Reklama

.

.

pondělí 6. února 2017

Inferno na Donbasu: Ostřelování a vzájemné obviňování. Kyjev rozehrál krvavou hru na Trumpův účet. Jsou Minské dohody mrtvé? Banderovské blouznění a Doněcká realita

Ľubomír Huďo
6. 2. 2017  ProtiProud
Ľubomír Huďo - redaktor slovenského Protiprúdu - analyzuje obnovení bojů na povstaleckých územích Ukrajiny jako Porošenkův cynický tah na ovlivnění nové administrativy Bílého domu a udržování protiruské hysterie na Západě.


Během státního převratu (Euromajdanu) byl Ukrajincům slibován ráj, přišlo však peklo: vytoužené německé platy a důchody byly, zůstávají a zůstanou pro východní Evropu, opilou podvodnou bájí o evropské integraci, pouhou chimérou. Tedy až na úzkou vrstvu "vyvolených" podvodníků, tunelářů a spekulantů. Typické je to právě na Ukrajině, kde si oligarchové hrabou na úkor všech ostatních, stále však přesvědčují svět i domácí veřejnost o novém směřování státu.

Ekonomické živoření a občanská válka jsou výsledkem hledání evropské cesty a transatlantického spojenectví. Na vině je "samozřejmě" Moskva, Putin a ruskojazyčné obyvatelstvo - kdo také jiný? Představa o Velké Ukrajině, hýčkané Bruselem a chráněné Washingtonem na vítězném protiruském tažení, dostává stále větší trhliny. Pochod přes mrtvoly mění těžce zkoušenou zemi v chronicky hnisavou ránu celého evropského prostoru.

 

Dohody, příměří a palba


Ve stínu Brexitu a protitrumpovské kampaně ustoupilo dění na Ukrajině do pomyslného pozadí, přestože stále hraje klíčovou roli v evropsko-ruských a americko-ruských vztazích. A tak netrvalo dlouho a opět je zabíjení a ostřelování na Donbasu v centru pozornosti. Po krátkém zimním spánku od Vánoc do konce ledna nastalo aktivní míchání geopolitických karet na úkor civilního obyvatelstva na východě Ukrajiny. Tam si navzájem nic nedarují na jedné straně ukrajinská armáda a prokyjevské dobrovolnické sbory - a na druhé straně ruskojazyční Ukrajinci - povstalci proti diktatuře pučistické vlády instalované Západem.

Od vypuknutí bojů na jaře 2014 bylo již v rámci dohod z Minsku ohlášeno několikero příměří, vždy však byla porušována, dokonce s rostoucí intenzitou. Stejně dopadlo i poslední zastavení palby z konce minulého roku, z čehož se zúčastněné strany nyní obviňují navzájem. Konflikt si dosud vyžádal téměř 10.000 lidských životů.

Průmyslové město Avdijivka, které je pod kontrolou ukrajinských vládních sil, leží asi deset kilometrů od severního okraje Doněcka, hlavní povstalecké bašty proruské domobrany. Nejnověji se stalo dějištěm nejkrvavějších bojů od vyhlášení posledního příměří. Armáda a povstalci se vzájemně obvinili z nasazení těžkých zbraní, zhoršením situace v Donbasu se zabývala i Rada bezpečnosti OSN.

Povstalci uvedli, že ukrajinská armáda ostřelovala Doněck taktickými raketami Uragan - jde o raketomet se šestnácti raketami, které dopravují do vzdálenosti 35 kilometrů bojovou hlavici o váze až 100 kilogramů. Povstalecká agentura DAN oznámila, že ukrajinská armáda ostřeluje z těžkých zbraní město Jasynuvata, přičemž miny a granáty zasáhly i severní obvody Doněcku. Podle ukrajinské agentury Unian ukrajinští vojáci zajali v Avdijivce ozbrojeného povstalce, přičemž v oblasti prý působí ruští vojáci a instruktoři.

Kate Byrnesová, zástupkyně USA v Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), v tom měla okamžitě jasno a prohlásila: "Rusko a jeho separatisté vyprovokovali konflikt v Avdijivce. Žádáme Rusko, aby zastavilo násilí, ctilo podmínky příměří, stáhlo své těžké zbraně a ukončilo pokusy o obsazení nového území za kontaktní linií."

