Reklama

.

.

neděle 5. února 2017

Parlamentní vyšetřovací komise: Hora zase jednou porodila myš



Zdeněk Jemelík
5. 2. 2017       jemelikzdenek
Závěrečná zpráva Vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny, která zkoumala okolnosti dílčí reorganizace republikových úvarů kriminální policie, nepřinesla žádnou senzaci. Obsahuje pouze dílčí výtky vůči způsobu provedení reorganizace, ale potvrzuje příslušnost ministra vnitra a policejního prezidenta pro její provedení, uznává zákonnost jejich postupu a nedává za pravdu domněnce, že jejím hlavním cílem bylo vypuzení Roberta Šlachty z čela Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, popřípadě ze služby v policejním sboru.


Ostatně bývalý policejní plukovník zbrklým útěkem do civilu prokázání zlých úmyslů znemožnil. Nicméně komise přece jen neodhalila motiv rychlé, předem neohlášené akce. Hora zase jednou porodila myš.

Komise se v žádném případě nemohla vypořádat s lidovým bájením o nutnosti rychlé reorganizace jako předstižného opatření proti zamýšlenému útoku ÚOOZ na Bohuslava Sobotku a jeho blízké, popřípadě na Zdeňka Bakalu, protože žádné poznatky toho druhu se k ní nedonesly a patrně ani nikde v skrytu neexistují.

Zajímavá jsou ale některá doprovodná usnesení komise a zprávou vyvolané projevy různých veřejných činitelů. Hysterická odezva Andreje Babiše v době provedení reorganizace a znova po uveřejnění zprávy spolu s vytvořením vysokého funkčního místa pro Roberta Šlachtu v resortu ministerstva financí prozrazují, že překvapivé vytvoření Národní centrály proti organizovanému zločinu bylo nástrojem politického boje o moc nad policií, v němž utrpěly dílčí Babišovy zájmy, aniž by při tom koaliční partneři či odpůrci (jde o to, čím jsou sociální demokraté hnutí ANO více) měli vystaráno. Ovládnutí velitelských struktur v policii je totiž jedna věc, ale způsob, jakým ji v trestním řízení vedou státní zástupci, je věc druhá, a ti jsou nadále součástí resortu, řízeného hnutím ANO.

Usnesení, jimiž komise doprovodila zprávu, budí rozpaky: upozornila jimi na některé problematické prvky chování státního zastupitelství, zejména Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, ale většinou zůstala na povrchu jevů a převážně ukázala cestu k nápravě, která nikam nepovede.

Tak usnesením č. 44 ukázala Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze na podezření, že se možná dopustil trestného činu státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci Petr Šereda. Je málo pravděpodobné, že Vrchní státní zastupitelství v Praze proti němu zakročí, když proti němu neuplatnil pravomoc jeho přímý nadřízený, vrchní státní zástupce v Olomouci Ivo Ištvan, ani nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman. Ze zkušenosti vyvozuji, že z jejich strany lze spíše očekávat zaujetí pozice „obrany hradu“: dle jejich ustálených názorů jejich podřízení přece nikdy nechybují a trestných činů se nedopouštějí.

Podle usnesení č.41 by Sněmovna v rámci své iniciativní a kontrolní role měla vyzvat vládu, aby se zabývala některými nežádoucími jevy v činnosti Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a aby uvážila, zda kárná žaloba nejvyššího státního zástupce na státního zástupce Pavla Komára je dostačujícím opatřením k zajištění zákonnosti v jednání tohoto úřadu. Předsedou komise je kvalifikovaný právník s praxí ministra spravedlnosti a v komisi působili i další poslanci s právnickým vzděláním a praxí: všichni musí přece vědět, že vládě nepřísluší zabývat se poměry v podřízené složce hierarchicky uspořádaného státního zastupitelství. V daném případě by vstoupila do pravomoci nejvyššího státního zástupce. Jsou-li poměry na Vrchním státním zastupitelství v Olomouci tak znepokojivé, jak vyplývá z odůvodnění usnesení (dle mého laického úsudku jsou ještě daleko horší), Poslanecká sněmovna by měla doporučit vládě, aby si prostřednictvím ministra spravedlnosti povolala nejvyššího státního zástupce, požadovala jeho vysvětlení a informaci o nápravných opatřeních, případně aby proti němu zakročila, pokud by nabyla dojmu, že jeho dohled nad olomouckým vrchním státním zastupitelstvím je dlouhodobě nedostatečný. Sdílím znepokojení poslanců Vyšetřovací komise, nicméně konstatuji, že nenašli odvahu říci o poměrech na Vrchním státním zastupitelství v Olomouci a o úloze Pavla Zemana, že „císař je nahý“. Podali pouze návrh, o kterém předem vědí, že vyšumí do ztracena.

