Reklama

.

.

pátek 17. února 2017

Donbas: Jak to všechno začalo a proč to hned tak neskončí

Petr Umlauf 
17.2.2017   E-republika
Rozpad Ukrajiny se dostal na pořad dne.

Stojí za to si připomenout, že původní příčinu Doněcko-ukrajinských konfliktů je třeba hledat už v roce 1918, kdy Донецко-Криворожская советская республикa Doněcko-krivorožská Socialistická republika byla odstraněna a její území i centrální orgány zahrnuty do složení Ukrajiny.  

Jak to všechno začalo

Stojí za to si připomenout, že původní příčinu Doněcko-ukrajinských konfliktů je třeba hledat už v roce 1918, kdy Донецко-Криворожская советская республикa Doněcko-krivorožská Socialistická republika byla odstraněna a její území i centrální orgány zahrnuty do složení Ukrajiny. V roce 1991, v době zničení SSSR, Donbasu či Novorusku nikdo neposkytl žádné alternativy výběru státu. Krym je strategické území a o to se hrálo především. Tedy, kdo bude mít kontrolu nad Černým mořem, kde jsou flotily zemí NATO. Krymská opora dala Ruské federaci páku na domluvu Turecku. To je důležitý aspekt geopolitických her Kremlu. Rusové budou kontrolovat americkou flotilu, která už začala pronikat do Černého moře. Nemohli proto připustit ani zdání US základny v Sevastopolu.
Mapa Doněcko-krivorožské republiky vyhlášené v roce 1918

Znovu si musíme připomínat, jak to začalo. Ještě 20. 2. 2014 přijal Ukrajinský parlament rezoluci, která je z dnešního pohledu kyjevské junty téměř vlastizrádná. Ukrajinský parlament se vyslovil pro zákaz použití zbraní proti demonstrantům a požadoval stažení vojáků a policie do kasáren. Došlo k eskalaci demonstrací okupacemi a střelbou a k převzetí moci. Jedna podporovaná skupina provedla převrat a vyloučila z politického prostoru opozici. Následek byl okamžitý rozval společného mnohonárodnostního státu. Ukrajinský parlament jako jedno ze svých prvních opatření velkou většinou hlasů zrušil platnost jazykového zákona z roku 2012. Ten povoloval užívání druhého jazyka v regionech, kde žije více než desetiprocentní národnostní menšina.

Následovalo pozdvižení a demonstrace v centru Doněcka za účasti pěti tisíc lidí. Lidé sem přijeli ze všech okolních měst. Cílem setkání bylo spojit se a vytvořit společnou jihovýchodní frontu proti nové kyjevské moci, kterou považovali za nelegitimní.

"Namísto voleb, které bojkotujeme, požadujeme referendum o federaci, ruštině a svobodě slova. Musíme mít možnost svobodně mluvit. Rusko – to jsou naši bratři. Budeme bojovat proti „banderovské moci", - řekl účastník setkání. (video níže, čas 1:15 min)

"Nepotřebuji změny svátků, které slavíme 50 let. Mám Den Vítězství, nepřidám narozeniny Bandery. Můj děda bojoval, otec je horník, a oni, bastardi, udělali žebráky z nás všech", říká rozezlená postarší dáma. (video níže, 3:10 min, zveřejněno 6 února 2014)



Požadavky adresované do Kyjeva přednesené před sídlem oblastní správy stejně jako dříve poslouchala pouze policie. To nebyl spontánní požadavek, ani první veřejná akce. Už od roku 2004, kdy se na Severodněckém sjezdu sešli zástupci zastupitelských sborů všech úrovní z jihovýchodních oblastí Ukrajiny, byl vznesen požadavek na řešení etno-kulturního, jazykového a rozpočtového federalismu. Vyřešit problém decentralizace a posílení nejen proruských regionů se zvláštními pravomocemi v rámci jednotné Ukrajiny bylo možné poměrně jednoduše. Skousnout jedno prestižní referendum, dát lidem možnost vyjádřit se, určit směr legislativních změn směrem k omezení diktátu z centra. to vše by položilo pevný základ pro mírovou transformaci. A to rozhodně není postup, který by byl v rozporu s evropskou volbou většiny Ukrajiny.

Příklad z opačného konce ze Zakarpatského regionu - západu Ukrajiny - začíná marným hledáním. Reportér si v roce 2013 chtěl u maďarských hranic popovídat ukrajinsky. 9. listopadu 2014 už se tento region přihlásil k autonomii a odmítl se podílet na válce v Donbasu. Trvalou emancipační snahu uvidíte i na tomto videu z 21. 07. 2015 s nostalgickou historickou vzpomínkou. Sezení místních politiků rusínské národnosti v lednu 2017 dokládá, že problém minimálně trvá a když už vlaje na stožáru vlajka regionu, lze říci, že roste. Minimálně web http://zakarpattya.net.ua se otázkám samosprávy regionu věnuje trvale.

