Reklama

.

.

sobota 25. února 2017

Dovětek k maturitním zkouškám


Jiří Baťa
25. 2. 2017
Je mi opravdu líto, že většina čtenářů a následně diskutujících, nepochopila mé pojednání v mém předchozím článku a tím i vlastní podstatu věci, zda maturity ano či ne. Nechci nikoho podezírat z nedostatku logického myšlení, ale jak jsem z diskuzních příspěvků zjistil, celá řada diskutujících se zmíněné podstatě, tj. otázce, zda maturity ano nebo ne, vyhnula obloukem. Dovolím si zopakovat svoji základní myšlenku a názor na maturity jako takové.

 
     Ve svém pojednání jsem uvedl, že  pokud by se žáci či studenti v samotném průběhu studií dostatečně či patřičně věnovali výuce, čímž by získali potřebné vědomosti a znalosti, pak by samotné maturity byly zbytečné, resp.  jen tzv. třešničkou na dortu. Protože tomu tak není, jsou pro ně maturity velmi náročným biflováním, které jim nemusí vždy přinést potřebný efekt. Jak jsem poznamenal, studenti se musí na maturity usilovně připravovat tzv. biflováním, snaží se co nejvíce vědomostí „narvat“ do hlavy, ale kolik jim tam zbude po maturitní zkoušce, je opravdu otázka.
     Dále jsem uvedl, že školy  jsou zde primárně od toho, aby v ní žáci či studenti nabyli pro život potřebné  vzdělání a vědomosti, ale také, že kvalita a úroveň školství stojí na připravenosti a kvalitě učitelského personálu, na kvalitě (ne kvantitě) osnov a učebních materiálů a na samotné kvalitě vzdělávacího procesu.
     Pokud čtenář pochopí  základní podstatu významu školy a jejího poslání, musí následně také pochopit, že žák či student navštěvuje školu proto, aby se a zde a neříkám něčemu naučil, ale naučil tomu, čemu se naučit má, tedy co se vyučuje, přednáší, studuje atd. Uvedl jsem, že úroveň procesu vzdělávání se může zcela logicky lišit (a také se liší) a to od individuálních možností a schopností žáka či studenta, protože ne všichni mají stejné předpoklady ke studiu a učení. Od toho ale existuje klasifikace, která by měla objektivně ohodnotit kvalitu a úroveň vědomostí získaných studiem. Ostatně učitelský sbor by měl mít schopnosti a předpoklady diferencovat (a nepochybně se to také dělá), že na méně nadané žáky či studenty se bere jistý zřetel, což ovšem neznamená, že by od nich nebyly, v rámci jejich možností, požadovány co nejlepší výsledky.
Zopakuji tedy mé hlavní myšlenky, co čtenáři zřejmě nerespektovali.
-  Žák či student chodí do školy proto, aby se naučil tomu, čemu se naučit má
-  Podle toho, kolik se naučí a kolik toho ví a zná je objektivně klasifikován
-  V posledním ročníku by na základě klasifikace měla být konečná známka, třeba u požadovaného jazyka českého nebo matematiky, výsledkem za celé období učebně- vzdělávacího procesu žáka či studenta školy na té které úrovni (střední, odborná atd.)
-  Tyto výsledky by byly důkazem toho, kolik se toho skutečně  v průběhu studií naučil, kolik toho zná a jaké má ze studií celkové vědomosti
-  Z tohoto klasifikačního hodnocení o prospěchu vydat celkový vzdělanostní verdikt resp. vysvědčení žáka či studenta, ve smyslu vydání „Certifikátu, případně Osvědčení o absolvovaném vzdělání“ s uvedením stupně úrovně (úspěšnosti) studií, např. známkou 1 nebo slovy výborný, 2 slovy dobrý, 3 slovy dostatečný, 4 slovy prospěl, 5 slovy neprospěl. Takto získané kvalifikační „osvědčení“ studenta o absolvovaném studiu by mohlo být zcela na úrovni maturitní zkoušky s tím, že by nebylo nutné vědomosti studentů prokazovat zvláštní, samostatnou zkouškou, čím je maturita.
   Budu se opakovat když  podotknu, že k tomu je nutné vytvořit celkové podmínky, které spočívají ve vytvoření kvalitních elementárních principů procesu vzdělávání, zajistit vysokou kvalitu a úroveň všeobecného školství samotného, připravenost a kvalitu učitelského sboru a odpovědné vedení škol, klást na studenty vyšší nároky, od učitelského sboru a vedení škol vyžadovat kvalitu vyučování a objektivní hodnocení, zajistit trvalou kvalitu osnov, učebních materiálů a v neposlední řadě také brát zřetel na aktuální potřebu společnosti.
      Jedna poznámka na okraj. Pokud se nemýlím, řada různých procesů, kde jde o získávání vědomostí, např. kursy, školení, semináře apod., končí zpravidla nějakou zkouškou, říká se jí závěrečná zkouška. Neumím si představit, že by absolventi byli po skončení jednorázově ohodnoceni, tj. klasifikováni, ale pro prokázání jejich maximálních znalostí by z některých školených produktů skládali ještě jedny zkoušky, podobné maturitě! Apropó, proč se dělají maturity jen ze tří vybraných předmětů a ne ze všech, které studenti v průběhu studií  absolvovali? Ty ostatní  předměty nejsou tak důležité? Proč se tedy učí, když na nich zřejmě zas až „tolik“ nezáleží? Má to opodstatnění a logiku? Není to poněkud mimo mísu?
     Řada diskutujících se obšírně zabývalo, nevím proč, matematikou, potažmo maturitou z matematiky, přestože jsem se ani jediným slovem nezmínil, že bych snad matematiku zavrhoval nebo jí nějak opovrhoval. Přesto velká část diskuze byla věnována právě matematice. Vůbec nepochybuji o tom, jaký význam ve vzdělávání, notabene v životě matematika má. Sám v matematice  také nějak zvlášť nevynikám, nicméně obdivuji ty, pro které je matematika hrou, koníčkem, zálibou, prostě, že s  ní nemají problémy. Přesto jsou  lidé, kterým „matika“, jak se říká, nebyla dána sudičkami do vínku a mají s ní (mnohdy) celoživotní problémy. To je ovšem věc zcela jiného charakteru než o čem je řeč, tedy  o maturitách. Ostatně podobné problémy jsou u řady lidí co se týká jazyka českého, zvláště gramatiky, literatury, zeměpisu apod. Tak asi tolik, co jsem chtěl dodat na dovysvětlenou k tématu MATURITY ANO NEBO NE! Jak prosté, Watsone!

