Reklama

.

.

středa 23. listopadu 2016

Sektorové daně

Zbyněk Fiala
23.11.2016  Vaše věc

Sociální demokracii začíná vrtat v hlavě obrovský odliv dividend do zahraničí, který je odvrácenou stranou politiky lákání přímých zahraničních investic. Dost opožděně zjišťujeme, do jaké extrémně nevýhodné pozice jsme se nechali vtlačit. Pokud jde o možnou nápravu, zatím se uvažuje o té nejjednodušší v podobě vyššího zdanění finančnictví, energetiky a telekomunikací.



Znovu se objevují úvahy o zavedení sektorových daní, tedy vyšší míry zdanění pro sektory, které jsou nejvýnosnější, a zároveň jsou – shodou okolností - v rukou zahraničních společností. Znamenalo by to doplnění další, vyšší sazby daně z příjmů právnických osob, která by tak dostala progresívní charakter. Tento nápad nezaznívá poprvé, a na našem serveru už vůbec ne, a setkáme se s ním i v jiných zemích. Reakce jsou úsměvně předvídatelné.

Vyberu si jednu, abychom se jí mohli věnovat podrobněji. Ekonom České spořitelny Michal Skořepa v ČT varoval, že vyšší zdanění bank povede ke zvyšování úrokových sazeb, protože se sníží ziskovost bank, a ty budou tím pádem opatrnější při dalším svém podnikání. Zmíněný bankovní ekonom (mohl to být kterýkoliv jiný, všichni tvrdí zhruba totéž) tak vlastně říká tři věci. Které? Proberme to postupně.


Dobráctví, nebo zoufalství?

Především naznačuje, že nízké sazby jsou projevem dobráctví bank, jako jejich odměna za rekordní zisky. Čistý zisk České spořitelny ve třetím čtvrtletí znovu meziročně vzrostl o 780 milionů korun. Proto jsou úrokové sazby historicky nejnižší?

Nikoliv, sazby bank, které půjčují veřejnosti, mohou být těžko o moc vyšší, když centrální banka ČNB, od které si půjčují ony samy, má základní sazbu na „technické nule“. Nemá ji na úplné nule, ale na několika setinkách procenta jen proto, aby to nerozhodilo výpočetní vzorce, protože nulou nelze dělit. A protože si nedokázala přestavit, že půjde ještě níž, začala srážet kurz koruny jako další formu uvolňovánhí měnových podmínek. Dá se tomu vyčíst mnohé, ale teď to berme za potvrzení faktu, že sazby jsou dole nikoliv z dobráctví, ale protože tam jsou nahnány vnějšími podmínkami, a nehnuly s tím ani intervence za stovky miliard korun.

Podle čerstvé zprávy o ČNB o inflaci její základní sazby na nule vydrží nejmíň do příštího pololetí, pokud nakonec přece jen nepůjdou i pod tu nulu. Dříve nemyslitelný pohyb úrokových sazeb pod čáru se v Evropě stává standardem nastaveným Evropskou centrální bankou, a prognózy naznačují, že trend pokračuje v sestupu a může trvat další dva roky.

Takže nejde ani tak o dobráctví, jako o zoufalství. Stále se nedaří oživit eurozónu po úderech finanční krize. Západoevropské banky jsou na hadičkách v podobě kvantitativního uvolňování, kdy Evropská centrální banka zavaluje trh obrovskými nákupy dluhopisů a poskytuje za ně své laciné peníze. Banka, která by v takové situaci zdražila úvěry a hypotéky, by v podstatě ohlásila, že zavírá krám. Od toho okamžiku tam nepáchne noha.

Tvrzení, že nízké sazby úvěrů jsou možné jen při určité úrovni ziskovosti bank jsou tedy pokusem dělat z veřejnosti blbce. Je to opačně. České banky dokázaly i při extrémně nízkých sazbách vyvařit rekordní zisky, a hlavně vyšší (v poměru ke kapitálu), než mají jejich západoevropské matky. To se dá vysvětlit jenom extrémně výhodnými českými podmínkami a relativní uzavřeností českého trhu. Dobrákem je stát, ne banky. Jenže stát by měl být dobrákem pro všechny občany, ne jen pro vybrané zájmové skupiny.


