Reklama

.

.

pondělí 16. ledna 2017

Sluníčkáři

Ladislav Hohoš
16.1.2017   !Argument

Slovenský filosof Ladislav Hohoš ve svém článku částečně reaguje na text Ľuboše Blahy, který jsme uveřejnili, a částečně se zamyslel nad hlavními úkoly autentické levice v kontextu dramatických změn současnosti.



Divadlo na Vinohradech uvádza vo výrazne aktualizovanej verzii „komédiu o spoločnosti v prechode“ Дети солнца, ako autor je uvedený Alexej Peškov. Túto hru napísal Maxim Gorkij po prvej ruskej revolúcii v januári 1905 za osem dní vo väzení, kam sa dostal za výzvu „Všetkým ruským občanom a verejnosti všetkých európskych štátov“. Cársky režim ho donútil emigrovať, v exile podporoval boľševikov. V. I. Lenina si vážil ako génia, čo mu nezabránilo odsúdiť prevzatie moci prostredníctvom októbrovej revolúcie ako „predčasný a katastrofálny experiment“. Desili ho a odsudzoval ukrutnosti, ktorých sa dopúšťali boľševici. Po druhý raz ho donútil emigrovať práve Lenin v roku 1921.

Takmer trojhodinová inscenácia, pripomínajúca diela Gorkého priateľa A.xP.xČechova (obaja sú romantici a idealisti) mala u publika úspech. Odborná kritika ju hodnotí rozdielne, tým sa zaoberať nebudem. Režisér, umelecký šéf divadla Juraj Deák, nenápadnou zmenou názvu aj zásahmi do textu evokuje podobnosť so súčasnou situáciou. Hra naliehavo nastoľuje otázku postavenia intelektuála a jeho zodpovednosti v období, kedy sa staré istoty rúcajú a nové ešte neboli nastolené. Na pozadí epidémie cholery (realita roku 1862) sa hlavný hrdina venuje chemickým experimentom a svojej vízii o lepšom živote, pričom zatvrdilo ignoruje, čo sa deje okolo neho. Je úplne mimo tak pokiaľ ide o osud sveta (revolúcia ho prekvapí, skoro ho zastrelia), ako aj ohľadom vlastných osobných problémov v manželstve. Pavel Protasov nevie alebo nechce riešiť problémy, ktoré prináša život. Dramatik si predstavoval deti Slnka ako dospelé deti, žijúce kvázi zo slnečných lúčov povznesené nad prízemnú realitu. Majú vôbec zmysel utopické vízie odtrhnuté od skutočnosti? Takto postavená otázka je príliš abstraktná, to by sme museli zavrhnúť aj Platóna. Kladiem si otázku zmysluplnosti vízie ľavicového intelektuála v situácii neoliberálneho prevratu.

Tradičný diskurz ľavice postráda relevantnosť: ide o kľúčové slová sociálny štát, plná zamestnanosť, práva pracujúcich garantované odbormi. Welfare state vznikol v špecifickej historickej situácii a plnil úlohu spoločenskej zmluvy. V podmienkach studenej vojny prostredníctvom sociálneho kompromisu úspešne čelil tlaku zo strany tzv. socialistických krajín. W. W. Rostow („Štádiá ekonomického rastu“) si v roku 1965 myslel, že éra vysokej masovej spotreby bude trvať sto rokov. Koniec povojnovej konjunktúry v sedemdesiatych rokoch, ropné šoky a zrušenie zlatého štandardu viedli k tomu, že ďalšie zvyšovanie ziskov nadnárodných korporácií bolo možné len obmedzením výdavkov na sociálny štát. Keďže Marx mal pravdu ohľadom klesajúcej miery zisku v reálnej ekonomike, peniaze sa stali tovarom, viac ako 99% finančných transakcií nie je krytých fyzickými komoditami. Útok na výdobytky pracujúcich sa začal útokom na odbory, ktoré zlikvidovala v Británii Lady Thatcherová (zatváranie uhoľných baní a štrajk). V USA silné odbory v automobilovom priemysle prestali existovať, keď korporácie zavreli fabriky (vzor Detroit). A po prevratoch v deväťdesiatych rokoch nebolo treba udržiavať zdanie sociálneho zmieru z politických dôvodov, nehovoriac o dočasnej expanzii kapitálu na dovtedy neprístupné teritóriá.