15 komentářů :

  1. Je obvyklé, že na studenty působí hrozba přezkoušení pozitivně. Kromě toho má maturita další význam, je potřeba prokázat zvládnutí látky z celé doby studia- notoricky se přesně tento přístup v běžné výuce nepoužívá, A nakonec je výsledek maturity celostátně ověřenou kvalitou absolventa. I na vysoké škole je třeba nejen nashromáždit výsledky zkoušek, ale také projít státnicí. Viděl jsem řadu studentů, kteří se jakžtakž protáhli zkouškami, ale státnice ukázaly naprostou neschopnost zvládnout obor jako celek.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. K tomu není moc co dodat.
      Značná většina dnešních mladých lidí se zúčastní docházky (vetšinou nedocházky) do školy, vč. té střední a to jen za účelem zisku "papíru".
      Jako vyučující jsem říkal:"Státe plať mě a já do práce ani nemusím, neb omladina nechodí." Ač to je škola tzv integrovaná, tudíž žáci (pro rozlišení po staru, žaturanti a učni), tak se školní docházce vyhýbají, důtky, zhoršené známky z chování jim jsou šuma fuk a špatné známky? Opět bing ho dtto co docházka. Navíc z důvodů financí pro školu, jsou nevyhoditelní!
      Tudíž maturita se po r 1989 stala jen Damoklovým mečem, bohužel bez ostří!