Mocenské zájmy na záboru a rabování majetku stoupenců separatismu stály za eskalací konfliktu. Spor ukrajinských oligarchů došel až ke vzájemné válce. Igor Kolomojskyj financováním a vyzbrojením praporů Dněpr, Azov, Ajdar a Donbas získal vojenskou sílu k akvizici nových majetků. Rinat Achmetov jako dominantní vlastník v jihovýchodním regionu byl jeho soupeřem. Po masakru v Oděse již není cesty zpět a vývoj dal tomuto článku za pravdu. Nic se nevyšetřilo, dobrovolnické prapory dostaly volnou ruku k podněcování nenávisti náhodnými vraždami v ulicích. Výsledkem provokací byl vznik skutečné občanské války s tisícovkami mrtvých a několika miliony utečenců z místa konfliktu. To vše pod dohledem OBSE.

O průběhu konfliktu jsme psali v desítkách článků v průběhu let 2013-2017. Přehled článků najdete v pdf ročenkách za rok 2013 , 2014 2015 a 2016.

 

Propaganda místo dobré vůle


Stručně představíme propagandistické verze, které prezentují obě strany konfliktu.

1. Ukrajinská: ATO (antiteroristická operace)
. Jde v ní o likvidaci teroristů, kteří, "využívají jednu z možností taktiky politického boje, spojenou s použitím ideologicky motivovaného násilí". Za použití všech prostředků SBU (agentů, zpravodajců) řadového vojska armády, policejních orgánů. Tato verze cudně mlčí o tzv. dobrovolnických praporech typu Azov, Ajdar, Doneck…

2. Ruská: Národně-osvobozenecký boj ruského lidu Novoruska
za správné považují návrat do laskavé náruče pevného ruského objetí. Tato verze cudně mlčí o dlouhodobých emancipačních snahách regionu směřujících k samostatnému státu.

Na základě těchto dvou zcela opačných směrovek pro veřejné vnímání konfliktu vznikl nesmiřitelný antagonismus a umírají desítky tisíc lidí. Ideologické nálepky zcela záměrně zkreslující realitu umožňují omlouvat vraždění a ničení kdysi nejvíce průmyslově rozvinutého regionu bývalého SSSR. Tyto ideologické nálepky vložené do veřejného podvědomí nemají žádné reálné scénáře k ukončení tohoto konfliktu.

Žádná ideologie nepočítá s lidmi – potřebuje jen abstrakce typu lid/národ. S živými lidmi počítat nikdo nechtěl a problém se začal řešit pomocí letectva, reaktivního dělostřelectva a masových vražd. Vojenské ovládnutí ztracených území, ustanovení úplné a totální právní kontroly, čistkami obyvatelstva a jeho převýchově na Ukrajince. Jedna strana, podle vlastního tvrzení, provádí "antiteroristickou operaci", a ta druhá mírumilovné obyvatelstvo osvobozuje od ukrajinských okupantů.

 

Proč to hned tak neskončí


Spor trvá, mrtvých přibývá. Bezvýchodná situace, kdy je region pod blokádou ze všech stran, nutí obyvatelstvo kupovat výrobky za přemrštěné ceny a prodávat plody své práce za téměř nic. Černé a šedé zóny bez daní s lupiči na silnicích u tzv. kontrolních stanovišť, všechno je možné.

K dohodě o Krymu došlo velmi rychle. Tady si partneři zcela sami, pokojně a bez jediného výstřelu rozhodli otázku nové příslušnosti Krymu, ale okamžitě vznikl "problém" Donbas. Rusko v osobě prezidenta V. V. Putina za více než dva roky nenabízí žádné možnosti, kromě Minských dohod. Ty se zatím jeví pro ukrajinskou nacionalistickou frakci za kapitulační a z tohoto důvodu nejsou většinově přijatelné. Neplní se nic a nikomu to nevadí, není síla, která by plnění vynutila.

Co je výhodnější pro Ukrajince? Víra v televizní iluzi o agresorovi, žít ve strachu z obávaného souseda, okupanta a teroristů? To sama Ukrajina jako celek opravdu neví. Polovina chce na západ a polovina pošilhává po jediné Vlasti. Elity tuto válku nechtějí ukončit, nejsou toho schopny a nechtějí to dělat. Mají zatím větší užitek z ničení a rozkrádání, než z trpělivé manažerské práce a starostí o efektivní využití výrobních kapacit o lidi i stát.

