Reklama

.

.

pátek 20. ledna 2017

Spálená země. Dostali jsme se do pozice otroků a nechali si zničit výrobní i finanční základnu a jsme zdrojem levné pracovní síly a odbytištěm nekvalitních výrobků. Znalec obchodu hovoří

rozhovor
20. 1. 2017  ParlamentníListy

Petr Markvart, který se dlouhá léta profesně zabývá zahraničním obchodem, říká, že jsme si dobrovolně nechali zničit výrobní i finanční základnu a stali se zdrojem levných komponentů, levné pracovní síly a odbytištěm výrobků druhé jakosti. „Pokud nám takováto nedůstojná role nevadí, budeme ještě za svého života sledovat, jak se z našich dětí stávají otroci,“ varuje a hovoří o „idiotské“ EU. Předkládá konkrétní fakta o problémech naší ekonomiky.


Vy jste v našem rozhovoru řekl: „Nedávno se mě kdosi snažil přesvědčit, proč bychom se měli snažit, když 75 procent našeho vývozu realizujeme do zemí EU. Zapomněl však dodat, že minimálně polovina tohoto zboží jsou takzvané kompletační reexporty, které poté generální dodavatel z EU vyveze do země konečného uživatele. Jeho obchodní marže je, samozřejmě, mnohem vyšší, než si může dovolit na zboží nasadit český dodavatel. Potom se divíme, že naši zaměstnanci mají tak nízké platy, že jsou v Evropě pokutováni za nekalou soutěž.“ Kde jste vzal to číslo, že jde asi o polovinu?

Bohužel, české oficiální statistiky jsou nastaveny právě tak, aby byly v tomto směru neprůkazné. Na rozdíl od mnoha vyspělých zemí totiž nesledujeme náš výrobek až do země konečného zákazníka, ale pouze do země vývozu. Pro nás tedy český výrobek končí v Evropské unii, kde je zařazen do investičního nebo technologického celku, dodávaného zahraničním kompletátorem (generálním dodavatelem) zákazníkovi mimo Evropskou unii. Jedná se tedy o tzv. kompletační reexport a neměl by být potom vykazován jako „Export do EU“.

Jak bylo tedy řečeno, přesná čísla sice neexistují, ale existují kvalifikované odhady podílu našich výrobků na vývozu mimo EU prostřednictvím subjektu jiné členské země. Tyto odhady vycházejí především z takzvaných zrcadlových statistik, kde se například český export do Číny liší dlouhodobě od vykazovaného čínského importu českých výrobků (Čína totiž zkoumá původ některých výrobků) řádově až o desítky procent. Prostřednictvím takzvané klasifikace CPA (Classification of Product by Activity) lze potom dopočítat pravděpodobný podíl dalšího vývozu zboží, dovezeného do některých zemí EU, do třetích zemí mimo Unii. V konkrétní bilanci zemí V4 k Německu bylo touto metodou poměrně přesně dopočítáno, že 55 procent našeho exportu do Německa je následně reexportováno německými společnostmi mimo EU.

Proto také ta podrážděná reakce Německa na naše přímé ekonomické vztahy s Čínou, proto ta usilovná snaha pana ministra Hermana, aby sílící česko-čínské vztahy co nejvíce poškodil.

A lze něco dělat s tím, abychom nebyli tolik závislí na exportu do EU? Je šance, že se dostaneme zpět například na naše „staré trhy“ z dob komunismu? Co byste tedy navrhoval jako pozitivní opatření pro náš zahraniční obchod?

Začněme tím primárním, tedy vzděláním. V době, kdy naše univerzity chrlí stovky a tisíce absolventů ve zbytečných oborech, jako jsou genderová či jiná sociální studia, nám citelně chybí především absolventi technických oborů, kteří by měli být tahounem vědy, výzkumu a jejich aplikace v praxi. Chybí nám citlivě i absolventi kdysi hrdých oborů, zaměřených na jazyk, kulturu a reálie cílových teritorií. Orientalistika, zejména arabistika, která byla kdysi vlajkovou lodí československých a českých teritoriálních a regionálních studií, skomírají na úbytě.

To, co platí o vysokém školství, které má připravovat špičkové inženýry, obchodníky, ekonomy a diplomaty, platí dvojnásob o odborném školství a o učebních oborech. Hromadné rušení učňovských středisek, zejména v oblastech oborů s vysokou přidanou hodnotou, například v leteckém průmyslu, je prvním krokem k oborovému zaostávání. Pokud nebudeme mít dělníky a techniky schopné dokonalého obrobení kvalitního materiálu a pečlivého sestavení jednotlivých souborů, nebudeme schopni, přes sebevětší snahu projektantů či obchodníků, úspěšně prodat takový výsledný produkt.

