Reklama

.

.

neděle 1. ledna 2017

Oskar Krejčí: Vzhůru do roku plného výročí!

1. 1. 2017    První zprávy (rozhovor)
Příměří v Sýrii je světélko na konci temného, téměř šest let dlouhého tunelu občanské války, která stála život – podle různých odhadů – více než 300 či 400 tisíc lidí. Zároveň by se takto mohl uhasit jeden z ohňů, které dělají z milionů lidí migranty. Navíc se ukazuje, že zlepšení vztahů mezi Moskvou a Ankarou není jen formální diplomatické gesto, že může vést k zásadním činům.

PZ: Světové agentury zdůrazňují, že k dohodě došlo bez pomoci USA.

Myslím, že je to složitější a svým způsobem smutnější. Dohoda byla možná jen proto, že se Spojené státy částečně z konfliktu stáhly. Dva momenty se z tohoto hlediska ukazují jako rozhodující. Tím prvním je neúspěšný pokus o puč v Turecku. Zdá se, že následné čistky výrazně oslabily vliv Washingtonu na politiku této země. Tím druhým faktorem je porážka ozbrojené protivládní opozice v Aleppu. Opoziční síly uviděly v praxi, že se výrazné pomoci z USA a ze západní Evropy nedočkají. Jediným funkčním spojencem pro ně zůstalo Turecko.

PZ: Nepřeceňujete roli Turecka?

Západní média, jak už to tak bývá, Turecku křivdí. To, že se někomu nelíbí způsob tamního vládnutí, neznamená, že jeho role při urovnávání konfliktu v Sýrii nemusí být pozitivní. Nesouhlasím s tvrzením, že Ankara vydírá Evropskou unii hrozbami o uvolnění hráze migrantům do Evropy. Západoevropské státy, především Velká Británie a Francie, se spolu s Tureckem a Spojenými státy podílely na destabilizaci Sýrie a podpoře ozbrojeného povstání proti vládě. Výsledkem byla migrační vlna do okolních států, přičemž osud těchto migrantů nikoho v Evropě nezajímal, dokud se po několika letech masově nevydali směrem Německo a Velká Británie. Do té doby se o ně musely starat státy, jako je Turecko (podle OSN tam v roce 2015 bylo 2,5 milionu migrantů) či Jordánsko (podle OSN tam v roce 2015 bylo 664 tisíc migrantů). Nikdo ze Západu se na řešení tohoto problému nepodílel. Pochybuji, že by se bez otevření tureckých hranic někdo ze slavných západních lidskoprávníků – natož ze západních vlád – o jejich osud začal zajímat.

Turecko je nesmírně důležitý hráč v syrském konfliktu. Je to sunitský stát, a má tedy blízko k sunitské opozici proti šíitské vládě v Damašku. V tomto ohledu je i zprostředkovatelem vojenské pomoci povstalcům z arabských sunitských monarchií. V Sýrii je řada ozbrojených turkických skupin, etnicky spojených s Tureckem. Navíc Ankara vede vlastní válku s Kurdy, která nerespektuje syrsko-tureckou, ale ani turecko-iráckou hranici.

PZ: A proč se podle vás dnes politika Turecka mění?

Odpověď naznačilo moskevské setkání ministrů zahraničí a ministrů obrany Ruska, Turecka a Íránu 20. prosince. Tam byly zásady příměří v Sýrii dohodnuty. Bez vměšování západních států, které si na Blízkém východě řeší své sobecké postkoloniální komplexy. Na tiskové konfederaci po zmíněném moskevském jednání pak turecký ministr zahraničí přímo řekl, že dosavadní dohody s USA k ničemu nevedly. To podstatné, co se v Moskvě dohodlo, bylo oddělení té části ozbrojené opozice, která nepatří k takzvanému Islámskému státu a pohrobkům Al Kaídy. To byl požadavek, který po celou dobu ruské vojenské angažovanosti v Sýrii Moskva adresovala Spojeným státům – a který nebyl vyslyšen. Po tomto oddělení se mohlo k dohodě připojit sedm hlavních opozičních organizací s přibližně 62 tisíci ozbrojenci. Za jejich chování se zaručilo Turecko, za dodržování úmluv ze strany Damašku se zaručilo Rusko. Připravovaná jednání v kazašské Astaně by mohla směřovat k zachování územní celistvosti, ale i federalizaci Sýrie, a k dokončení boje s teroristy.