Kríza 2008 bola prvým varovaním, budú nasledovať ďalšie bubliny v najbližších rokoch. Otázkou je, komu ostane čierny Peter čiže kto to zaplatí. Ukazuje sa, že transnacionálna finančná oligarchia to nebude, budú to pracujúci resp. drobní vkladatelia. Úspešne to odskúšali na Cypre a teraz v rámci protektorátneho Grécka. Neoliberalizmus by mal vyústiť do zrušenia fyzickej formy peňazí, ich digitálna podoba umožňuje absolútnu kontrolu. Pokiaľ ide o zadĺženosť štátov, istiny dlhov sú nesplatiteľné, ale plutokracia si to neprizná, lebo vyžaduje splácanie úrokov. Obvyklým spôsobom riešenia konfliktov typu „komu ostane „Čierny Peter“ je vojna. Pritom americký FED a Európska centrálna banka chŕlia stámilióny nových bankoviek, ktoré v dohľadnom čase skončia ako makulatúra. Krach eura očakáva Joseph Stiglitz ešte v tomto roku. USA sú v lepšej pozícii, svetová rezervná mena umožňuje, aby ich účty platil ostatný svet ako tribút. Požiadavka demokratizácie Európy zdola, ktorú dramaticky nastolilo hnutie DiEM 25 (Janis Varufakis) ponúka východisko – ak sa obnoví rast, budú voliči hlasovať v prospech zachovania EU.

 

Strašidlo postfašizmu


Každá transformácia od zrušenia nevoľníctva znamená zásadnú zmenu postavenia pracovnej sily. Nástup priemyselnej revolúcie bol presunom pracovnej sily z poľnohospodárstva do priemyslu. Ak máme veriť Polanyimu, bolo to dosť drastické (napríklad ohradzovanie v Británii, priemyselné getá) až po urýchlenú industrializáciu metódou občianskej vojny (od roku 1929 v ZSSR). V šesťdesiatych rokoch došlo k transferu zo sektoru priemyslu do sektoru služieb, tzv. „biele goliere“ postindustriálnej spoločnosti (Daniel Bell) v treťom a neskôr štvrtom sektore (informatika). Aktuálny problém dlhodobo nezamestnaných nie je transferom riešiteľný, verejný sektor neabsorbuje týchto ľudí a žiadny nový sektor už nevznikne v dôsledku robotizácie. Elita v Davose si to uvedomila v roku 2015 a bola zhrozená výhľadom do budúcnosti. Nastupuje štvrtá technologická revolúcia – aditívna výroba, nasledovať budú 3D assemblery (zhotovitele) a digitálne spracovanie, čo znamená schopnosť „meniť dáta na veci a veci na dáta“ (Gershenfeld, MIT) čiže (bio) molekulárne inžinierstvo. Tým sa napĺňa geniálna Marxova téza o úlohe „všeobecného intelektu“ pri premene vedy na bezprostrednú výrobnú silu.

Marx svojho času videl strašidlo, proti ktorému sa spojili všetky reakčné mocnosti starej Európy. Lenže až na pár pohrobkov stalinizmu strašidlo komunizmu už nemátoží. Mátoží postfašizmus, ktorý sa tvári ako demokracia. Váhal som, či nenapísať „demokratický fašizmus“, lebo totálne nasadenie sa skrýva za demokratickou fasádou. Ide o Benthamovo panoptikum zdokonalené tak, že každý si je sám väzniteľom. Namiesto navzájom izolovaných ciel sú obyvatelia digitálneho panoptika prepojení sieťami a intenzívne navzájom komunikujú. Nie sú väzňami, žijú v ilúzii slobody. Sami sa dobrovoľne vystavujú na obdiv, sebanasvietenie je efektívnejšie než nasvietenie zvonku. Sebavykorisťovanie je efektívnejšie než vykorisťovanie, lebo je maskované pocitom slobody. Obyvatelia spoločnosti kontroly sa nezverujú pod vonkajším nátlakom, ale z vnútornej potreby, sloboda a kontrola sa nedá odlíšiť. (Byung-Chui Han, Vyhořelá společnost).

Diskurz pravice je jasný. Transnacionálna kapitalistická trieda sa konštituovala ako „trieda pre seba“, ktorá aktívne presadzuje svoj triedny záujem. Tí menej rozhľadení zotrvávajú na pozíciách neoliberalizmu. Tí osvietenejší si uvedomujú, že globalizácia skolabovala v dôsledku vlastného úspechu, spupnosti imperiálnej elity. Jednotný systém štandardov bez ohľadu na záujmy ľudí vedie do slepej uličky a vyvolal odpor. Nástup nacionalizmu a populizmu znamená obrat k multipolárnemu svetovému poriadku. Vylúčení (excluded – Slavoj Žižek) sú nepotrební natrvalo, čo sa bude vzťahovať na stále väčšiu časť populácie. Úspechom neoliberalizmu je prekarizovaná práca bez pracovných práv, čo sa vzťahuje nielen na robotníkov, ale aj na strednú triedu duševne pracujúcich; v newspeaku sa hovorí o flexibilite a nie o vykorisťovaní, resp. novodobom nevoľníctve.