Víc opatrnosti, nebo hazardu?

Život vyvrátil i další tvrzení odpůrce vyšších daní, že banky budou opatrnější při svém podnikání, pokud jejich ziskovost klesne. Zní to jako z divadelního příběhu Obrácení Ferdyše Pištory, kde se postava z pražské galerky změní v průkopníka poctivosti. Před válkou se tomu obecenstvo ještě dokázalo zasmát, a tak to býval kasovní trhák. Jde totiž o to, že pokles ziskovosti banky naopak nutí, aby tržby zachraňovaly, kde se dá, a žene je do zcela hazardních obchodů.

To byl také pravý zdroj finanční krize, kdy úroky šly dolů bez ohledu na to, co si banky přály, a mizela šance tradičních pohodlných obchodů s vysokou marží. Banky se proto musely pouštět do kasínového hazardu s deriváty, který jim pak přerostl přes hlavu. Připomeňme, jak se sypaly jak domečky z karet a byly zachraňovány státní pomocí, evropskými fondy a umělým dýchání z úst centrálních bank. Kdybyste chtěli vědět, odkud se ty peníze vzaly, zašátrejte ve vlastní prázdné kapse.

Ale to hlavní sdělení spočívá v tom, v současné situaci jsou banky příjemci ceny peněz, ta vzniká jinde, nemohou ji – ke svému neskonalému bolu – diktovat, a nejspíš to nebudou moci udělat ani nejbližší dva nebo tři roky. Mohly by to nahradit orientací na výnosnější obchody, které jsou ale riskantnější jak pro banku, může zkrachovat, tak pro střadatele a pro stát. Když to bance nevyjde, střadatelé přijdou o část peněz, které nejsou kryty státní garancí, a pokud bude muset zasáhnout i stát, vybere si to na daních, takže střadatelé budou osoleni dvakrát.

Od doby bezprostředně po finanční krizi, kdy se bankám bezhlavě vyplácely státní peníze, až to přivedlo některé vlády – třeba v Irsku nebo Španělsku – téměř ke krachu, už zavládla větší opatrnost. Existuje seznam systémově významných bank, které musí vytvářet rezervy intenzivněji, protože jejich pád nelze připustit, ale náklady selhání už si budou muset hradit samy. Častěji bude platit pravidlo bail-in, to znamená, že selhání hradí ten, kdo je přímo ekonomicky zainteresován. Ruší se pravidlo privatizace zisků a socializace ztrát, to znamená, že dokud vydělávám, zisky jsou moje, a když mi to nejde, ztráty uhradí veřejné zdroje.

Českým bankám se krize zdánlivě vyhnula, soudě podle toho, že žádná se neotřásla v základech a nenatahovala ruku po nějakém záchranném kruhu. Ovšem výraz české banky si nechme pro děti, aby bylo o co opřít výchovu ke vlastenectví. Až vyrostou, samy poznají, že žádné nemáme. České pobočky zahraničních bank se vyhnuly přímému střetu se strašidlem zrádných derivátů, protože je zahraniční matky k ničemu nepustily. Jejich role byla jiná, jsou dojnou krávou, která má doplňovat to, co se ztratilo jinde.

ČNB tvrdila, že na to dohlédne, aby se zisk nevyvážel prostřednictvím triků s náklady. Ale pak se objevily zprávy o ztrátách českých bank v důsledku držení defaultních řeckých dluhopisů. Kde se tu ty prašivé dluhopisy vzaly? Za jakou cenu byly pořízeny? Jaké byly vyhlídky jejich splacení, když je někdo českým portfoliovým manažerům vrchnostensky vnucoval?