Podle Moskvy naopak ukrajinská strana záměrně vyprovokovala konflikt, neboť se obává zlepšení vztahů mezi novým americkým prezidentem Donaldem Trumpem a Vladimírem Putinem. Ruský prezident během návštěvy Budapešti v souvislosti s událostmi na Donbasu konstatoval, že ukrajinská vláda se snaží zatáhnout novou americkou administrativu Donalda Trumpa do krize na východě země a není ochotna uplatňovat mírové dohody z Minska. Zároveň se válkou snaží mobilizovat veřejnost, roztrpčenou hospodářskými a sociálními nezdary.


Dva různé výklady


Palba ve východoukrajinském městě Avdijivka a jeho okolí vypukla krátce po prvním telefonickém rozhovoru mezi Donaldem Trumpem a Vladimírem Putinem. Nová americká administrativa dala najevo, že by ráda navázala lepší vztahy s Ruskou federací, než tomu bylo za bývalého prezidenta Baracka Obamy. Podle bezpečnostních analytiků kritických k Rusku může jít o promyšlený krok ze strany Moskvy. V rámci telefonátu prezidentů se hovořilo i o situaci na Ukrajině a byla vyjádřena snaha obou stran pomoci zlepšit a stabilizovat situaci.

Dobré vztahy se Spojenými státy chce však udržet i Ukrajina, která počítá s podporou i nového amerického vedení. Padl dokonce návrh na setkání Donalda Trumpa s ukrajinským prezidentem Petrem Porošenkem ještě v únoru. Nyní se tedy Moskva ofenzívou na Ukrajině rozhodla prověřit Trumpa a využít jeho domácích problémů při nástupu do Bílého domu. Mezitím dosáhnout územních zisků v oblasti bojů a zaujmout pozici silného hráče s vlivem na rozsáhlé území - včetně Ukrajiny. To je pohled komunity bezpečnostních analytiků, pro které je Rusko permanentním viníkem a nebezpečným taktikem.

Donald Trump v telefonickém rozhovoru s Petrem Porošenkem, který byl jejich prvním kontaktem, slíbil, že USA budou prosazovat obnovení míru na ukrajinsko-ruské hranici. Zdůraznil, že Bílý dům chce spolupracovat stejně s Ukrajinou i s Ruskem. Porošenko po telefonátu mluvil o strategickém partnerství mezi USA a Ukrajinou a "náhle ho napadlo", že řešení situace na Donbasu vyžaduje politické a diplomatické prostředky. Že by Porošenko po telefonátu s Trumpem pochopil, že řinčení zbraněmi a sny o Velké Ukrajině na novou administrativu nepůsobí - a zbývá diplomatické řešení?


Nekonečné taktizování


Jiný pohled nabízí německý deník Süddeutsche Zeitung (SZ) s odvoláním na své zdroje v německé vládě. Podle nich se ukrajinská armáda snaží pohnout demarkační linií ve svůj prospěch. Německé vládní kruhy se domnívají, že Kyjev chce zvýšit napětí v naději, že eskalace konfliktu pomůže "demobilizovat" amerického prezidenta, při jeho plánech na dohodu s Moskvou. Podle SZ v Berlíně prý s nelibostí pochopili, že Porošenko udělá cokoliv, aby znemožnil zrušení sankcí proti Rusku. Zároveň se německá vláda obává, že taktizování může vést i k opačnému efektu - prezident Trump zmírní sankce proti Moskvě, Rusko z toho může vytěžit - a konflikt vzplane ještě s větší silou.

Jak taktizuje Moskva a Kyjev, zůstává otevřenou otázkou pro znepřátelené tábory obhájců i kritiků popřevratového ukrajinského vedení. Faktem zůstává, že Porošenova klika, vládnoucí v Kyjevě z milosti americké diplomatky Nulandové a dosavadní Obamovy politiky vnitřního ovlivňování euromajdanských akcí, nepřežije bez podpory Bruselu a Washingtonu.

Tlak na Rusko a americko-evropskou protiruskou hysterii potřebuje jako živou vodu pro svou další existenci. Potřebuje jakýmikoli prostředky udržet dosavadní geostrategii Nového světového řádu s cílem odstavit Rusko a Čínu od vlivu na světové dění. Ukrajina se svými historickými křivdami, dávkou šovinismu a bojovým duchem plně vyhovuje jako destabilizující faktor při ruských hranicích i za cenu jejího vlastního sebezničení.

 

Visí ve vzduchu další Majdan?


Jenže Kyjev má více problémů. Poslanec Nejvyšší rady a velitel "banderovského" pluku Azov (tzv. Národní garda Ukrajiny) Andrij Bileckij prohlásil, že současná vláda může být kdykoliv svržena: "Vláda si musí uvědomit, že jí nedůvěřuje 90 - 95% obyvatel země. Stačí jedna zápalka, aby došlo k výbuchu. Zápalkou může být cokoli, třeba nějaká hloupost, jako že vládní auto srazí babičku."