Usnesení č.42 a 43 sice řeší palčivé problémy současné trestní praxe, ale mají společnou vadu krásy: požadují po vládě, aby do tří měsíců předložila Poslanecké sněmovně návrhy úprav trestního řádu, řešící velmi složité problémy. Legislativní proces je natolik složitý a aparát, který by měl příslušné novely připravit, je natolik myšlenkově sterilní, že požadované tempo změn je nedosažitelné. Odstrašujícím příkladem budiž nový zákon o státním zastupitelství, který byl vlajkovou lodí volebních kampaní různých politických stran od r. 2010, ale dosud jej Sněmovna nemohla projednat. Stejně tak se celé roky mluví o potřebě nového trestního řádu, ale za celé volební období se pro jeho vypracování nic nevykonalo. Zákonodárci nepečou housky, novelizace trestního řádu za tři měsíce je zjevný nesmysl.

Komise např. požaduje, aby dozor nad zákonností trestního řízení proti státním zástupcům nadále vykonával nějaký jiný, dosud neexistující úřad, aby možná došlo k „resuscitaci“ dávno zapomenuté funkce vyšetřujícího soudce. Odůvodnění požadavku je logické, ale má se jít po zcela neprozkoumané cestě: je to dlouhodobý složitý úkol. K tomu podotýkám, že opatření by zasluhoval dohled nad služební kázní nejen státních zástupců, ale i soudců, takže návrh komise je příliš úzký. A s jistou dávkou škodolibosti podotýkám, že komise nedosáhla komplexnosti myšlení spolku Šalamoun, z jehož dílny vzešly legislativní návrhy, vložené již několik let bez povšimnutí v eklepu Poslanecké sněmovny. Počítají se zřízením dvou mimoresortních nezávislých orgánů: generální inspekce justice, vykonávající dohled nad zákonností v jednání státních zástupců a soudců, a úřadu veřejného žalobce, jenž by vyvozoval právní závěry z poznatků generální inspekce a podával kárné žaloby nebo trestní oznámení.

Usnesením č.43 se komise dožaduje zrušení práva státního zástupce rozhodovat o přidělení věci konkrétnímu policistovi a o odnětí práva státních zástupců provádět vyšetřovací úkony místo policejního orgánu. Lze souhlasit s názorem, že státní zastupitelství by nemělo rozhodovat přes hlavy velitelů policejních útvarů o přidělení věcí, i s vyloučením státních zástupců z přímého vyšetřování, pro které nejsou kvalifikováni. Ale komise nešla tak daleko, aby chtěla státním zástupcům zakázat odnímání vyšetřování podezření na trestnou činnost policistů Generální inspekci bezpečnostních sborů, což se děje docela běžně. Generální inspekce bezpečnostních sborů je jediným ozbrojeným sborem, ze zákona příslušným pro stíhání policistů. Ale olomoučtí státní zástupci jí věci opakovaně odebírají a buď pak vyšetřování proti policistům vůbec nevedou, nebo policisty vyšetřují nepříslušní policisté. Popírá se tak smysl ustavení Generální inspekce bezpečnostních sborů.

Příznačná je reakce nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana na podnět k případným personálním zásahům na Vrchním státním zastupitelství v Olomouci: žádné prostě nebudou. Byl by to zásah do jeho výlučné personální pravomoci. Z jeho vyjádření lze vyčíst, že názory vlády, nebo nedejbůh jakési poslanecké komise jsou pod jeho rozlišovací úrovní. Po formální stránce je v právu, ovšem přesto z jeho postoje čiší trvalé snažení po postavení, které kdysi měl generální prokurátor. Souzní se snahami některých politizujících státních zástupců po povýšení jejich ústavněprávního postavení mimo rámec moci výkonné a nejlépe nad orgány moci výkonné a nezávislé na moci zákonodárné.

