Dva dopisy, které dělí 50 let

vlk
14.1.2016 Kosa zostra čili  vlkovobloguje.wordpress.com

Tedy přesněji jen 49. V dnešní hektické době, kdy padla prakticky veškerá tabu, zábrany a někdy i celé státy nebo geopolitické soustavy. Přesto některé věci a jevy zůstávají neměnné. například servilita přisluhovačů a fanatiků vůči velkým bratrů. Odprezentuji vám dva dopisy, které dělí těch téměř 50 let. Uvidíte sami. Historie a internet, zejména ve spojení dohromady jsou pěkná mrcha…



Dopis z minulého týdne

Január 9, 2017
Novozvolený prezident Donald J. Trump
Trump-Pence Transition Team
1717 Pennsylvania Avenue, NW
Washington, DC 20006

Vážený pán novozvolený prezident Trump:

My — tí, ktorí rozhodujú a verejné osoby z celej Európy — vítame vaše zvolenie za 45-eho prezidenta Spojených štátov. Nevieme sa dočkať spolupráce s vašou novou administratívou, aby sme udržali našu mocnú transatlantickú alianciu, a zároveň ochránili náš spôsob života v časoch veľkého nebezpečenstva.

Rusko pokračuje v úsilí destabilizovať Ukrajinu, a jeho ilegálna anexia Krymu ohrozuje mier, predvídateľnosť a bezpečnosť, ktorú Američania a Európania spoločne vytvorili prostredníctvom nášho víťazstva v studenej vojne. Sme znepokojení, že riziko nového veľkého vyjednávania s Ruskom ohrozí tento historický úspech.

Bolo by vážnym omylom ukončiť súčasné sankcie voči Rusku a akceptovať rozdelenie a ovládnutie Ukrajiny. Takýto postup by mohol demoralizovať tých, ktorí hľadajú Euro-atlantickú orientáciu pre svoju krajinu. Tiež by to mohlo ekonomicky destabilizovať našich východoeurópskych susedov a posilniť u nich extrémistické, oligarchické a proti-západné elementy.

Väčšie škody by boli tiež príliš vážne. Následný šok s takého postupu by otriasol americkou kredibilitou medzi spojencami v Európe a vo svete. Medzinárodný poriadok založený na zákonoch, na ktorom závisí Západná bezpečnosť už desiatky rokov, by bol oslabený. Spojenci, ktorí sú skutočným zdrojom americkej veľkosti by erodovali (by sa rozsypali): krajiny, ktoré obetovali svoju krv, bohatstvo a politický kapitál na podporu transatlantickej bezpečnosti by uvažovali, či sú ešte Spojené štáty spoľahlivým priateľom.

Nemajte pochyby: Vladimír Putin nie je americký spojenec. Ani nie je dôveryhodný medzinárodný partner. Obaja predchádzajúci prezidenti sa pokúšali svojím spôsobom vyjednávať s Ruským vedením v duchu dôvery a priateľstva. Veľká chyba: Putin považuje ich dobré úmysly za príležitosti.

Pod Putinom, Ruské pestovanie militarizmu, vojen, hrozieb, porušovanie dohôd a falošné sľuby urobili z Európy oveľa nebezpečnejšie miesto. Putin sa neusiluje o americkú veľkosť. Ako vaši spojenci, my áno. Keď nás Spojené štáty povolali v minulosti, vždy sme prišli. Boli sme s vami v Iraku. Boli sme s vami v Afganistane. Spoločne sme riskovali, spoločne obetovali synov a dcéry. Bránili sme našu spoločnú transatlantickú bezpečnosť v jednotnom fronte. Toto robí naše spojenectvo mocným. Keď sú Spojené štáty mocné, my sme všetci mocnejší – spolu.

Vyjednávanie s Ruskom neprinesie mier. Naopak, vojna bude pravdepodobnejšia. Putin považuje ústupky za známky slabosti. Bude sa prikláňať k testovaniu Americkej dôveryhodnosti v očiach spojencov NATO takých ako Estónsko, Lotyšsko, Litva a Poľsko. Nebude používať len vojenské zastrašovanie, ale tiež kybernetické útoky, energetický a ekonomický nátlak, špionáž, psychologické zbrane, dezinformácie a cielene použitú korupciu. Ako ruskí susedia máme skúsenosti s týmito technikami. Stáť im zoči-voči vyžaduje väčšiu silu, solidaritu a odhodlanie zo Západu – nie viacej kompromisov (ďalšie kompromisy).

