Reklama

.

.

pondělí 20. února 2017

Masarykova „Otázka sociální“ po stu letech

Bohumír Blížkovský
20.2.2017  České národní listy

Masaryka nemusel nikdo přesvědčovat, že sociální otázka náleží k základním otázkám lidstva. Masaryk sociální problémy své doby dobře znal a hluboce prožíval na základě vlastních životních zkušeností. Jeho obsáhlá, nedávno znovu vydaná „Otázka sociální“ z roku 1898 svědčí o prvořadém významu, který této obecné problematice přikládal. Pokusím se o její aktualizaci. 
 
Začnu slovy TGM: 
„Sociální otázka není pouze otázkou dělnickou, jako roku 1487 (v čase utužení nevolnictví, pozn. BB), nebyla pouze otázkou selského lidu. Sociální otázka není pouze otázkou jedné třídy a kasty, je otázkou všech... Tato otázka musí být rozřešena celá a pozitivně, a to znamená ... potlačit sebelásku. Sociální otázka je otázkou mravnosti - nemravnosti, je otázkou násilí a účinné humanity.“ (Česká otázka, 1895).

„Demokracie není panování, nýbrž práce k zabezpečení spravedlnosti. „Silný si vždy pomůže sám - ochrana slabých, toť úkol nové doby“. 
„Demokracie musí být stálou reformou, stálou revolucí, ale revolucí hlav a srdcí“. (Lidové noviny, 30.10.1929). Známá je i jeho lapidární teze:
„Jdu: 1. vždy s dělnictvem, 2. často se socialismem, 3. zřídka s marxismem“. (Masarykova abeceda, s. 58).

Marxismu na přelomu 19. a 20. století vytýkal nedostatek realismu, humanismu a demokratismu. Socialismu bez demokracie nedůvěřoval. Nesouhlasil zejména s kontraproduktivní pseudoradikální metodou „ryc nebo nic“. Revoluci nevylučoval, ale přednost dával reálným radikálním reformám. Byl si vědom náročnosti ideálů demokracie a socialismu; dobře věděl, že jedno ani druhé není uskutečnitelné bez patřičné vzdělanosti a morálky.

V rozporu s tímto historií potvrzeným postulátem náleží osvětová role polistopadové demokracie k našim nejnebezpečnějším slabinám. Rozhodující část česky psaných deníků i týdeníků je například již tak odcizená, že se mnohé naše klíčové otázky vytrácejí. Cenzura tichem a vytrvalými i vydatnými „kapkami jedu“ funguje účinně. O těžce dobývanou svobodu slova tak zásluhou našich pomatených pseudoliberálů a zahraničních monopolů přicházíme (viz Čelovský). Absence žádoucí osvěty je zkázonosná. Prohlubuje se dezorientace, nezájem o věci veřejné, neschopnost vidět, řešit a hájit naše společné existenciální zájmy. Jde o slabiny, vedoucí k sebezáhubě. Rozhodující část dezorientované polistopadové reprezentace dokázala likvidovat dokonce i Československo, vlastní stát, který měla demokraticky spravovat.

Sociální otázku chápe Masaryk široce, v souladu s její složitou povahou a podmíněností. V jejím rámci uvažuje vlastně o stavu a vývoji společnosti, o problematice veškerého lidského života a světa. Masarykova sociální otázka - podobně jako následně přidružená, neméně akutní otázka ekologická - se týká každého člověka, je univerzální, zahrnuje vztahy mezilidské, vztahy lidí k jejich světu i vztahy člověka k sobě samému. Není záležitostí skupinovou, třídní, ale všelidskou. Je lidskou odpovědností za sebe sama, za bližní, za obec, národ i celý lidský svět. V témže duchu ve 20. století požaduje A. Schweitzer naši odpovědnost za vše živé.