A jak je možné, že české banky byly schopny generovat zisky, které byly nedostupné v jiných částech zahraničních bankovních skupin, do kterých patří? Pohled do statistik přitom ukazuje, že rozdíly v ekonomickém vývoji to vysvětlit nelze. Čím to je, že zatímco české HDP klesalo, a to i v době, kdy jinde ekonomiky rostly, českým bankám se dařilo skvěle? Inu, český stát vytvořil extrémně příznivé podmínky pro plnění koloniální role naší republiky. Jestliže ČSSD nyní mluví o potřebě vyššího zdanění, je to první náznak, že se s touto potupnou rolí nechce smiřovat do nekonečna.


Extrémně uzavřený trh


Vyvrátili jsme zatím první dvě tvrzení bankovního ekonoma, že vyšší zdanění může vyvolat růst úroků (banky teď úrokové sazby neřídí, ale naopak je bezmocně přijímají) a že nižší zisk povede ke snížení aktivity bank, k „větší opatrnosti v podnikání“ (vždycky tomu bylo naopak). A co je to třetí tvrzení, které jsme slíbili za začátku? Je skryté. Je to samolibá představa, že o vývoji bankovnictví v ČR mohou rozhodovat jen ty banky, které tu jsou právě na trhu. Že jsou nenahraditelné. Ve skutečnosti jsou jen extrémně chráněné, český finanční trh je mimořádně uzavřený.

Aby bylo jasno, český finanční trh není uzavřený pro tuneláře, který chce vyvést miliardy z fixlované privatizace do švýcarské banky nebo podvodné vyvádění nezdaněného zisku či toku úplatků na Panenské ostrovy. Je však uzavřený pro ty, kdo si chtějí půjčit peníze, aby mohli provozovat nějakou běžnou hospodářskou činnost v podmínkách menší firmy nebo někde v regionu.

Jsme sice průmyslovou velmocí (relativně k počtu obyvatelstva), ale růst úvěrů zpracovatelskému průmyslu se letos prakticky zastavil. Všechno valí do hypoték, nemovitostí a služeb. Ale pod službami si lze přestavit i extrémně ziskové síťové služby, které se také ocitly v hledáčků autorů sektorové daně.

Zato peníze pro inženýra, který chce něco nového dělat, nebo pro skupinu lidí, která by někde na venkově chtěla vrátit k životu schátralé hospodářské objekty po někdejším družstvu a vyrábět něco z místních surovin pro trh v dosahu dvaceti kilometrů, to je pro banky oříšek.

Velká banka se malými podnikatelskými úvěry ani moc zabývat nemůže, nejsou standardizované jako hypotéky, jsou daleko a rozptýlené, neodpovídají jejímu velkovýrobnímu charakteru. Avšak v lokální bance nebo funkční kampeličce, kde se lidé vzájemně znají a o svých potřebách léta hovoří, není nic snadnějšího. O takový problém se tam dá zvládnout takříkajíc s prstem v nose.

Co chvíli k nám připluje něco z OECD nebo Evropské komise či Evropského parlamentu, kde se připomíná výhodnost rozvíjení odolných lokálních ekonomik, budovaných přednostně z místních úspor a pro místní lidi. Všechno nemusí být z Číny. My jsme místo toho zavedli prohibiční desetiprocentní příplatek na úroky zbylých kampeliček, aby si moc nevyskakovaly.

V Česku máme výrazně menší podíl malých a středních firem než třeba v sousedním Rakousku. Podvyživenost domácí ekonomiky je patrná z toho, že dlouho stagnuje, pokud se přímo nescvrkává. Někomu to jistě vyhovuje, ale je to proti logice přírody.

Pamatuji si dávný výklad Františka Čuby o zhůvěřilosti systému (ještě za socialismu), ve kterém se mléko sváží na zpracování stovky kilometrů. V jakém stavu se asi doveze? Ale dnes se vozí ještě dál. To je strašně zranitelné pro spotřebitele i pro výrobce, jak připomínají občasné zprávy, kdy nešťastní farmáři mléko lijí do kanálu nebo před ministerstvo zemědělství, protože vzdálená výkupní cena uskočila mimo místní realitu.