      Vymazat
  2. pane autore, myslím si, že se zbytečně zaobíráte věcí, která je dávno vyřešená. Pokud na maturitu student má vědomosti, nemusí se bát a zkouškou z dospělosti si uzavře jednu důležitou životní etapu.Dnešní studenti bohužel mají na maturitu velmi sporadicky a tudíž se mohou ze zpřísňování a vyšší náročnosti mohou pomalu pos.at.
    Sims.

    OdpovědětVymazat
  3. Já s panem Baťou souhlasím. Podle mé vlastní životní zkušenosti z dob středoškolského na tehdejší SVVŠ to mohu doložit. Ačkoliv jsem maturitu z matematiky absolvoval naprosto bez problémů, bez jediné chyby, stejně jsem byl oznámkován výrazně horší známkou, zřejmě s ohledem předchozí moje známky. V tomto smyslu byla pro mne maturitní zkouška naprosto zbytečná. Podobné to bylo z češtiny, kdy jsem gramatiku ovládal perfektně, ale byl jsem líný na biflování nauky o spisovatelích a literárních dílech a taky se přihlédlo spíše na tu slohovou část.

    OdpovědětVymazat
  4. Udělat si nějakou školu, neznamená jí vystudovat. Především je třeba říci, že učení bolí. Opravdových geniu kteří se podívají na učebnici nebo na zadaný úkol a ještě jej vylepší ze své hlavy je opravdu málo. Jsem naprosto přesvědčen, že určité sankce v podobě známek, dokonce i rákoska mohou přinést ovoce. Nemá smyslu učení nějakým způsobem ulehčovat, do doby nežli někdo vymyslí trychtýř kterým se znalosti budou do mozku dopravovat pohodlným způsobem jiná možnost, nežli se to nastudovat neexistuje.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano ke geniům, ono Gaussovo rozložení platí!

      Vymazat
  5. O maturitách je zbytečné mluvit.Hlavním předmětem
    by měla být čeština a matematika.Jaké další by se
    mělo rozhodnout u cizích jazyků(dle výběru) a také
    dějiny národa bez letopočtů.Připravený student se
    bát nemusí a nepřipravený propadá.To je vše.
    Petr Majevský

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Alespoň století, pane Majevský, to by mi stačilo. A nějaký ten významný letopočet, aby se student blýskl vědonostmi. Tragedie je, když vám někdo tvrdí, že něco bylo o sto let dříve, nebo později.

      Vymazat
  6. Pane Baťo, na tomto a předchozím článku je vidět, že jste absolutně nepochopil smysl a význam maturity.
    Smutné.

    OdpovědětVymazat
  7. Přesně, jak pravil 22:40. Hlasatelé všelikých nesmyslů, založených na strašáku (podsunuté tvrzení, následně hravě hlasatelem vyvrácené, což je vydáváno za argumentaci), zpravidla neodbytně hlásají své nesmysly dál s výčitkou: "Ale vy jste mě nepochopili". Takže po lopatě, pane Baťo, pochopili jsme. Nevíte vůbec, o čem píšete. Novotný

    OdpovědětVymazat
  8. Když slyším slovo maturita,vybaví se mi film "Vrať se do hrobu",to je význam maturity.My jsme říkali,že maturita je slavnostní ukončení školního roku.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nějak jsem si všelijakých zkoušek užil, stihnul závěrečnou ze "Střední školy Zdeňka Nejedlého" což byla původně "měšťanka“, tehdy už rámec povinné školní docházky, závěrečnou z dvouletého! učňáku před jakous komisí po „Odborném učilišti státních pracovních záloh“ (tak to skutečně znělo!), potom maturitu ze střední při zaměstnání (5 let) i vysokoškolské rituály (6 let) až po diplom. Žádný problém. Protože a především, žádná smůla, klika! A jsou to právě maturity ze střední, kde náhoda hraje roli téměř rozhodující. Svatá pravda, konečné hodnocení absolvovaného vzdělání by mělo být objektivním souhrnem výsledků celého studia, ne jen nahodilé trefy do několika segmentů formulovaných v maturitních otázkách, námětech nebo jak to nazvat. Jak já to prožil, tak nejjednodušší byly právě všechny ty zkoušky, Předcházející – spousta času, často otrava i nuda. V základní myšlence má pan Baťa pravdu. To by ovšem celé to školství muselo mít o řády vyšší a téměř nedosažitelně vyrovnanou kvalitu. Ona ta maturita a vůbec nějak standardizované zkoušky mají přece jen nějaký přínos – mohou být bičem i na kantory.