Rusko v bojích ukázalo, že jeho spolupráce s Damaškem je tak zásadní, že může být ručitelem míru. Statistikové hlásí, že do loňského 20. prosince provedly ruské vzdušné a kosmické síly 30 tisíc bojových vzletů a zasáhly 62 tisíc vojenských objektů. Do bojů se zapojily lodě v Kaspickém moři i ve Středomoří, dálkové strategické bombardéry. Na vrcholu operace bylo na základnách v Sýrii 65 vojenských letadel. Celkové ztráty ruského kontingentu v Sýrii jsou podle dostupných údajů 25 lidí, z toho 23 v důsledku bojových operací, plus v boji Rusko ztratilo jeden bombardér, dva vrtulníky a dva drony. Tato efektivní vojenská operace vytvořila podmínky pro diplomatickou dohodu, kterou ohrožují méně džihadisté, proti kterým pokračuje boj, než žárliví západní partneři.

PZ: Zní to hezky, ale z Ukrajiny víme, že dohody mohou znamenat jen ukončení velkých ofenzivních operací, ale boje dál pokračují.

To máte pravdu. Naději ale dává snížení chaotické až destruktivní angažovanosti Obamovy vlády a nástup Trumpa. Je až neuvěřitelné, že měsíc před odchodem Obamy z Bílého domu při hlasování v Radě bezpečnosti USA zásadně změnily postoj vůči Izraeli. Pokud chtěla Obamova vláda přehodnotit svoji politiku, měla začít před čtyřmi lety. Teď to vypadá jen jako škodolibá snaha zkomplikovat situaci Trumpovi. Což platí i o vyhoštění ruských diplomatů.

PZ: Vy nevěříte na zaangažovanost ruských hackerů v amerických prezidentských volbách?
Nevěřím zprávám zpravodajských služeb s obrázky, které připomínají obdobné zprávy o tom, že Irák má zbraně hromadného ničení. Navíc si myslím, že důležitý je obsah zveřejněných informací ze štábu demokratické strany a až pak způsob, jak byly získány. To, jak si hraje Washington na moralizující neviňátko poté, co malou část amerických aktivit například ze strany Národní bezpečnostní agentury popsal Edward Snowden, je trapné. Kyberšpionáž praktikují všechny velmoci. Výsledkem je narůstající chaos.

Letošní lednové a únorové číslo časopisu Foreign Affairs přináší článek Richarda Haasse, předsedy mimořádně vlivné americké Rady pro mezinárodní vztahy, příznačně nazvaný „Světový řád 2.0“. Mezi nutnými změnami uspořádání světa vidí i to, že „kyberprostor vyžaduje dodatek k válečnému právu“, který určí, co je povoleno a co zakázáno. Nelze přece vycházet z představy, že ve sféře, kterou právo zatím nepokrývá, mohou Spojené státy dělat cokoliv, a ostatní nic.

PZ: Mám pocit, že teď naznačujete, že Kreml kyberútoky na americké volby provedl. V každém případě mnoho lidí je o vině Putina přesvědčeno.

Nenaznačuji, tedy nenaznačuji úmyslně. Pokud jde o „vinu Putina“, funguje zde optický klam. Když si postavíte proti sobě z jedné strany současné západní státníky a z druhé strany Putina, vyjde vám, že Putin je mnohem schopnější. Stačí se jen podívat na jeho rekci na vyhoštění ruských diplomatů z USA – pozval děti amerických diplomatů na kremelskou jolku, nenechal si Washingtonem vnutit primitivní odvetné kroky, které by zkomplikovaly situaci novému americkému prezidentovi. Ti, co nemají rádi Rusko, z Putinových schopností snadno dovodí, že je schopný všeho. Nechci teď diskutovat o morálce, ale z technického hlediska nikdo není všeho schopný. Ani Putin. Obama nevidí vlastní chyby a zbaběle své neúspěchy svaluje na Putina. Jenže za tím, že Obamova politika například v Sýrii selhala, nestojí Putin, ale špatná americká strategie.