 

Welfare state reliktom minulosti


Vzhľadom na transformáciu v súvislosti so zásadnými zmenami vo výrobných silách je welfare state tak či onak reliktom minulosti. Argumentačne má v tomto navrh pravica. Sociálna demokracia si dala nanútiť pravicový diskurz. Podporuje netrhové stimuly pre korporácie a znižuje dane, aby prilákala investorov a dočasne získala nejaké pracovné miesta. V snahe programovo sa odlíšiť od pravice nastoľuje zástupné kvázi antidiskriminačné témy týkajúce sa marginálnych skupín obyvateľstva. Uvedené Ľuboš Blaha viackrát podrobil oprávnenej kritike. Pán poslanec má pravdu aj v tom, že ľavica by sa mala ozývať pri demontáži sociálnych výdobytkov. Treba však rozlišovať medzi krátkodobým (aktuálna realpolitika) a strednedobým resp. dlhodobým časovým horizontom. V krátkodobom horizonte môže dôjsť k zhode medzi sociálnymi liberálmi a radikálnymi socialistami ohľadom obhajoby sociálneho štátu, ale aj jeho rámca – národného štátu, čo súvisí s demokratickou participáciou. Dlhodobo sa od polovice devätnásteho storočia nezhodli a nádej na zmenu postojov je ako svetlo na konci tunela. Lenže iná možnosť nie je, s Ľ.Blahom sa zhodujeme, že kozmopolitný socialistický štát (Ulrich Beck) je utópiou. Ľavica musí vidieť do budúcnosti, pravici stačí status quo neoliberalizmu. Pozícia liberálnych socialistov je problematická: oni nenastoľujú systémovú alternatívu, v podstate neoponujú kozmopolitnému trhovému štátu, ktorý “mal byť“ nastolený v celosvetovom meradle. Prečo podmieňovací spôsob? Známy ekonóm Milan Zelený medzi prvými pochopil, že ak si hocikto dokáže vyrobiť hocičo a to hocikde, tak zmienený obrat znamená regionalizáciu, relokalizáciu a teda deglobalizáciu, teda zmenu trajektórie. Nejde iba o odpor porazených voči víťazom manifestovaný nacionalizmom a populizmom, ale o objektívnu tendenciu proti unifikovanej globalizácii, ktorá predstavuje posledný a neúspešný pokus o udržanie hegemónie Západu.

Pracovná povinnosť bude zrušená tak ako svojho času nevoľníctvo. Premýšľal o tom už Paul Lafargue v knihe „The Right to Laziness“ (rok vydania 1893). Marxov zať požadoval radikálnu redukciu pracovného dňa, bol preto oponentom vtedy zavádzaného pracovného zákonodarstva. Argument, že spoločnosť musí vyprodukovať toľko zdrojov, aby právo na lenivosť mal každý a nie iba niekoľko bohatých vyvolencov, nadobúda na aktuálnosti. Výdobytky novej technologickej revolúcie – nový zlatý vek ľudstva – môžu slúžiť na prospech všetkých ako „oslobodenie od ekonomickej nevyhnutnosti“ (Marx) alebo exkluzívne pre vyvolenú málopočetnú parazitickú oligarchiu. Bolo by to otrokárstvo v ľudských dejinách nevídané, ako príklad zvyknem uvádzať parazitickú rasu Goa´uld v seriáli Stargate. Variant žiadúcej budúcnosti načrtol napríklad Johann Huizinga revitalizáciou životného štýlu Homo Ludens.

Kapitalizmus je v štádiu kumulovaného úpadku (Wolfgang Streeck), vynárajú sa alternatívy, niektoré hrozivé, iné nádejné. Ľavicová strana musí v prvom rade jednoznačne vystupovať proti téze „there is no alternative“, vybojovať si priestor na vytýčenie alternatív vo vzťahu k doktrínam etablovanej plutokratickej oligarchie To znamená otvorene povedať, že ľavicová strana je stranou systémovej zmeny. Zaklínadlo rastu je neudržateľné, štandardné ekonomické teórie zlyhali. Ak sa nájdu osvietené elity, ktoré podľa receptu Josepha Kennedyho presadzujú reformy, aby si udržali postavenie, treba ich v tomto podporiť; nepostupovať sektársky ako Lenin voči Kautskému za podobný koncept ultraimperializmus). Výroba na mieru, kedy je produkt nastavený podľa parametrov užívateľa a teda najprv predaný a až potom vyrobený, revitalizuje a rehabilituje úžitkovú hodnotu. Výmenná hodnota sa stáva nezmyselnou, navyše narastá množstvo statkov, ktoré sa nedajú jednoducho kúpiť za peniaze (Michael Sandel), mení sa pomer medzi výrobným a nevýrobným sektorom ekonomiky. Kapitalizmus všetky hodnoty komodifikuje, až by ostal jeden hypotetický kapitalista vlastniaci všetky statky, ktorý by bol v postavení Platónovho tyrana síce s absolútnou mocou, ale večne neuspokojený.