Požadavky, omezující pravomoci státních zástupců, posloužily ministru spravedlnosti Robertu Pelikánovi jako záminka, aby oznámil stažení ze Sněmovny návrhu zákona o státním zastupitelství. Tvrdí, že předložená podoba návrhu je výsledkem dohody mezi ministerstvem a státním zastupitelstvím a požadavky komise jdou proti jejímu duchu. Skutečnost je taková, že předloha leží v Poslanecké sněmovně hodně dlouho a nic se s ní neděje, protože zatím se nepodařilo sjednotit politickou vůli k jejímu projednání. Hlavní překážkou bylo až dosud ministrovo lpění na ustavení „bezdohledového protikorupčního speciálu“, proti němuž je ve sněmovně silný odpor. Poslanci při tom přehlíželi, že do návrhu zákona se podařilo propašovat různá nemravná stavovská privilegia. Z obav nad tím, že by za daného stavu věcí poslanecká tvořivost předlohu příliš vzdálila od jeho představ, pan ministr až dosud na projednání zákona nespěchal. Dnes vidí, že jeho koncepce se v některých ohledech rozchází s míněním části poslanců a zřejmě si uvědomuje, že nemá šanci do konce volebního období dosáhnout jeho přijetí v podobě, která mu vyhovuje. Proto se mu alternativní návrhy poslanecké komise hodí jako záminka k troubení na ústup.

Voliči se tedy budou muset smířit s tím, že koaliční strany v tomto směru nenaplní volební sliby. A parlamentní strany by si mezi sebou měly vyjasnit, zda se v tomto ohledu kolektivně dopustily podvodu na voličích, či zda nenaplnění slibu je pouze vinou hnutí ANO.

Přijetí nového zákona o státním zastupitelství by mělo vedlejší účinky, jež by patrně ovlivnily styl vedení trestního řízení na celostátní úrovni. Zatím jsme svědky toho, že od r. 2013 se Vrchní státní zastupitelství v Olomouci vyprofilovalo jako specializovaný úřad s celostátní působností, vykonávající dozor v trestním řízení a zastupující žalobu ve zvláštních kauzách, často s politickým podtextem. Začalo se ubírat tímto směrem v červnu r.2013, kdy vedlo Útvar pro odhalování organizovaného zločinu do akce proti předsedovi vlády Petru Nečasovi a jeho blízkým, jež svými výsledky poněkud připomíná puč jihoamerického stylu. Zasahování mimo zákonem vymezený obvod působnosti, tolerování různých nezákonností policistů a jejich ochrana před vyšetřováním Generální inspekcí bezpečnostních sborů se staly trvalými prvky jeho chování. Jsou známy případy, kdy si účastníci trestního řízení stěžovali na vydírání policisty s cílem přimět je ke křivému svědectví. Trestní řízení GIBS ale vzápětí znemožnilo Vrchní státní zastupitelství v Olomouci odebráním věci, protože každý olomoucký státní zástupce přece i bez vyšetřování ví, že policisté se ničeho nezákonného nedopustili: má-li státní zástupce moc předem rozhodnout o nevině, je trestní řízení zbytečné a rovnost nepolicistů s policisty v trestním řízení je planá iluze. K usvědčování obviněných, na jejichž odsouzení je „vyšší zájem“, již nestačí součinnost spolupracujícího obviněného, ale už došlo i na použití pachatele jako korunního svědka. A advokáti si nemohou být jisti, že je policie neodposlouchává a nepoužívá odposlechů jako důkazů.

Zčásti se tak může Vrchní státní zastupitelství v Olomouci chovat díky symbióze s různými pokleslými soudci, kteří vycházejí vstříc jejich nezákonným návrhům. Příkladu vrchního státního zastupitelství následují i některá jemu podřízená nižší státní zastupitelství. Za daných okolností není zajištěna jednota výkonu trestního řízení na celostátní úrovni.

Stojí za zmínku, že velké a centralizované Vrchní státní zastupitelství v Praze se nerozpíná do obvodu působnosti malého a po Moravě rozptýleného Vrchního státního zastupitelství v Olomouci. Jsou snad jeho státní zástupci líní nebo vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová neschopná ? Či jim jen chybí záliba v nezákonnostech?

Veřejnost většinou považuje ze původce všech výše zmíněných nepravostí vrchního státního zástupce v Olomouci Ivo Ištvana a ani vznešená vyšetřovací komise z něj „psí hlavu“ nesejmula, když mluvila o možné potřebě personálních změn v jeho úřadu: kdekdo to chápe jako úvahu o naléhavosti jeho odvolání. Skutečnost je ale zásadně odlišná. Ivo Ištvan je loajální úředník, který za normálních okolností úzkostlivě lpí na pozitivním právu. Jistě nerozhoduje o zásazích svých podřízených mimo zákonem vymezený obvod působnosti a jiných nezákonnostech z vlastní iniciativy, o své vůli. Všechny nepravosti, jichž se jeho úřad dopouští, se zcela jistě dějí se souhlasem nebo přímo na pokyn Nejvyššího státního zastupitelství. Odpovědnost před veřejností padá na jeho hlavu, jméno Pavla Zemana se v této souvislosti neuvádí téměř nikdy. Ivo Ištvan by se samozřejmě mohl a měl vzepřít, a byly doby, kdy se dokázal postavit proti Marii Benešové nebo později proti Renatě Vesecké, ale také na to doplatil odvoláním z funkce, kterým ho potrestal capo di tutti capi ministr Jiří Pospíšil neblahé paměti. Možná mu jedna taková zkušenost stačila.