PZ: To zní téměř jako propagandistická teze. Můžete to dokázat?
Důkaz bije do očí. V Afganistanu, v Iráku a Libyi se Rusové Američanům do jejich války nepletou. A výsledek? Nekonečné masové vraždění po takzvaném vojenském vítězství, směs náboženské války, občanské války a osvobozenecké války proti okupantům. Statisíce mrtvých a miliony běženců. Je víc než pravděpodobné, že svržením syrského prezidenta by se Sýrie nezměnila na demokratický stát, který by byl přitažlivým vzorem pro celý Blízký východ – jak psaly nejrůznější think tanky typu Hooverova institutu při zdůvodňování potřeby intervence v Iráku.

PZ: Noviny a internetové servery jsou dnes plné předpovědí toho, jak bude vypadat začínající rok. Pojďme to otočit – můžete vyjmenovat tři významná výročí, která nás čekají?

Na prvním místě bych asi jmenoval sté výročí říjnové revoluce v Rusku. Nezáleží vůbec na tom, jaký k ní má kdo ideový vztah, zásadním způsobem ale ovlivnila 20. století a zůstává předmětem sporů dodnes. Nechci teď diskutovat o významu této revoluce, jen bych chtěl ukázat na rozdíl v přístupu k minulosti v Rusku a u nás. Použiji k tomu citát z projevu Vladimíra Putina 1. prosince, z jeho poselství o stavu federace: „Je nepřípustné zatahovat rozkoly, hněv, zášť a hořkost minulosti do našeho současného života a ve svých politických a jiných zájmech spekulovat s tragédiemi, které se dotkly téměř každé rodiny v Rusku, bez ohledu na to, na jaké straně barikády se naši předkové ocitli. Nesmíme zapomínat: jsme jednotný národ, jsme jeden národ a Rusko máme jedno.“ Putinovské Rusko se snaží porozumět minulosti jako své vlastní minulosti, přičemž každý, kdo bojoval za zájmy země – ať rudý, nebo bílý – je dnes přijímán jako součást rozporuplné, ale vlastní tradice. My vidíme v naší minulosti cizí vinu a hledáme, jak se za ni pomstít našim vlastním lidem. Možná je ona schopnost ruského nadhledu dána tím, že obětí revolučních snah i světové války tam bylo mnohonásobně více než u nás. Plus je tu ruská ambice být strůjcem vlastního osudu, zatímco my máme ambici být odnárodněnou součástí něčeho většího, aniž víme, co to vlastně je.

PZ: Které další výročí pokládáte za významné?

Právě dnes si připomínáme čtyřicet let od zveřejnění Charty 77…

PZ: Neřekl bych, že toto je zrovna vaše parketa!

Moment, chci zdůraznit něco, co bývá pomíjeno: její reálný mezinárodní význam. Charta 77 se odvolávala na helsinský Závěrečný akt Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (KBSE). Ten byl přijat na základě iniciativy Sovětského svazu a jeho spojenců ve Varšavské smlouvě, přičemž jeho hlavní význam byl spatřován v uznání hranic poválečného uspořádání v Evropě. Proto také během předvolební prezidentské kampaně v USA roku 1976 výsledky KBSE hlavní kandidáti svorně kritizovali – činili tak jak republikáni Gerald Ford a jeho vnitrostranický vyzyvatel Ronald Reagan, tak i budoucí vítěz Jimmy Carter. Byla to československá Charta 77, která ukázala možnost využití Závěrečného aktu a tématu lidských práv pro kritiku reálného socialismu – a tím významně přispěla ke změnám koncem 80. let, které měly globální dosah.

PZ: Hádám, že ani vámi vybrané třetí výročí nebude zrovna všeobecně vnímané jako významné.