 

Výzvy pre ľavicu


Výzva pre ľavicu znamená nezastaviť sa pri „zachraňovaní“ kapitalizmu, čo v konečnom dôsledku predlžuje agóniu, podľa scenára Egona Bondyho až na dve-tri storočia. Cieľ možno definovať slovami pápeža Františka ako „budovanie ľudskejšieho a spravodlivejšieho sveta“ (Urbi et Orbi). Znamená to v prvom pláne zvládnuť extrémnu majetkovú nerovnosť a šialenú akumuláciu kapitálu. Náznaky nádeje spočívajú v presadzovaní nového, čo sa ešte nedávno javilo ako nemysliteľné. Napríklad záujem o idey socializmu v amerických prezidentských voľbách, prezentované Bernie Sandersom. Alebo návrhy na Tobinovu daň, daň z dividend, úvahy o nepodmienenom základnom príjme. Univerzálny nárok na príjem, donedávna kategoricky odmietaný, sa dostáva do povedomia verejnosti paradoxne viac zásluhou pravice ako ľavice. Čína je príkladom tichej transformácie, ktorá je radikálnejšia čo do dôsledkov než s veľkými nezmyselnými obeťami spätá revolúcia (Tengova cesta namiesto Maovej „kultúrnej revolúcie“). Svetová revolúcia v podobe, ako ju hlásali Lenin a Trockij, patrí minulosti. Prvoradou zodpovednosťou intelektuála v súčasnej situácii je úsilie vyhnúť sa ďalšej svetovej vojne. Sú teda dva mantinely pre ľavicovú víziu, prvý predstavuje pasca reformizmu (Bernsteinovi história nedala za pravdu) a druhý mantinel – teror jakobínov a boľševikov, ktorý vedie k termidoru a rezignácii (stalinizmus, reálny socializmus). Prvý mantinel sa týka ľavicových liberálov, druhý radikálnych socialistov.

Gorkij v roku 1905 načrtol karikatúru meštiackych intelektuálov opovrhujúcich luzou v očakávaní revolúcie, ktorú v podobe, v akej sa o dvanásť rokov neskôr odohrala, zavrhol. Mal pravdu v tom, že druhá ruská revolúcia bola nevydareným experimentom, napriek tomu však zmenila svet. Označenie pre intelektuálov „deti Slnka“ (na príklade chemika a maliara) dramatik asi myslel ironicky. Transformácia prebieha pred našimi očami, zložito a nelineárne, neznáša jednoduché nálepkovanie na pokrokové a reakčné. V rámci programu autentickej ľavice považujem za rozhodujúce dva procesy – dekomodifikáciu a repolitizáciu. Návrat úžitkovej hodnoty namiesto výmennej hodnoty, boj proti zneuznaniu, nárok na priamu participáciu s vyslovením nedôvery politickým elitám. Najschodnejšou cestou do budúcnosti je šírenie transformačných revolúcií, čo by mohlo vyústiť do revolučnej transformácie.

- - -

62 komentářů :

  1. Levice a pravice jsou nástroje ovládání. Skutečná demokracie tyto nástroje vylučuje.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 14:44-i demokracie potřebuje nástroje, např. většinu.

      Vymazat
    2. ŠF duševně bloudí.

      Vymazat
    3. 20:13
      MP taky.

      Vymazat
    4. 20:31- takový jsem já, stále ve hvězdách.

      Vymazat
    5. pro 17:21
      Demokracie není vláda většiny, ale vláda všech. Většinová jsou jenom rozhodnutí všech přítomných. Není to moc složité, jen se musí více myslet.
      20:13 a 20:31 jsou mimo realitu.

      Vymazat
    6. 20:53-tak to jste ještě výš než já.

      Vymazat
  2. Všechny politické frakce vznikly za účelem
    osobního obohacení.Probíhá to po celou tu
    historii lidstva.Jenom se tomu říká jinak.
    Petr Majevský

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Majevský, kde jste přišel na tuhle blbost? Frakce jsou názorové proudy uprostřed politických stran a strany jsou tu, aby prosazovaly zájmy určitých skupin lidí.

      Vymazat
    2. 20:14
      Majevský na nic nepřišel. Nikdy. Je to prostě jenom hlupák, který nedokáže držet zobák.

      Vymazat
    3. frakce chtějí být nebo jsou výtahy k moci, takže Mjevský má pravdu...
      Slávek

      Vymazat
    4. Samozřejmě, že Majevský nemá pravdu, je to jen verbální šašek.