Šlo by to udělat jinak, ale pokud jde finanční stránku věci, znamenalo by to pro banky konkurenci. Musely by se pak víc snažit, mohli bychom je vyměnit.To se jim nelíbí. Vládě by se možná líbilo, kdyby venkov ožil, ale pokud by na to měla dost sil, máme to už dávno. Spor o sektorovou daň je tak zároveň měřením sil, zda zvítězí síly změny, nebo zastánci toho, aby karty zůstaly v tom rozložení, jak byly rozdány už v 90. letech.

Určitou naději nabízí fakt, že ČSSD, která to navrhuje, jde o život. Musí dosáhnout výjimečného volebního výsledku, aby získala větší státní příspěvek a zvládla svoji tísnivou situaci. Vyšší tlak podněcuje i politické strany, nejen banky, k vyšší aktivitě a přijetí vyššího rizika. Tedy k opaku toho, co bychom označili jako pohodlné přežívání, kdy odměny jdou k těm, kdo se vyhýbají problémům, a tudíž nedělají chyby...

19 komentářů :

  1. To "generování" zisku z "ničeho" by stálo za odbornou analýzu. Nejsem ekonom, laicky soudím, že zdroje budou nejméně tři. Státní dluhopisy a z nich pevné výnosy, nejrůznější bankovní poplatky, a hlavně bezhotovostní půjčování peněz (také veřejným a státním organizacím), které fakticky sice nemají kryté(banky), ale výnosy z nich, třebaže minimální ano. Větší objem úvěrů a půjček to zřejmě vyváží. Ale opakuji, jsem laik, možná že paní Lauterbachová by uměla tohle rozklíčovat. J.B.

    OdpovědětVymazat
  2. Nejde mi z hlavy vyprávění jednoho známého, pracujícího v zemědělském družstvu, které hospodaří na pozemcích bývalého JZD. Naprosto to koresponduje s tím, co autor popisuje v článku. Nekonečné kontroly ze všech možných úřadů, i nemožných, o kterých jsem ani netušila, že existují. Pořád audity, pokuty, sankce, není den, aby něco nebylo. Potíže s odbytem, např. hned po podepsání CETA klesla výkupní cena jedné komodity o 10-15%. Zatímco "malí soukromí farmáři" jsou této buzerace ušetřeni, ti totiž nepředstavují žádnou konkurenci dovozcům dotovaných potravin. Když jsem se jej zeptala, proč to všechno tak je, řekl: protože my přese všechno pořád ještě vyrábíme, produkujeme, a s bídou se držíme. Druhou stránkou věci je asi 800 vlastníků frdlíčků půdy tohoto družstva, které získali tito lidé, mnohdy žijící na druhém konci země v restituci. Ti nepřispívají nijak k činnosti, ale zisky chtějí, a když jim je družstvo nedává, prodají svou půdu spekulantům, cizincům, protože jim záleží na penězích a ne na své rodné hroudě. Domluva je mezi tolika "vlastníky" nemožná.
    Myslím, že nápad ČSSD začít zdaňovat některé sektory, je dobrý nápad. Jsem sice trochu skeptická, jestli se toho opravdu těžkého úkoly nakonec ČSSD nezalekne, má také velké oponenty zejména v ANO. Také se trochu bojím, že voliči ČSSD se hned tak nevrátí,to by pánové museli jít opravdu na dřeň věci, a ještě se nemusejí setkat se sympatiemi. Snad ji to trochu sympatií vrátí, pokud budou opravdu razantně vysvětlovat, objasňovat a zejména konat.Tak mnoho štěstí, ČSSD, takhle by ses mi líbila. Zdravím Pavla

    OdpovědětVymazat
  3. Celou dobu vede stát za podpory voličů pouze di-
    letanti.Ti vidí jen svůj mandát a co bude potom
    je nezajímalo a nezajímá.Co si občané zvolili,to
    také mají.Na socany nikdy nebylo spolehnutí a jen
    díky jim vznikla KSČ.Socani vždy jen lhali a krad-
    li.Protože se národ nepoučil z historie,musí si
    ji prožít znovu.Tzv. pravičáci stát hospodářsky
    demolovali schválně dle Klausovy teorie,že stát
    je špatný hospodář.On nikdy nepochopil,že to není
    stát,ale neschopní ve funkcích.Omluvou je pro
    něho jeho vzdělání.
    Petr Majevský