Po vysoké škole musí nutně následovat také zaškolení v oboru. Typickým schématem realizace investičních celků byly tandemy, kde na jedné straně stála projekční organizace a dodavatelský závod, které koordinovaly projekční činnost, výrobu, dodávky a montáž a na druhé straně podnik zahraničního obchodu, který odpovídal za vztahy vůči zahraničnímu zákazníkovi, smluvní, obchodní a finanční záležitosti. Na této ose probíhalo též praktické doškolování absolventů vysokých škol, především ve věcech konkrétní znalosti komodity (jak se kdysi říkalo „detailního zbožíznalství“), včetně jejích technických a technologických parametrů, a také z hlediska obchodních reálií daného oboru v cílovém teritoriu.

Dnes na takové detaily, jakými je zaškolení nových pracovníků, nikdo nemá čas – podnikatelský subjekt chce hotového člověka nebo ho nanejvýš naučí úzkou komoditní nebo oborovou výseč bez návazností a širších souvislostí. V takovém prostředí nemohou vyrůst (až na čestné výjimky) obchodní virtuózové, ani nemůže vzniknout skvělý obchodní či realizační tým. A opět zde platí totéž pro zaškolení dělnických profesí a techniků. Skutečný odborník může vyrůst pouze pod vedením zkušených a zručných předchůdců, kteří jej naučí vše, co je potřeba v praktickém uplatnění nabytých schopností.

Plánování dalších směrů rozvoje domácího průmyslu a na něj navázaného zahraničního obchodu je nutné z hlediska budoucího směrování vědy, výzkumu a technologických programů. Ty musejí nutně vycházet z toho, co hodláme do budoucna vyrábět a prodávat, a nikoli pouze z toho, na co přistane jakýsi grant z Evropské unie. Ta může mít totiž často naprosto opačné záměry, než mají domácí výrobci a vývozci. Důsledná ochrana průmyslového vlastnictví a vynálezů proti jejich vývozům a jejich lehkomyslnému postupování zahraničním, zejména asijským výrobcům, se přitom musí stát normou. Nechceme se přece zbavit toho jediného, co nás ještě činí ve světě zajímavým, to znamená technologického náskoku, zejména v oblasti použití nových materiálů. Tolik krátce k roli vědy a výzkumu.

A co udělat pro to, aby se z České republiky vyvážely investiční celky?


Jak jsem již řekl, k realizaci velkých investičních celků je potřeba spojení všech potřebných domácích společností s technologickým garantem, který zaručí zahraničnímu zákazníkovi výkonové parametry investičního celku. To je dnes asi naší největší bolestí, neboť dodavatelé jednotlivých technologických uzlů jsou připraveni dodat vám stroje nebo i technologické soubory, ale nikdo z nich není schopen ani ochoten garantovat celkové výkonové hodnoty. Zrušení velkých takzvaně výrobně-hospodářských jednotek, které takové garance za soubor několika svých projekčních a výrobních závodů zpravidla přejímaly, se tedy ukázalo jako nesmyslné a ve svém důsledku škodlivé. Tolik snad ke korporátní úrovni. Nikdo nechce návrat socialismu a plánovaného hospodářství, ale občas by trochu koordinace jednotlivým projekčním výrobním závodům pomohlo.

K realizaci zahraničního obchodu velkých celků či velkého objemu patří jistě i stránka politická, kdy státní správa nejenom pomáhá podnikatelským subjektům „otevírat dveře“ a propagovat jejich výrobky, ale umí se i rozhodně postavit proti svévolnému ničení našich trhů konkurenčními firmami a státy. Postup těchto konkurenčních zemí, které dnes v mnoha případech nazýváme našimi „aliančními spojenci“ či „unijními partnery“, je jednoduchý. V prostředí, které jim není politicky nakloněno, vyvolají napětí a lokální rozmíšky, které potom s pomocí velkých mediálních společností prohlásí za „občanské bouře“... ....

