzval je, aby se mezi sebou dohodli, koho má navrhnout na premiéra. Pak se Urban a Čalfa v doprovodu poradce (O.Krejčího) odebrali do Čalfovy kanceláře. Urban navrhl, aby se předsedou vlády stal Čalfa s tím, že jemu ponechá funkci místopředsedy. O.Krejčí namítl, že jeden by měl být premiér a druhý odejít z vlády, aby byla uvolněna místa pro opozici. Urban poté z místnosti odešel. Po dohodě o tom, že v nové funkci by měl Čalfa provézt ústupky opozici a "utíkat tak rychle, až začne určovat směr", doprovodil O.Krejčí Čalfu zpět k Adamcovi." - (http://www.blisty.cz/art/20454.html#sthash.RHNLyaAf.dpu)

    Po letech koukněte na vyjednané předání moci:
    https://www.youtube.com/watch?v=8xPeSckaUsA

    Je autorem projevu, kterým byl v prosinci 1989 ve Federálním shromáždění ČSSR navržen na prezidenta Václav Havel a posléze jednomyslně zvolen prezidentem.
    Krejčí připravoval programové prohlášení přechodné federální vlády národního porozumění a byl i hlavním redaktorem programového prohlášení federální vlády Mariána Čalfy vzešlé z voleb roku 1990.
    (https://cs.wikipedia.org/wiki/Oskar_Krej%C4%8D%C3%AD)
    ( http://blisty.cz/aut/236/bio.html#sthash.y8uVuxEz.3qo1yTKU.dpuf)

    Pane Krejčí na to je třeba mít žaludek! Určitě dobře spíte.

    OdpovědětVymazat
  14. 21:34: Nevím jestli ta Vaše rada tomu naivovi je úpřímná. Víte ale jaká je pro společnost nejnebezpečnější kombinace: člověk neinformovaný a sebejistý. Bohužel připadá mě, že V prezentujete skloubení obou těchto entit.

    OdpovědětVymazat
  15. 22:55 No vidíte, to co jste zde uvedl je zase důvodem k zamyšlením a k údivu nad pestrosti života, kde si myslím je možné opravdu vše. Horší již je s vysvětlením této pestrosti. Pravdu mají ti lidé, kteří říkají: nevěř nikomu a sebe napolovic.

    OdpovědětVymazat
  16. Doplnění: Komentář, který je uveden pod 23:32 patří jako reakce na komentátora 22:55.

    OdpovědětVymazat
  17. Belgie pred 200 lety a tehdejsi ustava nam muzou byt platne, jako lonska uroda Svestek.
    Jistota jedina je ze systemy, zklamaly na sto procent i vic a na obzoru zadny . Novy.
    /Ustava-neustava/.Mnoho zvastu a nic Konstruktivniho.
    Mnoho povyku a jeste vice neschopnych Po-vykaru....
    Rozpatlavani nekonecna.Jako v nabozenstvi.
    Coz takhhle zkusit socialismu s Demokratickym ZABRADLIM ?
    Duraz je ovsem na to Zabradli.

    OdpovědětVymazat

Reklama