To není jen ukrajinský konflikt, je to bohužel ruský problém a RF ho také musí vyřešit. Podle tohoto nekonečného seriálu je zřejmé, že se o nějakém řešení diskutuje, ale k dohodě je ještě daleko.



Poznámka pro Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám a spolupracující think-tank Evropské hodnoty: Text je je sice o Ukrajině a Rusku, ale není to putinovská propaganda. Autor je pouze pomýlený humanista a nemá rád zabíjení. Vezměte to prosím při svém hodnocení v úvahu.

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!



Související články:

10 komentářů :

  1. Proč je tam odkaz na ruskou Wiki? Tento stát je i na české! -https://cs.wikipedia.org/wiki/Don%C4%9Bcko-krivoro%C5%BEsk%C3%A1_sov%C4%9Btsk%C3%A1_republika

    OdpovědětVymazat
  2. Důležitá je i zmínka o tzv. Ukrajinské lidové republice! - https://cs.wikipedia.org/wiki/Ukrajinsk%C3%A1_lidov%C3%A1_republika

    Když anglosionističtí agenti a zednáři - ytzv. fevralisté spáchali únorový puč v Pitěru, vytvořili se tím podmíny pro činnost zločinných separatistickcýh band v Kyjevě - tzv. mazepčíků! Jejich zástupci stvořili fašistickou juntu - tzv. Centrální radu a samozvaně vyhlásili jakousi "ukrajinsko"u autonómii. Normálně by je car nechal pověsit a jejich stoupence rozstřílet na sračky jako vlastizráde, ale tzv. Prozatímní vláda v Pitěru řízená plukovníkem Housem, poradcem prezidenta Wilsona udělala velezrádný krok! Tuto teroristickou organizaci a její stát uznala!!! Do Kyjeva přibyl zástupce zrádné prozatímní vlády a schválil autonomii pro tzv. Ukrajinu na území 5 (slovy pěti!) gubernií! - Volyň, Kyjev, Podolí, Poltava a Černigov. Krom toho přiměl mazepovské fašisty kooptovat do Rady několik Rusů a Źidů! To se jim nelíbilo a když pak bolševici provedli dalí puč v Pitěru, tak se ruští vlastenci pokusili Radu odstranit. Ta ale stanula na straně rudého puče a následně anektovala ke své "autonomii" další gubernie - Charkov, Jekatěrinoslav, Cherson a na část Tavrické gubernie (bez Krymu). S tím už ale bolševické vedení nesouhlasilo a vyslalo proti Radě Rudou armádu. Následně byla v Charkově vyhlášena Ukrajinská sovětská socialistická republika. Zcela nezávisle na ní vznikla současně i právě inkriminovaná Doněcko-krivorožská sovětská republika - jako součást RSFSR! Nikoliv USSR! K tý jí proti její vůli přičlenil až 20. března 1918 bolševiky svolaný 2. všeukrajinský sjezdu sovětů!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. oprava: tzv. ... separatistických ... "ukrajinskou" ... vlastizrádce ...

      dodatek: Prozatímní vláda uznala jejich autonomii, nikoliv stát - omlouvám se! Ten byl vyhlášen až na pokyn německého prince - vyjednavače v průběhu tzv. brestlitevských mírových rozhovorů jako další prostředek nátlaku centrálních mocností na ruskou delegaci!

      Vymazat
    2. drobná oprava a další doplnění: pardon nešlo o prince, ale byl to německý generál! Max Hofmann, který to o rok později komentoval slovy:

      "Ve skutečnosti tahle Ukrajina je mým vlastním dílem a ne vědomá vůle ruského národa. Vytvořil jsem Ukrajinu proto, abychom mohli uzavřít mír alespoň s částí Ruska."


      Vymazat
  3. Ty zmíněné tisíce mrtvých hloubí onen pomyslný příkop. A s každým dalším mrtvým je ten příkop hlubší. Již na samém počátku oné války jsem předpovídal její opravdu těžko odhadnutelnou délku. A jedno je jisté již dnes. Ať už jí vyhraje kdokoliv, toto území se nikdy nespojí se zbytkem Ukrajiny v jeden homogenní celek. Ti mrtví tomu budou velmi velkou překážkou. I kdyby došlo k výměně ukrajinského vedení a radikální změně politiky, zůstane velmi dlouho pocit křivdy.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ad hricák: Naprostý souhlas. Vidím to stejně!

      Vymazat
    2. No toto území bylo do roku 1918 samostatnou republikou, čili by bylo nač navazovat.
      Jinak mě v této souvislosti napadá, že dnešní multikulti nápady jsou evidentní hovadiny, stačí se podívat na "sžívání národů" i jinde po světě, ne jen na Ukrajině.
      Jinak, mám příbuznou Ukrajinku a ta to odmítá vidět byť jen vyváženě. Západ to bohužel také vykládá jednostranně.