Celý text ZDE




Petr Markvart je vystudovaný právník. Ve 2. polovině 80. let pracoval v podniku zahraničního obchodu Technoexport, mimo jiné jako obchodní referent realizace petrochemických investičních celků v Iráku a asistent generálního ředitele. V letech 1989 až 1995 působil v Sýrii jako ředitel blízkovýchodní expozitury – pro Technoexport Praha, později pro německý Südrohrbau Ingolstadt. V letech 1998 až 2001 pracoval pro kanadskou firmu MacDonald Engineering Group Calgary jako ředitel její dceřiné společnosti v Nigérii. Od roku 2002 působí v leteckém průmyslu jako konzultant pro země západní Afriky.

26 komentářů :

  1. Odpovědi
    1. Havel byl darebák ožrala kurevník a v první řadě vlastizrádce, názvy dle jeho jména jako letiště atd. by se mělo ihned zrušit
      nechápu jak mu ještě někteří lidé mohou věřit

      Vymazat
  2. Za všechnu tu špínu a hrůzu co se zde po roce 1989 začala dít muže jen a jen HAVEL. Toho trouby nám byl čert dlužný, ikjdyž se domnívám, že i on si to představoval trochu jinak. Jenže podal prst čertu, tedy USA, a on chytil nejen celou ruku, ale celeho člověka. Kdyby jen troščičku ti troubové co byli u moci po roce 1989 přemýšleli, tak vše mohlo vypadat jinak, ROZHODNĚ LÉPE.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nebyl by Havel, byl byla by jiná figurka. Od samého začátku stojí v zákulisí Karel pankáč.

      Vymazat
    2. Havel byl v první řadě bezcharakterní slaboch. Pan 23:41 má naprostou pravdu v tom, že Karel nebyl v pozadí, jeho úkolem bylo hloupého Vaška řídit a hlídat, aby neudělal nějakou hloupost a aby hezky poslušně hájil zájmy nadnárodních korporací a globalistů z USA. A věřte mi, že to, co jsem napsal, není domněnka.

      Vymazat
  3. Otroci s diplomem
    Počet vysokoškoláků v Česku:

    2015: 1,59 milionu
    2000: 762 tisíc
    1980: 394 tisíc
    1951: 70 tisíc

    Další absurdní situace je u středoskoláků. Díky ideologickým imperativům panujícím ve školství ovládají perfektně angličtinu, kterou spolu komunikují na facebooku, ale jsou nuceni živit se podřadnou pomocnou prací, protože prakticky nic neumí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Za komunistů nastupovalo na vysoké školy 15 až 20% populace příslušného věku. Tento výběr měl IQ mezi 110 až 120. S těmito duševními schopnostmi mohli absolvovat opravdu náročné vysokoškolské studium. Dnes jde na vysokou školu 60% populace. Jsou mezi nimi i takoví, kteří mají IQ 90, což stačilo zase za komunistů k projití střední školy s odřenými ušima. Vysoké školy jsou placeny podle počtu studentů a proto mají zájem dotáhnout k diplomu každého, i když bude polovzdělancem. Výuka a nároky se přizpůsobí těm nejpomalejším a nejméně chápavým.

      Demokrati programově ničí kvalifikaci našich techniků. U absolventů humanitních oborů je to zase prospěšné, protože dají pokoj a neobtěžují. Nedovzdělaný lékař se zase postará o zkrácení doby pobírání důchodu. Poděkujte demokratům.

      Vymazat
    2. Neexistuje podřadná práce. Je jen práce málo placená a práce zbytečná (ta je paradoxně zpravidla velmi dobře placená).

      Vymazat
  4. Havel byl pro ně docela vhodná figurka.
    Ochotu posloužit měl zakódovanou v krvi.

    Ale kdyby nebyl on byli by jiní. Nalítli jsme a nebyli jsme sami, podívejte se kolem.
    My jsme možná jenom nalítli trochu víc, protože jsme pracovití a skromní. Takže hodně makáme a málo remcáme.

    OdpovědětVymazat
  5. Čecháci nalítli proto,že nedokáží myslet dopředu.
    Vidí jen momentální pozlátko.Projevilo se to v
    referendu o vstupu do EU.Nevadilo jim,že musíme
    zlikvidovat zemědělství pro německé a francouzské
    přebytky.Politici vše popisovali v růžových bar-
    vách a pitomci jim to žrali i s navijákem.Češi
    jsou proto přeborníky ve skoku na špek.Jsem na
    světě téměř 70 let a ještě jsem nezažil politika,
    který by myslel na někoho jiného než na sebe.
    Potřebuje jen demokratické pozlátko,které mu
    občané rádi poskytnou.Vždyť slíbil.Pravdou je,
    že slibem nezarmoutíš.
    Petr Majevský

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A kdo nenalítl?
      Každý národ je trochu jiný, ale nalítly všechny.
      Nalítli jsme ale korporacím, ne němcům nebo amikům.