Návrh nového zákona o státním zastupitelství počítá se zrušením obou vrchních státních zastupitelství, tedy s obnažením rozhodovací pravomoci a odpovědnosti nejvyššího státního zástupce. V případě, že by se Robertu Pelikánovi podařilo nějakým zázrakem zákon o státním zastupitelství „protlačit Sněmovnou“, Pavel Zeman by již nemohl rozhodovat ve stínu Ivo Ištvana. I to může být důvod, proč se zákona v tomto volebním období nedočkáme.

11 komentářů :

  1. Jinak to ani dopadnout nemohlo,když to vedl Blažek.
    ODS jede proti státním zástupcům v Olomouci velmi tvrdě a teď si na smlsli.

    OdpovědětVymazat
  2. Souhlasím s přechozím komentářem. Co může z poslance Blažka vypadnout? Jen h....
    emeritní kapitán

    OdpovědětVymazat
  3. Musím říct, že, jako vždy poslední dobou od Jemelíka, je to k věci a donutilo mě to přemýšlet. A to o problematice taky něco vím.

    Ještě dodám k těm doprovodným usnesením. Proč tam jsou a k čemu jsou teda vůbec dobrá. No, vidím za tím hlavně šikovného dottore Blažka, i když hodí se to skoro každému (z těch politiků): předem ložené nesplnění úkolu předložit paragrafované znění novely do tří měsíců, to je panečku pěkná předvolební kůstka. Ne zrovna největší, ale hodí se. A každý to uchopí po svém, nakonec i koblihář, a zase může být relativně nejšikovnější.

    Velekněz Ratata

    OdpovědětVymazat
  4. Ten rukopis Koudelky nejde přehlédnout v té zprávě a doprovodných usneseních.

    OdpovědětVymazat
  5. Nesouhlasím s titulkem že hora porodila myš. Je to snad poprvé, kdy parlamentní vyšetřovací komise pracovala tak úsilovně, neváhala povolat jako svědky i nejvyšší patra policie, politiky a státních zástupců a hlasovala nakonec jednomyslně, což při 7 různých politických stranách je nevídané, zejména pak i u zástupce ANO.
    Komise vyvrátila důvody které měly vést ke svržení vlády a zdiskreditovala kampaň Babiše, Pelikána a babišovských médií, zejména Lidových novin. Ze Šlachty sejmula aureolu jediného spravedlivého a zůstal z něho na celní správě jen maskot Babiše.
    Neohroženě podala trestní oznámení na vysokého státního zástupce v Olomouci a na člena GIBS a poukázala na poměry na olomouckém vrchním státním zastupitelství a tím i na Nejvyššího státního zástupce Zemana. Hrozba prokurátorské republiky je reálná, např. aby si mohl státní zástupce i na okresní úrovni diktovat, který policejní vyšetřovatel bude věc vyšetřovat a který nikoliv a aby si příslušnost posunovali jak chtěli.
    Namítaná uspěchanost tzv.policejní reorganizace, správně ale sloučení dvou útvarů, nešla zdlouhavě s kýmkoli projednávat, kdoví, jaký horší mumraj by to vyvolalo, bylo to v pravomoci policejního ředitele a ten rozhodl a nezalekl se ani Chovanec pod hrozbou odchodu ANO z vlády
    .Byl očištěn policejní prezident. Babiš se mu neomluvil, když ho v té době nazval tajtrlíkem a když zprávu označil jako šaškárnu tak se znovu odhalil jako oligarcha pohrdající parlamentní demokracií
    .To všechno není málo a je to zásluha Blažka, který jako právník pracoval s důkazy, uměl je obstarat a dobře vyhodnotit, takže nakonec celá komise s ním musela souhlasit.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pro 16.56,
      Je mi to proti "srsti" vyjadřovat se vulgárně, ale v tomto opřípadě udělám vyjímku, protože napsat takovou snušku debilovin muže jen tato kreatura. 26 let se tady kradlo a stále krade, ať je to kauza Pro-mo-pro, byty horníků, nevhodné padáky, podívejte se kolik bylo mrtvých,obchod z naftou, nedovoléná výroba lihu a tak bych mohl pokračovat mořná do večera. Ať je to ODS, TOP ka nebo Čssd, KDU, ti se jen přifaří k tomu, pokud z toho můžou něco vytěžit a zneužít, jen se vezou. Konečně se ukázalo, že by bylo vhodné udělat konečně pořádek ( aspoň trochu). Jenže tyto spolky se klepou, aby náhodou k tomuto nedošlo. Dovedete si představit kolik je nedošetřených kauz, které byly zastaveny nebo nedošetřeny?
      Přesně to udělali jako za Langra, policii překopat, vlivné a schopné odstranit, pokud možno zlikvidovat profesně, znechutit práci a všemožně překazit. Proto vypadá policie tak jak vypadá. Najděte mi s prominutím (vola), který se pustí do prošetření případu opravdu nez ovlivňování. Bohužel vim o čem mluvím, ale takového už u policie neznám, nebo se možná vyskytne, ale dřív nebo později mu musí dojít, že je to vlastně sebevrah.
      je to smutné, ale mám za to, že je to tak. Podrobně jsem poslouchal celé jednání poslanecké sněmovny a musím říci, že mi z toho bylo špatně. Jestli toto bylo jednání představitélů státu a zástupců lidu, tak si říkám," proboha, kam ta naše republika došla". Dyť to nebylo jednání ani chlapů u piva ve štvrté cenové. Nedivím se, že lidé mají už těchto politiků opravdu dost a chtějí změnu. Podle mého hodnocení, kdo si zachoval jakouž-takouž formu bylo tak možné pět. V poslední době je modou mluvit " napříč politickým spektrem" tak tedy napříč. V poslední době je to celkem běžné. Za práci a sakra" tvrdou" práci, dostanou tito lidé, " kouř" o kterém se jim ani nezdá. Pan Šlachta byl v hledáčku už nějakou dobu a podkopávali se mu nohy, jak jen to šlo. Když se na něj nenašla nějaká z korupčních afér, no tak se muselo vymyslet něco, aby se s ním a s podobnýma zametlo, a rovněž to bude mít za následek, že si ostatní dají pozor. Šetřit jen do výše mého platu. Je mi smutno z této situace, ale mám za to, že ta korupce, politické uplácení, trafiky a podobné nešvary se jen tak nevymítí.
      Jinak to totiž nejde ani nazvat, než opravdu českým palermem, jak uvedl pan Babiš.