Nejvyšší Masarykovy sociální ideály jsou etické a emancipační. Sociální pomoc má proto směřovat ke svépomoci, především má učit kvalitnější práci a seberealizaci. Má-li člověk být a zůstat člověkem, musí se učit žít s druhými, řešit společné problémy, musí též dokázat být sám sebou. Sociální péče má osvobozovat člověka od jeho bariér, od jeho vnějších i vnitřních omezení a odcizení překonáváním bídy hmotné a duchovní, přemáháním sociálního útlaku, nemocí, vlastní zaostalosti, strachu, pověr, lenosti, nekázně, nevzdělanosti a jiných ohrožení. Společnost má poskytovat tolik svobody, kolik je možno a vyžadovat tolik řádu, kolik je nutno. Všechna práva mají být vyvážena odpovídajícími povinnostmi. Spořádaná společnost předpokládá vstřícnou spoluúčast (participaci) všech občanů, netrpí nezasloužená privilegia, diskriminace, ani vypočítavost spekulantů a parazitů.

Masaryk si byl vědom, že pouhé morální apely, kázání, ani filantropické dobročinné almužny sociální problémy nevyřeší. Prosazoval proto funkčnější pojetí politiky, jako umění vidět a dobře řešit společenské problémy v duchu kritického realismu, humanismu a demokratismu. Takové koncepční tvůrčí řešení naléhavých problémů nesleduje povrchní populismus, okázalá gesta; vylučuje vyhrocování konfrontací, podporuje konkrétní konstruktivní kooperace. Takové politiky je nám potřeba jako soli.

Dosud nedoceněná velikost Masarykova odkazu spočívá v jeho pozoruhodně funkční komplexnosti. Masaryk se neorientuje jen na reformy vnějšího světa, neméně důrazně požaduje i reformy vnitřní, usiluje o souvztažnou kultivaci vnějšího i vnitřního světa člověka. Účelným propojením dimenze etické, politické, vědecké, kulturně osvětové i filozofické předjímá žádoucí, dosud vzácná systémová řešení sociálních problémů. Jen taková řešení mohou být dostatečně účinná a trvalá.

Sociální otázka TGM není jen jedním z jeho děl, náleží k jádru jeho odkazu. Tím více zaráží, proč je dosud širší využívání celého jeho díla tak zanedbáváno i zpochybňováno a proč to i mnozí Masarykovi stoupenci zamlčují. Donedávna usilovalo nemálo našich převrácených extrémistů i o demontáž pouhého slova „sociální“. Sociální otázka je tak po stu letech akutnější, než byla. Vyplývá to z nezvládnutých, prohlubujících se krizových trendů a vyhrocujících se rozporů soudobého světa:

1. Nejvážnější ze všech krizí je krize hodnotových orientací. Poprvé v lidské historii vyvolává převládající bezohledný egocentrismus lidského snažení reálné globální existenční ohrožení. Ekologické, životodárné i systémotvorné vazby antroposféry, biosféry a abiosféry narušuje již soudobá vládnoucí civilizace tak nebezpečně, že vzrůstá autodestrukční riziko pro všechny.

Šířící se znevažování základních sebezáchovných hodnot - obecných orientačních perspektiv zbývajících k záchraně - je proto zejména v naší době krajně nezodpovědné i zločinné. K degeneraci i záhubě základních eufunkčních hodnot pravdy, dobra, krásy i demokracie a humanity přispívá hlavně postmoderní úpadkový nihilismus i krajní subjektivismus a relativismus. Pozitivní obsah a smysl adekvátních lidských ideálů (základních axiologických kategorií i axiomů) se náležitě nerozvíjí, ale povážlivě vytrácí, deformuje, redukuje i anuluje. Svévolné překrucování eufunkčních hodnot dosáhlo již takového stupně, že se proměňují v prázdné pseudohodnoty; nabývají dokonce opačného významu: totalita se vydává za demokracii a humanitou se nestydatě zdůvodňuje i bombardování nevinných. Kde se trpí bezmezný nepořádek, kde neplatí ani elementární pravidla logiky a etiky, tam vládne ovšem anomie a chaos sociálního darwinismu, v němž se spravedlnosti dovolá málokdo. Advokáti tu bohatnou spíše obhajobou zlodějů a ortely tu nezřídka ovlivňuje více vrchnost a mafie než soudce, střežící spravedlnost. Ve společenství, v němž je hlavním právem „právo silnějšího", v němž má každý „svou pravdu“, je všem dovoleno vše. Tím naléhavější je odhalování a konstruktivní překonávání krize hodnot dříve, než bude pozdě.