      Vymazat
  3. Bylo by zajímavé, co by na současnou společenskou situaci řekl Karel Marx.

    a) Volič nevolí třídně, ale podle toho, co se mu líbí. Co se líbí, závisí na tom, co mu řeknou média.
    b) Proletariát (kdysi) evropských průmyslových zemí je zmarginalizován. Jeho zbytky soutěží na globálním trhu s Číňany, Filipínci a Bangladéšany.
    c) Moderní levice si našla náhradní hračky: menšiny, gender agendu a teplé.
    d) Velkokapitalisti se tomu všemu chechtají. Vždyť kdo si hraje, nezlobí.
    e) Technologický pokrok umožnil lidstvu nebývalou expanzi, ale zároveň ho ohrožuje (zbraně HN, životní prostředí).
    f) Ti, kdož vládnou, nenesou žádnou odpovědnost. V zastupitelské demokracii slouží volební právo jako univerzální výmluva. Vinen je výhradně občan: "Koho jste si zvolili, toho máte, tak neremcejte a makejte."
    g) Neexistuje žádná široce přijímaná alternativa. Ani jako hnutí, ani jako ideologie, a nakonec ani personálně - např. srovnatelná s Marxem jako historickou osobností.
    h) Filosofie ztratila kontakt s vědou a naopak. Tento stav byl postmoderními intelektuály argumentačně využit tak, aby žádná alternativa ani nevznikla.

    Zdá se tedy, že na otázku "Co dělat?" by měl dnes nejen Lenin, ale i ten Marx, řádně zamotanou hlavu!
    XJX

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 17.53: díky yza duchaplnou reakci. Možná by se také dalo hovořit o "třídě konzumentů". A tuto třídu čeká v budoucnosti velká redukce. Aby příliš neužírala vzácné zdroje zeměkoule. Jinak si ale levice příliš idealizuje Marxe. Vždyť ten ve skutečnosti proletariátem hluboce opovrhoval.

      Vymazat
    2. Nebojte se, nějaký "Áda" se najde nebo jej banstři stvoří. Hodně oběživa leží ladem, proto je třeba starý svět zbořit a stavět nový.

      Vymazat
    3. PS. k tomu nepotřebují intelektuály, ti spíše překáží.

      Vymazat
    4. Jak víte, že "ve skutečnosti" Marx opovrhoval proletariátem, o němž psal, že je jedinou silou schopnou vybudovat sociálně spravedlivou společnost? Marx jako skutečný a dodnes nepřekonaný vědec nikdy neopovrhoval a ani nemohl opovrhovat objektivními zákony vývoje společnosti. T

      Vymazat
    5. Pane Povolný (19:09), ten váš canc o intelektuálech doufám nemyslíte vážně. Taurus

      Vymazat
    6. 20:24-Taurus, možná jste "k tomu nepotřebují" přehlédl dlouhé "í". Při boření světa potřebujete vojáky, ne intelektuály.

      Vymazat
    7. 20:24 Taurus
      Doufáte marně!
      Pan Povolný myslí vždycky všechny své cancy vážně. Na to můžete vzít jed. Nemůže za to. Je prostě tak hloupý. Podobně jako Majevský. Podobně jako mnoho dalších přispěvatelů do "diskuse".

      Vymazat
    8. 20:36- ti nejchytřejší svá moudra ani neparafují-volně Čapek.

      Vymazat
    9. Taurus tak jen nekritizuj druhé a přispěj nějakým svým moudrem...

      Slávek

      Vymazat
    10. Pane Povolný, vždyť vy tu diskuse neustále jen zaplevelute pitomostmi.

      Vymazat
    11. 21:27
      Házíte hrách ne zeď. Pitomost takových lidí je nevykořenitelná.

      Vymazat
    12. 21:27,21:40-dejte si nicky a pište moudra. Jsem dostatečně inteligentní a poznám kdo mne převyšuje. Zatím jste jen trollové. Web je veřejný a k rastrování je zde "admin".

      Vymazat
    13. 21:56
      Tak to byste se měl přihlásit do nějaké televizní soutěže. Tady jen házíte perly sviním.

      Vymazat
    14. 22:02-nejsem soutěživý, jsem introvert a hlavně mne v těch soutěžích většina převyšuje minimálně pamětí na zbytečné informace.

      Vymazat
    15. Tak me napadlo , jestli by si si autor neco od Pana Maxima Gorkeho treba precetl.....
      /Oba jsou idealiste a romantici/ˆ%%$#ˆ&*
      ...Jestli to nejak pomuze nevim, pri jeho stari...
      A rozumu.