Asi ne, ale bude mít zásadní význam pro uspořádávání světa v letošním roce. Rád bych totiž připomněl 90. výročí od vzniku čínské Rudé armády, dnešní Čínské lidové osvobozenecké armády. Kromě vojenských úspěchů v občanské válce a v boji proti japonským interventům si může připsat na své konto velkou pomoc při hospodářském rozvoji země. Ale mluvíme o současnosti. Dnes tato více než dvoumilionová armáda, nejpočetnější na světě, prochází bouřlivou modernizací. A bude nesporně jedním ze stabilizačních faktorů v době, kdy by se mělo upevňovat multipolární uspořádání světa.

PZ: Vždyť jsem to říkal, takovéto pojetí málokoho u nás uspokojí! Nemyslíte si, že by se měla Čína napřed změnit, než začnete chválit její armádu jako „stabilizační faktor“?

Chvíli zapomeňte na veřejnoprávní nesmysly – nikdo se přece nemění tak rychle jako Čína! Připomenu jen dva soubory čísel. Podle statistik Světové organizace duševního vlastnictví v roce 2015 poprvé nějaký stát překročil hranici jednoho milionu patentových žádostí za rok. Byla to Čína s 1 010 406 návrhy, což je více než USA a Japonsko dohromady.

Druhý soubor čísel je z čínské bílé knihy nazvané „Právo na rozvoj: Čínská filosofie, praxe a příspěvek“. Byla zveřejněna právě před měsícem a dočtete se v ní, že za 30 let reforem bylo z chudoby vytrženo 700 milionů lidí, což představuje víc než 70 % globální redukce chudoby. Kde by bylo plnění miléniových cílů OSN bez proměn Číny? Je dobré říkat Číně, Rusku, ale i USA, co se nám na jejich politice nelíbí. Ale myslet si, že bychom to dokázali lépe – to už je poněkud neskromné.

PZ: Takže, jaký bude podle vás ten letošní rok?

Zdědí mnoho nevyřešených problémů z loňska a vyrobí si problémy nové. Začíná však nadějí na změnu, a to díky situaci v Sýrii a nástupu Donalda Trumpa. Nechcete-li se ovšem dočkat zklamání, nedělejte si iluze. Snít se ale musí!

Za První zprávy rozhovor vedl Jiří Kouda

21 komentářů :

  1. Dnes je jasné, že kdyby Ruská federace před rokem rázně nevstoupila do Sýrie, válka by trvala ještě další dlouhé desetiletí, tak jak pokračuje válka vedená Američany v Afganistánu. Rusko dokázalo to, čemu nikdo nevěřil. Můžeme očekávat, že Američani to tak nenechají a dále budou dodávat teroristům nejmodernější zbraně a dále budou posílat teroristy na území Sýrie. Samozřejmě aktivují konflikt na Ukrajině. Američané můžou existovat jenom díky tomu, že po celém světě tento fašistický stát vyvolává válečné konflikty. Vyrábí nejvíc zbraní na světě a pro tyto zbraně potřebují odbyt. Pokud Americe budou vládnout zbrojaři nebude na světě nikdy mír.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. "Rusko dokázalo to, čemu nikdo nevěřil."
      Protože ten "nikdo" neměl informace co Putin. Ten "nikdo" je produktem mainstrýmu. Je třeba být "někdo"

      Vymazat
    2. Krejči vidí šanci: - Utíkat tak rychle, aby udal směr ostatním

      Vymazat
  2. USA budou muset odejít s více států,nejen ze Sýrie.Právě proto,že nutí demokracii zbraní a přitom nadělat tolik mrtvých,se přestává líbit mnoha státům ve světě.