    OdpovědětVymazat
  4. Pane Fialo, z úvodu vašeho článku cítím značnou skepsi k zavedení vyššího zdanění peněz, které z republiky odtékají. Já alespoň takový názor mám. Zahraniční majitelé - ve skutečnosti kolonizátoři - si jistě pomocí evropských institucí zajistí, aby ani korunka nezůstala v podřízené zemi. Prostě si zvikněme na to, že jako kolonie jsme takto vytěžováni. Zároveň si ale musíme uvědomit, kde je nepřítel stavu naší ekonomie a začněme o tom přemýšlet. Diskutujme právě o tomto problému. Jak se z toho vyvléci, jak se vyvléci z této poroby. Nechme v diskuzích sprostých výlevů a osočování a věnujme se skutečným problémům a tomu jak s nimi bojovat. Nedělám si iluze o nějakém pozitivním výsledku, ale alespoň o možnostech řešení musíme přemýšlet. A při jakékoli diskuzi nezapomínejme na to že jsme samostatný národ a samostatný stát. Chovejme se tak. Děda Vašek

    OdpovědětVymazat
  5. Už toho bylo a je přespříliš. Nejenom daňová politika!
    Nevidím žádné jiné řešení, než nevolit už žádnou ze zavedených stran.
    S ohledem na neřešení imigrace ani ANO.

    Pokračovat s těmito pidistranami je sebevražda jistá. Hledat a podporovat nové je sebevražda méně jistá. Děda.

    OdpovědětVymazat
  6. ...této pozici Václav Klaus říká povedená transformace.
    Zničit vše co funguje a nahradit cizí firmou.
    Levně nakoupit, levně vyrobit a draze prodat...
    kvalifikovaný otrok s přesčasy si vydělá jako chůva v Německu.
    Zisk putuje pryč...vítej v kolonii*

    OdpovědětVymazat
  7. Je to stále dokola o tom jak spravedlivě určit míru zásluh a rozdělit výnosy. Země má své limity a nelze potřeby lidí donekonečna zvyšovat. Protože jsem již staře a měl jsem v životě moc příležitostí vidět jak i dobrá věc se dokáže překroutit myslím si že je potřeba aby vše co je společným majetkem všech občanů státu nemohla obhospodařovat soukromá firma motivovaná ziskem. Zisk musí být zdaněn tam kde vznikl a nad určitou hranici musí být silně progresivně zdaněn, protože pochází z otrocké práce. Volby musí být povinností a referendum vyvolané 1000 občany zákonem. Proto je nutné volit strany které toto budou mít v programu a pak je k tomu dokopat. Vítězná strana sestaví vládu aby se zabránilo současným komplotům s možností se stále na něco vymlouvat. Stejně se budou důležité věci schvalovat referendem.

    OdpovědětVymazat
  8. Pan Zbyněk Fiala bude nepochybně u toho:

    V sobotu 10.prosince se uskuteční mezinárodní konference k budoucnosti EU. Akce bude probíhat v Parkhotelu Praha v Praze Holešovicích a jejím hlavním řečníkem bude bývalý ministr financí Řecka Janis Varufakis. Program začíná od 10h.
    Více informací o konferenci bude brzy zveřejněno na www.skolaalternativ.cz a jejím facebookovém profilu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. http://www.rybkapub.cz/fotky12944/fotov/_ps_147Varoufakis-Globalni-Minotaurus-1-kap.pdf

      Vymazat
  9. Zbyněk FIALA

    leden 2014: "ČNB střílela vedle"

    https://vasevec.cz/ekonomika/zbynek-fiala-cnb-strilela-vedle

    leden 2015: "Kdo vydělal na pádu koruny"

    http://www.novarepublika.cz/2015/01/zbynek-fiala-kdo-vydelal-na-padu-koruny.html

    červenec 2016: "Proč máme hladové mzdy"

    http://m.prvnizpravy.parlamentnilisty.cz/zpravy/zpravy/zbynek-fiala-proc-mame-hladove-mzdy/