      Vymazat
  9. Pane Baťo!, máte v mnohém pravdu.
    Připojím svůj názor jen k tomu, co považuji za diskutabilnější.
    Maturitní zkoušku na SŠ, stejně jako státnici na VŠ, považuji za užitečnou.
    Ano, je to stresující zážitek, ale v životě každého z nás potkává podobných zátěží mnoho, a není na škodu se na ně připravit již od mládí.
    Maturitní zkouška z několika profilových předmětů má osvědčit, že student zvládl to, co měl, a že tu znalost drží i v okamžiku, kdy školu opouští. Nesouhlasím s vámi v tom, že např. matematika se dá nabiflovat. "Nabiflovat" se snad ta disciplina dá ještě na jednu průběžnou pololetní písemku, ale na maturitní zkoušku nikoliv. Matur. zkouška totiž osvědčuje to, že student školu opouští s aktivní znalostí všeho(!) učiva, jež bylo probráno za celou dobu školy, a nikoliv jen toho, z čeho složil dílčí zkoušku naposled. Oba dobře víme, jak naše znalosti s časem mizí. Říká se, že u vysokoškoláků je poločas ztráty znalostí ca. 5 let. Takže z toho, co se naučili (a mezitím neopakovali či nevyužívali) znají za deset let již jen asi 1/4. U středoškolského učiva, které není až tak komplexní, to může být i doba delší, ale i tak se získané znalosti bez opakování vytrácejí.
    I proto ta souhrnná zkouška! Která mj. nutí studenta i ke hlubšímu (a nikoliv povrchně zvládnutému - nabiflovanému) zvládnutí učiva. Tedy ke hlubšímu porozumění a zažití (osvojení).
    A která byla alespoň v r. 68, kdy jsem na SVVŠ z matematiky maturoval, jednotně pro ten typ školy koncipována tak, že tuším pět zadaných příkladů jednak pokrývalo velmi širokou oblast, jednak kombinovalo několik dílčích (např. goniometrii s vyšší algebrou a analytickou geometrií). Průmyslovky pak měly jiné matur. otázky a jinou náročnost, tj. matur. zkoušky byly diferencované!, a to bylo také dobře. Studenti také již od počátku věděli, že maturovat budou, a proto se k tomu předmětu i jinak chovali.
    Stejně tak se podle mého nedá na poslední chvíli před maturitou naučit (na solidní úrovni) ani cizí jazyk či rozsáhlé reálie např. z biologie či literatury ...
    A nyní (osobní názor) týkající se porovnání využitelnosti absolventů bezprostředně po absolvování SŠ; zatímco v padesátých a šedesátých letech se prakticky každý maturant strojní či elektrotech. průmyslovky mohl bez zvl. zaškolování ihned zapojit do pracovního procesu jako konstruktér či projektant, dnes to bez delšího "zaškolování" nejde. Stejné je to i s vysokoškoláky technických oborů. Jakoby školské osnovy ustrnuly a studenti nejsou dostatečně připravováni na to, co je v praxi očekává. I na to by ministerstvo školství mělo vhodně zareagovat.
    Takže, abych to shrnul:
    (a) maturitní zkoušky ANO!, i z matematiky (jednotně v celé republice, ale diferencovaně!! podle studijního oboru),
    (b) studijní osnovy koncipovat tak, aby žáky škola připravila ne na minulost, ale na předvídatelnou budoucnost.