      Vymazat
    2. 0:27 má v podstatě pravdu. Němci, Francouzi a další nalítli zase v tom, že není nic úžasnějšího, než kosmopolitní společnost. Někteří jedinci tomu budou věřit i v okamžiku, kdy budou mít hlavu v oprátce nebo nůž umírněného a přizpůsobeného muslima na krku. Jen bych dodal, že i ty korporace mají své vlastníky a obávám se, že všichni mají společnou národnost, která však není americká, německá ani francouzská.

      Vymazat
    3. 2:07 nemá pravdu 0:27 a nemáte jí ani vy. Lidé nalítli především na lež, že cestou k blahobytu je přenechat zisk ze své práce jednotlivcům, kteří o něm budou moudře rozhodovat. Lživost této mantry dokazují trosky stovek podniků a družstev a stovky miliard, mizící ze země. Příčinou je systém, který tady lidé nadšeně pomáhali zavádět. Že ho využily cizí korporace je samozřejmé, to je jejich přirozenost. Nemůžete lišce vyčítat, že vám odnáší a žere slepice, když jí sám otevřete kurník. Ale bez podpory politiků, volených "oblbnutými", by korporace neměly šanci.

      Vymazat
    4. Ad 5:23
      Do jisté míry máte pravdu, ale jedna Vaše iluze celou Vaši konstrukci shazuje.
      Iluze aktuální verze demokracie bez zásadního vlivu mocných korporací.

      Korporace dlouhodobě mají, nemusí to být přímo, ale přes mnohé nástroje, daleko větší vliv na politickou moc, než lid, jako formálně stále ještě zdroj politické moci v demokracii. Je to dlouhodobý proces, který je čím dál zřejmější, jenom někteří tomu pořád nechtějí věřit, raději si hoví ve svých iluzích.

      Korporace tento systém nevyužívají, ale vytvářejí. Tohle už je Fašismus, jestli teprve ve fázi jakéhosi pre-fašismu, nebo už plnohodnotného fašismu, o tom můžeme diskutovat. Ale fašismus to je, je tady.

      Vymazat
    5. 11:11 Mylně mně podezíráte z iluzí. Já přece netvrdím, že "liška v kurníku" nepáchá škodu. Ani že nestála o to, do kurníku se dostat. Jen říkám, že bez naivity těch, kdo jí kurník otevřeli, by žádnou šanci neměla. Možná si ještě pamatujete rok 89 a následující. V té době si naprostá většina lidí nepřála návrat kapitalismu. A stačilo pár let mediální masáže, fanatického antikomunismu a cudného zastírání skutečných cílů do slov o "demokracii a moderním tržním hospodářství" a zblbnutý lid volil lidi, kteří otevřeli lišce kurník. To nebyla ani tak zásluha Havla, ten jen poskytoval "humanistické" krytí, ale o to "nové a perspektivní" se zasloužil především Klaus a jeho modré straky.

      Vymazat
  6. Ahoj Petre,tak vidis,ako to vsetko dopadlo,spominame na casy spolocne prezite v najkrajsej arabarne Syrii.Kazda doba ma svojich hrdinov a ako kazdy,aj my sa chystame do dochodku.Kde su tie casy,ked sme do Syrie dodavali nase traktory T-72.S pozdravom kuci od Ruda Plasila zo ZTS Martin.Hodne zdravia a nech sa Ti dari.

    OdpovědětVymazat
  7. Pan Markvart má v mnohém pravdu. Jenže nevstoupíš dvakrát do stejné řeky. Také Baťa říkal, po naší „revoluci“, že když by měl dnes začít s podnikáním, už by to nebyly boty. Toho letectví, bychom se jako strojírenský stát mohli držet.
    Na článku mě oslovilo: „Důsledná ochrana průmyslového vlastnictví a vynálezů proti jejich vývozům a jejich lehkomyslnému postupování zahraničním, zejména asijským výrobcům, se přitom musí stát normou.“
    To mi přijde klíčové. Nějakou jedinečnost, tedy konkurenceschopnost, si lze vybudovat na nových a chráněných poznatcích. Přičemž úplně mimo nejsme. Jenom co já vím, máme mezinárodní Laserové centrum Dolní Břežany, jsme zapojeni do provozování systému Galileo, máme úspěchy v navrhování a menší výrobě nanomateriálů v Technické univerzitě v Liberci. Z toho už by mohla vzniknout pěkná řada slibných projektů.
    Český výzkumník Jan Procházka založil firmu a na základě nanotechnologií. Vyrábí progresivní akumulátory HE3DA. Vyznačují se velkou kapacitou/ jednotku objemu, velkou mech. odolnost, a dalšími pokročilými parametry. Předpokládá se zájem u výrobců elektromobilů, či pro solární energetiku, takže je potřeba postavit větší továrnu. Už se přihlásil čínský pracháč, že to zafinancuje a bude spolumajitelem. Nemohla by se do financování podobných perspektivních projektů zapojit vláda? Ve vzorových USA, to tak dělají. P.K.