      Vymazat
  4. No, to je zase intelektuální výtvor filosofa... Zcela fascinující je v článku nadšení pro papeže Františka, viz: Cieľ možno definovať slovami pápeža Františka ako „budovanie ľudskejšieho a spravodlivejšieho sveta“ (Urbi et Orbi). Znamená to v prvom pláne zvládnuť extrémnu majetkovú nerovnosť a šialenú akumuláciu kapitálu." No slibovaná cesta k lepším zítřkům vede vždy přes mrtvoly. Papež je klíčovou postavou NWO, kterému nesmrděly peníze superspekulanta Georga Sorose, které byly Vatikánu převedeny jako sponzorský dar pro financování návštěvy v USA. Papež, který volá po spravedlivěší redistribuci bohatství, ale vůbec nedělá nic proti nemravnosti a způsobu, jakým se v dnešních podmínkách toto bohatství vytváří. Nemluví o úloze úroku a složeného úroku, ani o centrálním bankovnictví, které je hlavní politickou silou, která ovládá a zotročuje státy a okrádá většinu světové populace. Nekritizuje Fed a celosvětovou chobotnici a volá po vytvoření světové centrální banky, která bude řídit toky peněz z jedné země do druhé - tzv. "supranational authority" . Prezentuje se jako guru a znalec finančního světa, stejně jako předtím využívá hysterie kolem "změn klimatu", podporuje islamizaci Evropy a vznik jednoho světového náboženství, vše ve prospěch NWO.
    K tomu doporučuji prostudovat http://www.acting-man.com/?p=48299. Citáty z 18 stránkového dokumentu Vatikánu říkají vše. Především papež podporuje tímto likvidaci národních států- a hlásí se k tomu- jak jinak než přes peněžní centralizovaný systém a výměnu obyvtelstva v Evropě. Ve starých schématech levice-pravice nemá smysl uvažovat. Jde o likvidaci střední třídy a vytvoření neofeudálního systému 0,01%. Rok 2017 bude přelomovým. Uvidíme, co se ještě stane do pátku, než bude inaugurován Trump.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. nic
      modrej hadr se žlutejma hvězdama je putovní.
      z podstaty.světadíl po světadíle.válku po válce.

      Vymazat
  5. Článek Ľuboše Blahy, ke kterému se text vztahuje:

    http://casopisargument.cz/2017/01/09/marx-sa-nemylil-ide-o-triedny-zaujem/

    OdpovědětVymazat
  6. Levice-pravice...To dělení je dle mne překonané. Ideologicky stojím na úplně opačné straně než třeba Teplický primátor a senátor pan Kubera. Ale můžu se podepsat pod každý jeho výrok. Nalevo napravo tady máme ,,vítače" ala Merkel. A napravo a nalevo tady jsou ti se zdravým rozumem, kteří chápou, že je třeba bránit naši křesťansko-židovskou kulturu. Komunisté v parlamentu sádelnatí aniž by hájili zájmy ,,dělnické" třídy a ,,pravičáci" (někteří) je hájí. Tak kde jsme?
    Na komunální úrovni je to ještě zřejmější. Jestli obec potřebuje vybudovat co já vím, třeba kanalizaci tak se to prostě udělat musí ať je zastupitelstvo černé, oranžové, zelené, nebo rudé. Takže dělení na pravici či levici bych zmačkal a hodil do koše. Tady jde o poctivost a službu občanům.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Souhlas. Levopravé vnímání světa je zavádějící. Je to nástroj ovládání společnosti. Levičáci i pravičáci jsou jen užiteční idioti.

      Vymazat
    2. Souhlas. Levopravé vnímání světa je zavádějící. Je to nástroj ovládání společnosti. Levičáci i pravičáci jsou jen užiteční idioti.

      Vymazat
    3. Páne Forgáči, nechtějte, abych vás považoval za politického analfabeta. Je přece jedno, co o sobě jednotlivé strany prohlašují, důležité jsou jejich skutky. Jestliže někdo rozebírá stát, krade, fandí velkým bankám a zahraničnímu kapitálu, poslouchá dirigenty v Washingtonu, Berlína a Brusele, tak to jistojistě není levice, ba co víc, není to ani politický střed. Kdo nás nutí zůstat v NATO a EU, tak to jistojiště není politická levice. Takže - je důležité neskákat na kdejakou reklamu, ale porovnávat, jak to funguje. Dnes tu máme vesměs pravicové strany včetně ČSSD. Tak to také podle toho vypadá! A komunisté? Nad těmi jsme v 89tém zlomili hůl a oni jen vegetují. Čekáme na novu stranu a musíme ji vytvořit zdola!!!! Taurus

      Vymazat
    4. Taková politická strana, o které píšete, by musela mít sebevražedný program. Myslím sebevražedný ve smyslu vzdání se moci a její činnost by měla směřovat k přenosu moci na občany. Taková strana by musela mít za cíl vlastní mocenskou likvidaci aby uvolnila/pomáhala uvolnit (osvobodit) sociální potenciál nezbytný k rekonstrukci nejprve obecní a následně státní správy - změnu od správy k samosprávě. Ve skutečné samosprávě (ve skutečné demokracii) nemá levicovost ani pravicovost smysl.

      Vymazat
    5. Taurus 10:31
      Já bych panu Forgáčovi ani jeho předřečníkovi jejich politickou dezorientovanost až tolik nevytýkal. Možná ve skutečnosti jen meditují nad pseudolevicí a pseudopravicí?