Podle něj se v takové chvíli prezidenta Porošenka nikdo nezastane: "Nejsou žádní vojáci, kteří budou tři měsíce stát na Majdanu. Máme kritické množství nespokojených lidí mezi veterány z bojů. Člověk, který prošel válkou a vrací se do dnešní reality, nemůže být samozřejmě šťastný." Již dříve se objevily zprávy, že strana Julije Tymošenkové (Otčina) připravovala v Kyjevě další Majdan. Protesty mělo spustit zvýšení tarifů komunálních služeb.

A ruská karta? Pokud by Rusko projevilo skutečně své domnělé imperiální choutky, které mu připisují mainstreamová média a politici, tak podle Bileckého budou ukrajinské ozbrojené síly na Donbasu okamžitě zničeny: "Pokud bude Rusko chtít, tak všechno změní v průběhu jedné sekundy. Toto vědomí demoralizuje naše vojáky ... Pokud, nedej Bože, se Rusko rozhodne pro radikální řešení, tak se vykoupeme ve vlastní krvi a nic tomu nezabrání."


Poučení z historie


Tragédie spočívá v tom, že ukrajinské vedení blouzní v duchu banderovců o tom, jak znovu obnoví Velkou Ukrajinu a navrátí pod Kyjevskou kuratelu Donbas i Krym. Poučení z historie Jen těžko však může počítat s dobrovolnou kapitulací proruských povstalců za cenu průhledných a dočasných ústupků a jazykových, či samosprávných nabídek, s nimiž mělo přijít už dávno, ještě před rozpoutáním občanské války. Prolilo se již mnoho krve a na povrch vyplulo příliš mnoho nenávisti. Dnes už je řešením buď jen vzájemné zabíjení se do úplného konce a posledního muže, nebo dohoda o vzájemné koexistenci, k němuž by ovšem musel Kyjev dotlačit ten, kdo všechno začal: Spojené státy a EU. To ale s "banderovským blouzněním" půjde těžko. I když pokusy tu jsou.

Známý ukrajinský historik Jaroslav Hrycak během přednášky pro novináře na Ukrajinské katolické univerzitě ve Lvově řekl, že je nutno najít osoby a symboly, které by mohly spojit Ukrajince v celé zemi. Podle něj by takovým symbolem mohl být kozácký hejtman Bohdan Chmelnickij: "Ten je přijatelný jak pro ukrajinskou část země, tak i pro rusky hovořící populaci." Z ukrajinského pohledu Chmelnickij představuje národního hrdinu, někteří ho vnímají dokonce jako otce vlasti. Radikálové mu však vyčítají uzavření spojenectví s Ruskem.

Času k řešení rychle ubývá. Buď bude ukrajinské vedení dotlačeno ke skutečnému hledání nekonfliktní budoucnosti se silným sousedem a s vlastními ruskojazyčnými občany na východě země, nebo se bojem na život a na smrt zcela pohřbí.

V nové konstelaci po zvolení Donalda Trumpa snad začíná tušit, že v takovém případě ji nespasí ani vojska NATO, ani eurobyrokrati, protože ti nyní budou mít úplně jiné problémy. Pokud to Porošenko po telefonátu s Trumpem nepochopil, budeme mít problém všichni. Pak už se stát může cokoli.

6 komentářů :

  1. DLR nepoužívá výrazy, jako Avdijivka, či Jasynuvata, stejně jako neznají výraz Debalceve.
    To jsou ukrošské paskvily.
    Místní používají místní názvy.
    Avdějevka, Jasynovatka a Debalcevo.
    Do pr-de-le.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Takhle to psal Vlk. Jeho svodky mi chybí.

      Vymazat
  2. Je to problem
    Jedine reseni je Kymace!

    Kazdopadne nemci zasrani nemaji do toho co kecat

    OdpovědětVymazat
  3. Němci do toho kecat mohou.Oni jsou jedním z těch,
    kdo ten Majdan vyvolali a podporovali.Mohou jen
    donutit banderovce,aby přestali válčit.To se jim
    nepovede.17:58 správně poukázal na rozdíl mezi
    ruskými a ukrajinskými názvy.
    Petr Majevský

    OdpovědětVymazat
  4. dobře napsané a souhlas i s nastaveným řešením, ale čert ví jak to nakonec bude.

    OdpovědětVymazat