    OdpovědětVymazat
  3. Na světě nemůže být nikdy mír dokud bude vládnoucím systémem kapitalismus. T

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pravda, kapitalismus války potřebuje, jsou jedním z jeho motorů, bez nich by to nebyl kapitalismus. Doufejme, že to většina lidí pochopí dřív, než se lidstvo samo zničí. Mik

      Vymazat
  4. Nelze všechno svádět na režimy.Za každým režimem
    stojí konkrétní lidé a ti dělají chyby.Politici
    však za své chyby nic neplatí,neboť mají sice moc,
    ale nemají odpovědnost za své činy.Když pak jedna
    akce je předražena o 360 milionů a odpovědný člen
    vlády chodí po svobodě,není to chyba režimu,ale
    konkrétních lidí,kteří nemají zájem o nějaké změny.
    Takže je všechno o lidech.Voliči musí obejít bez
    informací o konkrétních lidech,které mají volit.
    Těžko bude mít informace člověk ze severní Moravy
    o kandidátovi z Prahy na tamnější kandidátce.
    Stejně nemá relevantní informace volič v severních
    Čechách o kandidátovi z jižní Moravy či západu
    Čech.A tak můžeme jmenovat i další regiony.Není
    to zase režim,ale konkrétní lidé,kteří systém rádi
    využívají ve svůj prospěch.
    Petr Majevský

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jeden ze tří základních zákonů dialektiky hovoří o přeměně kvantity v kvalitu. Pokud by do šlo k Vámi vzpomínanému předražení nikoli o 360 mil. Kč, nýbrž jen o 36 mil., dalo by se to svést na individuální zodpovědnost. Leč 360 mil. činilo asi 4 promile státního rozpočtu na celý rok, přeřemž se odhadovalo, že zakázka byla předražena o cca 80 až 160 % - předražení jedné akce, resp. jednoho souboru několika akcí! Kolik a o kolik je předraženo dalších akcí, zakázek - státních, krajských, obecních? To již nejsou selhání jednotlivců, to je masívní využívání (úmyslných?) mezer, chyb režimu, systému.
      Pokud je systém bez vady, tak by měly být volby jen a pouze o hledání mravných a inteligentních lidí. To zdaleka nejsou, daleko více se hovoří o představách zákonů, které mají situaci napravit, tj. o změnách, opravách a úpravách, ba náhradách systému.
      Pokud se zásadně systém nezmění, tak budou voliči donekonečna zkoušet nové a nové politiky, zprvu andělských tváří, později ďábelských šklebů. Posun koridoru zneužívání a chyb režimu způsobí jen systémová změna, úprava, náhrada. Pravdou ovšem je, že ji mohou schválit jen politici určité intelektuální a mravní vyspělosti. A musejí to stihnout dříve, než je dosavadní systém semele.
      KR

      Vymazat
    2. Vida Petře, když nenadáváte na "moravské pražce", jde to. Jsem pro zastupitelskou demokracii jednoho obvodu ČR! Každému voliči bude dodána "plachta" aspirantů ze všech stran a já si z nich zaškrtnu(přepíši, naťukán do PC dle volebních možností) 10 lidí které chci(z výběru všech stran) a 10 které nechci(taktéž). Počítač nás vyhodnotí a výsledek bude jistě lépe reprezentovat vůli národa. Potřebujeme k tomu 2 kroky a 2 volební období. 1. zvolit "referendové" strany, 2.referendem změnit volební systém. Jinak se "pokroku"(demokracie) nedočkáme. Co si nevymůžeme sami, nám nedají!

      Vymazat
    3. V mafiánském postkomunistickém Česku není a ani nemůže být ani jediná autentická, tradiční a civilizovaná politická strana - jen Potěmkinova vesnice "standardní" Klauzemanovy prognosťácké, kremlofilské vylhané "standardní demokracie", složené ze sulcovitých nesoudržných tlup levorukých žvanilů, parazitů a zlatokopů s těmi nejpřízemnějšími motivy, "stran" a straniček vzniklých na troskách KSČ z jejich bývalých členů nebo jejich potomků, případně založených estébáckými tržními oligarchy. Z bývalých soudruhů se vyrojilo hejno lůzovitých "politologů" a "mediálních odborníků" (kteří by se normální prací nikdy neuživili). Nešťastní bývalí „pracující“ se drží zoufale těchto trosek jako trosečníci do sebe zhroucené parodie Titanicu. Současný konzumizmus není nic jiného, než převlečený a přebujelý komunistický materializmus. ODS i ČSSD nepřežijí své podvodné, šarlatánské a falešné "zakladatele" a nebude to žádná škoda. Tuto zdánlivě bezvýchodnou situaci lze výhodně využít pro vznik autentické, občanskoprávní politiky, založené na důsledné a zákonné osobní odpovědnosti jak voliče, tak zastupitele, na bázi občanského zákoníku - nikoli na vylhaném a zmanipulovaném "veřejném právu", zbaběle trpěném Ústavním soudem a celou justicí. A také s upozaděním falešných partají mafiánského původu a charakteru.