      Popírání významu "dělení" na pravici a levici je součástí pravicové, tedy buržoasní ideologie, protože vychází z přesvědčení, že ke kapitalismu neexistuje alternativa (Thatcherová: "TINA"). Tím pádem je člověk tvrdící opak "protispolečenským" živlem. Je tedy nástrojem ovládání společnosti naopak popírání "pravolevého vidění světa".

      "Kdo nás nutí zůstat v NATO a EU, tak to jistojiště není politická levice." - Ovšem existuje i proevropská levice: DiEM25.

      (S poznámkou pana Forgáče 11:19, že v komunistické společnosti, teré on říká "skutečná samospráva" a "skutečná demokracie", nemá levicovost ani pravicovost smysl, se dá souhlasit. - Jenže to se nepohybujeme ve sféře přítomné reality, ale ve sféře vizí.)

      Vymazat
    6. 11:19
      To se blíží anarchosyndikalismu.

      Vymazat
    7. Pro 11:25 a 10:31

      Demokracie, mám na mysli tu skutečnou, ne ten současný plagiát, je vládou všech. Jaký smysl má levice a pravice ve vládě, kde vládnou všichni a demokratické rozhodování je rozhodováním všech, tedy i těch co se přímo rozhodování neúčastí, protože z vlastního rozhodnutí dali mandát těm, co se rozhodování zúčastní přímo.
      Tvrzení, že kapitalismus je konečná, že k ní není alternativa je blábol. Samozřejmě, že alternativa je. Je jí demokracie.

      Vymazat
    8. 11:47
      ... je jí demokracie:
      https://diem25.org/home-cz/

      Vymazat
    9. pro 11:47 a pro diem25, ale i další pomýlené.
      Použiji parafrázi ze Švejka: vy by jste se chtěli polepšit, holenkové, ale to se vám nepodaří. Nemůže se to podařit ani diem25 a to z jednoduchého důvodu: považují stát za sídlo demokracie. To je samozřejmě nesmysl. Stát je stejným uzurpátorem demokracie jako soustátí (EU). Víte kde jedině může mít sídlo demokracie? Já vám to prozradím. V obcích a městech. Proč to tvrdím, to už si zkuste zdůvodnit sami, jen je potřeba trochu usilovněji přemýšlet. Závěrem: Způsob jakým chtějí diem25 demokratizovat Evropu je nesmysl, povede jen k prohloubení z rozčarování a k růstu apatie.
      Tak to vidím já.

      Vymazat
    10. 12:13
      Vždyť říkám, anarchosyndikalista.

      Vymazat
    11. Pro 12:13
      Definujete, prosím anarchosyndikalizmus tak jak ho vnímáte Vy.
      Děkuji

      Vymazat
    12. 12:37
      - Sebeurčení, samospráva v obci i na pracovišti, solidarita.
      - Cílem je beztřídní a bezstátní kolektivní uspořádání společnosti.
      - Protivníky jsou kapitál a stát.
      - Propagace přímé akce.

      (Mimochodem: za anarchosyndikalistu se považuje i Noam Chomsky.)

      Vymazat
    13. Prosím ještě o definici demokracie, tak jak ji vnímáte Vy.
      Díky

      Vymazat
    14. 13:07
      To dost dobře nejde.
      Každopádně to není nějaká státní nebo vládní forma, ale primárně je to otevřený veřejný prostor. To zůstává v tzv. liberální demokracii pouhou verbální deklarací.
      Hlasování, většiny atd. jsou sekundární.

      (Pozn.: moc se mluví o demokracii, málo o republice.)

      Vymazat
    15. 11:47
      Vaši dichotomii kapitalismus/demokracie kdesi užívá i Robert Reich (někdejší Clintonův ministr práce).
      Také Terry Eagleton o tom píše v knížce "Proč měl Marx pravdu" (která ale česky ještě nevyšla), když líčí Marxův vývoj od radikálního demokrata k demokratovi revolučnímu a mluví o "parazitování" státu na společnosti.

      Vymazat
    16. 13:07
      Jako zastánce přímé demokracii byste měl (pokud už jste to neudělal) číst Marxův spisek o Pařížské komuně:
      https://www.marxists.org/cestina/marx-engels/1871/051871a.html

      Vymazat
    17. pro 13:13
      Pokud nedokážeme definovat demokracii jsme v pasti.
      Zde je můj pokus o její definici:
      Demokracie je vláda nás nám.
      Z této definice je zřejmé, že možnost podílení se každého na rozhodování - vládnutí, je prioritní. Veřejný prostor má být plně pod kontrolou, tím míním i ekonomiku, občanské společnosti. Politika má být v rukou občanů a má být nadřazena ekonomice. Za tohoto stavu - ve skutečné demokracii bude ekonomika "jen" svobodná, nikoliv svévolná jak je tomu současně - v kapitalismu. Je třeba hledat způsob jak toho dosáhnout.

