Reklama

.

.

sobota 31. prosince 2016

Využít příležitost

Sergej Koroljev (překlad Zajoch)
31. 12 2016 Izvestija.ru a Outsidermedia

Prezident Národního potravinového svazu Ruské federace Sergej Koroljev o tajemství úspěšné politiky nahrazování dovozu v zemědělství

Ještě před třemi, čtyřmi roky si nikdo nedokázal představit, že se na našich pultech objeví v zimě v takovém množství okurek, rajčat a salátu domácí výroby. Dnes je to normální. Ruský zemědělský komplex předvádí udivující výsledky. V čem to tkví?

V Rusku je obvyklé, že nejprve je potřeba všechno ztratit, přivést vše na mizinu a potom se usilovně pustit do práce a po stachanovsku valit rekord za rekordem. Zemědělství se tomu nijak nevymyká.

Od roku 1990 do roku 2011 jsme přišli celkem o polovinu skleníků a náš trh doslova zabrali všemožní cizinci. V roce 2012 bylo na našem trhu se zeleninou 70 % skleníkové produkce z dovozu a jen 30 % bylo domácích. Občané vydávali na nákup dovezené zeleniny přibližně 1 miliardu dolarů za rok. To všechno šlo cizím producentům a ruští farmáři byli jako vždy mimo.

Dnes se Rusko stalo největším výrobcem pšenice ve světě, a co se týká Bushových stehýnek, to už je za námi. Maso na pultech máme většinou čerstvé, chlazené, přitom dříve nic kromě mraženého nebylo.

Recept na úspěch našeho zemědělství byl jednoduchý.

Prostřednictvím různých podpor se stát fakticky stal přímým účastníkem realizace nových investičních projektů v zemědělství. To umožnilo přivést ve velmi krátké době stovky miliard rublů soukromých investic do odvětví a zajistit nárůst výroby o 10 % za rok. Efektivita takového přístupu je nejlépe vidět na příkladu pěstování skleníkové zeleniny. Jakmile se vláda rozhodla hradit investorům až 20 % kapitálových ztrát při výstavbě skleníků, došlo v tomto odvětví k rozmachu investic. Za tři roky byl jejich objem do budování nových skleníků 107 miliard rublů a výsledkem bylo 575 hektarů nových moderních skleníkových komplexů. V roce 2012 se pěstovalo ve sklenících 46 % zeleniny a dovoz se snížil asi o 40 %. Pro rok 2016 je v plánu vypěstovat ve sklenících 840 tisíc tun zeleniny, což pokryje průměrně polovinu spotřeby skleníkové zeleniny v období zimy a jara. Přitom se řeší nejen kvantita, ale i jakost.

Pro nikoho není tajemstvím, že u našich spotřebitelů vyvolává mnoho otázek kvalita dovážené zeleniny. Lidé se diví, že dovezená rajčata mohou ležet dva měsíce v chladničce a nekazí se. Okurky po cestě dlouhé tři až čtyři tisíce km, po čekání na celnici a v distribučních skladech vypadají jako kdyby byly právě utrženy na záhonu. Je to jednoduché. Zelenina byla ošetřena chemikáliemi a pesticidy v takových koncentracích, že jí dlouhá přeprava nevadí. Všechny normální přirozené procesy jsou v ní zastaveny chemií. Bohužel si toho naši spotřebitelé nejsou vědomi a kupují zeleninu, která je levnější a navenek vypadá pěkně, jako třeba okurky a rajčata.

Domácí pěstitelé zeleniny už dávno přešli na její biologickou ochranu. Množství chemie a pesticidů je u naší zeleniny minimální. Jsme v Rusku a pokud naše kontrolní orgány zjistí špatnou kvalitu a ne zcela bezpečné pěstování, mohou podnik uzavřít. Ale jak najít nesvědomitého výrobce v zahraničí?

Samozřejmě, mnoho je toho ještě potřeba udělat. Moc důležité je zásobení zemědělců osivem z vlastního šlechtění. Dosud je 80 % osiva pro skleníkové pěstování z dovozu. Podle našeho mínění je obnovení domácí produkce osiv klíčovým úkolem pro dalších 5 až 10 let. Bez toho se o nějaké potravinové bezpečnosti a nezávislosti mluvit nedá.

Samozřejmě, omezení dovozu potravin ze zemí EU v roce 2015 a z Turecka v roce 2016 znamenalo důležitou podporu domácích pěstitelů. Když se vláda takto rozhodla, mnozí na trhu, zvláště různé řetězce, strašily naše lidi nedostatkem zeleniny v obchodech, dvojnásobným zdražením a výpadky v dodávkách. Avšak nakonec k žádným katastrofám nedošlo. Turecká a evropská zelenina byla nahrazena dodávkami z jiných zemí a naši výrobci se samozřejmě aktivně ujali uvolněné části trhu.