      Vymazat
    2. Ano, vůbec se nedivím, že pan Babiš odešel možná po 20 minutách. Všichni se na něj vrhli jako rozzuřená dravá zvěř. Že se znal se Šlachtou, no a co. Kolik politiků ze zná a chodí se i třeba někam sednout? Nyni si představte, 26 let budujete nějakou kariéru, třeba tu kurupční, úplatkářskou, zkorumpovanou a najednou se ukáže element, který nedovedl stát do mínusových čísel, Najednou se ušetřilo, najednou jdou peníze do státu a taky lidem. Ono to ale 26 let nešlo. A najednou to jde? Sakra jak je to možné. A najednou se začínají šetřit staré kauzy, a najednou to jde. To je náhoda. A to zrovna v předvolební době, a ještě k tomu
      když konkurenti jiných stran, byli u koryt v nejvyšších funkcích.

      Vymazat
  6. M.Povolný 17:32 není co dodat, zasmál jsem se. V.J.Horák

    OdpovědětVymazat
  7. Pospíšil by měl jít ke zdi, za to co provedl s justicí.
    Dva diletantské zákoníky, které si pobuzerantsku vybrečel na Sněmovně, zkurvená justice, zničená pověst jedné školy, právnický stát ve státě.
    Pospíšil, právník s nulovou praxí, ale teplými konexemi, přímo zodpovědný za přeplněné věznice, proslulý teplou frází
    "tento zákon dává jasný signál":-D
    Kandidát na zlatou kulku do jeho teplých koulí.

    OdpovědětVymazat
  8. Jen bláhoví se mohli domnívat, že tzv. vyšetř. komise něco pod vedením blaženého KGBlaženky sesmolí něco jiného. Ale musí se nechat, že svým tyátrem bavili celý národ více jak půl roku a prosím, zcela gratis. Běžte do Národního a i za propadák vysolíte na stojačku někde pod strop pětistovku. Konečně lidumilové, dobrotiska od kosti, i když drámo se zdálo někdy až srdceřvoucí. Doufám, že tuto partu hec v podzimních volbách rozpustilí občané nerozpustí. Když už skoro vše stojí za exkrementy, tak aspoň k nim trochu her si lid zaslouží (i bez toho chleba). Doufám, že jsem nepoužil žádných vulgarit, které by vyvolaly pohoršení pražské kafrárny, nerad bych způsobil újmu cudným pannám a chrabrým mentálním panicům.

    OdpovědětVymazat