Ako vaši zmluvne zaviazaní spojenci apelujeme na Američanov v novej administratíve a Kongrese Spojených štátov, aby zostali pevní v obrane našich spoločných cieľov a záujmov: mieru, Atlantickej sily a slobody. Zjednotení, sme viacej ako len partner voči chorobnej ruskej kleptokracii. Rozdelení, ako sme mohli vidieť príliš zreteľne v posledných rokoch, riskujeme všetci. Desiatky rokov naša zjednotená aliancia bola baštou Európskej bezpečnosti. Apelujeme na našich amerických priateľov, aby posilnili, nie oslabili naše transatlantické väzby. Ukrajina potrebuje podporu; štáty v prvom slede (na frontovej línii) potrebujú vašu vernosť a pevnosť. A predovšetkým Rusko musí vidieť, že keď sme napadnutí, naša sila rastie, a nie slabne.

Úprimne vaši,

Traian Băsescu                       Paweł Kowal

Carl Bildt                                Janusz Onyszkiewicz

Mikuláš Dzurinda                   Rosen Plevneliev

Mátyás Eörsi                          Karel Schwarzenberg

Iulian Fota                              Radosław Sikorski

István Gyarmati                      Petras Vaitiekūnas

Toomas Hendrik Ilves             Vaira Vīķe-Freiberga

Rasa Juknevičienė                  Alexandr Vondra

Ojārs Ēriks Kalniņš

A nyní je čas se vrátit do horkého léta 1968 ještě před 21.srpen 1968 a přetisknout druhý dopis

Praha
–
Vysočany, 18.července 1968
 

Drazí soudruzi–naši sovětští přátelé!
 
Ve vážné situaci, kterou v současném obrodném procesu v naší zemi a naší straně prožíváme, máme oči upřeny na vás. Každodenně sledujeme zprávy vašeho tisku a rozhlasu. Známe vaše znepokojení, v tom jsme si za jedno. Slyšeli jsme celou řadu pozdravných projevů a odpovědí na dopis Lidových milicí.

Je nám známo, jak úzkostlivě sledujete všechny události kolem obrodného procesu u nás, a my vám to nemáme za zlé. I
my trneme obavami o budoucnost naší vlasti. Nechceme, aby se u nás vrátily doby, kdy byla porušována zákonnost atd., jsme všichni pro obrodný proces jak v zemi, tak i ve straně. Jsme ale kategoricky proti tomu, aby se v rozhlase, tisku a televizi vytvářela žlučovitá atmosféra proti SSSR a jiným socialistickým zemím a stranám. Věřte nám, že to nejsme my, kteří rozpoutali kampaň proti vojenskému cvičení, na urychlený odsun vašich vojsk a vojsk spojenců z naší země. Věřte, že nám je hanba a stydíme se do hloubi našich duší za ty lidi, kteří licoměrně jedním koutkem úst se vydávají za přátele SSSR, jeho lidu a druhým koutkem štvou a volají po okamžitém odchodu vojsk.
My nikdy nezapomeneme na zradu, kterou na nás spáchali naši buržoazní politikové v čele s Benešem v roce 1938, když odmítli pomoc SSSR. To oni všichni zapříčinili, že padlo 25 tisíc komunistů, věrných synů naší strany, to oni zapříčinili smrt tisíců našich občanů, oni zavinili potupnou okupaci našeho státu a ztrátu naší suverenity.
My ale také nikdy nezapomenete, že to byl SSSR a Rudá armáda, která nám přinesla svobodu, za kterou položili životy vaši otcové a děti.
Drazí soudruzi, naše přátelství , naše spojenectví je spojeno společně prolitou krví u Sokolova, na Dukle a na dalších bojištích. Naši nepřátelé se nemění, jsou to titíž imperialisté a jejich rozvědky, jenže jsou nyní zkušenější a tím i nebezpečnější. Víme, co mají za cíl a kdo jim k němu pomáhá. A právě proto, že jsme si vědomi nebezpečí, které nám hrozí ze strany imperialismu, distancujeme se nejen od rezolucí, které vyzývají k odchodu spojeneckých vojsk, ale distancujeme se i od autorů a původců těchto rezolucí.
Vždyť každému poctivému, čestnému občanu naší vlasti, který je pro budování socialismu, pro upřímné opravdové přátelství se SSSR, nemůže být na překážku v jeho každodenní práci pro společnost přítomnost vašich vojsk a vojsk Varšavské smlouvy. Ba naopak, musí se cítit bezpečněji.