      Vymazat
    4. Pane pátere 16:12, v kterém kostelíku ráčíte kázat? To máte vrozené, nebo jste to od někoho chytil?

      Vymazat
  5. A africké opice táhnou do Evropy v počtech desítek tisíců - proč?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Protože to Evropa chce a dovolí jim to. Proč, to už je jiná otázka. Asi proto. aby se Evropa změnila v náboženské válčiště. USA v Sýrii a všude jinde na vyvolání konfliktu využili náboženské rozpory. Tak tomu bylo v Jugoslávii, tak tomu bylo v Iráku a nyní v Sýrii. USA nedělá nic jiného než co dělali Angličani v Indii, kdy poštvali proti sobě náboženské a etnické skupiny a pak vládli a vykořisťovali Indii. Tak to nyní dělají Američani po celém světě. Na Ukrajině využili staletí doutnající konflikt a nenávist části Ukrajinců na západě proti těm kteří žijí na východě, Ukrajinců mluvících rusky proti těm co mluví jenom ukrajinsky. Dále využívají dlouhodobou nenávist Poláků proti Rusům.

      Vymazat
    2. 18:23
      A Vás to zajímá - proč?

      Vymazat
    3. 19:27
      Protože nejsem zoolog.

      Vymazat
    4. 19:47-adekvátní odpověď, přesto bych nebral otázku 18:23 lehkovážně.

      Vymazat
    5. PS.- víte, že Vaše odpověď má dvojí význam?

      Vymazat
    6. 20:32
      Víte, já nemám rád, když někdo mluví o lidech jako o opicích. Nějak mi chybí lehkovážnost či co...; nevím, čím to je.
      Při té příležitosti se Vás ještě optám:
      Myslíte si, že člověk, který se o lidech takto vyjadřuje, má nějakou sebeúctu?

      Vymazat
    7. 21:04- pokud myslí rasově určitě. V obraně territoria mu i rozumím. Myslíte-li "božský záměr" barevnosti lidí, pak bohu nerozumím. Proč jsou barevní mravenci? Nebo predátoři? Nerozumím bohu, kterým lidem dal planetu Zemi k užívání?

      Vymazat
    8. Na to můžu odpovědět sám. Myslím, že mám docela obstojnou míru sebeúcty, proto jsem se nikdy nesnažil jakkoliv se účastnit na politice, nikdy jsem nebyl člen žádné partaje nebo uskupení. To bych se musel sebeúcty vzdát. Ale nemůžu si pomoci, kdykoliv vidím jakékoliv fotografie nebo dokumentaci z Afriky, připadají mi černoši jako gorily. Vyloženě gorilí ksichty, chování i způsoby - tím nemyslím míšence, ti už tak gorilí rysy nemají. Afričani jsou strašně hnusní lidi - myslím tím oškliví, ale nemyslím to zle. Samozřejmě bych neublížil černochovi, jako bych neublížil zvířeti, ale myslím si, že kdyby se nerozlézali po zemích, kde jsou zkrátka oškliví, a zůstali ve své Africe, byli by zajímavým a přitažlivým koloritem. A kdyby nadto ještě byli pracovití a svou zem, půdu a města velebili a stavěli mrakodrapy, kostely, školy, továrny, bazény, dálnice, železnice, obdělávali půdu řádně, byla by Afrika kvetoucí zemí, a rájem pro turisty. Takhle je to pořád nebezpečná enkláva, pustina, .. no zkrátka gorily -co dodat? Pracovat, a civilizovaně žít doma v Africe, nebudou nikdy.

      Vymazat