2. Nebývalá koncentrace gigantické globální moci není dosud adekvátně demokraticky a odborně využívána, regulována ani kontrolována. Vzrůstá riziko, před kterým varoval L. Mňačko: „Absolutní moc kazí absolutně“. Sílí autoritativní tendence k neoabsolutismu, prosazují se řešení z pozice síly. Žádoucí kooperace brzdí stupňující se konfrontace. Demokracie bez opravdové humanity a osvěty se zvrhává v boj všech proti všem. Přílišnou kumulaci moci a nezaslouženého bohatství nepřežila dosud žádná civilizace.

3. Celosvětový stav sociální spravedlnosti i soudržnosti je povážlivě neuspokojivý. Humanitní, sociální, hospodářská, samosprávná, osvětová, ekologická i mezinárodní dimenze demokracie se náležitě nerozvíjí. Sociální distance neúnosně rostou. Relativně velmi úzká vrstva nejbohatších nezaslouženě bohatne, naprostá většina lidstva chudne. Světové analýzy potvrzují trend k tzv. pětinové společnosti, v níž 1/5 prosperuje, a 4/5 mají šance omezené, víceméně stagnují i upadají. Trend k pětinové společnosti je patrný globálně i v zemích nejbohatších (viz graf vývoje sociální struktury USA v letech 1960-2000; podrobněji viz závěry v kapitole 3.1). Přibývá rovněž sociálních deviací (korupce, prostituce, narkomanie, manipulace mediokratury, násilí, extremismus, nové otrokářství, mafie, mezinárodní organizovaný zločin...) i konfliktů (třídních, sociálně ekonomických, etnických, náboženských, migračních i militaristických). Riskantní nárůst entropie a sociálních nepořádků trvá. Určitý standard sociálních jistot napadají asociálové i u nás; kritizují a odmítají ideu sociálního státu vůbec.

4. Celková globální i lokální správa lidského světa na prahu 3. tisíciletí je nedostatečná. Minulé století většinu základních problémů lidstva dostatečně nevyřešilo. Na bedra lidí 21. století byly odloženy a přesunuty i mnohé existenční otázky. Například kodex odpovědnosti lidí za dodržování základních společných hodnot, kolektivní i každodenní bezpečnost, světový mír, světová demokracie; problémy demokratické unie, národní rovnoprávnosti, sociální spravedlnosti; rozvíjení a udržování koncepce trvale udržitelného rozvoje, kvalita lidského života, navození dobře se učící společnosti dříve, než bude pozdě. Soudobé i příští lidské dějiny se tak stávají stále více „soutěží mezi výchovou a katastrofou“ (G. W. Wells).

Prof. PhDr. Bohumír Blížkovský, CSc.




Literatura:
  • Masaryk, T. G. Otázka sociální. Laichter: Praha, 1898.
  • Masaryk, T. G. O škole a vzdělávání. SPN : Praha, 1990.
  • Československé školství, učitelstvo a T. G. Masaryk. : Přerov, 1990.
  • TGM k učitelům a studentům. UK: Praha, 1990.
  • ČELOVSKÝ, B. Konec českého tisku. Tilia: Šenov u Ostravy, 2002.
  • ČUMA, A. T. G. Masaryk o niektorých otázkách pedagogiky. KPÚ: Prešov, 1990.
  • Blížkovský, B. Systémová pedagogika. 2. vyd., Amosium: Ostrava, 1997.
  • Keller, J. Vzestup a pád středních vrstev. Sociol. nakl.: Praha, 2000.
  • Keller, J. Soumrak sociálního státu. Právo„ 14.11.2002
  • Kučerová, S. Člověk - hodnoty - výchova. Manacon: Prešov, 1996.
  • Kučerová, S., Blížkovský, B. Středoevropský učitel na prahu učící se společnosti 21. století. Konvoj : Brno, 2000. 252 s.