    OdpovědětVymazat
  10. Problém s exportem zisku měla i první republika (1918-1938)Nešlo jen o podíl na rakousko-uherských reparacích,ale rovněž o problém zahraničního vlastnictví podniků.Ten vyřešilo znárodnění , dokončené počátkem 80. let vyrovnáním zahraničních pohledávek ve zlatě (docela podrobně popsáno v knize S.Motla Kam zmizel zlatý poklad republiky).Současný režim původní průmysl rozvrátil a zlatý poklad zobchodoval za německé dluhopisy.Jejich výnosy nám kompenzují odliv zisků do zahraničí (obávám se,že nekompenzují).





    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. (Vladimír Šmídl 11:05)
      To máte pravdu. - Alice Teichová, která po roce 1968 reemigrovala do Anglie poukazuje (Die Wirtschaftsgeschichte der Tschechoslowakei 1918-1980, Wien 1988) např. na významné vlastnické podíly, které měl Unilever zejména v chemickém a potravinářském průmyslu v tehdejší ČSR.

      Vymazat
  11. Garantovaná první soulož
    http://houska.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=569217

    OdpovědětVymazat
  12. S podstatou článku souhlasím, se sektorovými daněmi už méně. Tam je problém, že dotčené sektory mohou vždy - celkem oprávněně - namítat, že se s nimi zachází nerovně. Zákony, včetně daňových, by vždycky měly být neadresné. Takže princip progresivního zdanění zisku ano, ale bez ohledu na sektor, kde je ten zisk vytvářen.
    Pak mám ještě poznámku k té snaze ČSSD: opravdu si myslíte, že je cílem sektorovou daň prosadit? (k tomu mi chybí ze strany ČSSD větší drajv a více podrobností). Na mě to spíše působí, že cílem je mluvit o tom, že bychom ji rádi prosadil, ale "boužel" to nejde...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To já bych zase nebyla tak proti sektorové dani. Zejména u sektorů, které nic reálného nevytváří, není tam žádná přidaná hodnota, jenom spekulace. Plošná progresivní daň vytváří riziko, že nám odsud začne utíkat zahraniční výrobní sektor. To bych nechala případně až v dalším sledu, kdy budeme podnikat další důležité kroky k oživení české ekonomiky, pokud je to v současných globálních podmínkách vůbec možné. Jinak nám hrozí růst nezaměstnanosti atd. Souhlasím i s tím, že zisk by se měl zdaňovat tam, kde byl vytvořen, ale to nám hrozí v podstatě to samé, odliv zahraničních investic tam, kde to po nich nebudou chtít. V současném bídném stavu se dají asi opravdu dělat jen drobné korekce, na zásadní reformu prostě nemáme. A co se týká ČSSD, obávám se, že na jejich sliby už těžko někdo naletí. A není divu.

      Vymazat
  13. S rovností daňového zacházení to není tak horké, kupř. zemědělci mají jinou sazbu paušální daně, než ostatní atp.
    Problém bude s určením, zda firma spadá do daného sektoru. Abychom se nedožili nějakého LTO v novém finančním, energetickém a telekomunikačním převleku.
    Problém ve finančním sektoru lze zvládnout rozšířením konkurence. Nejen o kampeličky, ale i o komerční banku ve vlastnictví veřejné správy (vzniká tím ovšem problém jejího řízení, aby to nebyla trafika, stranická pumpa, zkorumpovaná radodajka apod.). Podobně lze něco vystřihnut v energetice podporou vlastních energetických zdrojů obyvatel a firem, které je osvobodí od síťových monopolů. Telekomunikace jsou větší oříšek, tam za pár šupů nic spáchat nelze.
    KR