      Vymazat
    3. 14,32
      Zajímalo by mne, jak to ta vaše příbuzná z Ukrajiny vidí. Jestli se kloní víc k Rusku, nebo západu.
      Víte, já chápu, že my, nezúčastnění, se v tom těžko orientujeme. Z mého pohledu na celé současné situaci nese největší vinu současná Kyjevská vláda. Vidím to tak, že ať už byly neshody jakékoliv, jít proti vlastním lidem se zbraněmi je naprostá pitomost. Každá válka jednou skončí a střelba, při kterých umírají nevinní, jednou provždy smete ze stolu byť i hypotetickou možnost na jakous takous urovnání. Balkán je nám živým příkladem. Nakonec stejně nezbývala jiná možnost, než Jugoslávii rozsekat na kusy. A Ukrajina dopadne, díky válce, stejně. Jestli tam byly nějaké třenice před válkou, po ní už jí nikdo neslepí. Američané zřejmě vycházejí z vlastní občanské války. Ale tam nebyly alespoň jazykové bariéry. A stejně je co chvíli cítit určité napětí a zejména z Texasu stále častěji zaznívají separatistické tendence.
      Některé věci, jak vidno, nedokáže zcela zahladit ani čas.

      Vymazat
    4. Vladimíre, švagrová Ukrajinka to podává tak, že tam prostě Rusové vlítli a bylo to. A také to, že se tam pořádá hon na každého, kdo jen trochu sympatizuje s Majdanem. Nemůžu se ubránit dojmu, že je též rusofobní a na tom žádné dobré sousedské vztahy nepostavíte. Za všechno špatné na Ukrajině prostě můžou Rusové a to i přesto, že se současnou vládou, jakož i se všemi předchozími, spokojena není.
      A střílení ukr. vlády do vlastních lidí? Ale to přece nejsou jejich vlastní, to jsou Rusové a jejich sympatizanti a těch žádná škoda není. Nejlepší řešení - vyhnat a co neuteče, postřílet. Jugoslávie hadr.
      A ano, taky si myslím, že se Ukrajina rozpadne. Vždyť vzbouřené oblasti už vlastně samostatné jsou, jen to Ukrajina a Západ odmítají uznat. Ale to se časem taky změní, nebude cesty zpátky.
      Z tohoto všeho je jasně patrné, že jinakost ještě lidé tolerovat neumí a národnostní a náboženská směsice je sud se střelným prachem, kdy stačí malá jiskřička a nastane peklo. Do toho se oprašují staré křivdy, ovšem jen ty, které se komu hodí. A přikládají se jako polínka pod doutnající nenávist a závist, dvě kmotřičky války, které stále neztrácejí kontrolu nad naší myslí. Dokud se lidé budou raději bít než diskutovat, lepší to nebude.

      Vymazat
  4. Děkuji za sdělené historické souvislosti, z nichž mi plyne, že Doněcko-Krivorožská gubernie / oblast by měla mít právo na sebeurčení, včetně vzniku samostatného státu. Také bychom to Novorusku plně přáli, aby mohlo začít odstraňovat ruiny, která tam ukrajinské nacistické hordy napáchali v průběhu občanské války. Problém střetu nacismu : antinacismu na Ukrajině byl od počátku zřejmý (i českým souvěrcům a vyznavačům nacismu - i když se proti nařčení Štětí) a neni s podivem, že euroatlantická civilizace fandila nacismu!? Celkem myslím, že není, protože vzpomeňme historii: nacismus v Německu přišel k moci s podporou Západu, s jeho podporou se vyzbrojil a s jeho podporou a po láskyplném oběti Západu s Hitlerem v Mnichově začala válka - proti jejich spojenci - Polsku - pro kterého nehnuli ani prstem. Že pak Hitler nešel dále na Východ, ale na Západ, byla vina Velká Británie, která odmítla uzavřít protiválečnou koalici s SSSR proti Německu.
    Soudová válka na Ukrajině je celkem dobrou kopií občanské války ve Španělsku. Na straně lidové fronty stáli občané prakticky celé Evropy, bojoval tam nespočet tzv. interbrigadistů, také z ČSR. Na straně fašisty Franka stáli naopak politické špičky Evropy a přímou pomoc materiální, vojenskou a zejména "cestou humanitárního bombardování" poskytli Hitler a Musolini. Tak vlastně co chceme po elitách takového typu, jejichž pokračovatelé dnes sedí v Bruselu a komandují své vazalské státy.

    OdpovědětVymazat