    OdpovědětVymazat
  8. Když se člověk dívá na svoji zem na sklonku života, musí mu to být líto. Trump není žádný lidumil, ale má pravdu, že státy mají jít příkladem a ne si podmaňovat národy vývozem svého knowhow. Když se někdo jen opičí, nikdy z něho nebude nic víc, než jen opice.

    OdpovědětVymazat
  9. vlády nemajú kapacity na revitalizáciu rozkradnutých odborov, príkladom je poľnohospodárstvo, Fico začal skupovať naspäť aspoň to, čo sa dá, Napr. Gabčíkovo a elektrárne, naštartovať domácich na dodávky pre svet, ale je to ťažké, škoda, že v Česku nejdeš chytať TA3 - včera tam vystúpil jeden chlapík žijúci v USA - ak sa dá pustite si to z WEBu - pekne rozpovedal celú epopej Clintonovcov a spol, pád Lehmann banky, ako sa banky napchali peniazmi, prečo zvýšili poplatky na výber čohokoľvek, a ako to súvisí s Clintonovou a prečo reve Soros - po lopate - a čo urobí Trump - nič viac a nič menej, vysere sa na banky a na FED - a spustí opravy ciest a mostov - no dlho to šlo ale stálo to za to, a tu som si spomenul na rozhovor bulharského chlapíka čo hovoril o EU - a ako sa Česko drží zlého postupu a ... no skrátka - v USA musí prebehnúť revolúcia s jeho rozpadom a zmazaním dlhu - dajú sa dokopy štáty ktoré na to majú a ktoré nie, ostanú mimo - čo vám to pripomína ? .... to nie sú moje slová ale ich.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Anonymní21. ledna 2017 7:22
      „… čo urobí Trump … … vysere sa na banky a na FED - a spustí opravy ciest a mostov …“
      Tady jste asi vystihnul, na čem se to bude štípat. Jestli sebere bankám pravomoci, vydávat státu peníze na dluh, potom by to byla opravdu ta potřebná změna. Anebo jestli to bude pouze takový americký Babiš, který si říká, proč podplácet politiky, když si můžu státní zakázky přidělovat sám. P.K.

      Vymazat
  10. Když čtu všelijaké nadávky na minulý režim, tak se musím jen smát. Já jsem byl dítě politického vězně z 50 let, do páté třídy jsem ve škole chodil na náboženství, nebyl jsem v pionýru a ani jsem se nikdy nijak politicky ne angažoval. Protože se v té době pracovalo i o sobotu, tak mě většinou vychovával děda s babičkou a ty mi vštěpovali zásadu že nic není zadarmo a když někdo moc slibuje že si mám dát pozor co na mě za to bude chtít a mít rád práci. To je zásadní problém lidstva, že stále usiluje o parazitizmus a ne vykonávat práci podle svých schopností. Za minulého režimu se také kradlo ale vše zůstávalo tzv doma, co se prodalo ven tak z toho měli užitek tak trochu všichni. Proto jsem hned v 89 roce věděl o co jde a jak to bude. Není mi špatně ani v tomto parazitickém systému, jenom nevidím kam to povede. Podle některých mudrců se stále bude lépe a lépe takže, podle všeho asi do komunismu. Podle mě je tento režim nereformovatelný.