Jenom lidem nečestným, politickým obojetníkům, lidem falešným a s nečistým svědomím může být tato situace proti mysli. A takoví ať se bojí. My jako matky a otcové, kteří mívají často své syny na širokých ruských pláních na cvičení, děkujeme vám za bratrské jejich přijímání, za vaši lásku k našim dětem.

Drazí soudruzi!

Stojíme na stráži, víme, kdo je nepřítel a co od něho můžeme očekávat. Nikdy nepřipustíme,aby se vrátily předválečné nebo předúnorové poměry. Podle slov našeho Klementa Gottwalda střežíme jako oko v hlavě naše přátelství se SSSR a prohlašujeme, že nenecháme beztrestně špinit a pomlouvat naše přátelství stvrzené společně politou krví nikým, ať sedí na místě sebevyšším.
Víme, kdo jsou naši přátelé, víme, kdo je náš spojenec, víme, kdo nás nezradí, na koho se máme obrátit v nouzi nejvyšší. 

Jménem podepsaných soudruhů, členů strany, nestraníků, členů LM, mládežníků z vysočanské Pragovky, a jejich rodinných příslušníků, pozdravujte všechen sovětský lid,vyřiďte bojové pozdravy všem příslušníkům vaší armády. Jste u nás vždy srdečně vítáni našimi poctivými lidmi, námi všemi.

Čest práci!

Jakýkoliv další komentář je naprosto zbytečný. Nicméně pár velmi stručných poznámek připojit musím:

1- jsem přímý pamětník 68 a to už s volebním právem. Oněch 99 Pragováků bylo promne a troufnu si tvrdit že pro nějakých 90% občanů tehdejší Československé socialistické republiky zrádci. Zejména v kontextu toho, co následovalo o měsíc později.

2 - až do přečtení toho nepřekonatelně a trapně devotního a podlézavého dopisu Donaldu Trumpovi jsem se naivně domníval, že pád Berlínské zdi, náš 17. listopad 89, rozpad sovětského impéria, odchod autoritativního komunistického systému do historie, tedy všechno to, co dnešní Pragováci celé Evropy označují za vítězství USA a Západu ve studené válce, bylo vítězstvím demokracie nad totalitarismem. Teprve jejich dopis mi otevřel oči – že nic z toho není pravda, nýbrž jde o vítězství USA a Západu nad Ruskem…. Dovoluji si v této souvislosti připomenout upravenou lidovou písničku, s níž prokazatelně odjížděly české pěší pluky c. a k. armády v roce 1914 na ruskou frontu:

Červený šátečku kolem se toč,
kolem se toč,
jedeme na Rusa,
nevíme proč…..

Patrně mají, podle vašich představ vyrazit opět.

Dodávám, že v takovém případě se stejným popěvkem.

3 - S naprostým úděsem jsem zaregistroval následující větu dnešních Pragováků …. Keď nás Spojené štáty povolali v minulosti, vždy sme prišli. Boli sme s vami v Iraku. Boli sme s vami v Afganistane. Spoločne sme riskovali, spoločne obetovali synov a dcéry. Bránili sme našu spoločnú transatlantickú bezpečnosť v jednotnom fronte….

Mají za sebou skutečně bilanci, na kterou mohou být pyšní, za kterou obětovali syny a dcery, nikoli kupodivu, svoje vlastní, nýbrž naše. Ta bilance vypadá takto:

4 - děkuji dnešním Pragovákům za to, že mi dokonale otevřeli oči hned první větou svého dopisu … My — tí, ktorí rozhodujú a verejné osoby z celej Európy — vítame vaše zvolenie za 45-eho prezidenta Spojených štátov...

Beru na vědomí, že jsem se opět jednou zásadně spletl, když jsem podepsané osoby považoval za soupis politických mrtvol a že platí, minimálně v nějaké formě My — tí, ktorí rozhodujú. Z důvodů uvedených pod bod 1 až 3 veřejně slibuji, že udělám všechno, co bude ve zbytku času, který je mi vyměřen, v mých nepatrných silách, aby o ten status těch, co rozhodují, přišli tak rychle jak je to jenom možné a to definitně. Tak jako se to stalo signatářům dopisu z před 50-ti let. Jen doufám a budu se snažit, aby se tak stalo dříve než za dvacet let. Z tohoto titulu jsem přivítal a vítám volbu Donalda J. Trumpa 45.americkým prezidentem. Věřím totiž, že je to moudrý muž s vlastním rozumem a na rozdíl od Leonida Brežněva nevyslyší dnešní Pragováky.

- - -