      Vymazat
    18. 14:16

      "vláda nás nám" -- MY = 7 miliard obyvatel planety?
      Těžko řešitelným problémem přímé demokracie zůstává, že ji nelze budovat na opuštěném ostrově nebo na území obehnaném plotem. A masovou společnost nelze "rozpustit".

      Snad Vás nepřekvapí, že právě vztahem politiky, ekonomiky a financí se zabývá i Varoufakis - např. v rozhovoru s Dave Rubinem:
      https://www.youtube.com/watch?v=8DP_v8f8ihs

      Vymazat
    19. Občané mohou vládnout jen v obcích/menších městech/městských částech. Tedy tam, kde se mohou snadno sejít a řešit své společné věci společně. Ale pozor z této pozice mohou spoluvládnout i ve větších územích. Jde jenom o vytvoření funkční občanské mocenské struktury a její prosazení a realizování. Tvrdím, že pokud budou občané ovládat své nejbližší teritorium budou dostatečně silní k obraně svých společných zájmů. Demokratizace společnosti, pokud má být úspěšná, musí začít demokratizací obcí a měst - decentralizací moci, jejího přenosu ze státu na obce a města.

      Vymazat
    20. 14:49
      Tak to vypadá v ideálním světě. V tom reálném zažíváme obyvatele vesnice, kteří, aniž by se jim do toho kdokoli shora vměšoval, činí neskonale blbá rozhodnutí. Opakovaně.
      Dost možná tedy nejsou s to rozpoznat, co jsou jejich společné zájmy?

      Vymazat
    21. Nesmysl, oni sami o ničem nerozhodují. Rozhodují zastupitelé, které si zvolili. Tedy žádná demokracie, ale vláda zastupitelů. To platí ve všech ostatních větších územních celcích.

      Vymazat
    22. 14:49 /14:59/
      Jinak samozřejmě máte pravdu, že demokracie může začít pouze zdola. Nicméně nejde o vytvoření nějaké "mocenské struktury", ale o udržování otevřeného prostoru spolupráce.
      Moc není struktura; vzniká společným konáním lidí - a v okamžiku jejich rozchodu zase mizí.

      Vymazat
    23. 15:09
      Pakliže za demokratická rozhodnutí považujete výhradně výroky shromáždění všech dospělých obyvatelů obce, a zastupitelskou demokracii absolutně zavrhujete, je věc definitivně vyřešena.
      V teorii.

      Vymazat
  7. Kapitalismus nadřazuje Já nad My. Vytváří tím ve společnosti nepřirozený, proto nebezpečný stav. Demokracie je naopak stav nadřazenosti My nad Já. A to je přirozené.
    Závěr: kapitalismus vytváří prostředí konfliktu, tedy nebezpečí - ohrožení, demokracie produkuje prostředí spolupráce, tedy bezpečí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 14:36
      (Nejspíš tu svou zkratku ani nemyslíte tak úplně doslova, ale každopádně) KAPITALISMUS nemůžeme redukovat na sobectví.
      Stojí na vládě mrtvé práce (kapitálu) nad živou. Popsáno a vysvětleno v letech 1843-1844:
      http://www.sds.cz/docs/prectete/eknihy/km_efr44.htm
      zejména v kapitolách
      - [Odcizená práce]
      - [Protiklad mezi kapitálem a prací. Pozemkové vlastnictví a kapitál] a
      - [Vláda peněz v občanské společnosti]
      Skvělé čtení - i po tolika letech.

      Kdyby měl Váš výměr DEMOKRACIE ("stav nadřazenosti My nad Já") platit, spadal by tam docela dobře nacismus. To jste tím asi říci nechtěl?

      Vymazat
    2. Nespadal, protože nacismus není nadřazenost My nad Já, ale nadřazenost My nad Vy.

      Vymazat
    3. 15:15
      S tím kontrapunktem nemohu souhlasit: Nejdřív se musí prosadit nadřazenost My nad Já, aby se mohla začít hlásat nadřazenost My nad Vy. Druhé bez prvního je zkrátka a dobře nemyslitelné. Nacismus je možný pouze jako kolektivní šílenství.

      Vymazat
    4. 14:36
      My je nad Já nadřazené, přesněji řečeno Já se musí podřizovat My, také ve všech předindustriálních dodnes existujících klanových společnostech, afrických, islámských (funguje tak ale i 'Ndrangheta, Cosa Nostra) atd.

      Navíc za každé My mluví nějaký jedinec - vůdce, šaman, stařešina. Ti ostatní jsou tomu rádi, protože beztak pořád jen civí do displejů svých telefonů, aby zjistili, jak se nejsnáze dostat do bohaté části světa a stát se konečně Já.

      Vymazat
    5. Pro všechny:
      Blábolím, blábolíš, blábolíme
      o demokracii málo víme.

      Vymazat