    OdpovědětVymazat
  11. Pár investičních celků bychom snad spolu se Slováky dali: elektrárny (plus rozvody a měnírny), městskou trolejovou dopravu (tramvaje, trolejbusy, elektrobusy, měnírny, kolejový svršek). Rovněž tak něco spotřebního zboží, potraviny apod. Chce to ale nejen komerční banku či investiční fond pro podporu a rozvoj tuzemské výroby, zásadní změny ve školství, ale pro vše toto také kotvu či skříň (klec) veřejné správy a zaměstnanecké participace (příp. družstev), aby to nějací hloupí, vykutálení nebo prodejní chlapci zase nerozbili, nerozprodali nebo nevyvezli, aby to někdo nevytuneloval ap. Musí v tom jet více subjektů (stát, kraj, město nebo obec, zaměstnanci, národní komerční banka či fond, soukromý kapitál, školy a vědecké ústavy), které musejí mít vůči sobě účinné páky, aby, když jeden nebo dva selžou, to ostatní ještě udrželi. Není žádná absolutní ochrana, jen naděje, že diverzifikovaný um, moc a kontrola (včetně veřejné) ztíží vnější a vnitřní útoky, chyby a omyly a že jasná zodpovědnost a zpětná vazba budou dostatečnými nástroji na průběžné dostatečné vyrovnávání se firmy s výzvami doby. (Nemluvě o celkové vlastnické diverzifikaci v rámci národního hospodářství, kdy vedle sebe musejí fungovat firmy veřejné správy (státní, krajské, obecní), soukromé, zaměstnanecké (družstevní) a smíšené (viz právě výše zmíněný strategický segment podniků produkujících finální zboží a investičn í celky), což na trhu vytvoří díky různé podnikatelské "filosofii" jednotlivých vlastníků vhodný mix zaměstnavatelů a zboží, odrážející potřeby a zájmy průbojnosti a pružnosti (soukromý kapitál), stability a spolehlivosti (např. zaměstnannosti (družstva) a kvality výrobku) ekologie (obecní firmy) a dlouhodobé strategie (stát).
    To ovšem stávající EU, která je pákou nadnárodních korporací a vykořisťovatelů, nemůže podpořit.
    KR

    OdpovědětVymazat
  12. Kdo bude pořád snášet ty kolaboranty typu Pehee ,Papoušek a mnoho dalších pitomců a placených hazlíků . Zbavme se jich jednou provždy ,kde jste vy právníci , ekonomové , politologové ,řemesníci , podnikatelé kteří to máte v hlavě v pořádku a vše co je tu napsáno vám je jasné .KDE JSTE - PROBUĎTE SE - ZAČNETE BOJOVAT , Nebo vám došel dech.!!!!!!!!!!!!!!!!!!

    OdpovědětVymazat
  13. Otroky jsme se stali již po převratu v 89, tedy většina z nás. A z té menšiny jsou otrokáři. Systém založený na parazitismu zákonitě plodí otroky a otrokáře. Jak píše 9:24, je tento systém nereformovatelný a jediná cesta vpřed je jeho likvidace. T

    OdpovědětVymazat
  14. Jako důchodce si hledám brigádní činnost a zjišťuji, že na administrativních pozicích v pracovních agenturách pracují vyžehlení mamánci a fyzickou práci ve firmách zajišťují důchodci, především ženy. A pokud jsou zde zastoupeni mladí, převážně pro finanční oslabení rodiny. Jinak mladí o takovou práci nestojí. Ono se jim na druhou stranu nelze ani divit, protože pokud dosáhnou nějakého vzdělání, potřebují ještě ve studovaném oboru nějakou praxi aby měli šanci své vzdělání použít.Jak potom můžeme očekávat, že situaci změníme? Opět se projevuje, že tolik kritizovaný systém v socialismu plánování měl své opodstatnění. Od narození dítěte se vědělo kolik dětí se narodilo, kdy vyjdou základní školu, kolik bude potřeba míst v průmyslu. Takže když lidé studovali většinou své vzdělání uplatnili. Navíc podniky byly zvýhodňovány když přijímaly absolventy, mladí tak dostali příležitost dosáhnout praxe ve studovaném oboru. A stát si práce kvalifikovaných dělníků cenil, rozhodně více než ten dnešní, mnohdy se snažil aby si i dělníci kvalifikaci různým způsobem zvyšoval. Dnes pokud zaměstanavatel dělníka potřebuje tak ho vyždímá a když ho nepotřebuje, tak ho pošle na náklady státu na Úřad práce. A potom podnikatelé naříkají,že nemají odborníky a čekají, že jim je stát obstará, hlavně za státní dotace. Tady žádná snaha Ministerstva nepomůže, tady je třeba změnit systém. Socialismus měl jistě své mouchy, ale my bychom se měli učit z toho co se mu dařilo a ne jen neustále nekriticky špinit to období, které se nehodí především těm co zase tak moc pracovat nechtěli.

    OdpovědětVymazat