Kapitola (str. 84-88) ze sborníku:

Stanislava Kučerová a kol.
ČESKÁ A SLOVENSKÁ OTÁZKA V SOUDOBÉM SVĚTĚ
Základy naší hodnotové orientace

Přišlo e-mailem



14 komentářů :

  1. Masaryk byl stejný vůl jak Havel

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. O Masarykovi nevíte nic, naopak o Havlovi víte vše podstatné.

      Vymazat
  2. T.G.Masaryk vůl nebyl a jejho sociální cítění
    zase nebylo tak vysoké.Nechal klidně střílet do
    lidí,kteří chtěli jen práci,aby uživili své rodiny.
    A vůbec neztratil chuť k obědu.Zkrátka politik.
    Petr Majevský

    OdpovědětVymazat
  3. Masaryk byl a je nepochybně největší osobností našich moderních dějin. To neplyne z jeho prezidentství, ale více z jeho zásluh o vzkříšení českého státu v r. 1918. Ovšem daleko nejvíce z jeho vysokoškolských přednášek v oboru sociologie, pak knižně zpracovaných. Zde je připomenuta Sociální otázka, možno přidat Světovou revoluci.... Masaryk nebyl materialista, ale idealista, jeho představa vycházela z předpokladu, který, byl mylný: že lze člověka vzdělat a vzděláním eticky nasměrovat k sociálnímu cítění. Celé již více jak století ukazuje, že vzdor významnému pokroku v obecném i speciálním vzdělání občanů tzv. euroatlantické společnosti, se naopak prohlubují příkopy mezi společenskými třídami a že daleko úspěšnější a účinnější v tomto směru je materialistické pojetí - korupce těch schopnějších bohatými, která jde ruku v ruce se sociálním útlakem těch méně úspěšných. Tedy lásku nelze získat vzděláním, lze ji ale koupit. Možná by bylo řešení pravdou, kdyby byla povolena a kdyby nebyla nahrazována červenými trenkami, tvořícími háky nad hradem českých panovníků. V tomto ohledu dějiny 20. století dávají za pravdu tedy materialistovi Marxovi a ne idealistovi Masarykovi. Vzdělanost a mravnost nejdou ruku v ruce, ale často opačným směrem. Humanismus není vůbec vlastností vzdělanců, ale daleko více lidí chudých, někdy i na vzdělání. Kéž by se našel i osvícený vzdělanec nebo boháč, nejlépe obojí, který nemyslí jen na sebe! A dokázal mi, že jsem na velkém omylu!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Případně někdo jako byl Čingischán nebo Atilla. Ten by to tady zrychtoval nato šup. Šlechta - nešlechta, žádný bohatý sráč si tyto lidi nekoupil. Tam skutečně fungovalo padni komu padni,a díky tomu panoval zdravý rozum, pořádek a řád. Současné zkorumpované a impotentní VIP a elitní šašky neumravní nic jiného, než absolutní a nesmlouvavý dril, dlouhý bič a krátký dvůr.

      Vymazat
  4. cetl jsem masarikovu SEBEVRAZDU ,americany tam poklada za blbecky. Dale masarik byl nabozensky fanatik.BUH BUH BUH
    byl to egoista moci chtivy masovy vrah co strilel do delniku.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tuhle kravinu snad nemyslíte vážně. podle pravopisu jste cizinec, podle myšlení jste dost neinformovaný, bez znalosti historie a faktů. proč sem píšete, když to neumíte?