Je jasné, že embargo nepotrvá věčně. Nedá se počítat s tím, že se k nám nebude nic dovážet. Musíme využít příležitost k maximálnímu zvýšení výroby, abychom byli konkurenceschopní a na svém vlastním trhu měli převahu, abychom nebyli tolik závislí na kurzu dolaru a na politických událostech ve světě. Potřebujeme stabilitu poptávky a dlouhodobě rozumné ceny naší produkce. Domácí výrobci jsou připraveni a budou pracovat pro vlastního spotřebitele, podle jeho požadavků a jeho peněženek.

Jsme si zcela jisti tím, že budou-li veškerá opatření státní podpory udržena po dobu tří až čtyř let a bude zaveden pořádek v kvalitě a bezpečnosti dovezených potravin na náš trh, nebude třeba do roku 2020 náhradu dovozu zeleniny řešit.

- - -





12 komentářů :

  1. Něco podobného bychom potřebovali udělat i u nás doma a nejen se zeleninou. Soběstačnost alespoň v základních potravinách s minimem rizik používání zdraví škodlivých chemikálií, nebo bez genetických hokuspokusů, by byl dobrý začátek cesty směrem k obnově našeho devastovaného státu.

    OdpovědětVymazat
  2. Soběstačnost v potravinách není žádoucí.Jednou z
    podmínek přijetí do EU byla likvidace českého
    zemědělství a potravinářství,což jim české krysy
    ve vedení státu splnily.Prezident Zeman byl jeden
    z těch,kdo horoval pro EU v roli premiéra.Byl to
    opět lidovec Lux,který toto zadání plnil s rados-
    tí a ten jeho bůh ho za to potrestal leukémií,na
    kterou v USA pošel.Za naše peníze.
    Petr Majevský

    OdpovědětVymazat
  3. Je v našem národním zájmu, aby se stát zasadil o potravinovou soběstačnost, alespoň v základních potravinách, a o kontrolu nad vodními a přírodními zdroji. Že to je v rozporu se záměry EU je jisté, ale také již je jisté, že politika EU jde proti našim národním zájmům. Tomu by naši představitelé, neměli nečinně přihlížet, ale jednat v zájmu naší země.
    Bylo by nerealistické, to očekávat od této Sobotkovy vlády. Příští volby budou hodně důležité. P.K.

    OdpovědětVymazat
  4. V havloprotektoratu musi cesti nevolnici zrat cizi karcerogeni jedy

    OdpovědětVymazat
  5. Myslím, že celý svět se ocitá na osudové křižovatce. To, co předvádí Ruská federace, se mocným tohoto světa (a pocházejí tito mocní vůbec z tohoto světa???) pramálo zamlouvá. Čeká nás rozhodnutí. Buď život nevolníků v relativním klidu, zdánlivém míru a bezpečí, anebo život lidí svobodných, které však svoboda připraví o mnohé ze zdánlivých výhod současného světa. Teď chápu tu nenávist, která se valí ze všech stran na Rusko. Rusové se poddat nechtějí a budou volit raději boj o svobodu než smrt z nevolnictví.... A co my? Chceme být raději nevolníky s plnými břichy nebo svobodnými lidmi, kteří si budou muset spolehnout jen sami na sebe? Být svobodný totiž není vůbec, ale vůbec jednoduché a vyžaduje to vůli, odvahu a snahu pracovat sám na sobě. Navíc je zapotřebí, aby svobodní lidé měli přístup k řádnému duchovnímu vedení a jejich vzdělávání nebylo pokřiveno překroucenými informacemi. Jinak bychom se opět dostali na scestí a opět upadli do nevolnictví.... Nezbývá, než se za Rusy modlit, aby nás vyvedli ze Tmy a přivedli ke Světlu. Já už opravdu nikomu jinému než Rusům fakt nevěřím.
    Jan Smola
    Jan Smola

    OdpovědětVymazat
  6. Pracuji v zemědělství tak vím jak to vypadá potravinářská pšenice vysoké kvality se vyváži do německá kde se sni dělá krmivo pro psy naše kuřata jdou do ciziny a sem jde šmejd z Polska

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Těžko lze majitele drůbežárny nutit k tomu, komu má svá kuřata prodat a za kolik. Prodá tomu, kdo dá nejvíc, to je v pořádku, ne?

      Vymazat
  7. Každá země s klimatickými podmínkami jako je naše má přirozený potenciál zajistit 70-90 % produkce vlastních potravinářských plodin tak, aby šlo o enzymaticky, vitamínově a stopovými prvky bohatou stravu bez chemických příměsí. Vysoká hladina homocysteinu je způsobena i tím, že dnešní zelenina díky NPK a podobným zvěrstvům obsahuje sotva desetinu kyseliny listové oproti původní zelenině nehnojené chemicky. Krmné směsi pro velkochovy jsou také kapitolou samou pro sebe... Kdo můžeme, pěstuje a chovejme na vlastních zahrádkách co můžeme.

    OdpovědětVymazat

Reklama