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Veřejná banka je dobrý nápad jako prevence proti bezuzdnému tištění peněz. Kdyby tato banka měla 100% garantované bezúročné úložky a poskytovala bezúročné půjčky na veřejné projekty (infrastruktura a pod.). Garance u ostatních bank by byla ryze věcí finančního sektoru. V situaci, jaká je dnes, kdy na dveře (právě kvůli rozvolněné měnové politice) klepají záporné úroky, by se většina peněz přelila do veřejné banky a veřejný sektor by se stal motorem ekonomiky. To by trvalo, dokud by se soukromý sektor nevzpamatoval a nezačal opět produkovat kladné zhodnocení finančních prostředků. Zároveň bych rozbil emisní monopol centrální banky. Emitovat (nebo stahovat) peníze by v omezené míře mohla i tato "veřejná banka".

      Vymazat
    2. Banky ve veřejné správě by měly být dvě. Jedna pro veřejnou správu jako "investiční spořitelna", jedna pro občany.
      Investiční spořitelna (něco jako stavební spořitelna) by měla časem být hlavním poskytovetelem úvěrů pro obce, města a regiony. Úvěry by poskytovala na cokoli si orgány veřejné správy schválí - v případě kratších půjček radou či zastupitelstve, v případě půjček za horizont aktuálního volebního období (stupňovanou) kvalifikovanou většinou zastupitelů, v případě délky za horizont příštího a přespříštího období referendem. O splacení úvěru není třeba mít pochybnosti, splátky by šly přímo z Ministerstva financí stržením potřebné částky z prostředků, které MF zasílá obcím a regionům jako jejich podíl na rozpočtovém určení daní. Úrok by mohl být jeden procentní bod nad mírou inflace as byl by použit na administrativu banky a růst jejího kapitálů. Administativa by byla minimální - netřeba zkoumat účel a návratnost, protože to je věc a zodpovědnost zastupitelů a jejich voličů. Banka o peníze nepřijde, ty připlynou z MF, a to, jestli se budou pitomí občané později pást, když jejich obec nebude míst peníze, to je jejich věc, musejí se naučit zodpovědnosti.
      "Občanská" obchodní banka ve vlastnictví veřejné správy je jiné kafe. Tam navím kromě státu třeba vpustit vlastnický podíl obcí, měst a regionů a družstva zaměstnanců, aby řízení a hospodaření banky bylo transparentnější a ne na svévoli politické věrchušky. Banka musí plnit stejná bankovní kritéria ČNB jako jiné banky, aby nebyla na trhu zvýhodněna a mohla ho svým působením seriozně, realisticky tržně usměrňovat. To, že bude mít ještě další vnitřní kritéria, je jiná věc. K nim by měla náležet omezená ziskovost a nižší vnitřní nákladovost (např. na reklamu; u mezd by se to mělo vyrovnat - co se ubere šéfům, to přidat zaměstnancům, atd.) Otázkou je směřování podnikatelského smyslu (krom ovlivňování úrovně úrokových sazeb a bankovních poplatků na trhu): do čeho vložit úspory klientů - být pro klienty bankou jistých úspor, nebo bankou přinášející jim vysoké vkladové úroky? Kloním se k první verzi, byť druhá by mohla s měla být též zastoupena, kupř. v náležitém zvláštním investičním fondu, produktu. Prostředky první alternativy by mohly jít na investice veřejné správy a jejích podniků - návratnost je zaručena existencí státu, výběrem a rozdělováním daní, veřejnými zakázkami u svých podniků a podnikáním samotných podniků veřejné správy (i když to už zabíhá do druhé alternativy působení) apod.
      Za důležitější považuji investiční spořitelnu, díky níž by se během několika let mělo odstranit zadlužení obcí, měst a krajů u soukromých finančních institucí, čímž by se snížilo riziko vydírání českého státu skrz ekonomické nástroje.
      KR

      Vymazat
  14. Vy jste při hledání rychlé půjčky?
    Finanční prostředky v době kratší než 24 hodin?
    Pojištěný a zajištěné úvěr?
    Půjčky na 3% úrokové sazby?
    Spojte se s námi o půjčku na adrese: WestFidelityservice@gmail.com

    OdpovědětVymazat

Reklama