      Vymazat
  5. Ať je to jak je, Masaryk se výrazně podílel na vzniku našeho státu. A že to nebyl jen idealista, o tom dosvědčují jeho činy. Po první světové válce patřila např. 1/3 veškeré půdy na území nové republiky velkostatkům, které vlastnila především šlechta. Největšími vlastníky půdy byli Schwarzenbergové a Liechtenštejnové. Nemá smysl teď rozebírat proč Schwarzenberg restituoval a Liechtenštejnové ne. Ono je to celkem zřejmé. Jde spíše o to, že po středověku, kdy došlo k obrovskému přesunu majetku do rukou několika lidí - oligarchů, bylo nutno nějak tuto nespravedlnost vyřešit a tak se provedla pozemková reforma. A na té se Masaryk výrazně podílel a bez debaty se jedná o jeden ze základních zákonů nutných pro rozvoj demokratického státu. Dokonce ještě po 2. světové válce přikročil Beneš k tzv. druhé pozemkové reformě, tu už ale nestihl kvůli komunistickému převratu dokončit. Škoda, zejména kvůli aktuálně prováděnému církevnímu tunelu. Globalizace je v podstatě stejný proces jako ve středověku a moc a majetek se opět soustřeďují v rukách několika lidí. Pokud se opět chceme vrátit k opravdové demokracii, něco jako další pozemkovou reformu bude nutné provést. Jenže to my sami těžko zvládneme. To půjde asi úplně jinou cestou a bůh suď jakou.

    OdpovědětVymazat
  6. Problém je, že Masaryk se stal prezidentem zcela nedemokraticky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. jak nedemokraticky prohlasil se sam za prasedidenta a beneš mu to schvalil stejně jak to udělal havel ale tomu to schvalil zli komunisti jak sam velki venca prohlašoval zločinci a vrazi i šmida zastřelili bohužel dodnes se nenašla jeho mrtvola pravděpodobně quli heslu mrtvi prt vi

      Vymazat
    2. Redlicha-Mesiárika udělali presidentem US sionisté.

      Vymazat
  7. Celá ta existence Československa byla od prvopočátku problematická. Je jasné, že za vznikem ČR stály nepříliš demokratické síly, název "mafie" je výstižný. Ralousko Uhersko se nedalo reformovat a stejně tak potom ČR, která do vínku dostala kult osobnosti a nepřirozenou národnost, což vlastně nebylo nic jiného, než pokračování Rakousko uherska jinou formou.
    Ona ta proklamovaná demokracie byla totéž, jako dnes takto vnímaný populismus, který je sice líbývý, ale pro stát smrtelný.
    Slovensko a Podkarpatská Rus byly jen kolonie bez jakékoliv perspektivy rozvoje a nedí divu, že tato území nepřirozenou cestou nabytá se později staly hříčkou velmocí. Vždycky kroutím nevěřícně hlavou, jak je možné, že bývalá ČR vyprodukovala tolik samolibých patolízalů Masaryka. Ano, oni se měli dobře, narozdíl od milionů svých východních bratří, kteří ani nevěděli, kam patří.

    OdpovědětVymazat
  8. se divim že ho jurečka s dukou ještě neprohlasili za svateho ale asi mu nemužou zapomenout jak černoprdelniky zkasiroval

    OdpovědětVymazat
  9. Redlich-Mesiárik alias byl všechno jiné než ten sionistický falešný mýtus "TGM". Ostatně u Duchcovského viaduktu se Redlichovo sociální citětí k dělnému lidu projevila jak Havlova pravdoláska při bombardování Jugoslávie.
    https://ulozto.cz/!E4TNDxgP/prihoda-masaryk-studie-vyvolencovy-kryci-legendy-e-book-pdf

    OdpovědětVymazat

Reklama