    OdpovědětVymazat
  10. Nevím proč za bývalého režimu jsem žil s představou, že rovněž školství v důsledku toho, že komunisté se dostali k moci a mimo jiné se zemědělstvím naložili tak jak naložili /to mi bylo blízké, protože matka pocházela z vesnice/ a dále prý, že všechno, co je společné je horší /umně se toho využívá i dnes - za předchozích politických garnitur nás mělo zachránit soukromé zdravotnictví - jak vypadá - viz stanové pojízdné nemocnice v USA, to je rub tohoto názoru - tak na okraj/, tak tedy žil jsem v představě, že v tom kapitalismu je všechno lepší, že tedy lepší je i školství. Mimo jiné také např. z toho důvodu, že za předchozí republiky, tedy první republiky bylo osmileté gymnazium ve kterém byla latina 8 let každý den /tak absolventi jestli nic, tak alespoň uměli latinu/ a potom si třeba vzpomínám řeči o tom jak nás špatně ovlivnil sovětský vzor - mimo jiné se zavedením akademických titulů - např. CSc - candidatus scientiarum, správně má být Scientiarum candidatus - v latině totiž determinans je na druhém místě a derminandum na místě prvnímm, čili podobně správně se řekne schola nova - nová škola, v čestině je tomu naopak - determinans je na místě prvním. Ostatně i v jiných slovanských jazycích, polština je kupodivu vyjimkou. Učitel latiny nám na tomto místě říkal před celou třídou, že je to tzv. "sovětská latina" - byl to již důchodce a bylo to kolem roku 1968 - před ním i po něm, takže mu na jeho místě asi tak moc nezáleželo a proto jeho odvaha. Tedy zpět ad meritum: žil jsem tedy za totality s představou, že školství za první republiky stejně jako ekonomie bylo lepší než na totáče. Nyní se dozvídám, že školství produkuje ještě hloupější studenty než tomu bylo za totáče. Napadá mně jen jedno. Stejně jako za úroven ekonomie a za život prostých lidí nese zodpovědnost elita - ta ji nese vždy za každého režimu - tak podobně za stav studentských hlav nese zodpovědnost učitelský, nebo chcete li vysokoškolský sbor - a ten je podle přání elitářů, to jest uči podle libosti elity. Podpis: Hloupý pisálek.

    OdpovědětVymazat
  11. Předpokládá se, že většina absolventů škol s maturitou bude pokračovat ve vysokoškolském studiu. Maturita je první životní test, zda se žák neučí jen z "hodiny na hodinu", ale zda je schopen pojmout najednou větší objem učiva. Na vysoké škole je to pak základní způsob učení jednotlivých oborů, kdy zkoušený na konci semestru/ročníku musí skládat několik závěrečných zkoušek. Pro trvalejší zapamatování byl ještě výhodnější poválečný systém, kdy z předmětu, které se přednášely po několik semestrů, se skládala dílčí semestrální zkouška (kolokvium) a pak souhrn oboru ve zkoušce závěrečné. Myslím si naopak, že by komplexnější zkoušení mělo být už na středních školách, tedy zkoušení nejen z nové, ale i předchozí probrané látky.
    Nicméně problém matematiky zde je, neb je součástí výuky. Tlak na výuku tohoto předmětu je logický: potřeba antropologů, historiků, filosofů, archeologů.... i když je uměle vytvářena, je menší, než potřeba ing, techniků...
    Bylo též řečeno, že je to dnes jediný předmět, učící logice a tu potřebuje lékař, právník ... Myslím, že problém matematiky není ani tak problémem žáků, jako problémem pedagogů: jsou tací, kteří matematiku ovládají "primisima", ale nedovedou ji učit. Dost podobné je to samozřejmě s fyzikou a chemií. Protože náš stát potřebuje vzdělance s logickým myšlením, je logický tlak na zkvalitnění výuky matematiky.
    Závěrem: domnívám se, že by obecně povaha výuky na středních školách měla s postupujícími ročníky nabírat trochu povahy ze studia vysokoškolského a maturita by měla být prvním prubířským kamenem, který by ukázal samotnému studentovi, zda má či nemá předpoklady pro studium na vysoké škole a v jakém směru a stupni.

    OdpovědětVymazat

Reklama